1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v neděli 31. května 190e.
Praha
5
article
Na ranní a sdpol. list,
přod pl ání su
v Praze v adealnistra
na měsíe . . . . . . 2
na čtvrt leta . . . . 6 K —k
s dvojí dousškou , K s
na naěsle
na čtvt l4a . . . . 7 K 00h
ve Gillalkáickt
na měšte . . . . . . 2 K p0 n
Pošton:
na měsle
zs čtvrt lets . . . . 9 R eoh
sdrojt sekoa K so
na maiřei
netort. . . . 11 K aok
Praha
R Koh
6
title
Dnešní číslo pro Prahu Je o 18 stranácb.
Praha
7
article
Jazykový zákon Beckův je
hotov !
Jazykový zákon Beckův je
hotov !
Tlumočili jsme oprávněné podivení ve
řejnosti naší nad zamlklostí všech
klubů našeho poselstva ve Vídni vůči
určitým zprávám, jež podal veřejně
v parlamentě minulého úterka poslanec
český za Staré město pražské dr. Baxao
obsahu Beckem vypracovaného
jazykového zákona pro c. k. úřady
a soudy v království českém. —
Byly to zprávy takové, že otřásly s kaž
dým upřímným Čechem.
»Novým zákonem jazykovým« — vyzra-
zoval dr. Baxa vládní tajemství: »má být
dekretováno tak zvané německé uza
vřené území jazykové. Česká po-
dání se budou sice u německých soudů
přijímat, ale vyřizovat je budou po
německu: ústně jednáno bude
pak s českými stranami u něme-
ckých soudů jen pomocí — tlumoční ků.
Český zemský jazyk má přestat býti
rovnoprávným a má být snížen na jazyk
každého přistěhovalého se sem cizince.
»To, čemu jsme se dosud tolik bránili,
co jsme pokládali za nemožné — to je st
již ve vládním návrhu, na němž pra-
cuje stejně ministr-president jako německý
ministr krajan i český ministr kra
jan (agrárník Prášek).«
»A proto má to být předloženo radě
říšské, poněvadž vědí, že by čeští poslanc
na sněmu českém nikdy k něčemu ta
kovému nesvolili; zde (ve Vídni) však doufá
vláda, že pomocí poslanců z ostatníc
zemí nás, české poslance, dá přehla
sovat a znásilnit. « —
Beckův
doktor
Baxao
Beck
Čecho
Baxa
Prášek
Vídeň
8
article
Tak poslanec dr. Baxa v plném shro
máždění sněmovny poslanecké dne 26. května
t. r. A nikdo ze všech 66 poslanců soustře
děných tří českých stran v klubu národním
hrozných, celý národ vzrušujících těch zpráv
ani nepotvrdil, ani nevyvrátil!... Co to zna
mená? Jaká to upřímnost k vlastnímu ná
rodu — zahalit se v trappistické mlčení
dívil se kde kdo. —
Jedno z dvojího, buď nemají poslanc
klubu Národního dodnes žádných vědo
mostí o obsahu chystané vládní osnovy.
a pak to mají řici svému národu, anebo
znají už obsah její a on není takový,
jak dr. Baxa veřejně tvrdil, pak mají to
rovněž říci, aby národ se darmo neznepoko-
joval. Anebo konečně měl dr. Baxa pravdu,
a jim jest známo, že skutečně
vláda vypracovala takovou ošemetnou osnovu
zákona, kterou se nám Čechům bere
právo, jež dávno máme, kterou se
buduje německé jazykové úřadní
území v Čechách, v němž rovné právo
našeho jazyka a ž dosud platné bude
téměř üplně vyhlazeno; kterou se
zkrátka ruší i to nařízení Stremayrovo pro
třetinu Čech: — nuže pak neměli ja ko
poctiví Češi teprv ani minuty
váhati, aby zvolali do Čech: »Nastojtel
Takové bezpráví, takově nebezpečí hrozí na-
šemu dobrému, odvěkému právu!« Žadný slib
mlčelivosti neměl je zdržovat a vázat, nebol
prospěch národa nade všech nol
Viděli bychom, zdali by němečtí po-
slanci i jen sekundu mlčeli, kdyby seznali.
že v chystané jazykové osnově vladní hrozi
jejich národnosti nějaké nebezpečí, ně-
jaká, byť sebe menší újma a škoda. Jaksi
doktor
Baxa
Čecho
Čo
Čech
Žadný
Čechy
9
article
tedy vysvětliti trapné, dlouhé to mlčení Ná-
rodního klubu. —
Předseda pražského výkonného výboru
strany naší p. dr. Václav Škarda aspoň
za sebe ihned po naši výzvě, dne 29.t.
m. veřejně osvědčil, »že není mu
známo, jaká ustanovení se v ny-
nějším vládním zákoně jazyko-
vém nalezají, ale že při všech svých
rozmluvách s bar. Beckem »rozhodn
a neústupně trval na zásadách plné
rovnoprávnosti obou jazyků zemských v ce-
lém území království českého. Zejmena mu
pak s největší určitostí připomenul, že
žádná z českých stran nepřipu-
stí výjimku od zásady, že se če-
ská podání v krajinách s převa-
hou německého obyvatelstva nejen při-
jímati, nýbrž i projednávati a vyři-
zovati musí v jazyku českém.
»Pan předseda ministerstva«, dokládal dr
V. Škarda důrazně: »ani jednou nep-
kusil se naznačiti mi způsob
projednávání českých záležitostí u úřadů
v tak zv. »uzavřeném« německém území
způsobem, jak jej pan dr. Baxa uvádí, t.j.
pomocí prostředníků neb dokonce
tlumočníků, naopak byl mu dobře
znám náš jednomyslný odpo
proti stanovisku, jež obsahovaly
osnovy jazykového zákona dra
Körbra. « —
Toto osvědčení politika tak váženéhoa
tak zasvěceného, jakým jest a musí
býti zajisté předseda výkonného výboru na-
rodní strany svobodomyslné, značně uklid
nilo nepokoj a obavy jitřící obecnou mys
naší společnosti národní.
Avšak klidu nemělo nám býti dopřáno
na dlouho. Jedva co s nocí vystřídal se den.
doktor
Škarda
Beck
Baxa
Körbr
10
article
Včerejším večerem stihly nás z Vídně dvě
zprávy, které nedovolují nám zbýti se obav
teskných, že opravdu se chystá na nás
v osnově vládní zla újma našemu rovnému
právu a že naše poselstvo vídeňské
nebezpečí to před národem vlast
ním tají, snad v naději, že se mu po do-
brém ještě podaří je zažehnati a od hlav
našich odvrátiti.
Kdežto ctěný předseda výkonného vý
boru naší strany v Praze o obsahu a ustano-
veních Beckova návrhu jazykového zákona
ještě dne 29. t. m. žádné vědomost
neměl, ujišťuje nás dobře zpravený ná
vídeňský dopisovatel dnes 30
května určitě takto:
»Jazykový zákon pro království české
jest hotov a připraven ku podán
— — v parlamentěl
»Nejen jeho zásady, ale také
jeho podrobná přesně stanovená,
paragrafovaná ustanovení jsou
známa netoliko sůčastněným čle-
nům kabinetu (tedy ministrům Práškov
i Fiedlerovi), nýbrž též poslaneňm
obou národních táborův“ — tedy
českým jako národním.«
Spolu naznačuje dopisovatel náš, že byl
hotový ten zákon vládní poslancům našim
i německým svěřen pod pečetí tajemství —
která nebyla dosud nikým porušena. Tu ne-
lze nám než opětovati výtku, že se nemělo
66 poslancův národa zavazovat vládě k taj.
nůstkářství vůči vlastnímu národu. Chy bil
staročeští punktatoři r. 1890 těžce,
že tak učinili a do poslední chvíle vídeňských
konferencí národu tajili, jak se o osud jeho
hraje: a chybuje naše vídeňská delegace dnes
rovně těžce, zavázalali se Beckovi k stejnému
tajnůstkářství.
Beckův
Práškov
Fiedler
Beck
Vídeň
Praha
11
article
Dobrá věc nepotřebuje bát-
se světla a špatná nezasluhuje
aby byla tajena před ohroženým vlastním
národem! Kam to vede, ukazuje případ dra.
Škardy. Jak tu stojí dnes předseda výkon
ného výboru a s ním celý užší a širší vý
konný výbor národní strany svobodomyslné
když nemá ani ponětí v Praze o tom, co
se ví a páše ve Vídni? Jaké to po
měry v našem branném táboře,
kde 66 členů našeho poselstva
má svoje státní tajemství před
vlastním vedením strany ve vla-
sti? Panuje podobná neupřímnost také
Němců? Nezná dr. Eppinger obsah jazyko
vého zákona Beckova? A dr. Škarda ho ješte
29. května 1908 — nezná.
Za to opčtuje dr. Baxa dnes rozhodně
že to, co pověděl ve své řeči parlamentní ze
dne 26. května o chystaném způsobu vyřizo
vání českých věcí u t. zv. německých soudů
jest — bohužel pravdou.
Beckova osnova jazykového zákona pro
království české předstírá, že prý nen
dnes u četných soudů v něme
ckých krajích Čech dostatek úřad-
níků češtiny znalých, pročež prý
nelze tam české záležitosti vyřizovat vždycky
přímo příslušným referentem, nýbrž nutn
těm soudům přiznati výsadu německého úřa
dování a odpomáhati při nich občasné po
třebě vůči stranám neumějícím německy —
tlumočníky.
Tolik nám nabízeli sami Němci již
před 24 lety; ve své řeči ze dne 11. března
1884 na říšské radě jeden z vůdců jejich
dr. Viktor Russ nám jménem strany něme
ckých centralistů výslovně nabízel vnitřn
úřadní češtinu v českých okresech, pak-li se
spokojíme s tlumočníky v německých okre
sech, ba sliboval, že by těmi tlumočníky byl
konceptní úřadníci.
Němec
Eppinger
doktor
Baxa
Beckův
Čo
Russ
Praha
Vídeň
Beckov
12
article
Ale my odpovídali tehda, že neuzná
váme vůbec žádného separátního německého
území, alébrž trváme na tom, aby stejně
Čechům jako Němcům v celé sp
lečné vlasti bylo na úřadech a soudech stát-
ních učiněno po právu v jejich jazyku řád
nými úřadníky a soudci, tak aby každá věc
byla netoliko vyřizována alébr
i projednávána v jazyku strany
Neboť toho prostě vymáhá řádné soudnictv
a bezpečnost právní: kde se operuje s pře-
klady a tlumočníky, tam trpí spravedlnost
občansivo jest vydano Zvšemožným škodám
nejistoty právní. —
Tak rozuměli rovnému právu otcov
naši, tak je vykládal a bránil již náš Ha
vlíček. A nyní po šedesati letech mohlia
směli by se najíti poslanci čeští, kteří by
s práva toho něčeho slevili? — Rovněž
trvali jsme od r. 1868 nezvratně na tom, že
zákonné upravení jazykových poměrů ve
vlasti naší po zákonech platných náleží je
dině sněmu království českého a nikdy parla-
mentu vídeňskému.
Nuže, když již delegace naše jest zavá-
zána k mlčení vzhledem na meritorní obsah
Beckovy předlohy, tož by aspoň jednu
útěchu měla dáti svému znepokojenému ná-
rodu: že nevydá naše dobré ná-
rodní právo na pospas nečeske
většině vídeňského parlamentu
alébrž svorně za jeden muž vy
trvá na tom, aby osnova jazy ko
vého zákona Beckova, ač-li vůbe
je hodna diskuse s naší stra ny.
byla předložena jedině sněm
království českého. Tak káže zákon,
tak veli prospěch národa českého. Jaké tu
tedy váhání a rozpakování?
Čecho
Němec
Beckův
13
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 30. května. (K černěcho
skému krveprolitl.) Ruští sociálně demo
kratičtí poslanci navštívili Cerněchov a podávají
v »Arb. Zlg « zprávy o událostech, jež před-
cházely krveprolití ze dne 25. t. m. Obyvatelé
černěchovští užívali řeky Seretu na svém území
od pradávna ke svým potřobám; prali v n
prádlo, močili konopi a lovili také ryby. Právo
to jim nikdo neupíral a řeka byla obecným ma
jelkem. Cenných, pro obchod se hodících ryb
v Seretu vůbec není. Sněm haličský přijal však
nový rybářský zákon a zavedl t. zv. vodní re-
víry. Revíry se mají veřejně vydražiti a jieh
výnos má připadnouti obecní pokladně. Také
v Černěchově byla před několika měsíci dražba.
Soused Čerev tník podal největší nabídku, větší
než hr. Korytowski a byl přesvědčen, že řek
zůstane opět v majetku obce, jejimž jménem
se účasínil dražby. Ale okresni hejíman Z-
wadski přijal menší nabídku hr. Korytow
ského a pro ajal řeku jemu, poněvadž prý po
skýtuje větší záruku správného rybního hospo
daření, než sedlák. Rozhodnutí hejtmanovo ne
bylo však veřejně vyhláseno a sedláku Čere
vilníkovi nebylo sděleno, že jeho nabídka za
mitnula a také vadium mu nebylo vráceno
Proto jest vysvětlilelno, že sousedé se pokládal
i na dále za držitele řeky a uživali ji stejně
jako od pradávna. Hrabě Korytowski také ne-
činil původně proti tomu námilek. Když všal
při minulých zemských volbách propadl prol
selskému kandidátu Dumkovi a hned na to pro-
padl také při volbách do okresního zastupitel-
stva, počal se matíti na sedlácích a dal je sll-
hati pro užívání řeky. Obecní starosta černě-
chovský prý se také přiznal, že rozhodnut
hejtmanovo, jímž byla řeka dána do nájmu hr.
Korytowskému, v Černěchově nebylo obvyklým
způsobem vyblášeno, takže sousedé nemusili
rozhodnutí tom věděti.
Dumek
Praha
Černěchov
14
article
Zaznamenáváme i tyto zprávy, ponecháva-
jíce ovšem odpovědnost za ně pramenu, z něhož
je berema.
V Praze, 29. května. (Národnostn
otázka v Uhrách.) V poslodní době obje
vily se v Uhrách dvě brožurky, zabývající se
vážně národnostní otázkou. Prvou napsal v Bra
šově maďarsl., soudní rada Balogh, jenž od-
suzuje snahy uherské vlády, aby se národni
škola stala především nástrojem na pomaďaření
nemaďarských národností. Jest bláhovost, do
mnívati se, že dětem možno vnukati jakékoli vě
domosti v maďarském jazyce, jejž v eclém svém
okoli nikde neslyšt, než ve škole. Nad smutnýmí
výsledky, jichž se dociluje takovým vyučováním
musí každý myslící člověk ustrnouti. Nejpovážli-
vější jest, že děti nenabývají ve svém máteřském
jazyku nijakých vědomosti, nenaučí se v něm
ani čísti a psáti. To, co se naučí ve škole ma-
darsky papouškovat, nevnikne jim do krve a
kostí, za krátko to zapomenou a ze školního
vzdělání nezbude jim pranic. Od tohoto záhub-
ného směru školské politiky maďarské musí se
upustiti co nejrychleji. Takový také nebyl
úmysl uherského zákonodárství a jen křivým
výkladem zákonů přílis horliví sluhové svých
pánů zmrzačili tak uherskou národní školu. Kde
společenské styky umožňují mládeži, aby s
skutečně naučila maďarskému jazyku, tam škola
může rávem napomáhati. Kde však společenský
živo! noumožňuje znalost maďarštiny, má být
povinnosu školy, šířiti vzdělání, buditi v dět-
ských srdcích lásku k vlasli jazykom mateř-
ským a tím by vláda účinněji podporovala zna
lost státního jazyka, než když vnucuje dětem
cizí, jim nesrozumitelný jazyk za jazyk vyuče-
Tyto dni vyšla v Pešti brožura „Národnost-
ní otázka a uhorská státní myšlenka“, podepsaná
vaci.
Balogh
Praha
Uhry
Pešť
15
article
V drobném paodeji:
ranní čisis o sobě . . . za 9
odpolední .
. . . . za 2
Ve filislkách na vpnkově:
runní číslo. . . . . . . . 10h
odpoladaí
Inserátv
platí se kotové napra
Fřadplaceni a lnserty přijímná aa
strace v Marlanské slici č.z.
Tam nacházají ae též redla kce
Uskársa a eapedise „Národnich Listi“
Rukoplsy so nevraosjí.
Národnich
Rukoplsa
16
article
psoudonymem Mercator. Pisatel pokládá za
nezbytnou podminku pevného postavení Uher
k Rakousku, aby Maďaři žili v přátelském po-
měru k nemaďarským národnostem. Účelem
správně pochoponé maď. ské politiky má býti
ve spojení s rakouskými Slovany poraziti něme-
ckou hegemonii v Předlitavsku a tím téžiště
celé říše přesunouti do Pešti. Pokud jde o ne-
maďarské národnosti v Uhrách, pisatel dopo-
roučí, aby vláda podporovala rozkvět měšt, jež
jsou nejlepším vodičem státního jazyka do ši-
rokých vrstev lidových. K jazyku a kultuře ná-
rodnosti nesmí se však vláda chovati nepřátel-
sky, nýbrž má je bezelstně podporovati. Správní
úřadníci mají býti bezpodmínečně znalí jazyka
lidového. Národnostní zákon má býti tak upra-
ven, aby se jazykům nemaďarským zabezpečilo
dosti práva ve správě, u soudů a zejména ve
školách. Poněvadž pisatel nemá naděje, že by
sama vláda vystoupila s takovou opravou ná-
rodnostního zákona, navrhuje, aby se v Uhrách
utvořila za tím účelem liga z politiků, novinářů,
literátů a zástupeů hospodářských kruhů, a do
ní se přibrali zkušení úřadníci ze smíšenýeh
měst a okresů, jakož i umírnění živlové z kruho
národnostních.
Tyto maďarské hlasy, napomínající k poeti-
vému vyrovnání s nemaďarskými národnostmi,
jsou velice potěšitelné, ale bojíme se, že
v Uhrách zůstanou hlasem volajícího na poušti.
Mercator
Maďar
Slovan
Uhry
Rakousko
Předlitavsko
Pešť
17
title
Politické zprávy zahraničné.
18
article
V Praze, 30 května.
Praha
30 květen
19
article
Stáří slovanské myšlenky.
V petrohradském „Kraji“ (polském) dočí-
táme se zajímavého výroku prof. Ivana Fileviče
o stáří slovanské myšlenky. Učenec tento v de-
batě, která se rozvinula v „Slovanském spolku“,
po řeči p. Bašmakova opravil slavjanofilské heslo
„pravoslaví, národnost, samodržaví“ v ten
smysl, že Slované mají míti za he slo
pouzc „národnost“ apodtím heslem
se sjednotiti. „Prapor jednoty slovanské
věje na prvých stránkách naší kroniky. Kluczew-
ski právem nazývá Nestora letopisce panslavi-
stou. Myšlenka ta měla přívržence již před
Potrem Velikým i po něm. Ano ani „novbslo-
vanství“ není ničím novým, a představiteli jeho
byli již Denilevsk, a Sladkovský.“ v
(Danílevský byl ve včerejším čísle „N. La. t
v petrohradském dopise vinou tiskové chyby
přezván Daudlevským, což timto opravujeme.
„Velkosrbská propaganda“ v Bosně.
Bělehradské listy uveřejňují následující
zprávu, ukazující, jak se dokonce zbraně ob-
jednávají pro „velkosrbskou propagandu
v okupovaných zemích:
„Nedávno se vyskytlo několik podezřelýcn
lidí v Kragujevci a pokoušeli se tajně ko u-
piti jistý počet pušek. Pod pečetí nejhlubšího
tajemství svěřovali, že jsou vysláni Srby bosen-
skými koupít jim zbraně k velkosrbskému po-
vstání. Slibovali až 1000 korun za srb-
skou opakovačku, jakou je ozbro-
jeno srbské vojsko, zvláště bůdedli
se srbským z nakem. Ale když viděli, že
jim Srbové „nevětí, ztratili se jako smrad.“
profesor
Filevič
Bašmakův
Slovan
Sladkovský
Srba
Boseň
Kragujevac
21
article
Ze Starého Srbska
Srbsko
22
article
V Skoplji byli před několika dni odsouzenl
srbšti národovci Jevstatij Karamatijevič, du-
chovní, jeho syn Jovan Karamatijevič — oba
k doživotnimu žaláři v Malé Asii; učitel Stevan
Antonievič odsouzen na tři leta do žaláře a
k vyhnání do Malé Asie.
Srbové v Slarém Srbsku do nedávna těšili
se úplné samosprávě církevní i školské. Od t
doby, co Rusko z mürzstegské dohody fakticky
Jevstatij Karamatijevič
Karamatijevič
Antonievič
Srba
Asie
Rusko
25
article
V Praze, 30. kvélna.
Praha
26
article
6— (Kronika.) Co že se děje? Našim
krajanům odpůrcům že je všecko dovolenoa
nám nic? Nový zákon že se chyslá po jejicl
chuti a na újmu naši? Je li to vůbec možno
A kterak že vlasině stoji naše věcí?
Přejete si obrázek, jak stojí naše národn
věci? Poučný obrázek, názorný a věrný?
Saisona turistická právě začala, malý výlee
do kraje bude velmi vděčný. Ven do kraje! Tam.
kde je nejčeštější, zcela náš! Někam na Sázav
sko nebo do Brd. A kousínek snad ještě na
jih. Jste tu v samém nitru oblasti. Zavadite o
železnou dráhu a svezete se nějakou stanici
Z okna vagonu čtete jmena drobných staniček
Dobronitz—-Dobronice, Chynau—Chýnov, Kla
drub—Porin, Kladruby—Pořin . . . A druhé ná-
pisy a návěští: Stalionsvorstand—přednosta sta
nice, Ausgang —Východ, Trinkwasser—pitná vo
da . ..
Tak stojí naše věci! Nejčeštější kraj, z
celý rok ani Němeček tu nevystoupi, ale všude —
jiný jazyk napřed, nesvůj, nenárodní! Jako
kdekoli v zemi porobené, někde v zámoři,u
národů ještě dalekých vší — uvědomělostil
— Nu, zastrčená stanička! Neprobudilý
kraj! Jinde je lépe! V Táboře, v Písku, v Par-
dubicích jsou české nápisy napřed. Jsou-li jinde,
mohli by zde být taky! Obec je vinna ! . ..
Což o nějaké slovo omluvy! To se najde
A ty vlastenecký pasažére, národní inteli-
gente, doktore, profesore, spisovateli, politiku,
poslanče, který tudy jedeš a z okna vagonu
vyziráš do požehnaného kraje, necítiš se tu také
trochu doma v tom »zapomenutém, neprobudi-
lém dosud« koutě? A nejde jen o nějaký
skout«! Takových staniček s nápisy, které nás
ponižují, není málo! Je iich v českém kraji
Němeček
Sázava
Brdy
Dobronice
Chynau
Chýnov
Kl
Kladruby
Tábor
Písek
Ausgang — východ
Trinkwasser
27
article
plno! Celý šeredný hemzot! A necitiš se, milý
poutniče vlastenecký, tak trochu spoluzahanben
tím smutným stavem věcí? A tak trochu i —
spoluvinným?
— Inu, potéšení právě to není žádné ! Leč
jakáž pomoc? Sam jsem svoji povinnost výko
nal. U nás doma máme nápisy v pořádku
Každý ať jen svoji povinnost koná, ať se
sebe stará!.. . Pak to půjde ! . . .
Tu jej máte nepokrytý, nahý projev prin
cipu, který nás ovládá a určuje stav věct!
Každý o sebe! Jen o sebe! O nic víe,
než o sebe!
A tak je zcela přirozeno, že jest, co jes
a nemůže jinak být! V Táboře, v Písku, v Par-
dubieích a snad na jiných místech ještě jdou
snad věci, jak si je přejeme, ale zde a na mi-
stech nesčíslných po vší oblasti nejsou, jaké
by měly být. A — nebudou! Aspoň, ne
tak brzol
Proč by nebyly?
Protože lidé domácí nemohou se o ně po
starati. Nestači na to! Žijí v těžkých poměrech.
zápasí s tvrdou hroudou. A nikdo nepřichází
aby je povzbudil, aby poradil, cestu ukázal, po
mohl.. . Nikdo nepřichází a nepřijde, pro-
tože zásada brání, kterou jsme přijali, heslo.
které vyznáváme, hanebné, nízké!
— Každý jen o seb e se starej ! . ..
— Nu l Sám nemohu I Jsem doktor, profesor
poslanec, inteligent zaměstnaný svým povoláním
Měl by tu někdo být, kdo by ty a takové zále
žitosti jménem i na prospěch celku obstaráva! ..
Aha! Měl by nékdo býtl
Měl by být, ale — není.
eob dole vo
Tak stojí naše věcil
Každý jen o sebe, každý jedinec, každí
obec, každý obor, každá strana, všichni jen
o sebe! A o celek — nikdo!
Tak stojí naše věci! e
osdene o
ovlr a
a dn
nedo
Sam
Tábor
Písek
28
article
Arci! Nějský »nápis na slanici« nedá ješt
nárudní život! Ale nápis, rozumí se, je —
symbol! Značka, čárka, ukazovák na stroj
Udává povšechný stav ! Život národa obsáhá
množství záležitostí. Týkají se celku, značí jeho
potřebu, jeho život, jeho sllu. Všecko na tom
sejde, jsou-li opatřeny či nie! Jsou-li opalřovány
pilně a neúnavně, je celek zdráv a silný. Ne-
jsou lí, zle matičkol
Máme na sobě boleslný příklad. S potře
bami a zájmy našeho celku národního mají s
věci jak rafička ukazuje. Jako s nápisy na že
lezniční stanici v kraji: nikdo se o ně
nestará! A ná sledek je přirozaný. Jsme bez-
mocný, cbabý celek. A jsme tak smutným sla-
vem věci sami vinni, ačkoliv svádíme vinu
stále na někoho druhého.
— Jak pak ! Naším odpůrcům se nadržuje
V tom je všecko zlol
Zajisté ! A zcela přirozeně! Silné věci se
nadržuje a jejich věc je silna. Sila k sílese
druží, fyšický zákon! Kdyby také naše věc byla
silna, nadržovalo by se naší sile — stejně
Sily by se vyrovnaly.
— A naše věc není silna, protože — sam
nechceme
— Ohol . ..
Chcete důkaz? Je na snadě. A matema
tický ! Držle se symbolické značky! Je spolehliva
Stanice v krají!
Po celé siti železničné je jich naseto. Vše
cky svými nápisy hlásají naši slabost a nesehop-
nosl, naši hanbu a poníženost ! Jezdime všickn
kolem, turisté bezděční, národní inteligenti, kri-
tikové a politikové, hledíme z okna svého va-
gonu a hubujeme v duchu na poměry !. Sna
hubujem i na hlas a veřejně. Na bezpráví, které
se páše, na netečnost našinců a úskočnost od-
půreů, na libovůli a přehmaty úřadní a bůh
ví nač ještě! Sestrkujeme hlavy a hubujeme, ale
— nečiníme sami nic, aby se věci napravily!
bůh
29
article
A přece by bylo tak s n a d n o od pomoci
A přece by bylo tak s n a d n o od pomoci
tak snadno, zjednat pořádek v symbolu, tak
snadno, přehodit, vyrovnat nápisyl
Na stanicích v městech A, D, C . . . jsou
nápisy v pořádku. Dotyčně obce učinily po
třebné kroky. Kdyby podniknuty byly stejné
kroky všude jinde, byl by pořádek všude, n
všech stanicích, po všem ostatním území! Ale
nikdo se nestará, aby potřebné kroky byly
podniknuty — všude jinde! Není nikdo, kdo
by měl čas a prostředky, potřebnou vábu osobno-
sti achlasu, aby všecko přebližel, všude moh
zasáhnout, povzbudit, přičinit, aby věci šly, jak
chodil mají! A nejen věci nápisů, ale v šecky
věci, které se týkaji polřeby celku, které opa-
třeny či neopatřeny tvoři buď sílu celku anebo
— jeho slabosl.
— A proč tedy takový »Někdo« není, kdo
by měl čas a prostředky a potřebnou váhu
hlasu? . . .oe
Tu je zdroj všeho zla!
Není, protože — nechceme. Nemám
smysl pro celek a jeho potřebu. Chceme jen
hubovat a slyšet svěj hlas, ale nechceme nijak
přičinit, aby tu někilo byl, kdo by o potřebu
celku péči vedl. Nechceme se nijak namáhat,
protože je to nepohodlné. A pohodlnější je
hubovat a svlastenčit slovy a vinu svádět n
druhé. A namlouvat sobé a jiným, že už je
všecko v pořádku, kde jen každý o sebe se
stará! I ten, kdo je sláb a nesamostaten a starat
se ani — nemůže! A třeba těch slabých
nesamostatných v každém kultarném celku bylo
a musilo přirozeně být — devadesát procent
Oněch devadusát procent, kleré sice tvoří hlavní
tlum každěho množství, ale přece, aby dospěli
k cili, potřebují a budou vždy potřebovat, aby
— byli vedeni !
— A ostatně! Což Národní rada? Ne-
máme-liž svůj — »ústřední orgán«? Vždyť jsme
si jí založili! Proč se nepostarala a nestará
30
article
Vskulku ! Ústrední orgán ! Tu by tedy byl
Vskulku ! Ústrední orgán ! Tu by tedy byl
konečně »někdo«l
Ale přihlédněle blíže! Náš ústřední orgán
vlastně — nemůže, co by měl! Aspoú nemohl
dosud. Neměl ani dostatek času, ani prostředků,
ani moci a všeho druhého, čeho je třeba k ta-
kovému úkolu.
Co byla Národní rada dosud?
Jakási prostředkovaci kancelář pro některé
otázky a záležitosti národní.
Pro které olázky a záležitosti?
Nebylo nie výslovně řečeno. Slanovy zněly
tak povšechně: národní záležitosti! Kdo kde
měl nějakou bolest či nesnáz s fitulem národ-
ním obrátil se k Národní radé o radu a pomoe.
A Národní rada ochotně radila. Množství žk.
dostí docházelo, agenda nesmírně vzrostla, slly
neslačily. Ale Národní rada byla neúmorná, za
kládala odbory, svolávala schůze, množství
oborů a množství schůzi! Všude se mnoho ra-
dilo a debatovalo, usnášelo a korespondovalo,
ale věci národního celku slojí dosud, kde je
vidíte státi: nedotknuty, nevýřízeny! Národní
radě nezbývalo na ně času. A kdyby snad bylo
času, zas nebylo prostředků! A nebylo jiných
a jiných věcíl
Národní rada svolává právě zase nějskou
valnou hromadu. Valná liromada je někdy pěkné
divadlo. Obřad pro zevnější dojem. Mluví se
pěkné řeči, hlasuje se a debatuje Účastník od-
chází s pěknou ilusí, že se snad něco děje.
Ale pěkná divadla jsou pěkně — iluse.
Nemá li také přiští valná hromada Národní
rady zůstat jen pěkným obřadem pro zevnějsí
dojem, bylo by nezbytno, aby ústřednímu
orgánu šestimilionového kulturného celku zjednán
byl dřive nějský možný základ činnosti.A
je-li řeč o základu, rozumi se takový, který
by ústřednímu orgánu dával čas i prostředkya
všecku schopnost, obstarat, čeho třebaa
především, čeho má celek národa k zápasuo
své bytí nejvíce polřebí, činitele — vedoucího
Vskulka