2
masthead
V Praze, ve středu dne 7. srpna 190.
Praha
4
article
Na ranní a odpel, tisty
O přilohami (.Naněný Obzor“ ve
střodu a „Literárni Hlidku
v pátok) předplásí ge:
Praze v administracl
na měsje. . .. 2 K—
ns čtvst leta. . . . . 6 K —h
s drojí čonířkou
na měsíe
k9i
na čtvt leta
ve ailslkich
na měsle . . . . . . 9 K. 30 h
Poštous
za město
B čtvrt let-
s dvojí zážilkou
ns pařní
na čtvrt lola
Praha
Literárni Hlidka
5
article
Vlastní ohnisko nebezpečí
na Balkáně.
Vlastní ohnisko nebezpečí
na Balkáně.
pnl
Do nedávna ještě to byla Makedonie,
jejíž poměry byly nepřetržitým zdrojem nářků
a stížností nejen proti úřadům tureckým, ale
zároveň předmětem třenic mezi Rumuny.
Bulhary, Srby a Řeky. Když však počátkem
letošního roku na zakročení zástupců někte-
rých velmocí u vlády bulharské činnost
komitétu makedonského byla přitlumena a
proti náčelníkům jeho zavedeno bylo vyše-
třování, nastalo nejen jakési polepšení vzá-
jemných styků království rumunského a kní-
žectví bulharského, ale ruský zástupcev
Cařihradě příčinil se i u vlády turecké, aby
stav věcí makedonských uveden byl v pře-
snější souhlas se smlouvou berlínskou. Nato
následovalo i těsnější sblížení Ruska a Bul-
harska, jež bylo na venek osvědčeno ne-
dávnou návštěvou velkoknížete Alexandra
Michajloviče v Bulharsku, v Rumunsku —a
v Cařihradě. Vším tím dosaženo jakés
takés uklidnění ve východní části balkán-
ského poloostrova, a byť i ještě se vyskyto-
valy případy podobné překročení nepatrn
čety osmi Bulharů přes hranice Turecka,
o jejichž záhubě včera telegram soluňsko-
vídeňský podal zprávu, sotva se podaří vzbu-
diti domněnku, že by podobné pokusy měly
pro sebe opory v oněch kruzích, ktere
právě postupovaly společně v otázce make-
donské.
Rumun
Bulhar
Srba
Řek
Alexandr Michajlovič
Balkán
Makedonie
Cařihrad
Rusko
Bulharsko
Rumunsko
Turecko
6
article
Avšak poloostrov balkánský jest podo-
ben bařinám, na nichž bludná světélka co
chvíli se vyskytnou na jiném místě. Nejvíce
jich lze nyní viděti na území, kteréž se roz-
kladá od řeky Limu směrem k Soluni. Zde
vytvořil se jakýsi stav všeobecného bezvládí
v němž úkol veřejných biřiců zastávají Al-
bánci a obětí jejich jsou tamní Srbové, při
čemž úřady turecké buď nemohou nebo ne-
chtějí zjednati poměry aspoň poněkud snesi-
telné. Novopazarsko a Staré Srbsko staly se
takto ohniskem nebezpečí, kteréž se netýká
jenom Turecka, Srbska a Černé Hory, ale
jež, jak dále shledáme, zatahuje do svého
víru i soustátí rakousko-uherské.
Srba
Lima
Soluň
Novopazarsko
Srbsko
Turecko
Černá Hora
7
article
Časopisy srbské a ruské jsou plny zpráv
o řádění ve Starém Srbsku a Novopazar-
sku; na ukázku podáváme jen nejnovější
zprávy, kteréž sahají až do druhé polovice
měsice července. Dle bělehradského »Dnev-
nika« v krátké době několika dní provedli
Albánci, vedeni Isou Boletincem, krvavé na-
silí v obcích Dolanech, Sendolu, Rujišti.
Jagněnci, Padinamě, Kobilí Glavě, Vrbě,
Kozarevu a Baništ. Rěce v obvodu mitro-
vickém. Současně přepadly jiné tlupy Al-
bánců Kolašin, obce Berany, Varaty, Lu-
ckou Rěku, Junaky a v okresu brňackém
klášter Crnou Rěku. V Kolašině řádili 20
července. Tuto činnost provedlo několik
různých houfů albánských a za záminku
předstíraly, že hledají u srbského obyvatel-
stva zbraně. Zatím již vyslal ruský vele-
vyslanec cařihradský svého důvěrníka, kon-
sula ve Skopli na místo nepořádků a v ru
ských listech dočítáme se vylíčení poměrů
kteréž přímo ukazují, že Albánci jsou jen
nástrojem, za nímž stojí někdo jiný než —
Turecko.
Věc jest zajisté velmi vážná a proto
sem klademe podstatu výkladů listů ruských.
»Moskevské Vědomosti« praví: Staré Srbsko
zvláště sandžak novopazarský, sousedíci
s Bosnou a Hercegovinou, jest jevištěm krva-
vých událostí, jež nejsou nahodilým krve
prolitím, ale tvoří nepřetržitou soustavu hu
bení domácího obyvatelstva srbského,- kteréž
Albánec
Dolana
Sendol
Rujišť
Beran
Varata
Lu
Crna Rěko
Turecko
Bosna a Hercegovina
Kobilí Glava
Isa Boletinc
8
article
jest podporováno rukou křesťanského státu
Kdo ví, že činností tou mají býti kompromi-
továny turecké úřady a takto připravena
půda cizímu zakročení, pochopí, co znamená
krveprolévání ve Starém Srbsku. Jako před
dvěma sty léty i nyní počíná tamní srbské
obyvatelstvo pomyšleti na hromadné stěho-
vání ze své tisícileté vlasti. Takové odhodlání
jest důkazem trvalých a nesnesitelných hrůz.
V městech pozatýkáni všichni srbští duchovní
a učitelé pod záminkou, že chystají vzbou-
ření lidu, ale důkazů proti nim není nija
kých. Obec Berany, kdež se lid opřel násil
Albánců, zničena úplně. Nevíme, pokračují
»Mosk. Věd.«, jak na to pohlížejí diplomaté
— teprve před rokem zakročily velmoci pro
násilí v Číně — ale za to víme, že Rusko
má nemenších práy ujati se trpících souvěreů
na Balkáně.«
Druhý časopis ruský, petrohradské » Nové
Vremě«, vykládá, že slabost úřadů tureckých
ve Starém Srbsku oproti Albáncům jest ná-
sledek mocněho vlivu albánských tělesných
strážců sultánových. Opírajíce se o tuto
ochranu, mají se Albänci za neobmezené
pány oněch krajů. Vedou si proto stejně
troufale, jak proti úřadům tureckým, tak
proti obyvatelstvu srbskému. V Novém P-
zaru vyhnán byl Albánci turecký správce a
vláda turecká neodvážila se uvésti jej zpět.
V poslední době se i tento poměr změníl
a Turci povolují Albáncům v úplném výpu-
zení srbského obyvatelstva. V čele tohoto
soustavného násilí stojí: pohraničný komisai
turecký, člen tajné rady válečné v Čařihradě,
Hamdi paša, kterýž sídlí ve Skopli (Uskub)
dále prištinský náčelník Džemil bej, velmi
blízký příbuzný Edhema paše, bývalého vrch-
ního velitele ve válce řecko-turecké. Všichni
jsou v důvěrných stycích s konsulátem ve
Skopli; Edhem paša získal si veliké jměni
při železničních podnicích barona Hirsche
Beran
Albánec
Turek
Hirsch
Srbsko
Čína
Rusko
Balkán
Nová Vrema
Nový P
Hamdi paša
9
article
Hamdi paša nadělal mnoho dluhů ve Vídni;
všecky tyto dluhy soustředily se nyní v rukou
cizích ve Skopli. Džemila beje pak vůbec
považují za agenta v cizích službách. Tito
mužové pracují zvláště o zrušení veškerých
práv srbské církve a srbských škol ve Sta-
rém Srbsku, mísíce se do jejich záležitostí.
ač podřízeny jsou pouze metropolitovi v Pri-
zrenu a patriarchovi v Cařihradě. Dali po
zavírati všecky srbské učitele a ač na zakro-
čení srbského vyslance v Cařihradě byli
učitelé ti na rozkaz sultánův propuštěni na
svobodu, přece dostižen tím dvojí cíl: zasa-
zena rána autoritě metropolity v Prizrenu a
uvrženo na Srby podezření v očích Albánců.
Tito pak již sami ostatek dokonají .. . Za
stejným účelem provedena byla prohlidka
kláštera v Gračanici a Kolašín, jehož práva
uznávali všichní sultánové po pět století,
úplně byl zpustošen. Zatím však vyšlo na
jevo, že zbraně byly poslány od tureckého
konsula v Bělehradě Fehti paše důvěrníkům
Džemilovým, čímž se mělo dostati posily
podezření, že docházejí zbraně ze Srbska —
pro obyvatelstvo srbské. Proti Srbům ve
Starém Srbsku pořádá se nyní akce, jež co
do ukrutnosti a podlosti nemá sobě v ději
nách rovné.
Srba
Albánec
Džemilův
Vídeň
Srbsko
Pri
Cařihrad
Prizren
Gračanica
Kolašín
Bělehrad
10
article
Sám »Pester Lloyd« doznává, že takto
se řádí ve Starém Srbsku, ale snaží se věc
oslabiti »omluvou«, že se dařilo vždy špatně
tamějším Srbům a že podobným ukrutnostem
již »zvykli«. Dnešní »Köln. Ztg.« zazname
nává, že uprchlo ze Starého Srbska do krá-
lovství srbského již přes tisíc osob.
Nepřičiňujeme ke zprávám a výkladům
těmto nijakých poznámek, nadějíce se, žesi
jich povšimnou především oni politikové ra-
kousko uherští, kteří chtějí uvěsti říši na
dráhu hospodářské práce a jimž záleží tudíž
na zachování klidných poměrů v sousedstv
našeho soustátí, zvláště pak na Balkáně
kdež se má za nedlouho přikročiti k pokra-
čování zelezničního spojení směrem na Solun
Lloyd
Srba
Srbsko
Köln
Balkán
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 6. srpna. (S zellova cesta
do Išlu.) Předseda uherského ministerstva
Kolom Szell odejel v neděli večer do Išlu, aby,
jak píšou peštské listy, podal panovníkovi zprávu
o běžných věcech. Poněvadž cesty uherského
premiera do Išlu za doby letních prázdnin při-
nésly jak za Banffa, tak i za Szella zpravidla
různá překvapení, jest přirozeno, že se i letošní
cestě Szellově věnuje pozornost. »Budap. Tagbl.«
všimaje si různých časopiseckých zpráv o ny-
nější Szellově cestě, tvrdí, že pro tentokrát ne-
třeba se obávati nijakého překvapení, poněvadž
poměry v obou polovinách říše jsou tak při-
znivý, že není třeba zabývati se plány na roz-
řešení jakýchkoli krisí. Szell bude prý panovnikovi
referovati jen o běžných věcech, leda že se
také dotkne vyrovnací otázky rakou
skouherské, která se po uveřejnění návrhu
německého celního tarifu stala tak naléhavou,
že jest nezbytně nutno, aby obě poloviny ra-
kouské říše vyštoupily proti německému poža
davku sjednoceně. Domněnka tato zdá se
pešiskému listu lím více pravděpodobnou, že
také dr. Körber vo nejbližší době má přijet
k efsaři do Išlu a že se v Rátotu za nedávné
návštěvy Körbrovy a Szella odbyly již předběžné
rozhovory o této věci.
Szell
Szellův
Körber
Praha
Išlu
Rátot
Szella
Banffa
12
article
V Praze, 6. srpna. (A utonomi
Trentina.) Dr. Grabmayr odpovídá v »N
Fr. Pr.« na dopis dra. Jul. Perathonra, otištěný
1. srpna v témž listě a vinici dra. Grabmayra
že svůj návrh trentinské nutonomie sestavil bez
předchozího dorozumění s tyrolskými německými
stranami. Dr. Grabmayr hájí se tím, že svůj
autonomní návrh sestavil přesně dle zásad, při-
jatých užším sněmovním výborem. »Ostatně
nikdo ještě netvrdil — píše dr. Grabmayr —
že návrh nového zemského zřízení, sestavený
užším výborem a přijatý autonomní komisí sně
movní, obsnhuje něco jiného, než přesné, dle
zákonodárné techniky formulování samosprávy
jak byla v zásadě schválena zástupci všeck
stran na bolzanské konferenci dne 12. lednu
t. r. Kdo s Všeněmci a feudálními konserva-
tivci zavrhuje tyto zásady, jako vůbec každou
autonomii, má ovšem právo zlomiti hůl nad vý-
borovým návrhem. Kdo však, jako dr. Pera
thoner projevil už svůj souhlas se »zásadamis
má o výborovém návrhu mluviti opatrněji
Trentin
doktor
Grabmayr
Jula
Praha
Francie
13
article
Samospráva byla zavržena nikoli pro špatnou
redakci návrhu, nýbrž pro zásadní odpor, jenž
se v širokých kruzích německého Tyrolska ozval
proti všelikým samosprávným ústupkům ve pro-
spěch Vlachů. Cit národa příčí se, jak se zdá,
proti každé formě autonomie; jestli že jsem se
v této věci zmýlil, — končí dr. Grabmayr —
jest to nehoda, kterou sdílím s mnohými oso-
bami v zemi, mimo jiné také s drem. Pera
thonrem.«
Ze Lvova, 5. srpna. (K otázce »M o
ského Oka«) přináší úřadní »Gazela Lvovská-
následující sdělení: Vzhledem k mylným časo-
piseckým zprávám, týkajícím se otázky » Mo
ského Oka« nutno oznámiti, že v červenci roku
1900 místo p. Vertessye, jenž pro churavos
resignoval, uherská vláda jmenovala do smírčiho
soudu pro rozřešení sporu o Mořské Oko svým
důvěrníkem Kolomana Lehotského, předsedu
král. soudní kurie v Prešpurku.
Až doposud stálý odklad ve věci Mořskéh
Oka vykládal se chorobou uherského důvěrníka
Vlach
doktor
Grabmayr
Vertessy
Lehotský
Oka
Lvov
Prešpurk
14
article
Nyní však se sděluje, že už přes rok uherská
vláda jmenovala nového důvěrníka, jenž se měl
s rakouským důvěrníkem, presidentem Ivovského
vrchn. zem. soudu Tehořnickým dohodnoutio
vrchního rozhodčího. Za celý rok se však obn
pánové o tohoto vrchního rozhodčího nedohodli
Zdá se tedy, že s uklízením starého sporu ne
mají na spěch ani v Uhrách ani v Rakousku
Ze Zádru, 3. srpna. (Staroslovan
ská bohoslužba.) Dne 2. srpna zaslal
biskupský ordinariát splitské diecese předsedovi
spolku »Hrvatský Napredak«, jenž podal římsk
»kongregáci obřadů« stížnost na biskupa Na-
kiče, zapovídajícího hlaholskou bohoslužbu ve
Splitu, následující list: »Obdržel jsem dnes od
sekretáře kongregace obřadů v Římě toto roz
hodnutí: Pokud zůstávají v platnosti nařizeni ze
dne 5. srpna 1898 a 14. srpna 1900 stra
užívání staroslovanského jazyka při bohoslužbě
dovolila kongregace obřadů za souhlasu sv. Otce
aby se ve Splitu ve svátek sv. Cyrilla a Me
thoda v chrámě sv. Františka zpívala mše svat
na počest oněch světců v jazyku staroslovan-
ském.« Toto rozhodnutí učiní konec každoročním
sporům splitského občanstva s biskupem Naki-
čem, jenž se všemožně vzpírá obnovení slo-
vanské bohoslužby ve své diecesi. u ane
Ze Lvova, 4. srpna. (Z volebníh
ruchu.) Jak jsme dříve už sdělili, budense
umírněná strana ruská opět ucházeti o mandáty
do sněmu haličského, a oba vůdcové strany
Barviňský a Vachňanin, ohlásili již své kandi
datury, tento v Sokale, onen v Brodech.
Ivovský
Cyrill
Vachňanin
Uhry
Rakousko
Zádr
Split
Řím
Lvov
Brod
spolek » hrvatský Napredak
svatý . František
15
article
Charakteristickou pro panující polskou stranu
jest zpráva »Galičanina«, že Poláci v oněch
okresích, kde budou kandidovati »umirněníe
Rusové, nepostaví protikandidátů přes to, že se
odchodu ze sněmu, jenž způsobil Polákům tolik
nepříjemnosti, zúčastnili zvláště »umírnění«
s prof. Barviňským v čele. Pokud se týče
opposičných stran ruských, stoji dosud nepřá-
telsky proti sumírněným«. Ukázalo se to v So
kale, když tam Vachňanin podával zprávu ol své
činnosti sněmovní a znova ohlásil svou kandi
daturu. Místní starosta, lékárník Vysočanský
rodem Rus, ale zcela již popolštěný, projevi
sice Vachňaninu jménem města důvěru, avšak
mluvčí opposičných Rusů, Dragan, oznámi
kandidátovi prostě, že Rusové mu děkují za
sněmovní demonstraci, o jeho kandidaturu však
nestojí, protože řekl císaři ve Vídni, že bude
i na dále dělati kompromisy. Ať prý třeba krev
opět poteče při volbách, ale Rusové už mají
svého kandidáta.
Polák
Rus
Dragan
Vídeň
16
article
Divně se ko volbám hotoví polští sto c ia
listé. Zdá se, že se mezi nimi schyluje k roz-
kolu. Dle »Předsvitu« lvovský socialistický
volební výbor chce kandidovati ve Lvove
Dašinského. Avšak inžen. Moklovský
pokládá Lvov za svou doménu a Dašinského
odkazuje do Krakova, tam ať se prý uchází
o mandát. Ve Lvově bude tedy vedle Dašin-
ského kandidovati také Moklovský na vlastn
vrub. Podporovati ho bude též polský radikál.
říšský posl. Breiter. Ve Lvově možno se tedy
nadíti mimo jiné také zajímavého zápasu v lůn
strany sociálně demokratické,
Z Turč. sv. Martina, 4. srpna. (M a t ů
Dula starší .) Dne 3. srpna zemřel v Blat-
nici olec známého slovenského vlastence
advokáta Mat. Duly, Matůš Dula starší ve stář
83 let. Zesnulý byl r. 1848 pro své národn
přesvědčení Görgejem vězněn, později se účastni
slovenské národní deputace do Vídně, byl účast
níkem národního shromáždění v Turč. sv. Mar
tině r. 1861 atd. Jako dlouholetý starosta
zjednal si platných zásluh o svou rodnou obee
Matka Dulova zemřela před půl rokem, kdy se
Mát. Dula nacházel právě ve vězení v Báňsk
Bystřici.
V drobném prodeji
raaní číslo o sobě . . . n
věpolední
. . . n2h
Ve flialkéch na venkově-
ranní číalo. . . . . . .
vdpolodní . . . . . . . . 3h
Inserát
plati se hotově napřeě.
Předplacení a intesty přijímá zdmísl-
strace v Marianské ulici č. z.
Tam nackázejí se těž rečakne
Ulskárna n ezpodice „Národnich Listě“.
Eukopiny se nerrac-jí
Martino
Mat
Matůš
Görgej
svatý . Mara
Dulův
Lvov
Krakov
Dašin
Blata
Dula
Vídeň
Báňsk Bystřice
strana sociálno demokratický
17
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 6. srpna.
Pro povznesení osvěty v Rusku. Rusko
se opozdilo v kultuře za západní Evropou; opo-
zdilo se ve školství, v průmyslu i v zeměděl-
ství. Rozdíl mezi kulturním stavem Ruskaa
Západu chápou zejmena cestovatelé, vyjíždějíeí
v letě z Ruska na západ a porovnávajíce po-
měry domácí se západními. Nedávno zaslal
prof. Markovnikov »Rossiji« list o svých do-
jmech z cesty po Čechách do Karlových Varů,
chtěje tímto listem ukázati, že některé kruhy
ruské jsou špatně informovány o západním Slo-
vanstvu, jemuž slibují materiální pomoc, ač za-
pomínají na obrovský pokrok, jaký se za mi-
nulých 35 let stal v národním uvědoměnía
v důvěře ve vlastní síly u západních Slovanů.
»Pokud se tyče srovnání kultury naší s kulturou
českou — píše mímo jiné prof. Morkovni-
kov — stačí jen vyhlédnouti oknem vagonu
hěhem jízdy do Prahy, aby každý nabyl patřič-
ného názoru, jenž vypadne ovšem ve prospěch
kultury české atd.« Vědomí těchto nedostatko
jest však Rusům pobídkou, aby se snažili do-
honiti, co bez vlastní viny zameškali.
V tom vzhledě jeví se v Rusku úsilovná
práce ve všech kruzích společenských. Nezaháli
vláda (viz poslední reformu středního školství),
pracují zemstva, zakládající národní školy, a
přispívají svou hřívnou bohatě i jednotlivci.
Máme před sebou opět několik zajímavých do-
kladů. Ty dni projednávaly se vi moskevském
okružním soudě dvě zajímavé pozůstalosti: bý-
valého nakladatele K. T. Soldatenkova a
obchodníka G. G. Solodovní ko va.
profesor
Markovnikov
Rossij
Rus
Soldatenkov
G G
Praha
Rusko
Evropa
západ
Čechy
Karlová Vary
kulturní stav Ruskao západ
18
article
Soldatenkov byl starověrec (rozkolník), ale
to mu nepřekáželo vydávati svým nákladem
drahá učená dila a překlady nejvyhlášenějších
vědeekých spisů cizojazyčných, jež by pro malý
odbyt sotva našly jiného nakladatele. Po smrti
Soldatenkova našla se závěť, v niž vedle četných
legátů pro přibuzné a na různé dobročinné
ústavy, jako chorobince, útulny atd., odkázal
značné sumy ve prospěch ruské osvěly. Tak
odkázal obchodnímu gremiu moskevskému
1,300.000 rublů na zřízení bezplatné školy
řemeslnické, 30.000 ústavům hluchoněmých,
65.000 moskevské universitě na zřízení osmi
nadací pro studující, 40.000 na zřizení nadací
při mužských a ženských gymnasiích, 20.000
odkázal spolku, jenž za chudé studující univer-
sitní platí školné, 20.000 akademii na dvě
premie, z nichž jedna naznačena za vědeckou
práci o rozvoji vzdělanosti u východních náro dů,
druhá za studit o slovanské písní atd.
Soldatenkov
19
article
G. G. Solodovnikov, o jebož úmrlí
byla v těchto listech již zmínka, byl v Moskvě
všeobecně pokládán za lakomce, Ač bylo o něm
známo, že má ohromné jmění, žil neobyčejně
prostě. Sám byl člověk slušně vzdělaný, stýkal
se s osobami, majícími dobré jmeno v literatuře
i vědě ruské a zvláště byl výborný obchodník,
jenž viděl do předu a tím si nastřádal ohromné
jmění. Po jeho smrti se ukázalo, že majetek
jeho obnáší více než 30 millionů rublů. A celý
tento majetek, až na 750.000 rublů, jichž se
dostalo jeho přibuzným, odkázal účelům osvěto-
vým a humanitním. Třetina tohoto odkazu při-
padne újezdním a gubernským zemstvům (mist-
ním sněmům) v guberniích tverské, vjatské,
vologodské a archangelské na zřizování dívěích
škol; druhá třetina připadne týmž guberníím na
zřízení všelikých odborných škol mužských i žen-
ských a třetí třetina náleži městu Moskvě na
vystavění laciných bytů pro chudě obyvatelstvo.
Třicet millionů, jež Solodovnikov vydělal mezi
lidem, odkázal opět ruskému lidu. Poněvadž
všechny ústavy, jež z odkazu toho budou zří-
zeny, budou míti jmeno Solodovnikova, postavil
si tím na věčné časy velkolepý památník.
G G Solodovnikov
Moskva
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
sle
O hudebním Švýcarsku.
Už Jiři Becker právem stěžuje si ve sve
knize »La Musique en Suisse« do nedbalost
eizokrajných spisovatelů, kteří se dotkli otázky
hudebního kultu ve Švýcarsku.
Ale od té doby mnoho v těch věcechse
nezměnilo a soudě dle toho, co podnes v cesto-
pisech i knihách o Švýcarsku čteme, mohl
bychom se domnívati, že tam odedávna krom
jodlování pastevců a bimbání kravských zvoneů
níkdy nic harmonického slyšeti nebylo. e
»Burney *) uvádí ve svých cestopisech
Fritzea (* 1716, z nejlepších houslistů XVII
století a Serrea (* 1704, proslulý malíř a hu
debník), oba ze Ženevy, Busby nezná než Na
gelia z Cürychu atd.; ostatní odbývají Švýcar
sko několika řádky, škrtnutím pera (avec un
trait de plume)« čtete u Beckera.
A přece jak bohatý byl ve stoletích přede-
šlých vývoj hudebního smyslu u národa švýcar-
ského. Jako příslušník »národa muzikantskéhoe
zajímal jsem se o tu věc trochu, jsa právě ná-
vvštěvou u paní Helvetie.
Rád bych ji časem věnoval podrobnějš
práci. Zde jen stručný náčrtek předmětu.
Z šera dávnověku vyšlá podání o zpěvech
sminnesingrů«, uvádějí především Wolfram
z Eschenbachu, známého z poetického boje na
Wartburku (1207). Byl rodem Švýear, ač ně-
kteří jej prohlašují za rodilého z Falce. Nepo-
ehybnější jsou minnesingři Švýcarové Rudol
z Neuenburka a Walter z Klingenu.
V oněch dobách zvláště duchovenstvo
klášteřích a chrámech pěstovalo zpěv vedle ji
ných umění. Nad jiné proslul kultem zpěvu
klášter ve Sv. Havle (St. Gall), jehož žáci, na-
*) Charles Burney (Běrny) cestoval v letech 1770
u2 1772 po střední Evropě, sbíraje materiál ke svým
dtjinám hudby: »General History of Music from the
talliest Ages to the prosent Period«, (Londýn, 1776
uě 1789), 4 svazky.
Becker
Busby
Švýcar
Helvetia
Wolfram
Švýear
Rudol
Walter
Havel
Gall
Burney
Běrna
Švýcarsko
Ženeva
Eschenbach
Falc
Nepa
Evropa
Londýn
General Histor of music from the talliest Age
Le Musique en Suisse
Fritzea
21
article
potomni biskupové v Lausannu, Augšpurku.
Metách, Lutichu, Trevíze a jinde, nemálo při
spěli k šíření jeho pověsti a dobrého vkusu
hudebního po vlastech.
Svatohavelská klášterní škola zpěvácké
měla tehda pověst nejlepší. Stalo se, že Ro-
manus, jeden z obou pěvců, jež papež Hadrian
poslal ke Karlu Velikému s věrnou kopií anti
fonáře sv. Řehoře, zdržen na cestě zimnicí
našel přijetí v klášteře Svatohavelském. Ku přán
Karla rozhodl se stráviti v něm zbytek svých
Nemenší byla sláva kláštera v Einsiedln.
Zde uživali varhan již ke konci XII. století.
Také zde byla škola pěvecká. Oddělení hudeb
ních rukopisů v proslulé knihovně einsiedelské
jest dodnes pozoruhodno. V Brasileji, kapitol
kathedrály vydržovala školu pěveckou. V kro-
nice města čteme, že před bitvou, která ode-
hrála se památného roku 1278 mezi čackým
naším králem Olakarem a zakladatelem dynastie
Habsburgů *), biskup basilejský začal pěti písen
počínající slovy:
»Muoter Gottes steh' uns bei
Und lass uns nicht verderben«
Všichni válečníci zpívali jedním hlasem
Církevní sněm basilejský vynikaje mnohým
slavnostmi, vítáním a průvody, — za příčinou
přijezdu císaře Sigmunda, volby papeže a jeho
korunování (23. července 1440) — dal příle-
žitost hudebníkům i pěvcům rozvinouti značnou
činnost.
Basilej jako první město švýcarské, kam
proniklo umění Guttenbergovo, mělo i první sv
tiskové vydání skladeb hudebních.
V Curychu, dokud byl katolický, pořádal
slavnosti na oslavu patronů Felixe a Régul
(11. září).
Zajímavé jsou zprávy o slavnosti náboženské.
dnů.
Hadrian
Veliký
svatý . Řehoř
Karel
Habsburg
Sigmund
Guttenbergův
Felix
Lausann
Augšpurk
Lutich
Basilej
Curych
Gottes steh ' un bei und Glass un
Régul
22
article
*) Boj Otakara s Rudolfem opěval též Ulrich
z Eschenbachu v písni »Wilhelm von Wenden«. Vin
ostatně pojednání dra. V. E. Mourka »O stycích čes
a něm, liter. od počátků do XVI. stol,« v »Alma-
nachu Čes. Akad.« ročn. I.
zde r. 1233 na oslavu ostatků Karla Velkéh
pořádané. Tehda zpívali curyšští hymnu:
»Urbs Turegum, urbs famosa,
Quam decorant gloriosa« atd.
udržela se až na naše dny a zužitkoval j
Mendelssohn-Bartholdy ve svém »Lauda Sions
Ke konci XIII. století kathedrála curyšská
měla nádherné varhany (»pfiffen, flöten, pra-
sunen, vogelgsang« atd.)
Z těch ukázek zřejmo, že umění pěveck
a hudební bylo tehdá téměř výhradně ve službách
církve. Církev samojediná zachovala nám z dob
těch hudební památky a tradice. A přece kněžstvo
zdržovalo všemi prostředky vývoj hudby, hledie
udržeti ji ve své moci. Mohla se státi lehee
pokleskem v rukou jiných! Prote hlavně v klá-
šteřich zřizovány školy zpěvácké.
Otakar
Rudolf
Ulrich
Wenden
Mourek
Karel Velkéh
Barthold
Lauda Sions
Eschenbach
Alma
Urbs Turegum
23
article
Téměř všechny sněmy církevní (elvirský
arlesský atd.), všichni otcové církevní horlil
proti komédiím a tanci. Uvádím jen sv. Jana
Chrysostoma, velikého učitele církevního, který
v jedné homilii praví:
»Bůh nedal nám noby
pro skákání jako velbloudům.
Nicméně nelze přece jinde hledati počátky
opery než v klášterech a chrámech! Co byla
dramata pololiturgická, mysteria, hry dialogické
Co slavnost kanonisace Karla Boromejského
Blahořečení Ignáce z Loyoly? Co byly svaté
tance, všedší do zvyku zejmena za pontifikatu
Lva X. . . .?
Čteme v kronice klingenbergské, kterak prý
na církevní sněm kostnický (1415) přišlo vl
jak 500 hudebníků (»Prasuner, Trummeten
Pfiffer, Singer, Giger und allerhand Spillüt«.)
Vyskytovaly se tehda již žaloby na někter
pěvce a zaváděnou jimi přeměnu ve zpěvech
kostelních, vlivem hudby. Stěžováno si na množ-
ství tonů křiklavých, urážejících stud. Čteme
o tom i v Ottově »Nauč. slovníku« *): »Však
tento průvod (hudebních nástrojů) záhy nemálo
porušoval vážnost bohoslužby, již chtěl zdobiti.
Chrysostom
Boromejský
Ignác
Trummeten Pfiffer
Singer
Giger
Spillüt
Ottův
Loyola
dialogický Company slavnost kanonisace
Lev X
24
article
*) »Církevní hudba. « DIl 5., str. 392.
U nás arcibiskůp Arnošt, zakázal tento
primitivní průvod instrumentálný, bohoslužeb
ných pěvců. V Ženévě r. 1487 za moru, zaká
záno mistrům hudebních nástrojů hráti veřejně
nebo soukromě.
Anshelm praví o vlivu umění a o způsobu
jak se šířilo: »Tak rozmnožovali se především
malíři, bižuteristé, kamennici, pěvci a hrá
na nás trioje.
Ve »Schweiz. Geschichtsfreund« vidíme
Adriena z Bubenberga, slaveného hrdinu mur-
tenského (1476), oblečeného v kroji minne-
singra, s harfou v ruce. Při výpravách vojen-
ských švýcarští žoldnéři milovali zvuk píštal
(mlusí se o nich již při bitvě u Grandsonů)
polnic.
Na počátku reformace píseň vyhostěna
z chrámů a varhany uzavřeny. (Někde je i zbo-
řili, jako v Curychu — 9. prosince 1527 —
a v Bernu). Ale píseň přece opět ponenáhlu
uvedena byla v místa posvátná.
Dila
Arnošt
Adriena
Bubenberg
Curych
Bern
25
article
První ji opět zavedli Basilejští. O slavno
stech velkonočních 1526 lid zpíval již žalmy
O tři leta později byl zpěv kostelní jako dřive
zaveden.
Zwingli byl hudebník velmi vzdělaný
ovládal loutnu, harfu, housle a jiné nástroje
zpíval prý překrásně. V městské knihovně cu-
ryšské ukáží vám vlastnoruční jeho noty (v »ál-
dinické« bibli z roku 1518).
Za všech časů lid zpíval rád a s vervou
posměch na pány a opěval štěstí i nehody své-
Rozpory politické a náboženské zrodily množstv
žalozpěvů, písní polemických, satyrických a ná-
boženských i mnoho písní válečných.
Bohužel, že se většina rukopisů a tisko-
pisů písní oné doby ztratila. V nich obrazily
by se dějiny země té co nejvěrněji!
Tschudi mluví o některých písních po-
směšných za příčinou bitvy u Laupen (1329).
»Oni (Bernští),« píše, »zničili mnoho tvrzí
o čemž lid městský písně (»öffentliche Lieder«
zrobil, které vrchnost skoro mrzely a nenávis
denně množily.«
Zwingli
loupen
městský píseň
26
article
Tehda zpívali v Bernu »Das Bonnenlied
wider den päpstlichen Ablass« (1522) a »Da
»Interlachenlied« satiru na množství debat mezi
(katolickými) prakantony a Bernem. V Ženěvě
zas pěli hymny na nekonečnou allianci dvou
strěs-nobles villes«, Bernu a Ženévy atd. Ze
skladatelů XVI. století uvádím Senfla, Benediet
a Vaniusa. Století XVII. dalo Švýcarsku řadu
vynikajících skladatelů. Jsou zvláště příslušnici
kantonů katolických. Jmenuji jen Molitora, Glei-
lea a Sultzbergra. Na posledního adressovány
jsou vlastenecké verše, začínající:
»Ihr wolt die schönen Gaben
und den Talent den Euch der Herr
vertraut nicht vergraben,
Ihr wolt hiermit erzeigen dass
das rauche Schweitzerlan
auch gute Componisten hab, mli
welchen es kann prangen.«
Třeba též zmíniti se zde o četných » Col-
legium musicum«. Tato jsou též dílem XVII.
století, předchůdci nynějších společností filhar-
monických a chorálních. Ona měla za onoho
věku velký význam, šíříce dobrou hudbu mezi
lidem švýcarským. -Nejčelnější byla ve Winter-
thuru, Curychu, Sv. Havle, Šafhuzenách a Ba-
sileji . . . V osmnáctém století zpěv kostelní
dospěl ve Švýcarech své kulminace. Tento věk
dal Helvetii řadu vynikajících hudebníků i skla-
datelů. Před nimi byli: Bachofen z Curychu,
Egli, Meyer z Lucernu a Schmidli.
Mezi spisovateli hudebními oné doby vynikl
hlavně J. J. Rousseau. Slavný Ženevan (* 28.
čeryna 1712, 3. července 1778) předloži
r. 1742 francouzské Akademii věd novou sou-
stavu notovou (Projet concernant de rouveaux
signes pour la musique). Vedle toho sepsal
vydal r. 1752 operu »Le devin du village«,
r. 1773 »Pygmalion«, scény lyrické čili mělo-
drama, r. 1780 »Fragments de Daphniset
Chloe«. Jeho »Consolations des miseres de ma
vie«, obsahují kolem sta melodií. Známé jsou
jeho »Les muses galantes«, dávané r. 1747
v opeře.
Senfl
Benediet
Vanius
Molitor
Glei
Sultzbergr
Winter
Havel
Šafhuzeny
Egli
Meyer
Rousseau
Ženevan
Pygmalion
Daphniset Chloé
Consolations
ma
Bern
Švýcarsko
Curych
Fragment