Ročník XXXX

V Praze, ve čtvrtek dne 20. prosince 1900.

Číslo 35í.

Na ranní a odpol. Hase předplácí si- v Práze v administrnel na měste . . . . 2 K na čtvrt leta . . . . 6 K — s drojí don áškoa za měst s ant kta. . . 1 K 60i ve Sllalkách 2 K 80 n ca něsle. Toštoui na měate

Ike na čtvrt lele sn měste vojí záeilko rt la . . . : kei

Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranácb.

Volební provolání ku všem věr ným Cechům. »Každé drobení sil jest neštěstím, každá rozvratná činnost záhubou Společná kandidátní listina česká všech tří zemí koruny če ské! Toť sama o sobě událost v ději nách národa našeho tak významná, tak nová a utěšená, že zaradují se z ní zajisté všecka upřímná srdce česká, že s potěšením ji pozdraví širý slovanský svět a že ji ne budou moci zlehčit ani přehlédnout protivníc a nepřátelé naši. Jest to ponejprv v novodobých dějinách našeho národa, kde zdařil se mu takovýto projev vzácný svorného ducha a jednoty mysli bratrské, kde Čech, Moravan a Slezan spoje- nou silou nesou svůj národní a státoprávní prapor v boj; a což nejvýše pozoruhodno že zdařila se tato výmluvná manifestace živoucího českého práva a jed noty šestimillionového národa v trojjediné jeho vlasti beze všech námah a obtížných vyjednávání, nýbrž na ráz, že myšlenka zdrava zanítila a získala srdce i vy- zářila v čin.

Porozumějí zapřisáhlí nepřátelé naši hlu- bokému významu činu toho a zlost jejich bude veliká. Ale což přirozenějšího, než-li že shledají se a vroucně k sobě přitulí se rodn bratří, když veliké nebezpečí udeří na jejich rod, když hrozivá mračna stáhnou se nad je- jich otčinou a záhuba valí se na rodný jejich statek. A taková zkouška osudná nadchází na rozhraní století XIX. a XX. všemu národu českému. Jakoby měl býti rozhodnuť konečně velkou bitvou odvěký ten zápas mezi národem naším a živlem německým o tuto naši jedi- nou vlasť, tak podněcují a kasají se dnes na všech stranách Němci, spojení ve velikou protislovanskou ligu, zvanou německým sou- ručenstvím a strojíce nájezd svůj v první řadě proti našemu národu, osočují nás, že prý my Čechové Němce soustavně zatlačujeme z od věké jejich »držávy národní«, že prý my ohrožujeme německé menšiny v zemích na šich a tím celou budoucnost kmene něme ckého v Rakousku.

Tak právě včera opět horlil ve Vídni princ Alois Liechtenstein, kteral prý má za nejnalehavější úkol kře- sínnských sociálů, aby ve svazu německého sdružení hleděli zjednat ochranu německým menšinám ve slovan ských zemích, zřízením u zavřených německých území v nich a paralyso- váním sněmů jejich prostředkem národ ních kurií. Dále prý nutno ochránit jednotu a sílu státu proti nám pasováním němčiny na jedinou zprostředkovací řeč všech úřadů státních. — Tak mluví potomek oněch po- věstných Liechtensteinů, který by mohl z historie vlastního rodu svého předobře vědět. kdo tu v Čechách od věků byl bez milo srdenství pronásledován, utiskován a zatla čován z rodné půdy, že historie nezná po dobné kruté a dlouhé persekuce celého ná roda. Neví opravdu ten princ Liechtenstein jak daleko pošinuli Němci ve věku 17. a 18. jakož i v první čtvrti našeho století hranice své državy v zemích českých na úkor na šeho národa? A nezná té procedury, jakou to provedeno? Teprv v polovině tohoto sto- letí hrozný ten germanisační proces byl ob- divuhodným vzkříšením Lazara českého de- finitivně zastaven; mnohá naše česká města setřela ve druhé polovině tohoto sto- letí svůj zevní nátěr německý, vrá- tivše se sobě samým; v celku však pole obou národností od tohoto zárazu germánské aggressivností ve vlastech našich se nezmě- nila. Ztrativ politickou svobodu svou na

Bílé hoře přišel ubohý národ náš diktátem vítězovým i o prvenství svého jazyka ve ve- řejné správě: do úřadů zavedena němčina jako rovnoprávný druhý jazyk zemský vedle češtiny. Avšak během dob vídeňský německý despotism nedodržel vůči poraženému národu ani vlastního svého ustanovení, nýbrž jal se proti samému »obnovenému« zřízení Fer dinanda II. zaváděli v Čechách i na Moravě postupně samopanství němčiny v c. k. úřady u školy od nejvyšších po nejnižší. Tato soustavná germanisace s hůry od časův Marie Terezie až po Metter- nicha měla sloužiti tehdlejším z ahra- ničným záměrům politiky německo- vídeňské, jakož i pohodlí absoluti- stické centralisticko byrokra- tické soustavy vládní, kteráž doufala i Uhry schyliti pod své pravitko a váhou zněmčeného Rakouska podepřít staro bylé právo mocnářů habsburských na pri- mát v německé říši proti ctižádostivé politice Hohenzollerův. — Leč již první vánek svobody r. 1848 otřásl tímto lešením bezpráví a tím dnem, kde padla hnutím svých národův otřesená policejní libovláda Metternichova, musilo nové, ústavní Rakousko většině svých probuzených národův slovan ských slavně zaručiti rovnoprávnost jejich jazykův ve škole, chrámě, v úřadech a ve škerém životě veřejném. Již tehda, od dubna r. 1848 do října r. 1849 vráceno jazyku českému rovné právo a stejná plat- nost ve všech c. k. úřadech vlasti naší nejen ve službě vnější, ve styku úřadů se stranami, nýbrž i v úřadování vnitřním a ve vzájemném dopisování si úřadů mez sebou.

Však brzy bylo po krásném výsluní svobody ústavní veta, ještě jednou bylo ra- kouským národům odpykati »nerozum mládí« desítiletým žalářem absolutismu, a nejhůře vedlo se při tom opět našemu národu. Ordonancemi ministeriálními znovu náš jazyk bezprávně vyhostěn z úřadů i škol, znovu absolutism zaváděl u nás panství a monopol státní němčiny. Ale již to nešlo tak snadno jako druhdy. Rok osmačtyřicáty nedal se tak snadno vyhladit. Probuzený národ český již nezasnul, nýbrž trhal své okovy jak a kde mohl, až nadešla katastrofa solferinská a po ní neodvolatelný diplom říj- nový a s ním nová doba slíbené ústavnosti a — rovnoprávnosti národní. Držíce se za- slíbení toho, my Čechové jali se odtud pro národ a jazyk svůj domábati se svého práva nejprvě ve školství střední m, odborném a vysokém, pak v úřadech státních vlastí našich, v jejich úřado- vání zevním a posléze, v posledním desítiletí i v úřadování vnitřním. Však žá- dajíce právo pro sebe, nikdy a nikde jsme nesahali na právo našich spoluobčanů německých, nýbrz za všech dob jsme jim a jazy ku je- jich v celém objemu vlasti své přiznávali stejné občanské právo, takže v skutku a v pravdě nikdy a nikde nám nešlo o zatla- čení a zkrácení živlu německého, nýbrž jen o navrácení nám toho, co absolutismem josefinským, metternichovským a bachov- ským nám bylo z našeho právního majetku uloupeno.

A při tomto svém požadavku, po vrá cení nám pouhého rovného práva ve vlasti, mohli jsme se opírat o základní zákon říšský, daný samými Němci r. 1867. Nic- méně proti každému našemu nejspravedli- vějšímu požadavku od třiceti let stupňoval se odpor houževňatější a napořád nevraži- vější německých centralistů, jakoby jim k hrdlu sáhal; každou skývu práva svého, již jsme sobě těžce na vládách vídeňských vy- dobyli, prohlašovali za útok na svou državu, až nad poslední naší vymožeností: rovným to právem jazyka našeho s němčinou i ve vnitřní agendě úřadů státních, rozlítili se tak, že hrozili Rakousku přímo revolucí, že dvou- letou divokou obstrukcí v parlamentě a re- volučními shluky vídeňské chátry po ulicích poráželi vlády a neustali v terroru svém, až dosáhli vítězství nad autoritou státní a způ- sobili odvalání práva nám přiznaného! — Od této katastrofy domnívají se němečtí he- gemoné, že nadešla doba, ve které se jim podaří trvale povýšiti se na vládce nad ná- rodem naším, ve které bude jim umožněno. aby násilím a mocí navždy potlačili naše dobré právo, snížili jazyk náš zemský na podružný, jedva trpěný idiom a rozdělením Čech zmařili navždy samostatnost království českého a zemí koruny české. To jest dnešní jejich záměr a úsilí ne- pokryté. Ve znamení zápasu Němectva za nezřízené nadpráví nad národem českým a všemi národy slovanskými nalezá se dnes politika této říše; nejedná se o nic vícea o nic méně, než o to, máme-li schýlit šiji před diktátem zpupné německé vrchnosti, která nám tu chystá los poznaňských Po- lákův, uherských Slovákův neb Irův, —či troufáme-li si neohroženě tomu úsilí něme- ckému se opříti a vzdorovati za jeden muž do sil posledních, ať padnem nebo zvítězíme.

Postavili se mu na odpor zmužile a zdatně naši poslanci dosavadní, hájivše po devět let ve Vídni svatou věc našeho národa tak bystře, tak dovedně a neohroženě, že nepodařilo se spojeným hegemonům německým přes všechnu protekci a moc prosaditi ani toho německého krajského soudu trutnovského, neřku rozdě- lení Čech a zřízení uzavřeného území něme- ckého, že nepovedlo se jim zrušiti nám český náš sněm rozdělením jeho v kurie národní a vymoci oktrojírku o státní němčině. Musi- lyť se vlády vídeňské, Clarova jako Körbrova, přes všechen ohled k Němcům stále ohlížeti na sílu opposice českého národa. Pokud tato není roztříštěna, potud netroufa si žádná vláda rakouská království české rozdělit a němčinu za jazyk státní prohlásit. Ale nyní jde právě o pokus, lze-li opposici národa českéh volbami roztříštit a oslabit čili nic. Podaří-li se to, pak běda nám! Pak veta po jednotě království českého, pak stane se svatodušní německý prográm programem vlád rakouských, které přejdou přes ne- svorný a tedy malomocný náro náš bezpečně jen k uspokojení svorných osmi millionů Němeů tím, že jim povoli v Čechách samosprávnou něme- ckou zemi a prohlásí němčinu za státní jazyk všech c. k. úřadův a soudův Rakouska Proti takovému stavu věcí cože zbývá národu našemu, než aby opětným zvolením posavadních svých věrných obrancův dal Vídni od- pověď ráznou, plnou síly a od- hodlanosti na důkaz, že jest zde ještě slovanský národ, který má v sobě jádro, sílu a odvahu, vze- příti se i nejmocnější a nejpro- težovanější křivdě a zná ne- oblomně hájit své věci svaté! K tomu volá národ český v době nej- vážnější provolání spojených pa- triotů českých, moravskýcha slezských. Kdo by měl svědomí, nedbat toho volání pravdy a práva ?l

Rozpočtový výbor sněmu královstv českého o provisoriu rozpočtovém a úpravě poměrů učitelských. Ve včerejší schůzi komise rozpočto v sdělil předseda dr. Bedřich princ Schwarzenberg že podle zprávy zemského výboru má se odhlasovati provisorium rozpočtové nejprve na čtyři měsíce roku 1901 s právem vybírání přirážky zemské 55 a se zmocněním zemského výboru k výpůjčce šesti millionů korun. Jevíť se na rok 1901 schodek 6,426.000 K. Poslanec dr. Schücker navrhuje, aby provi sorium rozpočtové bylo povoleno na dobu 6 měsícu a aby zemskému výboru se uložilo, by jednal co možná s největší zdrželivostí v příčině zápůjčky šesti millionové, kteráž zápůjčka naráží na obtíže stíženého realisování, zejmena se zřetelem na snížený kura emissních papírů zemské banky. Poslanec dr. Fořt vyvrací názor dra. Schückra že by snad úvěr království českého byl tak skleslý že by nebylo lze opatřiti další výpůjčky. Ovšem vliv německé nadprodukce působí nepříznivě na náš pe- něžní trh. Projevuje se to i ve snížených kursech papírů zemské banký. Řečník vyslovuje politování nad opětnou potřebou zavedení provisoria a vyslo- vuje se proti každému prodloužení provisoria přen dobu čtyř měsíců. Poslanec Kaftan poukazuje jako člen ředi- telstva zemské baňky ke skutečnému stavu, jak se jeví teď v zemské bance, která zajisté ochotně vždy zemi potřebnou zápůjčku poskylne, třeba není země v ohledu tom vázána, lze-lí jí opatřiti výhodnější zápůjčku jinde. Vyslovuje se proti každému prodlu- žování provisoria, promlouvá o úpravě plalů zem- ských úřadníků a navrhuje, aby zemský výbor služné úřadnictva, zejmena manipulačního a účetního upravií na základě usnesení komise rozpočtové při jednání o rozpočtu zemském na rok 1900 učiněného a aby k tomuto usnesení val zřetel v rozpočtu na r. 1901.

Přísedící zemského výboru dr. Urban sděluje stav finanční, jak se jeví pro rok 1901, opětuje, že ve schodku 6,426.000 K pro rok 1901 obsaženy jsou převedené zbytky úvěrní obnosem 1,473.000 K a že vzhledem k zvýšenému zúročení dluhu o 300.000 K z hospodářství zemského vyplývající zvýšení reálního schodku obnáší pouze 142.000 K. Výtěžek 55pct. přírážky vzhledem k vzeštupu daňového podkladu zvýšil o 375.000 K. Mimo schodek pro rok 1901 bude třeba se však poslarati ještě o výplatu dříve povolených stavebních úvěrů asi 2 mill. K. Nicméně nebude třeba většího obnosu na úhradu, než zá- půjčky 6 mill. K, která v roce 1900 nebyla reali- sována, tak že tehdejší projekt půjčky má se po- kládati za propadlý. Nynější nepříznivý stav kursovní odůvodňuje způsob uhražování pomocí záloh vy- bíraných ze zemské banky na půl pct. přes ka- sovní sazbu. Posl. dr. Fořt uzpává, že nebylo by výhodno též úhradu zjednati pěvnou zápůjčkou, ač zúročen zálobové zdá se mu býti drahé a poukazuje k tomu že nejvýbodnější ukládání bylo by vydání premiových půjček s osvobozením od daně, jež ovšem naráží na odpor vlády. Na to přijaty návrhy zem- ského výboru, když byl návrh dra Schückera na povolení provisoria Gměsléního zamltnut.

Posl. dr. Eppinger dovozuje, že jest nutná potřeba postarati se hned o effektivní účinek usne- sení sněmovního ohledně úpravy platů užitelských poněvadž jest nejisto, bude-li zemská přirážka k dani z libu přijata, třeba opatřiti úbradu i bez ohledu na to, nebude-li lze jiných příjmů opatřiti, zvýšením při- rážky zemské a navrhuje, aby zem, výboru se ulo- žilo, by vřadil do rozpočtu na rok 1901 obnos 4,750.000 K jako polovici ročníhe nutného nákladu 9,500.000 K na úpravu platů učitelských s výplalou těchže od 1. července 1901 Posl. dr. Fořt přisvědčuje nutnosti, aby hne opravdově bylo přikročeno ke zvýšení platů učit-l ských, ovšem pokud lze pro ně opatřiti úhradu úhrada že prozatím jest možna jen z výtěžku zemské přirážky k dani z lihu s tím předpokladem, že nutne pomoci hned aspoň těm, kteří nejvíce strádají a na- vrhuje, aby zemský výbor se zřetelem k výtěžku zemské přirážky k daní z lihu do nejvyššího obnosu 4 mill. K zařídil výplatu zvýšeného služného pro zatím ve způsobě drahotního přídavku pro nejnižší kategorie učitelské (podučitele a učitele ve IV. a V třídě) podle zásad na sněmě již přijatých a do výše základního služného v nich vytčeného hned od 1. ledna 1901. Posl. hr. Zedtwitz uznává potřebu okamžite odpomoci, ale projevuje pochybnost ohledně úhrady a navrhuje, aby pro případ, že by zemská přirážka k dani z lihu stala se zákonem, byla ve smyslu návrhu dra. Fořta úhrada z ni zařaděna do roz počtu s výplatou od července 1901.

Posl. dr. Schücker vyslovuje se proti návrhu dra. Fočta proti hypotetickému rázu jeho, soudí, že úhrada musí býti opatřena jakkoli, tedy i zvýšením zemské přirážky a považuje uhražení takové za po- bídku poplatnictva, aby tím důrazněji vy máhalo výpomoc- státní, na kterou se čekat nemá. Přís. zem. výboru dr. Urban souhlasí s ná vrhem posl. dra. Eppingera. Posl. dr. Pippich připojuje se k návrhu dra Fořta, který proti návrhu dra. Eppingera sjedná od- pomoc okamžitou od 1. ledna 1901, kdy nejvíce jest jí třeba. Návrh je rázu reálního, neobsa huje žádné polítické tendence, jaká je v návrhu dra Eppingra zcela průsvitna a to tím více, poněvadž zemský výbor, nestane-li se zemská přirážka lihová zákonem, nebude moci do rozpočtu na r. 1901 vzdom onomu uložení bez úhrady vložiti obnos 4,750.000 K když stává usnesení neporušitelné že zemská přirážka více zvýšiti s nemá a když vložení takové důsledně by vyžado- valo pro r. 1902 vložení obnosu 9,500.000 K do rozpočtu zase bez úhrady. Jsme přesvědčení, že nebudé jiné pomoci, než zavědení zemské daně pivní, která však bude vyžadovati jisté dobya pracného úsilí doma proti všelikému odporu, pak i povinný zřetel k pivnímu krejcaru obcí, tak i na- lehání důtklivé na vládu. Náš vřelý zájen pro učitelstvo vyžaduje reálnostia opravdovosti v otázce úhrady. Zvýšení zemské přirážky k úhradě 9,500.000 K znamená zvý šení o 14.5 proc. S tím zajisté se poplatnictvu při- jíti nemůže, nemáli se vyvolati odpo jímž by celá akce mohla býti vážn ohrožena.

Nebyla by to pobídka poplatnictvu, by obracel se proti vládě svým odporem, jehož úspěšnost je ve- lice pochybna, když veškeré dlouholeté úsilí celého sněmu nemělo v ohledu tom výsledku, ale spíše po- bídka poplatnictva k nevoli proti učitelstvu, které by při spravedlnosti své věci trpělo nezaviněně. Po dalších vývodech posl. dra. Eppingra uja se slova i předseda dr. Bedř. Schwarzenberg Tento se prohlásil proti návrhu dra. Eppingra a po ukázal k tomu, že usnesení, že úprava platů učitel ských má se státi bez zvýšení přirážky zemské, by musilo býti revotováno. Projevil i upřímnou vůl velkostatkářstva ve věcí té s lidovými poslanci při kročiti ihned k reelnímu provedení osnovy o úpravě platů učitelských a vyslovil proto též souhlas s ná- vrhem dra. Fořta, ale zároveň i přání po jasném vyznačení jeho podmíněnosti uzákoněním zemské přirážky k dani lihové. Týž navrhl pak dodatek k návrhu dra. Fořta toho znění, že usnesení o tomto návrhu činí se s předpokladem, že předloha o při- rážce k dani lihové stane se od 1. ledna 1901 zá- konem; v případě opačném že náleží zemskému vý boru, aby podal do příštího zasedání ve smyslu usne- sení sněmovního ze dne 18. prosince své návrhy s osnovou zákona i návrhem stran úhrady nákladu potřebného. Při hlasování byl návrh posl. dra. Eppingra (pro nějž hlasovali jen poslanci němečtí) zamítnuta přijat návrh dra. Fořta s dodatkem dra Bedř. Schwarzenberga, prvý hlasy če- ských a velkostatkářských poslancu. dodatek všemi.

Volební ruch. Shromáždění důvěrníci národní strany svobodomyslné z volební skupiny V. kurie měst a okresů: smíchovského, zbraslav- ského, kladenského, slánského, novo- strašeckého, lounského, rakovnického, ho- řovického a berounského ve schůzi konané dne 19. t. m. v Praze, prohlašují, že trvají na dřívějším usnesení nestanoviti kandidáta strany svobodomyslné v okresích těchto pro V. kurii a budou podporovati kandidaturu strany ná- rodně-sociální, p. J. V. Klofáče, avšak vybízejí jej, aby od jakékoliv kandida- tury v jiných okresích král. če- ského a zejmena v Praze upusti a aby o to se postaral, aby zde ani jiný kan- didát nár. strany sociální prohlášen nebyl.

Vlastenecká a mužná slova, která pro- nesl dr. Herold na sjezdu důvěrníků národní strany svobodomyslné, vzbudila všude nadšený ohlas. Dr. Herold způsobem otevřeným a zcela věcným vylíčil způsob i účel vyjednávání vý- konného výboru se stranou agrární a národně- sociální a dokázal, že nebylo žádné příčiny k roztržce, která nyní tak lehkomyslně byla způsobena. Jest přirozeno, že za to vzbudil dr. Herold proti sobě nelibost orgánu agrární frakce. Nemoha ani slova z uvedeného vyvrátiti, chce tento časopis zakrýti nepopíratelnou pravdu překrucováním a hanobením. Nebudeme orgán frakce pp. Kubra a Práška následovati v tonu, jaký zavádí. Proti čemu ale co nejrozhodněji musíme protestovati, jest eskamotáž, s jakou by páni vyčitky jim činěné rádi adresovali na české rolnictvo. České rolnictvo u velké většině nemá s frakel touto co činiti a musí odmítnouti pokus, aby české rolnictvo neslo zodpovědnost za nevlastenecké počínání jednotlivců. Že orgán frakce p. Práška zároveň útočí na osobu dra. Herolda způsobem sprostým. kvalifikuje jen nízkost jeho smýšlení. Dr. Herol věru nemá toho potřebí, aby proti podobným útokům se hájil. Vždyť lidé, kteří odvažují se k osobním útokům na dra. Herolda vlastně ani nezasluhují, aby jim věnována byla vážná po- zornost žurnalistická. Jsou to lidé bez politi- ckých zásad, kejklíři, kteří mění své přesvéd- čení jako rukavice. Důkaz podáváme na jiném místě této rubriky.

Pan Em. J. Hrubý proti panu Em. J. Hrubému. Míníme pana tajemníka »Sdružení země dělcův« a redaktora jeho »Ústředního« orgánu. Zná ho leckdos z jeho působení soukromého i veřejného. A kdyby odnikud jinud, z letoš- ních táborů poznal jeho figurku a — co hlav- ního — výkon jeho hlasivek. Mluví s vervou za niž nestyděl by se ani nejpřednější sociali stický agitátor. Nemluví jen ústy. Na pohybech celého těla jcho vidíte, že se »vžívá« do své řeči a zpocené jeho skráně i náprsenka nejlépe vždy svědčí o tom, že pochopil důležitost dema- gogického svého výkonu. Aby si koncept ne spletl a aby snad nemohla se mu činiti výtka že jednotlivé vývody jeho se různí, mluví vždy a všude — totéž. Dobrá je to taktika: řečse lépe pamatuje, je-li »propracovanější« a ne- zavdá-li nepřejícím lidem podnět k úšklebkům V tom ohledu pan Em. J. Hrubý náramně je choulostivým. Kdo po kůži ho jemně nepohladí. toho zdrchá a zeuchá bez milosti. Vydatný má k tomu orgán dost. Také my na sebe nepřízen medoústého tohoto orátora uvalili. My totiž nechtěli pochopiti jeho zásadovost důslednost a dobrý úmysl a dovolili sobě na- zvati svolání nedávného sjezdu agitačním ma- nevrem. To zdálo se panu Hrubému tabákem trochu silným a s kollegy svými Práškem Souhradou nám dal co proto — k nemalé ra- dosti »hospodářského« staročeského hlasatele páně Baštýřova a Bráfova, který řeč páně Hru- bého se všemi invektivami na list náš otiskl doslovně. Neboť to jest vlastně účelem jeho ná rodohospodářské práce.

Nuže, doufáme dnes, že »Hlas Národae jako doklad politické seriosnost a charakternosti agrárního dema- goga uvede loyalně také tuto zmínku naši o publicistické činnosti p. Hru- bého z doby, kdy býval ještě redak- torem radikálního libochovické h orgánu. Leží před námi číslo 37. »Hlasů z Podřipska« ze dne 11. září 1896 v něm otištěna je mimo jiné tato úvaha: „Strana selská (či agrární ?). Zatím co strana klerikální počíná rozvětvovati se v národě našem měrou netušenou a stává se velice nebezpečnou snahám národa českého, vystupuje na obzoru našem tvořící se strana sel- ská (či agrární?), která vydavši program v orgánu svém »Zemědělských Listech« přichází s myšlenkami a zásadami, jež rolnictvu českému byly by jen ku zkáze a národu českému nejnebezpečnějšími. V první řadě divíme se tomu vůbec, že nalezli se rolníci, kteří »prý« v rámci strany svobodomyslné chtí o uhájení zájmů svých a ku prospěchu svému o zlepšení trapné situace pracovati, co ka sta určítá. Chtí-li v rámci strany svobodomyslné, pak by ovšem nebylo potřebí tvořiti stranu novou a rol- nictvu našemu zajisté jest dopřáno, ab sdružením se v družstvech hospodář. ských a spolcích svých ku prospěchu svému pracovalo. K tomu však posud nebylo pracováno, aby rolnictvo v družstvech hospodářských se spojilo a pracovalo, jest-li potom skutečně byly zcela oprávněné jeho požadavky ignorovány, s talo V drobném prodejii mnaní číslo o sobě . . . za S sdpolední . . . ua 2b Ve filialkách na venkorš ranní číslo. . . . . . . . 10 sápolední . . . . . . . . B Inseraty platí so hetově napřeů Předplaceni a šnserty přijímá sáminl- strace v Marianské ulici č. 8. Tam sacházejí se těž rešakce tlskárna a srpedine „ Národnich Listá- Rukopisy se novraceji

se to nejen vinou vedoucích kruhů nýbrž i vinou rolnictva samého, že on nedovede se spojiti k uhájení zájmů národohospodář- ských. Bylo to dále vinou nás všech, že nedovedene si vymoci společnou prací více svobod politických a nevěnujeme boji za samostatnost té práce a energie, které — má-li boj ten vybojován býti ve prospěch náš — nezbytně vyžaduje. To přece každý uzná, že zájmy politické od národo- hospodářských odlišiti se nednjí, poně- vadž jedny; prostupují druhé. A nelze tudíž schvalovati založení strany, která by výhradně zájmy národohospodář- ské měla na mysli a o politické svobody a roz- květ se starati nechtěla. Zakladatelé strany selské však jsou jiého názoru a ač prohlašují, že v rámci strany mladočeské postupo- vati chtějí, již v 1. čísle svého orgánu »Z. L.« prohlašují, že nutno jest rolni- etvu se emancipovati od všech strau politických v národě. Obé si odpirá a důvod k založení strany jest neupřím- ným. Neupřímným pak tím více, že popud kestraně nedaly poměry trudné, v nichž dnes naše rolnictvo žije, nýbrž šlechta, která vidoue v rolnietvu hlavní oporu strany mladočeské, ráda by je oddělila od strany těto, slibujíc, že s ním společně bude postupovati. Ovšem jest to opět laciný slib a nic více než slib, jehož pozadí jest zcela jiné a nejen pro stranu svobodomyslnou, nýbrž i pro náš boj státo- právní a politický vůbec nadmíru ne- bezpečné. A proč? My ovšem nechceme, aby všecky stavy v národě byly jednobo a téhož politického přesvěd- čení, užívaly jedné a téže taktiky proto, že by nastal všeobecný klid, který by nám zdravým nebyl.

Chceme však, aby všechny strany české ze všech sil svých pracovaly k reakti- vování českého státu proto, že jedině v něm spatřujeme záruku dnů le pších, politický prospěch, národohospodář- ský rozkvět, národní upevnění. Šlechta ovšem státoprávní otázku má jen tu a tam na ja- zyku, leč pro její rozřešení rukou nehne, neboť dobře se jí daří i za nynějších poměrů. A kdyby se jí po- dařilo získati pro snahy své duchu pokroku a boji na- šemu se příčící jaré rolnictvo, pak ovšem tím snadnějí by docílila oslabení vedouci strany v národě a o důležitost i váhu, jíž dnes při zdravé taktice bychom po- žívatimohli, nás připravila. Tážeme se však, bylo li by hodným a důstojným českého rol- nictva, na něž všichni v boji svém spoléháme, aby ono stalo se přisluhovatelem šlechfy? Zdaž ne- prohřešilo by se rolnictvo na sobě sa- mém a národu, ku kterému má tolik povinností, kdyby odlišilo se od ostat- ních stran a samo doufujíc v pomo těch, kteří skutky svými tolik běd při- vodili na národ náš, společné s touto postupovati se odhodlalo? Byl by to krok zpět, krok osudný a nikdy více chyba ta těžká odčiněna by býti ne- mohla. — Dnes musí býti cílem nás všech samo- statnost českého státu a k tomu pracovati nutno se vší energií. Rolnictvo utvořením strany selské (ač agrární chtí utvořiti jeho vůdcové) by však této praci zajisté nejdůležitější v zájmu svém i v zájmu ná- rodním se vymklo ku své škodě. A proto doufáme pevně, že ti, kteří dnes o utvoření strany selské se zasazují, v uvědomělém rolnictvu nenajdou své spojence, nýbrž své od- půrce. Český rolník není jen rolníkem a agrárníkem, nýbrž i sy nem českého národa a cíl národa i snahy jeho jsou i cílem a snahami jeho a k jich usku- tečnění pracovati rolnictvo české ne- ustane, nedadouc se zvábiti sliby a zá- měry samozvaných — mesiášů.

Tak psal doslovně pan redaktor Em. J. Hrubý, týž Hrubý, který jedně mi a těmiže úlsty prohlašoval na nle- dávném sjezdu rolnickém »u la- buté« každého za zrádce, kdo by proti programu, jaký propagovali r. 1896 agrárníci a jaký propagují agrárníci naší teď, byl se postavil. Potud týž pán, který i na letošních táborech plamennými slovy appelloval na svornost všeho národa v přištím boji protivídeňském. Potud pan Hrubý jako redaktor radikálního listu podřipského, týž pán, který nestyděl se 9. prosince r. 1900 před shromážděným rolnictvem prohlásiti za surový a nízký útok na zájmy rolnictva to, co bylo před čtyřmi lety jeho nezvratným přesvěd- čením ! Tak bojují lidé počestní, tak bojují naše politické »charaktery«. K vůli mandátu zapře a odsoudí veškeru svou činnost dřívější, ba zapřel by i svoji v la stn existenci, žádá-li toho prospěch jeho. A člověk taký má tolik neomalenos ti, by před tisícihlavým shromáždě- ním surově spílal těm, kdož jsou té- hož názoru, jakého byl on před ně- kolika lety! . . . . Greuterovo slovo okři- dlené nestačí věru k charakteristice takového člověka. Opravdu, je nejvyšší již čas, by o na- šich »společenských a politických zje- vech« zavedla se zvláštní rubrika. Pan Hrubý byl by v ní věru skvostným exemplářem poli- tického komedianta, jaký se nenajde ani v Jókaiově románu.

Agitační kejkle proti dru. Fořtovi. Radikální frakce napíná přímo zoufale všechny síly, aby na Kolinsku dru. Fořtovi podryla půdu. Žíravá kritika, kterou dr. Fořt ve svých řečech v Jílovém, Benešově a Sadské vý- střední radikalism dle zásluhy rozcupoval, po- dráždila je tou měrou, že veškeré zbraně agi- tačního arsenálu svého soustřeďují výhradně proti dru. Fořtovi, dobře tušice, že právé dr. Fořt, jehož postavení v klubu jest obecné známo, stává se planému rámusení radikálni frakce v nynějším volebním zápasu soupefem nejnebezpečnějším. A jakého druhu zbrané ony jsou, jimiž radikálové proti dru. Fořtovi bojují, o tom dochází nás z kruhů účastníků nedělní schůze černokostelecké násle- dující charakteristická zpráva: »Nevěřte — di se tam — ani slova bombastic k nabubřenému referátu, jejž radi- kální orgán přinaši o nedélní schůzi dra. Fořta v Černém Ko- stelci. Vše to jest prostě agitační, způsobem pravdě až hanba do očí bijícím zbarvené dě- lání nálady pro dra. Baxu. Radikální orgán mluví o »liasku« dra. Fořta, kdežto zatim