A není to dnes již lakotný arcibiskup. bezcitný pronásledovatel chudého horala, jenž mu odnesl z lesa kus dřeva, aby v kruté zimě zatopil svým drobným dětem, jež jinak byly by zmrzly, není to jíž člověk, jenž na všecky strany se oháněl žalobamí, aby všude s nimi propadal, dnes není to Theodor Kohn v arci- biskupském zlatě, jenž s největším klidem, jako následovatel Kristův překročil mrtvolu hlady mřícího, dnes to arcikněz Říma, jeho předsta- vitel, jeho plnomocník, proti němuž dosud zbožný bouří se lid a jenž hnedle nebude živo- tem jist ve své diécesi. A je zajímavo, jak proti tomuto muži bouř se celá země i lid v příbuzné zemi sousední, ba co lid — i kněži, a ti, od nichž dle tuhé or- ganisace římské právo má žádati absolutní po- slušnost. Dnes proti arcibiskupů Kohnovi jes všechno, dnes nikde nemá přítele, dnes nikoho není již, kdo by za něj ve veřejném tisku kopi lámal, kdo by se, byť i relativně, muže toho zastal.

I ti, kteří poměrně nejlip s ním smýšleji jiné nemají pro něho omluvy, než že šíli! A s jakým očekáváním, ba s jakým nad- šením byl uvítán tento muž z chudého rodu, syn chalupníka, na zlatém křesle arcibiskupském, jako kníže, jako hospodář vládnoucí statkemv ceně více než 40 millionů. Co tu kolovalo do- jemných anekdot o něm, jak lid k němu se hrnul, k němu se tiskl a co mohl vykonat muž ten dobrého, užitečného a krásného ve prospěeh diécese své, ve prospěch země a na štěstí ná- roda z něhož vyšel? Vždyť známo, že do svého 14. roku neuměl arcibiskup Kohn slova něme- ckého! Však než minul rok, rozplynuly se všechny tklivé o něm legendy v niveč. Potom rok se o něm mlčelo. Rok vrtělo hlavou, až konečně prolomil se led a ze srdce bolesti plného hrnuly se plným proudem žaloby na toho muže. A po- tom v nekonečném řetězu následovala jedna po druhé a všechny byly ošklivé, ba hnusné. Vše- chny hlavní hříchy mu vytýkány a uváděny pro ně doklady, doklady z dokumentů soudních.

Areibiskup soudil se s celým světem, jako by v soudech nalezal jedinou rozkoš. Soudil se nej- raději s chudáky a byl radostí rozjařen, když někteřého zničil. S kým se setkal, s tím se sou- dil. Psychopatický zjev zvláštního rázu. Nejzvláštnější bylo ale, že nejvíc nenáviděl ty, jiehž byl soudruhem — kněze. A z těch mu vyvstal — Rectus. Muž, plný fanatismu náboženského, jenž za svého nízkého postavení odvážil se zved- nouti hrozebnou pěsť oproti tomu, jenž vysoko stál nad ním a pohybem ruky mohl jej zdrtiti. Ovšem se mu nevydál na milost a ne- milost, nýbrž bouřil proti němu v epitetách. pronešených s oním zvláštním hněvem, jehož původci je zanícenost pro pravdu a vůle oběto vati se. Arcibiskup zuřil. Chtěl míti smělého pachatele, aby na něm schladil si svou zlost — chtěl ho míti za každou cenu. A poněvadž se mu nepodařilo ho vypátrati a uchvátiti, zvolil si j ného a ustanovil prostě, ten že vinným býti musí, i kázal kněžím, aby domnělého »Recta« pohnali před svůj soud a ho odsoudili. Kněží, poslušní svého arcikněze, tak učinili, odsoudili ho, však řekli: »Nevinen je!« A hle ! Nedlouho na to přihlásil se pravý »Rectüs«, jenž nemohl snésti, aby jiný trpěl za něho a sám se svěřil druhu svému, kteřý ho zradi. Dnes se ví, kdo psal články v »Pozoru«- Dnes to ví i arcibiskup. Co si počne? Nepravého »Recta« kázal propustiti, co učiní s pravým? Vedlejší otázka. Týž prý je v bezpečném úkrytu. Proč se ale skrývá, vždyť nikdo ne- může mu ničeho učiniti, nejméně arcibiskup Kohn — neboť ten v afféře jedině je sou- zený a odsouzený.

Dnes důležitější otázka hýbe světem touto afférou interessovaných. Český klerus, nižší klérus, ti praví a sku- teční apoštolové jsou do vnitra duše vzbouřeni nejen poměry v diécesi olomoucké, nýbrž ve vší církvi. Se všech stran ozývá se volání po nezbytných církevních opravách a po nové — reformaci. Dlouho a s velikým úsilím duseno, co vřelo v kruzích našeho kněžstva, dnes ledy se lámou a odevšad ozývá se volání: Opravy OOpravy ! Demonstrace a jitření proti aroi- biskupu Kohnovi na Moravě. Vlna spravedlivého hněvu a vzdoru zachvěla moravským lidem! Hromadí se před inkvisiční budovou v Kroměříži, určenou za vězení pro nepohodlné arcibiskupoví kněze, tyto oběti ne- ronského řádění a neslýchaných orgií Kohnových na prestolu cyrillo-methodějském a volá: »Přy s Kohnem, ať zhyne Kohn...« T dnes unisono v celé areidiécesi! Dáváme místa dopísu z Kroměřiže, který líčí bouři pro Kohnovi : »V úterý a ve středu propuklo zde rozhoř- čení proti arcibiskupu Kohnoví neočekávaně prudce. Když proskočíla pověst o chystané ve- černí demonstraci, byl P. Ocásek ihned pro- puštěn. Na 2000 osob demonstrovalo před kněž- ským vězením. Demonstrace vzdor příkrému zakročení policie městské neutuchly před 10. h. v noci. Ve středu večer se opět demonstrace opakovaly s prudkostí ještě větší. Po dvě a půl hodiny trvaly demonstrače. Lid mu stále provolával »Pereat Kohn«, »přyč s týraneml« atd. Děkan prohlásil, že nechce za žádnou cenu, aby Reetus byl uvězněn u p. Marie, poněvadž by nebylo konce demonstračím. Až dr. Kohn přijede, budou velké demonstrace. Budeli Rectus zde uvězněn, bude jistě obecenstvem z vězení kněž- ského násilně vysvobozen. Středeč- ních demonstraci se zúčastnílo několik tisic lidí. Mnoho oken v zámku arcibiskupském bylo roztříštěno.

Rozechvěni je zde obrovské a ne- zkrotitelně. Tak vypadá ve skutečnosti Morava, když svrhne se sebe otroctví, v němž je ujařmována. To se děje v »nejklerik ál- nějším« městě Moravy v sidle tyra na Kohna«. »Českoslovanská Mořava« piše v článku nadepsaném: »Ať zhyne Kohnl Pryč s níml!« takto »Dr. Kohn je první na stolci Methodějově, kterému na všech stranách křičí se: Ať zhyne. pryč s ním, pryč se židem!! — Až tam doše ve své tygří umíněnosti, ve svém fanatismu, že dnes není považován ani za zdravého člověka. V Kroměříži, na který tak bývá hrdý, jako na své věrné město, zavzněl mu před jeho inkvi- siční budovou přo nepohodlné kněze nevinně týrané mocný a významný hlas lidu, který ne- míní déle přihlížeti k zběsilému řádění jeho. Bylo by si jen přáti, aby odpor se zmohl k mo- hutnému protestu celé veřejnosti, ne shluknutím ale žádáním na patřičných místech, aby dr. Kohr byl vyznamenán nějakým čestným místem v Římě. Přikládem může býti olomoucké diécesi boj proti bosenskému bískupu dru. Stadlerovi, který tak jako dr. Kohn sobě chtěl počínati, až způ sobil si takový protest a demonstrace svých diécesanů, deputaci vyslanou do Vídně, veřejné adresy odporu a odsouzení a podobné dovolené prostředky, které způsobily, že bude asi za ne- dlouho odvolán do Říma. I v olomoucké diécesi už šílenství Kohnova je dosti, míra přetekla.

Nač tajné rozhovorý, nač zaťaté pěsti, když můžeme zvednouti boj zřejmý a účinný prot nepovolanému pastýři, který vlkem jsa v rouše ověím, dělá si z víry posměch, nejen že sám boha nevěří, jak psal Rectus, ale dovoluje si tolik, co žádný atheista. Pak má lid věřiti v náboženství když dr. Kohn jej první porušuje. Klerikálové síru svolávají na krále Václava IV., že pro ne- vyzrazení zpovědního tajemství utopil Jana Ne- pomuckého a ejhle, arcibiskup dr. Kohn žádal zpovědníka Rectova, dominikána, o vyzrazen zpovědního tajemství, a když nemohl přímo. aspoň nepřímo obcházel jako vlk, aby protivníka polapil. Nuže, věř lide tajemství zpovědnímu. když dr. Kohn je sám porušuje, sám se mu posmívá... Hänba těm obcím, které lízají prac jeho nohou, velikého tupitelé víry svých slav- ných otců, které stavěly nebo staví a budou stavěti areibiskupovi-Jidáši slavobrány. Vzmužme se k odporu na všech místech, nebuďme otroky a dokažme, že ještě je v nás zájem a zápal pro spravedlnost. Budoucí pokolení obviní nás že snášeli jsme jho zpupného pokřestěnce, který zná v celé hrůze Jehova, ale ne Krista, budou nás odsuzovati, že takovou skvrnu nechali jsme lpěti na svém jméně. Boj proti arcibiskupovi musi býti proveden do křajnosti. 1 kněží organisují se v odpor proti zuření Koh- novu, protože nejsou bezpečni před jeho vyhle- dáváním »špiclovství« a jeho inkvisicí. Kohn se nezmění, místo pökání vzal na sebe pýchu, opovržení s lidem a krutější tyránství, kterým pronásleduje kněze i laiky. Jednou muší být

tomu konec a červánky již se jeví. Blízko již zeje před arcibiskupem ona děsná propast, kte- rou si sám připravil. Co pomohou plačtivá ká- zání různých vikářů o nešlechetných útocích na nejmilostivějšího arcipastýře, co poukazování na jeho farizejské dary, když už ozývá se hrozivé volání: Pryč s Kohnem !« Také v Zábřeze došlo k demonstracím proti Kohnovi a proti kaplanu P. Lepaříkovi, jenž svého přítele P. Hofera Kohnovi zradi.

Denní zprávy. — Německá poliklinika „u Milosrdných“ a pražská „Bohemia“. Orgán synů Bohumila Háze padá z jedné propasti mravních rozhořčení do druhé. Včera ještě třeštila „Bohemia“ klet- bami na poslance Březňovského a jeho „pro- skripční listinu“, dnes má novou příčinu k zá- chvatům, přotest českého lékařstva proti řádění Mílosrdných bratří v Praze a vůbec v celé řádové provincii, pokud k ní přísluší české krajea sídla řádová v Čechách a na Moravě. Vyzvání českého lékařstva k české veřejhosti, aby přímě- řeným způsobem odpověděla na vyzývavost ny- nější správy řádové, kteráž účel křesťanského milosrdenství s nešťastnými chuřavci staví pod cíle německonacionální a ke sledování těchto povolává do své pražské nemocnice proslulé agitační polítiky ze sboru professorů zdejší ně- mecké lékařské fakulty, uvedlo „Bohemii“ do nejvyššího vznícení jejíhe platonického berser- keřství. Rozumí se, že německo-liberální list podle starého receptu svých polemík vrhá své přotívníky, v tom případě české lékařstvo do téže pece, ze kteréž by ráda vylezla, aneb své chráněnce, t. j. dra. Karla Bayera, professora německé lěkařské fakulty pražské a jeho „štáb německých důkladných spolupracovníků“ v ne- mocnici Milosrdných bratří, vytáhla. „Boh.“ na doklad své beránčí povahy co do sporů národ- nostních opakuje tu známý eitát Grillparzerův: „Cesta novějšího vzdělání vede od humanity na- cionalitou k bestialitě“, téhož Grillpařzera, který svou nacionální bestialitu dovedl setva přikrýti nuzným rouchem veršů. Co se stalo? Řád Mile- srdných bratří, který za nýnějšího generála svěho bez ostychu převlékl německo-nacionální kůží až dotud pod kutnou tajenou přes kutnu, povolal ke správě své nemocnice pražské, před tím ste- jící pod správou primáře Čecha, proslulého chi- rurga a professora české fakulty zesnulého dra.

Michla, kterýž se veškeré politiky vzdaloval jako moru, vynikajícího německého nacionála prof. dra. Karla Bayera, který se dovedl obklopiti po- vědomým štábem „zdatných spolüpracevníků“, především Němců a německých bojovníků, jimž i nemocný Čech jest nepřitelem, a pak také — lékařů. To se stalo vzdor tomu, že pacientů jest taková převážná česká většína, že nemocný Ně- mec jest v Praze mezi nimi velice vzácným zje- vem, vzdor tomu, že příspěvky, Milosrdnými bratry po Čechách a českých krajích sebraně, stačí ne- jen k uhražení nákladů celé řádové provinei české, ale ještě přebytky svými zásobují ústřední pokladnu řádovou ve Vídni. Jak se ve Vídni s nimi hospodaři, to jest ostatně předmětem hrůzy tamních odborných kruhů universitních.

Hned při hastolení nového primáře v nemocnici Milosrdných bratří upozornili jsme na důsledky, jaké toto jmenování bude míti v ohledu národ- nostním a skutečně se stalo, co předvídáno, prof. dr. Bayer znamená závoru, přes kterou se ne- destane žádný český lékař do nemecnice. Na- dejde obzvlášť skázálý případ takového odmit- nütí, provázený takřka posměchem z velitelství pražského konventu, kteréž domnívá se patrně, že jest komturstvím řádu bojevných německých rytířů, a když se potom na veřejnosti ob- jeví provolání k české veřejnosti, jímž české lékařstvo vlastně koná svou povinnost, upozorňujíe veřejnost, že svýmii penězi vy- dřžuje německou baštu v Přaze, volá „Boh.“ k nebesům 8 pomstu! Spílá českým lékařůmi ha- hanobitelů lékařského stavu, chlebařských žá- vistivců; lovců titulů i volá na ně společný sbo lékařské komory, lká nad zavlékáním národnost- ního záští do lékařství, nad stále hanebnějším bojem — v době, ve kteréž musilo sejíti se sociálnělékářského sjezdu rak8u- ského jenom pro nezkrocenou zášt německých k6lleků proti národ- nosti českých lékařů, Broti jish pSžadavku, aby směli na sježdu mluviti svým mateřským jazykeml Přirozeným i matéřiálním právem náleží pražská nemocfice Milosrdných Bratří správě českého lékařstva, to náleži k pravdám mathematicky jasným. Neni to žádné chlebařství, ale hänba z opaku, která přimněla lékařstvo české k zakro-