1
article
Anglie opravuje svoji armádu.
Jak žnámo, doznala Anglie za války s ma-
lým nárůdkem Burů v jižní Africe zkušeností
velmi trapných a proto také velmi poučnýcha
tyto zkušenosti přiměly řídící politiky britské,
aby se zasadili o reformu anglické armády.
Dosud bylo v Anglii obecným přesvědčením,
že Velká Britanie, jakožto stát ostrovní, ke svojí
vlastní ochraně vůbec žádného vojska nepotře-
buje, ježto se přes moře není báti žádného ne-
přátelského vpádu, na obranu pak zámořských
kolonií a držav že jest toliko potřebí hojně pe-
něz, ježto se za peníze vždy a všude naverbo-
vati dá dostatečné množství žoldnéřů. Avšak
události posledních let poučily státníky anglické,
že dosavadní vojenské organisací její interessy
náležitě opatřeny nejsou a že jest potřebí, pro-
vésti zde vydatnouv opravu.
Avšak nejenom pozemní branná moc Anglie
osvědčila se nedostatečnou, také slavené dosud
britské válečné lodstvo ukázalo velmi povážlivé
slabiny. Za posledních třináct let vydala sice
Anglie na válečné loďstvo čtyři milliardy šilingů,
ale navzdor tomu byl asi před rokem velitel
středomořského oddílu anglického lodstva nucen
pronésti velice nepříznivou, výstražnou kritiku
a žalobu na nedostatečnost britského loďstva,
jeho zřízení, pohotovosti a tak dále.
Prodlením burské války ukázalo se na
obecné překvapení, že není v reservních oddí-
lech anglického loďstva ani jediné moderní, no-
vodobě zařízené a vyzbrojené velké lodi válečné
a že stavba parlamentem povolených nových
lodí přese všechnu míru se protahuje, tak že
se tou dobou staví asi pět set nových lodí vá-
lečných a že ještě dán do námořního rozpočtu
náklad na stavbu třiatřiceti nových lodí, jakož
izna zakoupení a přizpůsobení osmačtyřiceti
lodí, patřících různým anglickým paroplavebním
společnostem.
Anglie
Afrika
Velká Británie
2
article
Když takovéto nedostatky ve slaveném
lodstvu anglickém se ukázaly, domyslí se každý
snadno, v jakém asi stavu bojovnosti se nale-
zala britská armáda pozemní. Mužstva bylo
arci po všechen čas dost a dost a je v obecné
paměti, že se roku 1900 pro jižní Afriku na-
verbovat dalo více než 140.000 mužů. Ale jaké
to bylo mužstvo! A co vydala tato síla bran-
ného lidu, když nebyla spolehliva, když neměla
náležitého výcviku ani potřebné organisace?
Byla to namnoze jenom dobrodružná sběř, která
toliko kořisť a svévoli na mysli měla, ale při
první ostré palbě z nepřátelské strany na útěk
se dávala.
Vezme-li se v úvahu jednak veliký počet
do jižní Afriky vypraveného anglického vojska
krbu setkal se s Olgou. Bylo to vypovědění
boje. Ve vzpomínkách na škádlivé ony svoje
hovory před rokem vzpřímili proti sobě zrak.
Olga shromáždivši všechnu svoji Istivost
v panovačný pohled, promluvila k němu zákeř-
niekou otázkou, kterou již chvíli chystala:
»A čemu jste se vůči mně naučil ?«
Doktor hleděl jí upřeně do očí, jakoby
chtěl vyhladiti z nich onu palčivost, jíž proti
němu zahájila boj. Potom pevně a odhodlaně
proslovil: »Sebe cenit!«
Olga byla překvapena. Cosi zmítalo se
v jejím zraku, zachmuřila se a znovu vyjas-
nila, potom úsečně s nádechem hrdého úsměvu
řekla: »Děkuji !«
Olga
jižní Afrika
Afrika
3
article
Avšak nezůstala tím slovem vítězkou. Ne-
boť dr. Rys na neštěstí od svého návratu vzrů-
stal před jejími zraky. Nebyla to pohádka, co
vypravoval o energii k velkému dílu svého ži-
vota, neboť za nedlouho vědeckým svým dílem
jasně výníkl jako nadějný učenec, stal se uni-
versitním docentem a bylo možno očekávati od
něho onu slávu českého jména. Tak zvedaly
se stále její zraky k němu.
Její rozmar pozbýval již moci vůči němu.
Stál vždy v plné síle vůči ní, se sebevědomým,
ač upřímným pohledem, chtěla býti vůči němu
důstojnou a zatím stala se jeho něžnou přítel-
kyní. Chtěla ho pokořovati, avšak pokořovala
sebe jeho duševnímu světu, jeho nadějíma
9s
snůmii
A když jednou nadšen její srdečností otá-
zal se ji, zda by se dovedla spřáteliti s tím
něžným citem, jímž celé jeho nitro vůči ní
jásá — s krásnou a prostou upřímností stiskla
mu ruku a nebránila, když jeho rty v návalu
radosti hledaly bílé dívčí čelo.
Tak poprvé poznala blaženost života, když
jemu stala se oddanou.
St. Kovanda.
doktor
Rys
St . Kovanda
4
article
a obrovský náklad, jejž tyto výpravy dosud
stály, na druhé straně pak nepatrné množství
Burů vůbec a do boje vyslaného burského lidu
zvlášť, objeví se výsledek celého dosavadního
anglického válčení v jižní Africe jakožto svrcho-
vaně nepatrný, ba zrovna žalostný. Proto uznala
vláda za nutné, předstoupiti před parlament
s návrhy na reformu pozemního vojska a mi-
nistr války Brodrick vyložil ondy, předkládaje
vojenský rozpočet, jakým způsobem armádu zre-
formovati hodlá, aby napříště úkolům svým
plnou měrou mohla zadostčiniti.
Doma měla Anglie pro válečné potřeb
mimo vlastní Velkou Britanii s Irskem jenom
dva armádní sbory. Nyní však uznává vojenská
správa za nutné, aby byly vždy tři armádní
sbory a jedna divise jízdy pohotově na odchod
do zámořských krajů a že musí mít Anglie ná-
sledkem svých mezinárodních smluv také v každý
čas po ruce dostatečný počet vojska, aby
mohla dostáti svým závazkům oproti spo-
jencům.
Při tom musí prý býti postaráno, aby také
v zemi, to jest doma zůstati mohl dostatečný
počet vojska, ježto se při vyvinutém válečném
loďstvu jiných mocí nepřátelský vpád do Velké
Britanie už nemůže považovati za nemožný
nebo pravděnepodobný. Proto chce Brodrick zvý.
šiti stav vojska na šest armádních sborů,
z nichž by polovice sestávala z vojska řadového,
druhá polovice pak ze šestnácti praporů milic
z dobrovolníků.
jižní Afrika
Anglie
Velká Británie
Irsko
5
article
Avšak od soustavy najímací čili od staro-
dávného způsobu verbování vojska anglická
vláda nikterak ještě upustiti nechce. Zde naráží
všechna reformační snaha na nepřekonatelnou
překážku, neboť celá povaha, staletá zvyklost a
celý názor života Angličanů příčí se násilnému
odvádění k vojsku a pokus, zavésti v Angl
všeobecnou brannou povinnost, narazil by ve všech
vrstvách anglického lidu na takový odpor, že by
vláda jím jako pleva vichrem ihned s povrchu
byla smetena. Brodrick vyjádřil věc v poslane-
cké sněmovně zmírňujícími slovy v ten smysl,
že by návrh na zavedení prostého, násilného
odvodu nebyl podporován většinou anglického
národa a že tedy na dlouho ještě na zavedení
všeobecné branné povinnosti v Anglii není a ne-
bude pomyšlení.
Nastává tedy zajímavá otázka, zdali se
anglickým vojenským kapacitám podaří zrefor-
movati armádu i bez všeobecné branné povin-
nosti tak, aby s jinými armádami mohla snésti
aspoň porovnání. Kdyby se jim to podařilo,
slavili by velký triumf, neboť v Evropě pova-
žuje se za dogma, že bez všeobecné branné
povinnosti není a nemůže býti žádné spořádané,
dobré a spolehlivé armády a následkem toho
předpovídá se, že pan Brodrick anglickou
armádu sice i pro dobu míru značně rozmnoží,
ale že jí nikterak nezlepší a pro potřebu války
cennější neučiní.
Angličan
Brodrick
Anglie
Evropa
6
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Znamenitá služka. Z Paříže se oznamuje
Kdyby se do toho nebyla vložila osudná náhoda
byla by se mohla Louisa Dupontova v krátké době.
se svými »úsporami«, jež si nastřádala jako služka,
uchýliti do soukromí a skončiti svůj život jako zá-
možná soukromnice. Jakož až doposud bylo zjištěno.
provedla tato vzorná služka během posledních dvou
let u více než 40 rodin v Paříži a na venkově krá-
deže a vloupání, při nichž ukořistila na hotovosti
v cenných věcech více než 200.000 franků. Manipu-
lace její byla velmi prostá. Dala si od svého milenc
a spoluvinníka Rucheta zhotoviti nejskvělejší vy-
svědčení na nejrůznější jmena a na základě těchto
vysvědčení pak dostala v kancelářích pro zprostřed-
kování služeb místa u bohatých rodin. První její
péčí bylo vždycky, jakmile nastoupila službu, aby
vypátrala, kde se ukládají šperky a stříbrné příbory,
jakož i pokladna, načež pak s pomocí Ruchetovou,
jenž ihned přijel s ručním vozíkem, skříně vypáčila
a vyloupila. Často se jí to podařilo již prvního dne,
takže její zaměstnavatelé jedva měli příležitost, za-
pamatovati si rysy její tváře. V pátek odpoledn
byla v jednom ústavu pro zprostředkování služeb po-
znána dvěma tajnými policisty, kteří ji ve fiakru
následovali až do jejího bytu. Tam byl usazen také
Ruchet jako počestný obchodník se zlatým a stří-
brným zbožím a jako takový zapsán byl i v sezna-
mech živnostenské daně. V jeho pokladně nalezeno
bylo 10.000 franků na hotovosti a cheková knížka
banky Crédit Lyonnais. Oba povedení milenci byli
ovšem zatčení.
Dupontův
Paříž
Manip
banka Crédit Lyonnais
7
article
= Hrůzy moře. Z Říma se oznamuje: Jižní
bouře, jež minulé neděle stihla celou střední a jižní
Italii, jakož i ostrovy Středozemního moře, způso-
bila též ztroskotání několika lodí na pobřeží Tyrrhen-
ském. Mezi ztroskotanými loďmi byla též rybářská
loď »Marietta«, jež s posádkou sedmi mužů a kapi-
tánem v sobotu večer opustila malý toskánský pří-
stav Porto Ercole, aby se vydala na lov ryb. Toliko
kapitán, 28letý Saturno di Sauro z Terraciny unikl
smrti a přibyl na parníku »Marsala« do Neapole,
kdež podal dramatické vylíčení katastrofy. »Za klidné.
jasné noci«, vypravuje, »zvedli jsme před svítáním
kotvy a dali se za jasné pohody do prace. Lov slibo-
val zdar, avšak brzy po východu slunce se obloha
zachmuřila a zvedl se scirocco, jenž způsoboval
prudké vlnobití a přinutil nás, abychom všecky
plachty sbrnuli. Zarudlá pára zastírala sluncea
moře, jež se čím dále tím více bouřilo, nabylo po-
divné zarudle šedé barvy, takže moji lidé byli zara-
ženi. Snažil jsem se upokojit je a vyložil jsem jim,
že rudá pára pochází z prachu africké pouště. Odpo-
ledne mohli jsme opět lovit ryby, ale ke čtvrté ho-
dině vypukla bouře s novou prudkostí. Moře mělo
barvu krve a obloha byla zarudlá jako od obrovského
požáru. Když jsme pozorovali, že »Marietta« jest
hnána protí větru, shrnuli jsme na novo všecky
plachty a chopili se vesel. Doufali jsme, že osm
silných mužů dovede odolati vlnám. Ale nedostávali
jsme se s místa a vesla každé chvíle hrozila zlomením.
Hrůza
Marietta
Saturno Saura
Řím
středozemní moře
Terracina
Neapol
8
article
V tu chvíli vrazila do člunu mohutná vlna a srazila
jednoho z veslařů hlavou o hranu přídy, takže ostatní
musili mu přispěti ku pomoci. Hned potom jiná
vlna narazila o bok lodi s takovou prudkostí, že
»Marietta« div se nepřekotila. Dříve než kormidel-
ník mohl vykonati kvapný rozkaz, aby kormidlo při-
točil, rozbila třetí vlna kormidelní kolo a loď byla
bezbranná vydána zuřivosti živlů. Chopili jsme se
nanovo vesel, ale vesla se v našich rukou zlomila.
Marietta
9
article
Snažil jsem se dodati mužstvu odvahy, ale mým
slovům při jekotu bouře nebylo lze rozumět. Někteří
poklekli a počali se modlit za sebe, za ženy a děti.
Pojednou vyzvedla nás vlna do značné výše, načež
nás zase srazila do hlubiny. Křečovitě drželi jsme
se lanoví. Když jsem se po několika hrozných nára-
zech ohledl, pobřešil jsem dva ze svého mužstva.
Pozbyli jsme veškeré naděje a čekali schouleni na
záhubu. Zdálo se nám, že smrť vztahuje na nás
ruku a že cítíme její dotknutí. Nový náraz větrua
vln srazil s lodi další tři muže. V nejbližším oka-
mžiku byli od nás vzdáleni 30 metrů. Nadarmo na-
mahali se ze všech sil, aby se dostali opět k lodi.
Viděli jsme, kterak naposledy pozvedli paže, načež
zmizeli pod vodou. Celí strnulí, nejsouce schopni
jediného slova, choulili jsme se my tři ostatní v lodi,
Pak nastal nový náraz, jakoby z nejhlubších útrob
moře, a loď se překotila. Bezděčně hledaly ruce, čeho
se zadržet. Dovedl jsem se zachytit na vnější straně
lodi, zapleten polou v lana. Nedaleko ode mne visel
Giovanni Alla v lanoví. Třetí, Giambattista Persichilli,
zmizel. V této situaci ztrávili jsme celou noc. Zkřehlí,
s otlučenými a rozedranými údy, snášejíce nesne-
sitelná muka od lan, jež se nám zařezávala do těla.
All
Giambattista Persichilli
10
article
Když se rozednívalo, spatřil jsem svého soudruha
na smrť bledého, jedva že byl s to mluvit. — »Po-
moz mi, nemohu již« zašeptal. — Jektal zuby, oči
hleděly strnule jak oči šílence a mobl jsem si toliko
myslet, že jsem také jinak nevypadal. Poněvadž
jsme se nalezali ve průplavu mezi ostrovem Giannutri
a předhořím Argentaro, doufal jsem, že nás potká
parník. K sedmé hodině, když jsme se již po čtrnáct
hodin nalezali v této hrozné situaci, objevil se oblá-
ček dýmu. — »Odvahu, jsme zachránění«, volal jsem
na svého soudruha. — Bylo příliš pozdě. Pokusil se,
obrátit se ke mně, pak pustil lana, jež mu byla úplně
rozedrala ruce a potopil se jako kus olova. Vyrazil
jsem veškerou silou, jež mi dosud zbývala, výkřik;
slyšeli mne. Spatřil jsem člun se čtyřmi muži, blížící
se ke mně. Veslovali kvapně, ale mně se to zdálo
věčností, než se dostali až ke mně. Když mne vsa-
dili do člunu, klesl jsem bez vědomí. Byl jsem za-
chráněn vskutku zázračně. Ale moji nebozí soudruzil
Měli ženy a děti !«
11
article
= Šitědrý divadelní ředitel. O dramatickém
spisovateli a divadelním řediteli Adolfu Jaimovi, jenž
zemřel těchto dnů ve věku 76 let v Asnires, vypra-
vuje Alfons Lemonnier v »Matinu«. Jaime byl na-
daný spisovatel, jenž měl četně úspěchy. Roku 1874
byl také ředitelem divadla »Menus plaisirs«, kdež
však se mu obchody dařily velmi špatně. Před
45 lety byl Jaime hezký hoch, jemuž jinak neříkali
než »krásný Jaime«. Byl také duchaplný, ale skep-
tický a kousavý, takže měl jen málo přátel. Vydělal
svými díly značné jmění, ale zemřel chudý a jeho
prostředky na živobytí byly toliko jeho autorské po-
díly z venkovských divadel, z nichž musil dvě tře-
tiny přenechati svým věřitelům a pense 1000 fr. od
společnosti dramatických autorů. Žil velmi samotář-
sky v Asničres a navzdor svému stáří stále ještě
pracoval. Dal provésti na všech pařížských divadlech
četné kusy a měl značný úspěch, ale jakožto ředitel
divadla neměl valné štěstí. Dal provésti Hervéovu
operettu »Petit Faust«, na jejímž librettu byl spolu-
pracoval a jež v letech sedmdesátých provozována
též ve smíchovské areně Švandově. Ale jakkoli tento
kus dříve se těšil značné oblibě, docílil jím na svém
divadle jen nedostatečných příjmů. Nemohl tudíž
svým umělcům správně platit. Když členové divadla
počali reptat, zavolal ředitel svého režiséra a pravil
k němu: »Shromážděte zejtra o druhé hodině s po-
ledne všecky ve foyeru. Přijdu tam s 100.000
franky v kapse... Rozumíte?« — Všecek omráčen
vyřídil režisér svůj vzkaz. Možno si představit, s ja-
kým zápalem herci tohoto večera hráli své role. Den
na to o druhé hodině s poledne přišel režisér do
foyeru, kde byl shromážděn veškeren personál.
Jaim
Lemonnier
Matin
Jaime
Hervéův
Petit Faust
Švandův
Aires
12
article
Zvolna a s úsměvem na rtech usedl Jaime za stůl,
jenž byl postaven uprostřed foyeru a na němž stála
sklenice s cukrovou vodou. — »Posaďte se, dámy a
pánové,« pravil, provázeje svoje slova vznešeným
posuňkem. Všichni usedli a Jaime počal: »Milé dámy
a pánové! Pravil jsem svému režisérovi, že se vám
dnes představím s 100.000 franky. Jak znám lidské
srdce, jsem bezpečen, že jste velmi spokojeni, že
mne zde vidíte a byli byste ještě šťastnější, kdyby-
ste tuto sumu viděli.« Odmlčel se a prohlížel si
svoje posluchače s výrazem poněkud šibalským.
»Nuže, splním svůj slib úplně — a nenechávaje vás
déle čekat, ukážu vám těch 100.000 franků.« —
»Bravo!« volali všichni, »ať žije pan Jaime!« — Ře-
ditel poděkoval úklonou a vytáhl z kapsy — ohromný
rukopis. Herci překvapení a ustrnulí se nehýbali.
»Ano,« pokračoval Jaime rozjařen, stu jsou... Je
to dílo, jehož jsem autorem a bude míti ohromný
úspěch. Račte tedy, abych vám co nejdříve mohl za-
platit, s největší horlivostí zkoušet, ráno i večer, aby
Jaime