ndlhs n

8 hai

Za 8 hal.

ps vt u. . V Drnů o demáňlkou do demu dunkrát denně 40 hsl. znlksáčně váne, Vpdejnácl vPrně i na venkově mě. pílně boz denášky K 2.00 Poštou P jednou kásilkou na měsíc. . . . K 2. 6n pa čtvzť veku . . K 7 00 B drnlí zánlfknou * 60 hal. na můsíc váca.

VEn v drobném prodeji Velký list . . . 8 hal Malý list . . . 2 hal v Brně i na venkově. Jeden z obou listu zvlák nelze předplatiu Předplatné a jnserty splatny a žalovatelny jsou v Brně. Redakce, administrace, tiskárna a expedice: Rudolfova ulice (s. 6. Telefon: Redakce č 12a, administrace č. 12b. Číslo účtu u poštovní spořitelny 60.739.

Ročník Mx.

V Brně, v úterý dne 25. června 1912.

Čísla 172.

Dnešn ! číslo jest o I2 shranách.

Cuvalovy kousky. Vídeňská Reichspost pod do- mem nepřestávajícího násilnictví králov- ského komisaře v Záhřebě vzpomněla s catrně na prohlášent, které učinil svého asu hrabě Stürgkh ve vídeňském paria- noně, že totiž rakouský kabinet bude ábáti toho, aby ve vhodné chvíli zakroči o zrašení komisariátu a obnovení ústav- zích poměrů v Chorvatskn. Po nastoupení Ltkacse se myslilo všeobecně, že Cuvj 5louho v Záhřebě nepovládne, že si to za- řídil vehni po domácku, a ze »spiknutí«, které si vymyslil, jde na jevo, že nehodlá lek záhy odtáhnouti. Křesťansko-sociální jist přiznává, že by bylo na čase, aby již šla tato stvůra, které kardinál olomoucký aner poslal blahopřejný telegram. Mezitím dahatské listy — chorvat- ské mají dosud roubík v ústech a musí psáti místo o zločinech Cuvajových o po- itické situaci v Siamu anebo o umělém ciovu ryb — jsou plny karakteristických a namnoze přímo humoristických zprávo kouscích Cuvajových.

Banální tabnle odsoudila disciplinární cestou veřejného notáře v Záhřebě Milana Mihaljinace ke ztrát notářství a sice pro nepřístojnosti, jichž prý se dopustil před osmi roky jako výpomocný úředník nyní jíž mrtvého veřejného notáře Arnol- da, jenž byl horiivým přivržencem každé maďaronské vlády. Mihaljinac přes to, že aféra byla brzy všeobecně známa, dostal před dvěma lety za režimu bar. Raucha veřejné notářství. Nyní má býti na misto něho jmenován veřejným notářem v Zá- hřebě soudní adjunkt dr. Zlatko Cuvaj, synovec královského kom- saře šl. Cuvaje, syn jeho bratra, škol- ního inspektora Cuvaje. Mihaljinac, otec četné rodiny, podal proti rozsudku banální tabule rekurs k septemvirální tabuli. Záhřebský universitní profesor Věko- slav Klaič, známý historik a znalec hu-- dební, je také ředitelem zemského hudeb- ního ústavu v Záhřebě. Její Excellence paní Anka šl. Cuvajová, choť královského komisaře, chtěla, aby prof. Klaič angažo- val pro ústav jako učitelku zpěvu jí pro- težovanou zpěvačku, kterou zprvu chtěla dostati k divadlu, což se nepodařilo. Prof. Klaič odpověděl Jeň Exceilenci, že to ne- může učiniti, dokud zpěvačku neslyšela

nepřesvědčil se o její zdatnosti. Nad tím vypuklo v banátním paláci velké rozhoř- čení. Prof. Klaič dostal písemné vyzvání, aby zažádal pro své pokročilé stáří o pen- sionování. Leč profesor na to odpověděl. že se cítí ještě mladým a dosti silným. aby řídil zemský hudební ústav dále. Ovšem byl by přes to musel jíti prof. Klaič do pense, kdyby bývalý bán dr. Tomašič. jenž je jeho přítelem, nebyl jel do Buda- pešti a prostřednictvím hr. Khuena- Hederváryho a dra. Lukacse nepůsobil na pana Cuvaje, respektivena paní Cuvajo- vou, aby mohl prof. Klaič zůstati ve svém úřadč. Chorvatský úřední list Narod ne Novine přinesl nedávno noticku, kte- rou dostal z vážené strany v obecenstvu k uveřejnění: »Tyto dny měl jsem čest být přijat paní chotí královského komisaře šl. Cuvaje, při čemž byl mi ukázán také nový salon v rožním traktu starého ba- nálního paláce, o němž již dříve mnoho psaly orosiční listy, ovšem Hživě a ten- deněně. Tak bylo tvrzeno, že salon stál 30.000 korun; musím konstatovati, že stál sotva polovici této sumy a že zřídka některá země tak lacino opatřila si vzácné umělecké předměty. Salon je zřízen v nej- čistším slohu Ludvíka XVI., úplně origi- nátní, nejjemějšího vkusu v barvách, zkrátka pravý skvost a ozdoba prastaré- ho paláce. Zrcadla, skříňky, stolky, vitri- ny a unělecké předměty — všechno pra- vé a drahocenné — sebrala s mravenčí pílí Její Excellence paní Cuvajová z blíz- ka i z dáli.« Takovýmito věcmi paní krá- lovská komisařka patrně hokluje své ne- změrné chorobné ješitnosti, kterou sdilí s panem manželem. Ale v pravém světle se ukazuje tato věc, vzpomeneme-li, žev Chorvatsku, ve kterém má nyní bán tak nádherný salon, stal se nedávno, jak zná- mo, učitel obecné školy, aby se mohl uži- vit, vozkou.

Pan šl. Cuvaj trávil obyčejně léto se svou paní v Samoboru, osadě u Záhřebus krásnou polohou. Dokud byl pan šl. Cuvaj jen pensionovaným sekčním šéfem, spo- kojil se s jednoduchým obydiím. Co se stal však bánem, ba královským komisa- řem a má svůj vlastní automobil, je mu jednoduchý byt malý. Proti tomu nedá se nic namítati. Poněvadž však nebylo mož- no v Samoboru větší soukromý byt se- hnati, dal pan šl. Cuvaj jednoduše okresní soud v Samoboru vystěhovati. Nyní bude budova okresního soudu nádherně zaříze- na, aby měla rodina královského komisaře komnaty. Ubohý okresní soud samobor- ský však hledá, kam by hlavu položil. Takových historek, karakterisujících násilnickou a při tom duchaprázdnou po- vahu královského komisaře, možno se v chorvatských novmách, nepodéhajících Cuvajově censuře, dočísti celé tucty. Marianovič vypovězen z Chorvatska. Tel. - Ze Záhřebu, 24. června. Zatčený spisovatel Milan Mariano- v ič byl dnes propuštěn opět na svobodu. Zároveň mu však bylo oznánieno, že byl na deset let ze Záhřebu a z Chor- vatska vypovězen. Na otázku, jaká je toho příčina, bylo mu odpovězeno, že před osmi měsíci napsal do pokrokové re- vne Val (= Vlna) článek, který prý mohl na středních školách po- rušiti disciplinu. Marianovič od- volával se na to, že článek nebyl zkonfiskován, ale všechny jeho ná- mitky byly marny. Marianovič podal proti vypovězení odvolání k vládě, ale samozřejmo je, že bude zamítnuto. Hervoič. Tel. - Ze Záhřebu, 24. če. vna. Stav postřeleného rady Hervoiče je úplně beznadějný.

Poslanecká sněmovna. Zítra bude se hlasovati o první skupi- ně branné předlohy. V dnešní schůzi za- hájil debatu ministr zeměbrany šl. G e or- gi, který však jen tak mimochodem opa- koval, co už řekl ve výboru o potřebě ne- změněného přijetí branné reformy ve vlád- ním znění. Do hlubšího zdůvodňování se ani nepouštěl. Vláda považuje bezroho brannou reformu za hotové dílo a řeči po- slanců i ministrů znamenaií pro ni toliko ztrátu času. Vláda douíá, že ve čtvrtek, ne-li ve středu bude schválena branná re- forma celá. Kdyby se tak stalo ve čtvrtek, pak by v pátek nebyla schůze. Na čtvrtek je již svolána panská sněmovna. Sankce branných předloh se čeká 1. července. Vláda pokračovala dnes ve vyjedná- vání se stranami, jež obstruují vodocest- nou novelu. Nějaký pokrok v této věci se nestal. Sděluje se, že zejména Němciz

Tel. - Z Vídně, 24. června.

Čech podají vládě memorandum, ve kte- rém žádají nové kompensace, na které prý mají nárok. To by zmamenato další zvýšení úvěrů pro Čechy stanovených a otázka vodocestná by tím ještě více se kompli- kovala. Je velmi pochybno, že v tomto za- sedání ve vodocestném výboru bude aspoň generální debata o vládní předloze skon- čena. Korespondence Centrum oznamuje, že vláda zamýšlí otázku dunajsko-oderské- ho průplavu posunouti na vedlejší kolej zvláštní samostatné osaovy. Ministr Trnka vysloví prý se zítra ve vodocest- ném výboru také o tom, zda-li by nebylo možno stavbu průplavu svěřiti soukromé- mu podnikateli. (Dokončení z večerního listu.) Ministr zeměbrany šl. Georgi odpoví- daje na dotaz posl. Breitera o domněnce, že první dreadnought „Viribus unitis« není k po- třebě, konstatuje, že příslušná zpráva listu Neues Wiener Journal není pravdiva, to je jen úmyslným přehnáním skutečnosti, když se praví, že při věžích byla konstatována překročení dovolené váhy, což nemělo škodli- vého následku ani pro ponor lodi ani pro její rychlost a schopnost manévrovat. Námořní správa nemá nejmenší příčiny učiniti nějaká zvláštní opatření ani pokud se týče věží ani dělové výzbroje. Na to pokračuje se ve druhém čtení branných předloh.

Minoritní zpravodaj posl. Schuhmeler stěžuje si, že dvouletá služební doba proti žá- dosti poslanecké sněmovny a delegace, jakož i proti svého času podanému prohlášení ar- mádní správy byla zavedena pouze omezeně Žádá sněmovnu, aby schválila jeho minoritn. votum k § 8., kterým žádá se bezvýminečné zavedení dvouleté vojenské služby pro všech- ny druhy zbraní a ohlašuje, že bude žádati, aby. o tomto votu bylo hlasováno dle jmen. Ministr zemské obrany generál pěchoty ši Georgi ubezpečuje, že v resolucích obsaže- né cenné podněty, i pokud o nich nebude zvláště mluviti, budou předmětem podrobné úvahy. Nutnost, ponechávat některé vojíny třetí rok ve službě, vyplývá z toho, že poddů- stojníci při vypočtení kontingentu branců ne- jsou do tohoto výpočtu vzati a že každý muž, který ve druhém služebním roku stal se pod- důstojníkem, musí být nahražen. Ministr vy- vrací obavu, že by kvalitativní složení poddů- stojnického sboru mohlo trpěti ustanoveními § 8. a poukazuje k tomu, že analogická ustano- vení trvající od roku 1893 při zeměbraně, ne- narážejí na žádnou překážku. Nepoškozunjí nijak kvalitativní složení tohoto poddůstojnického sberu. Jakmile bude dosaženo plného počtu déle sloužících poddůstojníků, nebude třeba, aby mužstvo této šarže bylo přidrževáno slou-

FEGILLETON. O brněnském Dornychu, jak mu nemohli přijít na jméno ani druhdy, ani dne s. Prvá zmínka o osadě v místech ny- nějšího Dornychu zapsána jest za králo- vání Václava II. Přemyslovce, který rád v Brně pobýval za četnými záležitostmi státu českého, země Moravy, přizíska- ných zemí polských a což méně dosud známo i za četnými dobrodružstvímis krásnými Erněnkami. Dům Alramův na Rybném trhu, nynějším Dominikánském náměstí, kde bydiíval, dávno je zbořena zdi jeho nemohou prozrazovat sladká ta- jemství lásek Václava II. a pouze někte- rá zaznamenával, ba spíše jen napověděl ostýchavý kronikář. Dornych z doby krále Václava II. měl v celku již všecky hlavní rysy dnešní své tvářnosti: mlýny o mnoha složeních, ruch podnikavců, zelinářstvía sadařství, které podnes na sousedních s Dornychem Novosadech živí dávnou tamní osadu německých rolníků a sada- řů. Když pročitáme trhové listiny z té do- by, všecek Dornych názorně a živě vy- stupuje před našimi zraky. V listině trhové ze dne 5. dubna 1304 Díše se o mlýnu na řece, kerá Swarc- zavia sluje, a o vesnici, která sluje »Dor- neho ves« a při samém mlýně se roz- kládá. Mlýn ten i s vesnicí i se zahrada- mi, poli, sadyi sdomky rybářský- mli na nich, s cestami k tomu mlýnu i od ného, s plynoucími příjmy, užitky, úroky. svobodami a se vším příslnšenstvím is

právy k tomu mlýnu patřícími byl prodán za 140 hř. stříbra váhy brněnské. Prodal jej vlastník mlýna a vesničky Dorneho Henning jménem svým, své manželky a čtyr dítek obšírnou smlouvou vzácnými svědky, muži hodnými a počestnými na dotvrzení spolupodepsaou. A kupcem byl host z ciziny, florentinský mincmistr Rai- nald, jménem svým a soudruhů, který jako přizvaný znalec mincovnictví pro- vedi králi Václavu II. reformu českých mincí a byl spolu se svými dvěma cpoleč- níky Apardem a Cynem od krále za to odměněn statky v Brně v sousedsťví vsi Dorneho. Sťatky králem jim darova- né, jeden v Brně v městě, druhý před Brnem na Dornychu od téhož Henninga králem ukoupený rozmnožili si v prvé chvíli radosti přikupem dalších realit a pozemků v sousedství na zaokrouhlení od Henninga, který takových statků, realiti pozemků měl na Dornychu patrně hojnost. Král Václav II. po provedené opravě mincownictví zrušil v Brně starou min- covnu brněnskou, protože bohaté doly kutnohorské na stříbro vystačovaly. V Kutné Hoře raženy potom (od r. 1300) proslulé dobré groše české i pro Morau: ujaly se v celé říši Václavově. Do hřivny počítalo se 60 grošův a zroš platil 12 denárá. Král Václav II. právem vekni si zaklédal na téťo reformě a štědře chtěl odměnit se všem třem florentinským mincmistrům: Rainaldovi, jehož jmé- no kupní listiny píšou každou chvíli po- změněné (Rainand, Rainald, Reinard, Reynerius), pak Apardovi a Cynov — a že král rád v Brně pobýval a Brnu prospíval, připadl na myšlenku odhonoro- vat florentinskou píli a vtip zakoupením statků v Brně na dar všem třem floren- tinským mincmistrůn.

Měšťané brněnští za dobré vlády Vá- clavovy a za častých jeho pobytů v Brně bohatli a půjčovali peníze šlechtě i králi. Možná také, že i tento moment rozhodoval při rozhodnutí králově odměnit minc- mistry — darovanými statky v Brně a při Brně na Dornychu. Možná, že v tom byto i pouhé myšlenkové pohodlí královo: po- bývalť král rok co rok pokaždé po nějakou dobu v Brně (vyjma tříletí 1288—90), ze- jména potom po roce 1290, kdy nabyl pan- sJví v Polsku. Ba mnohý rok pobyl v Brně po delší dobu než v samé Praze. Přebýval na nynějším Dominikánském náměstí, tehdy Rybní trh zvaném, oby- čejně v domě Alramově, který stál tam, kde je nyní zbořenisko, čekající podnika- vého stavitele. Královská odměna florentinským mincmistrům sestávala ze dvou částí:z domu Ekharda, syna někdejšího minemistra Eberharda s pozemkem čili staveništěm toho domu i s budovami, dvorem se vším příslušenstvím, což král Václav II. za vlastní peníze koupil (dům ten ležel v městě Brně!), pak za druhé ze dvou mlýnů o devaterých složeních před městem Brnem na vodách zvaných Svratka a Svitava, kteréž král Václav II. také za své peníze ukoupil zase od brněn- ského měšťana Henninga s kůlnou me- zi těma mlýny postavenou, která se obec- ně Walkynl jmenovala, i s domy a plo- chami stnvebními, se zahradami, sady, rybolovem a všemi jinými užitky, právy a příslušenstvím. Darování královo stalo se listinou ze dne 28. dubna 1301 a Florentšanům obdarovaným za prvých chrvil vděčných dojmů připadlo na mysl přikoupiti si v končinách na nynějším Dornychu k daru královu sodsední pozemky a statky (mlým

s vesnicí Droneho) na zaokrouhlení daru králova od téhož Henninga, od kterého královský dárce byl část svého daru pro ně ukoupil. Mělť Hennnig statků a pozem- ků ještě mu zbylých daleko více než co kráhi na dar pro ně odprodal. Proto jmé- nem soudruhů Rainald přikoupil zmíněný už mýn při Svratce a vesnici Dorneho — a sepsána o tom obsáhlá a podrobná kup- ní smlouva svrchu zmíněná ze dne 5. dub- na 1304, kterou podepsali: obec brněnská, Pilgerinus kanovník z Brna, Štěpán blíz- ko sv. Michala, Fridlinus zvaný Rehe- zer (?), Mikuláš zvaný Wurzer, Rajmund, měšťané pražští a mnozí mužové hodní a počestní. Bylo tehdejší dobou zvykem míti mnoho f ormálních slavnostních svědků asi jako dnes bývají solenní svěd- ci notářských aktů. Plorentinští mincmistři však do roka změnili své úmysly a plány a darované a přikoupené statky v Brně prodali smlouvou kupní již dne 23. února 1305. A to »počestnému muži. Janovi, řezníku, měšťanu brněnskému, za 330 kop grošů pražských váhy moravské«. Aby pak královský dárce se nerozhněval pro tak časný prodej jeho daru, vyprosili si ze zdvořilosti královo přivolení a schválení. Král Václav II. potvrdil pak prodej ten listinou ze dne 4. května 1305. V listině o prodeji a v královské přivolovací listíně opět se vyskytá jméno Dornychu v útvarech užž bližších nynější formě stova Tak v listině o prodeji se píše: »Chce- me, aby všem známo bylo, že dědictví naše, ležící před Brnem, se vším příshur- šenstvím a právy, totiž se soude m, poli vzdělanými a neebdělanými, s lesy. háji, zahradami, sady, vodamí, pastvinami, rybníky, rybolovem i mlýn s desate- toho.