1
masthead
Ročník XXXXIII.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 17. června 1903.
Praha
4
article
Ka ranní n odpol. listy
před, l4cí se
v Praze v adininistraei
. . . . 2 K —
na měsse
na čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvoji donáškou
na měsíe
na ětv t lta . . . . 7 K 50h
ve flislkácha
na něsíc . . . . . . 2 K 30 h
P'oštont
na měi sie
k3k
na štnt lets . . . .
s dvojí zlsšlkou
na po -
n ví lata . . . :nI K so
Praha
P ' oštont
5
article
V Uhrách.
V Uhrách.
Čím déle a čím nudněji otázka vlády uher
ské a uherského parlamentu se vlekla, tím kvap
něji a tím zajímavěji spadá k vyřízení svému
Dost možná, že této chvíle už se stalo rozhod
nuti, jež včera o polednách se oznamovalo jen
jako pověsť, byť i určitá, a dle níž Koloman
Szell na včerejšek při západu slunce očekával
se v Pešti ze svého výletu vídeňského už jako
milosti propuštěný náčelník vlády uherské.
Potvrdí-li se předchozí zpráva o o-
sioupení Szellově, či vlastně, jestli této chvíle
už potvrzena úřadně, tož Szell sám před-
věírem ve sněmovně uherské naznačil den 16.
června pro sebe jako den kritický. K důtkli-
vému vyzvání poslance Košuta, aby se vyslovil.
jak si představuje východ z nesnadných poměrův
Koloman Szell prohlásil, že jest odhodlán dáti
odpověď ve schůzi přišti, totiž dne 16. června.
Mělť přičinu, odročiti vyjádření své přes
noc. Očekávalť, že za dvanáct hodin odpoví za
něho událost, jež se stane v sídelním hradě vi-
deňském. Odneslť si odtamtud za své návštěvy
v neděli dojem, s jakým neodjížděl odtamtud ani
jednou před tím za šest měsícův. Panovník při-
jal ho zelice milostivě jako vždy: však p. Szell
jako zkušený a vyškolený státník a diplomai
přece jen vrý nemohl zhostiti se nejen pocitu.
nýbrž přímo vědomi, že už netěší se plné důvěře
koruny. Následek toho poznání byl, že ihned po
svém nedělním návratu z Vídně sepsal svou žá-
dost za propuštěnou z úřadu ministerského před-
sedy, a že tuto žádost dal v pondělí podepsat
i ostatními kollegy svými v ministerstvu, když by
vyzván poslancem Košutem, aby oznámil ve-
řejně, jak vlastně pochodil ve Vídni.
Szell
Košut
Uhry
Pešť
Vídeň
6
article
V Pešti a zvláště v parlamentě tamějšín
vědělo se už v neděli večer, že panovník poli
tiku Szellovu ani neschválil, ani neodsoudi
nýbrž že si vyhradil, učiniti rozhodnutí své on
co nejdříve; však už tento průběh nedělního sly
šení Szellova ve dvorním hradě vídeňském po
stačil, aby Kol. Szell jakožto předseda mini-
sterstva uherského byl pokládán za muže —
minulosti. Vyzvání, s nímž obrátil se k němu
poslanec Košut v pondělí ve sněmovně, nestalo
se tedy na ukojení zvědavosti, ale bylo jen
škádlení a posměšné dráždění politické mrtvoly
Košut věděl velmi dobře, že Szell neodpovi
ihned, poněvadž podáním žádosti za propuštěnou
svázal si ruce; a Szell odpověděti nemohl, poně-
vndž jeho a jeho kollegův žádost za propuštěnou
posud ani nemohla býti vyřízena. To mohlo se
státi teprve do včerejška, dne 16. června. Proto
Szell slibil, že odpovI Košutovi až dne 16.
června. — Do té hodiny očekával z Vídněi
formálni rozhodnutí, maje rozhodnutí věe
né už v ruce. A to bylo pro něho nepříznivé! ..
Šest měsícův trval krutý souboj Szellův
s opposicí parlamentní, vzniklý pro předlohu
brannou. Třikráte byl Szell nucen, odročiti le
tošní odvod brancův, poněvadž opposice nepři-
pustila projednávání předlohy, domáhajíc se při
tem pronikavých ústupkův pro spol žné vojsko
ve smyslu národně-maďarském. Pocedlní lhůta
pro vykonání letošního odvodu vyprší dnem 30.
června. Do té doby otázka jeho v parlamentě
uherském musí býti vyřízena, aby noví branei
dnem 1. října mohli býti vřaděni ke svým
plukům.
Koloman Szell odročoval rozhodnutí on
v parlamentě měsíc za měsícem, týden za tý-
dnem, vesele si pohvizduje, že prý může čekat
a že opposici unaví, vyhladoví, znudí svou trpěli-
vostí, trpným odporem svým. Zmýlil se. Snad by
Košut
Szell
Pešť
7
article
byl měl ještě dále dosti trpělivosti, odbývati op
posici parlamentní úsměvem spokojenosti v klid-
né tváři své; ale došel mu dech, totiž č a sl
Ještě v poslední chvíli, uprostřed minulého
téhodne svitla mu naděje, že vítězem v krutém
a dlouhém zápase s parlamentní opposicí bude
o n. Krvavý převrat na trůně srbském. V první
chvíli zdálo se, že odtud vznikne nějaká vážná
zápletka zahraničné politiky rakousko-uherské.
Zápletka již bude nutno vyříditi a rozuzliti moci
brannou, na př. vypravením třeba jen několik
selnin vojska rakousko-uherského do Srbska.
Laskominy maďarské na Srbsko nové jako staré
náhle ožily; ve vládních kruzích peštských,
v nejbližším okolí Szellově už se počítalo s ob-
sazením, třeba jen hranie srbských vojskem po
většině maďarským. Tím vládní předloha Szel-
lova o letošním odvodu náhle byla by dostala
mecnou posilu. Zalitavsko bylo by nabylo pod-
nětu, rozhovořiti se o svém kulturním posláni
na jihovýchodě evropském, a o povinnosti své,
obhájiti prospěchův monarchie habsbursk
především v Srbsku. Však tato naděje za čtyři
dni splaskla jako bublina z mydlin, a už v ne-
děli státníci a politikové maďarští, kteří dva dni
před tím viděli maďarské pluky přepravovati se
přes Dunaj do Bělehradu, doznali trpkého zkla-
mání, že velikášství maďarské z odklizení dy
nastie Obrenovičův s povrchu zemského těžiti
nebude a že národ srbský si vyřídí domácí otázku
svou v klidu a pokoji sám.
Zmar naděje na nějaké vojenské zakročen
v Srbsku byl zároveň zmarem naděje, jíž Kol.
Obrenovičův
Srbsko
Zalitavsko
Dunaj
Bělehrad
Szel
8
article
Szell se utěšoval ve svém sporu s parlamentn
opposicí uherskou.
Odtud vysvětluje se průběh a výsledek jeho
nedělního slyšení ve dvorním hradě vídeňském.
Výsledek, pro posavadní politiku jeho nepři-
znivý, způsoben byl hlavně vojenskou stranou
vídeňskou. Tato od samého počátku pohlíželn
jen s velikými pochybnostmi a s naprostou nedů-
věrou na politieké umění jeho, jež parlamentní
oposici peštské zpola lichotilo, zpola hrozilo, ale
nedovedlo jí imponovati a čím dále, tím víceji
podněcovalo k odhodlanosti a utvrzovalo v ne-
ústupném setrvání proti předloze branné.
Parlament vídeňský ochotně odhlasoval po-
volení k letošnímu odvedu hned z jara, tak že
na zákadě jeho usnesení rekrutýrka v Předlitav-
sku už v dubnu byla vyřízena. V Pešti ještě ani
dnes není nový odvod povolen. Koloman Szell
sám stanovil pro odhlasování jeho poslední lhůtu
do 15. června, tak aby dnem 1. července mohl
pečíti.
Lhůta prošla, předloha branná nedostala s
v parlamentu uherském ani ku projednávání
svému, neřku-li ke svému schválení. Strana vo-
jenská nemá té trpělivosti, jíž honosil se Szell.
Zajisté hlavně působením jejím rozhodnuto bylo
o dalším setrvání jeho v úřadě ministerském.
Szell
Předlitav
Pešť
9
article
Vždyť jest patrno, že oni branci, již odvedeni
letošního jara v zemích a v královstvích před-
litavských, podle zákonův dualistiekých z roku
1867, nesměli by býti zařadění do plukův, kdyby
rekrutýrka za Litavou aspoň počálkem druhého
půlletí tohoto roku se neodbyla. To znamená, že
za rok 1903 v celé říši rakousko-ulierské odvod
k vojsku vůbec by nebyl. Něco takového strana
vojenská v této říši nemůže dopustiti. Vliv její
rozhodl o dalším osudu vlády Szellovy! —
Však posud nerozhodl o nástupci Szellově
Te chvíle jeví se dvojí cesta pro nejbližší budouc
nost. Jedna vede k ústukům, pro něž oppo
sice sněmu uherského by byla ochotna, schvá
liti brannou předlohu ihned, tak aby odvod po
1. červenci v Zalitavsku mohl býti ústavně vy
konán. Druhá vede k užití moci, aby parla
mentni opposice byla překonána a zlomena.
Dle toho, pro kterou z těchto dvou cest ko
runa se rozhodne, bude zřízena i nová vláda
uberská. Rozhodne-li se pro ústupky, jme
nuje se Lukacs předsedou vlády nové; pro
nastoupení ostřejší toniny vyhlídnut prý
jost za nástupce Szellova Štěpán Tisza.
Té chvíle oznamuje se, že kandidatura Ště
pána Tiszy pokládá se za vážnější. Vláda jeho
vzbudila by ovšem jen ještě prudčí boj parla-
mentní obstrukce, a nebyla by rozřešením, nýbrž
jen stupňovánim posavadních boui
zaLitavou.
Naproti tomu strana vojenská tvrdí: vy-
hověti požadavkům, jež opposice uherská ohlá
sila jakožto cenu, za kterou jesl ochotna, pro
pustiti a schváliti brannou předlohu Szellovu.
znamená zrušení posavadní jednot
nosti vojska rakousko-uherskéh
Z toho všeho patrno, že zřízení dualismu
dle něhož v jedné polovině monarchie hab
burské osáhli vládu Němei a ve druhé Maďaři
ani tu, ani tam neosvěděuje se jako bezpeční
základ a záruka šťastné budouenosti a trván
této říše.
Szellův
Štěpán Tisza
Tisza
Maďar
Zalitavsko
Szellovo
10
title
Nový srhský král Petr!
Petr
11
article
Události bělehradské.
Události bělehradské.
Z Bělehradu, 14. června. (Pův. dop
„Nár. Listů.“) Bělehradskou událost dne 11.
čeryna schválilo celé Srbsko. Vláda dostává
stále pozdravné telegramy, v nichž se vzdává
chvála vojsku za vykonaný skutek a projevuje se
důvěra vládě, která v nejtěžším okamžiku vě
no vala své síly službám vlasti.
V zemi panuje vzorný pořádek. Všechna
města i vesnice jsou vyzdobeny národními pra
pory na znamení národní radosti a spokojenosti
že země jest sproštěna mrzkých Obrenovičů
Hlavní město Běichrad kypí radostí. Lidé na p
tkání se pozdravují s národním vítězstvím, líbaj
a cbjímají se na ulici. Přestaly všechny stran
nické spory. Všechny strany se shodují v tom, že
velba nového panovníka musí býti jednohlasná
že musí býti zachován pokoj a pořádek, jaký pa
nuje dosud, což je chloubou národa a svědě
o jeho mocném politickém vědomí.
V Bělehradě je úplně klidno; vojsko, jež
tábořilo před královským dvorcem, bylo dnes
odvoláno. Na ulicich kromě praporů a radostn
nálady není nijakých známek minulých událostí
Město je plno cizinců, zvlástě novinářů. Národn
poslanci a senátoři jsou už skoro všichni v Be
lebradě; zejtra v neděli budou míti prvou po
Obrenovič
Bělehrad
Srbsko
12
article
Srbský tisk v Bělehradě i v provincii píše
s nadšenín o minulých událostech, chváli vojsko
že tak dobře provedlo věc na štěstí a ochranu
vlasti. Srbský národ může si blahopřáti, že m
tak lastenecké vojsko. Ačkoliv v některýchli
stech se činí nálada pro republikánskou formu
příští vlády, přece veliká většina veřejného mí
nění jest pro zachování formy monarchistické.
a poněvadž v tomto připadě jest pouze jeden
vážný kandidát, jest volba kn. Petra Karaďordě-
viče za krále srbského úplně zabezpečena. Hne
po volbě bude vyslána zvláštní deputace, ab
uvedla do země nově zvoleného krále i násled
níka trůnu, kněžiče Dordě Petroviče. K přivítán
nového krále dějí se už nyní dalekosáhlé pří
radu.
Petro
Petrovič
Bělehrad
14
article
Z podrobnosti posledních dnů mohu se zmí
niti ještě o následujícím. Prvé než Alexandr
Obrenovič spolu se svou ženou Dragou pochován
v cerkvi sv. Marka v hrobce Anky Obrenovičové.
pitváno jeho tělo a tu se shledalo, že lebka jeho
byla 11 millimetrů tlustá, kdežto normální síla
leheční kosti obnáší jen 6 mm. 1 jinak nalezeno
v těle i v mozku nebožtíka Alexandra množství
nepravidelností, zavinivších jeho slabost tělešnou
i duševní. Pohřeb krále Alexandra i Dragy vy-
kenán v noci po vraždě za úplného ticha. Těla
jich byla vložena do kovových rakvi a pohřbena
v rodinné hrobce Obrenovičů. Též ostatní zahy-
nulí byli pochovánitéže noči bez jakýchkoli svět
Vojislav.
ských ceremonií.
Obrenovič
svatý . Marek
Anka Obrenovič
Alexandr
mm
15
article
Podepsání protokolu o volbě krále.
Včera ráno o 9. hodině ranní konala se
opětně společná schůze skupštiny a senátu; svo-
lána byla pouze za účelem podepsání protokolu
o volbě králově. Listina, která osobně odevzdána
bude králi, psána jest na pergamenu a opatřena
podpisy všech, kdož na národním shromážděn
byli účastni
Kdo pojede deputací k novému králi.
V deputaci, jež pojede vstříe novému králi do
Ženevy, nalézá se 24 členů a to senátoři: Petr
Velimirovič, Jiří Simič, Ondřej Ni ko-
lič a Dobrosäv Ružič; dále poslánci: Stojan
Ríbarac, Aca Stanojevi č, Milan Mošič.
dr. Miťa Popovič, dr. Kolovič, dr. Jovan
Danič, Luba Stanojevič, Velimir K ariě.
Sava Hlič, Mila Radojkovič, Kosta Bori-
slavič, Rista Popovič, Luba Davido-
vič, Milivoj S avi č, Doka Ú roževi č, Draho-
mírL a zarevič, Stanko Petrovič, Dok
Bračínae, Doka Skojkovič, Živoji
a Tajčič. Jako čestná stráž pojedou do
Ženevy důstojníci: plukovník ženijního sboru
Damian Popovič, setník pěchoty Lubomín
Kostič a nadporučík jízdy Borislav Gruič.
Z Bělehradu, 16. června. (C.-B.) Dep
tace, která měla odjeti do Ženevy
jiždnesodpoledne, odebere se tam
snad teprve ráno 18. června.
Z Bělehradu, 16. června. (C.-B) Drne
odpoledna odjel jeden pobočník se dvěma ordo
nančními důstojníky východnim expresním vla
kem do Ženevy.
Velimirovič
Simič
Ondřej Ni
Dobrosäv Ružič
Ríbarac
Mošič
doktor
Miťa Popovič
Kolovič
Danič
Sava Hlič
Mil Radojkovič
Rist Popovič
Stanko Petrovič
Bračínae
Tajčič
Popovič
Lubomín Kostič
Gruič
Ženeva
Bělehrad
aca Stanojevi
Luba Stanojevič
Kosta Bori
Luba Davido
Doka Skojkovič
Živoj
17
article
Černá Hora pro nového krále
Zvolení Petra Karaďorděviče králem srb
ským přijato bylo na Černé Hoře s velikou ra-
dosti. Srbský vyslanec v Cetyni Vasič sdělil vý
sledek volby knížeti. Celá rodina knižecí a oby
vatelstvo uvítali s jásotem zprávu. Na rozka
knížete Mikuláše stříleno z děl a výzváněn
všemi zvony. Vojenské hudby procházely ulicem
a hrály veselé pochody. Ve chvilí celé město
ozdobeno prapory barev červeno-modro-bílé, ve-
čer pak tonulo v záplavě světel bohaté illumi-
nace. Kniže černohorský Mikuláš promluvi
k lidu nadšenou řeč, ve které vzpomněl rodu
Karaďorděvičů jako slavných hrdinů a vyslovi
pevné přesvědčení, že Petr I. bude důstojným
nástupcem svých předků.
Synové srbského krále PetraI.
Oba synové nově zvoleného srbského krále
nacházejí se nyní v Petrohradě. Starší syn Jiř
Petrovič Karaďorděviě jest žákem III. třídy
alexandrovského kadetního sboru a jest mu nyní
patnáct let. Mladší syn, čtrnáctiletý
Alexandr Petrovič Karaďorděvič jest žá-
kem carské právnické akademie. Děti krále Pet
Petro Karadjordjevič
Vasič
Mikuláš
Jiř Petrovič
Petrovič
Zvolen
Mikuláš
Petrohrad
Peto
18
article
V drobném prodejit
zanní či-lo o zob5 . . . za 9h
odpoledni .
. . . zs z b
Ve dlialkách na vezkově:
rapní čt-le. . . . . . . . 10h
oúpolodní . . . . . . . . 3h
Inserát
platíss hotové vapřed.
Přečslseení a inserty přliíná v dmini-
strsee v Marianské ulici č.a.
Tam znehdzají se těš r dakee
Uskárna a ozpodlee „ Nál odsich Li-tů“
Rukopisy se novracsji.
19
article
nacházejí se v Rusku již čtvrtý rok. Před tím
žily v Ženevě. Starší syn, nynější srbský násled-
ník trůnu, Jiří, mluví výborně rusky a lne k Ru-
sku vůbec s opravdovou láskou. Oba synové bydl
u professora pážecího sboru kapitána Ro-
škova.
Znění blahopřejných depeší
Telegram, kterým Avakumovič oznámil
Petru I. výsledel. volby, zní: Petr Karaďor-
děvič, Ženeva. Právě zvolilo Vás národní
shromáždění za krále Srbska. Vláda sdělujíe
s Vámi vůli národa, pokládala si za čest projeviti
Vám své nejsrdečnější blahopřání s tou nadějí,
aby naše vlast pod vládou strýce slavného Kara-
dordě, prvního osvoboditele Srbska, hleděla
vstříe šťastné a slavné budoucnosti. Ve jménu
vlády: Avakumovič.
Depeše předsedů senátu a skupštiny zní
takto: Národní zastupitelstvo království srbského
zvolilo Vás jednomyslně a s nadšením dědičným
králem srbským. Podepsané předsednictvo po-
kládá si za čest vysloviti Vám své nejvřelejší
blahopřání. Aca Stanojevič, Pera Veli
mirovič.
Jiří
Avakumovič
Karaďor
Veli
Rusko
Ženeva
ro
Srbsko
Kara
Avakumovič
senát
aca Stanojevič
20
article
Dnes do 10. hodiny dopol. došlo krále 217.
vlády 100 a skupštiny 123 blahopřejných depeší.
S pevnosti rozléhají se stále salvy z děl.
O uznání krále volmocemi a o potrestání vrahů.
Starost značná naplňuje srdce některých
německých žurnalistů; mezi řádky „vážných
obav“ o zdárnou budoucnost Srbska, vykukuje
zbožná touha, jen aby některá velmoc dělala
nově zvolenému králi nějaké nesnáze. Brzy mají
šlechetníci starost, jak se v otázce uznání krále
zachová Prusko, brzy, jak Rakousko. Každé
chvíle dovídají se z úst „výborně informované
a některému dvoru blízké osobnosti“, že ta
ta velmoc uzná sice krále, ale s tou podmínkou,
že vrahové budou potrestáni. Ve skutečnosti
však žádná velmoc na něco podobného nepo-
mýšlí. Naopak — a dosti to překvapilo — sdě-
luje se z Berlína, že potrestání kralovrahů po-
necháno bude úplně na vůli nového krále. Po-
dobně vyjádřilo se již i Rakousko, že otázk
ta jest zcela interní záležitosti Srbska. Pokud se
týče Ruska, tu jest nejméně příčin k obavám, jak
se zachová v otázce uznání nového krále.
Srbsko
Prusko
Rakousko
Berlín
Rusko
21
article
Pax vivis, requies aeterna sepuliis ...
Pod tímto záhlavím, ve článku velice vře-
lém, nestranně a rozšaťně uvažuje o událostech
bělehradských, vlašský list „Popolo“. Pisatel
článku bedlivě sledoval zejmena časopisy ně-
mecké a tu nemůže zdržeti se úsudku, jaký
nemilý dojem naň udělalo zbarvení zpráv ně-
kterých listů o celé události. „Ani při tak hrozné,
tak tragické afféře neubránily se v honbě za
sensačnostmi, aby nešťáraly do soukromého ži-
vela králova. Jeden z listů psal o jeho hříších
v mládí, o jeho poměru se Slovenkou a řadu
věcí tak hnusných, že mimoděk každý slušný
člověk zarazí se nad hyenou, očuchávající za
tepla ještě hroby. A obratem ruky týž list způ-
sobem pokoutným mezi řádky podezřívá dvě
velmoci, že ony, každá arci pro svůj zájem, uklá-
daly o královo bezživotí. Také zaplétání nového
krále do spiknutí jest nestoudnou smyšlénkou,
vypočtenou jen ke snížení důstojnosti tohoto
muže. Taková žurnalistika, jež řídí se heslem.
nešetřit ani mrtvých ani živých a ve štítě m
slova „ealumniare audacter“ za účelem dosa-
žení hodně sensačních, dráždivých a pikantních
zpráv, ve stoleti XX. jest zjevem politování
hedným ...
Pax
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Do Číny.
Záznamy z poslední výpravy námořské
Podává B. N.
Život vojenský, život veselý! Tiše a klidně
jeko ty lodi modrou Adrií, plynuly nám dny
v romantických zálivech rozkošné Dalmacie.A
něhle telegrafieká zvěsť zve nás zpět do Pulje
a odtud vydati se na daleký východ, utišiti „eo-
paté“ vzbouřence. Dne 24. července památného
pro nás roku 1900 kolem 5. hodiny odpol. zdvi-
žena kotva „Císařovny Alžběty“ a zvolna vy-
jížděli jsme kolem zeleného ostrůvku „Seoglio-
Francisko“ z přístavu, koupajícího se v posled-
ních paprscích zkrvaveného slunce. Poslední
„urá“ zaznělo z lodí s námi se loučících. Odpo
věď naše zněla jaksi nejasně — teskně ...
B N
Adrie
Alžběta
Čína
Pulje
Francisko
23
article
Ocitnuvše se 19. srpna v úžině Malacké.
měli jsme rozkošný pohled na obrysy vzdálených
modravých hor. Vůkol možno dohlédnouti zemi
Lesy palem, bílá obydlí a majáky rýsují se ostře
v modrém vzduchu. Dne 20. blížíme se Singa-
poru. Všude svěží zeleň, palmoví. Dřevěné, na
kolech stavěné, listím polem pokryté domky Ma-
lajeů. Tu a tam prosvitá růžový útes porfirové
skály křovím a houštím bambusovým porostlé
Touha neodolatelná odejíti a nevrátiti se zpět
Den uběhl v práci s nakládáním uhlí rychle. Pří
štího dne vypluto směrem „vzhůru“ kolem Sia-
mu. Horko povoluje. Následující čtyři dni při-
pomněly nám účel cesty naší dosud více méně
zábavné. Cviky ve zbrani, u děl, válečné po-
plachy a podobné výkony válečné střídaly sese
suchary, „aresty“, železy a nasoleným masem,
aby se nám život veselý nezprotivil! Dne 26.
jsme v Honkongu. Kraj kolkolem svědčí o pilné.
pednikavé ruce lidu. V ohledu vzdělanostia
plynoucího z ní užitku stará se „John Bull“ jak
náleží o zemi, ale co do práv občanských, zů-
stává Číňan psem utlačeným. Na loď nahrnulo
se nám čínských pradlen. Vojáci našli v nich
hned velikou „zálibu“ a odpočinutí páni dů-
stojníci příkladem předcházeli. Dne 28. svezli
jsme se lanovkou po strmém srázu k „Penk Ho-
telu“. Prohlédli jsme čínskou čtvrt plnou hluku,
špíny, zápachu, ale i plnou zajímavostí, na něž
by bylo třeba zkušenějšího péra než je moje,
píšmě ochotníkujícího námořního poddůstoj
níka.
Cvik
John Bulla
Číňan
Ma
Honkong
24
article
Honkong jsme opustili 29. srpna. Z rána
1. září vjíždíme do mohutného toku řeky „Jang-
tseikiangu“. Voda sladká, červenožlutá. Kolem
5. hodiny jsme u přístavu „Shanghai“. Zakot-
vili jsmo u části zvané „Vůsung“. Před námi
ketví křižáky anglické a japonský. Obvyklé po-
zdravy se vyměňují. Velitel náš přinesl v poledne
od rusko-čínské banky 30.000 liber šterlinkův
Po poledni vyloděn důstojník, strojní úřadník
12 mužů na „tender“ koupený od Číňanů za
23.000 dollarů. Ostatní pluli jsme dále a třetího
dne dorazili jsme do zálivu Pečilského čili do
„Žlutého“ moře. Odpoledne už objevilo se nám
pověstné Taku. Horko děsné. Moře klidno —
jako ze skla. Kolem nás sta a sta válečných
dopravních lodí. Vše se topí v lese stožárů, mraky
dýmu zahalují místo, k němuž té chvíle upí
rají se zraky všeho světa Bojiště! Závora k Pe
kingu. Úvodní přístav hlavního města „Nebesk
říše“ 1 . ..
Naproti přijel nám parní člun naší lodi „Ma-
ria Terezia“ s velitelem, jenž hlásil pod schody
lodi co nového. Za rachotu děl loďstev všech
národností nám na poctu vypalovaných vjíždíme
de přístavu. Země zůstává nám téměř nedo-
hledna. Na obzoru několik lodí a v pozadí úzký
temný pruh. To je Taku s právé a Pei-tang s levě
strany řeky „Pei-ho“. Po poledni vyloděna po-
zemní posádka. Na palubě troubí se na poplach.
O překot nakládají se náboje, voda, potraviny
atd. Posádku naši počtem as 300 mužů přijal
ruský tender do svého nitra. Důstojníci 4, jeden
lékař a asi 5 kadetů. Za hlasitého zpěvu a „urá“
plujeme zvolna do Taku.
Číňan
Závora
Pei
Shanghai
Ma
25
article
Velmi dobře opovněné město. Pevnůstky
zcela moderní, jako by ze země rostly. Po pravé
staně řeky chatrné činské baráky, po levé dlouhá
rovina travou porostlá. Pozdě večer dojeli jsme
města. Rozloženi na břehu řeky „Pei-ho“, pře-
nocovali jsme pod širým nebem a zdrželi se zde
do oběda druhého dne. Kapela německého vojska
spustila naši hymnu. Bavíme se celkem dobře
válíce se v trávě při šťavnatém ovoci a dobrém
koňaku.
Kolem 4. hodiny spolu as se 300 muži fran
couzského vojska unáší nás vlak krajinou ský
tající podivné obrázky. Vesnice vypálené, pobo
řené. Trať místy rozervána podkopy, na rychl
jen opravená. Rozsáhlé bařiny, mrtvoly, zákopy
polozničené a zas čerstvě nasypané. Vše připadá
tak mrtvo a nehybno, jako sežehnuto krutou
pochodní „války“. Dojmů tak mocných dosu
jsem nezažil!
Do „Tien-tsinu“ přijeli jsme kolem 8. hod
večerní. Zde byl nocleh. Město rozloženo na šire
rovině při řece Peiho, ve svém středu chová domy
rázu zcela evropského. Kolkolem do nedohledna
úhledné čínské domky a baráky většincu z hlíny
urobené. V pozadí jich mizí oku step prolkan
osamělými vesnicemi a samotami. Po řece pluje
plno čínských „džunek“ nyní cizincům náleže
jících, Němcům, Francouzům, Američanům aj
vetřelcům, kteří byli přišli rozvzteklené Číňany
tišiti. Většinou kořist válečná i s mužstvem, jež
zdarma téměř koná služby námořnické za do
hledu našich hochů.
Němec
Francouz
Američan
Číňan
Tien
26
article
Přenocovali jsme v opuštěném, Rusy vypá
leném skladišti. V nejlépe zachované části byla
naše nemoenice s ambulancí. Z rána 10. září po
nákupu čerstvého chleba unášel nás vlak dále
Tytéž ponuré obrazy bídy a spousty. Kolem 11
hodiny jsme u cíle v Jang-tounu. Ulice blátem
dlážděné, úzké, špinavé. Domy většinou pobo
řeny, vypáleny, na většině podepsáni škůde
jménem celé národnosti, jako „Britisk“, „Fran
cnis“, „German“ atd. Rusové se nepodepiso
vali. Mrtvoly v rozkladu vůkol šiří hrozný zá
pach.
Na druhý den připravováno vše k pochodu
na Peking. Vykročeno kolem 4. hodiny. Šlo se
pěšky zvolna v před. Dráha byla pobořena boxery
Nám námořníkům bylo teprv zvykati pochodu e
trmácení za děsného horka. Několik mužů, již
cestou klesli únavou, položeno na vůz a pokra
čo váno v pochodu s malými jen přestávkami
Čínšti „kuli“ (as 100) byli našimi sluhy a oše
třevateli koní nákladných. Pochod trval do ve
čera. Kolem táhla se pole kukuřicová, prosová
týžová a na mlhavém večerním obzoru skrývaly
se v husté zeleni vesnice a vesničky v dálavě
roviny.
Večer rozložili jsme se táborem pod širým
nebem. Rozdělány ohně. Rozestaveny stráže
kně pásli se pod dohledem „kulů“ v poli kuku
řicovém. Na zábavu nebylo pomyšlení. Každý
složiv výzbroj pod unavenou hlavu, roztáhl se
Britisk
Fran
German
Rus
Peking
27
article
pohodlně na vlněnou houní a odpočival po tra
ném pochodu plným douškem. Noc minula
rychle. Ráno 13 září probudily nás polnice. Bez
snídaně nastoupili jsme v řady a na povel vytrženo
znovu do pole. Novinkou byly oku keře bavlníku
v řádcích nasázené. Cesta vedla několika v
drancovanými vesnicemi. U jedné vesnice v za
hradě vařen oběd s večeří zárověň. Našli jsm
krčmu, kde nahý téměř Japonec prodával pivo
tabák, mýdlo a p. Piva jsme si dopřáli řádně
Také olejových sardinek prasklo několik krabičel
hned po večeři. V noci spali jsme za matného
svitu ohňů obklopeni strážemi. Druhého dne
asi o 11. hodině doslihli jsme ruského oddílu
polního dělostřelectva i pěchoty v počtu několik
tisíců. V čele mezi „štábem“ jela hezounká
mladá dáma, což mne nevšedně dojalo.
Japonec
28
article
Za pochodu v odpoledním horku přihnu
jsm si bez dovolení z láhve určené pro nemocné
lépe řečeno pro důstojníky, začež mi bylo „spolk
neuti“ řádnou „fugu“ od pana korvetního lékaře
Před večerem táhli jsme kolem tlupy Číňano
stavících pod dohledem amerických vojínů te
lgraf. Jednoho vzpurného, právě zasířeleného
zskopávali v jámě pod tyčí telegrafní. Následu
jícího dne (15. října) hasili jsme krutou žízeř
vodou ze studní, kde několik Číňanů bylo uto
pono. Koně, puzeni žízní, prchali k řece a vrhal
se střemhlav do ní. S večerem dorazili jsme do
města čítajícího sice několik tisíe domů, ale žádné
obyvatele. V zachovalém dvorci zřízen japonský
lazaret pro raněné v boji před Pekingem. Tábo
rozbit před městem. Příšuího dne navštivili jsmo
činský chrám, kde hoši naši na třísky roztloukl
zachovalé zde dosud modly. Bylo to sice drsné
ale nic zvláštního. Cestou co chvíli uháněl kolen
nás kozák na nízkém koníku směrem k Pekingu
neb k Tien-tsinu. Kurýr s poštou nebo s roz
K poledni dostiženo Tong čau, nejbližší
největší pevnosti před Pekingem. Město obchnáno
zdí 8 m. vysokou a 7 m. širokou. Obsazeno byl
Japonci, Angličany, Američany, Francouzi, Něm
ci a Italy. Našich zde bylo 20 mužů.
Číňan
Tábo
Japonec
Angličan
Američan
Francouz
Italos
Peking
Tien
Tonga
Německo
29
article
Po obědě pochod na blízký Peking. O 1/45
ho dině rozbity stany na dvoře vesnice před sa
mým Pekingem. Suchary, sýr, čaj byly k večeři
Kelem 9. hodiny večerní prudká bouře zahnale
nás do zpustlých budov. Unaveni, upadli jsme
kazy
brzy ve tvrdý spánek a teprve když se rozednilo
viděli jsem kolem sebe mrtvá těla Číňanů. Hroz-
ný pohled na hnijící, červy prolezlá těla, obalená
jen místy ještě rudým, páchnoucím masem.
Dne 17. o 91/2 hod. dostihli jsme hradeb Pe-
kingu. Asi 15 minut brali jsme se poděl vysoké
obvodní zdi, značně poškozené poslední střelbou
až došli jsme ke bráně Rusy obsazené. Tudy vešli
jsme do ulice dlážděně sice, ale hrbolaté a ne-
pravidelné. A po dvouhodinném pochodu bláti-
vými ulicemi dorazili jsme k paláci „Čungli-Ja-
men“ obsazenému našimi hochy. Paláe, obehna-
ný rovněž vysokou zdí, má 9 nádvoří. V pozad
nalezli jsme veliký chrám Budhův a nesčetná
skladiště hedvábí, nábytku, kožichů atd. I velkou
bibliotéku čítající několik tisíc knih jsem spatřil
Odstrojivše koně, vpustili jsme je do stáje ležící
proti hlavnímu vehodu paláce. Sami ubytovali
jsme se po budovách paláce. Odtud počíná služba
piná trpkosti, odříkání a ironie. Či není snad iro-
nií spávati v hedvábí skvostného paláce se ža-
ledkem často hladovým, při bídném zacházení?
Číňan
Rus
Budhův
Peking
30
article
Obědvali jsme řádně teprve 18. záři po dobytí eí-
sařského města, když totiž císařovna, boxeři
vojsko byli se vyklidili, že vůbec nikdo nepozo-
roval.
Po přestálých útrapách nastalo čištění a při-
způsobování budov našim účelům. Dni plynuly
rychle. Následkem špatné vody onemocnělo mno-
ho mužstava tyfem. Poležel jsem si plných 14
dnů v nemoenici.
Loupilo se až hanba. Nic, co se dalo od-
nésti, neobstálo. Také známka naší evropské
keltury!
Dne 23. října opustil jsem jako rekonvales-
cent Peking a ubíral jsem se do Tongčau, odku
po džunce do Tientsinu, pak drahou do Taku
27. byl jsem opět na naší „Alžbětě“. Nastalo opě
staré zaměstnání. Plavba z přístavu do přístavu,
cviky válečné. Zakotvili jsme v Shanghaikuanu,
kde na dvou pevnůstkách „činské zdí“ vztýčen
naše vlajka.
Zima byla tuhá. Svátky vánoční a Sylvestr
ve Wei-hai-wei znamenitě se nám vydařily. Dne
7. ledna byli jsme v Kobe, 19. v Nagasaki, o-
kudž vypraveno lodí lloydovou „Moravií“ ně-
kelik mužů zpět do Pulje. Ostatní užívali jsm
živola japonského v Nagasaki až do 2. února,
odkudz 3. vyjeli jsme a 6. přistáli ve Weihaiwei,
Alžběta
Peking
Tongčau
Tientsin
Shanghaikuan
Kobe
Nagasaki