Strana 2.

NARODNÍ LISTY

12. ledna 1905. Číslo 12.

ústavní cestou byla pozměněna. „Ať se smýšlí o státním právu českém jakkoli“, praví, „pro- sincovka byla neudržitelna“. „Nestačí mluviti o propadnutí starého českého práva státního, když z nové doby Čechové mají majestátní list z 8. dubna a když korunovace do nové doby se odbývala“. Ostatně nová ústava povstala poru- šením staré ústavy a „žádná strana neporušila tolikráte vlastní ústavy, jako strana ústavověrná, které centralisace nebyla konečným účelem, nýbrž prostředkem k panování“. K straněte patřili všichni lidé směru kapitalistického, o nichž národní hospodář Roscher se vyjádřil, že, „jsouce peněžní oligarchií, pracují k největš cc možná uniformitě a centralisaci státu, tak, aby místo lidí toliko kapitalisté na váhu padali a aby všechen život stal se na státu závislý, by ho jeho páni, velcí kapitalisté, mohli docela ovládati, neboť spekulanti chtějí všech- no získati“. U těch lidí svoboda, libera- lismus znamenaly odstranění všech překážek pro jich výdělek. Ústavověrní zváni jsou tehdy obecně stranou korrupce, ač Schäffle nepochy- boval o tom, že k nim mnozí nepodezřelí mu- žové patří, s kterými by bývalo dobře se dohod- nouti, už k vůli opoře, kterou měli v Uhrách v Berlíně. Většina ale německého obyvatelstvn, jak dokázaly volby v páté kurii, byla proti nim a že se identifikovali s německým lidem, „bylo ohromné klamání, u slušných živlů v nejlepším případě sebeklam“. Vlivem této strany, v jejíž čelo postavil se říšský kaneléř Beust, zmařeno bylo celé dílo vyrovnací. Ačkoli v císařském listě, kterým nastoleno ministerstvo Hohenwar- tovo, výslovně se pravilo, že „vláda, stojíc nad stranami“, má za úkol provésti smíření způso- bem přísně ústavním“, uvítáni byli noví ministř křikem indiánským jako nepřátelé ústavy,

Schäffle zejmena smýkán blátem jako „komu- nista“. Beust, bez jehož vědomí nový kabine byl sestaven, se sekčním chefem Hofmanem z uražené nejspíše ješitnosti řídili celou štva- nici. Ve sněmovně v souhlasu s nimi hřímali proti Hohenwartovi Herbst, „tento parlamen- tární dynamitář vlastní strany“, a Giskra, známý zastance theorie o zpropitném. Přesto ministerstvo udrželo se až do konce října 1871, požívajíc nerušené důvěry cisaře. Bohužel ale teprve v květnu s českými vůdci začalo jed- nání o vyrovnání, při čemž Schäffle byl hlavním prostředníkem, ano duší celé akce. Velmi zají- mavé a nové jsou jeho záznamy o poradách, jež se v paláci hr. Harracha v Praze za jeho přítom- nosti s hr. Clam-Martinicem, knížaly J. Lob- kovicem a K. Schwarzenbergem, Palackým, Riegrem, Braunerem, Sladkovským a Pražákem 16. května a dva následující dny konaly. Če- chové, zejmena Palacký, popírali („,právem , dodává Schäffle) legálnost únorovky a prosin- covky a požadovali, aby se s nimi stejně jed- nalo jako s Uhry, toliž, aby státní právo bylo na- před uznáno a pak ústava byla změněna, aniž by Čechové musili říšskou radu obeslati. Naproi tomu Schäffle doporučoval ústavní cestu, za- přísahaje — jak píše — české vůdce, aby přišli do říšské rady a tam vyrovnání provedli a pak teprve sněmem je dali schváliti. Konečně uznal ale sám, že není příčiny, proč by „eislaj- tánská ústava neměla se starou sněmovní ústa- vou českého státního práva deklarantů v sou- hlas se uvésti“, t. j. proč by vyrovnání nemělo

také od sněmu českého býti schváleno. Ale Če- chové hájili sněmovní forum a připouštěli teprve pak ústavní cestu a na tom základě dohodováno se dále o vlastním obsahu vyrovnání. Uznáno, že společné vládě a zastupitelstvu musí vše zů- stati, čeho třeba ku provedení nutné jednoty státní a společných záležitostí s Uhry. Naproii tomu příslušnost sněmu měla se rozšířiti n všechny nespolečné záležitosti, integrita každé korunní země v starohistorické individualitě za- bezpečiti, roztržení zemí českých dle oblastí ná- rodnostních jako neproveditelné odmítnouti, čl. 19. státních základních zákonů přiměřenými zemskými zákony k ochraně národností pro- věsti, nový volební řád sněmu předložiti a celé vyrovnací dílo zakončiti korunovací. Kromě toho Čechové, stojíce v příkrém odporu proti prosin- covce a říšské radě, žádali, aby říšská rada zvala se kongresem delegovaných a panská sněmovna senátem, aby placení přímých daní dělo se dle smluvených kvot, a aby volby de delegací dály se přímo ze sněmův a nikoli. jako nyní, z říšské rady dle zemských skupin. Schäffle proti tomu činil námitky a jenom s vý- hradou svého stanoviska v tomto směru přijal dohodnutí o formě postupu a o materální změně ústavních zákonů. Praví, že čeští vůdcové čím větší ústupky činili ve věci samé, tím větší dů- raz kladli na formu, zejmena na názvy, ale ne- přátelé právě chytili se slov a zlého jich zdání.

Zejmena záleželo Čechům na názvu „fun- damentálních článků“, na nichž sněm měl se usnésti, ačkoli články ty „nebyly nikterak konečnou úmluvou vyrovnání, k němuž mělo dejíti; nýbrž toliko výrazem toho, co se v nej- krajnějším případě může deklarantům povoliti, kdyby zástupcové ostatních zem byli k tomu svolili“. Mělyť býti články ty základem souhlasu českého sněmu a jednání se zástupci ostatních zemí. Za takových okol- ností byly tedy ujednány základy vyrovnání, jež císař schválil a o nichž dále došlo v konferen- cích s hrabětem Clamem, Riegrem a Pražákem za předsednictví hr. Hohenwarta ve Vídni ko- naných ke konečnému všestrannému dohodnutí. Na to v srpnu, jak známo, rozpuštěna je říšská rada a byla naděje, že v nové říšské radě fede- ralisté po vstoupení Čechů budou míli dvoutřeti- novou většinu. Sněm český, jsa zahájen památ- ným reskripšem ze dne 12. září, přijal — skoro po měsíci — 10. října fundamentální článk s novým volebním řádem a národnostním zá- konem dvoutřetinovou většinou a nyní měla h dojíti královská odpověď ve smyslu ujednání, že jeho usnesení se schvaluje, když obě sněmovay dají k změnám ústavy svolení, a v které sněm měl býti vyzván, aby vykonal volby do říšské rady, spolehaje na královské slovo, že volba nemá býti na újmu právům království. Avšak tu zevní vlivy způsabily zmar celého díla.

Schäffle uvádí doklady, kterak na podnět Beusta i z Berlína zahájena akce proti Hohenwartovi, jenž ztotožňován „s černou internacionálou“, a kterak i Maďaři popuzováni strašidlem pansla- vismu. Svolána 20. října korunní rada, v které zvláště hr. Andrássy vystoupil s námitkami proti novému názvu řišské rady, proti přetvoření pan- ské sněmovny v senát, proti systému kvot a proti volbám členů delegace cislajtánské prostředkem sněmů. „Bylo to protiústavní mísení se Uher — praví Schäffle — „do záležitostí cislajtán- ských“ a námitky tyto, jako i s jiných stran

pronesené, snadno daly se vyvrátiti. „Ale o ná- mitky nešlo, odpůrco,é nechtěli vů- bec žádného vyrovnání“. Jich jménem doporučoval Holzgethan odpověď sněmu, jež „byla úhozem do tváře Čechům“. Od české opposice žádáno, aby bez ohrady svého právního přesvědčení vstoupila do rady říšské, a při tom pronášeny vůči Čechům „hrozby od lidí, kteři vyrovnání chtěli zmařiti“. Co následovalo,je známo. Císař rozhodnul se pro text Holzgetha- nův, s Beustem smluvený, Schäffle sám nato 23. října podal demissi, neboť shledal, že „musí dojítí k roztržce s českým národem“ a 30. října propuštěn celý kabinet Hohenwartův. Když byl v listopadu propuštěn též Beust, cež Schäffle považoval za „osobní zadostučinění“ svým přátelům, odepřel 8. listopadu sněm český velbu do říšské rady, považuje reskript Holzgethanův za zrušení daného slova a 25. listopadu nasto- leno ministerstvo Auerspergovo - Lasserovo. Schäffle v pamětech svých hájí velmi rozhodně obsah fundamentálních článkův a ostatních do- hod s Čechy uzavřených. Dle tohoto narovnán — praví — „bylo by cislajtánské Rakousko zů- stalo moderním státem bez návratu k starosta- vovskému territorialismu a bylo by zůstalo ne- poměrně jednotnějším státem, nežli dnes jsou říše německá, Švýcary neb Spojené státy ameri- eké“. Národnostním zákonem zřizovaly se ná- rodní kurie, jimiž mělo se zabrániti majoriso- vání a o poškozování neb dokonce helotisování

Němců, jak se tvrdilo, nemohlo býti řeči. Ale cizí vlivy způsobily obrat, nikoli křik na ulicích a v novinách. Hrabě Clam-Martinic psal mu tehdy: „V Holzgethanově reskriptu je vyjádřen pádný tlak železné nohy, která zašlapala zárodek bohatého organického vytváření se života. Když si tak úplně v podrobnostech představíme dny koloběhu celého jednání, tody se teprve před oči naše postaví vše, co se odehrálo, jako velko- lepá tragédie. My, kteří jsme při ní v první řadě činně působili, můžeme si dáti svědectví, že jsme poctivě učinili, co bylo na nás a že na zmaru nemáme žádné viny“. A Schäffle, po- dávaje velmi trefnou charakteristiku hlavních účastníků celé akce, dokládá: „Vůdcům českým nelze činiti výčitek. Oni osvědčili se jako dobři císařští Rakušané. Ve věci samé nechávali říši, což jest jejího. A hlavně stáli v slovu až do konce“. O sobě samém pak podotýká, že po od- stoupení z úřadu býl skalopevně o tom přesvěd- čen, že „nastoupená cesta byla pravá a že uči- něná setba nemohla docela padnouti na neúrod- nou půdu“. Výroky obou těchto znamenitých mužů jsou zajisté úplně správny, ale bohužel, tušené druhdy a nyní prokázané faktum, že zevní vlivy překazily tak důležité dílo, dává nám želeti, že nebylo začato a provedeno — třeba i v jiné formě — v době, kdy tyto vlivy nebyly a nemohly býti ještě tak mocny, jako v létě 1871. A zároveň může nám býti důležitým po- učením, jak velký vliv mají zahraničné události na vnitřní poměry v Rakousku a kterak věc sebe spravedlivější nevítězí sama, nýbrž jenom ten- kráte, když zastancové její využitkují příhodné chvíle, aby jí dopomohli k vítězství, když ne rázem a zcela, aspoň krok za krokem a čá- stečně.

Politické zprávy domáci. V Praze, 11. ledna. (Pokrečo ván polského prostřednictví.) Poláci hodlají se ujati opětně funkce prostředníka mezi Němci a Čechy, aby umožnili dělnost rakou- ského parlamentu. Nejmenovaný polský po- slanec vyslovil se o myšlence té v tato slova: „Baron Gautsch si netají, že dělnosti poslanecké sněmovny lze dosíci jedině sblížením Němeů * Čechy a upravením cesty, vedoucí k česko- německému vyrovnání. Snahy nového minister ského předsedy, nesoucí se k takovému eíli, do- cházejí ovšem pochvaly v kruzích polských, jež poskytnou bar. Gautschovi ve vzhledě tom vše možnou pomoc a podporu. Prostřednická akce, jíž se polské kolo ujalo za minulého zasodání říšské rady a jež měla za účel uzdravení parla- mentu a upravení příznivějšího poměru mezi Němci a Čechy, byla sice leckde špatně vyklá- dána, ale polský klub nedá se oním neúspěchem zastrašiti a nabídne opět své služby. V dobře zpravených polských kruzích se soudí, že pro- střednická akce polského kola, třebas v jiné formě, bude buď tou, neb onou stranou opět uznána za nutnou.

V Praze, 11. ledna. (Volební ruch v Uhrách.) Posl. Polonyi rozmlouval s býv. ministerským předsedou a nynějším presidentem uherského správního soudu drem. Wecker- lem o nynější situaci v Uhrách. Polonyi sdě- luje, že dr. Weckerle rozhodně odsoudil politiku hr. Štěp. Tiszy a projevil mínění, že T isza se v nové sněmovně neudrží ani dvě neděle. Za to úplně souhlasí s politikou hr. Jul. Andrássye. Změnu jednacího řádu má za nemožnou bez reformy řádu volebního. Kdo- koli převezme v Uhrách po Tiszovi vládu, každý bude nucen změniti volební řád a zdvojnásobiti nynější počet voličů. S poslaneckou sněmovnou, která vyjde z nynějších voleb, Tisza nic ne- svede; ale jeho nástupce také nebude s to, opřít se o většinu, která je k disposici Tiszovi, sestá- vajíc většinou z jeho osobních přátel. Nezbude tedy nic jiného, než sněmovnu opětně rozpustiti.

Ze Slovenska ohlašují se další národní slovenské kandidatury. V nitranské stolici hodlá prý v Senici kandidovati Frant. Veselov- ský, v Nov. městě nad Váhem dr. Rud. M ar- kovič, ve Vrbové dr. Jul. Markovič. V Novém Sadě konala se v pondělí schůze důvěrníků srbské radikální strany v jižních Uhrách, která byla navšlívena 330 depu- táty různých srbských obcí a okresů. Schůze usnesla se upustiti od passivitya zůčastniti se činně letošních sně- movních voleb. Zvolen ihned 16členný výbor, jenž bude říditi volby a vyhledá vhodné kandidáty. Pro Sombor jmenován už kandidátem Gaša Tomič, pro Kulpin v dohodě s tamními Slováky Milan Hodža (jak jsme sdělili jiz včera). Mimo to budou jmenováni srbští kandi- dáti pro Titel, Bělu Crkvu, Pančevo, Ozoru, Kikindu, Palanku a Starý Bečej. Pro Nový Sad srbský kandidát jmenován nebude a proto Srbové budou tu podporovati kandidáta maďar- ské opposice, přislíbí-li, že se zasadí o prováděn národnostního zákona a vysloví se proti Berze- viezově školní reformě.

Sedmihradští Sasíci měli schůz v Sibíni a usnesli se voliti takové kandidát, kteří budou spolu s liberální stranou maďarskou potírati obstrukci, ovšem jen tak dlouho, dokud jim úmyal liberální strany, provésti Berzevi- ezovu školní reformu, nepovelí vzdáti se spojen- ství se stranou liberální. V úterý konala se taktéž v Sibíni schů z důvěrníků uherských Rumunů, kte- rou jsme ohlásili již včera. Také Rumuni s rozhodli zanechati passivíty a za- hájití opět politiku aktivní. Přijat byl volební program, v němž se souhlasně s předehozím provoláním žádá za uznání poli- tické individuality rumunského národa a zabez- pečení jeho kulturních a národních potřeb státo- právními institucemi v rámci koruny sv. Ště- pána. Týchž práv, jako pro sebe, Rumuní hodlaji se domáhati laké pro všechny ostatní národnost v Uhrách. Provolání vyslovuje se proti maďar- skému velení ve vojsku, žádá přesné provádění národnostního zákona, rumunské vyučování platnost rumunského jazyka v soudech a správ- ních úřadech. Po schůzi zvolen 16členný vo- lební výbor, jenž postaví rumunské národni kandidáty ve čtyřiceti volebních okresích.

Z Krakova, 10. ledna. (Kesporu rusko- polskému.) „Glos Narodu“ otiskuje návrh petrohradské „Rusi“, aby se za účelem urovnán sporu rusko-polského sešli důvěrníci obou ná- rodností a dohodli se o předběžné podmínky smíru. „Rus“ by si přála, aby se taková smiřo vací porada vykonala co možno nejdříve a na- vrhuje, aby se sešla v Praze. Hodil by se prý sice Krakov, těšící se do některé míry svobodě, kdežto z Poznaně by důvěrníci byli asi v brzku vyprovozeni a ve Varšavě naskylly by se také leckteré překážky. Z ruských měst nejspíše by se hodil Petrohrad. Ale lépe zvoliti město zcela neutrálni a takovým se „Rusi“ jeví Praha, „kde tak mocně bije tepna života slovanského, kde se již odbylo tolik sjezdů slovanských, a kde by i sjezd polsko-ruský byl přivítán vřelými sym- patiemi, tak že by se v Praze jak Rusové, tak i Poláci cítili jako doma. Kdyby se zdařila schůzka pražská, mohlo by se v jednání pokra- čovati v Krakově i v Petrohradě; ale první po- kus měl by se státi v Praze, neutrální a přeee slovanské. Tam nikdo nepocítí křivdy, ani chladu a místo bude sjezdu poskytnuto ochotně.“ K návrhu tomu dodává „Gl. Nar.“: „Sama myšlenka jest velmi dobrá a mohla by přiněsti mnoho užitku, kdyby sjezd byl náležitě zorgani- sován. Selkání neodvislých živlů polských i ru- ských vysvětlilo by mnoho sporných otázek především by umožnilo vysvětliti poctivým Ru- sům všechny křivdy, jež se Polákům dějí v Ru- sku. Vzhledem k rostoucí síle a hrdopyšnosti

Němců, vzhledem k barbarskému jednání Němců s Velkopolany, vzhledem k nebezpečí, jež se strany německé hrozí stejně Polákům, jako Rusům: dorozumění obou národů na zá- sadě úplné rovnoprávnosti bylo by dílo veliké a žádoucí. Proto pokládáme i rusko-polský sjezd. pokud by nežádal na Polácích, aby resignovali ze svých historických práv, za potřebný a uži- tečný. Netřeba dodávati, že Praha, kdyby na sjezd takový vskutku došlo, poskytla by mu nejsrdeč nějšího pohostinství.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 11. ledna. Konstituce, revoluce a válka v Rusku. „Gazela Narodowa“ má dopis z Petro- hradu, ve kterém se praví: Intelligence ruská chybuje, že žádá také, aby uzavřen byl mír, mír hanebný. Na to nedostane národ. Naopak, prohlásí-li vláda konstitučníky za zrádce, nebot oni chtějí netoliko změnu vládní formy, nýbrž i hanebný mír, národ dá za pravdu vládě. Vláda nemůže té chvíle mysliti na uzavření míru, ne- boť kdyby chtěla s Japonci o pokoj udeřiti nyní, hrozila by jí revoluce vojska a ko- záctvo by pozdvihlo hlavu. Mýli se intelligence, soudí-li, že armáda, že národ práhne pokoje z každou cenu, i za cenu hanby. Neštěstím a prokletím strany konstitučne jsou studenti (Citujeme doslovně. Red. „N. L.“), pouličné demonstrace a ra- dikálný tisk, který volá po haneb- ném míru. Veřejné mínění bojí se anarchie, revoluce, je dbalé cti národní a nesvoli tak la- cino, aby byla pokálena. Konstitucionalisté kom- promitují se, že se připojili k anarchistům, aby přivodili mír za každou cenu. K volbě admirála Bienaiméa. Dvě těžké porážky stihly vládu Cčmbesovu: volba admirála Bienaiméa za poslance a zvolení Paula Doumera za předsedu sněmovny. Fran- couzské časopisy zabývají se ještě stále volbou v II. okresu pařížském. »Le Temps« věnuje jí úvodní pojednání politické a praví, že nikdy ne- byla lepší přiležitost vyrvati nacionalistům II. okre pařižský. Afféra Syvetonova nebyla přízniva pří- vržencům ligy »Patrie frangaise«. Mnozí z nich litují důvěry věnované poslanci Syvetonovi. Situ- ace Bienaiměova protikandidáta zdála se velm příznivou. Mohl snadno strhnouti na sebo hlasy všech rozhodných republikánů, i těch, kteří ne- jsou spokojeni s nynější vládou. Osobnost tohot protikandidáta Bellana byla též velmi sympatická

Je znám jako vynikající, vážný obchodník, roz hodný republikán, jenž však nikdy nebyl do kraj- nosti nesnášelivým a sektářem. Jako syndik měst ské rady získal si sympatií i u nacionalistů. Je osobním přítelem rozhodujících předáků strany radikální a všeobecně se očekávalo, že muž tako vých kvalit snadno zvítězí proti kandidátu na cionalistickému. Při volbě v II. okresu pařížském bylo velké účastenství. Admirál Bienaimé obdrže 6437 hlasů, pouze o 150 méně, nežli jich ob- držel Syvaton r. 1903 a kdežto odpůrci Syveto- novi dosáhli 4993 hlasů, měl jich pouze Bellat sám 5165. Socialistický kandidát Bodin dostal toliko 233 hlasů. Poměr stran se valně nezměnil Boj volební byl veden dosti umírněně. Bienaimé neprojevoval nijakou vášnivost nacionalistickou a Bellan byl vzdálen všech internacionalistických přepjatostí krajních přívrženců blocu. »Tempse prohlašuje volbu v II. okresu za protest proti politice odsouzené zdravým rozumem a zájmem republiky! »La Patrie«, »LIntransige a nt«, »L'Eelair« a jiné opposiční listy po zdravují výsledek volby v II. okresu s jásolem Prohlašují vítězství idejí Lemaitrových, Roche- fortových, Déroulědových. Je ovšem otázkou, jal dalece nový poslanec bude se stotožňovati s těmitc myšlenkami.

Nová porážka Cumbesovy vlády. Veškeren tisk pařížský shoduje se dnes v tom, že včerejší volba Doumerova před sedou poslanecké sněmovny jest vážnou poráž- kou vlády a opposiční časopisy prohlašují, že Combes, kdyby ze zvolení Doumerova učiniti měl pravý důsledek, musil by jestě dnes podati svou demisi. V »Humanité« prohlašuje Jaurěs, že četní republikánští poslanci poradili minister- skému předsedovi, aby odstonpil ještě před de- batou o interpellacích v příčině povšechné poli- tiky vlády, určené na pátek, protože propuknut krise jest za ní neodvratným. — Clemen- ceau píše v »Aurore«, že Doumerova volb jest odsouzením členů tak zv. »blocku«, kteř jsou ministerstvem bezohledně střeženi a ovlá- dáni a kteři při veřejném hlasování hlasují pro vládu a při tajném proti nl. Proti komu čelila kandidatura Doumerova vysvítá ostatně z jeho řeči, kterou měl včera dopoledne před volbou ve schůzi stran radikální levice a ve které pravil: »Musí se použiti každé příležitosti, by se ministerstvo porazilo. Volb předsedy sněmovny jest aktem politickým a jest třeba, aby vůle většiny projevila se již v prv schůzi«. Vláda a její přivrženci byli do posledn chvíle přesvědčeni, že předsedou sněmovny bud zvolen opět Brisson a proto porážka jeho půso- bila ve vládních kruzích dojmem zdreujícím.

Způsobena byla tím, že k radikálním přivržencům Doumerovým připojila se, by pomohla k brzkému pádu ministerstva Combesova, při volbě cel pravice, zejmena monarchisté a nacionalistěa že s nimi hlasovali pro Doumera také progre- sisté Ribotovi, odštěpenci tak zvaného »blocku« republikánů a také, chráněni tajnou volbou, ně- kteří členové vládní strany, kteří z osobních dů- vodů přejí si změny kabinetu. Kdežto ve všech opposičních kruzích se hlásá, že výsledek včerejší volby předsedy sně- movny bude míti za nezbytný následek pád ny- nější vlády, těší se ve vládních kruzích, že krise ministerská bezprostředně se nedostaví. Vláda dosud doufá, že při zmíněné páteční debatě bude míti ve sněmovně většinu. Ozývají se již také hlasy, pojednávajíeí o Combesově nástupci. Popírá se, kdyby došlo ke krisi, že nástupcem Combesovým stal by se bezprostředně Doumer; někteří míní, že nynější vládu vystřídalo by pracovní ministerstvo Sarrien- Delcassé-Rouvier, nebo koncentrační ministerstvo Poinearéovo, jež opíralo by se o centrum pravé křídlo nynějšího »blocku« bez socialistů. Žádnému z nich nevěšti se však dlouhý život.

Dopis z Paříže. Vzhůru srdce V Paříži, v lednu 1905. Tentokráte smutné myšlenky vtírají se m do mé pařížské korrespondence, neboť všichni jsme pod zdrcujícím dojmem pádu Port Arturu i v tragickém ovzduší afféry Syvetonovy. Hrdin- nost obhajeů Port Arturu naplňovala nás obdivem avšak měli jsme vědomí, že vzdání se pevnost je otázkou několika dnů. Bylo očekáváno, před- vídáno, jedině to nás udivovalo, že mohlo trvati tak dlouho. Vyslovil jsem tu již své nadšení nád sta- tečnosti a heroismem ruských vojáků. Teď nutn pozorovati situaci a stanovisko, jaké máme zaujmouti. Může kapitulace Port Arturu, jež byla předvídána, změniti situaci, aby nebylo více místa než na návrhy míru?

Zde vězí kořen otázky. Nesmíme ji luštit sentimentálně, neboť víme z vlastní zkušenosti, že sentimentálnost ve válce je nebezpečnou zbraní, jež raní a zabijí pouze ty, kteří jí užl- vají. Tentokráte nutno střízlivě uvažovat. Byla by snad válka skončena hned, kdyby hned na počátku byl dobyt Port Artur? Není pochyby. jaká by byla odpověď na tuto otázku. Válka by zajisté pokračovala. A nyní, když Port Artur, naplniv celý svět obdivem nad heroismem obhajců svých a poskytnuv Rusku možnost při- praviti se a posilniti armádu mandžurskou, mí se po jeho pádu uvažovati o uzavření míru jako o něčem zcela přirozeném? Přiznávám se, že nemohu v tomto ohledu sdíleti optimismus pří- vrženců míru. Kdyby se byl Port Artur vzdal před 3 mě síci, nebylo by se ustalo v nepřátelství, poně- vadž by žádná z bojujících stran nebyla ulm uspokojena. Japonci by nepokládali vítězství za dosti úplné, ovšem by to nepřekáželo nemír- nosti jejich požadavků, a Rusové by nepoklá- dali neúspěch svůj za dosti rozhodující a byli by zajisté velmi málo nakloněni činiti vítězům jakékoli větší koncesse. Válka by pokračovala. Nynější situace neni zajisté tak mocně změněna, aby Rusko mohlo býti nuceno k uza- vření míru. Japonci pak mají pretense, které nejsou v nijakém poměru s jejich dosavadními úspěchy. Tím je zřejmé, že volání po míru je ještě teď předčasné.

Jsou mi dobře povědomy argumenty, jichž možno ještě užili ve prospěch míru. Rusko utrpělo porážku, ale není přemo- ženo; Rusko prochází snad vnitřní krisi, která vyžaduje periodu klidu; Rusko bude musit učiniti ohromné obět na penězích a životech v dalším průběhu ne- přátelství; Rusko užije zkušenosti posledních k re- organisaci své armády, čímž by jen získalo. A i když Rusko na konec zvítězí, nepři nese mu válka prospěch poměrný k obětem, jež stála válka. Je možno říci to všechno a ještě jiné věci. Ale to vše neznamená ještě, že by stav Japonců byl nějak zvláště závidění hodným. Mnoho z uvedeného mohlo by se též aplikovati na Japonsko. Zatím budu vzhližeti ku pokračování války se stanoviska, jež pochopí přátelé Francouzů, jejichž zájmy jsou často stejně s našími. Jsem síce upřímným vlastencem, ale nemám boje- chtivých tužeb, jaké někdy projevuje chauvi- nismus. Nechci býti prorokem, ale dovolíms vysloviti svůj osobní názor, který se snad bude zdáti smělým, ale snad bude sdilen. Rusko, jež má důvěru ve svou moc, ve své bohatství a ve své právo, nemůže nyní uza- vříti mír. Rusko bojuje ostatně též pro civilisaci Nemyslete, že Japonce zařaďuje mezi ná- rody divoké. Ale jsou pokládáni za nepřátele staré Evropy a jen ti, kteří jsou slepi, neb

nechtějí vidět, mohou míti jistých illusí v tomte ohledu. Vítězné Japonsko bude stálým nebez- pečím pro nás. Která mocnost může čelit Ja- ponsku tak jako Rusko, jež bylo v stavu po- slati na východ armádu 600000 mužů? Vím, že se bude mluviti o smlouvách, podepsaných slavnostně, jež však nemají velké ceny. Nebot nemohu důvěřovati Japoncům. Dříve neútočili, poněvadž se připravovali. Kdyby zvítězili nad Ruskem úplně, budeme všichni ohroženi žlutým nebezpečím. A tak boj Ruska je bojem za starou Evropu. Nutno si též povšimnouti těch, kteří přejl Japoncům, kteří jsou nepřáteli alliance s Ru- skem, a kteří chtějí uzavření míru, osudného Rusku a snad i Francii, jeho spojenci. Má-li býti konec nepřátelstvi, ať je uzavřen se všl válečnou cti a nechť následuje mír trvalý. A bude nutno býti opatrným proti nové moci, která zná dobře pokrok vědy, ale nezná zá- kony loyálnosti a ruší smlouvy bez ohlášení války. Ať všichni, kdo jsou interessovaní, mají se na pozoru, neboť každá zaslepená důvěřivost mohla by se jim strašně vymstlti. Tento článek byl již napsán, když jsem se selkal s osobností dobře obeznalou ve vy- sokých kruzích diplomatických. Vyložil jsem jí své osobní náhledy, jež schválila, avšak zároveň mi svěřila, že bude podniknouti mnoho, aby válěicí strany uzavřely mír, ovšem mír, jenž by pro Rusko dlouho netrval. Ernest Gay.

Denní zprávy. — Jadrnou autokritiku o Schulvereinu po- dal náměstek jeho předsedy, dr. Kraus, ve schůzi slavnostního výboru v Linci k interpellaci ji- stého pana dra. Jägra v příčině nedávných vášni- vých útoků dra. Luegra na Schulverein. D . Kraus napomínal k mírnosti v jubilejním roce i prohlásil, že taková zbytečná osočování nepři- nesou Schulvereinu ani jedinou cihlu na něme- ckou školu, ani jediné německé dítě, jež by bylo nutno předslavismem chrániti. Chtěl tím snad schulvereinský pan místopředseda říci, že není ani jediného něme- ckého dítěte, jež by bylo nutno chrániti před slavismem? Za každé německé dítě, jež by bylo nutno před počeštěním chrániti, uvede Matice deset tisic českých dětí, úpějících v ně- meckých školách, jen z toho hrozného množ- ství, jež sama ani není s to před germanismem uchrániti! To je ten strašný rozdíl mezi Schul- vereinem a naší Maticí, výbojná dravost něme- ckého školského spolku a v úzkostech pečlivá starost Matice o její svěřence i stesk za českým květem dětským, vadnoucím pod barbarskou tlapou Schulvereinu. Odtud také ta různá jubi- lejní nálada mezi Němci a mezi námi! — Klub národní strany svobodomyslné. Důležitý předmět jednání minulé schůze člen- ské: »0 zužitkování regulovaných toků českých a zejmena Labe« ne- byl ukončen. Po referátu eís. r. inž. pana F. Křižíka pojednal o předmětu tom pan vrchní inženýr R. Šantrůček. K ukončení debaty o záležitosti té, která má velikou důležitost pro celé kraje české, uslanovena další schůze členská na den 19. t. m. Referent pan vrch, inženýr R. Šantrůče k bude pokračo- vati ve své poulavé přednášce, načež zahájl rozhovor o předmětě tom pan dr. P. Nesý.

Hosté pp. členy uvedení mají volný přístup. Legitimace členské na rok 1905 byly všem členům rozeslány. K vůli úspoře poštov- ného žádají se členově, aby použili doručených jim složních lístků poštovní spořitelny. Přihlášky nových členů zaslány buďtež na adresu: Klub národní strany svobodomyslné v domě Měšťan- ské besedy pražské. Roční příspěvek obnáší 10 korun. — Politické schůze. Valná hrom a da politického klubu K. Havlíček Bo- rovský v Sedlčanech a zároveň ve- řejná schůze lidu uspořádána bude v ne- děli dne 15. ledna 1905 ve velké zasedací sín nové městské radnice v Sedlčanech o 2. hod. odpol. Program: 1. Zahájení schůze. 2. Zprávu o činnosti sněmu zemského podá pan poslanec a okr. starosta Jan Kožmín. 3. Rozpravu o poli- tické situaci zahájí pan poslanec a redaktor „Národních Iistů“ Josef Anýž z Prahy. 4. Volba předsedy, místopředsedy a 8 členů výboru. — Politický spolek v Boskovicích prol straně agrárni. Z Brna, 11. ledna. (Zvláštní telegram »Národních Listů«.) Politický spolek pro Boskovice a okoli n nedělní valné hromadě provedl novou volbu vý- boru, načež zjistil, že v soudním okrese bla- nenském a kunšlátském jsou starostenské sbory již zřízeny a že na Boskovsku příčiněním sta- rosty pana Dvořáčka z Vanovie se o zřízení sboru starostenského pracuje. Zároveň ko- statováno, že z politického okresu boskovského nezúčastnil se nikde konstituování nové agrární strany Staroštíkovy a že strana ta nem na Boskovsku půdy.

— Schůze II. třídy České akademie bude v pálek dne 13. t. m. o 54 hod. odpolední. Program: 1. Ctení zápisu sehůze ze dne 18. li- stopadu 1904. 2. Člení posudků o pracíeh dříve předložených. 3. Dvorní rada professor Vrba předloží práci pana dra. Aug. Krej- čího »Fluorit od vsi Topělce nedaleko Písku«. Dvor. r. prof. Spina předloží práce dra. V. Růžičky, assist. hygienického ústavu prof Kubrhela: »Nový rozdil mezi živým a mrtvým protoplasmatem«; 2. »Theorie histologického barvení«. 4. Vyřízení běžných záležitostí. — Cena Náprstkova. Literární odměna z Náprstkova základu, spravovaného ředitelstvím »Svatobora«, byla za rok 1904 od povolané poroty jednomyslně přisouzena dramatu »Pěste od Jaroslava Hilberta. V porotě zasedali pp. : školní rada Al. Jirásek (který se tim se svou nejnovější dramatickou prací sám z tohoto konkursu vylouči!), red. M. A. Šimáček a ří. učitel P'eška. — Osobní. Pan František Kozel, technický úřadník firmy Fr. Záhoský v Lounech, stal se úfadně oprávněným stavitelem — Rodinné zprávy. Slečna Zdeňka Grusova a pan MUDr. Jose! Plaňanský budou slavit manželský sňatek dne 12. ledna v děkanském chrámu sv. Václava v Zamberku. — Úmrtí. Na Smíchově zemřel včera ráno pon Josef Mašek, dlouholetý prokurista firmy RI. A Smekal, v 54 roce věku svěho. Zvěčnělý znám. byl v kruzích obchodních, najmě hasičských a požíval pro svou milou povahu všeobecné vážnosti. Jeho hortivost i obětavost pro národní i lidumilné podniky byla pří- klasnou. Pohřeb konán bude v pátek dne 13, led