1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 80. ze dne 2l. března 190l.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Policejní afféra ve Lvově. »Gazetta Na
rodowa« oznamuje: Ve čtvrtek odpoledne přistoupi
jakýs muž v ulici Haličské k mladé dámě, vložil jí
ruku na rameno a vyzval ji, aby jej následovala, že
jest policejní agent. Dívka zarděla se studem a úža-
sem, protestovala proti tomuto vyzvání, udala svoje
jméno a připomenula, že jest dcerou rady zemského
soudu z venkova a že mešká nyní u svého strýce ve
Lvově. Přes to nechtěl se vzdát policejní agent svého
úmyslu, zatknouti mladou dámu a teprve na zakro-
čení několika mimojdoucích, zejmena jakéhos úřad-
níka, jenž zná strýce dámy, podařilo se dívku vy-
prostit. Policejní agent omlouval se toliko tím, že
mladá dáma podobá se osobě, po níž policie pátrá.
K tomu připomíná »Gazetta Narodowa«: »Nepochy-
bujeme, že policejní ředitel vůči tomuto agentovi
užije nejpřísnějších disciplinárních prostředků. Kdo
však odškodní mládou dámu za hanbu, jež jí byla
způsobena a za leknutí? Policie měla by i vůči
osobě vskutku podezřelé jednati jinak a nezpůsobo-
vati na ulici takovéto scény, neřku-li přepadati ne
vinnou proto, poněvadž policejní agent se domnívá
že jest podobna hledané osobě.«.
Gazett Narodowa
Lvov
Gazetta
4
article
= Loupežná vražda. Z Janova se oznamuje
Elegantní lehká dámička, Klára Olivieriova, pocháze-
jící z Mnichova, byla jedním ze svých hostů zavraž
děna. Z počátku se zdálo, že to vražda ze žárlivosti
avšak shledáno, že tu spáchána byla loupež, poně
vadž po drahocenných špercích zavražděné nebylo
ani památky. Olivieriova nalezena s 18 ranami no-
žem na ulici před svým bytem. Poněvadž, jak bylo
zjištěno, byla přepadena ve svém pokoji, možno to-
liko předpokladat, že těžce již raněná vyskočila neb
spadla s okna. Když ji nalezli, byla ještě živa, ale
zemřela, nenabyvši již vědomí, po několika minutách
v nemocnici. V její pokoji nalezen řeznický nůž
elegantní hnědý svrchník. Policie zatkla dva muže.
v jichž bytě vrah se byl svlékl ze šatů krví potří-
sněných.
Klár Olivieriův
Janov
Mnichov
5
article
= Hostina ve sněhové bouří. Z Chicaga
se oznamuje: Bylo to uprostřed pouští Nebrasky.
Náš expresní vlak zastavil pojednou uprostřed noci
a my probuzeni sněhovými vločkami, pronikajícími
do spacího vagonu, navzdor dvojitým oknům. Hrozný
blízzard hnal se proti nám od severu a když nastalo
jitro, byli jsme nadobro zasněžení. V dálce byl je-
diný osamělý srub. Ve vlaku nenalezal se restau-
rační vagon ani kuchyně ani zásoby. My všichni
byli hladovi. Blížilo se poledne a nebylo nijaké čáky,
získati něčeho, abychom ukojili hlad. Radili jsme se,
co počít. Tu oznámil kdosi, že ve vagoně pro zava-
zadla zpozoroval několik znamenitých kuřat, cenou
poctěných, jež se vracela z výstavy. Vzal jsem tři
svoje soudruhy a drobného, ale odhodlaného Ameri-
čana a dobře ozbrojeni zmizeli jsme z našeho va-
gonu. Nebohá kuřata usmrcena a oškubána. Nyní
však nastala nová nesnáz. Kde jsme je měli upéci?
Také o to jsme se chtěli postarati. Zavěsivše se pa
žemi, v každé ruce držíce kuře, opustili jsme vlak
a proklestili si hlubokým sněhem cestu k osamělému
srubu. Zde požádali jsme o pánev, naložili do ní
svůj lup, malý Američan rozdělal oheň v kamnech
a ujal se úřadu vrchního kuchaře. Když jsme se
vraceli k vlaku s pánví a horkými ještě kuřaty, byli
jsme všemi pasažery uvítáni jásotem. Jakýs hladovec,
nejsilnější muž ve vagoně, chopil se ihned pánve a
chtěl si sám posloužit, než byly poděleny dámy
Avšak milý Američan klidně vytáhl z kapsy revol
ver, přidržel jej nad kuřaty a připomenul vlidně:
»Až po nás, milý pane.« — Na to hladovec skromně
odstoupil a musil se konečně spokojit několik
Američan
Chicago
Nebraska
6
article
= Zločin a literatura. Ke vraždě v Bukure-
šti, o níž jsme v předvčerejším čísle přinesli zprávu,
oznamují se následující další podrobnosti: Mladistvý
vrah Alexander Candiano pracuje na pamětním
spise, jehož vypracování mu bylo svěřeno soudní
komisí, aby byl zjištěn duševní jeho stav. Vybranou,
správnou řečí líčí Candiano po úvodu, v němž se
oddává filosofickým úvahám, svůj život od svého
šestého roku. S úžasnou pamětí dovede se upamato-
vat na všechny příhody a všechny podrobnostía
řadí fakta k faktům, aby vypravování jeho bylo pře-
hledné. Vyšetřující soudce, jenž byl přečetl počátek
jeho rukopisu, psaného duchaplně a jasné, nedovedl
se zdržet poznámky: »Proč jsi nenapsal román?
Byl bys tím vydělal dosti peněz a nebyl bys se
musil státi vrahem.« — Když byl konfrontován se
svým spoluvinníkem Vladočanem, snažili se oba
svaliti navzájem se sebe vinu, obviňujíce jeden dru-
hého. Zajímavo jest, že také zavražděná paní Julie
Jarcova měla za sebou úspěšnou literární činnost.
Napsala několik děl. První její kniha jest obsahu
historického a má titul: »Slavné ženy«. V této kníize
jest autorka moralistkou a vychvaluje přísnost mravů
a cudnost jakožto nejznamenitější vlastnosti ženy.
Ovšem že krásných těchto zásad později se sama
Alexander Candiano
Jarcův
Bukure
8
article
nedržela.
= Z newyorkské herny. Malý obrázek. Bílá
kulička vrčí v kole rouletty, uvolňuje svůj běh, na-
razí, odrazí se, poskočí o několik čísel dále a za-
padne do přihrádky. »Dvě, černá, pod a sudá,« ohla-
šuje croupier. Všeobecné rozčilení. Tucet hráčů, shro-
mážděných u zeleného stolu v nejelegantnější herně
newyorkské, několik kroků od 5. avenue, vsadilo
skorem vesměs na červenou. Osmnáctkrát vyšla černá,
jednou konečně musila vyjíti také červená. S úsmě-
vem přiblížil se jakýs pán, jenž doposud se byl jen
z povzdálí díval. Hladce oholená tvář, obrovský bo-
háč, jehož okamžitě všichni poznali a vše mu uctivě
ustoupilo. Croupier, jenž právě chtěl kuličku opět
roztočit, posečkal a jeho soudruh s poklonou přijal
bankovky a rozhodnutí příchozího. »Padesát dollarů
na červenou? Dobrá, mr. X« — A kulička se zase
rozvířila. »Dvacet osm, černá nad a sudá.« — Hráč
zdvojnásobňuje sázku a zdvojnásobňuje ji dále. Ma-
ximum dosaženo. »Výše?« táže se pankéř. — »Za
každou cenu,« odpovídá mr. X. Vzal chekovou knížku
a péro se samočinnou nádržkou na inkoust a napsal
číslici s třemi nullami. — »Černá,« oznamuje crou
pier dále, po osmadvacátě. — Hrač povstal. Úsměv
jeho jest poněkud nucený. »Ještě« a podává chek se
čtyřmi nullami. Ale znovu vyšla černá. — A nyní
malé vysvětlení takovéto scény, dosti často se opa-
kující. Těchto dnů zavřela newyorkska policie 15
heren a zabavila jejich materiál. Při tom nalezeno
ve dvou třetinách případů, že stolky pro roulettu
opatřeny jsou mechanickým přístrojem, jenž umož-
ňoval croupierovi, aby nechal kuličku dopadnout na
číslo, jaké se mu právě hodilo.
Croupier
Černá
Ma
9
article
Zemřelí v Praze.
Dne 14. března 1901: Netušil Vojtěch, syn
dělníka, 19 měsíců, 4—V. Blažek Adolf, syn zřízence
u dráhy, 6 týdnů. 1016—I. Novákova Anna, dcera
strojníka, 4 a půl roku, 192—V. Bláha Heřmann,
obchodník 24 roky. 1026—II. Mik Josef, krejčí,
63 roky, 1208—II. Škarvanová Marie, manželka pe-
kaře, 34 roky, 745—VII. Trávová Anna, vdova,
75 roků, 112—I. Grätzova Louisa, dcera advokáta,
35 roků, 866—II. — Vevšeobecné nemoc-
nici: Masopustova Josefa, dcera dělníka, 12 roků.
Bauer František, kočí, 34 roky. Demín Karel, číšník,
25 roků. Mikrytka Vendelín, 40 roků. Zemanova
Anna, švadlena, 21 rok. Severinová Anna, manželka
litografa, 34 roky. — UAlžbětinek: Doubra-
vová Johanna, soukromnice, 74 roky. — U milo-
srdných bratří: Svoboda Jaroslav, číšník,
30 roků. Peterle František, zlatnický pomocník, 28
roků. — U milosrdných sesťer: Kaninský
Jan, sluha, 26 roků.
Listárna redakce.
E. J. v S. Ano, u Českých Budějovic.
S. Máme za to, že onoho zřízence sluší pova-
žovati za sluhu, na jakéhož se vztahují ustanovení
§ 10. zák. ze dne 5. prosince 1896 čís. 222. ř. z.
Panu Frant. Tob. ve Sm. Srovnáváme se
s Vaším náhledem, že pro obojí ty úřady platí ob-
dobně tatáž ustanovení zákonná.
Panu J. B. z P. Poplatek pozůstalostní jest
správně vyměřen.
Vojtěch
V Blažek
Adolf
Novákův
Anna
V Bláha Heřmann
Josef
Louisa
Bauer
František
Demín
Karel
Vendelín
Zemanův
Johann
Peterle
E J
Praha
Český Budějovice
Škarvanová Marie
Masopustův Josef
Kaninský Jan
10
title
V páekt 22. března.
11
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
167. hra v předpl.
Ve čtvrtek 21. března.
3. čtvrtka.
Ideálnížen a.
Komedie o 3 dějstvích. Vlasky napsal Marco Praga.
Přeložil Hanuš Hackenschmied.
Režisér: Jaroslav Kvapil.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec. o 9. hod.
Král
Marco Praga
Hackenschmied
Kvapil
Praha
národní divadlo . 167
Ideálnížit a
12
article
168. hra v předpl.
4. čtvrtka.
Figarova svatba.
Figarův
13
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Začátek o 3/47. hod.
Ve prospěch inspicienta pana J. Kremana.
Čech a Němec.
6737
Fraška o 6 odděleních. Napsal J. N. Štěpánek.
Ve čtvrtek 21. března.
Král
J Kreman
Němec
Štěpánek
Čechy
Pištěkův divadlo
14
article
ŠSvandovo divadlo na Smichově.
ŠSvandovo divadlo na Smichově.
Ve čtvrtek 21. března.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch napovědy pana J. L. Bucka.
Novinka.
Matěj Kačaba.
Veselohra o 4 jednáních. Napsali Oskar Blumenthal
a Max Bernstein. Přeložil Vilouš Táborský. Ve scénu
6740
uvedl režisér p. Karel Lier.
Bucek
Kačab
Blumenthal
Bernstein
Vilouš Táborský
Lier
Smichov
ŠSvandovo divadlo
15
article
Doprovázela ho obyčejně Anna Vasiljevna.
Jak jsem miloval tuto denní dobu v tomto útulném
pavillonu Ljubovy Petrovny, tonoucím v růžovém světle
spuštěných záslon, na kterých se rýsovaly úponkovité
rostliny, vinoucí se po sloupech galerie ! Jak příjemný byl
tento růžový soumrak a lehké ty stíny a originální za-
řízení pokojů; jak pěkný byl ten rámec kolem nehybné,
odpočívající matky Vasovy! Na půdách a komorách
v Bogdanovsku objevila Ljubov Petrovna ještě za svého
prvního pobytu u Galagajevých celý sklad všelijakého
starodávného nábytku, pravé to poklady, jak pravila.
Foma Bogdanovič poručil, aby bylo všechno spraveno,
vyčištěno a dáno do pavillonu. Vypouklé prádelníky a
stoly s měděnými a plechovými závorkami, pokryté množ-
stvím saského porculánu, dubové vyřezávané skříně, stářím
zčernalé, žaponské vázy, ze kterých trčely celé keře růží
a azalek, ohromná klec ze zlaceného drátu, po jejíchž
bidélkách skákali žlutí kanárci a nad níž visela ohromná
osmihranná čínská lucerna s hedvábnými střapci a šňů-
rami, to všechno, co bylo zde nahromaděno v takovém
ladném, krásném nepořádku, vypadalo tak příjemně
okrouhlostí svých forem, krásnou kresbou, prostotou
ostrých linií a světlého koloritu ! Dle carevny jest i chata
carská, pravil trefně Foma Bogdanovič. Vcházel jsem do
těchto pokojů vždy s jakousi zbožností od té doby, co
jsem se od Ljubovy Petrovny dověděl, že jedna ze skříní
jest již tři sta let stará a že mistr, který ji dělal, potře-
boval k jejímu zhotovení dvacet pět let. Ljubov Petrovna
rozuměla výborně umění a milovala vášnivě »umění
v jeho velkých dílech a rozmarech«, jak se vyslovovala.
Někdy nám vysvětlovala dopodrobna krásu a vzácnost
některé staré rytiny na míse, pocházející z doby Bernarda
Anna Vasiljevna
Ljubov
Vasův
Bogdanovič
Bernard
16
article
Podívala se na mne a v tomto úsměvu nebylo nic
výsměšného ani vyzývavého, nie, co mne dříve tak zne-
pokojovalo, když jsem se s ní setkal. Nebyla pro mne
v tomto okamžiku kráskou. Právě tak, jakoby to činila
na jejím místě moje matinka, žertuje a směje se s Vasou
a se mnou, myslil jsem si. A já jsem se díval důvěřivě
a nevinně do jejich očí, jakoby zde nebyla ona, ale ma-
tinka, a cítil jsem uvnitř i kolem sebe takovou lehkost,
všechno prosto trudných myšlenek a rozpačitosti, jako
bychom byli všichni ptáky, slétnuvšími se na okamžik
kolem stolu, odkud se pojednou vzneseme a uletíme ote-
vřeným oknem ..
— Zeptejte se ho, matinko, pravil Vasa, po příčině
jeho sporu s panem Keretim.
Musil jsem vypravovati, a hleděl jsem vše říci co
možná směšně, tu naši rozepři s mým vychovatelem
k vůli bellum a gesta, a jak jsou mně vůbec nudné
úlohy ve verších, kterými mne dvakráte v týdnu častuje.
— Tak vidíte, jak jsou vkusy rozličné, řekla na to
Ljubov Petrovna; já bych byla velmi ráda, kdyby tím
byl častován můj syn. Jeho frančina je velmi nedokonalá.
— Za to umí výborně německy, odpověděl jsem,
já velmi špatně.
— Chcete-li matinko a dovolí-li tetinka . ..
— Dovoluji již všechno napřed! zvolala Anna Va-
siljevna.
— Tak mohu bráti se sestřenkou Galečkou u pana
Keretiho francouzské hodiny. A my se budeme spolu za-
městnávati němčinou, Boro, pravil Vasa.
Erazim Ivanovič zakýval přisvědčivé hlavou.
Zapomonutá otázka.
Vasa
Kereti
Musil
Ljubov
Anna Virginie
Galečka
Bora
Erazim
Vasa