V Praze, ve středu dne 19. dubna.

K číslu 108

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h

LSII Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

Válka. Ruské loďstvo. Z Petrohradu, 18. dubna. Včera zaslány byly — neudává se odkud — »Novému Vre- meni« depeše, ve kterých důstojníci váleč- nýeh lodí baltického loďstva ozna- mují příbuzným, že jsou zdrávi. O ruské armádě. K vývodům podplukovníka šl. Freitaga Lo- ringhovena od německého gen. štábu, uveřejně- ným nyní ve »Vierteljahrheftu für Truppenfü- hrung und Heereskunde«, jenž oceňuje zdatnost ruského vojína, jeho vytrvalost a oddanost ke svým představeným, ale vzdor tomu že jeví se neúspěch zvláště následkem nedostatku offensiv- ního ducha v ruské armádě a iniciativy ve ve- dení — což vše jest ohlas ruské povahy z dob poroby tatarské libovůle Ivana Hrozného a ne- volnictví ruského, píše známý plukovník v. v. Gaědke v »Berl. Tagblattu«, že dlužno s klidnými vývody osvědčeného odborníka toho souhlasiti, ač jinak má za to Gaědke, že jiný vojevůdce než generál Kuropatkin vzdor slabo- stem ruského vojska byl by přec jen mohl do- býti vítězství nad Japonci. Ale generál Kuropatkin neměl ani vojenské bystrosti rozpoznati příhodný okamžik situace, ani silné vůle jí využitkovati, podobně ani v je- diném případě nedovedl uchopiti se iniciativy k činu. Více však než jiné vojsko potřebuje právě ruské vojsko vojevůdce výbojného a ener- gického, jenž by dodával svému vojsku nadšení.

Události na Rusi. Maxim Gorký. Z Petrohradu, 18. dubna. Proces proti Maximu Gorkému bude se přece konati

zahájen bude 20. června. Obhájce navrhne, aby kníže Svjatopolk Mirsky, bývalý ministr vnitra a jiné čelné osoby byly povolány jako svědci Přelíčení s vrahem velkoknížete Sergěje. Z Moskvy, 18. dubna. Při přelíčení s vra hem velkoknížete Sergěje, Kolajevem, byla veřej nost vyloučena. President soudu předložil obža lovanému obvyklé otázky ohledně generalií, ob žalovaný však odepřel jakoukoliv odpověď, pro- hlásiv, že považuje se za válečného zajatce Předseda dal jej potom odvésti. Z Petrohradu, 18. dubna. Rimskii Korsakov prohlašuje, že za nynějších po- měrů považuje za nemožný svůj návrat na konservatoř a že vzhledem na projev presidenta Čeremizova, že on (Korsakov) se postavil v čelo stávkujících žáků, nechce s nynějším presidiem konservatoře vůbec vyjednávat. Z Petrohradu, 18. dubna. (Pův. zpráva »Nár. Listů«.) Kolují zde opět pověsti, že mi nistr osvěty gen. lieut. Glazov odstoupí a ná stupcem jeho stane se nynější ministr orby A S. Jermolo v. Z Petrohradu, 18. dubna. Rozházeny zde proklamace, kterými se obyvatelstvo mužské vyzývá, aby 1. května objevilo se na ulie ozbrojeno a bez žen. Z Petrohradu, 18. dubna. Práce v závo- dech putilovských na prosbu dělníků byly zase obnoveny. Nepokojné elementy mají býti od- straněny. Z Varšavy, 18. dubna. (Pův. zpr. »Nár Listů«.) V duchu carského úkazu prosincového nařídil gen. gubernátor vrchnímu policejnímu strážmistru, aby zbaveni byli bý- valí uniati policejního dozoru

a zrušena byla nařízení, jimiž ohraničeno bylo území pro pobyt jejich. Z Moskvy, 17. dubna. (Pův. zpr. »Nár. Listů«.) Ministr Chilkov po krátkém pobytu odjel odtud dále po moskevsko-kurské dráze do Irkutska. Z Nižního Novgorodu, 17. ledna. (Pův. zpr. »Nár. L.«) Zemřel zde ve věku 80 let kněz Petr Fedorovič Zolotnický, jenž pracoval pro povznesení selského lidu a měl ne- ustále boje s činovníky, takže byl vězněn, po- sléze byl poslán do území staroobřadů v ufimské gubernii, kde stal se miláčkem lidu, což se ne- líbilo úřadům, i dán do blázince, ale správa rozhodně prohlásila, že sem nepatří, poněvadž jest zdravých smyslů, i byl propuštěn a poslán opět do Nižního a posléze zavřen v klášteře Spaso-eofimijevském 30 let, mnoho let strávil v samovazbě, ale duch jeho ostal i zde svěží a nadšený pro strádající lidstvo; r. 1897 byl osvobozen, odtud žil v Nižním v milé pa- měti lidu.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z Gautschova ministerstva.

Z Vídně, 19. dubna. O ministerstvu, jehožto chef baron Gautsch jen pomalu se uzdra- vuje — zvláště postižené levé oko jen pozvolna se lepší — jsou opět slechy. Přicházejí přes Štyrský Hradec a týkají se osobní změny v něm: Pronikavější a delší, t. j. rekonstrukce, o které se sděluje, že na ni dojde teprve na podzim a jednotlivé, blízké, která se týká mi- nistra železnic dra. Jindřicha Wittka. Tvrdí se, že krise tato je toliko vá- zána chorobou Gautschovou, avšak až bude po té, že Wittek odstoupí a bude pro- visorně nahražen sekčním chefem Wrbou.

FEUILLETON. Splněný sen. Napsal Eduard Hegner.

Po dlouhém, urputném boji s nepříznivým osudem konečně se na Pluhaře usmálo štěstí. Obdržel totiž místo, které mu na příště zajišťo- valo slušnou a bezstarostnou existenci. Toho dne, ve kterém se o tom dověděl, byl tak rozechvěn, tak rozjařen, že když se večer mnohem později, než obyčejně odebral na lože, dlouho nemohl usnouti. A přece druhého dne ráno vstával s čelem zachmuřeným. Podivný, nad míru živý sen měl té noci Zdálo se mu, že kráčí těsným, sráznými ska lami obemknutým údolím, na samém břehu prudce tekouci a ječící řeky. Byl samotena smuten a zdálo se mu, že jakási nadpřirozená síla jej žene ku předu vstříc posud neznámému a vzdálenému cíli. Bylo mu tak teskno, byl tolik unaven! Než tu, když jednotvárností svojí cesty zna- vený zrak upřel ke druhému břehu řeky, nemálo se zaradoval. Uzřelť tam mladinkou, sličnou dívku spěchati stejným směrem v před. Zatoužil po ní, vztahoval k ní toužebně ruce a zdálo se mu, že čarovný její zrak plane stejnou touhou... Byl by sc tak rád, tak neskonale rád vrhl v náruč té dívce; avšak prude: tekoucí, od sebe je dělící řeka tomu nedovolovala ... Byla by jej zcela jistě pohřbila ve svém chladném objetí .. Pluhař musil to uznati. — Zachvěl se, bá zeň o život jej pojala. Ne, teď ještě nechce ze- mříti, byť ta cesta před ním byla sebe horší, sebe neschůdnější... Snad tam v dáli kdes ko- nečně přece dojde ku pohodlnému mostu, spoju- jícímu oba břehy ... A pak .. Pluhař myšlenkou touto posilněn, s tím většíra chvatem spěchal v před. A dívka na druhém břehu jakoby byla uhodla jeho my- šlenky, spěcnala zároveň s ním ...

Byla to svízelná, neschůdná cesta. Jediný chybný krok — a byl by na vždy ztracen. Než on překonával hravě veškeré překážky. Posléze soutěsky skal povolily a před jeho zrakem objevilo se krásné, květnaté údolí. Slunce jasně tam svítilo, řeka ztišila svůj jeko a plynula teď tiše, laškovně si pohrávajíc s bu- blavými svými vlnami uprostřed květnatých. vrbovím vroubených břehů. I cesta, po níž krá- čel, změnila se teď v pohodlnou, vzorně upra- venou silnici, po jejích obou stranách stály stromy, prohýbající se pod tíží zralého ovoce, zvoucího k ochutnání... A byly tak nízko ty plody, jen po nich sáhnout. Pluhaře nevýslovně těšila tato změna tím více, že i kýžený most zjevil se mu v bezpro- střední vzdálenosti. „Ach, konečně, konečně!“ zajásal v moc- ném překypění citů, spěchaje šťasten k mostu s otevřenou náručí..

Než sotva do jeho středu tak šťasten doběhl upíraje zrak ku protějšímu břehu... Potom se náhle zarazil, lehce vykřikl a zavrávoral. Uzřelt. že tu, do jejíž teplé náruče spěchal, vine již k sobě jiný, odváděje ji protivným směrem od břehu . .. Krev vehnala se mu do hlavy, cítil, jak mu v ní hučí... Neviděl nic více, jenom proud vody valící se těsně pod jeho nohama, mnoho vody. Zdálo se mu, že již již klesá do jejího chladného náručí . .. A v tom se probudil. Marně bránil se silnému dojmu nezvyklého tohoto snu, marně si namlouval, že to nic není. že to nic neznačí. Chmurný dojem snu nedal se nijak z jeho mysli zaplašíti, ať dělal co dělal. Pluhař počal se zlobiti. Proč právě dnes musil mu ošklivý tento sen zkaziti radost, dnes, kdy přiblížil se vytouženému cíli tak blízko, takořka na dosah ruky, dnes, kdy radostí roze- chvělý umínil si sděliti radostnou tuto novinu dívce, kterou tato zpráva, jak doufal, neméně rczradostní? Proč právě dnes, kdy chce jeti za svojí Ellou poprvé v uniformě na celý život za- ljištěného úřadníka ?l

Co se jenom na ten okamžik natěšil! Vždyů měl jej plně odměniti za dlouhá léta strádání, za léta marného toužení po bytosti, již nade všechno miloval, a jíž nemohl zváti svojí jedině proto, že neměl zajištěné existence! A teď, kdy chystá se k tomu, aby po všem tom Elle sdělil pro oba radostnou novinu a aby jí zároveň nabídl spo- lečný domácí krb, hloupý, bezvýznamný sen připravi jej o všechen klid. Ale vždyť se ta dívka v jeho snu Elle ani nepodobala! Byla přece oděna tak nějak cize . .. I vlas měla... Jaký že měla vlas? Ach, ano — nádherný havraní vlas, zrovna jako Ella! A ty oči, ústa, ruce, ten pohled, úsměv v krásné tváři — — vše to bylo tak nějak cizí — — snad — — a přece to byla Ella! Ovšem jakási změněná, cizí... Či snad by se za ten čas, co ji neviděl, tolik byla změnila, což by byla zapomněla, že mu přísahala věčnou věrnost a lásku?! Ovšem v několika posledních měsících její dopisy — — Takto v mysli přemítaje, Pluhař pozvolna se oblékal do úřadnické uniformy, kterou už dávno před svým jmenováním měl u známé firmy zamluvenu a jejímž se stal včera šťastným majitelem. Ale podivno! Ač ještě včera se jt obdivoval, ač se těšil až ji bude smět vzíti na sebe a na ulici, dnes činil tak jen zvolna, skoro s nechutí. Vše padalo mu z ruky. Právě, když byl se strojením hotov, vešel listonoš. Přinesl Pluhařovi psaní. Tento zbledl a třesoucí se rukou otevřel obálku. Objevil se známý formát rodinných ozná- mení se zlaceným okrajem. Stálo tam: Ella Ptáčkova, Jan Černych,

Pluhařovi zatmělo se před očima. List vy- padl mu z ruky a smysly ho opouštěly. Neviděl, neslyšel a jenom se mu zdálo, že pod jeho na- bama valí se proudy kalných vod řeky, plynouel tak líně a odměřeně . .. Jako v ton. snu.