Arthur jakožto návrh sněmovně předložil a dle níž zrušeny býti měly od loďařů vybí- rané poplatky za majáčné světlo. Mezi roko- váním prohlásil kancléř pokladu, že navržené osnovy přijati nelze, že však se břemena poplatníků tohoto roku nepochybně zmírní. Z Bangkoku, 3. dubna. (C.-B.) Ježto byla rozšířena pověst, že oddíl si am- ského vojska, pokácev hraniční sloupy, až k Bosau nedaleko Nanu pronikl, po- dal francouzský diplomatický jednatelv Bangkoku u siamského ministra zahranič- ných záležitostí ihned proti tomu ohra žení. Ministr vzkázal dnes jednateli Dutastovi, že se celá věc udála následkem jakéhosi nedorozumění, že byly hraniční sloupy zase na svá místa posta- veny a že bylo vojákům telegraficky naří- zeno, aby se neprodleně vrátili na siamské území. Z Washingtonu, 3. dubna. (C.- B.) Dnes zahájeno v anglickém velevyslanectví vyjednávání vyslance Bowena se zástupci spojených mocío haagském protokoll u. Včera předlozil Bowen návrh na změnu anglického proto- kolu. Proslýchá se, že obdržel bar. Speck ze Sternburgu pokyny souhlasné s in- strukcemi, jež dostal Herberts. Italský velevyslanec des Planches bude postupo- vati ve smyslu programu anglo-německého.

„Česká spořitelna“.

Různé zprávy. Při velbě do akademis. U příležitosti odhalení pomníku Arsena Houssaya v Paříži vypravuje »Gaulois« roztomilou anekdotu, »kterak Houssaye se nestal členem akademie krásných umění«. Jednou večer roku 1858 obědval Arsěne Houssaye u svého přítele malíře Eugěna Delacroixa. V akademii krás- ných umění bylo právě uprázdněno místo. »Musíte vystoupit jako kandidát, Houssave,« pravil Delacroix. Den na to ohlášena byla kandidatura Houssayovav jednom časopise. Odpoledne téhož dne dostavil se k básníku pan Frédéric de Mercey, ředitel krásných umění a dal mu na srozuměnou, že je třeba, aby od své kandidatury ustoupil poněvadž prý kandiduje již někdo jiný. Tento »jiný« byl Mercey sám. Hous- saye prohlásil ochotně, že od kandidatury ustupuje, načež Mercey oznámil státnímu ministru Achillu Fouldovi, že hodlá kandidovat — »Což pak nevíte, můj mílý, že já sám jsem kandidátem?« odpověděí Fould, jemuž až do té chvíle nebylo napadlo, uchá- zet se o uprázdněné místo. Ředitel ovšem vzdal se kandidatury na prospéch ministra. Večer obědval Fould u prince Napoleona. Při dessertu vypravoval o své kandidatuře a přítomní mu blahopřáli. Avšak nastojte! příštího jitra dostavil se pojednou k mini- strovi princ Napoleon a žádal jej, aby od své kandi- datury ustoupil, poněvadž on sam chce kandidovat. Fould poslechl a — princ Napoleon byl zvolen.

= Záhadná událost. Z Londýna se oznamuje: Těchto dnů projednáváno bylo v Saffron Waldenuv Essexu poprvé »tajemství Moatfarmy«. Jest to stará farma, obklopená příkopem plným vody. Před něko- lika lety zakoupil tuto farmu jakýs Dougal, jenž byl nyní zatčen, jsa obžalován z padělání směnek a pro a pustil leknutím sklenici s pivem, kterou právě přikládal ke rtům. Nic. „Postolo,“ zařval N. po druhé Zase nic. „Postolo,“ zařval N. po třetí. „Chlape, co to řvete, jste opilý,“ zabrumlal adjunkt v. Tu však stalo se něco děsného, něco ne- očekávaného. Dělník N. vrhl se na adjunkta vlékl jej na řepník, kdež jej zavřel na závoru. „Vzpoura, vzpoura!“ řval z řepníku pan adjunkt V., ana zatím společnost „obranců“ na váze se hlasitě smála. Pan adjunkt křičel a tloukl dále na dvéře, děse se věcí příštích. Konečně se ho pánům zželelo a oni otevřeli Pan adjunkt vyletěl jako túr, celý zsinalý a rovnou chtěl se sápati na ubohou „přední stráž“. Na štěstí ale jí nenašel, neboť ta zmožena nadlidským namáháním při „zajímání“ nepřítele a nadlidským pitím, svalila se zatím pod lavici, kdež klidně dřímala sen spravedlivých. Pan adjunkt se potom ovšem uklidnil, ale ono „postolo“ mu dlouho vrtalo mozkem. Na váze bylo pak živo až do rána. Útok podniknut nebyl, továrna nebyla roz- házena, úřadnictvo nebylo pobito a komín dále čněl do výše. Obyvatelstvo městečka marně čekalo na střelné rány, na rány praskajících pum, rachot padajících zdí av němém úžasu spatřilo ráno továrnu celou a neporušenou. Tak skončil v N. 1. květen roku 1890, ten hrozný první květen a historická, hrdinná epo- peje úřadnická.

podezření z vraždy. Dougal jest bývalý voják, jenž má za sebou velmi pohnutou minulost. Byl ženat, ale dovedl zámožné dámě miss Hollandově, jež jest známa též jako spisovatelka, namluvit, že jest svo- bodný a že je do ní zamilován. Podivno dost, dala se dáma skorem šedesátiletá přemluvit k milostnému dobrodružství, zakoupila Moatfarmu a bydlela tam s obžalovaným, až asi před třemi lety zmizela.

Před nějakou dobou předložil obžalovaný k výplatě chek, podepsaný prý miss Hollandovu. Poněvadž již dřívější cheky byly vzbudily podezření, byl Dou- gal v budově banky zatčen. Není takřka pochybnosti, že podpisy na několika chekách jsou padělány a že je padělal Dougal. Tvrdí, že nemůže udaí. kam se poděla miss Hollandova, leda to, že asi před třemi roky od něho odešla, poněvadž se neprávem domnívala, že zapředl poměr s ja- kousi služkou. Zatím provedli detektivové důkladnou prohlídku farmy a příkopu, jenž ji obklopuje. V koutě stáje nálezena lidská lebka beze spodní čelisti, o níž však znalci tvrdí, že musí být starší než tři leta a také osoby zaměstnané na farmě udaly, že ji znají již déle. Nalezené kosti poznány jako kosti zvířecí a tak jest velmi malá čáka, přijíti na stopu záhad- nému zmizení miss Hollandovy, jestlíže kopání,v němž se dosud horlivě pokračuje, nepotvrdí pověst, kolující mezi lídem, že miss Hollandova byla zavra- žděna a zakopána na farmě. Anglické časopisy po- jednávají o této záležitosti na celých sloupcích a ka- ždý den zavdává podnět k novým domněnkám, jež se příštího dne opět vyvracejí. Obviněný Dougal tvrdí, že zmizelá mnoho cestovala po evropské pevniněa že bezpochyby také nyní je na cestách. Na každý způsob neví prý o ní ničeho a nezná také její pří- buzné a přátele. Když miss Hollandova se s Douga- lem seznámila, měla jmění as 6000 lib. st., jež však bezpochyby skorem úplně zmizelo, kdežto obviněný. jenž tehda byl nemajetný, má teď velmi slušnou po- hledávku u banky.

= Zavraždil pět žen. Z Hamiltonu, Ohio, se oznamuje: Alfred Knapp, který se zde nalezá ve vazbě pro zavraždění své manželky, se přiznal, že celkem usmrtil pět žen. Doznal, že zavraždil Mary Eckertovu na Walnut streetu v Cincinnati, dále pak Jennii Conner-Knappovou, svoji manželku, pod mo- stem v Liberty streetu v Cincinnati; mimo to za- vraždil Idu Gebhartovu v Indianapolis, Hanu God- hardovou v Hamiltonu a Emmu Littlemanovu v Cin- cinnati. Všeobecně se soudí, že Knapp je oním vra- hem, který po celé zemi cestoval a všude ženy škrtil. Jeho doznání zní: »Dne 21. června 1894 zavraždil jsem dívku Emmu Littlemanovu v jedné ohradě Cincinnati. Dne 1. srpna 1894 zavraždil jsem ve Walnut streetu Marii Eckertovou. Svoji manželku Jennii Connerovou zavraždil jsem 17. srpna 1894 pod mostem průplavu v Liberty streetu v Cincinnati. načež jsem mrtvolu hodil do vody. V červenci 1895 zavraždil jsem Idu Gebhartovou v Indianapolis. Toto prohlášení učinil jsem dobrovolně a úplně zakládá se na pravdě. Na to Knapp doznání své podepsal a odpřísáhl, načež byla na něho vznesena žaloba, znějící na úkladnou vraždu. Proti Knappovi panuje zde veliké rozhořčení a pronášejí se výhrůžky, by byl lynčován. = Oběť nedorozumění. Z Rostova na Donu ozna- muje »Priazovskij Kraj«: Onehdy večer vracel se sedmnáctiletý Vasilij Bojkov z lázně domů. Na cestě napadlo mu, navštíviti svoji starou tetu. Když vešel do dvora příbytku tetina, spalo již všecko v domě.

Bojkov zatloukl silně na dveře Stara teta slyšíc klepání vstala, přistoupila ke dveřím a tázala se. kdo to. Poněvadž pak Bojkov je hluchý, neslyšel otázku tetinu a tloukl dále na dveře. Teta se do- mnívala, že je venku zloděj, vyskočila rychle z okna na protější straně domu a učinila poplach v soused- ství. První přišel ponocný. Přiblížil se as na 20 kroků k Bojkovu, jenž dosud stál u dveří a tázal se ho, co tu chce. Když nedostal odpovědi, pohrozil, že střelí. Avšak ani tuto otázku hluchý mladík ne- slyšel. Ponocný střelil na domnělého zloděje a mladík krví zbrocen sklesl. Lidé se sběhli a s úžasem po- znali osudný omyl. Těžce raněný dopraven byl do nemocnice. = Sensační proces konán těchto dnů před poro- tou v Aix. Dne 20. listopadu 1901 přišel těžce ra- něný mladík do trafiky na boulevardu du Phare v Marseillu a žádal o pomoc. Den potom zemřel, aniž udal jméno vraha. Milenka jeho, zpěvačka z tingl-tanglu prohlásila, že to mohl býti pouze její bývalý milenec, Španěl Gran, jenž se vydával za markýza de la Torre a jenž byl přísahal pomstu usmrcenému Fréderiku de Lavergne. Oba měli již v Paříží srážku, při níž Lavergne velmi špatně po- chodil a při čemž mu odňata také částka deset tisíe franků. V listopadu 1901 byl Gran víděn v Barce- loně, svém rodišti a ujišťoval, že v oné době nebyí ve Francii, kdež mu byl pobyt zakázán pro různé podvodné kousky, jež mu však nemohly býti doká- zány. Před nějakou dobou odvážil se Gran do Francie. byl zatčen a obžalován z vraždy, avšak porotci po dlouhé poradě uznali jej nevinným a soud odsoudi jej toliko pro přestupek vypovídacího rozkazu na šest měsíců do vězení.

= Kterak se ničí bankovky vzaté z oběhu. Pro- blem ničení bankovek vzatých z oběhu byl teprve v nejnovějších době definitivně rozluštěn. Pálení ve velikých pecích, jak bylo dříve všeobecně prováděno. neosvědčilo se, neboť vždy značné procento bankovek zůstalo pod popelem skorem neporušeno nebo silným tahem v komíně byly hnány vzhůru a vyletěly tak ven. Nyní dává banka anglická bankovky vzaté z obě- hu roztloukat ve stoupách na kaši, rovně tak činí ban- ka francouzská, jež z papírové kaše, takto získané. dává tlačit různé allegorické figurky, jež podává pre- sidentu republiky, ministrům a vysokým státním hod- nostům. V bankách ve Spoj. státech užívá se velikého řezacího stroje na krájení bankovek z oběhu vzatých. Stroj rozkrájí celé balíky bankovek na hromadu drob- ných odřezků a teprve těchto odřezků se užívá ku pálení pod topicími kotly. Zřetelnost, s jakou pojednáváme o věcech České spořitelny, jest, jak se zdá, tak značná, že není snad ani jediného našeho čtenáře, jenž by nerozuměl, co chceme a kam míříme. Nevíme, pokud se nám dostalo cti, že by ke kruhu na- šeho čtenářstva náležel také pan místodržitel tohoto království a dosud stále vrchní kurator České spořitelny, a je-lí tomu tak, zda stačí jeho znalost našeho jazyka k tomu, aby nám poroz- uměl. V tom případě ovšem jsme ochotní stup- ňovati zřetelnost našeho výkladu ještě výše. Ne- boť jest velice důležito, aby se J. Ex. dostalo aspoň touto cestou informací, jakých se mu od- pírá od těch, kdož v jeho okolí jsou k tomu povoláni. Považujeme to za věc vysoké důleži- tosti, aby nejvyšší politický správce naší země zvěděl, co české obyvatelstvo země této soudí o jeho poměru, či vlastně o poměru jeho kura- torského úřadu k jeho úřadu jakožto náměstka keruny v království českém.

Ve středu pojednali jsme o záhadě, kterak jest možno, aby zůstával pan místodržitel i na- dále vrchním kurátorem, tedy nejvyšším úřad- níkem soukromého peněžního ústavu, který ne- může se na veřejnost vytasiti s nejdůležitějším listem svého knihvedení, nýbrž který nucen jest zachovávati jej v tajnosti, poněvadž jest dokla- dem, že činnost České spořitelny právě v nejzna- menitějším bodu jejího učelu, nesrovnává se se zákonem, poněvadž jest dále dokladem, že Če- ská spořitelna není žádným dobročinným ústa- vem úvěrním podle intence císařského jejího za- kladatele a podle úmyslů jejích spoluzakladatelů ze všech stavů v království českém, ani podle je- jího statutu, vylučujícího veškeré politické aneb národní strannictví, nýbrž že jest germani- sačním ústavem první třídy, nejmohutnějším, poněvadž financujícím článkem hakatistické or- ganisace v Čechách! Ve čtvrtek postoupili jsme ještě dále k jádru věci. Vyložili jsme, kterak jest nespravedlivo, dostává-li se jednomu ze soukromých peněžních ústavů takové reklamní výhody, kteréž Česká spořitelna využitkovala způsobem nejbezohled- nějším k nekalé soutěži s jinými veřejnými ústavy spořitelními a úvěrními, zaručenými zemí a obcemi, tak že těmto ústavům konkurecí České spořitelny, kteráž nepožívá kromě svého reserv- ního fondu žádné záruky, překáží se v úplném dosažení jich cíle.

Vyložili jsme, kterak jest veřejnému vědomí českému nesnesitelno pomyšlení, že nejvyšší re- presentant státu v Čechách ve své funkci jakožto vrchní kurátor České spořitelny dopouští nejen vylučování českých důvěrníků, finančníků z člen- stva, správy a kuratoria České spořitelny, nýbrž i dovoluje zatajování výkazů každoročního roz- dílení výnosu z reservního fondu spořitelního, čímž se vlastně dostává nečistému hospodaření s výnosem reservního fondu, námi číselně pro- kázanému, jaksi sankce udělované před veřejností mlčky a ve skutečnosti schválením, od statutu výslovně žádanýml Toto vědomi bylo by veřejnosti české ne- snesitelno, kdyby Česká spořitelna byla ryze ně- meckým ústavem nejen dle tvrzení resolucí »Ver- bandu« a »Centralbanky« a německých měst, nejen dle výlučně německé své správy, nýbrž i dle stavu svých vkladů a svých hypotečních pohledávek. Neboť c. k. místodržitel nemůže přece býti presidentem kuratoria, výboru, člen- stva spolku s výslovnými germanisačními a po- litickými účely, to samo sebou znamenalo by hor- rendní pokoření nejen právního citu českého ná- roda, ale i vědomí o jeho vlastní důstojnosti, nýbrž příčilo by se i všem platným řádům a zá- konům, na nichž spočívají základy státu.

Tím horrendnější a úžasnější jest však, že c. k. místodržitel je presidentem soukromého úvěrního spolku německého, kterýž k účelům shora naznačeným užívá jmění, nashromáždě- ného daleko převážnou většinou ze vkladů českých, čímž křivda a hrozné bezpráví, provo- zované na národě českém, ke všemu na vlastní útraty jeho, nabývá roz- měrů přímo kolosálníc h. Jsme si bezpečni více než kdykoli jindy, že mluvíme přímo z duše celého českého ná- roda, jak o tom přece podává celé hnutí jeho neklamné svědectví svými velice reálními a či- telnými výsledky, dodávajícími hospodářským poměrům v království zcela jiného, nikdy ne- bývalého vzezření. Ignoruje-li se tedy náš hlas, neignorují se tu snad vývody a naléhání našeho listu, nýbrž volání celého národa po spravedlnosti. Hluboce pociťovaná nesrovnalost těchto vyložených stavů