V Praze, v pátek dne 24. dubna.

K číslu 1l2. Číslo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Interpellace posl. Březnovského a »Neue Freie Presse«. Z Vidně, 24. dubna. Od úterka, kdy podána byla interpellace poslance Březnov- ského, »Neue Freie Presse« zahájila štvanice proti Praze. V telegramu pražském ohlašuje nepokoje proti Němcům a vyčítá Čechům, že zneužili interpellace té k boykotování Němců. Dnes útočí na Prahu článkem, ve kterém mezi jiným se praví: »Dle souhlasných zpráv z Prahy jest při nej- menším na čase, aby se přichystaly tyto osoby, figurující na proskripění listině, na těžké po- škození jejich živnosti. Dle údajů interpellace musily by sice býti pokládány za Čechy, kteří by jako oběti německého terrorismu spíše mohli počítati na sympatickou soustrast než na nepřátelství českého obyvatelstva, ale to jim málo pomůže. Pan Březnovský a jeho přátelé mají appartní logiku. Pro osobnosti, uveřejněné v této listině, znamená uveřejnění jejich jmén, že jsou at dobrovolně, ať nuceně zrádci češství a že se s nimi proto musí jednati dle osvědčené zá- sady »svůj k svému«. Musí býti přichystáni na boykot svých obchodů, na odnětí svých odběratelů, ne-li ještě na věci horší.

Události r. 1897, zahájené nepokojem na universitě, které skončily násilnostmi na majetku a životu pražských Němců, které jen mimořádnou vojenskou pomocí byly po- tlačeny, ukázaly, jak se může český fanatis- mus zvrhnout, je-li jednou probuzen, zvláště, štve-li se nejen proti národnosti, nýbrž též proti konfessi a race. Vypadá to, jakoby nevole, naplňující české massy, protože úspěchy mladočeské politiky na říšské radě jsou tak daleko za jejich přáním, měla býti odvrácena proti Něm- cům v Praze. Tito nechť se mají na pozoru. Neboť vláda, která by měla povinnost, vší- mati si takových příznaků, poněvadž je zod- povědna za pořádek a bezpečnost, obyčejně si vzpomene na své povinnosti teprve, když koudel hoří. Do té doby pravidelně stojí jako bůh války, na strané silnějšího.« Proces »Slovanské besedy« ve Vídni o náhradu škody.

Z Vídne, 24. dubna. Včera jednalo se před zdejším zemským soudem o žalobě podané pí. Olgou Kovářovou na výbor »Slovanske besedy« ve Vídni. Ža- lobkyně domáhala se náhrady 437.281 K Její choť Reinhold Kovář koupil společně s býv. poslancem Martínkem dům ve Vídni. Manipulace Kovářovy v této záležito- sti jsou známy. Poslanec Martínek, jak zná- mo, svou důvěřivost u Reinholda Kováře, vydávajícího se za inženýra, zaplatil draho Pozbyl nejen svého jmění, ale i mandátu Kovář tvrdil, že »Slovanská beseda« se za- vázala dům ten odkoupiti a proto že zá vazku nedodržela, domáhal se náhrady 437.281 K. Právo na tento obnos odstoupi své choti. Zástupce »Slovanské besedy« a hr. Har racha p. dr. Lenoch poukázal na to, že se zde jedná o postup na oko učiněný k účelu tomu, aby p. Kovář mohl býti vyslechnut jako svědek. Kromě toho dokázal dr. Lenoch, že »Slovanská beseda« ani hr. Har rach nejsou povinni zaplatiti žádanou ná- hradu, poněvadž mezi nimi a p. Kovářem nebylo učiněno žádného závazné ho ujednání. Soud přistoupil na stanovisko dra. Lenocha a požadavek žalobkyně pí. Kovářové odmítl. Vyznamenání. Z Vídně 24. dubna. Císař udělil vrch- nímu kancelistovi brněnského vrchního soudu zemského Janu Purgetovi při odchodu na trvalý odpočinek zlatý záslužný křížs korunou a policejnímu strážníku v Brně Karlu Králíčkovi za zachránění hocha před utonutím s nasazením vlastního života stříbrný záslužný kříž.

Telegraflcké zprávy. Z Vídně, 24. dubna. (C.-B.) Císař propůjči kancelářskému oficiálovi a žalářníkovi u kraj- ského soudu v Č. Lípě Josefovi Tillovi, od- cházejícímu na vyžádaný trvalý odpočinek, zlatý záslužný kříž. Císař udělil nejvyšší sankci osnově zákon a, usnesené sněmem království českého, dle níž se mění některá ustanovení zákona o hospo- dářských okresních záložnác h. Z Londýna, 23. dubna. (C.-B.) V doln slněmovně podával ministr financí Ritchie zprávu o rozpočtu. Náklady válečnév jižní Africe a v Číně činí 217,000.000 liber šterlinků. Národní dluh obnáší nyní 770,778.000 liber, ale klesne prý do r. 1908, nenastanou-li nepředvídané události, na liben 694,000.000. Ačkoliv bylo vojsko i loďstvo roz- množeno, jsou vydání poměrně menší, než před 40léty. Možno doufati, že příštího roku nebo po dvou létech vydání na vojsko se zmenší. (Sou- hlas.) Silné loďstvo jest však pro nás životní otázkou. Cobden vyjádřil se kdysi, že by vy- naložil 100 millionů, aby udržel nedotknutel- nou supremacii našeho loďstva. Na štěstí jsme však se všemi cizími mocnostmi v přátelských stycích. Když Cobden svůj výrok učinil, měl na mysli Francii. Těší mne, že jest nynější si- tuace zcela jiná. (Souhlas.) Styky mezi oběma mocnostmi jsou nejsrdečnější.

RSlI Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Finanční ministr pravil ke konci své řeči: Nikoliv žárlivost některé mocnosti nutí nás stále více na naše loďstvo vydávati. Loďstvo naše musí vzrůstati, dokud jiná loďstva rostou. S radostí mohu konstatovati známky, že si někteří naši sousedé přejí vydání na loďstvo zastaviti. Vítáme tyto známky radostně a můžeme dáti ujištění, že nastoupí-li tuto politiku a setrvají při ní, my ochotně a loyálně budeme počínání jejich násle- dovati. (Souhlas.) Z Londýna, 23. dubna. (C.-B.) V dolni sněmovně odpovídal premiér-ministr Bal four na různé dotazy o dráze bagdadské. Z Le Mansu, 23. dubna. (C.-B.) Dnešní schůze generální rady, jež se konala za předsed- nictví Cavaignaca, byla velice pohnutou.

Když došlo k jednání o resoluci o kongrega- cích, opustili prefekt a republikánští členové generální rady zasedací síň. Obecenstvo na ga- leriích uspořádalo hlučné demonstrace a volalo: „Ať žije republika! Pryč s Chouany!“ Když Cavaignac po skončené schůzi opouštěl za- sedací síň, opakovaly se hlučné projevy. Policie zakročila a manifestanty rozptýlila. Z Nimes, 23. dubna. (C.-B.) Následkem vy- povězení Františkánů došlo zde k de- monstracím. Shromážděné zástupy byly rozehnány dělostřelectvem na koních. Z Berlína, 23. dubna. (A. C.) Ve zdejších diplomatických kruzích přikládá se cestě něme- ckého císaře do Říma značný politický význam. Německý říšský kaneléř hr. Bülow, který zná ze své diplomatické činnosti v Římě dopodrobna poměry italské, jeví při každé příležitosti nej- živější zájem pro Italii, mnohem větší ještě, než by dal poměr spojenecký mezi Německem a Italií předpokládati a vedle momentů politických jsou to zejmena obchodně-politické zájmy říše německé, jež mají býti chráněny, pokud možno, nejužším přátelstvím s Italií. Z Alžíru, 23. dubna. (C.-B.) President L ou- bet se sem vrátil a vstoupil na palubu lodi „Jeanne d'Arc“, aby odplul do Philippeville.

P. Hofer. Z Vídně, 23. dubna. Afféra kněze Hofera a arcibiskupa olo- mouckého nabývá čím dál tím větší důležitosti a tím většího významu. »To že se stalo na Moravě?« Tam že se našel kněz takové odvahy? Táže se, kdož zná poměry na Moravě, jeden druhého a všicci vrti hlavou. Však bylo zapotřebí takého hrdiny, jakým byl »Rectus«, aby pověděl zpupnému, zdá se, že slavomamem o zdravý rozum připravenému veleknězi do pravdy. Míra nepravosti zaslepen- covy byla věru již dovršena, ba již dříve přeté- kala přes okraj, aby dnes přes něj plným lil se proudem

FEUILLETON.

Již je tul Konečně přišlo, dlouho napřed zvěstované mnohými hlasateli a veškerým tvorstvem očeká vané s radostnými nadějemi. Jak slovo mocného kouzelníka a tajemný jeho pokyn, dech jara — teplý jižní vánek — přinutil zimu k ústupu. Nový vladař nastolen vítězně na křeslo roku. Zima odchází poražena. Nevzdává se však bez boje vlády V noci přichází zákeřně se svými pomocníky a ledovým dechem ničí dílo jara. Než marný bej Nláda její zlomena. Zima, obraz smrti, prchá před pučícím životem do vlastního svého sídla. do dálných krajin severu. Slunce, jež po celou zimu marně bojovalo proti chmurnému jejímu majestátu, vítězně stele teplé paprsky, probíha- jící mihotavým vzduchem na probuzenou zemi. Země, dotčena vlahými jeho pocely, vydechuje těžké páry, jež dávají tušiti velikost okamžiku nového zrodu. Všude vlají vítězné barvy jara. Keře, které stály jako trsy, zbavené zlou mocí svého roucha, halí se v nádherný šat na- děje. Míza ve stromech stoupá vzhůru, a nalé- vající se pupeny jsou první známkou života ve kmenech, které v zimě svá holá ramena marně rozpínaly, prosíce o slitování. Bujné koberce trávníkové hýří oku lahodíe zelení. Všude lze zříti nový život a ruch. Hejna cvrlíkajících vrabců od časného jitra poletují. škádlíce se. Na střeše kočka vydává svůj kožieh příjemné lázní slunečních paprsků. V tom vrkáni holubů ji vyrušilo ze siesty a přelud dobré pe- čínky podněcuje kočku ke skoku. Třepot křídel a zase ticho. Kočka, mrzuta nad ušlou kořistí. líně se protahuje a opět se roztahuje na slunci.

Atmosféra jara dodává všemu vzhled pů- vabné novosti a vlahého lesku. Jaro je patrno ve hbitém kroku chodců, v usmívavých tvářích a lesknoucím se zraku. Nejvíce radostí působí mládeži. Samo symbol mládí, jest mu nejbližší a nejmilejší. Po dlouho- trvající zimě, jíž mládež byla přinucena, pokud možno, nejvíce zdržovati se v blízkosti kamen, nastává volný pohyb a družné hry v přírodě. Na svadlých tvářích starců vyluzuje jaro úsměv vzpomínek na zašlé časy, jež se nevrátí. Radují se, že se dočkali nového probuzení v přírodě a těší se lichotným paprskům hřejícího slunce. Relníkovi je jaro počátkem těžkých prací. On je spojen nejužším svazkem s přírodou, svojí živi- telkou. Zná její rozmary a přes vrtkavost její lne upřímně ke své hroudě. Radostnou potěchou mu je pohled na zelené osení a dálné lesy, šepota- jící tajemně do zpěvů lesních ptáků. Kráčí sehnut za pluhem uprostřed pomoc- níků z ptactva. V brázdě sleduje pluh vrána, hu- bic nepřátelé příštího života setby, ponravya myši. Ve výši skřivan trilky z jeho hrdla bohatě se řinoucími oslavuje příchod mladého vítěze, Všude lze zříti jaro, jeho vítězný úsměv. Jaro, symbole mládí, síly, štěstí, budiž ví- jara. táno! Milan Záborský,