V Praze, v pátek dne 24. července.

K číslu 200. čisto v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Kdo bude nástupcem barona Kallaye? Z Vídně, 24. července. Peštský dopi sovatel »Neues W. Tagblattu« prohlašuje ne- pravdivou zprávu, že nástupcem Kallavovým jest vyhlédnut rakouský vyslanec v Řecku bar. Burian. Akce ve prospěch slezských krajin povodní poškozených. Z Vídně, 24. července. Zemský presi- dent slezský hr. Thun přibyl včera do Vídně a měl rozmluvu s referentem ministerstva vnitra za příčinou zahájení pomocné akce pro obyvatelstvo slezské, poškozené povodní. Slezský zemský sněm bude svolán za příči- nou schválení nouzového výboru na den 29. t. m.. Nespolehlivost zpráv o zamýšleném attentátu na císaře německého. Z Kodaně, 24. července. Zdejší poli cie i obecenstvo chová se vůči zprávě novo- yorského Heraldu o zamýšleném attentátu na císaře Viléma velmi skepticky. Policie nedostala dosud žádných informací a zprávě novoyorského Heraldu, že anarchisté chtěli na císaře spáchati attentát za jeho návštěvy u krále Kristiana, se zde prostě nerozumí, poněvadž dosud nebyla ani ohlášena navštěva císařova v Kodani. Kníže bulharský na útěku? Z Bělehradu, 24. července. Ke zprávě v ranním listě pod tímto titulem uvedené dodáváme, že časopis »Stampa« sděluje, že již za slavnosti na Šipce chtěli důstojníci podniknouti attentát na knížete Ferdinanda.

Telegrafické zprávy. Z Pešti, 23. července. (C.-B.) Rakouský ministr obchodu sv. pán Call vrátil se dnes večer do Vídně.

Z Londýna, 23. července. (C.-B.) V dolní sněmovně odmítl státní podtajemník zahra- ničních záležitostí Cranborne, odpovídaje na několik dotazů, prohlásiti, zdali existuje s Ně- meckem nějaká tajná smlouva čili nie. Anglická vláda neučinila prý nie, z čeho by se dalo souditi, že se hotoví proti nejstaršímu spo- jenci Anglie Portugalsku. Na to obrátil se státní podtajemník Cranborne proti prudkým úto kům Bowlesa vůči Německu, pravě, že způ- sob řeči Bowlesa může způsobiti pouze škodu. Cranborne hájil pak politiku vládní ve pří- čině Venezuely a dráhy bagdadské. Poslanec Gray dovozoval, že součinnost s Německem v Číně byla chybou. Německo Anglii nikterak nepodporovalo. Řečník přimlouval se pak za dohodu s Ruskem.

Papež mrtev. Z Říma, 23. července. (C.-B.) Za nejpar- nějších hodin zmenšil se poněkud počet těch. kdož chtěli viděti mrtvolu papežovu, ale záhy vzrostl opět na míru dřívější. Poněvadž neby bez vstupenek nikomu přístup do basiliky do- volen, útočily zástupy na policejní budovu a na kanceláře vatikánské, aby dostaly vstupenky. Uvnitř i zevně chrámu sv. Petra koná se velice přísná policejní služba. V lodi chrámové jest viděti skvostné černé a červené uniformy a četné italské karabiniery. Zástupy lidu, vyplňující veškerá místaa zejmena okolí kaple, pozůstávají většinou z žen, duchovních a příslušníků řádů. Aby se zabrá- nilo velkému návalu, dovolují strážníci a kara- biniéři zástupům jen na malou chvilku se po- zdržeti u mřížoví, za kterým jest papež vy staven. Z Vídně, 23. července. (C.-B.) Pronuncius Taliani odcestoval dnes večer do Říma ke konklave. Na nunciaturu docházejí stále sou- strastné projevy. Z Říma, 23. července. (C.-B.) Kardinál arcibiskup dr. Kopp přibyl sem dnes večer. Ve dvorním chrámě bude sloužiti zejtra ráno

STY Předplaeení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

smuteční mši za papeže domácí kaplan králův msgr. Lanza. Z Říma, 23. července. (C.-B.) Dle »Gior- nale d'Italia« obsahuje prý závěť, zanechaná papežem, třicet stránek. Papež doporučuje prý v ní vykonavatelům poslední své vůle, aby po- kračovali v církevní politice, jím zahájené. Závěť obsahuje nařízení ve příčině majetku pa- pežova, jejž věnuje úplně účelům církevníma ustanovuje, aby tělesné pozůstatky papežovy byly pohrobeny v chrámě sv. Jana. Z Říma, 23. července. (C.-B.) »Popolo Ro- mano« oznamuje, že dnešní kongregace, již se súčastnilo 30 kardinálů, se usnesla, aby pohřeb papeže Lva XIII. konal se v sobotu. Dle zprávy »Giornale d'Italia« zabývala se kongregace také notou, která má býti zaslána diplomatickému sboru, pověřenému u sv. stolice.

Četní kardinálové vyslovili se svorně, že se v notě nemá upustiti od dřívějších ohražení, ale že se má užíti umírněné formy. Sepsáním noty pověřen byl msgr. Merry del Val. Z Říma, 23. července. (C.-B.) » Giornale d'Italia« oznamuje, že kardinál Oreglia vzpomenul za přijetí klerikálních městských radů řečí promluvených v poslední schůzi městské rady na poctu papežovu, poděkoval jim jménem sv. kollegia a vzkázal také díky liberálním městským radům. Kardinál Oreglia podotkl, že mezi do- šlými telegramy soustrastnými jsou také mnohé od italských obecních a provinciálních rad, což by nebyl nikdo před 25 lety očekával. Z Berlína, 24. července. (Tfgram. »N. L.«) Dopisovatel »Berliner Tagblattu« v Římě dovídá se od stoupenců kardinála Vanutella, že koalice pro tohoto proti Rampollovi jest hotovou událostí. V koalici jsou mimo umírněné italské kardinály také skorem všichni zahraniční, až na španělské a část francouz- ských. Vanutelli, jak se ujišťuje, prováděl by politiku. »dobré vůle«, nedávaje před- nost žádné vládě před druhou a chovaje se k vládě italské co nejkonciliantněji.

FEUILLETON. Vzpomínka z močálů. Napsal Jaroslav Hašek.

Zadíváte-li se podél řeky Visly na širé ro- viny, a odmyslíte-li si březové lesíky, kteréje v dáli ohraničují, připadá vám pojednou, že jste o kolik set kilometrů dále na jihovýchod, na ste- pích Ukrajiny. Vše vám tak připadá. Vysoká tráva jako vlny hází se po větru a když se skloní uzříte mezi ní nevysoké pahrbky, mohyly právěkých oby- vatelů. Vítr se na okamžik utiší, tráva se opět vztýč a vy nevidíte daleko široko nic jiného, než zá- plavu žlutých, sluncem ožehnutých travin. Špatnou vozovou cestou kráčíte mezi ní, jako lesíkem. Naproti vám kráčí muž ve vysokých botách. vybledlém kontuši s černým, popraskaným pasem. A nedaleko vás dělí se cesta na několik men- ších stezek. Rázem přestanete dumat, zapomenete na stepy Ukrajiny a pozdravíte příchozího polsky a optáte se, kudy se jde do Lóczek. Tak se mně též stalo. Muž v kontuši poděkoval a pravil, že jest z Lóczek, bude-li libo, že půjdeme spolu. „Cesta,“ pravil, „bude zlá. Půjdeme mo- čály dobrou hodinu. Hleďme ať jsme přes ně než se sšeří, neboť ve tmě těžko hledat balvany, přes které se musí skákat. A sklouzne noha, už ležíš v bahně. Pravda, utopit se nemůžeš, močály nejsou ani půl metru hluboky, ale zmáčíš se dost. Muž v kontuši náhle se zarazil.

„Odpusťte, ani jsem se nepředstavil, člověk zde pomalu zapomíná na způsoby. Já jsem učitel z Lóczek Stanislav Zlotyk. Nedivte se, že můj kontuš jest v tak špatném stavu. Drahý pane, nám učitelům se zde příliš dobře nevede. Dnes byl jsem na příklad prodat dvě selata na trh. Co jsem stržil, dám na dluhy. Ale, pane drahý, chlubit se mohu. Mám tolik polností, že mohu dvě hodiny jíti a neobejdu jen jeden kus. A víte, z těch polností nemám ani na tabák. Ta pole, která mně náležejí, jsou močály u řeky Visly. které obdržel můj děd od urozeného pána Czeme- ryňského z Lóczek za to, že ho jednou, když se topil v bahně za vsí, vytáhl. Tak dědí náš rod od pokolení do pokolení ty močály o dosud každý z nás nešťastnou náhodou stal se zde učitelem.

Plat není velký, postup není žádný, koupit musím vše za drahé peníze, neboť sedláci nemají sam ničeho, a mají-li něco, musí to dáti krčmáři, o kterého vše musím já odkoupit a žádal-li jsem, aby mne přesadili, podívali se do knihy nemo- vitostí a řekli: Stanislav Zlotyk, majitel velkých pozemků, není příčiny, aby byl přesazován na lepší místo. Odpusťte, pane, že jsem tak sdílný neznám vás a vy mne dosud jste též neznal. Dojdeme do Lóczek a rozejdeme se. Více se sotva v životě uhlídáme, ale vzpomeňte si přec někdy na rovinu v Povislí, na močály a při tom na to, že jste našel zde zvláštní živočichy, kteří po- dobají se sice lidem, ale přece se zdržují celý svůj věk v močálech a nemohou z nich.“ Tráva přestávala místy a průřezy zjevovaly se břehy řeky. U jednoho takového průřezu zastavili jsme se. „Pohleďte,“ pravil učitel, „na břeh. Vidíte ta prorvaná místa naproti nám? Tam byla ještě za mého dědečka hráz, která chránila zdejší kra- jinu kolem Lóczek od zátopy. Pojďme!“ Šli jsme. Cestou pokračoval: „Teď jest pozdě spravovat hráz, když krajina jest samý močál,a peněz není na vysušení. Dokud byla hráz, dařilo

se zde obilí dosti dobře, ačkoliv od severu mají přístup k nám studené větry. Za starého pána Czemeryňského, který sídlel na zámečku v Lóczkách, protrhla se stará hráz na jaře a vody zatopily zdejší okolí. Ztratily se ovšem za nedlouho, ale obyvatelstvo hledělo s obavami na příští jarní povodeň. Bylo by bývalo odpomoženo velmi snadno všemu, kdyby panstvo dalo hráz znovu doplniti, ale pan Czemeryňski byl podivín. Hrál zuřivě v šachy. Od rána do večera. Měl starého sluhu, který mu dělal soupeře. A pan Czemeryňski vyhrával denně pět partií, k čemu se tedy starat, zdali hráz stoji nebo ne. „Macejku,“ říkával k svému sluhovi, „bůh ty lidi potěš, ale my si dáme ještě jednu partii. Dám ti dva tahy napřed.“ Jednoho dne přišla k němu deputace, aby jako jejich rodný pán milostivě vystavěti dal kus hráze. Urozený pán toho dne prohrál tři partie za sebou i dal deputaci čeledíny vyvésti před zá- meček a z okna ještě ji poctil různými nadávkami. Deputace však za dva dny přišla opět. Toho dne byl v lepší míře, i oznámil jí, že v té věci nemůže jednat bez souhlasu svého souseda pana Bolinského ze Stroží, neboť stržená hráz polo- vičkou stála na jeho majetku. Pan Czemeryňski dosud neviděl pana Bolin- ského, ačkoliv přes padesát let byli od sebe vzdá- leni ani ne úplné tři hodiny. Pan Boliňski málokdy vyšel ven do okolía pan Czemeryňski vůbec nikam nechodil. Pan Czemeryňski měl ale dobré srdce. Aby nebyl více od deputací obtěžován, vzkázal panu Bolinskému, aby ho poctil laskavě svou návště- vou, že jde o jeho zájmy. Pan Boliňski přijel.