Ročník XXXXV.

V Praze, ve středu dne lI. ledna 1905.

Číslo ll.

Na ranní a odpol. listy předp lácí net v Praze v admlnistraei a mpsl ns čtvrt lota . . . . 8 K — s dvojí čonáškou na naěale na čtní leta . . . . 7 K 50h ve filialkách: 2K 9 na měsíc . Poštou: na mřsle . Keon na čtvrt lata . . . s drojí sásilkou a přlí na čtvrt leta ! . . . K son

Válka. L. Z Petrohradu, 10. ledna. (Původní telegram zvláštního dopisovatele »Národníeh Listů«.) Bezpodstatné jsou cizí pověsti o zamýšleném vyplutí černomořského loďstva. Ministr vnitra kníž Svjatopolk Mirský opustí svůj úřad během ledna a stane se šefem eivilní správy na Kavkaze. (Ostatní telefonické a telegrafleké zprávy via na straně 4.)

Berlínské rozpaky s novou obchodní smlouvou rakousko-německou. Když už bylo jisto, že dr. Körber z příčin, plynoucích z domácí politiky rakonské, u vlády se neudrží, zbrojnoši jeho vídeňští, patrně dobře zásobováni semencem z disposičního fondu jehožto tajemství vídeňský „Zeit“ včera až do základův byl odhalil, jali se dokazovati, že jes naprosto nemožno, odstraniti ho od vesla vlád- ního k vůli dvěma věcem: předně k vůli vyrov- nání rakousko-uherskému, za druhé k vůli ob- nově obchodních smluv s říší němoekou. Tal usilovali udržeti svého štědrého patrona ješte po nějskou dobu nad vodou. Včerejší „Zeití překvapil veřejnost novinou, že dr. Körber n křesle ministerském opravdu byl nezbytný, však nikoliv k vůli obchodním smlouvám s Něme ekem, ani k vůli novému vyrovnání rakousko- uherskému, ale k vůli svým žurnalistickým gla- diátorům, v jejichžto dlaních statisíce korun disposičního fondu Körbrova mizely a zapadaly. že po nich není ani stopy. Přes všecko jejieh bramarbasováni, že dr. Körber v čele rakousko vlády jest naprosto nezbytný už k vůli novým obchodním smlouvám rakousko-německým, siih jej osud způsobem tak krutým, že žádný z od- bytých jeho předchůdcův nebyl ve veřejnosti tal brzy a tak dokonale zapomenut, jako právě on Už třetího dne po jeho politickém úmrti nebyl o něm ani slechu; nad slávou a minulostí jeho jen tak se zaprášilo.

Že nevyřídil novou obchodní smlouvu ra kousko-německou, tedy právě onu otázku, k vůl které dle tvrzení jeho strávníkův měl nadále zůstati v úřadě, rozum se samo sebor a ani listy, z jeho štědré ruky nejlépe placené, le o tom se nezmínily. Nevyřízená obchodn smlouva rakousko-německá náleží do smutn pozůstalosti jeho a baron Gauiseh, bohužel, ne může se přihlásiti k ní cum beneficio inven- tarii... V minulých dnech vánočních, jak známo, měla býti navázána nit dotyčného vyjed návání, náhle přetržená za pobytu státního mi nistra pruského hr. Posadowského ve Vídni. Ně kolik referentův vídeňského a pešťského mini sterstva obchodu meškalo v těch dnech v Ber lině. Účelem jejich tamějšího pobytu bylo, aby odstranili překážky, k vůli kterým nová ob chodní dohoda mezi říší německou a rakousko- uherskou už na pátý rok nemůže hnouti se ku předu. Sám německý kaneléř hr. Bülow na roz- chodu s říšským sněmem německým dne 9. pro- since minulého roku slíbil s největší určitosti že tyto překážky o vánočních prázdninách par lamentních budou odstraněny a že „hned po sváteích“ předloží zástupeům národa něme- ckého hotovou smlouvu obchodní, ujednanoi s monarchií rakousko-uhierskou na základě nov celní sazby, navržené hrabětem Posadowským

„Největší určitost“ i tenkráte hraběte Bülow šeredně zklamala. Jednatelé rakousko-uheršt vrátili se již o sváteích vánočníeh z Berlin s touž nepořízenou, s jakouž hr. Posadowsky před nimi byl odjel z Vídně, a otázka novýcl obchodních smluv rakousko německých stoj dnes na tom fleku, na němž stála koncem června minulého roku. Ani ministři, ani referenti nedo vedli jí hnouti. A hr. Bülow tak určitě počítal. že ji bude mit v pořádku „aspoň hined po svat- cích“. Vždyť právě ! vůli ní nechlásil říšskému sněmu německému, že celá řada jiných dohod- nutí obchodních, nově uzavřených mezi Něme- ckem a šesti státy evropskými (s Ruskem, s Ru- munskem, s Belgií, s Italií, se Švýcarskem a se Srbskem), může vstoupiti a vstupuje v zákonnou platnost. Čekalť až na novou obchodní smlouvu s Rakousko-Uherskem, která zároveň s nimi měla nabyti praktické působnosti. Jeho očeká- vání v té příčině bylo prosto vší pochybnosti tak že ani nevypověděl dnem 1. ledna 1905 říš rakousko-uherské obchodní smlouvu starou, ne- maje ještě v ruce smlouvy nové.

Takovým způsobem říše německá jest v si tuaci prazvláštní. Se šesti státy, s hora jmeno- vanými, má již obchodní smlouvy nové a mohla dnem 1. ledna 1905 aktivovati je, ale neuči- nila tak, nástedkem čchož obchod její se jmeno- vanými šesti státy provozuje re i nadále dle smluv starých. S říší rakousko-uherskou pak jest nucena ve věcech obchodních jednati na- dále dle starých smluv, poněvadž se jí nepoda- řilo opatřiti si novou. A patrně nepodaří se jí to ani prodlením tohoto měsíce, jejž ke své staré krátké lhůtě (hned po svátcích!) přidala. Prá- vem tak soudíme dle předvčerejšího vyjádření obsaženého ve vídeňském polovládním listě „Fremdenblattu“ a uveřejněného ve včerejším čísle našem. „Fremdenblatt“ nedívá se na celou záhadu nových obchodních smluv rakousko- německých tak růžově, aby věřil v brzké roz- uzlení její. Zřejmě popírá zprávy jiných listův, jakoby již bylo dosaženo zásadní dohody mezi spornými stanovisky, s jedné strany berlínským a s druhé vídeňsko-pešťským, přiznává jen, že jednání dobře pokračuje. Však připojuje už ně- ko likrát opakovanou zprávu, že v položkách hlavních, totiž v otázce vývozu rakouského de bytka do Němec, v otázce cla na rakousko-uher ský ječmen a v otázce cla na vývoz výrobkův rakouského průmyslu, až do té chvíle se nestalo ani nejmenší přiblížení mezi názory a snaham obou smlouvajících se stran.

Totéž přesvědčení o celkovém posavadním nezdaru, jenž sprovází jednání o novou ob- chodní smlouvu rakousko-německou, vyznívá také z berlínského listu „Neue Preussische Zeitung“ („Kreuzzeitung“). Tento list ve vče- rejším čísle svém s největší rozhodností žádá, aby vláda berlínská nepodrobovala se nadále ani diplomatickým, ani vládním kruhům ra- kousko-uherským, ale aby předně co nejdříve prohlásila platnost navých obchodních smluv. uzavřených s Ruskem, Rumunskem, Belgil. Italii, Švýcarskem a Srbskem a za druhé, aby ustanovila pevnou lhůtu, do které Bakousko- Uhersko o novou obchodní smlouvu s ní do- hodnouti se musí a k té lhůtě aby připojila vy- jádření, nebude-li do té doby nová smlouva skoncována, že beze všech ohledů smlouva slará se strany Německa s: vypoví. Takovým způsobem „Neue Preussisch Zeitung“ zajisté v plném srozumění e vládou hr. Bůlowa pokouší se o nový nátlak na vládu ra- kousko-uherskou, aby další jednání o novou ob- chodní smlouvu s Německom dle možnosti urychlila. Při tom ovšem zapomíná, že toto urychlení se strany rakousko-uherské se stává úplně věcí nemožnou, pokud se strany něme- cké napořád se opakuje totéž tvrzení, že ve zná- mých požadavcích svých, směřujících vesměs na nejhrubší poškození zemědělství i průmysl- nictví rakousko-uherského, ničeho sleviti ne- miůže, Však ještě jedna vážná olázka zabývát chvíle mysli státníkův a národních hospodářův berlínských! I kdyby se jim podařilo nakloniti obě vlády, jak vídeňskou ,tak pešťskou, ku po- žadavkům celního tarifu hr. Posadowského, radí prý jim opatrnost, aby počkali s projevem své spokojenosti a radosti, až jak obě řečené vlády se svými návrhy pro novou obchodní smlouvu 3 Německem pochodí se svými parlamenty.

Zvláště „strašné“ parlameniní poměry v Uhrách vzbuzuji v nich veliké obavy. „Což kdyby par- lament uherský novou obchodní smlouvu za- mítl, nebo kdyby při projednávání jejím ob- struoval? Měla by smlouva stará v takovém pří- padě bez výpovědi míti platnost dále?“ Tak táže se starostlivě berlínský vládní list a při- pojuje vyznání, že by bylo příliš pozdě, vypo- věděti starou smlouvu teprv pak, až by věc ta- kovým průběhem se dala. Musíme doplniti jeho znalost ústavnícha parlamentních poměrův rakousko - uherských podstatným dodatkem, že mimo parlament pešt- ský v monarchii habsburské jest i parlament ví- deňský, a že důležité otázky, jež adresovány jseu se strany berlínské do Pešti, vší platností svou se týkají také Vídně. I parlament vídeňský bude povolán, aby svým časem se vyslovil o ná- vrzích vládních pro zjednání nové obchodní smlouvy s Německem. A tu ještě vzniká nová otázka, budou-li oba parlamenty, pešťský jako vídeňský, o týchž předlohách také téhož pře- svědčení a mínění? Na všechen způsob hrabě Bůlow ani do konce tohoto měsíce nedočká se ve své netrpělivosti rozhodné odpovědi z Ra- kousko-Uherska, jaký osud nové obchodní smlouvě rakousko-německé jest přichystán. Pro rozpuštěný parlament pešťský teprve dějí se pří pravy k novým volbám a parlament vídeňský svolán jest teprv na 26. t. m. Nová obchodní smlouva s Německem nedoslane se tedy ani tu ani tam tak brzy na jednací pořad, ač dostane- se naň vůbec.

Politické zprávy domáci. V Praze, 10. ledna. (Plány barona Gautsche.) „Pester Lloydu“ píše se z Vídně. že bar. Gautsch učinil na politiky, s nimiž vstoupil dosud ve vyjednávání, dojem, že mají před sebou muže jasných politických idejí, který přesně ví, co chce a také jest si vědom dráhy, po níž může dojíti síle. Chce především obno- viti v Rakousku parlamentarism a zakončiti vládu § 14. Druhý úkol, jejž baron Gautseh bude se snažit prověsti současně se zasedáním říšské rady, má býti sblížení mezi Čechya Němci, které by mohlo vésti ke konečnému do- rozumění. Úpravy národně-politických poměrů bude se také baron Gaulsch domáhati úmlu- vami mezi stranami. Nepodceňuje obtíže, s ni miž je tato skce spojena, ale nemá je za ne- překonatelné, jestliže mocný proud v obyvatel stvu bude působiti na politiky z povolání a tím akci bude podporovati. Vláda bude činiti horlivě přípravy ke smiřovací akci již za příštího za- sedání říšské rady, která se sejde v poslední tře tině ledna. Uznává vděčně, že jí převážná vět šina stran nepřichází vstříc s nedůvěrou a jest ochotna poškytnouti jí jakousi „dobu šetření aby mohla obnoviti dělnost poslanecké sně- movny.

V Praze, 10. ledna. (Dr. Körber prot dru. Gautschovi?) „Gaz. Nar.“ důsledně odhaluje vady dra. Körbra, vychvalovaného úřadními orgány polskéhz kola. Její zpravodaj podává dle slov vynikajícího člena polského koli opět následující zprávu o situaci. „Je charakte ristické — píše — že celý liberální tisk vídeň- ský neopouští dra. Körbra a spolu s císařem Vilémem těžce želi ztráty člověka, jehož ná stupce prý se chce přičiniti o uzdravení parla mentu. Tytéž listy, které se úsilovně domáhají parlamentu pro Rusko, bojí se parlamentu v Ra- kousku. Dnes s podívením se tážou, jak některé německé strany mohly zaujati opposiční stano- visko proti ministrovi, kterého dnes vyhlašují za „bohatýra němeetví“. Takovým bohatýrem němectví dr. Körber se ukázal již před půl- druhým rokem, když šlo o vojenské ústupky ve prospěch maďarského jazyka. A čeho svým bohatýrstvím získal? Maďaři své ústupky ob- drželi, kdožto dr. Körber svým odporem posílil nedůvěru Maďarů k Rakousku vůbec a přispěl ke vzrůstu strany neodvislosti v Uhrách. Dne věci vypadají tak, jakoby dr. Körber chtěl nésti prapor německé opposice proti bar. Gautschovi.

To by znamenalo, že chce německou opposie obrátiti proti straně vojenské. Jeť známo, že vo- jenské kruhy nejvíce přispěly k pádu Körbrovu a že předním úkolem bar. Gautsche bude, vy- hověti požadavkům vojenské správy. V druhe řadě německá opposice pod praporem Körbro- vým obrátila by se proti snahám, směřujícím k uzdravení parlamentu, kdežto rozhodující kruhy si nyní rozhodně přejí, aby se parlament stal opět dělným. Takový asi dojem činí prý n polského politika nynější poměr liberálního tisku německého k dru. Körbrovi. V Praze, 10. ledna. (Z volebrího ruchu v Uhrách.) Spojená opposice vydala opposičním volebním okresům heslo, aby proti velbám za stavu ex-lex podaly protest, ale voleb se zúčastníly, aby opposice byla v novém sněmě zastoupena co nejčetněji. Dosud přišly již dva protesty proti volbám ve stavu ex-lex. Zastupitelstvo města Jágru přijalo protest jedno- myslně, město Kečkemet příjalo protest 33hla- sovou většinou. Kandidatur ohlášeno již na sta ze všech různých stran; ale jsou to jen kandidatury předběžné, z nichž asi velíká čásť odpadne, po- něvadž leckterý z jmenovaných nyní kandidátů si rozmyslí, má-li na agitaci (prapory, fábory, pevozy voličů atd.) věnovati značnou sumu pe- něz, nemá-li mandát dosti zabezpečený. V pešt- ských listech zaznamenáno také několik nových kandidatur národně-slovenských („Nár- Nov.“ dosud kandidátní listiny nepodaly). Tak v Turč. sv. Martině bude prý známý vlastenee a advokát Pavel Mudroň kandidovati proti liberálovi bar. Révayovi. V kulpinském voleb- ním okrese shodli se Srbové se Slováky na kan- didatuře Mil. Hodže, redaktora „Slovensk.

Tyžden.“ v Pešti. V okrese sv.-ondřejském bude prý kandidovati Frant. Kabina s programem sociálně-demokratickým. Značné očekávání budí na dnešek do Si bině svolaná schůze voličů rumunských. Schůzi svolali dr. Jan Papp a dr. Vasil Lukaes provoláním v „Gaz. Transilv.“; v provolání tom vypočítávají se též hlavní požadavky ru- munské. Rumuni budou se domáhati, aby se jim v rámci platné ústavy dostalo záruk, po třebných pro existenci a rozvoj rumunského ná- roda. Dosavadní základní zákony mají se tak rozšířiti, aby politieká a plemenná existence ná- rodností byla zabezpečena. Zákon o národno- stech má býti konečně proveden a v případ možné revise ještě rozšířen na prospěch národ- ností. Rumunštině má býti dopřáno místa u soudů a správních úřadů. V krajích, obydle- ných Rumuny, mají býti úřadníci v prvé řadě rodilí Rumuni. Samospráva rumunské pravo- slavné církve má býti zachována a rozšířena, samospráva uniátské církve rumunské zaručena. Rumunským školám a osvětovým ústavům má se dostati příspěvku ze státní pokladny. Na středních státních školách v krajích rumunských má se vyučovati rumunsky, na vysokých ško- lách má se zříditi stolice rumunského jazyka. Dále se žádá všeobecné volební právo, nové roz- dělení volebních okresů a hlasování tajné a dle obcí. Konečně se žádá, aby se zavedla postupná daň z příjmů, při níž by se dbalo existenčního minima.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 10. ledna. Louisa Michelova. Telegramy potvrzují, že včerejší stručná zpráva o úmrtí francouzské anarchistky Louisy Michelovy, která již několikráte klamno rozletěla se světem, tentokráte jest pravdivou. Louisa Clémence Michelova narodilae roku 1833 na zámku Vroneourtu ve Francii jako nemanželské dítě jeho majitele, od něhož dostalo se ji tak pečlivého vychování, žep jeho smrti roku 1850 založila v Paříži soukro- mou školu. Roku 1870 při oblehání Paříže při- dala se rozhodně ke kommuně a vojenským soudem odsouzena k deportací do Numee. Po amnestii roku 1880 vrátila se a jala se zgito- vati ve prospěch skupin revolucionářských.

v drobném prodejl ranní čísle o sobě . . . za 8b vdpoledni . . . . . . . za 2 h Ve filislkách ss vezkově- ranní číla. . . . . .. odpolední . . . . . . . . 3h Inseráty plali se hetevě napřel. Přešplacení a inserty přijinná sdmini- strace v Harisnské ulici č. 3. Tam nacházejí se tžž rrěskea. tiskárna s ezpedite „ Nlárodnich Lista- Kakoplay se novracejl.

Roku 1883 byla odsouzena znovu na šest let do žaláře, protože popuzovala k plenění pekař- ských krámů. Roku 1886 dána ji milost, ale »vierge rouge« (červená panna), jak jí řikali, hned pak odsouzena znovu pro pobuřující řeči. Potom přestala účastniti se tou měrou agilací politických, pracujíe s velkou oddanosti pro dobro chudých a nešťastných. Když však před 1. květnem 1890 měla v Lyoně opět pobuřu- jící řeči, byla zatčena v Pařiži, ale na lékařské dobrozdání odvezena do blázince ve Vienně. Po propuštění z něho žila nějakou dobu v Lon- dýně, načež vrátila se roku 1895 znovu do Paříže a žila pak celkem již v ústraní. Minu- lého týdne měla ještě veřejnou přednášku, která se jí stala osudnou. Přednášela v místnosti, v níž byl průvan a přivodila si tím zánět plie, jemuž podlehla. Zemřela dne 9. ledna v Mar- seillu. Roku 1886 vydala Michelova svoje Mé- moires. Mimo to: romány »La misěre« (1881); »Les mierobes humains« (1886); dramata »Na- dine« (1882) a »Le cog rouge« (1888). Nový president krancouzské sněmovny poslanecké. Jak v telegramech oznamujeme, zvolen byl posl. Doumer presidentem poslanecké sně- movny francouzské a jeho volba jest novou porážkou Combesovy vlády, která, jelikož ná- sleduje bezprostředně po pařížské volbé Bien- aiméa, bude pro ni tím citelnější a osudnější. Doumer ucházel se o místo presidentské ve sněmovně na nalehání některých svých poli- tických přátel a podporován byl při volbě ze- jmena nacionalisty. Před volbou prohlašovalo se, že jeho vítězství nad Brissonem mělo by za následek, že od vládní levice odpadnou někteří členové, kteří hlasovali s ní jedině proto, by překazili ministerstvo Doumerovo.

Vláda Combesova nasadila proto všecky páky, by jeho volbu zmařila a svolávala sobě oddané poslance, dlící ještě po venkově, ke dnešní schůzi telegraficky, ale veškeré štěsti ji tentokráte opustilo. Protože pak přivrženci Dou- merovi prohlašují, že jeho kandidatura nečelila proti dosavadnímu předsedovi sněmovny Brisso- novi, nýbrž přímo proti Combesovi a jeho vládě a předpovídali v jeho vítězství pád vlády Combesovy, dlužno prozalím vyčkati, zda se proroctví toto také splní. Advokát Pavel Doumer jest markantn osobou franeouzské sněmovny a vyníkajícím politikem. Jest 48 roků stár, ve vnitřní polilice franeouzské činným jest již 20 let. V r. 1885 byl ehefem kanceláře sněmovního předsedy Flo- queta a v ministerstvu Bourgeoisovu byl mini- strem financí. Po své demissi stal se guver- nérem v Indočině, kde pobyl od března 1896 do dubna 1902, načež vstoupil znovu jako po- slanec do sněmovny a připojil se k radikálním republikánům; byl od okamžiku toho stálým referentem rozpočtu.

Společný liberální program v Bavorsku. Sloučení liberálové a demokraté bavoršt a sice liberální skupina v zemském sněmu, ná- rodně-liberální zemská strana, zemský svaz mla- dých liberálů, svobodomyslná strana, německá lidová strana a jihoněmecký svaz národních soci- ulistů, uzavřeli v neděli dne 8. ledna v Norim- berce kartel k nastávajícím volbám do zemského sněmu, ve klerém se domáhají: Upevnění a volného vybudování společných řišských instilueí při šetření státních spolkových zásad ústavních, volebního zákona na základě všeobecného, rovného, přímého a tajného voleb- ního práva, možno-li na zásadě poměrné volby nebo pomocí nestranného rozdělení volebních okresů; rozšiření první sněmovny zemského sněmu a jejího složení nynější době vyhovujícího, volnější úpravy shromážďovacího a spolkového práva, zejmena také připuštěním žen do politi- ckých spolků a schůzí. V otázce vojenské žádá

FEUILLETON. Od perských hraní c Dopis krajana »Sokolae, Opouštěl jsem zlatou Prahu za svým po voláním jako jmenovaný učitel tělocviku na státní gymnasium cara Alexandra III. v Baku. Cestu Ruskem pronedbal jsem všecek zabrán do učebnice ruského jazyka, abych sebral nej nutnější zásobu pro běžný hovor, maje „pre podávaf gymnastyku“ — neznaje prozatím an sleva rusky. Vyhlídka pro tu chvíli nikterak zá- vidění hodná. Až území Kavkazu vyburcovalo mne z hypnotického stavu nad cestovní lekturou Po levé straně okna hladina moře Kaspického po pravé horstvo rozeklaných forem, oba maje státy horské Elbrus a Kazbek, se svými temeny zářícími korunami démantů na modré oponě ne bes. Panorama nádherně! O druhé hodině s půlnoci po čtyři a půl dne trvající jizdě, tělesně nikterak neznaven, nebot cestování v pohodlných, účelně zařízených vo- zech ruské dráhy jest celkem příjemno, vjel jsem do skvěle osvětleného nádraží, nového svého působiště. V domě vzáeného krajana, pana inženýr R. .., kamž jsem byl doporučen, dostalo se m přijeti přelaskavého i dalšího vlidného dopro- vodu k rozhodujícím činitelům mého určení. Hned druhého dne jsem se o tom přesvědčil, byv samým ředitelem gymnasia, tedy nastávajícím přímým představeným svého úřadu s neočeká- vanou přivětivosti uvítán. Gymnasium bakinské nachází se ve velkém soukromém domě, má 31 tříd s patnácti sty žáky. Illavního však pro můj odborný zájem předmětu, tělocvičny, zde není.

Na otázku ředitele, mladého dosud, velice sympatického muže, čím se pro počátek se žáky hodlám zabírati, „když ani nářadí, aniž jiných pomůcek není“ — odpověděl jsem smutně, že nezbudou, než cvíčení prostná, pořadová a hry. „Charašo“ — vesele prohodil ředitel. Však mn s moji veleruštinou, nebylo tuze do veselosti. Mám vyučovati, vykládati, odbornými výrazy se oháněti a sám sotva nejnutnější všední potřebu devedu vyjádřit. Smutná chvíle uvědomění vlast- ního nedostatku! Pro útěchu ukázal mi ředitel plány nové gymnasiální budovy. Zde už narýso- vana ovšem pěkná tělocvična a bude prý brz se „strojiť“. Jen aby netrvala stavba tak dlouho jako stavba našich státních reálek! Sbor učitel- ský čítá 45 členů, z nichž mnozí jeví o tělocvik slušný zájem. Jsou i takoví, kteří o našich če- ských poměrech, správněji o poměrech národ- nostních v Čechách, dobře jsou informováni. Jeden pán přímo prohlásil, že literatura česká je „očeň bogata“, zná ji výborně aspoň po svém odboru. Půjčuji zde každý den své, z domov mi zasílané „Národní Listy“ a také jsem již Hálkovy „Večerní písně“ z Prahy objednával.

Kromě „Národních Listů“, dostávám správně „Sokol“, „Věstník Sokolský“ a „Věstník Sokol. župy Podbělohorské“. Přijetí i se strany nasta- vajících druhů dostalo se mi laskavého. Uby tovav se u ruské rodiny, konal jsem horlivé při- pravy pro své prvé vystoupení jako „prepodá- vatěl“. Připadlo dle „rozpisanija“ na III. třídu v pátek. První debut a v pátek! Trochu rozechvěn, očekávám svěřence n svém cvičišti, na — dvoře. Již jsou zde! Vede je pan Maxmilianov, učitel, srdečný muž a k tomu původem Čech a znající česky. Sešiko- val jsem žactvo dle velikosti a počnu probírati počátky, cviky pořadové, „maršírovku““. Měl jsem svou věc už dobře nacvičenu. Hodina uběhla jako voda. Za ní druhá. Obě dály se za bedlivého dozoru inspektora, ředitele a různýcl „nadzíratelů“. A kdo vypíše radost moji, kd z úst, které dnes o měm budoucnu rozhoduji zaslechl jsem zřetelné „éto udivitělno“. Tak mé vystoupení korunováno dobrým výsledkem Výchova sokolská vykonala svou povinnost.

Tvrdím se vši pevností, výhradně kázni sokol ské, jíž jsem se vždy rád podroboval, děkuji, že uvědomiv si důležitost okamžiku — obstál jsem čestně. Na gymnasiu vyučuji sám, na některých školách jiných vyučuje šermu a pořadovým evičením „oficer“. Ovšem, staví se v cestu dosti obtíží. Třeba vše od počátku vysvětlovat, což se vždy skvěle dedaří, jak bych si přál. Proto maje volného času dost (učím 15 hodin týdně) navštěvuji pilně v jedné třídě ruštinu, jinak doma pak „dřu“ jako školáček, abych s naším veloslávským jazykem co možná brzo srostl. Kázeň u žactva, zde tolik smíšeného, je věe takořka naprosto neznámá. Někdy mám zapo- třebí pořádného sebezapření a trpělivosti s mla- dou divočinou. Město samo, známé svým naftovým prů myslem, je nesmirně rozlehlé, bezmála všal celé asijské. Kamenné domy, slohu nejrůzněj- šího, se střechami plochými, barvy šedé. Okol samý pahrbek a skála holá. Vyjímaje jediný park „gubernátorský““, se sochou knižete Ci- cianova, zřízený velkým nákladem — potřebnou prsť dováželi až z Batumu! — je vůkol vše půda vápenitá, naftou prosáklá, bídná i pro sebe chudší vegetaci. Voda pitná i říčná je vzácna. užívá se tu připravovaně mořské. Obyvatelstva čítá Baku s přadměstími přes 160.000, a to většinou mužů. Na 100 mužů připadá jen 69 žen, v blizkých Balachánách na 100 mužů pouze 37 žen.

Několik hlavních ulic má evropsky vý- stavný ráz, ale jen zabočíš stranou a ociláš se v Orientě. Dle národnosti je nejvíce Peršanů obecně Tatarů zvaných, pak Arménů a Gruzínů Rusové zastoupeni malým počtem. V malých krámcích, sloužicích za dílny, pracují řemesl- nici na zemi, s nohama skříženýma, dovodné výrobky své mají venku vyvěšeny . Ulicese hemží obchodníky, kteří svůj krám mají na oslících naložený, karavany velbloudů tiše si vy kračují. Zvláště pestrý je nedělní „seldatský bazar“, kde možno bez nadsázky vše obdržeti U bývalé perské pevnosti, s ohromnými hra bami se střilnami, ulice jsou tak úzké, že samo jediný sotva projdeš. Otvory domů jsou tu nízké, jen po kolenou možno dovnitř se dostat — pravé brlohy špíny a nečistoty. Zde je pravé semeniště nemoci. Se štíhlého minaretu rozléhá se kolikrátz den jednotvárné volání „mulahovo“: „Allah je mocný“, do čtyř stran světa. Sejmuv obuv jako ostatní věřicí, obcoval jsem moslímskému mo- dlení. Kněz seděl na vysokém stolci, jako trůnu. u paty jeho pomocník, věřící pak vůkol roz- sazeni na zemi, způsobem obvyklým dotý kalise hlavou země. Za stěnou, ukryty zrakům muž- ským, obcují modlitbě s. zahalenou tváří ženy.

Lid oděn dle zámožnosti, tu v kroj, plný nádhery, tu zase v cáry bídné, upomíná na fan- tastické zjevy báchorek Orientu. Také zdejst naftový průmysl má své zajímavosti. Co chvíli spatříš před sebou plamen šlehati ze země. Země hoří, ano i celé jezero! Zvláště v noci chytnou-li hořlavé plyny, ze země unikající, zve- dají se plameny do velké výše, tu se niži, jinde vyrážejí, jakoby staří Parsové posvátné reje s ohněm provozovali. Pohoda je nejlepší na podzim. Zima mírná, nejvýš 4° R. dosahuje. V létě za to vedra nesne- sitelná. Kdo může, odsud odjíždí. Nepříjemne jsou zdejší větry. Vichr „Nord“, zdvihino-li se. přináší velké škody, na moři i souši. V městě je poměrně draho. Nájemné je vyšší než u nás v Praze, za to produkt bakin- ský, nafta, levnější než uhlí, petroleje za 5 k - pějek 1 kg. obdržíš. Město je z části elektricky osvětleno, má koňskou dráhu, která zastavi kdy koli to vůle pasažéra. Noviny tu vycházejí: „Ka- spij“ s redakcí tatarskou a „Bakinskije lzvěsti“, řízené Arménci. Zbývá mi ještě slovo o české koloniiv Baku. Čítá 60 osob, mimo pohlaví něžné a děti.

Naši krajaně, pokud mi známo, zaujímají vesměs lepší postavení hmotné. Bylo i jakési sdru- žení, arci ne veřejně, s účelem styků společen- ských. Ba zřízen i pěvecký odbor, avšak vše se opět v niveč rozplynulo. Pevnou však se tě- ším nadějí, že za pomoci přátel, podaři se zara- ziti pevný spolek na půdě zákonné, o němž ně- kolik snaživých našinců již horlivě pracuje, a jisté nikdo z našinců nesloží nedbale ruce ve prospěch malé české osady v Zakavkazí, ve stínu starobiblického Araratu. — — Dosud obyčejně v neděli scházi se hrstka věrných našinců na předměst' Bibiebádě, v domě pchostinného krajana, pana J., ředitele zdejších rozsáhlých dolů naftových. V bohatých salonech tahoto presidenta české bakinské kolonie, vřele jest uvítán každý krajan, ve středu kroužku upřímných vlastenců, ku přátelskému pobesedo- vání zde se scházejících. Visi tu mnohý diplom Ústřední Matice školské. Vlídná hostitelka nedá zaniknouti dobrému rozmaru, došlé právě číslo „Národních Listů“ koluje z ruky do ruky a ho- vor o běžných otázkách vzdálené vlasti ne- ustává. Na rozchod zaznějí z velikého gramofonu zvuky velebné hymny národa, hlavy se k prsoum sklánějí, zapomínám dálky, která mne dělí od do- mova, před zamlženým zrakem vystupuje hlava drahá, stříbrem ojiněná, za ní předobrá tvář starostlivé máteře a zase, jakoby se prostírala přede mnou „ta krásná země, domov můj!“ Jindra Sykora.