va sta Hsty předplácí se: VBrně v administraci na měsíc. . . . K 2.— na čtvrt roku. . K 6.— V Brné a donáškou do domu dvakrát denně o 40 hal. měsíčně více. V prodejnách v Brně i na venkově mě- níčně bez donášky K 2.50 Poštou e jednou zásllkou na měsíc . . . . K 2.50 na čtvrt roku . . K 7.50 5 dvojí zánlikou o 60 hal. na měsic Více.

Za s hal

Za 8 hal.

V drobném predaju Velký list . . . 8 hal Malý lisť . . . 2 hal v Brněí na venkově. Jeden z obou listu zviání nelze předplatiui Přodplatné a inserty splatny a žslovatelny jsou v Brně. Redakce, administrace, tiskárna a expedice: Rudolfova ulice ís. . Telefon: Redakce č 12a admínistrace č. 12b. Číslo účtu u poštovní spořitelny 60.759.

Ročník XX.

V Brně, v pátek dne 19. července 1312.

Číslo 196.

Dnešní číslo jest o 8 stranách.

Nedostatek kněží. Už po několik let zavzní v době, kdy se zavírají školy, každoročně v klerikál- ním táboře nářek nad nedostatkem kněž- ského dorostu. A rok co rok je tento nářek úpěnlivější. Zatím co všecka povolání, předpokládající středoškolské a vysoko- školské studium, jsou přeplněna a co otázka, kam se studovaným proletariátem, stává se stále palčivější, nejpohodlějšía ve většině případů velmi výnosné povo- lání trpí nedostatkem dorostu a blíží sek povážlivé krisi. Na Moravě ještě nedávno byly střední školy, jejichž absolventi tak- řka do jednoho odcházeli do seminářů, protože jich rodičům zdál se kněžský stav nejlepším zajíštěním jejich synů a protože českým matkám bývalo ideálem, mít ze syna panáčka. Semináře mohly si vybírat ze spousty abiturientů, která se do nich hlásila, a mohly klást přísné podmínkv svým chovancům. Od let však se mění tento poměr v pravý opak a lze říci, že se už změnil. Dnes už si semináře nevybírají, naopak, slevují ze všech podmínek a po- skytují svým chovancům všemožné výho- dy a nastrojují nejrůznější lákadla, aby mládež zvábily do ponurých svých zdía aby mohly uhradit aspoň nejnezbytnější potřeby církevní organisace. Mládež volí raději povolání nejobtížnější a vysazuje se největšímu konkurenčnímu zápasu, než by volila úřad kněžský, kdysi společensky nejváženější. Takový zjev jistě zaslouží pozornosti.

Jistě, se nic nezměnilo na hospodářském blahobytu kněžstva. Byly vždy a jsoui nyí výjimky kněží chudých, živořícíchv bídě a nedostatku, ale byly a jsou to právě jen výjimky. Také kněží, kteří se nenarodi šlechtici a na které nesvítí světlo zvláštni nějaké protekce biskupské či arcibiskun- ské, domohou se pravidelně bez práce cel- kem a obyčejně bez jakékoli intelek tuální zdatnosti dobré a příjemné existence. Tento kněžský blahobyt úbytkem kněž- ského dorostu spiše se stupňuje než zmen- šuje, ale stav kněžský přes to rapidně upadá a hrozí mu zlá krise, protože se pro něj rozhodují z mládeže už jen nejslabší a i těch je čím dál tím méně. A to je jen je- dna stránka tohoto smutného pro církev zjevu. I mezi kněžími, kteří již působí, je veliké percento lidi nespokojených, kteří neutíkají z kněžství i církve jen proto, že nevědí, kde a jak se uchytit v praktickém životě. Redakce pokrokových listů i vše- cka ostatní ústředí pokrokových snah mají velké adresáře kněží, kteří úpěnlivě prosí o sebe nepatrnější místo v občan- ském životě, aby mohli svléci kleriku a opustit své, často dosti tučné fary. Kdy- by bylo možno umístit všecky kněze, kteří chtějí utéci ze svého povolání, prořídly by řady kněžstva velmi povážlivě. Ale výchova v seminářích nedala těmto lidem nic z toho, čeho je potřebí ke slušné exi- stenci občanské, a proto sta a sta kněží musí skrývat pravé své přesvědčení a se- trvávat tam, odkud je svědomí vyhání. Je mnoho příčin tohoto úpadku kněž- ského stavu, hlavní příčinou je, že kněž- ský úřad přestal být kněžským úřadem.

Ať kdokoli jakkoli smýšlí o věcech nábo- ženských a ať se vyrovnává s věcmi bož- skými i lidskými sebe svobodomyslněji, nemohl by nemít úcty ke stavu, jehož je- diným a výhradným úkolem bylo by, hlá- sat lásku a učit lásce, být těšitelem a rád- cem lidských srdcí, tak často zklamaných, bezradných a svedených na scestí, posky- tovat lidem náboženskou útěchu dle jejich víry, burcovat v nich svědomí a vychová- vat je pro chápání velké lidské zodpověd- nosti před věčností a nadsmyslnem. Vedle liďí, kteří nepřipustí nikoho mezi sebe a svého boha a jimž je svědomí nejvyšším soudcem jejich konání, jsou miliony lidí, kteří potřebují duchovní útěchy, nábožen- ského i mravního povzbuzení, kteří potře- bují kněze. Bývali takoví kněží a měli také vždy úctu všech lidí, ať smýšleli jakkoli o jakýchkoli dogmatech. Bývali takoví kně- ží, dnes už jich není. Snad někde ještě jako přežitek zašlých dob působí takový krás- ný lékař lidských srdcí, snad, je-li někde, obstojí jistě jen tak dlouho, dokud si ho nevšímne jeho církevní vrchnost a jeho páni bratři. Neboť dovědí-li se o něm, jistě ho vyštvou a uštvou. Kněžstvo má teď zcela jiné poslání a zcela jiná je také jeho výchova. Už dávno není starých osvícenských abbés, kteří patřili ke kulturní elitě svého národa, ani oněch kněží-lidumilů už není, kteří učili lidi milovat se navzájem, odpouštět nepřá- telům a ránu splácet dobrodiním. Také to- mu naše kněze nikdo neučí. Za to chodív kněžských šatech poslanci, řemeslní agi- tátoři, štváči slovem i písmem, řediteléa majitelé výdělečných podniků, obchodníci hostinští, hokynáři. Kněží vymřeli, zůstali

jen klerikálové. Už v seminářích učí se jen agitovat a štvát, na farách pak je po- litické štvaní hlavní jejich úkol, jehož přesné či nepřesné plnění zjednává přízeň či nenávist církevní vrchnosti. Místo sbo- ru sluhů Toho, jenž prohlásil lásku nejvyš- ším zákonem, horda řemeslných štváčů řádí po naší zemi, štve, nadává, skandali- suje a ubijí každého nepohodlného člověka a nejbídnějšími prostředky snaží se urvat všecku světskou moc v zemi. Nejsou jistě všichni čeští kněží takoví, je mezi nimi dost řádných lidí, ale nad všemi sviští bič politisující hierarchie a krutě pyká, kdo se pokusí být více knězem než agitá- torem.

To vše lid pozoruje a cítí na vlastní kůži. Rozhodná většina moravského lidu je svobodomyslného smýšlení a je v stá- lém boji s hordou politisujících kněží. Vidí a cítí jejich nenávist, mstivost a surovost v politickém a hospodářském boji, slyší je lhát na kazatelně, ve spolku i na voličské schůzi, čte jejich zběsilosti, v klerikálním tisku a každé chvíle pozoruje, jak byl ně- kdo uštván a zničen těmito sluhy božími není pak divu, že lid vidí v knězi ne- přítele a že mu svitne hrozná propast me- zi Kristovým učením a takovými jeho hla- sateli. Ale také lid, který dosud neprohlédl do té míry, aby se vymanil z klerikálního jha, prohlédá zvolna a začíná rozlišovat mezi slovem božím a lžemi, které k němu znějí z kazatelny. Před lety ještě každý téměř moravský otec chtěl mít syna kně- zem, dnes už i klerikální rodiny posílají do semináře jen ty ze svých synů, jež nepo- kládají za dostatečně zdatné k životnímu boji. Bývalo to nejčestnější povolánív českém lidu, dnes, v době krise ve všech téměř stavech, hrozí tomuto stavu vy- mření. .. Snad by mělo být jinak, není snadno rozřešit tuto věc nějakým všeobecným tvrzením. Český lid na Moravě potřeboval by dosud kněží. Není-li jich, je to vina kle- rikalismu, který učinil z náboženství ob- chod a z kněžství živnost. Za takových okolností lze se jen radovat, že česká mládež volí si obchody a živnosti po- ctivé. 000000000000000000000008000e0 Hlavní oporou češství v hlavním mě. stě Moravy jsou české školy. Nezapomí- nejte proto na Brněnskou Matici školskou! 00000000000000900000000000000

Pražské smiřování vázne. Praha a pošta stále kamenem úrazu. — Skolská komise hotova s prací. Tel. - Z Prahy, 18. července. Na pražském místodržitelství pokračo- valo se dnes v poradách o jazykové úpravě u zeměpanských úřadů. Ve sněmovní budově dějí se současně sou- kromé porady o autonomním záko- ně jazykovém. Největší obtíže celého jednání působí stále úprava jazykových i poměrů v Praze jak pro magistrát tak pro obec a jazyková otázka u poštov- ních úřadů. Rozpory tyto, které zadr- žují celé jednání už delší dobu, nebylv překonány ani dnes, přes to, že se jednalo, dopoledne i odpoledne. Výsled- kem dnešního jednání bylo sblížení o- bou osmičlenných výborů jen v podružných bodech. O 6. hodině večer bylo jednání na místodržiteiství pře- rušeno, poněvadž němečtí poslanci se mu- sili odebrati na konference s důvěrníky ně- meckých okresů ze severu, jihu a západu Čech o praktických otázkách z oboru ja- zykového práva u autonomních úřadů. Sta- noveno je zítra ještě pokračovati v jed- nání o obojí jazykové úpravě, načež v so- botu bude přestávka v jednání, rovněž tak v neděli. Za důvod přestávky uvádí se, že poslanci v poradách súčastnění jsou už fy- sicky úplně vyčerpáni a mají nezbytně tře- ba dvoudenního odpočinku. Úmysl do- síci za všech okolností svolání sněmu ještě v létě, třeba počát- kem srpna, trvá.

Plenum školské komise sešlo se dnes, aby schválilo usnesení referent- ského výboru školské komise. Předmětem jednání byla nejprve odpověď školské ko- mise komisi finanční na její usnesení, dle něhož má býti pro učitelské platy povoleno jen deset mil. korun ročně. Školská komise žádá ve své od- povědi 20 až 24 mil. korun ročně. V odpo- vědi zároveň plenum školské komise pole- misuje proti tomu, aby se na úpravu uči- telských platů ponechával pouze zby- tek, který zůstane aktivním v zemské po- kladně po ukončení všech zemských po- třeb. Na to schválilo plenum školské ko- mise stupnice, dle nichž budou od 1. pro-

FEGILLETON. Dojmy profesora Knatschkého na národní slavnosti 14. července. (14. července je národní svátek Fran- couzů. Je to výroční den dobytí Bastilly, státního vězení za francouzských králů. Francie slaví své osvobození přehlídkami národního vojska a všeobecným veselím. Na ulicích vyzdobených prapory hraje hudba a tančí se. Herr professor Knatsch- ke, který se přijel na tohle do Paříže podí- vat, je výtvorem elsaského malíře a humo“ risty Hansiho, jenž okusil již několi- kráte příjemnosti pruských vězení, že po- zvedl svého hlasu za svůj domov, úpíci pod německou vládou. Professor Knatsch- ke je typem prušácké nadutosti, která se roztahuje v Elsasku-Lotrinsku — a i jin- de. Následující stať uveřejnil Hansi v pařížském Matinu.) Mnoho se nyní mluví v Německuo novém duchu, který se prý v poslední do- bě šíří po Francii. Nijak mne to nedojalo. ale když v Löwenbräui, kde jsem denním hostem, můj přítel vrchní berní rada řeč- nil o mravním obrození, které prý vrací onomu dohasínajícímu národu francouz- skému starou životnost a energii, tak že je třeba jeho hojovnému nadšení dávati průchod vojenskými přehlídkami a po- chodňovými průvody, pocítil jsem náhle, že mi není možno ani okamžik déle se zdržet v Německu. Pojala mě neodolatel- ná touha spatřiti na vlastní oči, zda-li vskutku gallský kohout, do nedávna ještě tak mdlý, zkažený a nestálý, mohl by se státi nebezpečným německému orlu. Národní slavnost francouzská zdála

se nám vhodnou příležitostí, i sebrali jsme naše polovice, opomíjejíce špatné vtipy. které na to dělal u našeho stolu zatvrzelý starý mládenec, náš berní rada. (Nega- lantně srovnával Němce, který si přivede svou ženu do Paříže, k cestujícímu, jenž by vkročil do elegantní restaurace, aby tam snědl uzenku za 10 feniků, kterou si přinesl ssebou.) Než vraťme se k naší studijní cestě. Dovolím si předložiti našemu ministru války podrobnou zprávu o svých vele- důležitých pozorováních ze slavnostní přehlídky francouzské armády. Prozatím postačí, zmíním-li se krátce, že 1. přes ne- dostatek porodů francouzská armáda má ještě dosti vojáků, tak že nejsou správny představy, které se ujaly v Německu, o je- jich mizivém počtu; 2. Paříž není doposud garnisónou černošských pluků; 3. pokládámí aeroplany, v které Francouzi kladou tak veliké naděje, za zbraň docela neškodnou, ponévadž jim scházejí nejzákladnější vo- jenské vlastnosti, totiž pořádek a discipli- na. Jediný monoplan byl na místě: Klátil se ve vzduchu sem a tam beze všech pra- videlných taktických disposic, a viděli jsme, jak několikráte předletěl řiditelný balón, aniž by zachovával předepsaný od- stup a aniž by mu vzdal čest, ačkoliv řidi- telný balón zaujímá zajisté vyšší místo ve stupnici vojenských hodností. Nyní přistupme k otázce: Jak se jeví onen nový duch? Nový duch ve Francii se jeví zvláště nedostatkem taktu, nedostatkem, »který dvojnásob bolestně uráží takt náš, získa- ný výchovou a zbožnou naší úctu, kterou jako potomci citového lidského kmene pro- jevujeme k citům jiných národů.

Není to nedostatek taktu, ke všem všudy, chodit každoročně k soše města Štrasburku, kterého jsme dobyli na Fran- couzích, a tam na Eintrachtsplacu (Fran- couzi mu říkají place de la Concorde) vě- šeti na onu sochu věnce, ozdobené oněmi protivnými třemi barvami? Zda-li pak nám napadne v Berlíně vztýčiti sochy mě- stům jako je Londýn, Řím nebo Praha, kte- rá, jak je všeobecně známo, jsou něme- cká, a předváděti před nimi svoje kejkle o císařově svátku? Francouzské barvy jsou vůbec nevkusné, po léta již se snažíme to vtlouci do hlav Elsasanům, ale taková zá- topa modři, běli a červeně, to je bezpří- kladný nedostatek ohledů vůči množství Němců, kteří vydávajíce se za Angličany. zastupují v Paříži obchodní věhlas něme- cký a německou energii, prodávajíce vo- dičku na zuby v láhvičkách vysoce rafi- novaného vkusu, dále pohlednice, ameri- ckou obuv (z Berlína) a mnohé jiné zboží. Ale o tom si ještě povíme někdy jindy.

Mnoho nám na tom záleželo, aby- chom se dověděli, jak dalece nový duch měl vliv na mravnost ve Francii, a proto jsme si po cestě vymyslili důmyslný plán. Rozhodli jsme se, že ženy nás obou půjdou samy po velikých bulvárech, že my půjde- me dvacet kroků za nimi a že dívajíce se na hodinky a nespouštějíce naše německé manželky s očí, budeme bedlivě dávati pozor, kolik času uplyne, aniž by si ně- který nemravný Pařížan dovolil obtěžo- vati naše cudné polovice a snad pozvati je k večeři někam do uzavřeného salonku. Takto zaneprázdněni kráčeli jsme po velkých bulvárech. Právě se tamtudy u- bíral pochodňový průvod v nepořádku, jaký je obvyklý ve francouzském vojsku, vojáci v jednom houfu se zástupem, který zpíval a řval. Dělníci nesli na zádech své děti a Pařížanky pověsily si na deštníky lampióny. Vojáci sotva mohli jít krokem a policie, jako by jí ani nebylo! Celek či- nil podivný dojem a pramálo vojenský ..

ale nikdo ani slovem nezavadil o naše cud- né manželky Můj společník účetní rada zajímavým způsobem srovnával tyto v nepořádku valící se davy s naší oduševněnou oslavou císařových narozenin, kde vládne přísná kázeň. Připomněl mezi jiným, jak naši strážníci se starají, aby vojáci nebyli ob- těžováni civilisty. Nikdy by ku příkladu obyvatelstvu v jižním Elsasku nepřišlo na mysl, aby projevovalo svou radost sú- častněním se vojenského průvodu něme- ckého. Takto hovoříce a žertujíce došli jsme s davy ke Grand hötelu, když tu účetní mě šťouchl loktem: mladý muž, který měl příbližně vzezření plotňáka, oslovil naše dámy. Přidali jsme do kroku a přiběhli. Naše německé pěsti byly již připraveny, aby poučily drzého Francouze o mravnosti německé a mravech německých; než (těž- ko lze vylíčit naše překvapení!) pařížský plotňák nebyl Francouz, nýbrž náš krajan německý a hned se představil v nejčistším saském dlalektu jako průvodce cizinců a nabízel se, že nás dovede do kinemato- grafu. Dalo nám to hodně práce, než jsme se ho zbavili. Výsledek pokusu, to je dlužno uznati, byl zcela zřejmý. Dostatečně bylo tím prokázáno, že mravnost je v Paříži na po- stupu a že je poměrně lepší, než by si ně- kdo myslil, soudě podle děl německých spisovatelů. Zda však děkují Francouzi za tento vzrůst mravnosti onomu novému duchu? Není to spíše zásluhou umravňo- vacího vlivu četných Němců v Paříži pří- tomných? Doposud se o tom nemohu s určitostí vyjádřiti.