Strana 2. Číslo 77.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 20. března 1900

Neminulo ani půl léta od haagské konference, a Anglie, aby svou mírumilovnost ukázala, zapo- čala válku. Anglie je moderní Jezrahel, jížto se zachtělo Nabotovy vinice. Jen aby ji nestihl osud tentýž. O poměrech katolíků v soudobých státech na sklonku 19. století. Řeč, kterou proslovil p. řid. dr. Josef Trakal na schůzi Katolicko-politické jednoty pro království české dne 18. března.

Velevážené shromáždění!

Uplynulo plných sto let od oné doby, kdy pře- vratné zásady revoluce francouzské jednak ve formách filosofických theorií o státě a společnosti, jsdnak ja- kožto praktické učení politické, vyhlášené v proslulé revoluční »deklaraci lidských práv«, rozšířily se rych- lým postupem po celé Evropě, zavdávajíce podnět k prudkému víření duchů a k bouřlivým hnutím po- litickým. Nebude snad od místa připomenouti si stručně hlavní z těch hesel a zásad, jichž vlivu podlehla dříve nebo později, více nebo méně ústavní zřízení většiny států evropských a jež vtiskly státu 19. sto- letí, státu soudobému jeho zvláštní ráz. Jsou to: Učení o přirozeném stavu prvotním lidstva, o němž názory valně se rozcházely, o tak zvané smlouvě sociální súčastněných individuí k postavení společnosti, státu a vlády, absolutní svrchovanost, svévláda a svézákon- nost lidu, svrchovanost jednotlivce nadaného vroze- nými a nezadatelnými právy rovnosti a svobodya řadou přirozených práv odtud odvozenych, jakož jsou svoboda myšlení a bádání, svoboda náboženská, svo- boda tisku, svoboda učení a vyučování, svoboda slova, svoboda spolčovací a shromažďovací, svoboda ve volbě povolání, volná přístupnost všech úřadů veřejných svokoda stěhování, svoboda živnosti a jiná t. zv. zá- kladní práva politická. Provedení těchto zásad, jež probíhalo zde v opětov ných převratech neb otřesech revolučních, onde způsobem méně bouřlivým dle historických a místních poměrů jedno- tlivých států, zanechávajíc za sebou zříceniny spole- čenských řádů dosavadních, vyplňuje namnoze dějiny století právě ke konci se chýlícího, dějiny vzniku, rozkvětu, ale aspoň částečně též již i úpadku moder- ního státu, kterýž trůnové jeho pokládaly za konečný ve všem všudy dokonalý útvar politický.

Tento stát 19. století, jenž zove se liberálním demokratickým, vyznačuje se předem tím, že úkoly jeho vůči svrchovanému a svobodnému jednotlivci omezeny jsou zásadně na míru nejmenší, na ochranu právní, a na jakousi passivní asistenci bez jakéhokoliv zasahování ve volné utváření se poměrů v jednotli- vých oborech státního, hospodářského a sociálního života. Tak aspoň jeví se povaha původní liberálního státu právního.

Stát 19. století poskytuje dále zřízením svým širším vrstvám lidu účastenství na veřejném životě, ve správě místní, po případě též státní a zejména též v zákonodárství. Rozsah a způsob účastenství toho řídí se úpravou volebního práva. Jakkoliv různé jsou v té příčině poměry jednotlivých států, jeví se všude více méně snaha po stálém rozšiřování tohoto účastenství, jež odpovídá zásadě svrchovanosti a své- zákonnosti lidu až do provedení rovného nebo jinak upraveného všeobecného práva volebního. Princip vět- šiny, kteráž rozhoduje, byl všude zaveden a organi- sace politických stran vstoupila do popředí. Politické strannictví vracuje se takořka jednotlivci, zápasy poli- tických stran uchvacují a ovládají veškerý společenský, hospodářský, veřejný a per nefas bohužel i soukromý život soudobý. Na půdě náboženské, mravní a duševní, liberální stát 19. stol. prohlašuje se za neutrální a poskytuje každému individuálnímu i kolektivnímu přesvědčení, každému náboženskému vyznání, každému snažení plnou volnost působení a projevu slovem, písmema tiskem. Zároveň však pojímá do svých úkolů v zájmu svobody učení a vyučování organisaci a správu ve- řejného školství nižšího povinného i vyššího nepovin- ného s rázem nábožensky bezbarvým, interkonfesio- nálním. V oboru hospodářského života konečně hoví li- berální stát soudobý rovněž zásadám svobody, volné, soukromou zištností se opírající soutěže všech činitelů výrobních, tržebních i spotřebních, svobody smluvní v poměrech dělných, svobody živnosti, svobody ob- chodu domácí i světové.

Hluboké a veliké jsou změny, jež nastaly v du- ševním a náboženském životě, v hospodářském řádu ve společenském vrstvení státu moderního. Nechceme tuto rozebíratl kriticky ony theorie a zásady politické, na nichž zbudován byl liberální stát soudobý. Křesťanské učení opírá státní řád a ve- řejnou moc o jinou vyšší sankci, než jest svrchova- nost a přirozenost lidská, ono nemůže uznávati za pravdu, že od přírody všichni lidé jsou sobě rovnía neomezeně svobodni, ježto tomu ve skutečnosti tak není. Pokud nelze však vytvořiti nebo přeměniti stát dle ideálu křesťanského sluší uznati liberální stát soudobý jakožto fakt, jakožto určitý, dočasný vývo- jový útvar společnosti lidské, jenž abychom užili slov P. Lacordaira, požaduje zejména tři věcí: rovnosti občanské, svobody náboženské a svobody politické. Bylo by také křivdou, kdyby někdo chtěl popí- rati skutečné a veliké pokroky ducha lidského na poli vědy všech oborů, umění, techniky, průmyslu, dopravy, obchodu, v popularisování vědomostí ve zvý- šení míry života, pokroky, kteréž valně přispěly ku zlepšení duševních a hmotných poměrů nejen tříd středních, nýbrž i vrstev méně majetných a nema- jetných. S druhé strany však nelze uzavírati očí před ji- stými zjevy povážlivými, před jistými nebezpečími, které v poměrech soudobého liberálního a demokra- tického státu 19. století vyklíčily a jež namnoze vzbuzují v nás pocit, jakobychom stáli před převra- tem sociálním a politickým jako před sto lety. (Pokračování.)

Zprávy polhtické. V Praz e, 19. března. K situaci. Dnes tedy zahájeno ve Vídni druhé pořadí česko-německých konferencí, o jejichž výsledku zpraví nás bohdá v pozdějších večerních hodinách čekaný telegram. Poukázali jsme již jednou na jejich důležitost. Zvýšuje ji ještě ta okolnost, že vláda bude v nich přece snad konečně donu- cena, aby přiznala barvu a vytkla zřejmě stano- visko, na jaké hodlá se postaviti ohledně upravení jazykové otázky při úřadech zeměpanských. Před- seda ministerstva slíbil, že tak učiní. Doufáme proto, že dostojí svému danému slovu. Čekají ho napjatě všecky strany. Heslem všech jest »Budiž jasno !« Zajímavo jest, jak pohlíží na nynější naše vnitřně-politické poměry dr. Rleger. Vyjádřil se o tom podle svého známého chvalitebného zvyku docela bez ostychu v rozmluvě, již vyžádal si na něm pražský dopisovatel »Pest. Lloydu«. Poukázav na to, že ve své poslední, v panské sněmovně pro- mluvené řeči, neodporučoval pouhý návrat k di- plomu říjnovému, nýbrž změnu byrokraticko-centra- listické ústavy ve smyslu autonomistických a hi- storicko-právních zásad, na nichž diplom říjnový spočíval, dodal, že nynější ústava není zajisté žád- nou netýkavkou. Bylať utvořena jako ochranný val — ne pro stát a jeho části, ne pro právo, nýbrž toliko pro naše Němce, jichž panství měla zajistiti.

Maďaři dokázali svůj politický smysl, uzavřevše s Chorvaty vyrovnání. Ale Němci domnívali se, že pomocí prostředkův moci, jež má stát a byro- kracie a pomocí rafinované volební geometrie bu- dou moci zabezpečiti své panství. Tento jejich boj proti přírodě musil dopadnouti v jejich neprospěch a také skutečně dopadl. Již již množí se i v tá- boře německém hlasy, žádající změnu ústavy, ba státní převrat. S nynější centralistickou ústavou to tedy nejde, nezbývá tudíž nic jiného, než návrat k zásadám diplomu říjnového.

Dotknuv se pak nynější akce smiřova cí, pravil dr. Rieger: V rozmluvě, již jsem jednou o této věci s drem Schmeykalem měl, řekl jsem tomuto vůdci Němců: »Na Vás jest, rozhodnouti se, zdaž společně s námi jako rovnoprávný činitel chcete žíti a působiti. To jest věc, jež nemůže býti řešena ani většinou, ani oktrojírkou, nýbrž to- liko oboustrannou dobrovolnou shodou. My jsme ochotni poskytnouti Vám veškeré zákonné záruky pro vaše národní sebeurčovací právo a Vaši poli- tickou svobodu a přejeme si, aby ujednání o této věci mezi námi učiněná zabezpečena byla koruno- vační přísahou.« Dr. Schmeykal na to odvětil: »To bylo by něco.« Němci jsou praktičtí a jak- mile jednou osvobodí se od suggesivních účinkův vídeňského »veřejného mínění«, zanechají také svých předsudků proti našim státoprávním sna- hám, jež jsem jednou v jistém výboru panské sně- movny stručně definoval takto: »České státní právo neznamená, krátce řečeno, nie jiného, než že nechceme státi se Prušáky.« Arciť není otázka státoprávní dnes aktuální a jest naopak z porad o způsobu spolu- žití vyloučena. S tím musí býti počítáno, já však přes to jsem proto, aby Němcům při udržení jed- noty země (poskytnuto bylo co největší národní sebeurčovací právo. Jediná formule, jež k tomu vede, jest však stejné právo za stejných povinností a samospráva. Jak by ona prakticky měla býti provedena, ne- mohu ovšem zde podrobně uvésti. Krajské zřízení by snad bylo prostředkem k tomu. Nechci býti prorokem, jest však nejvřelejším přáním mým, aby zahájená dorozumívací akce dospěla k výsledkům

positivním. Z české strany bude zajisté vše uči- něno, aby výsledky takové byly umožněny.« Posl. dr. Engel dostavil se včera do Říčan, aby svým tamním voličům učinil výklad o poli- tické situaci. Dr. Engel dotknul se zvláště po- sledních událostí na říšské radě, ale nepověděl nic nového, co by našim čtenářům nebylo již známo. Přítomní voliči schválili politiku Českého klubua vyslovili mu a ovšem také posl. dru. Englovi svou důvěru. Německo - vlašsko -tyrolské punktace. V předsednictvu ministerstva konána byla včera delší porada, která se týkala otázky vlašsko-tyrolské autonomie. Súčastnili se ji předseda ministerstva Körber a poslanci Kathrein, Malfatatti a Riccabona. Předseda ministerstva slíbil, že podrobí zvlášní důkladné úvaze všechny jejich po- žadavky a dodal, že co nejdříve vytkne stanovisko, jaké zaujme vláda vůči předloženým jí základním rysům, směřujícím k rozřešení celé té spletité otázky. Papež piemontským biskupům. Papež vydal k biskupům v Piemontě zvláštní list, kterýž vykládají liberálové v neprospěch italských kře- sťanských sociálů. Papež dí, že si přeje sice, aby zahájena byla akce ve smyslu jeho encykliky »Re- rum novarum«, že však všemožný důraz klade na to, aby tato akce byla vedena pod správou bi- skupů, k nimž kněží a laikové zavázáni jsou po- slušenstvím. Sv. Stolice chce prý tímto napomenu- tím působiti k tomu, aby z kruhu této akce byly odstraněny všecky takové živly, které předstírají sice, že pracují pro papežovy nauky na půdě so- ciální, ve skutečnosti slouží však tendencím agi- tace, která nemůže býti považována za práci, smě- řující k udržení pořádku. Konečný vlastní úsudek proneseme o tomto listě papežském, až v plném znění jej budeme míti v rukou.

Demonstrace v Bukurešti. Liberálové zdejší konali včera schůzi, v níž učiněn byl projev na prospěch agitace, zahájené za příčinou aféry rozhodčího soudu v Halliere. Po schůzi táhli její účastníci na boulevardy, aby složili na stupních pomníku Michaela Udatného smuteční prapora tabulky s nepřátelskými nápisy. Na cestě se sra- zili se zástupem protidemonstrantů. Strhla se rvačka, v níž bylo zraněno několik osob, mezi nimiž bylo také několik opposičních žurnalistů. Bylo zatčeno více osob a vyšetřování jest v plném proudu. Uzákonění zákona tak zv. lex Heinze bylo tedy prozatím zmařeno, neboť oposiční strany německého říšského sněmu, hlavně soc. demokraté, zahájily proti němu obstrukci a učinily v sobotu schůzi tohoto sněmu k platnému usnášení se ne- způsobilou. Celá »lex Heinze« vzbudila v Ně- mecku, jak ostatně jsme již dokázali, poplach da- leko větší, nežli vlastně zasluhovala. Podnět k ní zavdalo sensační přelíčení, kteréž v říjnu r. 1891 konáno bylo před soudem v Berlíně proti man- želům Heinzeovým. Ona byla pod dozorem mravní policie stojící nevěstkou, on pak byl jejím přecho- vávatelem, či jak v Praze lid říká, jejím »Pe- píkem«. Byl obžalován, že zavraždil ponocného části města, v níž bydlel a sice proto, že přísně stihal řádění bytujících tam nevěstek a jejich pře- chovávačů. Heinzová byla pak obžalována pro spoluvinu na této vraždě. Soudní přelíčení, kteréž konáno bylo veřejně a odhalilo jisté děsné poměry

berlínské, skončila tím, že Heinze byl odsouzen na pactnáct let do káznice. Odhalení, jež bylo učiněno o tomto přelíčení, byla tak hrozná, že vzbudila všeobecný úžas. Císař sám dal uveřejniti v »Říšském a státním věstníku« pruskému stát- nímu ministerstvu platící list, v kterémž je vyzval, aby za účelem odstranění odhalených nečestných nešvarů podalo co nejdříve příslušnou předlohu zákona. Dal jmenovitě podnět ku změnám trest- ního zákonníku proti přechovávačství a lproti pro- stituci, potom k obmezení práv obhájcův a veřej- nosti líčení. Brzy na to skutečně podána byl říšskému sněmu předloha zákona, jež brzy pře- zvána byla »lex Heinze«, a od té doby byla tak nazývána. Podstata její jest známa. Známy jsou také změny, jichž od té doby doznala. Rožšířena byla hlavně na rozšířování oplzlých spisův a obrazů, později také na zákaz provozování nemravných divadelních děl atd. Všichni řádní a počestní oby- vatelé německé říše přáli si z té duše, aby tato předloha byla co nejdříve uzákoněna. Ale Ižilibe- rálové ji prohlásili za útok na svobodu uměnía literatury a sosnovali proti ní hojné protestní schůze, na jejichž průběh jsme případně pouka- zovali. Než všecka bouře zdála se býti jen pouhou bouří ve sklenici vody. Katolický střed a spo- jení s ním němečtí konservativci zastávali se svě- domitě uzákonění předlohy a smluvivše s vládou některá ustanovení kompromisní, byli by málem dopomohli již předloze k vítězství žádoucímu. Tu však lžiliberální obstrukce sáhla, jak již bylo pra-