ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 3317da70-668f-11dc-ace8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 40, person 42, org 5, work 3
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 9. března 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 67.
4 article
Nn rnnní u odpol. Hlsty předplácí se v Praze v sdninistrael na plaje . . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K —h s drojí čenáčkou a něe kk ni čtert lets ve Gihalkáck: z něe . . . . 2 K 80 Poštons Bant net s dvají zásllkeu za niěsle svrt lsla . . . . 11 k co
Praha
5 article Před katastrofou státní?
Před katastrofou státní? Od osudně kapitulace vlády Clarovy před německou obstrukcí zmítá se státní loď rakou- ská ve vírech tak nebezpečných, že veliká většina národů její trne hrůzou nad tím divadlem. Ne proto, že cislajtánský ten parla- ment opatřený na úkor historických práv krá- lovství a zemí přespřílišnou mocí zákono- dárnou, dnes — malomocenstvím Vídně sko- nírá, ale proto, že není žádné naděje, aby nad hrobem jeho vzrostly a rozkvetly náro- dům rakouským konečně vytoužené růže sku- tečné, poctivé svobody ústavou federační, kerá by dávala říši, co říše jest, ale zároven také zemím a národům, co jejich jest: roz- umnou svézákonnost a svéprávnost ve všech ziležitostech jejich otčin za rovné svobody veškerých jazyků národních. Na tento jediný spasitelný východ z nynějších zmatků, na tuto poslední a jistou pomoc těžce nemocnému Rakousku nechce a nechce se vi mocných kruzích vládnoucích dle všech zpráv naprosto za žádnou cenu přistoupit.
Clarův Vídeň Rakousko
6 article
Vidí se více než stoleté požehnání principu federačního v rozkvětu a zmohut- nění Spojených států severoamerických, vid se, jak od dvaceti let za soustavy fede- rativní kolkolem nás politicky i národo-ho- spodářšky zmohla se hohenzollerská říše německá, ač není z daleka složena z tolika národů, jako Rakonsko; vídí se štěstí a klid tří národů ve federaci švýcarské; ale vzdor všem těmto výmluvným faktům, vzdor půl- stoletému touzení a volání 16 millionů oby vatel této říše — panuje proti spásné my- šlénce té ve vládnoucích kruzích rakouských podnes taková osudná podjatost, takový ostych a taková nechuť, jako by se tím Rakousku na hrdlo sahalo. Starorakouský byrokratický kvietism spojuje se tu osudně k houževna- tému odporu proti ní s interesem vel- koněmeckým, který ovšem nemůže vět- šině národů rakouských dopřáti svépráv nosti a svobody, protože většina ta je slo vanskou; tento interes velkoněmecký přiro- zeně tedy zuří proti restituci českého státu a důsledně vzpírá se zuby nehty myšlénc autonomie historických království a zemí označené v diplomu říjnovém správně za vlastní státní myšlénku Řakouska.
spojený stát Rakousko
7 article
Tento zájem Němectva nemůže chtíti jiné Rakousko než německé, a tudiž jinou formu správy než centralisticko-germanisační. Leč kterak se toho mělo a mohlo dosíci př zízení ústavním? Toliko a jedině tím, když tstavnost zůstala toliko na papíře, když základní princip její, že vůle většiny národů má volebními řády přijíti spravedlivě k plat- nosti, byl porušen a zkřiven fa- lešnými volebními řády pro sněmy zemské i pro ústřeldni parlament říše. Tím však zkalen otráven veškeren ústavní život v Rakousku hned u pramene a místo radosti a volného žití nadešla mezi národy rakouskými třiceti- letá krutá válka státoprávní, ústavní a ná- rodní, v níž posléze béře za své centrální ten parlament Císlajtanie urputným bojem »všech proti všem«. — Octnuvši se následky tohoto 30letého zmatku posléze sama v kruté tísni, politika vídeňská cože podniká? Do- mlouvá sice nám i Němcům, abychom se spolu dohodli a příměřím svým zachránili ústřední ten parlament Cislajtanii a vrátili mu život a pracovní křepkost;; avšak když my jí na to odpovídáme: Nežádáme pro
Němec Rakousko
8 article
sebe ve vlastech svých než úplné rovné právo, jaknám je platným záko- nem zemským ze dne 8. dubna 1848 slavně zaručeno: tu krčí rameny a odkazuje nás na naše staré protivníky, kteří od svého Schönerera a Wolfa, až po toho Pergelta. Mengrá, Prada, Auersperga, Merana a Le- mayra zuřivě odmítají naše dobré právoa touží nás schýliti pod jařmo státn němčinyl Když pak touto provokací německou přifozeně vyhlídky na dohodnutí mezi námi a Němci mizí, adůsledně pak na klidnou práci v rozervaném parlamentě rozvaděných. uražených a ohrožených národů s těží lze doufati: jakého východu hledá tu moudrost rakouských státníkův? Mela a má vždy ještě na snadě ku pomoci parla- mentní většinu pravice, která před- stavuje sílu více než 16 millionů obyvate této říše a která svou adresou Dzieduszy- ckého podala již před léty vládám víden- ským návod k rozumnému a spravedlivému spořádání Rakouska na zdravém základě svobody a rovnoprávnosti všech jeho zemí a národův: leč, místo aby k této na snadě jsoucí dobré pomoci přiro zené většiny obyvatelstva říše radostně sáhla, sleduje nepochopitelná ta »moudrost- vídeňsko-státnická chyíle té plány ze všech nejnemoudřejší ba nejosudnější Slyšme, s jakým sdělením přišel včera autor adresy pravice, upřímný náš přítel
Wolf Auersperg Němec Melo Merano Rakousko Prado Dziedusza
9 article
Dzieduszycki, v střed našich poslancův na radě řišské: »Přicházím«, zněla paměti- hodná jeho slova: abych vám sdělil. že — proti nám a proti slovan ským stranám chystá se vojenský absolutism! . . .. Toto nebezpe- čenství existuje. Záminka pro něj hledá se v rozmíškách stran pravice.« Proto přišel zapřísahat naše poslance aby aspoň proti zákonu o nastávajícím od- vodu brancův nečinili obstrukce, poněvadž by tím rozbíli polský klub a pravici: »Za chovejme alespon formu většiny, věcný její obsah již se najde a také společná taktika !«. pravil v naději, že tím jedině můžeme ještě odvrátit hrozící nebezpečí proti nám namí řeného absolutismu vojenského. Pochopujeme, že poslanci naši pod do jmem takového sdělení z úst muže tak rozšafného a přitele věrného rozhodli se po dlouhém zápasu konečně odníti proti- vníkůn našim vytouženou tu zá- minku ku státnímu převratu vy- loučením zákona o rekrutýrce z kleští své obstrukce; — avšak tážeme se, kde to jsme. kde to žijeme, když může vzdor neodvo- latelnému a nezrušitelnému di- plomu ze dne 21. října 1860, kterým vzdal se jasný jeho dárce nejen za sebe, nýbrž i za veškeré své následníky moci ab- solutistické, existovati náhle nebez peč vojenského absoluti s mu?
10 article
Císařským patentem ze dne 26. února 1861 bylo ustanovení to znovu prohlášeno za základní zákon říše, a za vyrovnán s Uhry bylo opět spečetěno smlouvou státo- právní, že máme se těšiti úpln ústavnosti, to že jest základní pod mínkou státoprávního svazku Uher s Cis- lajtanií. A nyní že by státníci vídenští ob- mýšleli a byli odhodláni veškeré tyto zá- kladní zákony habsburského soustátí vyhá zeti do povětří a zavésti zde brevi manu — — vojenský absolutism, namířený proti většině obyvatelstva této říše ?1 A přece politik tak vážný a muž tak věrohodný jako poslanec Dzieduszycki to jistí! Tu musí býti zjednáno bez prodlení jistoty a světla. Jsou-li hodiny parlamentu vídeňského sečtěny: těch několik zbývajících hodin stačí ku interpellování vlády o tom, existuje-li vskutku podobné ne- bezpečí ústavnímu právu a zi- votu většiny národů rakouských absolutismem vojenským proto, že menšina obyvatelstva nechce se podříditi vělšině, třebas tato přála jí rov- ného práva a rovné svobody ve státě, na zá- kladě samosprávy a svézákonnosti ? To necht jest aspoň zjištěno před soudem dějin, zjištěno před katastrofou stát- ního převratu, jenž může zna menati začátek konce! — —
Uher Dzieduszycký Uhry
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 8. března. (Napjatá si- tuace.) Říšské radě dává se lhůta do so- boty, dne 16. t. m. (Po neděli mají se sejiti zemské sněmy.) Do 16. t. m. říšská rada má vyříditi aspoň zákon o odvodu a podle všehoi volby do delegaci. A nevyřídí-li? Na tu otázku máme dnes dvě odpovědi. Jedni tvrdi, že půjde parlament; druzí miní, že půjde vláda Körbrova. »Plzeňským Listům« sdělujese »z míst naprosto hodnověrných«, že dr. Körber žádal panovníka už za posledního slyšení, aby ho sprostil úřadu ministr-presidentského, poně- vadž prý vidí, že není s to provésti úkol, který byl korunou jeho kabinetu vytčen. Síly jeho nostačí prý k tomu, aby za nynějších poměrů docíleho bylo smíru mezi Čechy a Němci rovněž nesnadno jesť učiniti parlament dělným. Panovník uznal prý obtížné postavení vlády. ale vyslovil přání, aby ministerstvo zůstalona svém místě až do té doby, kdy bude zjištěno nade vši pochybnost, že říšská rada není s to. aby schválila státní potřeby. Na všechen způsob do rozpuštění říšské rady není prý už daleko. Pak bude nynější kabinet nahražen kabinetem novým, ochotným řiditi osudy tohoto státu i bez pomoci parlamentu.
Körbrův Körber Praha Čechy
12 article
Překážkou dělnosti říšské rady jest na ten čas česká obstrukce. Konservativné strany pravice, jimž jde nad jiné o zachování nyněj- šího parlamentu, činí proto poslední pokusy aby českou delegaci odvrátily od obstrukce Bohužel nechápou se při tom těch prostředků. jež by jedině mohly vésti k úspěchu, to jest nenalehají na vládu, aby odčinila křivdu, na národě českém spáchanou. Jejich rady zůstá- vají stále jen čistě platonickými. Krakovský »Czas«, jenž se rozepisuje v obšírném článku o situsci, nemá pro zachování pravice a tedy říšské rady jiného důvodu, než že by po roz biti nynější pravice nastalo nové seskupení stran, tak že by proti konservativcům stáli radikálové a v tomto seskupení že by nebylo místa pro náš národní program. »Rozbití pravice — píše »Czase — bylo by počátkem zcela nové éry v poměrech rakouských. Kolem klubu če- ského (ve vzhledě sociálním radikálného) se- skupili by se všichni ostatní živlové radikální. Boj by se pak přesunul výlučně na pole so ciální. Vzhledem k tomu Čechové, opouštějíce pravici, musili by se vzdáti svých ideálů národ- ních. Na tom spočívá potřeba pravice. Jen v ní a s ní mohou Slované rakoušti s úspě- chem brániti svá práva národní. Za ní a bez ní nevidíme podmínek pro rozvoj národní. Proto také nepochybujeme ani na okamžik, že česká delegace nepodrobí odvážné zkoušce národní vymoženosti, jichž dosáhla namáhavou pracía s tak velkou chválou.« K tomu jen dodatek: Proč »Czas« tak nepraví, mnoho-li nám k dosažení těchto vymo žeností přispěla pravice?
Czas Čecho Slovan
13 title
Politické zprávy zahraničné.
14 article
V Praze, 8. března.
Praha
15 article
Z Černé Hory. Na Cetyni, 3. března. (Pův. dop. »Nár Listů«.) Na hranici černohorsko-albánské jes obnoven mír. Jak rázné zakročení na Vysoké Portě, tak přísné naložení s těmi. Černohorci, kteří chtěli Albáncům oplatiti stejným za stejné, účinkovalo na sultána Abdula Hamida tak, že nechtěl zůstati jako ochränce míru a osobního přátelství s černohorským knížetem za timto moudrým panovníkem. Skaderský valija Kijazim paša obdržel z Cařihradu rozkaz, aby za každou cenu zdržel Albánce od. dalších nájezdův přepadů pohraničních Černohorců. Stejné opa- tření učinila černohorská vláda v Podgorici. v jejíž blízkosti se nedávný konflikt udál. Ob vlády se dohodly, že míru nejspíše prospějí když po nějakou dobu nedopustí, aby obyvatel- stvo znesvářených kmenů černohorských i al bánských se stýkalo. Vojsko černohorské a tu- recké položilo se mezi Podgorici a albánské Tuzy a hlídá hranici. Toto smírné a rychlé vyřízení neudálo s bez účastenství kosovského valije Hafuza paše. jenž má také zásluhu o edklizení předloňskéh konfliktu v okolí Beranův a slyne svou spra- vedlivostí a šlechetností. Proto je trnem v oku všem, kdo na Balkáně kali vodu, a zejmena těm, kdo stojí za albánskou ligou a poštívaji Arnauty na Cernohorce i Srby starosrbské makedonské. Intriky líčí Hafuza pašu Vysoké Portě jako člověka bez energie a jednostran- ného, povolujícího vždy jen Srhům a zvláště Černohorcům. Vůdcové arnautští naň žalují Cařihradě a žádají za jeho sesazení. V Caři- hradě zajisté pochopují, oč jde. Hafuz paša musí dávati za pravdu Černohorcům, protože v kačdé afféře chovají se tak vzorně a správně, že jim nejmenšího vytknouti nelze. Také must aspoň poněkud v ochranu bráti Srby ve Slarém
Albánec Hamid Srba Srh Černohorec Černá Hora Cařihrad Podgorica Tuz Balkán
16 article
Srbsku a Makedonii, protože nemůže dopustit, ahy je Arnauté a Bulhaří prostě vyrubali. T jsou »chyby« Hafuzovy. Ano, možno mu vy- týkati nedostatek energie, ale k výčitkám těm jsou oprávněni pouze Srbové, neboť kdyby Hafuz paša užil jednou vší své moci proti jejich krve- žiznivým odpůrcům, zkrotil by je a zjednal by vitězství dobré věci nad špatnou a zločinnou, Ruský expert pan Miller, jenž byl ruskou vládou vyslán k žádosti knížete Nikoly na Cetyn. uby prostudoval černohorské finance a podal ná- vrhy, co by Černá Hora měla učiniti ku zlepšen svých hospodářských a finančních poměrů, do končil svou práci a minulou středu vydal se na zpátečnou cestu do Petrohradu. Před svým od- chodem prohlásil, že Černá Hora má mnohem lepší podmínky hospodářského a finančního roz voje než myslil. Na základě jeho pokynů za- počata práce, jež zajisté bude Černé Hoře pro- spěšna a přispěje k dalšímu utvrzení černohor ské nezávislosti také na poli statků hmotných. O tom po druhé více naplšu. Pro dnešek zmíním se ještě o odvolán srbského vyslance z Černé Hory. Skutek tento. jenž byl následkem usnesení srbské skupštiny v posledních dnech jejího zasedání, na Černe Hoře bolestně překvapil. Vláda srbská návrh po- daný skupštině, odůvodnila úsporami. Neni-li t směšno! V Srbsku, kde rozhoduje všemohou vůle Milanova, úspory! Pravou pohnutkou bylo že Milan a Aloxandr rozhodli se strhati posledni formálně pouto, které je a jejich Srbsko ještě V úrobném prodejí- ranní číslo o sobě . . . za 9h odpoletní . . . . . . . za z h ve dllalkách na veskovět ranní čtalo . . . . 10h 9dpolední . . . . . . . . Bb IuOerás platí se hotově napřee Piečplacení s Inserty přijímá sdminl- strace v Marisnské ulíci ú. . Tam nacházejí se též redskae tiskárna a ezpedice „ Národních Listů“ Rukopásy se ne vranoii.
Srba Miller Nikola Milanův Milan Srbsko Makedonie Petrohrad Černá Hora Černe hoře srbský skupština
17 article
spojovalo s Černou Horou. Po chladnější roz- vaze ale pochválili jsme srbskou vládu za ten krok, jenž odpovídá skutečným poměrům a zba- vuje Černou Horu nemilého hosta, jakým byl poslední srbský vyslanec, pan Mašín. To nebyl už diplomatický zástupce třeb státu, se kterým je napjetí, nýbrž prostý vyzvě- dač a pobuřovač, vyslaný s určitými instrukcemi a chráněný nedotknutelností mezinárodně-právní. Působnost páně Mašínova na Černé Hoře byla skandalosná. On společně se svým rakousko- uherským kollegou panem Kučinským, nyní do jižní Ameriky přesazeným, cestoval po Černé Hoře, »najímal« (možno říci) nespokojence, sli- boval jim odměnu a pěkná postavení v Srbsku. Našlo se skutečně několik Černohorců, kteří se sliby jeho dali omámiti. Jim pan Mašín dával závdavky, doručoval jim cestovné a doprovázel je na hranici, aby je chránil svou osobou. Kníže Nikola měl o agitaci Mašínově a Ku- činského čerstvé zprávy. Nebránil jim, neboť je toho mlnění, že prašivé ovce mají býti ze stáda odstraněny raději dřív než později. Černá Hora potřebuje čistých a pevných charakterů. Který Černohorec není takovým, ať si jde s pánem bohem do Bělehradu nebo do Sarajeva. Crapocp.
Mašín Mašínův Kučinský Jim Nikola Černá hoře jižní Amerika Srbsko Bělehrad Sarajevo Ku
18 article Makedonie.
Makedonie. Sofijský dopisovatel »Poccin« mluví již so povstání v Makedonii«. Povstalým živlem jsou tentokráte Arnauté. Ve Skoplji podle dopiso- vatele obklíčili kasárny a dům gubernátora Ha fuza paše, jejž chtějí zajmouti a jehož sesa zení od sultána žádají. »Řež batacká« opakuje se v Makedonii každý den. Tím více je k politování, že při těch řežích Slované pomáhají řezati Slovany, Bulhaři Srby. místo aby spojili se proti společnému nepřiteli jímž je v tomto okamžiku zjevně pouze divý Arnautluk. Vídeňský dopisovatel »Prager Abendblattu« opět obrací pozornost na Balkán. Při tom dává výraz potěšení, že Rusko je vázáno asijskýmí otázkami a dohodou s Rakousko-Uherskem, tak že balkánští národové mají sice volnost rubati se na vzájem, ale nemají naděje, že Rusko za- kroči ve prospěch jejich osvobození, protože Rakousko by to považovalo za porušení berlín- ské smlouvy.
Slovan Bulhar Srba Prager Makedonie Řež Balkán Rusko Rakousko Uhersko
19 article
Francouzské dělostřelectve. Výroba nového dělostřeleckého materiálu Francie je skoro ukončena. Francouzská armáda má dnes tolik nových polních děl kalibru 75 mm že jimi mže opatřiti rychlopalné batterie vojska první výzvy a jisté oddily zálohy. Reorganisace dělostřelectva vůbec kráčí rychle ku předu. » Jako ve mnohých záležitostech zbrojení,« konstatuje vojenský zpravodaj »Journalu«, »nás Ně- mecko prozatím předstihlo, ano, ač dostatečného počtu nových děl postrádá, přece množství starých baterií v jednotlivých armádních sborech rozmnožilo a divisijní dělostřelectvo adaptovalo. Německá baterie má, jak až do- posud, šest děl, za to ale čítá německý armádní sbor obyčejně dvě brigády o dvou plucích, t.j. čtyři pluky se šesti bateriemi, v celku 144 děl. Množství děl francouzské baterie redukováno zásadně na čtyři děla, počet nábojových vozů ale nezměnén. Substituce tato nařízena, ano s při cvičení ukázalo, že není velitel baterie s to, říditi se šesti děly (až 20 ran za minutu) účin- nou palbu. Dle posledních pokusů lze totiž z no- vého německého 77mm. děla za minutu až pět ran vypáliti; nové francouzské rychlopalné dělo o 75 mm. ale dosáhne obyčejně 12 až 25 ra za minutu. Ballistické vlastnosti obou děl jsou
Francie mm
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Slepci a humanita. Ant. Mráček. Nedávno z pohnutek vnějšího rázu— octla se na povrchu veřejné diskuse otázka slepců. Vlastně otázka ústavu pro slepce. Zájem jednou probuzený neměl by utuchnouti dokavad ko- nečně i v království českém nebylo docílen vídatnějšího opatření pro blaho těchto našich spolubližních v pravdě ubohých a nešťastných Jako je nesnadné zabrániti náhlému oslep nutí aneb je vyléčiti, rovněž není snadno na- lázti pravý způsob a jistý prostředek, který by vrátil slepci ztracenou spokojenost a zničené šěsti. Teprve před málo více nežli sto lety lzncouzský lidumil Valentin Hauy (roku 1785) pvní nastoupil cestu, o níž zkušenosti v našem stoleti nabyté potvrdily, že vede k eíli. Člověka, který oslepl, zmocňuje se na poprvě — nehledě k bolestem tělesným — hrozný pocit opuštěnosti. Obklopenému čirou tmou, zdá se při každém hnuti, že se zří někam do neznámé hloubky kde jisté záhuby dojde. Jak bývalo nám dětem krušno, když ba- bička v pohádce vypravovala o dětičkách, jež zabloudily ve hlubokém lese: »Nikde človíčka nepotkaly, nikde světla neuzřely, po lidských obydlích nebylo zdání. Konečně vylezl hošik na vysoký strom a ejhle! v dálce kmitalo se malé světélko!« Jaká radost z pouhého vypravován o mihnutí světla do dlouhé a dlouhé tmy. Však slepci ubožáku ani malé světélko v dálce ne kmitá. Jemu bude po celý život blouditi v ne proniknutelné tmě. A právě, že má býti neustálá ona nepřítomnost všeho světa věčná, že nikdy ani na okamžik nemá paprsek proniknouti, an malě světelko v dálce zakmitati, ten poci vzbudí v nešťastníku, jejž slepota ranila, my- šlénky zoufalé. Vždyť se ztrátou zraku přicház ubožák o svoji samostatnost, stává se pouhým nástrojem v rukou druhých a často jakých Člověk vzdělaný, jemných způsobů, zřídka kdy
Mráček Hauy
21 article
nachází volné chvildy, kterou by láskyplně vě- novati mohl slepci, Býti vydán na milost a ne milost rukoum lidí nevzdělaných, často suro- vých, býti každým krokem od nich závislým či to není stav přímo hrozný? Se zrakem jako by člověka opouštěla o daná bytost, která mu vždy věrně sloužila, jako by od něho odletoval strážný anděl, který jej až dosud na všech cestách života provázel chránil, jako by prchala zvláštní jakýsi síla jejíž pomoci se cítil vládcem, bez níž však jen bídným otrokem se býti cítí všeho okolí svého.
22 article
Muž, až dosud neodvislý, samostatný, jenž volně dle svých popudů se pohyboval, pracoval a tvořil, jemuž nekonečný svět zdál se mnohdy omezeným, nyní jako malé dítko vztahuje rukou svých prosebně po ciží pomoci, proti obklopu- jícímu jej děsu neproniknutelné věčné tmy. Že je ustavičná čirá tma pro člověk zvyklého na světlo věcí hroznou, potvrdila trestající spravedlnost moderní tím, že užívá tmy v tak zv. »tmavé komoře« jakožto trestu nejtěžšího za spáchané zločiny. Naše »doba lidskosti« trestá největší své zločince omezením svobody (žalář), postem, tvrdým lůžkem a jednou do roka temnicí. A slepota je odsouzením k hrůzám temnice doživotním. A doba, usilující o humánost i vůči zločincům, se mnohdy — a to i v zemích nejpokročilejších, jako na př. naše vlast — ani nestará o to, aby nevinný nešťastník vysvobozen byl z pout otrockých, do nichž slepotou byl uvězněn, naše doba nepřiči- ňuje se, aby mu ozářila věčnou jeho noc alespoň světlem účasti a lásky. Ba mnohdy není postaráno ani o to, aby slepci, ktorý se nemůže živit, poskytnuta byla skýva chleba k ukojen hladu a aby nahraženo bylo studené jeho tvrde lůžko teplým. A toprv zkrušující vědomí člověka raněnéh »hněvem bohů«, že oslepnutím stal se neschopný ku práci a k výživě, že slepota jej učinila ne užitečným členem společnosti a pouhým — břemenem ostatních. Muž, jenž prvé svým důmyslem, svými schopnostmi a dovednostmi poctivě vydobýval si chléb, stává se rázem neschopným a zbytečním
bůh omezení svoboda
23 article
i v té společnosti, již po léta věnoval veškeru svou sílu. Jaké vědomi mravně skličující zdreující. Jest sice známo, že se nešťastník časem spřátelí s tmou stále jej obklopující, asi jako schudlý boháč znenáhla i nedostatku navykne Avšak s nečinností nespřátelí se pilný kdyst člověk nikdy. Nedobrovolná zahálka činí jej ne- spokojeným a omrzelým. Jako u lidí v pozdějším věku osleplých i život od narození slepého anebo záhy osleplého. jenž nemohl se státi užitečně činným, jest bez obsahu, bez ceny a proto pln nespokojenosti rozhořčení. Úkol humanity je tu zřejmý. C počíti, aby ti ubožáci učiněni byli s pokoje- nými členy společnosti? Lidé, kteří do věcí nevnikli, řikají: »slepec je nešťastný proto, že nevidí světla slunečného, že mu není dopřáno pozorovati přírodu a její divy, že nemůže pokochati se pohledem na krásné krajiny, na hvězdnatou oblohu, na kvě- toucí růži, že oko jeho nemůže patřiti na milou matku, drahého otce a pod.« Avšak v tom nevězi vlastní příčina nespo kojenosti slepcovy. Postrádati něčeho, čeho jsme nikdy neměli a nepoznali, nemůže nás učiniti nešťastnými. Slepý od narození nikdy neviděl proto jej tma neděsí a nermoutí. Ani by ne věděl, že je slepý, kdyby mu to lidé nebyl řekli, ani by si po světle nikdy nezasteskl kdyby mu lidé zbytečným litováním »hroznou slepotu« stále a stále na mysl neuváděli.
24 article
Avšak nabývaje vědomí, že pro svoji vadu vyloučen je ze společnosti, že se stal domovské obci své břemenem, že si jako dítě rodičů chudých musí kousek chleba vyžebrati, ačkoli by si jej rád poctivou praci vydělal, že jako dítě rodiny zámožné často své rodiče, bratrya sestry do rozpaků uvádí, že slepota z něho učinila loutku, jíž lidé suroví nezřídka k ukrá- cení chvile a ke sprosté zábavě uživají, když se tak dožije svých smutných zkušeností: pak teprva zůplna se domakává vědomí své bídy. Vraťme však slepci důstojnost člověka, opatřme jej co možná největším počtem správ- ných a jasných představ, aby měl — jako ná hradu za ztracený svět vnější — svůj vlastn myšlénkový svět vnitřní, dejme mu vedle dů- kladného vzdělání všeobecného takové vzdělán odborné (řemeslné neb hudební), které by ho učinilo užitečným ostatní společnosti a dáme mu tím, ne-li štěstí úplné, tedy jistě alespoň čá- stečnou spokojenost. Zde třeba založiti páku, aby odvráceno byl od nešťastníků zoufalé poznání, že život jejieh je — ztracen. Není skutkem tuze humanním, při pohledu na ubohého slepce rozplývati se jalovými výrazy soucitu a litosti a zbytečně ubožáku připomínat neštěstí jeho, aniž mu tím pomáhati, není též činem humanity, poskytnouti slepci mladému vzdělání schopnému ledabylé almužny, ba ani opatříme li mu celé, byť i sebe lepší a třeba doživotní tak zvaně zaopatření. Tím vším umožňu- jeme mu toliko život člověka nečinného, po- valečného, zbytečného, tedy život člověka — nedůstojný.
25 article
Možno-li si představiti větší převrácenos nad tu, míti na starosti slepce mladé a vzdělání schopné a nevzdělávati jich aneb je vzdělávati ale jen způsobem nedostatečným ? Požadavky, jež ukládá humanita ostatní spo lečnosti lidské vůči slepcům, jsou jasny. Lze je shrnouti takto: Slepci od narození slepému aneb záhy osleplému dlužno poskytnouti vše stranného vzdělání všeobecného a důkladné vzdě lání odborné, aby se mohl státi užitečným čle- nem společnosti; slepci později osleplému, který obecné vzdělání měl, poskytnouti onoho doplňku speciální výchovy, které má zapotřebí, abyse v novém neblahém svém stavu dovedl uživiti slepce vzdělaného k práci uzpůsobeného pod- porovati mravně i hmotně, aby se skutečně uživil a nestal se následkem nedostatku práce oběti zahálky; slepei, neschopnému vzdělání (na př. slaboduchému) aneb práce (neduživému, stářím sešlému) takové podpory poskytnouti, aby nebyl nucen sáhati k holi a brašně žebrácké. Byly doby, že slepec pokládán byl za tvora ni čemného na světě, schopného leda k žebrotě. Tenkráte vznikla a byla omluvitelna domněnka že jedině humanní skulek vůči slepci je almužna
26 article
a zaopatření. Avšak dnes, kdy na tisícech pří- padů je už zřejmě dokázáno, že možno slepe výchovou a výcvikem uzpůsobiti k práci a samo- statné výživě není tak obmezený názor už přl- pusten. Ohlédněme se za hranicemi vlasti, v Sasku, v Bavorsku, v Dolních Rakousích a j. Nena- jdeme tam slepých žebráků jako u nás, ale z to na tisíce slepců spokojených, kteří, byvše řádně vychováni a důkladně vzděláni, jako do- vední řemeslníci (košikáři, kartáčníci, rohožkáři, provazníci, ladiči pian, vyplétači rákosových židl a j.), jako výborní hudební umělci (koncertisté a skladatelé) i co dobří a hledaní učitelé slepců, také jako učitelé hudby a jazyků poctivě a ne- zřídka beze vší pomoci jiných se živí a tak, po- máhajíce rozhojňovati národní majetek, nejsou ani sobě ani jiným na obtíž. Také u nás v Čechách setkáme se tu a tam se slepcem vzdělaným, poctivě se živícím ; avšak případy jsou dosud ojedinělé. Jak dalece je slepec v různém věku oslepnuvší vzdělání schopen, máme v Čechách příklady přímo zářivé.
Sasko Bavorsko Dolní Rakousy Čechy
27 article
Známý po vlastech skladatel opery »U božích muk«, Stanislav Suda, je od narození slep. Všecko své vzdělání jako slepec si osvojil. Slavný učitel hudby Josef Proksch (ř 1864), majitel hudebního ústavu v Praze a skladatel všeobečně známé a dosud užívané »Prokschovy klavírní školy«, jenž býval dlouhá leta učitelem mistra Smetany, byl slepý od svého třináctého Geniální skladatel roztomilých písní a klassi- ckých skladeb komorních a zároveň výborný literní učitel slepců, Karel Em. Macan, teprve po absolvování techniky oslepnul. Již jako slepec odbyl s výborným prospěchem tři ročníky praž- ské školy varhanické, Že i v pozdním věku osleplý schopen jest velikých činů i v oborech, kde jinak dobrého zraku nutně bývá potřebí, dokázal slavný náš vojevůdce a hrdina Jan Žižka z Trocnova. A což slepí řemeslníci, kteří nezřídka i stará rodiče živí! Zdaž by tytéž ruce, od rána do noci se ohánějící v čilé práci, nevztahovaly se někde u cesty po almužně, kdyby se jich záhy nebyl roku
Sud Proksch Prokschův Smetan em Macan Žižek Trocnov U boží muka hudební ústav v Praga