1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v pondělí 7. prosince. 1908.
Praha
4
article
Foranní avečerní liety
předp lácí ee
V Praze v administeneii
pn měsín. . . . . . P K. —
na čtvrt lota . . . . 6 K. —h
s dvoji donáškon
pa měsle. .
na čtvrt leta . . . . 7 K tok
ve filiálkách
na měsle. . . . . . 2 K 80
Poštou
na měsle.
na čtvrt leta . . . . 8 k eonh
s dvojí zšsilko
na čtvrt iota : . . . 1I K dce
Praha
5
title
Telafonickě a telegraf. zprávy
„Národních Listů“.
7
article
Z Vídně, 7. prosince. »Frmdblt.« jest nu
cen uveřejniti tuto opravu, zaslanou mu ve smr
slu § 19. tisk. zák.: Zcela nepravdivým
jest tvrzení »Frmdbltu.«, že dne 3. prosince
při srážce s Němci bylo několikrá
střeleno z revolveru s prvníh
poschodí Národního domu a že brla
jedním takovým výstřelem zasažena žena.
která se postavila naproti prvnímu německému
gymnasiu, neboť četní hosté Národníh
domu musili se uhnouti kamenům
na ně házeným do prvního patr
a nikdo z nich neměl revolveru, takže již proto
nemohlo býti odlud střeleno a nemohla býti tu-
díž střelena také žádná žena. Dr. Otakar sr.
p. Pražák, president.
Rozbitá vládní většina.
Z Vídně, 7. prosince. Sděluje se nám spo-
lehlivě: „Minulý týden hudovali někter
politikové v parlamentě vládn
většinu, ve které by sice zasedali taléf“ Če-
chové, „Český klub“ (svobodomyslnýchi po
slanců) však byl z kombinace té vy
loučen. Tento plán všaklbytilproz-
bit rozhodným prohlášením pol-
ské delegace, že bez svobodomyslných po-
slanců českých do žádné konstellace nenůjde.
Oficiosní udavačství:
Z Vídně, 7. prosince »Frmdblit.« ozna-
muje: »Zntčený včera dragounský četař jmenuje
se Vrdujak a náleži 5. dragounskému pluku
v Goriei a jest Slovincem«. — Tato zpráva
jest neslýchaným udavačstvím
bylo by zajímavo zvěděti, odkud pochází? Po-
zoruhodna jest však tato zpráva ještě s jiného
stanoviska. Ve vládním »Frmdblitu.«, orgánu to
také ministerstva vojenství, četl
jsme vždy, že nejsou žádní čeští, žád n
polští a žádní maďarští vojíni
nýbrž že jsou toliko vojini rakoušti a uheršti
Najednou objevuje se ve »Frmdbltlu.« zpráva
že čelař, který pomáhal policii z tísně prot
Všeněmeům, jest Slovinee.
Frmdblt
Němec
doktor
Otakar steradián
Frmdblit
Vídeň
národní dom
Český klub
8
article
Uherská sněmovna.
Z Pešti, 7. prosince. (K.k. uher.) Sněmovna
poslanecká pokračovala v rokování o rozpočtu
ministerstva spravedinosti:-
Demonstrace v Terstu.
Z Terstu, 7. prosince. (K. k.) Za včerej-
ších demonstrací na Piazza Verdia
na Velikém Náměstí bylo zatčeno
52 osob. Zatčení byli však po zjištění nacio-
nale opět propuštěni.
Z Terstu, 6. prosince. (K. k.) Vzhledem na
opětné včerejší demonstrační prů-
vody, příčící se ustanovením zákona spolko-
vého a shromažďovacího, připomíná policejn
ředitelství ve vylilášce předpisy zmíněného zá
kona a oznamuje, že rozkázalo svým
orgánům, aby netrpěly protizákon-
ných shromáždění, průvodů atd.
aby hned z počátku proti nim zakročily
Zemský svaz pro ochranu mládeže v Solno-
hradsku.
Ze Salopurku, 6. prosince. (K. k.) Ve sla
nostní sini zemské vlády konalo se dnes dopo-
ledne za předsedníctví zemského presidenta h
Sehafigotsche ustavení zemskéh
svazu spolku pro péči a ochranu
mládeže ve vévodství solnohrad
ském. Zemský president pronasl uvitací pro-
slov, načež provolal třikráto císaři slávu, cuž pří-
tomní hlučně opakovali.
Pešť
Terst
Piazzo Verdium
svaz spolek pro péče
9
article
Prof. Schniizer na dovolenou.
Z Mnichova, 7. prosince. (K. k) Tajnému
radovi profesoru Sehnitzerovi byla na
jeho žádost dána, až na další, dovolená za lím
účelem, aby mohl konati studia v zahraničních
knihovnách.
Dánský prine Axel v Cařihradě.
Z Gařibradu, 7. prosince. (K. k.) Prine
Axel dánský přibyl sem dánským křižákem
»Heimdal« a byl ofieiálně uvílán.
Přípravy k zahájení fureckého parlamenlu
Z Cařihradu, 7. prosince. (K. k.) Pro zahájení
parlamentu bude v ministerstvu vojenství stano-
ven rozsáhlý obřad, kterého se
zúčastní celý první sbor. Všecky
ostatní posádky rovněž oslaví zahájení parla
mentu.
Nový velitel francouzského loďstva
Z Paříže, 7. prosince. (K. k) Jelikož ge
nerál Germinet byl zproštčn své hodnosti jako
velitel středomořského loďatva, byl kontreadmirá
Marin. Darbel jmenován zatímním
velitelem lodstva toho to.
profesor
Schniizer
Sehnitzer
Mnichov
Cařihrad
Paříž
10
article
Nebezpeší války na Balkáně
Nebezpeší války na Balkáně
Zosiřený boykol na rakouské zboží
Cařihradský dopisovatel »Berl. Tagblatine
oznamuje: Měl jsem rozmiuvu s vymikajícím
Mladolurkem, který není žádným přepjatcem,
ale je rozhodným odpůrcem Rakouska a ten
ujistil mne, že boykot na rakouský ob
chod nikterak neoehabl, nýbrž
značně se přiostřil a že ještě do
raznějším se stane. Za účelem bezohled-
ného boykotování všech rakouských výrobko
provedena rozsáhlá, přesná organisace a vypra-
cován podrobný plán dalších výprav. Kdyby emz
lodi, na příklad německě, pod svojí vlajkou
rakouské zboží do našich přístavů pašovat
chtěly, bude boykot také na né uv
len. Vláda ani mladoturecký ko-
mitět zde nie nezmohou, ani kdyby
opravdu Rakousku ebtěly vyhovél, naboť beyko
proti Rakonsku je obecným hnutl m li
dovým. Kdyby vláds proti tomuto hinutí ostř
zakročila, propuklo by jistě povstá
a kdyby mladoturecký komitét svého vlivu prote
lomu použil, pozbyl by všeliké po pa-
larity a musil by docela ustoupiti staroture-
eké renkcj. 1
Ze Soluna se oznamuje: Rakousk
parník »Alga«, jenž byl najat jistou spo
lečností belgickou, připlul sem, maje na palubě
400 tun belgického zboží, »však ne
směl skládati, nýbrž musil se svým zbožím zase
odplouti, ježto lid nevěřil, že by to skulečně
bylo zboží belgické. Tolikéž byl tu boykotován
parník italský, jejž lid v podozření mě,
že má náklad rakouský, který místo v Terstu
naložen byl v Benátkách, aby turecký boyko
se obešel. Jak vidno, vedou si Turci při tomto
boykotu naprosto nedůvěřivě.
Berl
Mladolurk
Tolikéž
Turek
Balkán
Rakousko
Terst
Benátky
11
article
Nové, určité prohlášení srbského ministra zahra
ničních záležitosti.
Z Bělehradu, 7. prosince. (K. k.) „Pravda
uveřejňuje rozmluvu svého spolupracovník
s mimistrem záležitostí zahraničních drem. M
lovanovičem o otázce annexe. Mile
vanovič pravil, že jeho evropská cest
měla za účel vyložiti vládám v Berlíně, Pařízi
Londýně a Římě situaci, jaká by v Srbsku mu-
sila nastati, kdyby annexe Bosny a Hercegovin
byla uznána, a kdyby při tom nebyla slíbena
Srbsku jistá terito-ialní náhrada jeho
politické a hospodářské existenci nezbytně
nutná. Ministr je jist, že vlády evropské jsou
eci
Mil
Bělehrad
Berlín
Řím
Srbsko
Bosna
Hercegovina
Pařízi Londýn
12
article
dnes přesvědčeny o oprávněnosti požadavků
srbských, a že budou ochotny podpa-
rovati Srbsko, aby tyto životní pe-
žadavky byly uskutečněny. Žádáme
— pravil ministr — část země bosensko-herce-
govské, která nás má s Černou Horou spojiti,
avšak mocnářství rakousko-uhier-
ské od sandžaku novopazarskéh
odloučiti. Otázka, zda mír neb
válka, závisí na ochotě Rakousko-
Uherska k nesporným národním, státopráv-
ním a hospodářským zájmům balkánských států,
na ochotě sousedního mocnářství uvésti ve
shodu svou jednestrannou vůlia
sé jednostranné zájmy se vše
obecnou vůlí a zájmy Evropy. Bez-
pečně možno tvrditi, že annexe nijak nebude
uznána, nesojde-li se konference. Tvrzení, že
Pašič v Petrohradě svým posláním desavoraí
srbskou vládu, jest nesprávné, ježto Paši
jednal jenom dle instrukcí srb sk
vlády. Na konoc opravil ministr ve smyslu
nedávného oficiósního communiqué sdělení Be
rezovského v „Novém Vremeni“o
Izvolský o stanovisku ruské vlády v příčině
Pašič
Paša
Izvolský
Srbsko
Rakousko
Uhersko
Evropa
Petrohrad
Nový Vremit
14
article
Z Berlína, 7. prosince. „Localanz.“ uve
uveřejňuje tuto zprávu z Petrohradu: Min. Izvo!
ský prohlásil dnes v rozmluvě s čelným ruskýn
politikem: Ruská vláda nepodpor-
vala ani přímo aninepřímo nějako
zvláštni dohodu Rakouska s Ture-
ckem, co se týče připojení Bosny a Ilercogo.
viny. Já nedal jsem jménem ruske
vlády nikdy žádného svolení k de-
finitivnímu připojení Bosny
Hercegoviny k rakousko-uherské říši. Ru-
ske trvalo vždy na stanovisku, že je otáz k
bosensko-hercegovská záležitost
mezinárodní, kteráž vyřízena býti může
jenom velmocemi, jež podepsaly berlln-
skou smlouvu. Toto mínění sdílí též Anglie
a Irancie; Italie pak prohlásila v tet
příčině solidaritu s Ruskem. Kdyby svo
laná evropská konference hotovou událost an-
nexe uznati ehtěla, učiní Rusko návch, aby
zůčsstněným balkánským státům dány byly ná-
hrady. Rusko však usiluje za účelem klidného
rozřešení krise, aby Srbsko a Černou Horu cd-
vrátilo od všelikých ukvapených kroků. Srbské
hnutí není hnutím lidovým, nýbrž dynastickým
Nezavdá-li Srbsko Rakousku podnětu k zakreo
čen, musí se velmoci zasaditi, ab
Srbsku se dostalo náhrady. Anglie
nesestavla ještě svoji odpověd. Spolek mezi An-
glit, Ruskem a Francií dosud ve vší formě uza-
vřen nebyl, avšak spolek takový je nutný, ježlo
Německo nyní rakouskou politiku na
Balkáně co nejdůrazněji podpo-
ruje.
Izvo
Italia
Berlín
Petrohrad
Rakousko
Bosna
Bosna Hercegovina
Anglie
Rusko
Srbsko
Černá Hora
Francie
Německo
Balkán
aba Srbsko
15
article
Rusko-italské dohody
Z Paříže, 7. prosince. (K. k.) Řimský do-
pisovatel »Tempsu« tvrdí, že mezi Ruskem
a Italil není ani vlastní smlouvy,
ani písemné úmluvy, že však je řada ústních
dohod, kteréž vedly k velmi pře-
snému sbližení na konkretních pod
kladech.
Annexe Bosny a Rusko
Z Petrohradu, 7. prosince. (K. k.) »Večere
obdržel z Bělehradu opravu k rozmluvě s mi
nistrem Milovanovičem, která vlastně rozmluvu
úplně potvrzuje, jenže Milovanovič praví, ž
Izvolský nesdělil mu po rozml u vě
buchlovské, nýbrž přod ní, že R
kousko-Uhersko hodlá Bosnu sn-
nektovati a že mocnosti nepo-
chybně annexi připustí.
Ruské zbrojení.
Londýnský »Globe« obdržel z Oděsy te-
legrafiekou zprávu, že Rusko ma jie
Milovanovič
Izvolský
Ruska
Paříž
Temps
Rusko
Bosna
Petrohrad
Bělehrad
Uhersko
Glob
16
article
danl.
zření na události, jež na Balkáně
počátkem jara nastati mohon, tiše
ale pilně zbrojí. Na celém ruském jihu soustře
daje se prý zvolna vojako všech druhů zbraně.
Ioďstvo uvádí se v pohotovosta
válečného materišlu bromadí s
obrovské zásoby. Na další dopravu vej
ska ze severních gubernií do krajin jižních vy
dány již rozkazy. — Připomenouti sluší, že ča
sopis »Globe« miluje sensace.
Hanolanz zase promlmvil.
Z Paříže, 7. prosince. (K. k.) Bývalý minisu
Hanotaux píše v „Journalu“: Vzhledem na hrozíc
nebezpečí války musí veřejné mínění hlasilě
a důrazně prohlásiti, že Evropa chce míti mír. Pán
Bulhaři, Rekové. Srbové, Černohorci. Albánci a Po-
sňané, kleři neodvislosti jim poskytnuté tak pochybně
použivají, nechť se přece konečně chovají klidně
Evropa nechť dá prvnímu, jenž se tam pohne, žlel
výše. Co záleží našim francouzským sedlákův n
tom, jsou-li Bosňané okupováni, nebo annektování?
Hanotaux ovšem pak annexi vytýká a vyzývá Ra-
kousko-Uhersko jako nejmoudřejší a nejmoc
nější ze států zúčastněných, aby svou záleži
tost svěřilo tribunálu Evropy. Jako Ru
sko r. 1878, Japonsko r. 1896, Francie před Algeci
rasom a Německo po aféře casablanské, tak necht
Rakousko-Uhersko si získá všeobecné vděčnosti vel-
kodušným a šlechetným rozhodnutím. Konf arence
několika kompensncemi zkonsoliduje hotovou událes
a tím mír.
Hanotaux
Bulhar
Srba
Černohorec
Albánec
Bosňan
Konf
Balkán
Paříž
Evropa
Japonsko
Francie
Německo
RakouskoUhersko
RakouskýUhersko
17
article
Berezovský do Prahy.
Z Běleliradu, 7. prosince. (K. k.) Dopisovatei
„Nového Vremene“ Berezovský odcestoval do Prahy
a vrátí prý se za několik dní opět do Bělehradu
Francouzský tisk o Češich.
Jak jsme již uvedli, vzbudila tenfokráte
návštěva zástupců městské rady pražské ve
francouzském tisku zvláštní pozornost a listy
nejrůznějších stran přinesly sympatické zprávy
o Češich Kdo zná uzavřenost francouzského
tisku, jenž bývá jinak velmi nepřistupný, dovede
dle toho oceniti význam oné návštěvy pro česko-
francouzskou propagandu. Ke svým dřívějším
zprávám uvádíme další hlasy francouzskýeh
listů, jež se nám dostaly do rukou.
»L'Evénement« přinesl dva obšírné články
o návštěvě české delegace v Paříži. V prvním
rozepisují se manželé Jeanne a Fráderic Rég
meyovi, autoři známé knihy »Nos frěres de
Bohěme« velmi vřele o přátelství česko- francouz
ském, liči nadšené uvítání Francouzů o loňském
sletu všesokolském v Praze a dovozují, že šesti
miliionový národ český jest nejúčinnějším po-
moeníkem Francouzů v hnutí proligermánském
Popisují rozvoj národa českého, jeho význam
v Rakousku a v novoslovanském hnutí i násil
nietví Němeů, kteří se zvláště nyní snaží tento
rozvoj překaziti a při tom se neštítí ani vyvra
cení náhrobních kamenů s českými nápisy
Franeouze však pojí s Čechy nejen společný
odpůrce, nýbrž i snahy kulturní a styky obou
národů trvají už od 13 století. Na konec vy
bízejí pisstelé nadšeně obecenstvo pařížské, aby
Čechům připravilo důstojné uvilání.
Dopisovatei
Berezovský
L Evénement
Jeanne
Nos
jít Bohout
Francouz
Čecho
Praha
Nový Vremen
Bělehrad
Paříž
Rakousko
Fráderic Rég
18
article
Ve druhém článku popisuje Louis d' Alber
slavnostní schůzi na radnici pařižské na počes
české delegace, k níž se dostavili také zástupe
literárního a uměleckého světa a uvádí zevrubné
pronesené významné řečí, zvláště řeč starosty
dra Groše, která byla přijata s nadšením.
»Le Petit Journal« uveřejnil pěkný info
mační článek André Chéradama, nadepsaný
»Čechové v Paříži a Rakousko zitřka«. Ličí si-
tuaci Rakouska v zabraniční politice, jeho ná-
rodnostní poměry a rozvoj Slovanů, kleří nejsou
práteli trojspolku a jejichž většina se v bu-
doucnosti zajisté dovede uplatniti. Na kone
praví: »Svou energil v boji proti pangermanis
Alber
Groš
Chéradam
Čecho
Paříž
Rakousko
Slovan
19
article
v črebném prodejie
ranní číslo o sobě . . za sh
večerní
. . . . . za th
Ve fllálkách na venkové
ranní čislo . . . . . . . pe
večerni . . . . . . . . 5h
Inoerátv
plali se hotové napřed.
Předplacení a inzorty příjímá
admanistrace v Marianské ul., a.
Tam nscházejí se též
redakce, tiskárna a expedine
„Národních Listů-
Rukopisy se nevracejl.
20
article
mu, svým úžasným pokrokem hospodářským
politickou obratností, kterou vyvíjí ve své úloz
vůdce rakouských Slovanů, zasluhuje český ná-
rod našeho obdivu.«
»La Petite République«, orgán levice, vítá
srdečně českou delegaci, uvádí, že národ český
zaujímá v Rakousku zvláštní místo, zmiňuje se
o těžkých bojích, které slovanští nárové musejí
sváděti s Němecivem a dokládá: »Nesmíme
však zapomínati, že k nepřátelství proti Ně-
mectvu se pojí v Čechách vroucí lásk
k Francii. Tuto lásku projevují naši hosté každé
chvíle a veškerým způsobem.
U nich náš jazyk, naše kultura, náš prů-
mysl a naše výrobky docházejí povždy dobrého při-
jetí. Utvořilo se tam uprostřed triumfujicího
germanismu, jenž sní o rozpětí od Baltn
k Adrii, ohnisko myšlenky francouzsko-slovanské.
Je to projev skutečného citu. Tento eit nent
u nás méně živý a vítáme srdečně delegaei
města Prahy.«
»Le Rappel«, rovněž orgán levice, přinesl
na dvou sloupeích podrobný referát o slav-
nostním přijetí české delegace na radnici pa-
řížské a uvedl doslovně významné řeči presi-
denta městské rady pařížské p. Chériouxa
starosty dra Groše.
Adrie
Groš
Le Petit
Rakousko
Čechy
Francie
Praha
Le Rappel
Slovan
21
article
Projevy českých měst
Projevy českých měst
Z Českého Brodu. (Mohutné projevy če-
ského lidu.) Vzbledem k soustavnému zkraco-
vání práv českého lidu a krutému pronásledo-
vání českých menšin zavládla v celém okresu
zdejším hluboká nespokojenost a roztrpčenos?
proti Němcům a spojené s nimi vládě. Roztrp-
čenost rostla a vzmáhala se zejména násled-
kem událostí pražských, při kterých bylo jasně
viděti, že vláda stojí na straně zpupnosti ně-
mecké. Odevšad z roztrpčených duší ozývá se
volání po odvetě a po očistě národní důsledným
prováděním hesla „Svůj k svému“ a k odporu
proti strannické vládě. Konána již řada schůzí
a konají se pilné přípravy k zahájení odvetné
a očistné akce. Nejvýznamnější byla schůze
všech starostů obcí, konaná v Českém Brodě
dne 5. prosince t. r., která vyzněla v ostrý pro-
test proti vládě a Němcům a ve které usneseno,
aby zárodní očista provedena byla do všech dů-
sledků ve všech obeích a schváleny také vše-
chny přípravy, učiněné ku provedení této očistné
akce. Schůze vyslovila také vřelou účast stávku-
jícím českým dětem na českém severu a usnesla
se, aby po všech obcích provedeny byly na jich
podporu sbírky. K témuž účelu vykonali účast-
níci schůze mezi sebou sbírku, která vynesla
60 K. Prohlášení náhlého soudu v Praze pobou-
řilo v pravém slova smyslu obyvatelstvo zdejší.
Němec
Český Brod
Praha
22
article
Pobouření to došlo výrazu svého v neděli dne
6. prosince, kdy po 9. hod. dopol. přitrhly de
Českého Brodu se všech stran, zejména však
se strany obcí Kšel, Vitic a Přistoupimi řady
demonstrujícíbo venkovského lidu. K nim při-
daly se zástupy obyvatelstva městského. Ne-
přehledné davy protestujícího obyvatelstva,
v počtu kolem tří tisíc hlav, vedené poslancem
panem Boh. Novákem, odebraly se před budovu
okresního hejtmanství na náměstí Husovo a vy-
pravily ze svého středu pětičlennou deputaci,
sestávající z pánů starosty okresu Kar. Šnaj-
berka, poslance Boh. Nováka, Oldř. Kolenského,
Václava Novotného a red. Jos. Miškovského,
k okresnímu hejtmanovi, aby mu projevíla od-
por a hněv obyvatelstva celého okresu proti stá-
lému a soustavnému utlačování a dráždění če-
ského lidu a zkracování jeho práv vládoua
Němci, a zejména hluboké roztrpčení proti ná-
hlému soudu, vznesenému na Prahu právě v den
císařského jubilea. Mluvčí deputace p. poslanee
Novák ostře a rozhodně odsoudil jednání vlády
a požádal okresního bejtmana, by na příslušných
mistech ukázal na roztrpčení zdejšího obyvatel-
Boh
Novák
Husův
Oldř
Kolenský
Novotný
Jos
Miškovský
Němec
Český Brod
Kjít
Vitice
Přistoupim
Kara
Praha
23
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Psaní.
24
article
Napoal Eduardo Zamacois. Ze španělštiny přeložil
Antonie Jonášová.
Stařena vešla do pracovny čiperně, dět
ským, nerozumně rychlým krokem.
„Zde býval můj ubohý manžel nejraději,“
řekla, „a vše je tak, jak to opustil: psací stůl
police plné knih, kterých od té doby nikdo ne
otevřel, krb, u kterého sedával, když už byl
nemocen, a ohřival si nohy, lenoška, ve ktěr
spával odpoledne, a trofej ze šavlí a končiřů.
které rytířský Rieardo tak často bral, aby hájil
svých i cizích omylů. Ach, nemohu vzpomo
oouti beze hrůzy na jitra, ve kterých jsem vi-
dívala, jak přichází po noci bled, rukávy a ko-
šile postříkané krvi.
Na nejčelnějším místě pokoje nad pohov
kou visel olejový obraz Ricarda Valdésa. Ča
zatemnil malbu a hlava hnědavé barvy vyní
kala na černém pozadí širokým čelem, orlín
nosem, donjuansky zakrouceným dlouhým kul-
rem, jaké přetínají obličeje válečníkův Voláz
guezových, a velkýma, nedůvěřivýma a posměš
nýma očima... Podobizna ta mi připomněla
bývalého bouřlivého hýřila, drzého, zamilova-
ného, toulavého dobrodruha, který za několik
let po svatbě uprohl z Madridu a budoucnost
svých dětí a štěstí své ženy hodil k nobám ja
kési tanečnice... Bleskem se mi kmitla hlavou
silhoueta muže, jehožto historie byla sloučen
po mnoho let s historií mojí, a potom jsen
si představil strašlivé jeho poslední okumžiky.
Měl nemocné srdce a dusil se. Ztrávil je zde,
v paprscích slunečných, které dnes zbytečné
zahřivají prázdné křeslo, a u něho dlela man-
želka, která mu odpustila všechna provinění,
hleděla beznadějně na tu katastrofu, vzlykajíe
bolestí.
Zamacois
Jonášová
Ricardo Valdésa
Čo
Madrid
25
article
„Ano, byl nesmírně dobrý,“ řekla Terera
která mi patrně vyčetla z očí, co myslím, „ubo
žák!... Nikdy si neodpustím, že si — bez
mého přičinění — činil pro mne výčitky . ...
Rieardo mne svými nerozumnými činy ve-
lice trápil, ale moje utrpení zase trápilo jej; t
trýzeň jej přivedla zpět do mých rukou, ale
urychlila také jeho smrt ...
Potom dodala s bouřlivou radostí dítěte
které nám ehce ukázati krabici nových hraček
„Pojďte sem; v télo zásuvce mám uscho
váno několik vzpomínek na něj: podobizny
šátky a psaní... roztemilé psaní, jež mi napsu
z Paříže krátce před dobou, než se navrátil do
Španěl, ranén na smrt nemocí, která mi jej od-
ňala. Nikdo mi neuloupí tento list; v jeho řád-
kách žije Ricardova duše útočná i laskavá, vždy
šlechetná a vznešená. Chcete si je přečisti?“
A podala mi list napsaný inkoustem, který
už začinal hnědnouti, list něžný a smutný
plný pokáni a lásky, který byl často zlíbán
nade kterým se prolilo mnoho slz . ..
Zněl takto:
„V Paříži, v květnu 18
Záhy tomu bude pět let, co jsme se rozešli,
a za tu dlouhou dobu jsme si neposlali ani tucee
no
dopisů.
Terer
Španěl
Ricardův
Paříž
26
article
O ty moje, moje zlatá... myslíš, že jsem
na tebe zapomněl?
Nikoliv... Na svých cestách, v nepěkn
řadě svých bláznivých kousků žila ve mné
vzpominka na tebe, vlévajíc mi sladkou důvěru
že jest mezi námi cosi velkébo, co nelze zma-
řiti a co ani sám osud nedovede zničiti. Ach .
Proč bych ti to neřekl, vždyť ti ty kruté pruvdy
mohou býti nekonečnou útěchou!... Ano, chci
abys to zvěděla!... Vždy bylo v hilase mých
milenek cosi, co mi připomínalo hlas tvůj, jedna
měla tvoje oči, planoucí a zasmušilé oči opuště-
né ženy, jiná tvé černé vlasy, jiná tvé rty a tve
zuby a v nuci, kdy jsem ležel na loží sám po
rezkoši, která vždy byla jakoby falešna, vracei
se tvůj miloraný obraz zvolna do maé mysli, la-
hodil mi jemnou vůní davných dob jako prosts
modlitbička, které jsme se naučili v mládía
které nikdy nezapomínáme... A ta modlit-
bička mi pravila, že mne také miluješ, že tvé
rty a tvoje náručí stále po mně touží . .
27
article
Klamal jsem se? Možno-li, aby ve tvé
duši zahynula vzpominka na šťastné hodtny.
které jsme ztrávili spolu? Duše moje, jsem ne
mocen, srdce mne nesmírně bolí, dusím se ..
Dovol, ať se k tobě navrátim!
Píši ti v kavárně na bulváru; je desel hodi
dopoledne a jsem sám; pootevřenými dveřm
zavivá sem vlažný vzduch, veselé, posilující zá-
chvěvy jara, které je v plném rozvoji; květnové
slunce rozelinalo mraky a změnilo půdu v kaluž
indiga.
Miluji té, duše moje... Poslední zima
plná sněžných dnů a nočních bakchanálů v od-
dělených místnostech restaurací zanecbaln
v moji mysli truchlivý dojem; vzpominám na
stoly, jejichž ubrusy byly polity vínem, na
silhouety mlěicích číšníkův, kteří vycházeli, vy-
nášejíce spinavé talíře a zavírali dvéře nohou,
na postavy spolustolujících: ženy se roztahovaly
na pohovkách, živůtky měly rozepjaté a kučery
splihlé do čela a muži byli bilí, bledí mrtvolnou
bledostí, která čini oči většími, a zvedali číše
šampaňského, připijejíce a smějíce se s truchlou
nadostí opilého Pierrota... a vše to se hýbalu
v šedavém, dusivém vzduchu.
Ale vše to přešlo, nastalo jaro a s noveu
krví, kolující mi v žilách, vzniká ve mně žárn
touha vrátiti se k tobě: toužím po tvé duši,
blížence duše mojí, dychtím po tvém těle, ktere
navzdor letům a vzdálenosti se zvedá přede
mnou znova, nabízejíc mi kouzlo neúkojnýel
illusí.
Moje... dovol, ať tě tak nazývám ..
Moja
28
article
Nutno mi pokochati se nadějí, že se zase shlédnu
v očích tvých, a ty že dovedou na mine dívati
se beze smutku, bez výčitky, že tvé ruce bu-
dou si pohrávati s mými vlasy, že tvé vlhké rty
zapudi mi s čela zlé myšlenky, ze ucllm na ko-
leně tlak a sladké teplo milovaného tvého
těla... O smrt mne nezalekne, zastihne-li
mne spicího ve tvém náručí.
S bohem, duše moje: promiň mi, čím jsem
ti ubiížil, a miluj mne. Žizním po tobě.
Složil jsem psaní do starých záhybův
vrátil jeem je Tereze. Ta řekla:
„Děti mám daleko, muže v hrobě, a tot
pzaní jest mi jedinou útěchou, květem měho
mladi, uspávajicím hlasem včerejšku, amuletem
kterým Ricardo duvedl zahladiti vše, čím m
ubližil . ..“
Za těchito slov svítily oči ubohé stařený
v důlkách podivnou radosti; viděl jsem, jakse
rozzářila, jak se v opuštěné zimě stáří svéh
usmívala na ztracené svěží mládí.
„Viďte,“ dodala, „že je to psaní pře
krásné!“
„Je velmi krásné,“ přisvědčil jsem, „scho
vejte je“ ..
Ale já znám tajemství toho psaní, ktere
Rieardo Valdés napsal před patnácti lety přede
mnou.
Onoho jitra napsal Ricardo dvě psaní
jedno, laskavé a žárné své milované tanečnici
od které byl již dlouho odloučen, a druhé, od
měřené, chladné, všední, své manželce. Potom
v roztržitosti zaměnil obálky. Já jsem si toho
povšiml a upozornil jsem jej na to.
„Inu,“ řekl mi Rieardo usmívaje se, „žádn
z obou by netušíla, že jsem se zmýlil, nebo
mám ve zvyku nejmenovati je nikdy jménem
„Tak tedy ten omyl nenapravuj,“ poradi
jsem mu, „a nech, ať náhoda splní své plány
Snad z toho vzejde velké dobro.“
Zamlčeli jsme se oba.
„Kdož ví,“ řekl zamýšleně, „snad má
pravdu.“ A nechal to, jak to bylo.
Ubohá Tereza! Kdyby to tak věděla!
Tereza
Ricardo
Rieardo Valdés
29
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Šílený král
Jmenování bývalého adjutanta krále Lud-
víka II. hr. Dürekheim-Montmartina velícím ge-
nerálem 2. bavorského armádního sboru obrá-
tilo opět pozornost k událostem z r. 1886
uveřejňuje se nyní oficiální vylíčení dle referátu
poslance Bonna, jenž nyní systematicky uspořá-
dal materiál, předložený ministerstvem v tajné
schůzi poslanecké sněmovny, aby se vyvrátilo
mínění, že sesazení krále stalo se neprávem.
U krále Ludvíka byl již od narození značný
sklon k duševní chorobě, čemuž nasvědčuje již
okolnost, že také jeho bratr stejné chorobě pro-
padl. Již ministr Lutz vypravuje z let 1864 až
1867 o králově odporu proti přijímání vysokých
osobnosti, diplomatů a j. Pro literaturu však
jevil takové nadšení, že začasté přerušoval řeči
citáty ze Sehillera. Teprve později počal se
úplně straniti lidí. Kdežto dřive býval přítomen
bohoslužbě ve veřejných kostelích, dal si brzy
zbudovati vlastní kapli. Také v divadle cítil se
obecenstvem příliš obtěžován, pročež nařídil,
aby se pro něj konala zvláštní představení.
Osamělý pobyt na zámcích byl v letech
1876 až 1881 vždy o měsie prodlužována
když se král vrátil de Mnichova, připadalo mu
sidelní město jako vězení. Při dvorní tabuli měl
král pocit, jakoby šel na popravu; musil při
tom býti květinovbu dekořací chráněn před
zrakem přitomných. Hudba musila býti co nej-
hlučnější a přes to udeřil král často v rozčilení
šavlí o zem.
Naproti této nenávisti k lidem vyvíjela s
však u něho také náklonnost, zejmena k jeho
tajemníkům šl. Zieglerovi a Müllerovi, kterou
projevoval nabubřelými slovy, ale netrvala dlouho.
Štolba Hornig, jenž dlel u krále od roku 1867.
uvedl, že z počátku král ještě citil potřebu stý-
kati se s lidmi, brzv však došlo ke slavuiv sten
Bonn
Ludvík
Lutz
jít Mnichov
Ziegler
Müller
Štolba Hornig
poslanecký sněmovna
král Ludvíko II