2
masthead
V Praze, v pátek dhe 7. prosince 1900.
Praha
4
masthead
pl. listr
re s
v Praze v zdministrael
sa mřsie . . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donášker
na měsie
5i
ns čerit leta .
ve dllalkách
re s v Praga
5
masthead
aa měsie . .. . 9 K S0
Teštou
mt
ei
sk ttrrto boals
s drají sásilko
na nbel
:::i1e)
ne anrt 1ei
ei
7
masthead
O drebném prodejit
saaní číslo o sobě . . . za Sh
sdpolední
. . . . na 3 b
Ve Glialkách na venkověí
ranní číslo. . . . . .
sápolodní . . . . . . . . Bb
Inserasy
plati se hotsvě napřeš.
Fředplacení a instrty přijímá sámlni
strace v Masisnské ulici č. z
Tam nacházejí se též rzdake
tiskárna a szpedice „Hárednich Listě“
Rukopisy se nevraceji
Masisnský ulice
8
article
Bděme a dbejme!
Bděme a dbejme!
»Vejna není kojná«, zní staré příslov
lidu našeho, jež má svou platnost také pro
vojny a bitvy nekrvavé, vedené hlasovacími
lístky na kolbišti volebních zápasů strana
národů. A národ náš prodělal již něco vo-
lebních bitev, zažil již něco zkušeností vá-
lečných, že věru může se zváti »atamanem
v půtkách tuženým«. Než, jakkoliv zvyklý
na všelikou svízel a ostřici volebních zápasů.
musí se v nynější tak neobyčejn
a tak rozhodné kampani opásati z vý
šenou ostražitostí, aby snad neby
překvapen úklady a zákeřnými ranami, jichž
by mu způsobiti mohla netoliko zloba, lest
a faleš starého zapřisáhlého nepřítele vlasti
ale pohříchu i zlovůle a zaslepená strannická
zášť vlastních zavedených anebo zrádných
synů. Rána od cizího nepřítele zadaná nikdy
tak nebolí jako rána od bratra nevěrného
Každý národ bolestně se zachvěl, ja
koby se dýka dotkla srdce jeho, kdykoli
na trnité dráze svého zápasu o život a vlas
vrazil na trudný zjev zrady a úkladu, na-
strojeného rukou bratrskou. Takový záchvěv
bolestný otřásl každým poctivým srdcem če-
ským onoho dne, když první poslanci »so-
ciální demokracie české«, rodili Češi, ve
vídeňském parlamentě před tváří ne-
přátel schválně a okázale odříkali se
nejživotnější snahy a potřeby národa našeho
obnovy samostatného českého státu na od-
věkých, přírodou samou daných základech
a hranicích jeho, neřku, když potom přímo
spojili se s úhlavními nepřátely života našeho
pomáhajíce jim vyrvati nám tu trochu ná-
rodního práva, jež byl jazvku naše mu
v úřadech vlastí našich povolil Badeni i Ně-
mec Gautsch. V nevýslovném hoři svém nad
touto zradou nicméně národ český nezane-
vřel v srdci svém na svůj dělný lid, přálsi
Čech
Baden
Gautsch
9
article
jej míti vysvobozena ze záludných osidel
nepřátelských a navrácena sama sobě. V té
snaze vlastenecké jala se národní strana
svobodomyslná co nejupřímnéji pomáhati
slovem i skutkem sdružení dělnictva národně-
sociálního, které slibovalo věrnost národu
i vlasti. Doufalať, že ono, podepřeno účinnou
sympathií veškeré naší vlastenecké veřej-
nosti, časem přivede národu našemu jeho
internacionálou odcizené syny zpět, přesvěd
číc je, že marno nám Čechům v Němcích
hledat právo a blaho pro trpíci český lid,
mnohem spíše že je nalezne český delník
v slovanském, demokratickém na-
rodě bojovníků husitských, jimž Pán velel
»i život ztratiti pro lásku bliz-
ních svých.. .« jak zněla velebná písen
Žižkova.
V tom duchu vítali a podporovali za
jisté všickni upřímní našinci vznik a zřízen
sdružení dělnictva národně- sociál-
ního před nemnoha lety, které slibovalo
věrně bojovati po boku naší nnrodní strany
svobodomyslné za svobodu všeho národa
samostatnost vlasti české. Aby nám byl tehda
tak někdo prorokoval, že přijde den, kdy
dožijeme se i u této strany trpkého zkla
mání. Aby nám byl tenkrát tak někdo řekl.
že za všechnu tu upřímnost a snahu svou
budeme sklízeti časem nedůvěru a nelásku,
které vyspějí posléze u jedné části národních
sociálů až i v hotovou faleš a zradu! A hle,
dnes stojíme před kormutlivým tím skutkem,
I když vůdcové národních socialistů vypo-
věděli nám družství a spojenství, nechtice
slíbiti, že poslanci jejich vstoupí do společ-
ného s námi klubu ve Vídni, i tehda
mohlo se vždy přece za to míti, že v zápase
volebním strana národních socialistův vždy
Čecho
Němec
Žižkov
Vídeň
10
article
osvědčí se býti stranou národní a státo
právní a nikdy nespolčí se s bez-
vlasteneckou stranou interna-
cionálův, proti které až do včíra bojo-
vala vášnivě jako proti nejurputnějšímu ne-
příteli, a kterou nenazývala ve svých listech
jinak, než stranou zaprodanou Něm-
cům. Tu se přece mohlo za to míti
dojdeli kde ku rozhodné, užší volbě mezi
naší národní stranou svobodomyslnou a so-
ciálními demokraty, že tu vždy a všude
strana národních dělníkův postaví se proti
nenárodní straně sociálně demokratickéa
přidá se k národní straně svobodomyslné.
Leč úterní volba 13 volitelů páté kurie
v Nymburce poučila nás pohříchu o jiném.
Osud toho starobylého našeho města jest
znám. Německá severo-západn
dráha vyhlédla si je za jednu z obětí své
germanisační páry. Nastavěla v něm svých
strojíren a továren, nasázela sem německých
úřadníků a jala se již v tom našem ryze
českém Nymburku založením německé školy
zřizovati německou kolonii. Během let ne-
podařilo se jí sice ryze český kraj poněmčit.
ale vychovat v něm národně lhostejný
materiál pro internacionálu; s tímto ovo-
cem germánské propagandy severo-západní
dráhy je nyní našim občanům nymburským
při volbách zápasit.
Při volbách v V. kurii mohou zvítězit
nad živlem internacionálním jen pomocí ná-
rodního dělnictva. Letos však nenadále toto
národní dělnictvo vypovědělo solidaritu
občanské straně národní a postavilo si svého
vlastního kandidáta. Následek toho byl —
rozbitá volba volitelů.
Kandidáti strany národně-svobodomyslné
dostali 429 hlasů, národně sociální dělníci
259 hlasů, sociální demokraté 454 hlasů
Žádná strana nedosáhla absolutní většiny
i vypsána tudíž užší volba mezi oběma nej-
silnějšími: stranou národně svobodomyslnou
a stranou internacionální.
Německo
Nymburk
11
article
Čest i zásada, povinnost k národu i k
vlasti ukládaly zajisté nyní národním děl-
níkům, aby pomohli k vítězství národní
straně svobodomyslné, s níž mají spo-
lečný program národní i státoprávní
Do včíra bojovali dělníci národní proti
straně sociálně demokratické boj zásadní
Boj za vlast a národ český proti bezvlaste-
necké internacionále. Za samostatnou českou
vlast a za právo českého národa vyšli však
v boj proti téže sociální demokracii vlaste-
nečtí občané nymburští.
Kdež jinde bylo tudíž místo národníe
dělníků, nežli po boku jejich? Ale tu ráno
v den volby stihne do Nymburka zvěst, že
pražský orgán národních socialistů (» Česká
Demokracie«) vydal heslo, aby národní děl-
níci v Nymburce nešli k volbě, nýbrž zůsta-
vili »oběma protivným stranám
volně pole«. Již to bylo trapným překvape-
ním a takřka zradou. Než pravé jidášství
mělo teprve během dne vyjíti v jev.
V poslední hodinu volby, kdy strana
svobodomyslná měla již patrnou převahu
nad internacionálními sociál.demokraty — při-
hrnuli se pojednou národní socialisté do volební
síně a odevzdávali šmahem své hlasy pro
— sociální demokraty, až tito do-
sáhli pomocí jejich převahu 37 hlasů
nad voliči národně svobodomyslnýmil
Toť skutek šeredné zrady, jehož mrzkost
otřese veškerou duší národa českého. Ne-
viníme z něho celou stranu národně-sociální,
která snad za nymburské své kozáky ne-
může, ale varujeme ji, aby chovala lepší
kázeň v řadách svých a napomínáme naše
vlastenecké voliče, aby se neoddávali důvě
řivě takovému nymburskému pohodlí, nýbrž
byli všude vzhůru, na stráži
ohroženého bytu národního za
jeden mužl
Nymburk
sociálno demokratický boj
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 6. prosince. (Kdo překáž
federativnému zřízení Rakouska?)
Orgán vídeňských antisemitů, jenž se už jednou
přimlouval za změnu rakouské ústavy ve smyslu
federativném, zabývá se i v dnešním čísle touto
otázkou a shledává, že hlavní překážkou želané
změny ústavy vedle Maďarů jsou Poláci. »Poláei
— píše »Deutsches Volksblatt« — rozuměl
slovanské solidárnosti vždy jen v tom smyslu,
že z ni ostatním Slovanům vyplývala povinnost.
podporovati specifické zájmy polské. Byli tal
dlouho federalisty, dokud neuzavřeli svůj sou-
kromý smír se stranou ústavověrnou. Byvše t-
kovým způsobem nasyceni, stali se ve sku-
tečnosti nejhouževnatějšími zastanci prosincové
ústavy, kteráž má od té doby jim hlavněeo
děkovati za své trvání. A jest to přirozeno.
Poláci necití potřeby takové změny ústavy, jež
by přinesla mír Němcům a Čechům; nebot
předně jim se vede velmi dobře i za nynějš
prosincové ústavy, jež pro Halič ve mnohýeh
důležitých bodech pozbyla vlastně platnosti, z
druhé česko-německý spor je nejvydatnější zá-
rukou rozhodujícího vlivu Poláků ve Vídni, jenž
by okamžité velice poklesl, kdyby se Němci
Čechové počali snášeti.«
Tato slova, jež se týkají ovšem jen kon-
servativních a zpátečnických živlů polských
chovají v sobě bohužel mnoho pravdy.
Maďar
Polák
Němec
Čecho
Praha
Rakousko
Halič
Vídeň
Deutsches Volksblatt
13
article
Z Krakova, 6. prosince. (Rusko a za
hraničniPoláci.) »N. Ref. « otiskuje zprávu
jednoho poznaňského listu, která, kdyby ukázala
se pravdivou, vrhla by zajímavé světlo na vzá
jemný poměr dvou největších národů slovan
ských. Počátkem tohoto roku přijel prý do Kra
kova jeden z vynikajících Poláků ruských, aby
zpravil haličské Poláky o nových proudech, za
vládnuvších v Petrohradě. Mezi papíry zesnulého
hr. Milutina nalezl se prý memoriál, týkající se
poměru rakouské a německé vlády k Polákům
spolu s návrhy, jak by se v otázce polské měla
zachovati vláda ruská. Memoriál byl prý pře-
ložen caři a ten jej dal posouditi zvláštní komisi,
v níž se nacházel i kn. Imeretinský. Při tom
vzaty v úvahu: 1. Bývalá činnost hr. Kalnoka,
směřující prostřednictvím tisku i jinými cestam
k rozdmychání nenávisti k Rusku mezi Poláky
haličskými i ruskými; 2. stanovisko vlády něme-
cké vzhledem k poměru rusko-polskému; 3. ru-
ská otázka v Haliči, jakož i poměr polského
kola a veřejného mínění polského k rakouským
Němeům po pádu hr. Badena, mimo to i poměr
Poláků pruských k Němcům; 4. projevy veřej
ného mínění polského v samém Rusku. Výsledek
porad byl pak prý následující: Jest radno a uži-
tečno, aby si ruská vláda ziskala význačné pol
ské hlasy za hranicemi, v Rusku pak aby si po-
činala vzhledem k Polákům tak, by se ve všem
polském tisku vzbudil silný ruch protiněmecký-
Co je pravdy na této zprávě, ukáže se a
v brzku. »Czas« prozatím tvrdí, že mu o výše
uvedeném hostu z Ruska není nic známo.
N Ref
Polák
Milutin
Baden
Němec
Krakov
Rusko
Petrohrad
Halič
14
article
Z Krakova, 5. prosince. (Odcho
prof. Lutoslavského.) Některé lvovské
denníky přinesly sensační zprávu, že senát
university krakovské odňal professoru filosofie
Lutoslavskému právo přednášeti a že Lutoslavský
následkem toho byl nucen opustiti Krakov.
Vyloučení stalo se prý proto, že prof. Luto-
slavský při výroční oslavě povstání z r. 1831
pronesl dne 29. m. m. přes zákaz senátu i po-
licie veschůzi mládeže polské přilis vlasteneckou
řeč. Z celé zprávy je pravda jen to, že prof.
Lutoslavský z Krakova skutečně odjel. Nebyl
však zbaven professury, nikdo vůbec mu nečinil
výtek pro řeč ze dne 29. listopadu, nýbrž
odjel ze své vůle prý do Vratislavi, kde se
chce léčiti ze své nervové choroby,
kterou
trpěl už delší dobu.
Lutoslavský
profesor
Lout
Krakov
Vratislav
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
„Polské nebezpečí.“
»Berliner Corr.«, orgán ministra vnitra Rhein-
babena, pokračuje ve článeích proti Polákům
nadepsaných »Polské nebezpečí«. Ukázav v př
dešlých článeích, že Poláci rostou početně i hospo
dářsky přese všecko kruté pronásledování prusk
vlády i veřejnosti, rozbírá v pokračování, z čeho
Poláci čerpají mravnou sílu k nerovnému boji
Ze spolků. Jeť v Německu 894 polských spolků
»více méně politických«, v nichž je zapsáno
82.000 členů. Protože do místností spolkových
docházejí i hosté, nachází se ve spolkové orga-
nisaci polské několik set tisíc státu i národu
německému nebezpečných individuí. »Více méně
politickými« spolky jsou ministru Rheinbabenov
spolky pěvecké, ochotnické, sokolské. Cituje ně
které sokolské pochody na důkaz.
Hanebný vedete boj, páni Němci, hanebné
jsou vaše cíle i zbraně
Polák
Němec
Rhein
Německo
Berliner Corr
16
article
Protianglická řeč gen. Merciera,
již měl, jak známo, nedávno v senátu fran
couzském, způsobila v Anglií značné znepoko-
jení. Tisk tamní zapomíná, že gen. Mercie
nemluvil za vládu nynější, nýbrž za naciona
listickou opposici, jejíž protibritské plány s těž
dojdou uskutečnění, dokud Loubet státi bude
v čele republiky francouzské; nicméně projevu
onoho chopily se vládní a vládě blízké kruhy
anglické, aby jím podporovaly své plány
na rozmnožení vojenské moci brit
ské. Ku podivu, i některé neodvislé listy brit-
ské vyzývají vládu, aby nezůstala oproti
vyhrožování francouzským vpádem
na území britské nečinnou.
»St. Jämes Gazette« pak píše: »Jest
ďobře, budeme-li v každém sméru na stráži
Poněvadž dlužno pokus vpádu francouzského
za možný pokládati, musíme také my učiniti
proti tomu opatření. Zvýší-li tak Mercier naši
bdělost, prokázal nám tím velikou službu.«
Anglo-portugalský spoleký
Z Lissabonu sděluje se »Voss. Zigu. a
Zde proslýchá se, že připluti anglického loďstva
bude podnětem k prohlásení anglo-
portugalského spolku. — Ostatně již
jednání portugalských úřadů v Lourengo Mar
quezu proti Burům dokazovalo, že mezi d v
rem portugalským a Anglií jsou nejintimnější
styky.
Mercier
Voss
Ziga
Bur
Anglie
St . Jämes Gazette
Lourengo Mar
17
article
Volební ruch.
Volební ruch.
Do Král. Vlnohradů
Volební výbor národní upozorňuje, že volby
volitelů v kurii venkovských obcí na Král
Vinohradech konají se v pondělí dne 10. pro-
since t. r. v Národním domě od 8. hod. ranní
do 4. hod. odpol. Lístky hlasovací vydávají se
na městském úřadě každý den od 8—2 hod.
odpol. Voli se 70 volitelů. Volební výbor na
vrhuje tuto kandidátní listinu vesměs mužů,
kteří voliti budou kandidáta národní strany
svobodomyslné.
Kandidátní listina
1. Barborka Josel, vlastník realit, čís. 29: 2. Bíle
Matěj, mistr tesařský, čís. 834; 3. Borůvka Ceněk
lěkárník, čís. 569; 4. Brom Karel, ředitel cukrovaru
čís. 2241 5. Bureš Tomáš, sedlář, čís. 636: 6. MUD
Král
Barborka Josel
Bíl
Borůvka
Brom
Karel
Bureš
národní dům od 8
18
article
Čmuchal Jaroslav. lékař, čís. 680; 7. David Robert.
obchodník, čís. 620; 8. Dvořáček Pankrác, inatalateur,
čís. 816: 9. Frič Jos. Jan, mechanik, čís. 233 ; 10.
Führich Karel, obchodník s dobytkem, čís. 1: 11. JUDr.
Havelka Otokar, advokát, čís. 849; 12. Hlendrých Jan.
odborný přednosta, čís. 529; 13. Herbst Fr. Jos., ob-
chodník, čís. 299: 14. JUDr. Herold Josef, advokát.
čís. 593; 15. Holeček Bohumil, stavitel, čís. 891; 16.
Horák Karel, architekt, čís. 186: 17. Hrabě Jan, klo-
boučník, čís. 771: 18. Ibl Čeněk, c. k. professor, čis
503; 19. Jerie Josef, stavilel, čís. 1045; 20. Jirousek
František, obuvník, čís. 531; 21. Kanda Josef, ředitel
měst. kanceláří, čís. 109; 22. Kasl František, továrník,
čís. 468; 23. Kieswetter Miloš, inženýr, čís. 717; 24.
Knotek František, c. k. poštovní sekretář, čís. 955;
25. Kreh Ludvík, c. k. poštovní sekretář čis. 914; 26.
Krystlík Emanuel, mistr lakýrnický, čís. 421 ; 27. Kune
Antonín, mistr tesařský, čís. 844; 28. MUDr. Kurz
Antonín, lékař, čís. 236; 29. Máček Josef, mistr tru-
hlářský, čís. 677: 30. Majer Jan, slavilel, čís. 874;
31. Maršner František, továrník, čís. 958; 32. Matějka
Josef, železník, čís. 531. 33. Mokráček Jan, obchodník,
čís. 334; 34. Mokrý Vfolav, stavitel kočárů, čís. 677
35. Očenášek Jan, vlastník realit, čís. 915 ; 36. Pacák
Franlišek, uzenář, čís. 379; 37. Pavel Bohumil, ho-
stinský, čís. 70; 38. Pavlík František, učitel, čís. 277;
39. Pešek Josef, zámečník, čís. 217; 40. Pražák Je
Ot., professor, čís. 450; 41. Prokopec Karel, továrni.-
čís. 342: 42. Ryba Vilém, redaktor, čís. 938 ; 43. Rredl
Antonín, sochař, čís. 276; 44. Růžička Josef, ředitel
měšť. školy, čís. 545; 45. Růžička Josef, truhlář, čís.
Jaroslav
David Robert
Dvořáček
Frič
Jan
Führich
Karel
JUDr
Havelka
Otokar
Hlendrý
Herbst
Herold Josef
Holeček
Horák
Ibl
Jerie
Josef
Jirousek
Kasl
František
Kieswetter
Miloš
Knotek
Krystlík
Kun
Antonín
Majer
Maršner
Mokráček
Očenášek
Pacák Franlišek
Pavel
Pavlík
Otakar
Prokopec
Vilém
Růžička
Jos
Kreh Ludvík
19
article
886; 46. Schmidt ze Sönbergů Vítězsiav, vlastní
realit, čís. 195; 47. Schnirch Jaroslav, inženýr, ředitel
kotel. spolku, čís. 415; 48. Sikyta Joseí, stavitel, čís.
675; 49. Skuhravý Julius, řídící učitel, čís. 260 ; 50.
Slunfčko Emanuel, revident, čís. 759 ; 51. Spanilý Jan.
krejčí, čís. 479; 52. MUDr. Stretti Karel, městský lé-
kař, čís. 671; 53. Suda František, ředitel pivovaru.
čís. 810; 54. Suchomel Antonin, řeznik, čís. 620 ; 55.
Šourek Jan, zlatník, čís. 67, 56. Štětka Jan, továrník,
čís. 892; 57. Švestka Jaroslav, řídící učitel, čis. 760
58. Tichý Václav, obchodník, čís. 148 ; 59. Tokstein
Jan ml., vlastník realit, čís. 474; 60. Toufar Antonín,
obchodník, čís. 403; 61. Truneček Josef, hostinský
čís. 768; 62. Tureček Filip, krejčí, čís. 481; 63. Víše
Josef, starosta města, čís. 325; 64. MUDr. Vlasák
Erazim, městský lékař, čís. 728; 65. Vodička Josof.
vlastník domu, čís. 227; 66. Zahradecký Václav, vlast-
ník realit, čís. 984: 67. Zahrádka Josel, malíř, čís.
728; 68. Mollenda Karel, c. k. professor ; 69. Zika
Jiljí, řezbář, čís. 394; 70. JUDr. Žák Karel, advokát,
čís. 235.
Schmidt
Schnirch
Jaroslav
Sikyt
Julius
Emanuel
Jan
Stretti
Karel
Sud
Šourek
Štětka
Švestka
Václav
Jan ml
Toufar
Antonín
Josef
Tureček
Vlasák Erazim
Vodička Josof
Zahradecký
Zahrádka Josel
Mollenda
Zika
JUDr
Žák
Sönberg Vítězsiav
Suchomel Antonina
20
article
V Praze, 6. prosince.
Praha
21
article
Kompromis mezi klerlkály a soclálními
demokraty. Dle zprávy o voličské schůzi kle-
rikální v Semilech v »Katol. Listech« byli tamní
křesťanští sociálové k ponuknutí strany soc. demo-
kratické ochotni uzavříti s touto stranou kompromis
ba jak sám jednatel přeslavné Katolické jednoty se-
milské P. J. Fi ler se prohlásil, jsou tamní »ohnivíe
členové této jednoty ochotni uzavříti kompromis
čestný s kteroukoli stranou jinou. Celá tato
komedie budí útrpný smích. Že soc. demokracie ta-
kového činu je schopna, není ostalně nic divného,
neboť již dávno se ukázalo, že strana tato v zájmu
svého prospěchu neštítí se ani sebe horších pro-
středků k dosažení cíle a že bratříčkuje se i se
svými úhlavními odpůrci, kyne-li jí z toho zisk. Týž
připad kompromisu mezi klerikály a soc. demokracil
objevil se již loni v Bavorsku, ač orgán socialistů
marně ho omlouval. Katolická jednota v Semilech
nemá i s celým svým P. Fallerem ani poněti o zá-
sadě. Musila by si zajisté vzpomenouti, že vlastně
založena byla proti soc. demokracii v Semilech a
okolí v době, kdy se jí zdálo, že tamní stoupenci
soc. demokracie šíří duch protikatolický. Nyní patrně
minula se svým účelem, podavši ruku odpůrcům.
Byl by věru čas, aby tento spolek, jenž v Semilech
je asi tak platný jako spolek tamních veteránů, co
nejdříve se rozešel
Faller
Musil
Semily
Bavorsko
22
article
Schůze.
Dr. Fořt a dr. Baxa v Sadské.
(Původní zpráva »Nár. Listů«.)
Na úterek 4. t. m. svolal si k 8. hodině
večerní dr. Baxa schůzi městských volič
v Sad-ké. Dr. Fořt, zvěděv o schiůzi této
dostavil se do ní též. Účastenství bylo dosti
hojné, o něco četnější, než při schůzi, kterou
před čtrnácti dny v Sadské dr. Fořt pořádal,
neboť přívrženci dra. Baxy přivedli tentokrát do
schůze celé řady nevoličů. Přes to však cifry,
které o účastenství v obou schůzích uvádí ra-
dikální orgán, jsou zhola nesprávny, podávajíce
nového dokladu, kterak tento časopis neštitise
doktor
Fořt
Baxa
Sadská
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z hraběcích brožur.
Co se nepodařilo tuhým bojem čtyřiceti
letým, uspokojit národy rakouské, to vyřídi
pan hrabě Rudolf Czernin — »sofort«: zrušit
trochu, na nějaký čas, ústavu, zavésti mírný
absolutismus, pořídit vládu, která by byla »zod-
povědna toliko právě tomu absolutismu a —
příšíím pokolením« .. . tak si to představuje
pan hrabě Rudolf Czernin, to je závěrek úvah,
kterými letmo naplnil »67« velkých stran. «)
Závěrek není nový. Když hr. Taaffe začal
se teprv ohřivat na křesle předsedy minister-
ského, již to trvalo Němcům dlouho, a když
Tanffe pořád ješté neletěl, začali si šeplat,ž
jedině »mírným absolutismem« dalo by se v Ra
kousku udělati trochu pořádku.
Když roku 1885 vstoupil do ministerstva
Taaffova bar. Gautsch, umlkl šepot o absolu-
tismu.
Nyní ode tři let už o absolutismu mluvíse
nahlas a nikdo se neděsí a nikdo nepřekypuje
láskou k svobudě a ústavnosti, všude je hlucho.
To ovšem dráždí, vybízí takřka, aby se hlásil
»nejlepší patrioti«, kteří by to s absolutismem
— poctivě minili. Takovým patriotem cíti se
být pan hrabě Rudolf Czernin. Zdá se mu, že
jeho doba nastala. A když asi před půl rokem
pan hrabě dr. Jindřich Coudenhove napsal
vydal takovou podivnou knižku o Rakousku, ve
proč by pan hrabě Rudolf Czernin nevydal také
knížku o Rakousku
Pravda, pan hr. Coudenhove vedle vlast
ních zajímavých názorů a životních zkušenost
vložil do spisku svého některé velmi případné
doklady a hlasy cizí, ale — pan hrabě Rudol
Czernin podobného braku nepotřebuje “ on a
Czernin
Taaff
Němec
Tanffe
Taaffův
Gautsch
doktor
Coudenhove
Rudol Czernin
Rakousko
24
article
*) »Der Nationalitäten- und Sprachenstreit in
Oesterreich.« von Rudolph Graf Czernin.
**) »Politische Studie über Oesterreich-Ungarn.
Von Dr. Heinrich Graf Coudenhove.
dvacet let už pilně čítá »Neue Freie Presse« a
»Bohemii« a to k »nejlepšímu patriotismu ra-
kouskému úplně dostačí. Kniha jeho neobsahuje
jedíné myšlénky, které by již nebyly pronesly
jmenovaně časopisy
Jelikož se ze šlechty v Čechách bydlie
nehlásí k slovu ani žádný František Josef hrabě
Kinský, ba ani žádný Lev hrabě Thun, musím
se obírati tím, co nám povídají a prozrazují
hrabata Coudenhove a Czernin. Co nám o vlastn
věci povídají, o národnostních poměrech v Ra-
kousku, ani není tak zajímavo jako stanovisko
které oba pánové zaujímají se svou kazatelnou.
Pro ně, neřku-li velká revoluce francouzská, ale
ani čistě rakouská doba josefinská jako by ne
existovala. Názory svými tkvějí úplně v prvén
desitileti terezianském; a co se od té doby
změnilo, dalo by se, dle pana hraběte Czernina
snadno ponapravit dočasným zrušením ústavy
A poněvadž všechno je nepříčetno, následkem
bojů národnostních, nezbývá než aby se vel
kých státních úkolů ujala — šlechta. Půl sto
leti je prý tomu, co slechta byla oloupena
(str. 43.) o svá politická nadpráví. Šlechta, dle
pana hraběte Rudolfa Czernina, nemůže a nesmi
býti národní, neboť tím by ztratila oprávněnost
býti představitelem prineipu konservativního
zájmů dynastických. Pro šlechtu historickou
znamená nacionalismus palrně právě tolik jako
socialismus, nebo anarchismus, totiž zkázu
Historické šlechtě nezbývá než odvrátit se o
starých, sežloutlých pergamenů státoprávních.
ale — ovšem trvat na starých a sežloutlýeh
pergamenech slechtických
Rudolph
Czernin
doktor
Heinrich
Coudenhove
František Josef
Kinská
Thun
Čechy
Neue Frei Presse
Bohemia
der Nationalitäten
und Sprachenstreit in Oesterreich
Politische studie über OesterreichUngarn
25
article
Proti nacionalismu mluvl pan hrabě Rudol
Czernin pouze potud, pokud se týče historické
šlechty u Slovanů. Jakmile mluví o naciona
lismu Němců, ten chápe. To prý je zcela něec
jiného! Především prý Němci tento stát slepil
a potom prý jsou přece jen příslušníky velkého
kmene, který sousední říši dopomohl k takové
slávě a moci. A proto prý je to přímo neslý
chané, jaké ústrky, jaká pronásledování musísi
dát libit 30.000 Němců — v Praze ..
V Brně (napadlo panu hraběti v rychlosti,a
proto to dal jenom jako pouhou poznámku pod
čáru) to prý je něco jiného! Tam — českého
označení ulic vůbec prý nikdy nebylo!
Takových poznámek pod čárou byl by
mohl pan hrabě Rudolf Czernin mnoho nadělat,
neboť jest přemnoho těch věcí, o kterých on,
in puneto boje českoněmeckého, pranic nevi
Když už tedy měl za nutno na třech stranách
nevelké své knížky podat stručný výlah lobo.
co kdy »Bohemia« napsala o utrpení Němeo
v Praze, musí nám dovolit, abychom mu tak
něco pověděli o Brnu.
O Brnu jako městu původu německého
třeba mlnviti s velkou opatrnosti. Hrad brněnský
hrad ohromně župy i s podhradím obydlen byí
v prvých dobách křesťanských domácím, českým
obyvatelstvem. Ale záhy vzrostly pod hradem
rozsáhlé tržnice kupců flanderských, německých
a vlaských. Teprve r. 1243 velký příznivee
Némců, král Václav I., Němcům brněnským
udělil právo městské německé. Náslodkem toho
hrnulo se sice mnoho Němců do Brna, alek
němectví mělo město daleko. Když se faráři
začali hasteřit o osadníky, Češi přikázáni faráři
u sv. Petra, na vrchu brněnském, Němci faráři
u sv. Jakuba. Cizincům, hlavně kupcům flan-
derským, sloužil kostel sv. Mikuláše na Velkém
náměsti. Němci, jimž králové čeští stále nové
výsady udělovali, roziáhali se však neustále
osazovali též kolem města kolonisty německé.
Rudol Czernin
Němec
Czernin
Čech
Petro
Jakub
svatý . Mikuláš
Praha
Brno
Slovan
Bohemia
26
article
Také švábské osady Rousinovem počinaje k Vy
škovu povstaly z vůle proboštů brněnských
sloužily za podrost brněnské německé kolonii.
V dobách husitských seběhli se do Brna Něme
z daleka široka, a udrželi se tam až do ně-
mecké reformice, k níž ovšem ihned přilnuli.
Poněvadž správa zemská byla ryze česká, také
Brno dopisovalo si s úrady zemskými a s městy
českými jenom po česku. »Kopiář ortelův«a
»Kšaftovní kniha« (r. 1605—1616, 1619
1639) jsou české i němnecké. Sám Ferdinand II.
Ferdinand II
Brno
Rousinov
27
article
r. 1633 udělil Brnu privilej v řeči české. Ještě
po válce třicetileté bylo v Brně a v osadách
okolních z 1100 osedlých měšťanů 180
Čechů. *) Z měšťanů, kteří při obraně Brna
proti Švédům se vyznamenali, celá osmina byla
česká. **) Ve století osmnáctém poměry v Brně
se nezhoršily, ba po zrušení nevolnictví a po-
čátcích velkého průmyslu v Brně, českého lidu.
rukou pracovitých, stále přibývalo. Tehdy Brn
začalo opět nabývati české většiny. Nebyli t
Němci, kteří průmysl brněnský založili, nýbrž
Francouzi, Angličané a Vlaši. Teprve po roce
1848 zmocnili se ho — židé ! Roku 1848 sply-
nulo Brno s osadami před hradbami v jedinou
velkou obec. Po zrušení roboty začal teprve dů-
kladný příval českého lidu do Brna. V době
absolutismu Bachova začala v Brně prvá reakce
proti živlu českému. Byly to dozvuky frankfurt
ského němectví. Do té doby promyšlené nená
visti proti Čechům v Brně nebylo. Trh, ulice
dílny byly české! Vždyť r. 1889, kdy se oby
vatelstvo počitalo ještě podle národnosti, napo
čítal magistrát brněnský ve městě 44.00
Čechů a 29.000 Němců. A nikdo se tomu
tehdy nedivil, byla to věc už sto let stará, pře
vaha Čechů nad Némci. Nová persekuce Čecho
v Brně (po krátkém uvolnění v r. 1859—1867
nastala sice opětně, za vlády Giskrovy, ale t
roku 1870 nebyla dále, než že odstraňovala na
ulicích nápisy německo-české, a dávala zan
pouze německé.
Čecho
Švéda
Němec
Francouz
Angličan
Vlach
Bachův
Brno
28
article
To se dělo v Brně r. 1870, pane hrabě
Czernine! A nešlo to okamžitě. Ve starých, od
lehlých uličkách brněnských udržely se německo-
české nápisy na nárožích (jiných dříve nebylo)až
do let osmdesátých. Ovšem, něco jiného se
Brně stalo: začalo tam zuřivé pronásledování
Čechů, a opíralo se o sčítání lidu dle »jazyka
obcovacího«. Brno, r. 1870 ještě se 60 pro
české, roku 1880 už mělo 60 proc. obyvatelstva
*) Víz: dr. A. Slavík, Morav a po třicelilete
válce
**) Viz : D'Elvert, Versuch e. Gesch. Brünns.
s německou »řečí obcovací«, a toliko 40 proe.
s českou, kdežto r. 1890 už byfo Čechů v Brně
dokonce pouze 28.802, čili 30 proc. Považte
tedy, pane hrabě Rudolfe Czernine: r. 1870
bylo v Brně Čechů 44.000, roku 1890, tedv
po 20 letech již sotva 29.000. Za dvacet le
se tedy 15.000 Čechů i se vším dorostem
propadlol
Brně . . . .
Czernin
Čecho
A Slavík
D Elvert
Brno
Morava
Versuch e
44.000
29
article
Mnohem slušnější společensky i politicky
stanovisko zaujímá dr. Jindřich hrabě Couden-
hove. Je to dokonalý gentleman, diplomat, který
se pěkně ohlédl po zeměkouli a který má smysl
pro právo. A to je ovšem velmi mnoho. Pře
to pokládá národnostní třenice za věc velmi —
nudnou, ale rád by přispěl k rozřešení nesnad-
ného úkolu. Britickou Indii obývá dvě stě mil-
lionů lidí a ti mluví dvaceti osmi různými ja-
zyky. A co dělají tam Angličané, chtějíce prak-
ticky, to jest dobře spravovati zemi ? Učí se
tém dvaceti osmi jazykům! Kdo chce být úřad-
níkem v Indii, musí znát jazyk domácího oby-
vatelstva. Jazyk Angiičana není dosti ohebným,
a proto se mladým lidem, kteří se chtějí věnovat
povolání úřadnickému v Indii, trochu napomáhá
kdo udělá zkoušku z některého jazyka domo-
rodého, dostane určilou odměnul
Proč by si Rakousko nemohlo pomoci s de-
síti svými národnostmi, když si Anglie v Indi
pomohla s dvaceti osmí jazyky? Holá hračka
ať se vezme ku pomoci nová pro Rakousko
dorozumivací řeč — ruštinal
To zní na poprvé jako žert, ale není to
žert. Pan hrabě Coudenhove mysli to zcela
vážně a uvádí pro svůj návrh — jak o tom
čilejší čtenář jistě už se přesvědčil) — hro-
madu nejvážnějších důvodů. Snad zapomněl
pan hrabě v cizině, že Rusko roku 1849 Ra-
kousko zachránilo od záhuby, a to že Rusku
ve Vídni nemohou zapomenout. Kdo zná po-
měry ve Vídni, tomu by se nápad hraběte
*) O brožuře hraběte Coudenhova podána svého
času na tomto místé obštrna zpráva.
doktor
Couden
Angličan
Ind
Coudenhove
Ruska
Indie
Rakousko
Anglie
Vídeň