2
masthead
V Praze, v sobotu dne 21. července 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
pěsdplicí ser
v Praze v sdministrael
es něste . . . .
na čtvrt lota . . . . 6 K —
fo a dvoji donáškou
na něčs
ke
na dtnit lota “
ve úlialkách-
na měsío . . . . . 2 KK. 80
Poštoni
na mist
za čtvrt leta
ke
s dvojí zásilkon
na měsl
an ls: . . . nkei
Praha
KK . 80 Poštoni
5
article
Mlhové obrazy.
Mlhové obrazy.
Ve všech možných stupnicích zněji
dosud časopisecké dohady o významu išelské
jízdy předsedy ministerstva Körbra, ač jest
více než pravděpodobno, že při dvojím svém
slyšení tamním předseda ministerstva sotva
vybočil z mezí obvyklého podání zpráv, jež
mohly se státi žádoucími zejmena po různých
sjezdech v poslední době konaných. Aspoň
domníváme se slyšeti zcela určitě officiosní
hlas, této okolnosti se tekající, jenž vykládá:
»Netají se (rozuměj v kruzích vládních. Red.),
že nedůvěra Němců pociťuje se jako ukřiv-
dění a nebylo by tu proti mysli těmto zvláště
výtýkati, že překažejí vývoji, odpírají-li při-
jetí jazykového zákona, jenž — jak se zvlášt
podotýká — Němcům zajišťuje vnitřní úřadní
jazyk. V tomto ohledu se zdá, že i jednání
brněnského sjezdu velmi nepříjemně půso-
bilo. Nedůvěra Němců, toť stálý refrain!
A přece se velmi zúmyslně k tomu pouka-
zuje, že svob. p. Körber nemůže naprosto
býti v podezření, že by chtěl ublížiti Němcům
a že by bylo spíše odůvodněno předpokládati
opak. Pah předseda ministerstva, který by
mohl žíti a působiti klidně a bezstarostně,
nepřevzal ze ctižádosti ohromně obtížný úkol,
o němž nyní muší pracovati, ale jest příliš
živě vědom si zodpovědnosti, kteráž na něm
leží jako břímě. Ovšem jest přirozeno, že
nesmí tíhnouti k jedné straně.« Chtěje pak
Němcům ještě důkladněji doložiti, jak svou
nedůvěrou nynějšímu předsedovi ministerstva
křivdí, pokračuje officiosus takto: »V Uhrách,
kdež poměrum porozuměli, vyšli předsedovi
ministerstva co nejochotněji v ústrety a cho-
vali se k němu co nejloyálněji a co nej-
srdečněji. A ani nyní nepozbyl ještě svob.p
Körber odhodlané mysli; požíváť, jak se
opětně ukázalo, naprosté důvěry nahoře a
doufá, že jí nabude ještě i u politických
stran. « —
Němec
Körber
Uhry
ministerstvo Körbro
6
article
Ovšem nejsou všichni Němci na levici
tak nedůvěřivými k tíži úkolů, jež spočívá na
ministerstvu a zvláště na jeho předsedovia
tak možno pokládati jaksi za hlas Samaritána
z kruhů německého velkostatku, jenž dosti
průhledně napovídá: »Přípravy ku sanování
(záchraně) parlamentu, kteréž ministerstvo
učiní, dosud nebyly oznámeny. Pouze byla
naznačena cesta, po níž se jíti nesmí. Mini-
sterstvo nynější nepodnikne nijakého oktroyo-
»Trvá tudíž pevně na programu — pro-
středkovati — aniž by uskutečnění tohoto
programu vyhledávalo v nových dorozumí-
vacích konferencích. V kruzích politických
zároveň se ubezpečuje, že nyní jako dříve
vyloučeno jest z akčního plánu vlády jaké-
koli jednostranné opatření a návrat či reci-
diva k soustavě vládnouti proti Němcům,
jak byla dříve obvyklou (Aj, aj? Red.), se
nikterak nedá očekávati za nynějšího mini-
sterstva. A ostatek — toť tajemstvím onoho
pološera, jež tak svědčí politikům konjektu-
rálním. Ve skutečnosti učí současná situace
vyčkati; ukazujeť na stav, jenž zajistése
bude zdáti mnohé ctižádosti nepohodlným
ale jejž německé strany, upevněné jednotou
a jasně výsloveným a formulovaným progra-
mem, mohou snésti.«
Kdo chce, může v tomto mnohostranně
vahaleném a přitlumeném hlase viděti i další
různění se v nitru stran na levici, ale ani
z prvého, ani z druhého projevu nedá se
vysoustruhovati, že by byl předseda minister-
štva předložil v Išlu plán k určitému po-
stupu, tím méně pak, že se o takovémto do-
mnělém plánu ihned rozhodlo a že byl za
základ dalšího postupu přijat.
Ovšem posloužila dvojí slyšení předsedy
ministerstva znamenitě k vyplnění mezery ve
vání.
Němec
Samaritán
Min
7
article
vnitřní politice všemožnými kombinacemi.
při čemž nescházela, jak list dra. Ebenhocha
dosvědčuje, ani effektní dekorace domněle
účasti politických stran, z níž vznikla ihned
podrobně propracovaná legenda o obnovení
pravice, jež s líčenými obavami o osud
Němců cislajtánských přešla zatím i do časo-
pisectva v německé říši. Tak dovídá se bý
valý orgán Bismarkův z Vídně o postavení
levice, kteréž mohlo se nazvati po rozkladu
pravice poměrně příznivým, že vyskytují se
známky, jakohy se chystala v oboru vnitřní
politiky v Rakousku změna, kteráž není právě
příznivou pro německou levici. Zvláště histo-
rická šlechta jest prý od okamžiku, kdy byla
uzavřena rada říšská, neunavně činna, aby
se obnovila bývalá pravice. A tak prý by se
mohlo státi, že by parlament z čista jasna
se stal jednoho dne opět schopným ku
práci, aniž by ministerstvo bylo vlastně hnulo
rukou.
A tu prozrazuje vídeňský dopisovate
z tábora německé levice, že této přece jen
jest ministerstvo Körbrovo velmi milým;
dodáváť: »Za to jest pochybno, bude-li mi-
nisterstvo Körbrovo zvláštně nadšeno, až
vůdcové sjednocené pravice ve příhodném
okamžiku vysloví přání, že jest na čase, aby
ministerstvo úřadnické bylo nahraženo mi-
nisterstvem parlamentním.« Končí pak touto
zajímavou radou: Vzhledem ku chystanému
seřaďování bývalé většiny pravice bude mít
levice zapotřebí dvojnásobné míry politické
opatrnosti a chytrosti, aby se zabezpečila
proti případným, příliš nemilým překvape
ním. Německá levice musí nyní rovněž uvá-
žiti, spočívá-li to v jejím zájmu, aby s a ma
postavení nynějšího úřadnického ministerstva
stěžovala, ministerstva to, v němž přece
zasedá několik mužů, kteří v každém pří-
padě jsou mnohem bližší levici, nežli pra-
vici, kteráž se hodlá znova seřaditi.
doktor
cislajtánský
Vídeň
Rakousko
8
article
Episoda išelského slyšení, jak zřejmo,
znamenitě k tomu přispěla, aby se nejen
vyplnilo nynější prázdninové období ve vnitřní
politice této poloviny říše, ale aby se i na
všecky strany podal důkaz, že na ten čas
si vlastně ani lepší vlády, než jest nynější,
přáti nemohou.
Tento utišující a uklidňující ráz této
episody pak v nás vzbuzuje další dojem, že
vážnější podnikání v oboru vnitřní politiky
na ten čas poodstaveno jest stranou, a že
kruhy opravdu rozhodující tohoto uklidnění
ve vnitřní politice mají zapotřebí tím spíše,
čím složitější a obtížnější stává se situace
mezinárodní rostoucím odbojem čínským
mimo vše očekávání do popředí veškeré po-
litiky postavená! A v takových okamžicích,
kdy v poměrech mezinárodních každým dnem
může nadejíti nové překvapení a vzniknouti
nová, těžká zápletka, v takových okamžicích
zvláště politika rakouská nemívá ve zvyku
učiniti doma nějaký vážnější krok neb
pokus.
Ostatně, jak bylo dnes řečeno případně
v jednom zdejším časopise, strany, o nichž
se nejvíce ve vnitřní politice mluví, uvedeny
byly dvojitou obstrukcí — v rovnováhu,
vládě na tom záleží, aby této rovnováhy pro
sebe užila, což učiní tím ochotněji, že° síly.
o něž se opírá — nejsou ani z té ani z oné
z obou zmíněných stran.
Účastenství české na světové vý
stavě pařížské 1900.
Organisace letošní světově výstavy paříž
ské líší se zásadně od organisace výstav dří-
vějších a tak mnohá poznámka o účastenstv
českého národa na výstavě té by asi odpadla,
kdyby pisateli jejímu skutečný stav věcí byí
znám.
9
article
Z tohoto důvodu máme za svou povinnost,
podle oficiálních zpráv, námi vyžádaných, podat
krátký nástin o věci té.
Světová výstava pařížská 1900 jest výsta-
vou skupinovou, rozdělenou v 18 skupin, které
rozděleny jsou v další ještě podskupiny počten
Každá skupina tvoří na výstavě úplně
samostalný celek, ve kterém spojeny jsou pří
slušní vystavovatelé ze všech států, výstavu obe-
slavších. Netvoří tedy výstavy jednotlivých
států celky derritoriálně, ohraničené, nýbrž vy
stavovatelé z každého jednotlivého státu roz
troušeni jsou spodle třídy, do které náleží, po
všech řečených 18 skupinách, které vedle toho
také ještě co datříd jsou rozděleny.
Náslodek toho jest ovšem, že na výstavě
pařížské není jednolité rakouské výstavy a toho
následek jest také, že ani království české ne-
mohlo v rámci výstavy rakouské obdržeti ohra-
ničeně místo, ve kterém by vystavovatelé češti
místně sloučeni byli. Česká zemská výstava
uprostřed výstavy světové tak, jak mnohým tn
nula na mysli, byla a jest tedy nemožností.
10
article
Vystavovatelé z Čech následkem tohoto rozptý-
leni jsou a (jak z hořejšího vidno, rozptýlen
býti musili) po všech jednotlivých skupinách,
ve kterých vystavují, ba stává se dokonce, že
i jediný vystavovatel, jehož vystavené předměty
do více skupin náležejí, výstavu jednotnou nemá,
nýbrž věci vystavené do více skupin rozděliti
musil.
Tímto neodčinitelným faktem vysvětlujes
okolnost, že výstavky české na více místech
roztroušeny jsou. Pokud týče se účastenstv
Čechů, zejmena z obvodu obehodní a živno
stenské komory pražské, obdrželí jsme následu-
jíei oficiální zprávy:
Obchodní a živnostenská komora pražská
již v srpnu roku 1897 rozeslala všem
jen poněkud vyníkajícím inferessentům svého
obvodu důtklivé pozvání k zúčastnění se
pařižské světové výstavy a rozeslala jim
příslušné formuláře přihlášikové spolu
s detailním výpisem ustanovení, pro vystavovatele
platných. Zároveň propagovala komora provolá-
ními, v denních listech několikráte uveřejně-
nými, co nejintensivněji zúčastnění se pařížské
světové výstavy a zvlášť vynikající firmy svého
obvodu několikráte i písemně o zaslání přihlášky
urgovala.
Čo
Čecho
11
article
Prosident komory neopomenul ani osobně
navštíviti vynikající firmy svého obvodu, jichž
zúčastnění se výstavy bylo žádoucím a pouka-
zoval k tomu, že obeslání výslavy za účelem
representace české práce jest jich vlasteneckou
povinností.
Pohříchu však veškeré toto úsilí komor
potkalo se s výsledkem velice nepatrným
Nechuť k výstavám, velikým počtem výstav
v posledních létech pořádaných vysvětlitelná,
značné útraty s vystavováním spojené (tak
příkladem jen kvota společných výdajů deko
račních, vypadající na 1 čtv. m. výstavní plochy.
ve třidě oděvnické obnáší 800 K), bezvýsled-
nost zúčastnění se pařížské světové výstavy
u některých odborů průmyslových předem
zřejmá a mnohé jiné příčiny způsobily totiž
že přihlášek k výstavě docházelo jen velm
málo.
Aby tedy mohla býti rozvinuta intensiv-
nější péče o obeslání pařížské výstavy směrem
praktickým, ku kteréžto činnosti komora sama
následkem své organisace způsobilá nebyla,
utvořen byl z lůna pražské obchodní a živno-
stenské komory v listopadu r. 1897 zvláštn
»speciální komitét pro obvod obchodní a živno-
stenské komory pražské«, jehož regulativ v lednu
1898 ministrem obchodu byl schválen a jehožto
presidium je totožné s presidiem komorním.
Úkolem komitétu bylo, pečovati o společné
zúčastnění se určitých průmyslových odvětrí
z obvodu komorního na světové výslavě paříž-
lelu sz eč te
12
article
ské soubornými exposicemi a péče o to, aby
na zájem každého jednotlivého dotyčného vysta-
vovatele brán byl pokud možno největší zřetel
Jinaká kompetence speciálnímu komitétu nepří
slušela; zejmena pěče o výstavu uměleckou
zemědělskou a pod. náležela faktorům jiným
také z oboru výroby živnostenské právě nej
větší odvětvi průmyslová (jako strojnictví, prů
mysly textilní atd.) odkázána byla zvláštním
odborným výborům.
Také úkoly, příslušející podle organisačních
ustanoveni zemským komisím, neháložely spec-
komitétu, jejž tůdíž nemožno — jak se někdy
stalo — ztotožňovat se zemskou komisl.
Poněvadž, jak nahoře řečeno, vzhledem k
skupinovému roztřídění pařížské výstavy jed-
notná representace komorního obvodu zvlášť a
království českého vůbec byla vyloučena, obrátil
speciální komitét pražské komory péči svou přede-
vším k tomu, aby aspoň v rámci jednotlivých skupin
resp. v odděleních těchto skupin, Rakousku vy-
kázaných, vystavovatelé čeští co možno souborně
vystavovali a jim tam, pokud možno, zvláštní
místo vyhraženo bylo. A skulečně také docílil
speciální komitét závazného slibu generálního
komisaře rakouského, že českým vystavovatelům
v jednotlivých skupinách, resp. třídách, bude vy-
kázáno vždy místo souborné a že jim nebude
překáženo v tom, aby exposice své vedle povin-
ných francouzských nápisů opatřili též nápisy
českými, aniž by ovšem byli nucení vedle toho
užíti též nápisů německých.
Rakousko
pražský komora péče
13
article
Speciální komitét nemůže tvrditi, že by slib
tento generálním komisařem snad dodržán nebyl
naopak všude tam, kde se strany českých vy-
stavovatelů takovéto přání vysloveno bylo, gene-
rální komisař rakouský je podporoval a to, jak
nám jest známo, i proti odporu některých ko-
mitétů pro jednotlivé odbory průmyslové ve Vídni
utvořených. Pakliže přes to někteří čeští vy-
stavovatelé, ač právo jich k označením fran-
couzsko-českým jim známo býti musilo, poněvadž
bylo nejen v úřadních tiskopisech, ale i v če-
ských listech publikováno, užili jen označen
francouzských, jest to ovšem věcí jich vlastní,
za kterou oni sami zodpovědni jsou. Speciální
komitét pečoval v první řadě o to, aby vynikající
a svérázná odvětví české výroby, v pražském
komorním obvodu zastoupená, se výstavy paříž-
ské zúčastnila, najmě průmysl umělecký, výroba
zboží granátového, výroba náčiní kostelního, prů-
mysly polygrafické a jim zpřízněně, dále knihař-
ství, tepání v kůži, průmysl sklářský, rukavič-
kářský, výroba vědeckých přístrojů atd.
Ačkoliv speciální komitét na interesenty
všech těchto oborů co nejintensivněji působil
přece činnost jeho stále se rozbíjela buď na ne-
chuti neb neporozumění interesentů a jen nej
většímu úsilí jeho děkovati dlužno, že přece
došlo k výstavkám větší části těchto oborů. Po-
hříchu vůbec sešlo s kollektivní výstavky knihař-
ské a tepání v kůži a z kollektivní výstavky ná-
činí kostelního, kde z celé řady původně při
hlášených vystavovatelů zbyl pouze jediný vy
stavovatel a to ještě ne z Prahy, nýbrž z Českých
Budějovic.
Vídeň
Praha
Český Budějovice
14
article
Kollektivní výstavka českého zboží graná
tového, která původně čítala přes 20 účastníků
odstupováním vystavovatelů se stále menšila.
až konečně zbyli pouze 4 a jeden vystavovate
broušených kamenů.
Místo, této výstavce přidělené, jest po
soudu vystavovatelů samých jedno z nejpřízni-
vějších v dotyčném rakouském oddělení.
Pro kollektivní výstavku vědeckých. pří-
strojů bylo možno speciálnímu komitétu získat
jen 3 účastníky, z nichž však 2 později od
řekli a jeden nový příbyl. Kollektivní výstavce
živností polygrafických rovněž hrozilo několi
kráte nebezpečí, že nebude uskutečněna, až ko-
nečně přece jen k ní došlo. Výstavky této, za-
ujímající v oddělení rakousko-uherském vynika-
jicí místo, sůčastňuje se také spolek českých
V drebném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za 8 b
vdpolední . . . . . . . za 2 b
Ve filialkách na venkově
zanní čislo. . . . . . . . p0
odpolední . . . . . . . . Bb
Inseraty
platí so hot ov ě rrapřed.
Fředplacení a inssrty přijímá ndminl-
stracs v Mlasianské alicí č. s
Tam nachásají se t6ž redlakce
tiskárna a vapedice „Násodnich Listů“
Bukepisy sa nevruce
Bb
Tama
15
article
žurnalistů, jenž exponuje dvě tableaux českéh
novinářství.
Z průmyslu sklářského podařilo se komi-
tétu získati jen 3 účastníky, a i z těchto i
později odstoupil. Mimo to přihlásili dotyční
interessenti místo jen poměrně nepatrné, ačkoli
byli upozorněni, že jiné firmy, zejmena vídeňské,
příhlašují sto a více čtverečných metrů. Nutný
následek tohoto nepoměru v přihláškách byl
ovšem, že naši vystavovatelé obdrželi pak vý-
stavní ploohy menši a nepřiznivější, než firmy
zmíněně.
Z celého pražského velikého průmyslu ru-
kavičkářského podařilo se komitétu uspořádati
poměrně jen malou exposíci pražského spole-
čenstva rukavičkářského, kteréž se súčastňuje
12 členů tohoto společenstva.
A i tyto vyjmenované exposice podařilo s
komitétu uskutečniti z části jen tím způsobem.
že nechuť k vystavování přemáhal poskytováním
subvencí na úhradu nákladů výstavních, kteréžto
subvence přesahují obnos 5000 K.
Aby konečně umělecký průmysl, kterýž
následkem shora zmíněných okolností exposi-
cemi jednotlivých firem sotva by byl mohl býti
na výstavě dostatečně representován, přece váž-
ného a dokonalého zastoupení došel, nezbylo
komitétu, než aby pořádal výstavu jeho na
vlastní svůj náklad. Nejvhodnější formou k tomu
zdálo se komitétu býti uspořádání interiérů by-
tových, ve kterých by veškeré obory průmyslu,
pro nás význačně, zastoupeny býti mohly.
Komitét zajístil si tudíž především dosta-
tečné místo pro interiéry tyto a požádal pány
architekty Josefa Fantu a prof. Jana Koulu
o odbornou jich radu a pomoc.
Fanta
profesor
Koula
16
article
Původně byly projektovány interiéry dva.
a sice jeden, napodobující staré české interiéry
selské, a jeden interiér přepychový. Vykázání
definitivního místa pro interiéry (resp. měr to-
hoto místa) se však komitét dlouho dočkati ne-
mohl, a když po dlouhé debě míry od rakou-
ského generálního komisariátu obdržel, byly to
míry jen provisorní, později ještě měněné, takže
Pp. projektanti prohlásili, že dílo tak veliké a
zodpovědné nemohou za takových okolnosti na
se vzíti. K prosbě komitétu přes to vytrvali.
Poznamenati dlužno, že ani poslední míry, gen.
komisariátem několik měsíců před otevřením
výstavy sdělené, nebyly úplně správné, takže do-
konce při samotně instalaci musilo na síni, p.
prof. Koulou komponované, býti měněno. Když
místo výstavní komitétu bylo vykázáno, ohjevilo
se, že na místě tom nelze uspořádati inte-
riérů více, nýbrž pouze interiér jediný.
který pak také oběma jmenovanými pány byl
komponován a na náklad komitětu, který, již
nyní dosáhl obnosu přes 76.000 korun (nehledé
k ceně předmětů, některými firmami na jich
vlastní účet dodaných a zapůjčených), po-
řízen.
profesor
Koula
17
article
Interiér tento, nazvaný »Intérieur tchěque
— český interiér«, vystaven jest na Esplanadé
invalidů a právem možno tvrditi, že umělecký
průmysl domácí ještě na žádné světové výstavé
nebyl representován způsobom tak dokonalým
a úspěšným.
Komitét pečoval dále o to, aby také vyni-
kající zdejší průmysl uzenářský a průmysl pivo-
varnický na výslavě byl zastoupen, i podařilo
se mu také skutečně (arci v době již valně
pokročilé, kdežto restaurantu vídeňskému
domu tyrolskému místo mnohem dříve bylo vy-
kázáno) získati ve výstavě na místě výborně
položeném plochu 230 m2 pro zřízení českého
restaurantu, ve kterém by jak česká kuchyně,
tak české pivo a české uzenářství mohlo být
zastoupeno.
Pohříchu v mezidobí právě zemřel podni-
kavý velkoprůmyslník český pan Antontn Chmel,
se kterým komitét již veškeré detaily měl smlu-
veny, a dědicové jeho k podniku tak velkému
a nákladnému se nechtěli více odvážiti. Bylot
Antontn Chmel
m 2
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Čínský tisk.
Denní potřebou kulturního člověka stalo se
už, že z rána, v poledne nebo i večer pročítá
ty potištěné plochy papíru nejrůznějších formátů
o sloupcích vysázených nejrůznějšími tvary písma.
kterým říkáme »noviny«, »denní tisk«. Lačne
zachycujeme každý telegram, chápeme se telefo-
nické nebo jiné zprávy, kterou nám oblibený
list náš přináší z celého světa.
Této snaze obsáhnouti vše, a to v době co
možná nejkratší a způsobem co nejúplnějším,
vychází vstříc denní tisk se svým horečným
chvatem, spoustami zpráv a čerstvou ješté čern
— podporován jsa nejnovějšími vynálezy techni-
ckými. Nelze podceňovati neb dokonce popírat
ohromný suggerující vliv tisku na veliké massy
obecenstva i na jednotlivce po nejrůznějších
stránkách jejich společenského vývoje.
Také Čina má své noviny a činský tisl
své čtenářstvo. Je ovšem přirozeno, že se obě
od evropského silně liši.
Zájmy, které nesahají daleko za lokální
obvod a nanejvýše trochu živější zájem o udá-
losti při dvoře, o zákulisní pletky a výnosya
nařízení vlády — nedovedly v Číně podnítiti k
většímu rozvoji nedostatečně organisované zpra-
vodajství. Největší překážkou jest tu nedostatek
rychlejší kommunikace hlavního města s provin-
ciemi i zdráhavost naproti zprávám, přicházejícím
z ciziny. Okolností pak nemalého významu je
i neobyčejně malé procento všeho obyvatelstva,
které umí číst a psát, čímž zúžuje se velmi ne-
výhodně kruh novinářského odběratelstva i čte-
nářstva (neboť dvě ty kategorie dlužno takév
Číně dobře rozeznávati). Příčiny nepatrného roz-
voje domácího tisku čínského jsou tedy jednak
ve vzdělanostním a zájmovém podkladě většiny
čínského obecenstva, jednak v národním i ho-
spodářském a socialním antagonismu a uzavře-
nosti naproti cizině.
Čína
19
article
Dnes není bez zajímavosti poučiti se ve
hlavních rysech o poměrech čínského tisku, je-
hož jeden druh v přípravách ku dnešním bou-
řím měl nepochybně významný svůj úkol.
Již v 8. století v čínské literatuře nachá-
zejí se tu a tam zmínky o zprávách, které vy-
cházely ode dvora za panování dynastie Tang.
zejmena za císaře Kai-juena (713—741). Nelze
tu ovšem pomýšleti na nějaký časopis v běžném
smyslu, nýbrž jen na zařízení jemu podobné,
jež upomíná ještě nejspíše na korrespondenc
a bulletiny, jež dává vláda k použití žurna-
listům.
Rozhodně nejstarším časopisem v blízkém
smyslu našeho moderního pojmu jsou však
dnešní »Pekinské Noviny«, doznaně officiáln
list čínské vlády. Vycházejí ve trojím časově
i obsahově různém vydání: pro nejšírší vrstvy
čtení znalého čtenářstva na destičkách voskom
potažených, do nichž jsou chvatně a proto často
málo zřetelně vyryty nejprve zprávy dvorské
to výnosy císařské a pak zprávy úřadů; ve vy-
dání tištěném dřevěnými pohyblivými typy v se-
šitku velmi uzoučkém, které je určeno hlavně
nižším úřadům a vychází o něco později než
první; konečně je vydání rukopisné pro vyšš
úřadníky hlavního města a provincií, jež je nej
spolehlivější a nejúplnější a také obstarává se
nejdříve. První dvě vydání vycházejí sice ka-
ždého večera, ale zprávy jejich jsou často velmi
opozděné; vydání rukopisné obsahuje vždy
zprávy téhož dne a je ovšem proti druhým ne-
poměrně drahé. Zprávy dodává »Pekinským
Novinám« státní sekretariát; denně totiž posílá
je šestnácti poštovním úřadům pekinským, jež
je rozmnožují a rozesílají. Podnik je sice sou-
kromý, ale vláda vykonává vliv jednak tím, že
sama jmenuje přednosty poštovních úřadů, jed-
nak že tisk ten podroben je dozoru censorského
kollegia vysokých úřadníků, jemuž předsedá
Kaijuen
20
article
císař a jemuž náleží dbáti o řádnou správu říše
a vady, jež by se vyskytly, odstraňovati nebo
působiti k tomu, aby nezákonný stav upraven
byl eísařskými výnosy. Tiskoví censoři v prvé
řadě mají hleděti k tomu, aby zvláštní předpisy
o uveřejňování tajných a důvěrných sdělení
císařských nařízení přesně byly zachovávány.
Periodický časopis po našem způsobu ob
jevuje se teprve roku 1815, kdy angličtí mis
sionáři Milne a Morrison počali vydávati v Ma-
lace měsíčník s tendencí náboženskou. Podníl
se sice neudržel, ale cesta travou nezarostla-
od 1821 opětně zakládány v Batavii, Malace,
Singaporu, v Kantoně (r. 1838), Hongkongu
Ningpo a Šanchaji (r. 1857—8). Redaktory byl
vesměs missionáři, mezi nimi dr. James Legge
výborný znalec a překladatel klassické čínske
literatury.
První denník vyšel v Hongkongu r. 1861
a v Šanchaji od r. 1864 vydáván časopis ka-
ždého třetího dne.
Od roku 1815 vycházelo listů čínsky
psaných 76 a to 40 listů náboženských a 3e
politických, z nichž denníků byle 20. St v
roku 1890 vykazoval 16 politických a 15 ná-
boženských časopisů*) a po té se ještě zmenšil.
Činské listy psány jsou jednak obvyklou
činštinou (venli), jednak mandarinským nebo
dvorským dialektem (kvan-va), nebo konečně
něco málo listů je psáno lokálními dialekty.
V Šanchaji vycházejí tři denníky, z nichž
dva: Sen-pao (Noviny) a Hu-pao (Šanchajské
Noviny) mají styky s pekinskými úřadníky
někdy přinášejí přísně zatajované státní doku-
menty veliké důležitosti, jako roku 1875 při
nesly dobré zdání říšské rady o upravení, po
měru Činy k cizím vládám, roku 1888 pamětn
Milne
Morrison
Šanchaja
doktor
James Legge
Ma
Batavie
Malakka
Singapor
Hongkong
SenSao
HuSao
Šanchajský novina
21
article
*) Pro dobu 1815—1890 spolehlivým pramenem
jsou prolokoly o konferenci protestantských mis
sionářů v Sanchaji 1890, ostatní data dle udán
anglických a Irancouzských listů.
spis o stavbě železnic, vedle jiných, do obchodn
politiky náležejících tajených zpráv.
Illustrované časopisy v Šanchaji vycházej
čtyři, z nichž dva vydávají protestantští mis-
sionáři (jeden dětský). Mimo to vychází tu re-
dakcí protestantských missionářů měsíčník ná
boženský a nedaleko Šanchaje v Si-ka-vej je-
zuitská missie vydává hojně čtený půltýdenník
»Iven lu« (Praktické zprávy).
Hongkong má 5, Kanton 2 a Tjencin
1 politický denník.
Všecky tyto i jině listy řízeny jsou cizinei
nebo aspoň z veliké části na ně odkázány
Domorodého tisku v Číně vlastně není. Poku
reformního klubu pekinského roku 1895o
samostatný čínský list selhal již v samém po-
čátku: vláda obávajíc se politické agitace klub
rozpustila a časopis zakázala; klub sice později
znova se ustavil, ale list již nevydáván.
Zájmy činského obecenstva nevyžadují sice
přesného a organisovaného zpravodajství, ale
zůstává tu přec veliká mezera, která snad v bu-
doucnosti teprve bude vyplněna. Jsouť osobní
zájmy jednotlivce nebo více jednotliveů, ktere
souvisí tak či onak se zájmy veřejnosti a celá
řada jiných věci, které určeny jsou veřejnosti
Jak si tu Číňané vedou?
Pok
Číňan
Sanchaj
Hongkong
Čína
22
article
Tím přistupujeme k zajímavému genru
letákům a pamíletům. Nikde není více rozšířen
způsob užívati samostatných spísků a brožuí
jako v Číně. Celá literatura dala by se prý
z nich sestaviti a kdo chce poznati život činský
v jeho záhybech, musí sáhnouti k ní a sestro-
jovati si z mosaikových kaménků celek, poku
to nesnadná přístupnost dovoluje.
Sebe, zájmy své rodiny, svého obchodu
atd. hájí Číňan pamíletem a je v něm místr
Ve volbě slov a větních obratů, aby zranil pro
tivníka, není mu rovno. Mnoho této soukromé
literatury však vypočteno je na klamání veřj
nosti: známy jsou snahy, ve svém provedení
svých prostředeích jistě originální, všeličemu
Číňan
Čína
23
article
třeba to byly loupežné výpravy, dodati politický
nátěr a politické pozadí. Většího pozoru zaslu-
hují však letáky, jež upozorňují na nešvarya
donucují příslušné úřady, aby zjednaly nápravu.
Pro cizince však a v zájmu jejich nejdůleži-
tější jsou letáky, namířené proti nim.
Také v tomto literárním genru projevuje
se zajímavě čínská konservativnost. Myšlenky
v pamíletech, proti cizincům vyslovovaně, pohy-
bují se v kolejích zcela tradicionálních a obje-
vují se reminiscence na letáky třeba před stem
a dvěma sty let publikované. *) Tak 1869——70
objevil se v rukou čínského obecenstva ano-
nymní pamílet se symbolistickým označením:
»Smrtelná rána pro nepravá učení«, který ob-
sahuje výpady proti křesťanství a missionářům
stejného způsobu jako pamílet »Nevyhnutelné
odhalení« z polovice 17. stolotí, napsaný pekin-
ským astronomem Yangem proti jezuitovi Adamu
Schallovi, jemuž mstil se za to, že pro nespráv-
nou předpověď svoji, kdy nastane zatmění slunce
(což Schall určil správně), byl svého úřadu
zbaven. Tento anonymní leták, hojně rozšířený,
přispěl jako jiskra k červnovým bouřím tjencin-
ským, namířeným proti francouzským missioná-
řům. Podobně před květnovými bouřemi v údoli
Yang-ce letáková literatura objevila se u velikém
množství a snad jest ještě v paměti nejvýznač-
nější leták »Smrt čertovu náboženství !«, který
zdarma rozšířen as v millionu výtisků.
Nepochybně i v nejnovějších bouřích čln-
ských proklamace, pobuřovací letáky atd. byly
připravou a předchozím stadiem neočekávaného
výbuchu a pozdější, více historické zprávy ještě
domněnku tu opodstatní. Leták, jako zvláštní
útvar a nástroj agitační, je zjevem ťou měrou
v Číně obyčejným, že opak toho byl by prý
B. Š.
zhola nevysvětlitelný.
*) V. Brandt v Cosmopolis 1897. sv. VIII.
Yang
Schall
V Brandt
svatý . VIII
Yanga
Čína
čertův náboženství