Ročník XXXXV.

V Praze, v sobotu dne 14. ledna 1905.

Číslo (4.

Na ranní a odpol. listy předplácí ses v Praze v administrací na miěsí na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškou sě n dnt ieta. . . . 7 K 6on ve flialkáck- . 2 K 00k na něile . Poštost a měsle kai na čtrrt lofa . . .. s dvejí zisilkeu nn :. . kk

Válka. L. Z Petrohradu, 13. ledna. (Původn zpráva zvláštního dopisovatele »Národ. Listů«.) Bezpodstatny jsou všecky pověstio miru. Rusko je odhodláno vésti vojnu do posledních konců. Dobře zpravené osobnosti, jež mají styky s námořním úřadem, tvrdí, že admirál Rožestvenský bude vyhýbati se srážce s Japonci, dokud nedorazí k němu I. oddělení III. loďstvao 3 obrněncích a jednom křižáku, jež vypluje z Libavy 16. ledna za velení admirála Nebogatova. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viez na straně 4.)

K volbám uherským. Do prvního dne volebního, 26. ledna, zbývá již jen dvanácte dní, ale ani listy uherské se dosud neodvažují oceniti : jen z daleka jejich pravděpodobný výsledek. Vneslyť poslední zá- pasy v rozpuštěné sněmovně uherské takové množství jitřivé látky do uherské veřejnosti, že účinky její v kruzích volebních stále ještě stou- pají, způsobujíce překvapení i nejzkušenějším politikům uherským. Nejen ve vládních posa- vadních okresích, ale i v četných volebních okresích opposičních nastal úplný přovrat ve smýšlení voličstva, a starousedlí poslanci náhle počítají, že ztratili někdejší pevnou půdu. A tento jediný moment učinil konečný výsledek volby v četných okresích velmi pochybným. Docházejíť již nyní zprávy, že rozčilení voličstva v některých okresích nabylo takových rozměrů, že při řečech kandidátů došlo ke krvavým násilím, ba že použito již i střelných zbraní. Te by ovšem bylo předzvěstí že při volbách samých dojde ke srážkám ještě tužším a nebezpečnějším.

Co se týče příprav volebních, zazname- nává se, že počet kandidátův dosáhl množství před tim v Uhrách nikdy nebývalého, ač stran ještě nejmenovaly svých kandidátův pro všechny okresy. Příčiny zjevu toho jsou různé a rovněž pozoruhodné. Vyplývají nejen odtud, že obě hlavní strany, vládní i spojená opposice, téměr ve všech svých okresích postavily proti sobě kandidáty, ale že se vyskytlo i množství „fa- lešných“ kandidátův, kteří vystupují s pro- gramem liberálním proti kandidátům ústředním velebním výborem strany liberální postaveným, kdežto naopak s opposičním programem přihla- šují se kandidáti volebním výborem spojené opposice za opposičníky neuznaní. Pokud se týče okresů, dosud spojenou opposicí ovláda- ných, vznikají dvojí opposiční kandidatury i z toho důvodu, že svobodomyslné třídlo volič- stva opposičního neshoduje se s klerikální jeho skupinou. V této roztržce lze znamenati též různé vlivy četných náboženských vyznání v Unrách.

Příležitosti nynějších voleb použili ke změ- ření svých sil i sociální demokraté uherští, je- jichž kandidátů se dosud čítá přes sto; ovšem síla voličstva jejich sotva odůvodňuje prohlá- šení takového množství kandidatur a ve většině okresů jde socialistům patrně jen o před- volební effekt. Nejdůležitější, nový zjev ve volební kam- pani uherské tvoří však kandidáti národnostní Při letošních volbách vzdaly se všecky národ- ností passivity, od let osmdesátých zachová- vané, a není pochybnosti, že činná polí- tika bude pro národnosti úspěšnější, aspon potud, že národní poslanci budou s to, překaziti aspoň další zhoršení postavení svých národů; bude to úspěch sice jen negativní, ale konec posavadního ustupování sám sebou již jest du- ležitým positivním pokrokem. Národnosti nepostupují však v nynějšín volebním zápase dle jednotného programu. Nej- sebevědoměji vedou si ve svém volebním pro- gramu Rumuni, jimž co do programu nejblíže stojí Slováci. Program rumunský některými svými požadavky zdá se podporovati názory ví- deňského centralismu, aspoň pokud s. týče primátu němectví, a proto napadán jest listy maďarskými, jak liberálními, tak opposičními, velmi prudce. Rumuni jmenovali dosud 28 kan- didátů, a rozmnoží je ještě asi do 40. I dle ma- darských odhadů mohou Rumuní zvítěziti as v 25 okresích. Postavení Slovákův jest při ny- nějších volbách méně výhodné, protože nej energičtější jejich poslanci, již zasedali v předešlé sněmovně, jsou odsouzeni a nemohou tentokráte kandidovati.

Pokud Slováci nepostavi vlastní své národn kandidáty, budou bezpochyby podporovati kan- didáty strany lidové (klerikální), v níž již minule měli svého zástupce. Srbové radikální přijali v zásadě program strany neodvislog ti, pokud se týká poměru Uher k této polovině sou- státí, a v okresích, kde nejmenovali vlastní kandidáty, nabídli spojenství straně neodvislosti, opposici. Sasíci naopak zůstanou ve vládní straně, obmezili svůj pobyt v ní dvěma podmínkami: že se postavení Sasíků v posavadním stavu zachová a že nebude projednán návrh nového školního zákona (Berzeviczův). Již z tohoto stručného přehledu jest pa- trno, že vedle samostatných národních kandi- dátův, národnosti svými příslušníky budou za- stoupeny i v obou hlavních stranách madar- ských. Má se za to, že samostatných národních kandidátův rumunských, slovenských a srbskýeh bude zvoleno asi 30—40; ač by při dostatečné přípravě volební a náležité organisaci jich mohlo býti až na 70. Vedle toho přijde do sněmu i 40 Chorvatů, kteří stojí doposud v řadách vládních.

Kandidatury národnostní, pokud se dodělají úspěchu, budou znamenati úbytek ve straně vládní, což při neurčitosti celkového volebního výsledku může býti pro poměr příští většiny ve sněmovně velmi významné, protože vládní vět- šina na konci minulého zasedání bez Chorvatů klesla na 38 hlasů, a v průběhu volební kam- paně ještě několik vládních poslanců vystoupil ze strany liberální aneb prohlásili, že postaví se v nové sněmovně mimo strany. Není tedy vyloučeno, že národnostní po- slanci budou tvořiti v příští sněmovně skupinu, s níž bude nutno počitati, jak posavadní vět- šině, tak opposici. Tolik jest již nyní jisto, že přechod národ- ností k činné politice a odhodlání jejich, zúčast niti se voleb, způsobilo v kruzích maďarských značný dojem, a časopisy vládní neopomenuly zapsati na vrub — opposice, že zadala svým bojem celou řadu okresův, kteréž byly dosud v rukou „dobrých Maďarův“. Posavadní volební zápas v Uhrách zasáhl pozoruhodně již i do politiky cislajtániské. Před- seda ministerstva hr. Tisza postavil se ve svém volebním prohlášení na stanovisko, dle něhož jeho vítězství při volbách bude zároveň zaboz- pečením převahy uherské. Ale nárok na pře- vahu v soustátí osobovali si dosud jménem Cis- lajtánie — Němci, a shledávají, že hr. Tisza takto ohrožuje jejich „državu“. Nejen někdejší orgán všeněmecký i linecký konservativní list chopil se tohoto volebního výroku hr. Tiszy,a zvláště tento konservativní časopis jest ochoten obětovati raději posavadní podmínečnou jednotu soustátí, než by se rozloučil s nadvládou Němců.

Ale oběma nutno připomenouti, že převaha jedně neb druhé poloviny soustáti není pro- duktem osobní vůle, nýbrž výslednicí politických sil. Nuže, posledních deset let zdejší kruhy ně- mecké všemi prostředky se o to přičinily, aby Cislajtánie se octla v naprosté malomoci, a jejt parlament v úplném rozvratu; bylo by proto s podivením, kdyby se dosťavil i nutný následek toho, totiž přenesení těžiska soustátí do Uher? Pouhým pokřikem hrozícího dalšího po- stupu Uher, a luegrovským voláním do boje, se ztráta postavení této poloviny říše napraviti nedá. Postavení to lze obnoviti jen zjednáním spravedlivého vyřízení potřeb všech národů; do- kud však Němci upírají národnostem neněme- ckým i používání a provádění práv, ústavou za- ručených, do té doby budou marně bědovati, že těžiště říše přechází z Vídně do Pešti-Budína. Otázka tato nedá se též rozřešiti voláním pryč od Uher; obě poloviny soustátí spočívají dosud na společenství zájmův, a ty by se mu- sily napřed jinak opatřiti, než by se mohlo při- kročiti ke všestranné rozluce. A pro ten případ musili by pánové z německého tábora se při- chystati, že by český národ také se ujal slova.

Politické zprávy domáci. V Praze, 13. ledna. (Po Gautscho vých konferencích.) »Gazetě Narodověe sděluje se z Vídně, že výsledek konferencí bar Gautsehe s vynikajicími poslanci všech stran možno v celku nazvati příznivým v dvojim smyslu Jednak bezprostřední setkání s novým minister- ským předsedou odstranilo u leckterého poslance předpojatost, rozptýlilo pochybnosti a klamné legendy co do projektů a politických cílů před- sedy kabinelu, jednak zmařilo útočnou tiskovou kampaň, vedenou proti bar. Gautschovi orgány bývalého ministerského předsedy. Proto po kon- ferencích s bar. Gautachem v některých orgá- nech německé strany lidové počíná se nesměle sice, ale přece uznávati zásadní možnost stálé koaliční sněmovní většiny, ve které by se na- cházeli společně Němci i Češi. Němci počínají se vzdávati své dosavadní passivity, která se u nich za dra. Körbra stala politickou doktrinou a odsuzovala pariament k nečinnosti, vedoucí ke všeobecné stagnaci v Rakousku. Nyní budou se činiti přípravy k prvým schůzím sněmovním. O poměru české delegace k bar. Gautschovi piše se z Vídně do »Slow polského«: »Těžko pochopiti, proč důvěrníe Körbrovi štvou proti poslancům českým a snaži se zkazitijich poměr ke Gautschovi. Čechové přece zcela otovřeně potírali bývalého předsedu kabinetu. Ale intriky se tentokrát nezdaří. Baron Gautsch chová se k Čechům dosud zcela správně. Zkoumá půdu a sám z reservy nevystupuje. Jes klam, tvrdí-li se, že českým poslancům činil ná- vrhy, jež oni uznali za nedostalečné. Nestalo se dosud nic, co by nutilo Čechy, aby své mínění o bar. Gantschovi změnili v horší neb lepší.

Čekají na jeho program a soudíti ho budou na základě činů. Jen tyto rozhodnou o další české taktice. Ke krajní opposici není dosud důvodů ; co se stane později, to nezávisí od českých po- slaneů, nýbrž od nového náčelníka vlády.« V Praze, 13. ledna. (Vlašská a s lo- vinská universita.) Dopisovatel terst- ského »Piccola« vyžádal si mínění dra. Kra- máře o vlašské universitě. Dr. Kramář mu pravil: »My své stanovisko k universitě vlašské musíme upraviti ve shodě s Jihoslovany, kteři jsou naši spojenci. Naše strana dopustila by se zrády, kdyby v télo otázce nejednala solidárně s jižními Slovany. Správné by bylo, aby se otázka vlašského i slovinského vysokého učení řešila společně. Vždycky jsme bývali prostřed- níky mezi Jihoslovany a Vlachy; proto, i kdyby nebylo nyní mezi námi úmluvy, podporovali bychom požadavky svých soukmenovců.«

Mezi Slovinci samými vznikla ohledně slo- vinské vysoké školy různost mínění o místě, kde má býti zřízeno. Městská rada lublaňská, jak jsme ondyno sdělili, zmocnila na návrh Ku- šarův starostu Hribara, aby se u vlády domáhal ne-li celé university, tedy aspoň právnické fa- kulty v Lublani. Též klerikální strana slovinská si přeje, aby se vysoká škola slovinská zřídila v Lublani. Přímořšti Slovinci jsou však pro zři- zení slovinských poboček při vlašské vysoké škole v Terstu. Tak žádá terstská »Edinost«, aby se svolal všeslovanský sjezd, který by roz- hodl, kde se mají Slovinci domáhati vysoké školy a soudí, že sjezd se výsloví pro Terst ne pro Lublaň. Lublaňský »Slovenec« tvrdí na- opak, že by se takový sjezd devíti desetinam hlasů vyslovil pro Lublaň, ježto četné politické schůze v různých místech a krajích slovinských přijaly resoluci, žádající zřízení slovinské uni- versity výslovně v Lublani. V Praze, 13. ledna. (Z volebního ruchu v Uhrách) V opposičních kruzích pešťských šíří se pověsť, že postavení Tiszovo jest silně olřeseno. Pokračovati v politice » silné ruky«, jež se setkala dosud s nezdarem na

celé čáře, pokládá se prý na rozhodujících mi stech za nemožné. Hned po volbách zahájí prý jakýsi důvěrník koruny vyjednávání o smírné rozřešení krise. Zdá se, že pověsti ty vznikly následkem uveřejněného nedávno rozhovoru posl. Polonye s vynikajícím státníkem, v němž spatřován býv. ministerský předseda dr. W ek- kerle. Tento však popírá nyní, že by byl s Polonyem mluvil a že by se byl o politice Tiszově vůbec kde vyslovil tak, jak Polonyi napsal. Pro národní volíče slovenské vydal volební výbor slovanský dírektivu, kterou uveřejňují »Nár. Nov.« Slovanská národní strana, nadějíc se, že i letošní volby budou či sté. vyzývá své stoupence, aby se hojně zúčastnil voleb a dali své hlasy buď národnímu kandi- dátu, jmenovanému volebním výborem aneb, kde by takového nebylo, kandidátu, ustanove- nému v okrese samém Pro ty okresy, v nichž nebude kandidáta s programem národním, v - lební výbor doporučí Slovákům toho z kandi- dátů jiných stran, do kterého bude možno na- dlti se, že se k požadavkům nemaďarských ná- rodnosti zachová přátelsky. Bývalý národní poslanec slovenský, Jan Valášek, jenž si odbývá celoroční vězení ve Vácově, nebude se prý tentokrát ucházeti o mandát. Druhý odsouzený slovenský poslanec, Frant. Veselovský, jenž prý bude opět kandido- vati v Senici, nastoupil právě celoroční státní vézení také ve Vácově.

Srbský radikální volební vý- bor jmenoval již kandidáty pro okresy převa- hou srbské. Kandidují dr. Mušicki, advokát v Tiselu a Tur. Bečeji, redaktor Jaša Tomič v Somboru a Bělé Crkvě, dr. Branko Ilič v Ka- niži, dr. Emil Gavrila v Uzdině, Vladisl. Ma- nojlovič ve Star. Bečeji, dr. Slavko Miletic v Pančevě a dr. Hodža v kulpinském okrese. Také liberální Srbové, kteří tvoří men- šinu v jižních Uhrách, zúčastní se voleb činně, jmenování kandidátů ponechávají však okresům. Obě srbské strany jsou rozhodně proti maďar- ským kandidátům, ať vládním nebo opposičním, protože obě strany stejné potírají práva národo nemaďarských. Největší poplach v maďarském tisku způ- sobilo energické vystoupení národní strany rumunské. »Budap. Hirlap« uveřejňuje jmena 26 rumunských kandidátů a jich volební program nazývá »opovážlivým vystoupením ne- maďarských národností proti myšlence uher- ského národního státu«. Každý zvolený Rumun bude znamenati ztrálu jednoho mandátu libe- rální strany a proto »Bud. Hirl.« píše, že libe- rálové budou asi málo vděční hr. Tiszovi, že nemaďarských národností a zvláště Rumunů po- užil ku provádění svých taktických manevr Následek toho je, že se Rumuni opět vzehopili k činně politice a ohrožují nyní vládní mandáty téměř ve všech okresích sedmihradských.

Ze Zadru, 9. ledna. (K afféře Han- dlově). Rěcký »Novi List« otiskuje obsah rozmluvy s předním dalmatským poslancemo afféře dalmatského místodržitele bar. Handla. »Odstoupením dra. Körbra — pravil poslanec — usnadnilo se řešení otázky Handlovy. Bar. Gautsch nedá si nastávající prý parlamentní idyllu zhatiti odkazem po dru. Körbrovi. Jest velice pravděpodobno, že baron Handel bude povolán na hornorakouské mistodržitelstvi, uprázdněné jmenováním hr. Bylandta ministrem vnitra, Proto se doporučuje zanechati zalím všeliké akce v otázce místodržitelské a vyčkati, jaké zprávy bar. Gautsch dá dalmatským poslan- cům. Kdyby bar. Handel měl býti ponechán v Dalmacii, pak by bylo třeba užiti proti němu nejostřejších prostředků. Země nemůže zůstati bez sněmu v době, kdy je třeba vyříditi tolik důležitých otázek. Pak by se svolala schiůze všech dalmatských poslanců a abstinence, pro- váděná dosud vzhledem k zemskému sněmu, rozšířila by se i na obce, to jest obce zastavily by všechny práce, konané v přenesené působ- nosti do té doby, dokud by bar. Handel zůstal dalmatským místodržitelem.« V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . . za s odpoledni . . . . . za 2h Ve filialkách na venkově ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . Bh Inserát platí se hotevě unpřel. Předplacení a insárty přijímá ndminl- strace v Míarisnské ulici č. 3. Tam nacházejí se ták rodskce. tiskárns s expedien „Národnich Laistů“ Rukopiry se novracejí

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 13. ledna. Vilte a ruské reformy. Pan Vitte, předseda ruské ministerské rady. je zároveň předsedou komisse, která má v život uvésti zásady reformního manifestu carova. Vitte, nyní často jmenovaný nástupcem knižete Svja- topolka Mirského v úřadu ministerstva vnitra, činí také přípravy k řešení otázky polské. Za tou příčinou pozval si na poradu ně- kolik vynikajících Poláků petrohradských. V roz- mluvě s nimi se vyjádřil, že jediným mužem, s kterým by se mohl o polské otázce dohod- nouti, je pan Vladimir Spasovič. Prolože Vladi- mír Spasovič právě mešká ve Varšavě, byli tam ihned posláni poslové s úkolem navázati styky mezi Spasovičem a Vittem. »Dzennik Poznaňski« se dovídá z Varšavy, že Vitte byl by i ochoten navrhnouti pro Poláky následující ústupky: 1. Zavedení zemstev gubern- ských i újezdných, avšak tak, že by virilisté měli v nich většinu nad poslanci, vyšlými ze svobodné volby občanstva. 2. Zavedení samosprávy měst- ské na týchž základech. V obojích zemstvech i v městských zastu- pitelstvech jazyk polský byl by vnitř- ním jazykem úřadním a jednacím, avšak ve stycích s vládou bylo by užíváno ja- zyka ruského. 3. Jazyk polský byl by výhradným jazykem vyučovacím ve školách obecných. 4. O jazyku a literatuře polské přednášelo by se na universitě varšavské polsky. 5. Soudní jednání v Polsku vedlo by se polsky podle přánl stran a svědků. Dopisovatel doporučuje Polákům taktiku: vytrvalost v umírněnosti.

Terror a anarchie v Makedonii. (Dopis »Národních Listů«.) Z Cařihradu, 6. ledna. V Makedoniia Starém Srbsku bez přestání lije se krev, po- řádku není a terror a anarchie na hanbu žalost- ných »evropských reformátorů« nabyly větších rozměrů, než kdy před tím. Bitky povstale- ekých čet s Turky, únosy žen a dívek, vypalo- vání domů, proceňování hlav, násili všeho druhu, to vše jsou napořád události dne. Ale nejža- lostnější je, co činí bulharský povstalecký ko- milét. Boji s Turky se vyhýbá, nýbrž útočí na Srhy a bulharskou věc mezi nimi propagan- duje dýkou a puškou. Zajisté je nevysvětlitelno, co bulharský ko- mitét páše v jižním Starém Srbsku a v Make- donii na Srbech. To je boj na nůž proti všemu srbskému, boj krvavý, barbarský, který každý musí odsouditi a kterému je místo nejměně nyní, když i ze Sofie, i z Bélehradu ujišťují, že je dosaženo úplné shody, míru, lásky a bratr- ství mezi Srby a Bulhary. K čemu to vše vede a jakého výsledku dosáhne, není těžko uhodnouti. Bulhaři, zaslepení šovinismem, ne- vědí už ve své zběsilosti a nenávisti k Srbům, co činí, ale jest jasno, že to všechno nesmě- řuje ku prospěchu Bulharů (Srbové již nemo- hou míti prospěchu, tkdyž ztrácejí jednoho ze svých prvých mužů po druhém) nýbrž ve pro- spěch někoho třetího, kdo stojí tu s otevřenými ústy, aby pohltil celý. Balkán.

Známe ho všichni. Jmenujme ho »panem Zlatým«. V černé knize, ve které se zaznamenávaj jměna Srbů, zahynulých puškou a dýkou ko- mitů, nalezají se již sto a čtyři srbská jména. K tömu třeba dodati ještě 377 zahynulých, kterých jména zaznamenána jsou v seznamu, který týlo dni cařihradský všeobecný patriarchát odevzdal ruskému i ostatním vyslancům, jakož i Vy- soké Portě. Jsou to jména osob pravo- slavných a autoritu všeobecného patriarchátu uznávajících, které bulharský komitét ubil z posledních pět let. Protože v Makedonii není pravých Reků a za Řeky obyčejně se počítají

FEUILLETON. Sachalin a válka. Port Artur padl a teď prý Japonci obsad Vladivostok i Sachalin. Již roku 1894 za čínské války s Japonskem sachalinští trestanci se rado- vali, že přijdou Japonci „osvoboditelé“. Dnes seradili se ve válečné družiny a jsou přichystáni odraziti Japonce. Co se stalo? Stalo se to, co se dávno mělo státi. „Na ostrově bezprávi“ zavála spravedlnost. Tre- stance rozdělili. Okované odpravili hloub do ostrova, ostatní ponechali na svobodě. Nejstraš- nější trestancům právě bylo, že je házeli všecky na jednu hromadu. Sedlák, odsouzený za vraždu v pračce a vedle professionálný vrah-lupič, kter spůchal vražd 32. „Disciplinárný“. Stál na stráži. Před tím snědl slaneška s cibulí. Vedle něho stála ote- vřená bedna s kostelním vínem; jedna láhev byla docela načatá... Nevydržel ... „Krádež na stráži majetku svěřeného . .. A ke všemu majetku církevního! „Kdybych byl tehda nejedl slanečka — ni by se bylo nestalo,“ povidá odsouzenec s podiv- ným úsměvem. A s ním je uvězněn druhý, který zařeza za svého živobytí pět rodin. Byla oddělení: „krtákodobé“, „okovné““ a „nápravné“ Včerejší trestanec s okovy, ukončiv „lhůtu zkoušky“, objevil se ve vězení „nápravném“. Vzpomínám na sachalinské „posty“. Vi- dím dlouhou, čistou ulici s pěknými domečky úřadníkův. Po ní bez průvodu procházejí se volní lidé. Nevíš: je to trestanec nebo úřadník? „Zde se to vůbec nepodobá trestnici,“ pra- víš si. To je, pokud jste nedošli ku prahu „okovné“. Tu hned rozeznáš trestnici. „Krajinu kazi!“ povídal mně dohlížitel vě zení, ukazuje na „okovné“. Jako gigantická rakov zvedalo se na chlu mu, vévodic okolí.

Skutečně „kazil krajinu“ mrtvý dům, na jehož dvoře konaly se popravy. Visely tu u dvéři tabulky: — Ten a ten 20 let + 15 1. + 10l. + 151/4 l. + 20 l. Často se na „postu“ najde milé hospodář stvíčko. Trestanec octl se na volném vězení došla k němu rodina. S jakou láskou zařizujesi „dům“... Jako drobná rostlinka, mezi holým kameny zapouští kořínky do trochy hlíny, aby ji vítr nesmell — — A vzhlédneš vzhůru k „okovné“ a za- mrazi tě. „Okovní“, dík vojně, posláni dále do ostrova, „Okovní“ na postech už ejsou. Zá- roveň zmizela i výhrůžka nejstrašnější: „Chceš do okovné? Na Sachalině poprvé zavála spravedlnost. Jakkoliv to zní podivně. Trestanci v okovech bý- vali považování za „aristokracii“. Dozorci sna- žili se s nimi vycházeti. Nadhlídači vybírání z okovných. Prolézat rašeliniště, prováděti nemožnou práci v bořící se po pás tundře, musila ne- šťastná, zapomenutá „španka“, již trestanci okovech odírali. Teď poprvé jednají „na po sachalinsku“ „Španka“ osvobozena od blízosti a hnětu „kandalnou“ A výsledky jsou povzbuzující. „Počet vražd a loupeží se zmenšil.“ Posty ochraňují sami trestanci. Vězení připomínaji obyčejné kasárny. Na „krutém ostrově“ zaválo milosrdenství. Trestanci žili, dýchali jen „manifesty“ t. j. zkrácením lhůt. Jediná myšlenka všechny ovládala: „Co nejdříve odtud!“ Drali se tajgou i tundrou, vydávali se ne- bezpečí střetu bezbranných s medvědem, ale lidé spěchali na „posť“ dověděti se, „nevyšel-li nový manifest?“ Po manifestech div nešíleli. „Co nám ukazuješ mlhavé obrazy?“ křiče jeden za přednášky s mlhavými obrazy. „Ukaž nám anifest! Nač ho sehovávýž v mlze! Nyšel manifest! A najedo domov je pět- krás bližšíl tev?

„Rok na Sachalinu“ počítá se trestanci z 10 měsíců. Dále: „Dva měsíce služby v družině“ považují se za rok. Člověk, který má býti na Sachalině čtyři roky, „končí lhůtu“ za 8 měsíců! Kolonista. jenž měl před sebou 5 let polo-živoření v hla- dové vesničce — je úplně svoboden! Trestan cům připadalo vše to jakýmsi snem. Mnozí an nechtěli věřiti. Lhůta dlouholetá zkrácena na měsíce — a ještě ne vězení, ale vojenské službyl

Trestanci stali se vojáky. Přijdou-li Japonei na Sachalin, budou uvíláni bodáky. Tam za řa- dami nepřátel „úplná milost“, návrat do rodného kraje, drahý život... K tomu rád sáhneš přes mrtvoly. Trestanci budou bíti do Japonců, jakoby se prolamovali stěnou do vzduchu, do světa, ke svobodě, k vlasti, ke svým drahým. Slova zpravodajů, „že sachalinští hoří tou- hou sraziti se s vrahem“, nejsou frásí. Ledav centru ostrova není té radosti, tam panuje bez- naděj — jako dříve. I tam je dost lidí, kteří by zasloužili ne-li úplného odpuštění, aspoň zmír- nění trestu. .. I mezi „kandalnými“, mezi straš- nými zločinci, jsou lidé, kteří se dopustili jedin- kého zločinu, většinou z neštěstí. Jsou takoví kteří nikoho nezabili. Ne př. „disciplinární“. Byí člověk poprvé vyslán na Sachalin za discipli- nární přestupek. Lekl se vězení a — utekl. Chytili ho, přidali trestu. Trest stal se nesnesi- telným. Zbývalo jediné: ufíkati a utíkati! Utekl několikrát a resultát: 90 let donucovací prácel Směšně-ohromné číslice, jako u lichváře, začí- nají často nepatrnou číslicí: — 6 let + 10 l. + 15 1. + 20 let. Taková je „oběť strachu“ Často oběť pouze nešťastné okolnosti. Trestane prohrál v kartách. Ve vězení všechno hraje. Pro- hrál „pajek“) na tři měsíce. Napřed prohrál i státní oblek a za to mu hrozí hladová smrt a „porko“.2) Jediný je prostředek zbaviti se všecl dluhů: „utéci“. A člověk utekl. Často jde přímo jen o „oběť vězení““. Tre *) měsíční porce trestanců moukou. ) tělesné potrestání.

stanec, přišed na Sachalin, měl peníze. Spe- cialisté v tom oboru začali jej přemlouvati „utéci společně“. Odvolávali se na svoji zkuše- „Utečeme, utečemel“ A na cesté chtěli jej oloupiti a zabiti. Smrti šťastně ušel, ale okradeného, opuštěného sou- druhy, chytili ho v tajze. A místo šesti let, vy- rostlo mu beznadějných 16. Pak už nezbývalo zase, než utíkati. .. Takových nešťastníků je mnoho v „kan- dalné“. Odděliti je od „galovki“, bylo by dílem ne pouze milosrdenství, ale spravedlnosti. Zůstali by ve vězení pouze skutečně nebez- peční zločinei, kteří musejí se držeti za mří- žemi! Ostatně ta strašná hrstka lidí, prostých vší naděje v budoucnost, nemá véru nic společného s lidičkami, jež za několik měsíců čeká svo- boda. Naděje a sny o osvoboditelích, kteří přijdou z Japonska, zrodily se u „kandálníků“. Tehda i stav ostatních trestanců sachalinských byl bez- nadějný. Tehda „kandálníci“ vládli všem, měli vrchní hlas. Teď se má věc jinak. Kdož by se odhodlal ku povstání, kde svo- boda sama je tak blízko? Na Sachalině zmenši se už počet loupeží a vražd. Je také jisto, pří- jdou-li Japonci, trestanci, toužicí po svobodě a vlasti, uvitají je bodáky... Jen přes mrtvoly těch poloosvobozenců podaří se nepřiteli při- něsti svobodu „trestancům v okovech“, kteři je- jich příchodu ovšem s toužebností čekají. — — Dle Deroševiče. A. P.