2
masthead
V Praze, v pátek dne 9. března 1900.
Praha
4
article
Nn rnnní u odpol. Hlsty
předplácí se
v Praze v sdninistrael
na plaje . . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s drojí čenáčkou
a něe
kk
ni čtert lets
ve Gihalkáck:
z něe . . . . 2 K 80
Poštons
Bant net
s dvají zásllkeu
za niěsle
svrt lsla . . . . 11 k co
Praha
5
article
Před katastrofou státní?
Před katastrofou státní?
Od osudně kapitulace vlády Clarovy před
německou obstrukcí zmítá se státní loď rakou-
ská ve vírech tak nebezpečných, že veliká
většina národů její trne hrůzou nad tím
divadlem. Ne proto, že cislajtánský ten parla-
ment opatřený na úkor historických práv krá-
lovství a zemí přespřílišnou mocí zákono-
dárnou, dnes — malomocenstvím Vídně sko-
nírá, ale proto, že není žádné naděje, aby
nad hrobem jeho vzrostly a rozkvetly náro-
dům rakouským konečně vytoužené růže sku-
tečné, poctivé svobody ústavou federační,
kerá by dávala říši, co říše jest, ale zároven
také zemím a národům, co jejich jest: roz-
umnou svézákonnost a svéprávnost ve všech
ziležitostech jejich otčin za rovné svobody
veškerých jazyků národních. Na tento jediný
spasitelný východ z nynějších zmatků, na tuto
poslední a jistou pomoc těžce nemocnému
Rakousku nechce a nechce se vi mocných
kruzích vládnoucích dle všech zpráv naprosto
za žádnou cenu přistoupit.
Clarův
Vídeň
Rakousko
6
article
Vidí se více než stoleté požehnání
principu federačního v rozkvětu a zmohut-
nění Spojených států severoamerických, vid
se, jak od dvaceti let za soustavy fede-
rativní kolkolem nás politicky i národo-ho-
spodářšky zmohla se hohenzollerská říše
německá, ač není z daleka složena z tolika
národů, jako Rakonsko; vídí se štěstí a klid
tří národů ve federaci švýcarské; ale vzdor
všem těmto výmluvným faktům, vzdor půl-
stoletému touzení a volání 16 millionů oby
vatel této říše — panuje proti spásné my-
šlénce té ve vládnoucích kruzích rakouských
podnes taková osudná podjatost, takový ostych
a taková nechuť, jako by se tím Rakousku
na hrdlo sahalo. Starorakouský byrokratický
kvietism spojuje se tu osudně k houževna-
tému odporu proti ní s interesem vel-
koněmeckým, který ovšem nemůže vět-
šině národů rakouských dopřáti svépráv
nosti a svobody, protože většina ta je slo
vanskou; tento interes velkoněmecký přiro-
zeně tedy zuří proti restituci českého státu
a důsledně vzpírá se zuby nehty myšlénc
autonomie historických království a zemí
označené v diplomu říjnovém správně za
vlastní státní myšlénku Řakouska.
spojený stát
Rakousko
7
article
Tento zájem Němectva nemůže chtíti
jiné Rakousko než německé, a tudiž jinou
formu správy než centralisticko-germanisační.
Leč kterak se toho mělo a mohlo dosíci př
zízení ústavním? Toliko a jedině tím, když
tstavnost zůstala toliko na papíře, když
základní princip její, že vůle
většiny národů má volebními
řády přijíti spravedlivě k plat-
nosti, byl porušen a zkřiven fa-
lešnými volebními řády pro
sněmy zemské i pro ústřeldni
parlament říše. Tím však zkalen
otráven veškeren ústavní život v Rakousku
hned u pramene a místo radosti a volného
žití nadešla mezi národy rakouskými třiceti-
letá krutá válka státoprávní, ústavní a ná-
rodní, v níž posléze béře za své centrální
ten parlament Císlajtanie urputným bojem
»všech proti všem«. — Octnuvši se následky
tohoto 30letého zmatku posléze sama v kruté
tísni, politika vídeňská cože podniká? Do-
mlouvá sice nám i Němcům, abychom se
spolu dohodli a příměřím svým zachránili
ústřední ten parlament Cislajtanii a vrátili
mu život a pracovní křepkost;; avšak když
my jí na to odpovídáme: Nežádáme pro
Němec
Rakousko
8
article
sebe ve vlastech svých než úplné rovné
právo, jaknám je platným záko-
nem zemským ze dne 8. dubna 1848
slavně zaručeno: tu krčí rameny a odkazuje
nás na naše staré protivníky, kteří od svého
Schönerera a Wolfa, až po toho Pergelta.
Mengrá, Prada, Auersperga, Merana a Le-
mayra zuřivě odmítají naše dobré právoa
touží nás schýliti pod jařmo státn
němčinyl
Když pak touto provokací německou
přifozeně vyhlídky na dohodnutí mezi námi
a Němci mizí, adůsledně pak na klidnou
práci v rozervaném parlamentě rozvaděných.
uražených a ohrožených národů s těží lze
doufati: jakého východu hledá tu moudrost
rakouských státníkův? Mela a má vždy
ještě na snadě ku pomoci parla-
mentní většinu pravice, která před-
stavuje sílu více než 16 millionů obyvate
této říše a která svou adresou Dzieduszy-
ckého podala již před léty vládám víden-
ským návod k rozumnému a spravedlivému
spořádání Rakouska na zdravém základě
svobody a rovnoprávnosti všech
jeho zemí a národův: leč, místo aby k této
na snadě jsoucí dobré pomoci přiro zené
většiny obyvatelstva říše radostně
sáhla, sleduje nepochopitelná ta »moudrost-
vídeňsko-státnická chyíle té plány ze všech
nejnemoudřejší ba nejosudnější
Slyšme, s jakým sdělením přišel včera
autor adresy pravice, upřímný náš přítel
Wolf
Auersperg
Němec
Melo
Merano
Rakousko
Prado
Dziedusza
9
article
Dzieduszycki, v střed našich poslancův na
radě řišské: »Přicházím«, zněla paměti-
hodná jeho slova: abych vám sdělil.
že — proti nám a proti slovan
ským stranám chystá se vojenský
absolutism! . . .. Toto nebezpe-
čenství existuje. Záminka pro
něj hledá se v rozmíškách stran pravice.«
Proto přišel zapřísahat naše poslance
aby aspoň proti zákonu o nastávajícím od-
vodu brancův nečinili obstrukce, poněvadž
by tím rozbíli polský klub a pravici: »Za
chovejme alespon formu většiny, věcný její
obsah již se najde a také společná taktika !«.
pravil v naději, že tím jedině můžeme ještě
odvrátit hrozící nebezpečí proti nám namí
řeného absolutismu vojenského.
Pochopujeme, že poslanci naši pod do
jmem takového sdělení z úst muže tak
rozšafného a přitele věrného rozhodli se po
dlouhém zápasu konečně odníti proti-
vníkůn našim vytouženou tu zá-
minku ku státnímu převratu vy-
loučením zákona o rekrutýrce z kleští své
obstrukce; — avšak tážeme se, kde to jsme.
kde to žijeme, když může vzdor neodvo-
latelnému a nezrušitelnému di-
plomu ze dne 21. října 1860, kterým
vzdal se jasný jeho dárce nejen za sebe,
nýbrž i za veškeré své následníky moci ab-
solutistické, existovati náhle nebez peč
vojenského absoluti s mu?
10
article
Císařským patentem ze dne 26. února
1861 bylo ustanovení to znovu prohlášeno
za základní zákon říše, a za vyrovnán
s Uhry bylo opět spečetěno smlouvou státo-
právní, že máme se těšiti úpln
ústavnosti, to že jest základní pod
mínkou státoprávního svazku Uher s Cis-
lajtanií. A nyní že by státníci vídenští ob-
mýšleli a byli odhodláni veškeré tyto zá-
kladní zákony habsburského soustátí vyhá
zeti do povětří a zavésti zde brevi manu —
— vojenský absolutism, namířený
proti většině obyvatelstva této říše ?1
A přece politik tak vážný a muž tak
věrohodný jako poslanec Dzieduszycki to
jistí! Tu musí býti zjednáno bez prodlení
jistoty a světla. Jsou-li hodiny parlamentu
vídeňského sečtěny: těch několik zbývajících
hodin stačí ku interpellování vlády o tom,
existuje-li vskutku podobné ne-
bezpečí ústavnímu právu a zi-
votu většiny národů rakouských
absolutismem vojenským proto, že
menšina obyvatelstva nechce se
podříditi vělšině, třebas tato přála jí rov-
ného práva a rovné svobody ve státě, na zá-
kladě samosprávy a svézákonnosti ? To necht
jest aspoň zjištěno před soudem dějin,
zjištěno před katastrofou stát-
ního převratu, jenž může zna
menati začátek konce! — —
Uher
Dzieduszycký
Uhry
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 8. března. (Napjatá si-
tuace.) Říšské radě dává se lhůta do so-
boty, dne 16. t. m. (Po neděli mají se sejiti
zemské sněmy.) Do 16. t. m. říšská rada má
vyříditi aspoň zákon o odvodu a podle všehoi
volby do delegaci. A nevyřídí-li? Na tu
otázku máme dnes dvě odpovědi. Jedni tvrdi,
že půjde parlament; druzí miní, že půjde vláda
Körbrova. »Plzeňským Listům« sdělujese
»z míst naprosto hodnověrných«, že dr. Körber
žádal panovníka už za posledního slyšení, aby
ho sprostil úřadu ministr-presidentského, poně-
vadž prý vidí, že není s to provésti úkol, který
byl korunou jeho kabinetu vytčen. Síly jeho
nostačí prý k tomu, aby za nynějších poměrů
docíleho bylo smíru mezi Čechy a Němci
rovněž nesnadno jesť učiniti parlament dělným.
Panovník uznal prý obtížné postavení vlády.
ale vyslovil přání, aby ministerstvo zůstalona
svém místě až do té doby, kdy bude zjištěno
nade vši pochybnost, že říšská rada není s to.
aby schválila státní potřeby. Na všechen
způsob do rozpuštění říšské rady není prý už
daleko. Pak bude nynější kabinet nahražen
kabinetem novým, ochotným řiditi osudy tohoto
státu i bez pomoci parlamentu.
Körbrův
Körber
Praha
Čechy
12
article
Překážkou dělnosti říšské rady jest na ten
čas česká obstrukce. Konservativné strany
pravice, jimž jde nad jiné o zachování nyněj-
šího parlamentu, činí proto poslední pokusy
aby českou delegaci odvrátily od obstrukce
Bohužel nechápou se při tom těch prostředků.
jež by jedině mohly vésti k úspěchu, to jest
nenalehají na vládu, aby odčinila křivdu, na
národě českém spáchanou. Jejich rady zůstá-
vají stále jen čistě platonickými. Krakovský
»Czas«, jenž se rozepisuje v obšírném článku
o situsci, nemá pro zachování pravice a tedy
říšské rady jiného důvodu, než že by po roz
biti nynější pravice nastalo nové seskupení stran,
tak že by proti konservativcům stáli radikálové
a v tomto seskupení že by nebylo místa pro
náš národní program. »Rozbití pravice —
píše »Czase — bylo by počátkem zcela nové
éry v poměrech rakouských. Kolem klubu če-
ského (ve vzhledě sociálním radikálného) se-
skupili by se všichni ostatní živlové radikální.
Boj by se pak přesunul výlučně na pole so
ciální. Vzhledem k tomu Čechové, opouštějíce
pravici, musili by se vzdáti svých ideálů národ-
ních. Na tom spočívá potřeba pravice. Jen
v ní a s ní mohou Slované rakoušti s úspě-
chem brániti svá práva národní. Za ní a bez
ní nevidíme podmínek pro rozvoj národní. Proto
také nepochybujeme ani na okamžik, že česká
delegace nepodrobí odvážné zkoušce národní
vymoženosti, jichž dosáhla namáhavou pracía
s tak velkou chválou.«
K tomu jen dodatek: Proč »Czas« tak
nepraví, mnoho-li nám k dosažení těchto vymo
žeností přispěla pravice?
Czas
Čecho
Slovan
13
title
Politické zprávy zahraničné.
14
article
V Praze, 8. března.
Praha
15
article
Z Černé Hory.
Na Cetyni, 3. března. (Pův. dop. »Nár
Listů«.) Na hranici černohorsko-albánské jes
obnoven mír. Jak rázné zakročení na Vysoké
Portě, tak přísné naložení s těmi. Černohorci,
kteří chtěli Albáncům oplatiti stejným za stejné,
účinkovalo na sultána Abdula Hamida tak, že
nechtěl zůstati jako ochränce míru a osobního
přátelství s černohorským knížetem za timto
moudrým panovníkem. Skaderský valija Kijazim
paša obdržel z Cařihradu rozkaz, aby za každou
cenu zdržel Albánce od. dalších nájezdův
přepadů pohraničních Černohorců. Stejné opa-
tření učinila černohorská vláda v Podgorici.
v jejíž blízkosti se nedávný konflikt udál. Ob
vlády se dohodly, že míru nejspíše prospějí
když po nějakou dobu nedopustí, aby obyvatel-
stvo znesvářených kmenů černohorských i al
bánských se stýkalo. Vojsko černohorské a tu-
recké položilo se mezi Podgorici a albánské
Tuzy a hlídá hranici.
Toto smírné a rychlé vyřízení neudálo s
bez účastenství kosovského valije Hafuza paše.
jenž má také zásluhu o edklizení předloňskéh
konfliktu v okolí Beranův a slyne svou spra-
vedlivostí a šlechetností. Proto je trnem v oku
všem, kdo na Balkáně kali vodu, a zejmena
těm, kdo stojí za albánskou ligou a poštívaji
Arnauty na Cernohorce i Srby starosrbské
makedonské. Intriky líčí Hafuza pašu Vysoké
Portě jako člověka bez energie a jednostran-
ného, povolujícího vždy jen Srhům a zvláště
Černohorcům. Vůdcové arnautští naň žalují
Cařihradě a žádají za jeho sesazení. V Caři-
hradě zajisté pochopují, oč jde. Hafuz paša
musí dávati za pravdu Černohorcům, protože
v kačdé afféře chovají se tak vzorně a správně,
že jim nejmenšího vytknouti nelze. Také must
aspoň poněkud v ochranu bráti Srby ve Slarém
Albánec
Hamid
Srba
Srh
Černohorec
Černá Hora
Cařihrad
Podgorica
Tuz
Balkán
16
article
Srbsku a Makedonii, protože nemůže dopustit,
ahy je Arnauté a Bulhaří prostě vyrubali. T
jsou »chyby« Hafuzovy. Ano, možno mu vy-
týkati nedostatek energie, ale k výčitkám těm
jsou oprávněni pouze Srbové, neboť kdyby Hafuz
paša užil jednou vší své moci proti jejich krve-
žiznivým odpůrcům, zkrotil by je a zjednal by
vitězství dobré věci nad špatnou a zločinnou,
Ruský expert pan Miller, jenž byl ruskou
vládou vyslán k žádosti knížete Nikoly na Cetyn.
uby prostudoval černohorské finance a podal ná-
vrhy, co by Černá Hora měla učiniti ku zlepšen
svých hospodářských a finančních poměrů, do
končil svou práci a minulou středu vydal se na
zpátečnou cestu do Petrohradu. Před svým od-
chodem prohlásil, že Černá Hora má mnohem
lepší podmínky hospodářského a finančního roz
voje než myslil. Na základě jeho pokynů za-
počata práce, jež zajisté bude Černé Hoře pro-
spěšna a přispěje k dalšímu utvrzení černohor
ské nezávislosti také na poli statků hmotných.
O tom po druhé více naplšu.
Pro dnešek zmíním se ještě o odvolán
srbského vyslance z Černé Hory. Skutek tento.
jenž byl následkem usnesení srbské skupštiny
v posledních dnech jejího zasedání, na Černe
Hoře bolestně překvapil. Vláda srbská návrh po-
daný skupštině, odůvodnila úsporami. Neni-li t
směšno! V Srbsku, kde rozhoduje všemohou
vůle Milanova, úspory! Pravou pohnutkou bylo
že Milan a Aloxandr rozhodli se strhati posledni
formálně pouto, které je a jejich Srbsko ještě
V úrobném prodejí-
ranní číslo o sobě . . . za 9h
odpoletní . . . . . . . za z h
ve dllalkách na veskovět
ranní čtalo
. . . . 10h
9dpolední . . . . . . . . Bb
IuOerás
platí se hotově napřee
Piečplacení s Inserty přijímá sdminl-
strace v Marisnské ulíci ú. .
Tam nacházejí se též redskae
tiskárna a ezpedice „ Národních Listů“
Rukopásy se ne vranoii.
Srba
Miller
Nikola
Milanův
Milan
Srbsko
Makedonie
Petrohrad
Černá Hora
Černe hoře
srbský skupština
17
article
spojovalo s Černou Horou. Po chladnější roz-
vaze ale pochválili jsme srbskou vládu za ten
krok, jenž odpovídá skutečným poměrům a zba-
vuje Černou Horu nemilého hosta, jakým byl
poslední srbský vyslanec, pan Mašín.
To nebyl už diplomatický zástupce třeb
státu, se kterým je napjetí, nýbrž prostý vyzvě-
dač a pobuřovač, vyslaný s určitými instrukcemi
a chráněný nedotknutelností mezinárodně-právní.
Působnost páně Mašínova na Černé Hoře byla
skandalosná. On společně se svým rakousko-
uherským kollegou panem Kučinským, nyní do
jižní Ameriky přesazeným, cestoval po Černé
Hoře, »najímal« (možno říci) nespokojence, sli-
boval jim odměnu a pěkná postavení v Srbsku.
Našlo se skutečně několik Černohorců, kteří se
sliby jeho dali omámiti. Jim pan Mašín dával
závdavky, doručoval jim cestovné a doprovázel
je na hranici, aby je chránil svou osobou.
Kníže Nikola měl o agitaci Mašínově a Ku-
činského čerstvé zprávy. Nebránil jim, neboť je
toho mlnění, že prašivé ovce mají býti ze stáda
odstraněny raději dřív než později. Černá Hora
potřebuje čistých a pevných charakterů. Který
Černohorec není takovým, ať si jde s pánem
bohem do Bělehradu nebo do Sarajeva.
Crapocp.
Mašín
Mašínův
Kučinský
Jim
Nikola
Černá hoře
jižní Amerika
Srbsko
Bělehrad
Sarajevo
Ku
18
article
Makedonie.
Makedonie.
Sofijský dopisovatel »Poccin« mluví již so
povstání v Makedonii«. Povstalým živlem jsou
tentokráte Arnauté. Ve Skoplji podle dopiso-
vatele obklíčili kasárny a dům gubernátora Ha
fuza paše, jejž chtějí zajmouti a jehož sesa
zení od sultána žádají. »Řež batacká« opakuje
se v Makedonii každý den.
Tím více je k politování, že při těch řežích
Slované pomáhají řezati Slovany, Bulhaři Srby.
místo aby spojili se proti společnému nepřiteli
jímž je v tomto okamžiku zjevně pouze divý
Arnautluk.
Vídeňský dopisovatel »Prager Abendblattu«
opět obrací pozornost na Balkán. Při tom dává
výraz potěšení, že Rusko je vázáno asijskýmí
otázkami a dohodou s Rakousko-Uherskem, tak
že balkánští národové mají sice volnost rubati
se na vzájem, ale nemají naděje, že Rusko za-
kroči ve prospěch jejich osvobození, protože
Rakousko by to považovalo za porušení berlín-
ské smlouvy.
Slovan
Bulhar
Srba
Prager
Makedonie
Řež
Balkán
Rusko
Rakousko
Uhersko
19
article
Francouzské dělostřelectve.
Výroba nového dělostřeleckého materiálu
Francie je skoro ukončena. Francouzská armáda
má dnes tolik nových polních děl kalibru 75 mm
že jimi mže opatřiti rychlopalné batterie vojska
první výzvy a jisté oddily zálohy. Reorganisace
dělostřelectva vůbec kráčí rychle ku předu. » Jako
ve mnohých záležitostech zbrojení,« konstatuje
vojenský zpravodaj »Journalu«, »nás Ně-
mecko prozatím předstihlo, ano, ač
dostatečného počtu nových děl postrádá, přece
množství starých baterií v jednotlivých armádních
sborech rozmnožilo a divisijní dělostřelectvo
adaptovalo. Německá baterie má, jak až do-
posud, šest děl, za to ale čítá německý armádní
sbor obyčejně dvě brigády o dvou plucích, t.j.
čtyři pluky se šesti bateriemi, v celku 144 děl.
Množství děl francouzské baterie redukováno
zásadně na čtyři děla, počet nábojových vozů
ale nezměnén. Substituce tato nařízena, ano s
při cvičení ukázalo, že není velitel baterie s to,
říditi se šesti děly (až 20 ran za minutu) účin-
nou palbu. Dle posledních pokusů lze totiž z no-
vého německého 77mm. děla za minutu až pět
ran vypáliti; nové francouzské rychlopalné dělo
o 75 mm. ale dosáhne obyčejně 12 až 25 ra
za minutu. Ballistické vlastnosti obou děl jsou
Francie
mm
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Slepci a humanita.
Ant. Mráček.
Nedávno z pohnutek vnějšího rázu— octla
se na povrchu veřejné diskuse otázka slepců.
Vlastně otázka ústavu pro slepce. Zájem jednou
probuzený neměl by utuchnouti dokavad ko-
nečně i v království českém nebylo docílen
vídatnějšího opatření pro blaho těchto našich
spolubližních v pravdě ubohých a nešťastných
Jako je nesnadné zabrániti náhlému oslep
nutí aneb je vyléčiti, rovněž není snadno na-
lázti pravý způsob a jistý prostředek, který by
vrátil slepci ztracenou spokojenost a zničené
šěsti. Teprve před málo více nežli sto lety
lzncouzský lidumil Valentin Hauy (roku 1785)
pvní nastoupil cestu, o níž zkušenosti v našem
stoleti nabyté potvrdily, že vede k eíli.
Člověka, který oslepl, zmocňuje se na
poprvě — nehledě k bolestem tělesným —
hrozný pocit opuštěnosti. Obklopenému čirou
tmou, zdá se při každém hnuti, že se zří
někam do neznámé hloubky kde jisté záhuby
dojde.
Jak bývalo nám dětem krušno, když ba-
bička v pohádce vypravovala o dětičkách, jež
zabloudily ve hlubokém lese: »Nikde človíčka
nepotkaly, nikde světla neuzřely, po lidských
obydlích nebylo zdání. Konečně vylezl hošik na
vysoký strom a ejhle! v dálce kmitalo se malé
světélko!« Jaká radost z pouhého vypravován
o mihnutí světla do dlouhé a dlouhé tmy. Však
slepci ubožáku ani malé světélko v dálce ne
kmitá. Jemu bude po celý život blouditi v ne
proniknutelné tmě. A právě, že má býti neustálá
ona nepřítomnost všeho světa věčná, že nikdy
ani na okamžik nemá paprsek proniknouti, an
malě světelko v dálce zakmitati, ten poci
vzbudí v nešťastníku, jejž slepota ranila, my-
šlénky zoufalé. Vždyť se ztrátou zraku přicház
ubožák o svoji samostatnost, stává se pouhým
nástrojem v rukou druhých a často jakých
Člověk vzdělaný, jemných způsobů, zřídka kdy
Mráček
Hauy
21
article
nachází volné chvildy, kterou by láskyplně vě-
novati mohl slepci, Býti vydán na milost a ne
milost rukoum lidí nevzdělaných, často suro-
vých, býti každým krokem od nich závislým
či to není stav přímo hrozný?
Se zrakem jako by člověka opouštěla o
daná bytost, která mu vždy věrně sloužila, jako
by od něho odletoval strážný anděl, který jej
až dosud na všech cestách života provázel
chránil, jako by prchala zvláštní jakýsi síla
jejíž pomoci se cítil vládcem, bez níž však jen
bídným otrokem se býti cítí všeho okolí svého.
22
article
Muž, až dosud neodvislý, samostatný, jenž
volně dle svých popudů se pohyboval, pracoval
a tvořil, jemuž nekonečný svět zdál se mnohdy
omezeným, nyní jako malé dítko vztahuje rukou
svých prosebně po ciží pomoci, proti obklopu-
jícímu jej děsu neproniknutelné věčné tmy.
Že je ustavičná čirá tma pro člověk
zvyklého na světlo věcí hroznou, potvrdila
trestající spravedlnost moderní tím, že užívá
tmy v tak zv. »tmavé komoře« jakožto trestu
nejtěžšího za spáchané zločiny. Naše »doba
lidskosti« trestá největší své zločince omezením
svobody (žalář), postem, tvrdým lůžkem a jednou
do roka temnicí. A slepota je odsouzením k
hrůzám temnice doživotním. A doba, usilující
o humánost i vůči zločincům, se mnohdy —
a to i v zemích nejpokročilejších, jako na př.
naše vlast — ani nestará o to, aby nevinný
nešťastník vysvobozen byl z pout otrockých, do
nichž slepotou byl uvězněn, naše doba nepřiči-
ňuje se, aby mu ozářila věčnou jeho noc
alespoň světlem účasti a lásky. Ba mnohdy není
postaráno ani o to, aby slepci, ktorý se nemůže
živit, poskytnuta byla skýva chleba k ukojen
hladu a aby nahraženo bylo studené jeho tvrde
lůžko teplým.
A toprv zkrušující vědomí člověka raněnéh
»hněvem bohů«, že oslepnutím stal se neschopný
ku práci a k výživě, že slepota jej učinila ne
užitečným členem společnosti a pouhým —
břemenem ostatních.
Muž, jenž prvé svým důmyslem, svými
schopnostmi a dovednostmi poctivě vydobýval
si chléb, stává se rázem neschopným a zbytečním
bůh
omezení svoboda
23
article
i v té společnosti, již po léta věnoval veškeru
svou sílu. Jaké vědomi mravně skličující
zdreující.
Jest sice známo, že se nešťastník časem
spřátelí s tmou stále jej obklopující, asi jako
schudlý boháč znenáhla i nedostatku navykne
Avšak s nečinností nespřátelí se pilný kdyst
člověk nikdy. Nedobrovolná zahálka činí jej ne-
spokojeným a omrzelým.
Jako u lidí v pozdějším věku osleplých
i život od narození slepého anebo záhy osleplého.
jenž nemohl se státi užitečně činným, jest bez
obsahu, bez ceny a proto pln nespokojenosti
rozhořčení. Úkol humanity je tu zřejmý. C
počíti, aby ti ubožáci učiněni byli s pokoje-
nými členy společnosti?
Lidé, kteří do věcí nevnikli, řikají: »slepec
je nešťastný proto, že nevidí světla slunečného,
že mu není dopřáno pozorovati přírodu a její
divy, že nemůže pokochati se pohledem na
krásné krajiny, na hvězdnatou oblohu, na kvě-
toucí růži, že oko jeho nemůže patřiti na milou
matku, drahého otce a pod.«
Avšak v tom nevězi vlastní příčina nespo
kojenosti slepcovy. Postrádati něčeho, čeho jsme
nikdy neměli a nepoznali, nemůže nás učiniti
nešťastnými. Slepý od narození nikdy neviděl
proto jej tma neděsí a nermoutí. Ani by ne
věděl, že je slepý, kdyby mu to lidé nebyl
řekli, ani by si po světle nikdy nezasteskl
kdyby mu lidé zbytečným litováním »hroznou
slepotu« stále a stále na mysl neuváděli.
24
article
Avšak nabývaje vědomí, že pro svoji vadu
vyloučen je ze společnosti, že se stal domovské
obci své břemenem, že si jako dítě rodičů
chudých musí kousek chleba vyžebrati, ačkoli
by si jej rád poctivou praci vydělal, že jako
dítě rodiny zámožné často své rodiče, bratrya
sestry do rozpaků uvádí, že slepota z něho
učinila loutku, jíž lidé suroví nezřídka k ukrá-
cení chvile a ke sprosté zábavě uživají, když
se tak dožije svých smutných zkušeností: pak
teprva zůplna se domakává vědomí své bídy.
Vraťme však slepci důstojnost člověka,
opatřme jej co možná největším počtem správ-
ných a jasných představ, aby měl — jako ná
hradu za ztracený svět vnější — svůj vlastn
myšlénkový svět vnitřní, dejme mu vedle dů-
kladného vzdělání všeobecného takové vzdělán
odborné (řemeslné neb hudební), které by ho
učinilo užitečným ostatní společnosti a dáme mu
tím, ne-li štěstí úplné, tedy jistě alespoň čá-
stečnou spokojenost.
Zde třeba založiti páku, aby odvráceno byl
od nešťastníků zoufalé poznání, že život jejieh
je — ztracen.
Není skutkem tuze humanním, při pohledu
na ubohého slepce rozplývati se jalovými výrazy
soucitu a litosti a zbytečně ubožáku připomínat
neštěstí jeho, aniž mu tím pomáhati, není též
činem humanity, poskytnouti slepci mladému
vzdělání schopnému ledabylé almužny, ba ani
opatříme li mu celé, byť i sebe lepší a třeba
doživotní tak zvaně zaopatření. Tím vším umožňu-
jeme mu toliko život člověka nečinného, po-
valečného, zbytečného, tedy život člověka —
nedůstojný.
25
article
Možno-li si představiti větší převrácenos
nad tu, míti na starosti slepce mladé a vzdělání
schopné a nevzdělávati jich aneb je vzdělávati
ale jen způsobem nedostatečným ?
Požadavky, jež ukládá humanita ostatní spo
lečnosti lidské vůči slepcům, jsou jasny. Lze
je shrnouti takto: Slepci od narození slepému
aneb záhy osleplému dlužno poskytnouti vše
stranného vzdělání všeobecného a důkladné vzdě
lání odborné, aby se mohl státi užitečným čle-
nem společnosti; slepci později osleplému, který
obecné vzdělání měl, poskytnouti onoho doplňku
speciální výchovy, které má zapotřebí, abyse
v novém neblahém svém stavu dovedl uživiti
slepce vzdělaného k práci uzpůsobeného pod-
porovati mravně i hmotně, aby se skutečně uživil
a nestal se následkem nedostatku práce oběti
zahálky; slepei, neschopnému vzdělání (na př.
slaboduchému) aneb práce (neduživému, stářím
sešlému) takové podpory poskytnouti, aby nebyl
nucen sáhati k holi a brašně žebrácké. Byly
doby, že slepec pokládán byl za tvora ni
čemného na světě, schopného leda k žebrotě.
Tenkráte vznikla a byla omluvitelna domněnka
že jedině humanní skulek vůči slepci je almužna
26
article
a zaopatření. Avšak dnes, kdy na tisícech pří-
padů je už zřejmě dokázáno, že možno slepe
výchovou a výcvikem uzpůsobiti k práci a samo-
statné výživě není tak obmezený názor už přl-
pusten.
Ohlédněme se za hranicemi vlasti, v Sasku,
v Bavorsku, v Dolních Rakousích a j. Nena-
jdeme tam slepých žebráků jako u nás, ale z
to na tisíce slepců spokojených, kteří, byvše
řádně vychováni a důkladně vzděláni, jako do-
vední řemeslníci (košikáři, kartáčníci, rohožkáři,
provazníci, ladiči pian, vyplétači rákosových židl
a j.), jako výborní hudební umělci (koncertisté
a skladatelé) i co dobří a hledaní učitelé slepců,
také jako učitelé hudby a jazyků poctivě a ne-
zřídka beze vší pomoci jiných se živí a tak, po-
máhajíce rozhojňovati národní majetek, nejsou
ani sobě ani jiným na obtíž.
Také u nás v Čechách setkáme se tu a tam
se slepcem vzdělaným, poctivě se živícím ; avšak
případy jsou dosud ojedinělé. Jak dalece je
slepec v různém věku oslepnuvší vzdělání schopen,
máme v Čechách příklady přímo zářivé.
Sasko
Bavorsko
Dolní Rakousy
Čechy
27
article
Známý po vlastech skladatel opery »U božích
muk«, Stanislav Suda, je od narození slep.
Všecko své vzdělání jako slepec si osvojil.
Slavný učitel hudby Josef Proksch (ř 1864),
majitel hudebního ústavu v Praze a skladatel
všeobečně známé a dosud užívané »Prokschovy
klavírní školy«, jenž býval dlouhá leta učitelem
mistra Smetany, byl slepý od svého třináctého
Geniální skladatel roztomilých písní a klassi-
ckých skladeb komorních a zároveň výborný
literní učitel slepců, Karel Em. Macan, teprve po
absolvování techniky oslepnul. Již jako slepec
odbyl s výborným prospěchem tři ročníky praž-
ské školy varhanické,
Že i v pozdním věku osleplý schopen jest
velikých činů i v oborech, kde jinak dobrého
zraku nutně bývá potřebí, dokázal slavný náš
vojevůdce a hrdina Jan Žižka z Trocnova.
A což slepí řemeslníci, kteří nezřídka i stará
rodiče živí! Zdaž by tytéž ruce, od rána do noci
se ohánějící v čilé práci, nevztahovaly se někde
u cesty po almužně, kdyby se jich záhy nebyl
roku
Sud
Proksch
Prokschův
Smetan
em
Macan
Žižek
Trocnov
U boží muka
hudební ústav v Praga