2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 12. ledna 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
před, lácí ne
v Praze v sdnishstraei
na měsíe . . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 8 K —h
s dvojí čonák“3 K
na měsíe
na čtvrt lcha . . . . 7 K 50h
ve flialkách
na měsíc . . . . . . 2 K S0 h
Poštent
na měsl
kai
na čtrrt leis“ . . . .
s dvojí zisilken
na něst
nk čtvrt leta . . . 11 K d0n
Praha
5
article
V očekávání.
V očekávání.
Nový předseda ministerstva nemůže si
příliš zakládati na politické pozůstalosti, kte-
rouž převzal po svém předchůdci. Zejmena po-
měr stran na říšské radě k náčelníku vlády po-
dobal se houslím, na nichž všecky struny byly
spřetrhány. Vzníkla všeobecná nedůvěra jed-
něch ke druhým a všech k dru. Körbrovi.
Nástupce jeho, baron Gautseh, počal proto
svou činnost sestavováním jakéhosi inventáře
— stran a straniček. Od okamžiku, kdy svůj
úřad nastoupil, střídají se u něho zástupci
předáci stran velkých i malých a veřejnost na-
pjatě naslouchá zprávám o výsledku těchto roz-
prav a porad. Vedle poslanců přicházejí již
i zástupci různých zájmů, počátek učinili, jak
obyčejně, průmyslníci.
Doposud tato přehlídka minula bez jakých-
koliv zvláště vzrušujících episod; poslanci vy-
slovují tu zřejměji, tam opatrněji dojem, jaký
v nich způsobilo první setkání s baronem Gaut-
schem, a zástupce obchodní komory vídeňské
jest přímo nadšen poznáním, že nynější p. před
seda ministerstva bude pokračovati na dráze
svého předchůdce, a věnuje ještě větší pozor
nost zájmům hospodářským.
Podobnou politickou jistotou se ovšem vůd
cové politických stran pochlubiti nemohou, a vy
čkávajíce činů barona Gautscho, zachovávaj
celkem stanovisko reservované.
Gautseh
Gaut
Gautscho
6
article
Ovšem jest snáze uspokojiti naděje ho-
spodářské, než politické, již z toho prostého dů
vodu, že přání hospodářská jsou všeobecná.
kdežto přání politická jsou určitá a různá, na
mnoze i protichůdná.
Páni z průmyslové a obchodní komory vi-
deňské ovšem již za dra. Körbra bývali úplně
uspokojeni sliby, kteréž zůstaly nesplněny,a
proto není s podívením, budou-li i nyní potěšeni
sliby zvýšenými — vždyť jest přece všeobecně
známo, že hospodářské fantasie bývají nej-
milejší.
Páni vůdcové politických síran měli sice
také sliby předchůdce nynějšího předsedy mini-
sterstva, ale nebývali spokojeni, že se neplnily
sliby ty právě tak, jako se neplnily sliby hospo-
děřské.
Proto má na př. spokojenost průmyslníků
se slíby pánů předsedů ministerstva menší cenu
než spokojenost opravdových politiků; připomí-
náme to již dnes proto, že za dra. Körbra se po-
mocí různých hospodářských ústředí konal ne
správný nátlak na politické strany a jejich sta
noviska v zájmu určité národní nadvlády
ovšem že marně, a protože by to nepro-
spělo ozdravení parlamentních poměrů, kdyby
ťéhož, všestranně již prohlédnutého prostředku
chtěl ve stejném směru a smyslu užívati i baron
Gautsch.
Körbr
Gautsch
7
article
Účinek tohoto prostředku ostatně není zá-
vislým jenom na poměrech vnitřních, působi-
vost jeho jest mnohem více závislá na poměru
k Uhrám a na nových obchodních smlouvách
zahraničních. A v tomto ohledu, jak všeobecně
známo, nemůže dnes ještě arci předseda mini-
sterstva baron Gautsch dáti lepší sliby než dr.
Körber.
Do konce ledna, neb jak se praví, do
26. ledna, kdy dle posavadních zpráv se opět
sejde rada říšská, bude se asi dále pokračo-
vati v sestavování politickéno inventáře, budou
se pořádati další rozpravy s činnými politiky,
budou se psáti dohody a kombinace o politie
barona Gautsche, ale nechce se nám věřiti, že
v tétéž lhůtě se dočkáme vlastního jeho pro-
gramu.
Program ten uzraje až po skončené volebn
kampani v Uhrách, a jak uherské volby do-
padnou, neodváží se v tomto okamžiku nikdo
předpovídati. Spojená opposice uherská jest
pevně přesvědčena, že se vrátí, ne-li vítězně,
tož aspoň s dostatečnou silou, aby mohla
úspěšně mařiti program vlády hr. Tiszy. Hr.
Tisza sám, pokud se týče časopisy mu slou-
žící hrozí pro ten případ opětným rozpuštěním
nově zvolené sněmovny, a tak může se stav ne-
jistoty prodloužiti ještě o několik dlouhých mě-
síců, než nastane jasno v Uhrách. Není však
vyloučeno, že vráti se opposice do uherské sně-
movny sesílena, vždyť ještě stále odpadávají po-
slanci vládní strany, a někteří, aby uhájili svůj
mandát, prohlašují na schůzích voličských, že
se postaví mimo strany nynější.
Gautsch
doktor
Körber
Tisza
Uhry
Hradec
8
article
Značnější volební úspěch spojené opposice
pokládati však sluší za počátek konce vyrovnání
Deákova, za pokus o úplnou změnu posavadního
poměru Uher k této polovině soustátí.
Bude tedy přirozeno, když nejen vláda, po-
kud se týče předseda její, baron Gautsch, ale
i politické strany zdejší vyčkají se svým ko-
nečným rozhodnutím, až jak dopadnou věc
v Uhrách.
Co by také bylo platno dřívější nějaké od
hodlání, když by nadešlými později událostm
stalo se bezpředmětným?
Ovšem jsou někteří politikové, kteří maj
za to, že osoba bar. Gautsche jest sama sebou
nositelem určitého a jasného programu. Praví-
pro osobní nazírání barona Gautsche jest důle-
žito, že vyrostl v německé, úřadnické rodině,
že vssál do sebe přísné tradice německé byro-
kracie a jako odchovanec a později ředitel vo-
jenského ústavu teresianského úplně si osvoji
vojensko-centralistické názory na stát.
Dle toho by pokládali barona Gautsche za
ztrnulého předbojníka starorakouských tradic
předpovídají již nyní, že se dá úplně ve vlek
ideálů dra. Luegra. To by byl ovšem program
jasný nujen oproti Uhrám, ale i oproti neněme-
ckým národnostem, jimž před léty dr. Lueger
slíbil, že „je před sebou požene
Nelze však neviděti, že i rakouští před
sedové mnoho musí zapomínati ze svého vycho-
vání a vzdáti se mnohého vlastního zamilova-
ného názoru, chtějí-li ovládnouti poměry tak
jak ve skutečnosti jsou.
Deákův
Gautsch
doktor
Lueger
Uhry
9
article
Domníváme se proto, že konají baron
Gautschovi medvědí úsluhu, kdož tak nápadně
jeho byrokraticko-centralistické a vojenské ná-
zory staví v popředí a ještě je přiostřují známým
stanoviskem luegrovců.
Na této cestě dospělo by se sice k novým
ještě tužším zápasům, ale kde by zůstal mo-
derní státní rozvoj, kde slibované úspěchy ho-
spodářské? Nad to má stát ku provedení nového
vojenského programu zapotřebí vydatných f-
nančních úspěchů, a ty se na takovéto dráze
dosíci nedají. Německý starorakouský centra-
lism odžil svůj věk navždy na bojištích v r. 1859
a 1866, žel, že zůstaven byl na živu německý
byrokratism, od těch čas naprosto neoprávněný
a pro stát a poměry národnostní stejně otravný
S tímto programem není možné ani hospo-
dářské vyrovnání s Uhrami, ani se nedají ob-
noviti smlouvy obchodní s cizinou. Tento pro-
gram byl by zároveň ohrožením středoevropské
státní rovnováhy, a tudíž hrozivým nebezpečím
politickým.
Gautsch
Uhry
10
article
Potom by to ovšem dopadlo divně i s my-
šlenkou, již vládní noviny snaží se namluvit
širší veřejnosti, že nynější ministerstvo chce
býti pokládáno především za ministerstvo ho
spodářské. Takovým právě chtělo byt
i ministerstvo dra. Körbra, a pětiletá zkušenost
s ním dokázala, že zůstavila stát ve stavu na
prosto nežádoucím.
Po těchto stopách pokračovati nelze; dobrá
hospodářská politika jest nemožná, nepodaří-li
se předsedovi ministerstva zjednati spravedlivé
základy pro shodu národnostní, pro vnitřní uklid-
nění. To jest hlavní a nejprvnější podmínk
vnitřního ozdravení; jinak se nedá poříditi
dělný parlament, a všecky konference, byť se
jich konalo sebe více, zůstanou neplodny. Na-
lehavým, ano bezodkladným se stane tento po-
žadavek, jakmile bude jasno v Uhrách. Do té
doby bude s to vláda barona Gautsche vyčká-
vati; déle však to tentokráte již nepůjde.
Bude míti do té doby p. baron Gautsch svů.
politický inventář v pořádku?
Gautsch
Uhry
11
article
Proti veřejnému tisku.
Proti veřejnému tisku.
Nejvyšší soud učinil těchto dnů rozhodnuti
jež je veřejnému tisku novoročním nadělením,
z něhož sotva bude míti potěšení.
Jde tu o starou sice otázku, na niž s od-
povědí nejvyšši soudní instance dost dlouho
váhala, až konečně se přece odhodlala ji vy-
řiditi, ovšem způsobem, jenž sice při tendenefch,
jímž nejvyšší soud té doby hovi, nikoho ne-
překvapil, jenž ale se strany interessovaných
jen tak zhola a bez odmluvy akceptován býti
nemůže.
Nejvyšší soud prohlásil totiž,
že redaktor periodické tiskovi ny
může býti zákonnými prostředky
donucen, prozraditi původce t
12
article
či oné zprávy. Omluva, že slíbi
diskretnost neb že by jmenováním
pisatele zprávy neb sdělení inkri-
movaného utrpěl škodu na majetku
a na cti, prý tu neplatí.
Kdyby prý byl zákonodárce chtěl učini
výjimku pro redaktory periodických tiskopisů
byl by to byl na jisto naznačil v § 151. tr.ř.
rovněž nelze prý se v každém případ
dovolávati ustanovení téhož řádu, v němž po
vinnosti svědčiti je zproštěn, kdo by svědectvím
svým u velké míře poškodil své
zájmy hmotné neb uvalil na sebe
hanbu.
Ztráta abonentů nebo spolupracovníka nen
prý poškozením, jež by redaktora zbavilo po-
vinnosti svědecké, a pojem hanby třeba v tomto
případě prý rovněž vykládati jinak než se sta-
noviska zjemnělého názoru o speciální cti, nýbrž
v širokém a obvyklém toho slova smyslu. Nelze
prý přece za hanlivé jednání pokládati, jme-
nuje-li redaktor, byv k tomu soudem vyzván,
původce zprávy, kterouž se osoba třetí na své
cti poškozenou eítila.
Takové je stanovisko nejvyššího soudu
jež vytkl ve svých důvodech k rozhodnutí, jež
týkalo se tiskové pře olomouckého »Pozora«
jehož redaktor odepřel jmenovati zasílatele jisté
zprávy. Instance první uznala, že redaktor ke
zradě redakčního tajemství nemůže býti ani
soudem donucen, avšak kasační soud zruši
rozhodnutí první stolice a rozhodl ve smyslu
opačném a sice z důvodů, jež stručně jsme
byli uvedli.
Kdyby toto rozhodnutí nejvyššího soudu
zaujaté v tomto speciálním připadě stalo se
judikátem a dle něho ustálila se praxe soudn
naproti respektované dosud čestné povinnosti
redaktorově neprozraditi zasílatele, pak ovšem
by tím publicistice zásazena byla rána ještě
nebezpečnější než chystaným attentátem novébo
tiskového zákona, dle něhož mají býti urážky
na cti vyloučeny z právomocnosti porotníeh
soudů.
13
article
Jest pravda a my stojíme na stanovisku
tom nepodmíněně, že nejen publicistika naproti
jednotlivci, nýbrž také jednotlivec oproti publi-
cistice musí býti chráněn a ze slušných novin
a novinářů nikdo zajisté nebude se vzpírat
sebe přísnějším ustanovením na ochranu osobní
cti. Naopak, pravé noviny, jejichž moc je tak
veliká a jež žádným dodatečným odvoláním
opravou nedovedou zaceliti bolestnou ránu, jež
zasazena býti může komukoli jedinou třebat-
štěnou řádkou, mají povinnost svědomitě zkou-
šeti původ i podstatu svých zpráv a nie prot
tomu nemáme, aby použilo se proti nim celé
přísnosti zákona, dotknou-li se bez důvodu cti
kohokoli — však na druhé straně jsme dojista
navzájem oprávněni žádati, aby respektováno
bylo bez toho ne valně příjemné postavení ve-
řejného tisku, zejmena aby nebyl redaktor
s ním ostatní před trestním zákonem zodpovědní
soudní mocí nucení dopouštěti se nehone
ního jednání porušením povinn
diskretnosti a daného čestnéh
slova. Snad neupře po střízlivé úvaze an
nejvyšší soud novinářům zásluhy, že pracuji
ne pouze v zájmu vlastním, nýbrž také trochu
v zájmu veřejnosti a jakkoli víme, že zásluh
veřejného tisku o zlepšení poměrů veřejnýel
uznává se až naposled, tolik dozná i ten, kd
není zvláštním přítelem tištěného slova, že be
něho by to smutně dopadalo právě s oněm
statky, jež si sebevědomý občan cení nejvíce.
14
article
Kdyby ale každému, komu s
zlíbí, bylo dovoleno s použitím
moci soudní do veřejnosti zavlé e
diskretní styky publicistiky, pak
by tím nejzáslužnější její půso-
bení úplně bylo paralysováno. Neché
jen uváží, kdo v okamžitém návalu nevole na
skutečnou či jen domnělou křivdou, která novi-
nami tomu či onomu byla způsobena, schvaluje
rozhodnutí nejvyššího soudu, mnoho-li těž-
kých hříchů, ba zločinů na nejdů-
ležitějších interesech veřejných
zůstalo by utajeno, kdyby redakto
mohl býti donucen jmenovati toho.
kdo v zájmu obecném a v intene
nejlepší a nejčistší na nešvary
hříchy ty byl upozornil.
Nejde tu o abonenty a inseráty, ale jde tu
o význam publicistiky a o nejzá
služnější její působení.
Představme si věc jen v praksi a uveďme
konkretní případ. Dalmatský místodržitel po-
haněl před svými úřadníky paušálně obyvatele
země, jež svěřena byla jeho správě. Tak aspoň
se tvrdí. Redaktor Biankini přinesl o tom ve
svém listu zprávu a vykonal tím jen, co bylo
jeho svatou povinnosti. Kdyby redaktor ten ná-
hodou nebyl též poslancem, byl by jej soud
eventuálně tak dlouho mohl držeti ve vazbě,
dokud by neprozradil, který úřadník mu učinil
o hanlivých slovech místodržitelových sdělení ..
A srovnává se to s pojmem spravedlnosti, aby
byl redaktor soudním násilím donucen dopustiti
se skutku, který by každým slušným člověkem
musil býti nazván infámním?
15
article
Nepronesl-li, místodržitel onoho výroku,
mohl žádati prostě zadostiučinění na zodpovédném
redaktoru, který byl mu k úplné disposici a jenž
prohlásil z předu hned, že v tomto případě ne-
činí nárok na svou poslaneckou immunitu.
Proč nestačí za novinářskou zprávu v jakém-
koli ohledu poškozenému stíhati zodpovědného
redaktora, když tomuto mravní povinnost diktuje
neprozraditi původce zprávy?
Vždyť instituce zodpovědného redaktora tomu
nasvědčuje, koho zákonodárce zodpovědným či-
niti chtěl za eventuální trestné skutky tiskem
spáchané, proč nucen má býti tento redakton
k eřektivně nečestnému jednání, když sám ochoten
je nastaviti záda?
Jestli ale dopustil se zasílatel zpráv mysti.
fikace a zlomyslnosti, jestli vůbec se ukázalo.
že mu šlo o úmysl nekalý, pak dojista nebude
se zodpovědný redaktor zdráhati jmenovati tako-
vého člověka, naopak bude pokládati za svou
povinnost, přispěti k stihání a potrestání tako-
vého člověka nectného. Jinak ale bylo by nej
větší nespravedlivosti a bylo by zároveň podlo
mením nejzáslužnějšího působení veřejného tisku
kdyby soudy donutiti chtěly redaktora, aby po-
rušením povinné diskretnosti dopustil se ne-
ctného skutku.
Proto máme za to, že zůstane stanovisko
nejvyššího soudu ve případě olomouckém ojedi
nělé, kdyby ale tak se nestalo, pak ovšem ne-
zbylo by nic jiného, než domáhati se toho, aby
cestou zákonodárnou tedy, příslušným doplňkem
k trastnímu řádu a k zákonu tiskovému, by
v zájmu obecném chráněn veřejný tisk před
nebezpečím, jež mu hrozl.
16
article
Professor dr. Jaromír Čelakovský
o spisu dra. Alberta Schäffla.
Professor dr. Jaromír Čelakovský
o spisu dra. Alberta Schäffla.
V Hlídce literární musejního časopisu čteme
vysoce zajímavou úvahu z péra prof. dra. Jaro-
míra Čelakovského o spisu dra. Alb. Schäffla.
»Aus meinem Leben«. Berlin, 1905. I.—Il
Pro mimořádnou politickou důležitost těto úvahy
alespoň některé ukázky:
Dávno neměli jsme v rukou spis německého
učence a politika — píše prof. Čelakovský —
který by i v kruzích českých mohl zanechati tak
silný dojem a upřímné účastenství, jako po-
smrtné dílo slavného národního hospodáře a bý-
valého ministra obchodu v kabinetu Hohenwar-
tově, Alberta Schäffla. V době, kdy i ve spisech
předních německých vědátorů potkáváme s
s brutálním učením o pěstním právu silnějšího
a s přímo šílenou nenávistí proti všemu slovan-
skému; v době, kdy po projevech velkého
Mommsena o rozbíjení lebek nám Čechům
směšné výroky na př. nějakého zdejšího malého
Lechera o isolaci Čechů vyháněním českých po-
sluchačů z německých universit nemohou ni
koho z nás více ani překvapiti, ani rozčiliti.
dvojnásobně mile musí na nás působiti kniha.
která provanuta je tak veskrze osvíceným, hu-
manním duchem a jež může v nás vzbuditi zase
víru, že Německo ušlechtilých duchů Göthea.
Herdera, Fichta a mnohých jiných, kteří měli
dalekosáhlý vliv též na naše národní obrození
nevzalo přece ještě docela za své pod nájezdem
násilníků, kteří dnes jeho jménem namnoze
mluví a jednají. A nejenom to. Duchaplně psaná
kniha Schäfflova vydává po všechny časy slavné
svědectví o pravosti, o spravedlivosti na
šich decentralisačníeh a národ-
ních snah, o nichž ve vlastním národě mu-
síme, bohužel, časem slyšeti názory zarmucující.
ona neméně může poskytnouti nám mnohéh
doktor
Čelakovský
Schäffl
Mommsen
Čecho
Lecher
Herder
Ficht
Schäfflův
Berlín
Německo
Aus mein Leben
17
article
V drobném prodejii
ranní čísle o sobě . . . za 8h
. . . ua z
odpolední .
Ve flialkách na venkově-
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 8h
Inserá t
platí se hotově zapřed
placení a inserty přijímá zdmíni-
strace v Marlanské ulini č. a
Tam nachárejí se téš rrčakce.
tiskárna s expedice „Národnich Liste“
Rukopisy se novracejí.
18
article
poučení o hodnotě veliké řady moderních ide
politických a národohospodářských, jež ze zá-
padní Evropy k nám docházejí a i u nás platnosti
se domáhají. Budiž její čtení našincům proto
vřele doporučeno. Potom pojednává prof. Čela-
kovský o osobních přednostech dra. Schäffla,
o jeho stanovisku, příznivém rakouské politice,
jakož i rostoucím jeho věhlase vědeckém.
Když v dubnu r. 1870 povolán byl k vládě hr.
Potocki, nechtěl do jeho kabinetu vstoupiti hr.
Hohenwart, poněvadž jej měl za bojácného poli-
tika bez řádného programu.
Dnes víme, že to byla osudná chyba a že
bezvýslednost jízdy hr. Potockého de Prahya
přistoupení historické šlechty k deklaraci (16.
května), nebyly ziskem české věci. Připravo-
valať se už válka Pruska s Francií a Rakousk
stálo na rozcestí. Upokojení národů žádala státní
raisona. Každý den, marně prošlý, byl velkou
ztrátou. Koncem července 1870 vypovězena
také Napoleonem válka a současně rozpuštěn
úslavácký sněm český, aby učinil místo novému
sněmu s většinou federalistickou. Bar. Helfer
odeslán s vědomím císaře do Čech, aby nabídl
přetvoření ministerstva na ministerstve vyrov-
návací s ministrem krajanem a s korunovací po
vyrovnání, jež ústavní cestou mělo se předse-
vzíti. Čeští politikové formulovali už tehdy
státoprávní požadavky, ale celá akce se úmyslně
zdržovala, až prý — jak to Hohenwart 18. října
napsal — „bezmyšlenkovitý liberalismus se do-
cela diskredituje“. Ovšem hrahě sám měl už
Hohenwart
Potocki
Prahya
Prusek
Helfer
Evropa
Francie
Čechy
19
article
tebdy pochybnosti, „zdali koleso dějir světových
zůstane státi, až nová vláda na podzim na-
stoupí.“ Ale ani na podzim nedošlo ještě ku pře-
tvoření neb utvoření nového vyrovnávacího kabi-
netu, ač hr. Potocki, s nímž se nedohodnuto, po-
dal koncem listopadu 1870 demissi, což zůstá-
valo po tři měsíce tajno. Čekáno stále, jak vy-
kládá Schäfíle, až strana ústavověrná, jež měla
za sebou Vídeň, „dohospodaří“, a teprve po pro-
hlášení německého císařství ve Versaillu (dne
18. ledna 1871), dne 7. února nastoupilo mini-
sterstvo Hohenwartovo, jehož sestavení činilo
desti obtíží. Schäffle sám z přednášky univer-
sitní povolán byl už 29. října 1870 k císaři,
jemuž musil podrobně vyložiti své názory a kde
mu sděleno, že má se zříditi vláda ve smyslu
jeho zásad. Byl proto vyzván, aby se s hr.
Hohenwartem dohodl, při čemž císař podotkl,
že „nechce dále lháti vůči svým národům“. Na
to oba státníci vypracovali program, jejž císař
schválil. Ani obsahu svých zásad, ani znění
tc hoto programu Schäffle nám nesděluje, nýbrž
pouze je v hlavních rysech naznačuje, ač by
uveřejnění právě těchto aktů bylo velmi důle-
žité. Schäfíle stál na stanovisku, že třeba udržeti
jednotu stáiní vě všem nutném (unitasin
necessariis), ale že netřeba hájiti „unitarismu,
jenž chtěje jednotu říšskou nad potřebu roz-
šířiti, potlačuje zemskou a obecní svobodu“.
Mezi centralismem a federalismem třeba voliti
střední cestu, aniž je možno vrátiti se „k staro-
stavovskému territorialismu nebo-li feuda-
lismu“, ani „k bureaukratickému absolutismu“.
Potocki
Hohenwartův
Hohenwart
Schäfíle
Vídeň
obecní svoboda
20
article
Vojenství, dopravní prostředky a moderní právo
hospodářské měly nutně zůstati společny. Pro-
sincová ústava zašla v směru centralisačním
daleko a zdála se mu neudržitelnou. Centrali-
sační politiku zejmena ve věcech kultu a vy-
učování měl za nepřirozenou, když v samém
Německu do nedohledné doby je nemožnou.
Moc „národně vyšňořené a kapitalisticky bureau-
kratické menšiny“ po jeho názoru nedala se
věeně udržeti. Volební řády byly mu velkou
ústavní lží a aby učiněn byl konec panství kapi-
talistické menšiny, navrhoval, aby bylo roz-
šířeno volební právo, zejmena v kuriích městské
a venkovské ve smyslu obecného práva hlaso-
vacího. Při tom panskou sněmovnu
chtěl proměniti v státní radu, její
členové by byli částečně císařem jmenováni,
částečně sněmy voleni a jež by poskytovala zá-
ruku šetření národních práv. Kompetence po-
zději zřízených nejvyšších soudních dvorů říš-
ského a správního měla celkem jí připadnouti.
Národy i vyznání nutno bylo smířiti poskytnutím
úplně rovnoprávnosti. Pro Čechy a Moravu
uznával za nezbytny zákony národ-
nostní, v jichž duchu i v jiných zemích by
se pak pokračovalo. Co se otázky státního práva
českého týče, císař odmítal uznání jeho, ale
připouštěl kaneléře českého a korunovaci.
Schäffle v této věci nevyslovuje se dosti určitě,
stoje toliko na federalistickém stanovisku
přeje si, aby prosincová ústava v tomto směru
Německo
Čechy
Morava
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 11. ledna.
H. (Ze společnosti.) Šedesát dní bude
trvati letošní masopustní veseli. Vlastně šedesát
nocí, jak správně uvedl náš kronikář masopustní
a válečný zpravodaj z veselé vřavy plesové.
Dva měsíce tance a mumraje je mnoho
pro naši melancholickou Prahu. Již jsme tak
zvykli ji viděti. Básníci opěvují její vznešený
smutek a jsou zaníceni pro tu hrdou, zasmuši-
lou krásu pokořené velikosti, zmlklého věhlasu
uhaslé moci. Slyšeli jste někdy něco o veselé
Praze? Není divu, že nás přechází amích.
Každý rok před masopustem se uzavírají účty
od jich číslic závisí nálada karnevalová. Naše
bilance nepovzbuzují přiliš k humoru a spoko-
jenosti. Pořád máme k vyrovnávání všelijaké
schodky a položku našich pověstných »vymo-
žeností« nemůžeme s nimi přivésti do rovno-
Ale pryč s takovými mrzoutskými reflexemi
a vykročme si do veselého reje s blahým smí-
chem na tváři a pohřbeme v hlubinách srdce
všecky žaly ! Je to tak nejinteresantnější. Ta-
ková romantická posa jinocha s blahým smí-
chem ve tváři a v srdci s hlubokým žalem
docela dobře sluší dlouhým. načechraným vl-
váhy.
Praha
22
article
sům a vysokým límcům a la žirafa, jež jsou
teď v modě
Oblékněme frak, a hedvábnou ovšem pod-
šívkou, s náprsenkou hladkou a lesklou, pravý
to krunýř bálového rytíře beze všech ornamentů
a výšivek, vestu ovšem bilou — kdo má více
fantasie a odvahy, vezme si třeba vestu same-
tovou oranžové barvy dekadentního stylu nebo
atlasovou s výložkami á la Robespiěrre —
v pantalonech přilehavých, dole zvonovitě rozší-
řených dle příkazu nejnovějšího vkusu, v leh-
kých střevicích lakovaných, v pravých escarpi
nech vejděme s elegantní nenuceností na parkety
žofinského sálu.
Především potlačíme naparfumovaným šá-
tečkem nonchalantní a trochu blaseované zivnutí.
jež vlastně zcela nestrojeně tlumoči základn
stav naší duše na velkém, elitním, represen-
tačním, národním atd. . . . bále.
A pak se dáme oslnit a okouzlit pohledem
na tu všechnu nádheru a distingovanost od ob-
vyklé čalounické a zahradnické dekorace aj
k obvyklé vybranosti panstva na estrádě.
Ach, kolikráte již jsme opakovali tento prvn
kritický pohled a toto první zívnutí — jež však
nebylo posledním — na prahu zářivého sálu
plesovéhol
Veliký svět se rozevíral před našimi jinoš-
skými zraky před léty a s tlukoucím srdcem
jsme se odvažovali v před, očarováni toaletami,
diamanty, leskem řádů a uniforem. a libeznost
23
article
němčiny nejauthentičtějších českých comtess
baroness a princezen.
Ano, veliký svět. Krása žen, tituly mužů
nádhera, bohatství, urozenost a po půl noe
bouchající láhve Mum Dry neb Irroy ...
Vzpomínám s pohnutím na tyto dojmy
Konal jsem tu své první studie ze společnosti
Byl to jediný »velký svět«, otevřený podnika-
vému mladikovi, který chtěl poznat všechen živo
jako Balzae a ženy jako Turgeněv a Stendhal
Seznal jsem hned, že na takovém velkém
plesu není vhodná půda pro nějaké intimnějš
studium psychologické, k němuž úvodem bývá
roztomilý flirt, neboť místo tance vládne tlače-
nice a nikde není útulného koutku pro několik
důvěrných slov mimo dosah slídivých pohledo
gardedamských. Tak jsem se věnoval jen pozo-
rování. Bylo to též zábavná.
Krása
Turgeněv
Stendhal
Mum dra
Irroy
24
article
Chodil jsem studovat »velký svět« na
estrádu.
Je to jakýsi vrchol Prahy společenské.
Ovzduší svrchované distingovanosti. Hruď se
svírá jako v řidnoucím vzduchu na vrcholích
velehor. Cítíte se velmi vysoko, až závrať vás
pojímá. Hle, zde český člověk může se docela
dostati až do styku s českým šlechticem. Jaká
to blaženost zahřívá naše demokratické srdce,
když jednou nebo dvakráte za rok takový český
kavalír příjde mezi nás podívat se, jak tančí
naše děvčata a jak se samou úclou pletou nohy
a jazyk našich bálových výborů, uvádějíeích
takovou Jasnost nebo Excellenei či Urozenos
na estrádu. Zde se tory blahosklonně sklání k mě
šťákovi a oficiální svět ve svých uniformách
sbližuje se na půl hodiny s národní společnosti.
Každý zná obsažnost a duchaplnost t. zv.
bálových hovorů. Paní Kunětická je ve svém
»Copu« rozmarně karikovala. Ale hovory n
estrádě jsou neměně zajímavé.
Celý štáb výborů přivádi za fanfár ochestru
nějakou knížecí urozenost, jež vlídně hovoř
s výbory, vyslechne oslovení strémovaného hiodno-
stáře plesu, jemuž se málokdy podaří mluvit
s tak velkým pánem, a dá si představiti různé
vynikající osobnosti, které ovšem musí se cíti
nanejvýše povýšenými a oblaženými takovou ct
»Kolik dam zvete?« táže se vznešený pán
jednoho z výborů.
»Máte velmi pěkný taneční pořádek !« vece
vznešený pán k jinému.
»Těší mne velice, že je návštěva tak ve-
liká, « řekne třellmu.
Atd. ald.
Rok před tím přišel tentýž vznešený pán
na tentýž ples. Byl uváděn na estrádu. Štáb
výborů, fanfáry, slavnostní nálada a strémované
oslovení.
»Kolik dam zvete?« tázal se vznešený pán
»Máte pěkný taneční pořádek !«
Atd. atd.
Zastavil jsem jednoho z plesových poř
datelů.
Cop
Praha
25
article
»Uváděl jste též hraběte R. ?
»Ovšem !«
»A neptal se vás, kolik metrů je dlouhý
a široký Žofinský sál ?«
»Ano! Jak to víta ?«
»Zrovna tutéž památnou otázku prohodil
v loni a před loním. Mám též zkušenosti bý-
valého výboru. Takoví velcí páni mají myšlenky
spočítané a očíslované a vědí, kde a v které
chvili pro jakou číslici nutno sáhnouti.«
Obdivoval jsem trpělivost, s jakou někteří
naši toryové ve chvíli výročního bálového sbl-
žení s českým národem provozovali tělocvik
v naší mateřštině. Již ta nezvyklost českého
slova dokazovala, jak jsou vzdáleni českému
citu a české myšlénce.
Ovšem jsou výjimky. Vzácné a potěši-
Ale zdá se, že bezvýjimečná je zněmčilosl
našich dam aristokratických. Jsou zcela cizí
českému životu. Jejich fideikomisní diamanty
a pařižské toalety nezaskvěji se nikdy v lóžich
Národního divadla a nikdy neuzříte je v jakémsi
styku s českou společnosti, leda jako ojedinělé
kuriósní zjevy na estrádě největšího plesu če-
ského, k jehož zvláštnímu charakteristickému
rysu patří již vídeňský žargon českých šlech-
tičen. Není to povznášející poznání, ovšem lze
je lecjak vysvětliti, ale téžko bylo by je
omlouvat.
telné.
národní divadlo