ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 297a6b50-726e-11dc-ac22-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 27, person 48, work 2, org 1
1 masthead
Ročník XXXx
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 19. července 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 197.
4 article
Tta ranuí a odpol. IIsu předplací se- v Prase vi adnsinlstrael n pisl .. . S K — ns čavet lata s dvojí donáškon ná něsle- it kta. . . 7 K Boh ve dlislkác . 9 K 9on na něsíc Poštou: a měsí e ni. :. k e s dvoji záailkou na maěsle dinrt kebe
5 article Naše odpověd.
Naše odpověd. Zatím co uvědomělý náš lid chystá se velikými tábory kraj za krajem osvěd- čiti vůči vládě i německým nepřátelům našim svou neoblomnou mysl a svou pevnou od- hodlanost ku nejvytrvalejší obraně svaté věci národa českého: — ve Vídni pořád jen sta- rají se a mudrují o tom, jak a kterak opět vzkřísiti Císlajtanii bývalý »pracovitýe centralistícký parlament, z kle- rých stran a živlů sehnati v něm co možná četnou, vládě ochotnou většinu a kterak za- brániti, aby opposiční menšina nikdy již nemohla zmařiti předloh vládních a zastaviti činnost parlamentu toho obstrukcí. Pořád se ještě nenahlíží, jaká to zpozdilost, chtiti stavěti dům místo od základův — ode střechy: pořád se ještě nechápe, kde tkví kořen nemoci rakouské, kteráž té doby jeví se strnutím a ochromením jeho centrálního parlamentu? Každý sebevědomý vyspělý národ při- rozeně touží, aby mohl rozhodovati o svém osudu, aby sobě tedy zákony mohl dávati sám; neboť národ, jejž sice na útraty jeho, ale nikoliv po vlastní vůli jeho, řídí jiní, po- dobá se nedospělci neb chorému, o nějž pe- čuje poručník. Proto jest vlastním účelem všech novověkých ústav zastupitel- ských: zabezpečiti národu právo, aby o svém osudu, o svých potřebách rozhodoval sám řídil si po zákonech sobě svobodně daných správu svých vécí bez cizích poručníků sám.
Vídeň
6 article
Ale této vlastní a základní zásadě ústavní ublíženo v Rakousku hned od prvopočátku, hned oktrojírkou Schmerlingovou smrtelně tím, že ulita pro veškeré národy a státy, z nichž Rakousko se skládá, ústava do formy centralistické, kterouž ne- dopřána každému národu stejná svo- boda, aby o osudu svém rozhodoval sám, nýbrž kterou položeno rozhodování o osudu všech slovanských národů do rukou jediného vyvolenéhoa privilegovaného kmene něme- ckého, jemuž nespravedlivými volebními řády opatřena umělá většina ve všemohou- cím centrálním parlamentě a tudíž rozhodu- jící moc a panství v zákonodárství i správě nade všemi. Jaké to monstrum: v říši z osmi národů složené a z dvou třetin ne- německé učiniti jeden — německý národ — panujícím a požadovat ode všech ostatních. aby se tomuto panství, které jim bylo od pornější veškeré tyranie, klidně a dobrovolné podřídili l Byla to žádost nejpošetilejší a proto nemohla býti splněna. Vynesla Rakousku jen 40 ztracených let bojův vnitřních, k nimz byli slovanští národové ve svěm zápasu o život a svobodu svou dohnáni. »Ne slepý opposiční vztek, ne nenávist k Němcům«, — rozpoznal již před 30 lety hluboký a šlechetný myslitel politický dr- Adolf Fischhof — »nýbrž nejmocnější ze všech osobních i národních pudů: pud po sebezachování nutí národy slovanské, aby se opíralycentra- lisaci, jež pro ně má význam smrti, ne rychlé, násilné, nýbrž po tichu se plížící smrti zakrsáním. Centralisace správy státní znamená výsadu národnosti a řeči, jíž se v ústrojí správy dává před- nost. Vcentralisovaném, německy mluvícím státu vidí národové slovanští
Schmerlingův Němec Fischhof Rakousko
7 article
svého protivníka a utlačovatele. Centralisace — odcizujíc sobě národnosti, rušíc neustále mír mezi nimi, stává se překážkou obecného blaha a pokroku. Unikne-li zákonodárství v nejzna menitějších záležitostech domácí půde národa, pak musí národ — hynouti a za- niknouti. Osm národností je v říšs ko radě zastoupeno. Rovnoprávnost by vyžadovala, aby se ve všech jazycích zastou- pených národů jednalo a zákony usnášely poněvadž by však při takovém babylonském zmatku jazyků parlamentní jednání stalo se nemožným, nabyla mocí okolností němčina panství v rokování a zákonodárství říšské rady. Leč, neníliž toto, byť i morální vnucování řeči německé odstrkováním ostatních národův? Nemusejí-liž se tito cítiti vždy pokořenými, kdykoliv poslanei jejich při vstoupení do síně parlamentu mu- sejí své národní jazyky zůstaviti v před- síni a myšlénky a cily své zahalovati v roucho cizího jazyka? Otázka jazyků týká se však nejen nejdůtklivější stránky ná- rodního citu, nýbrž i nejdůležitějších život- ních zájmů národů rakouských. Národ se svým jazykem se povznáší, s ním upadáa zaniká. Jazyk jest, jak praví nejdůkladnější jeho zpytatel, Vilém Humboldt, orgánem my- šlénky, jím teprv vzniká myšlení.
Humboldt
8 article
Vytisknouti národní jazyk z některého oboru duševní činnosti, jest tedy tolik, jako hubiti národu jeho orgán myšlení. Obor zákono- dárství jest ale z nejdůležitějších oborů my- šlénkové činnosti národa. V zákonodárství neméně nežli v literatuře a umění vy- víjí se duch národa. Jako nabývá kraso- umnou literaturou jazyk národní své líbez nosti a ducha, vědeckou literaturou vážnosti a důkladnosti, tak nabývá zákono- dárstvím a panováním v život veřejném: síly, důstojnosti a karakteru. Vyloučiti tudiž jazykněkterého národa z vyššího oboru zákono- dárství, znamená vypuditi národ ten z nej- bohatších oborů duševní činnosti národní, znamená poslati jej duševně do vyhnan- ství. Každý národ dospěvší k národnímu vědomí hledí proto také zbaviti se jha ci- zího jazyka, ať mrtvého, ať živého. I urází to stejně slušnost jako nejprostší příkazy státní moudrosti, množí-li se bez nej- nutnější potřeby příležitost ku nad- držovaní jednomu, budí-li se denně hořkost a plodíli vždy znova trapné jazy- kové spory.
9 article
Nebylo-li by mnohem lépe po příkladu Švýcarska neb soustátí severoame- rického obmeziti činnost ústřed- ního parlamentu pouze na ony záležitosti, při nichž zájmy všech toho nevyhnutelně vyžadují, aby se o nich společně rokovalo?... »Ne- máli právo sebeurčování národů rakouských býti potlačeno, má-li rakouská ústava býti pro všecky národy pravdou, pak nesmí zákono- dárné těžiště pro vnitřní zale- žitosti žádného z nich býti mimo národní jeho domov, nýbrž musí býti vždy v něm samém, což toliko ve státě decentralisovaném možné jest.« Tak vyložil veliký politický, ba životní význam otázky centralisace a decentralisace pro nás neněmecké národy a pro trvání Ra- kouska politik vzácného věhlasu a citu spra vedlivého státníkům rakouským a centrali stům německým; žádný z nich nedovedl pravdivost jeho přesvědčujících důvodů pro autonomii a federaci vědecky vyvrátit; ale žádný z nich se vůbec o to ani nepokusil bylo pohodlnější zavříti před pravdou očia — hřešiti na pravdě a právu vesele dále
Švýcarsko
10 article
Až se ty hříchy staré konečně — shledaly a sice nejpatrněji právě na životě toho cen- trálního parlamentu Cislajtanie, jenž mě býti německému nadpráví nejsilnější centrální tvrzí. Dnes tu leží vysílen dlouhou nemocí jak Lazar polomrtev, s duší na jazyku. Nuz tu, mohlo by se myslit, nadešla konečně pro veškeré národy slovanské a pro všecky stoupence federační, slo vem tedy, pro všecky autonomi s ty Rakouska, tvořící zajistě převáznou vět šinu obyvatelstva, dávno vytoužená dějinn chvíle, kde by svorným a rozhod ným vzepřením se proti systé mu centralisace mohli tento balvan odvaliti s prsou Rakouska, pro zdar svobody, po- kroku, míru a blahobytu vespolného! Nez bohužel, veliká doba — malé nalezla poko lení! Kde že jsou legie těch uvědomělých odhodlaných bojovníků pro svě zákonnost a samosprávu národů vůkol nás?
Lazar Rakousko
11 article
Téměř pouze šestimillionový národ česky třímá dnes věrně a neohrožené starý po- svátný prapor federační z roku 1848 v pevné ruce své, při ostatních stoupencích autonomie málo věru bojovného ohně a ještě méně energie vůle vytrvalé. Místo, aby nám podávali ruku ku společnému postupu proti všem dalším pokusům vlády a německých hegemonův o vzkříšení a zachování toho zkrachovaného cenirálního parlamentu s ny- nější jeho nadpřilišnou centralistickou kom- petencí — ti rozmilí autonomisté z kola polského a z katolické strany lidové co že činí? Nabízejí nám sice opět ruku ku přátel skému svazku, ale jen za podmínkou, když prý jim slíbíme, že nebu- deme život tohoto centrálního parlamentu mořit a zkracovat. to jest, jsou ochotni obnovit s námi opě svazek »autonomistické« pravice, ale dáme-li jim »záruku«, že zdrží me se obstrukce, že nebudeme v ničem více překážet, aby tento parlamen stal se opět dělným, opět života schopným, kteroužto schopnost má do- kazovat ochotným povolováním »stálních nezbytností«, t. j. vládních předloh, uvalují- cích na národy zvýšené daně, nova stomillionová břemena půjček a dluhů státních. — A kdybychom aspoň slyšeli, že jsou na vzájem rozhodnuti pospolitě s námi napnouti veškeré úsilí ku konečné již oprav centralistické ústavy v duchu federačním! Avšak o ničem podobném pohříchu do sud ani slechu. Dobře vědí, ba nejeden z vůdcův pravice sám to veřejně doznal, v čem spočívala po všechnu dobu příčina osudné slabosti pravice: v nej as nosti pospolitěho positivní ho vlastního cíle, za nímž by se šlo ku předu. V adrese Dzieduszyckého nebyla vy- dána než pouhá hesla »autonomie histori- ckých království a rovnoprávnost všech na- rodův«, ale ku propraco v ané m
12 article
autonomistickému programu nikdy se pravice nedostala! — Nedostatek ten měl za následek, že promar nila drahých 20 let své většiny parlamen tární v pouhé neplodné obraně proti německé levici, v pouhém pod- porování vlád Taaffovy, Windisch- grätzovy, Badenovy, Gautschovy, Thunovy — aniž by však věc autonomie a věe rovného práva národů byla přive dla o krok ku předu! Co nám byla platna její většina? Kde byla její pomoc právu našeho národa proti křivdě 17. října 1899 a kde po té? Do takové mdlé, pouze vládám, ale nikoliv sobě, nikoliv zásadám svým věrné pravice národ český poslance své sotva již pošle. Nám věrným fede- ralistům, nám by se musilo dříve dostati záruky, že to nadále v pravici jinak půjde, než to chodilo, že se tam bude poctivě, horlivě a opravdov pracovat ku vítězství principů autonomie vlastí a rovnopráv- nosti národů, nechť se to které vládě libí či nelíbí. Pouze do takové, upřímně autonomistické »pra- covní většiny«, která by nepracovala pro utužení centralistického, nýbrž pro vy- budování federativního Rakouska, v němž by země koruny české nalezly opět své právo a své důstojné postavení — pouze do takové pravice vyšle národ český radostně zástupce své, ne ale do té staré — neslavné paměti!
Taaffův Windisch Badenův Gautschův Thunův Rakousko
13 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 18. července. (Po Körbro v návratu z Islu.) Vídeňská »Volkszlg oznámila dnes světu radostnou zprávu, že dr Körber nalezl už zázračný lék, jímž uzdravi říšskou radu a že o něm podal již zprávu v Išlu. Té radostné zvěsti uvěří ovšem jen kdo bude chtít; strana nevěřících zůstane patrně ještě dlouho ve většině. K ní patři též — jinak vždy dobře zpravený — dopisovatel » Pesten Lloydu«, jenž o išelské cestě rakouského ministr- presidenta píše, že se jí sotva může přisuzo- vati rozhodující význam. Naopak vláda Körbrova musí se i dále starati hlavně o to, jak by par lament učinila dělným. Dopisovatel vl jen o jediné, z dobrého pramene prý čerpané zprávě že dr. Körber neobdržel od strany, » jež posledně obstruovala«, nijaké rozhodně záporné odpovědi takže prý není vxioučena možnost (k niž mimo chodem řečeno, přispěl prý hlavně dr. Rezek) že Čechové za určitých podmínek jsou holov upustiti od obstrukce. V další části dopisu vy- zrazuje se dávno známé tajemství, že vládn jazyková osnova se mění, že však změnou ne bude vyhověno žádnému jednostrannému přání takže lze očekávati, že noveu úpravou nebudou spokojeni ani Čechové, ani Němci, za to však budou obě sporné strany stejně nes.po ko jeny. A tím se vyhoví aspoň z části rovno- právnosti — ovšem po rakousku. O cestě Körbrově do Išlu píše také petro hradská »Rossija«. Opětuje své přesvědčení, že v Rakousku vnitřní mír může býti vykoupen jen provedením rovnoprávnosti všech národů, k čemuž směřuje zápas české delegace s panovačnou ně- meckou levicí. »Víme ovšem — píše »Rossija« — že obstrukce nedomůže se hned tohoto roku vítězství Slovanstva, jež by zabezpečilo mír pořádek v Rakousku na dlouhá léta, Tak rychle
Volkszlg Körber Lloyd doktor Rezek Čecho Němec Praha Išlu Rakousko
14 article
V drabném prodejí: raaní číslo o sobě . . . za S h sdpolední- .. za 2b Ve Hlialkách na vankově- ranní čisle.
15 article
sdpolední . . . . . . . . S
16 article
Inserát platí se kotevž zapřea. Fiešpšsceni a jnsesty plijink sánlaí- strsco v MIarianské ulici č. 3. Tan nakáneji se tež redlakne tlskárna a erpedice „ Národnica L, lstá- Rukopisy se nevraraji
MIarianský ulice Tana Národnica L
17 article
nesvrhuje se jařmo, do něhož zapřáhali slovan- skou šíji po celá stoleti . . . Okolnosti ukazuji jasně, že se v Rakousku neudrží ani jedno ministerstvo, které se bude snažiti zachovati staré tendence vnitřní rakouské politiky. Volky nevolky bude třeba svoliti k vážným ústupkům na prospěch Slovanstva a Čechů zvláště. K tako- vému blahodějnému počínání jest nyní velmi vhodná přiležitost — končí »Rossija«. — Panovník slaví jubileum; nechať se toto jubi- leum oslaví takovými skutky spravedlnosti a lidskosti, které přesvědčí i Slovany, že jsou rovnoprávnými občany říše rakouské.« Z Krakova, 17. července. (Touha po staré většině praviee.) Za příčinou ohromných povodní, jimiž byla postižena jižní Halič od Nového Sače až do Bukoviny, shro- máždilo se včera ve Lvově na dvacet polských konservativných poslanců, aby se uradili, jaké kroky se mají učiniti u vlády, aby se aspoň z části odpomohlo bídě, jež čeká celé kraje haličské. Druhým bodem porady byl však roz- hovor o politické situaci a tu četní poslanci vy- slovili přesvědčení, že stará pravice by se dala vzkřísiti, kdyby Čechům bylo možno zříci se obstrukce. Zvláště posl. Kozlovský hájil takový směr politiky polského kola. Současně objevil se v krakovském měsíčníku »Przegl. Polskýs článek, jenž se rozhodně přimlouvá za obno- vení spolku česko-polského. Politika volné ruky, na které se polské kolo usneslo po uzavření říšské rady, nedá se provozovati dlouho.
Čecho Kozlovský Rakousko Krakov Halič Bukovina Lvov
18 article
Takové minění o politice volné ruky nemůže prý míli ani p. Javorský, »Neznáme sice motivů, jež vedly p. Javorského, když prohlásil pravici za rozpadlou — píše »Prz. Pol.« — poněvada řeč, kterou při té příležitosti v polském kole promluvil, zůstala veřejnosti neznáma. Nevíme tudíž, pokud výpočty, o něž se opíral, ospra- vedlnily by rychlost tak důležitého kroku, jisto však jest, že jeho cílem nemohla býti pouze politika volně ruky. Možno tudíž míti naději, že nynější situace je krátká episoda, která bude výstrahou a poučením Čechům, aby umírněnou a prozíravou politiku klubu polského nepodro- bovali budoucně příliš těžkým zkouškám, a že zároveň klub polský i český všechno učiní, čeho žádá jejich společný zájem, aby obnoven byl svazek pravice a pracovati se mohlo v něm na uzdravení rakouského parlamentarismu«.
Javorská Javorskij Pol Čecho
19 article
Obnovení většiny pravice mělo by dle na- šeho soudu smysl jen tehdy, kdyby si pravice sestavila přesný program a tento program dů- sledné prováděla. Většina, zřízená jen proto, aby sloužila kterékoli vládě, nemá pro nás významu. z Lupläně, 16 srvnm a stav slovanského skolství na Prí moř1.) Istrie věnuje na národní školství 600.000 K ročně, což nikterak nestačí. V celé zemi jest 52.000 dětí povinných školou, ale z nich navštévuje školu jen 33.000; na 18.000 děti vůbec nechodí do školy. A bohužel ohromné toto číslo spadá téměř úplně na vrub děti slo- vanských, chorvatských a slovinských. Všech národních škol je v Istrii 202 s 304 třídami. Z těchto připadá na dvě třetiny obyvatelstva slovanského jen jedna třetina, totiž 112 tříd, kdežto vlaská menšina má 192 třídy. Většína slovanských škol jest jednotřídní; Vlachové mají ovšem školy vícetřidní. Pěkně je také postaráno o školy střední. V Terstu a v Gorici jsou gym- nasia s vyučovacím jazykem německým. Jak je to pedagogické, vysvítá z toho, že na terstském gymnasiu propadlo letos 128 žáků ze 471, tedy 28 procent. Němců bylo na celém gymnasiu
Vlach Němec Prí Istria Terst Gorica
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 17. července.
Praha
21 article
5— (Kronika.) Bude-li ruština přijat za jazyk dorozumívací v Rakousko-Uhersku Nám pěstitelům myšlenky slovanské jednoty kul turní velmi se zamlouvá návrh hraběte Couden- hova. Což o to! Bývalý člen rakouského vysla- nectva v Žaponsku snáší jen trochu vzdálenější. ač neméně pádné doklady pro svoje vývody- Spisku *) to ovšem nikterak ceny neujímá. — Na otázku po příčinách naší slabosti. našeho úpadku, našich po léta, ba po dlouhá desetiletí již trvajících zmatků nezbývá, pravi. než jediná odpověď: »příčina všeho je nespo kojenost slovanských národů říše, Slovanů, kteři chtějí zůstat Slovany a za žádnou cenu nechtějí se dát poněmčiti a pomaďařiti . .. Hrabě Coudenhove, povoláním diplomat, za- městnáním učenec a pozorovatel, snažil se po svém způsobu přijíti na kloub rakousko-uher skému problému: jak upokojíti Slovany, aby přece ani Němci ani Maďaři nebyli ve svých zájmech ohroženi? Jako diplomat zjezdil mnoho světa, vidě mnoho zemí a národů, poznal mnoho zřízení studoval poměry politické, kulturní a národní ve čtyřech dílech světa. Zvláště poučny zdají se mu pro náš případ národnostně rovněž velmi spletité poměry říše indické. Jak obratně vede si tu Anglie, spravujíc říši o půl třetím stu millionů obyvatel, o 12 různých plemenech 28 různých jazycích! Vše ovládáno malým, nepatrným apparátem 100.500 anglických vo- jaků a úřadníků. — Jsem přesvědčen, praví autor, že Bri tům v indické říši bylo se stejnými obtížemi zápasiti, o jaké si u nás dosud marně hlavu lámeme. A nebylo by tam v Indii pro naše správní orgány a naše zástupce národní více poučení, nežli ve všech všady vydáních o řím- ském, kanonickém a německém právu dohro mady ? . . *) Politische Studie über Oesterreich Ungarn: Von dr. Heinrich Graf Coudenhov Wien 1900. Gerold ae Comp.
Couden Slovan Coudenhove Němec Maďar doktor Heinrich Gerold Rakousko Uhersko Anglie Indie Coudenhov Wien studie über Oesterreich Ungarn
22 article
Uváděje nejzajímavější data indické stati- stiky správní, uzavirá navrhovatel: — Spravedlnost a svoboda jsou čarovné formule, jichž mocí jedině lze docíliti, aby ze členů druhých národností stávali se občané říši oddaní a to nikoliv z nějaké pochybné »lásky«, nýbrž z čirého rozumného sobectví . . . Bu- deme-li ke svým Slovanům v každém ohledu spravedlivi, dopřejeme-li jim, aby si podle své vůle zůstali Slovany, nebudeme-li je donucovat. aby se poněmčovali a pomaďařovali, ponechá- me-li jim všechnu svobodu v pravém anglickém smyslu. . . pak můžeme být ujištěni, že ne- budou odpadat od říše, ale spíše ještě jiné slo- vanské národy nám přivádět. A proč by z naší kdysi jednotné, dnes dvojdílně říše, neměl se příště státi mohutný velespolek deseti a třeba více spokojených národů ?. Spokojenými Slovany představoval bysi spisovatel slovanské národy, kteří by se sami svým jazykem spravovali a se kterými by se slovansky mluvilo. A protože Němec a Madan nemá chuti učiti se česky, polsky, slovinsky nebo srbsky, protože to nejsou jazyky světové a neposkytují za světovou němčinu navzájem dost výhod, navrhuje autor kompromisní pro- středek: ať jsou všichni nuceni učiti se — rusky! Ruština vyhoví oběma stranám, je to jazyk slovanský a je světový. Jakési Kolumbovo vejce.
Slovan Němec Kolumbův
23 article
Ruština do Rakous! To by se arci ne- dalo myslet bez jistého převratu myslí. Navrho- vatel si pospíšil a raději hned sám předem jednu možnou námitku po druhé vyvrací. Co by asi svrbělo vládu, co Němce, kde by to pichalo Maďary, kde klerikály a nevím které ještě všude a všecky činitele a účastníky. Muž má pro všecky a pro každého věcně výmluvné poučeníčko a konejšivý důvod. Ba i o nás Češích klade si k srdci, že by nám ta světová slovančina třeba z té či oně příčiny nemusela také zrovna jíti pod nos. Což jestli tak všecko naše volání po rovnoprávnosti, po svobodném rozvoji, po svéprávném životě je holá lico- měrnost a přetvářka? Jestli nám nakonee přece tolik nesejde na pokojném životě ve svo- bodné vlasti, spíše jako na tom, abychom
Němec Maďar Čech Rakousy Navr
24 article
své milé krajany druhého jazyka dostali hezky pod sebe a dokonale je — počeštili? V tom připadě, obává se učený diplomat by nám arci ruština, jako rakouská mezinárodní řeč sprostředkovací, jistě tuze nevoněla. Ale jiná stránka spisu je pro nás za- jimavější! Smělý řešitel rakousko-slovanského pro blému nejen není žádný našinec, ale nedává s ani dost málo záležeti, abychom jej mohli po čitati aspoň mezi své přátele a příznivce Chcete-li být zvědavější, shledáte jej dokonce i nepokrylým odpůrcem našeho slovanského snažení. Nedává-li přímo na jevo nějakou osobn nechuť ke Slovanstvu vůbec a k nám Čechům zvláště, aspoň míra diplomatické zdvořilosti kterou k nám na odiv staví, nedosahuje an na okamih stupínku sebe nepatrnějších sym patií. Ne, ne! Učený znalee východního světa není nám ani dost málo nakloněn. Do týká-li se místy přece vlídnějším slovem našie věcí, děje se tak vždy tónem muže, který mě již důležitější věci na starosli. Ani na chvil neopouští své vyšší, »světově« hledisko, odkud ty naše drobné záležitosti, pro něž zde mezi čtyřmi řekami žijeme a mřeme, připadají mu ukrutně malicherny. Nechtějí-li se Slované už na žádný způsob státi Němci, je to mrzuta
Čecho Slovan
25 article
umíněnost, jakou konečně najdeš také u plemen a národů vnitroasijských, ale třeba už dopřáti lidem té volnosti. Nechť si je každý po svém způsobě spasen ! Čeština je ostatně také pěkn řeč a má prý i své kvality před jinými, ale kdo se obhlédl po svých čtyřech kontingentech a ví něco bližšího o arijských Indech, o Iranitech o dialektech Mandžurie a pod., nemůže se pro takové drobotiny tuze rozehřáti. Světoobčanu širšího rozhledu začíná vzdělanost člověka vůbe teprve v okamžiku, když mezi sebe a uzoun- kou svoji vlast položil některý oceánek. Are nelze všecky vzdělance umistiti v pisárnách zá- mořských vyslanectev, ale ztroskotaná ve star vlasti existence je konečné také titul pro pře kročení některé větší vody na povrchu země- koule. A co pak, stojí-li tu ubožák neschopen některého ze světových jazyků? Co si počne ubohý Čecháček bez světového jazyka, zavátý osudem někam na ostrovy fiti-fičské? Odtu autorovo zanícení pro světové jazyky. Je mu svěla zkušený. Obzvláštním obdivem naplněn je pro význam a světoviádnost němčiny. Vzletnými slovy se o ní rozepisuje, řadé němčinu hne za angličinu a předpovídaje jazyku Goetheovu a Bismarkovu budoucnost ještě slavnější.
Goetheův Bismarkův
26 article
Zkrátka smíte spisovateli studie přibásnii všecky možné jiné náklonnosti, jenom žádný fnible pro slovanskou myšlénku. Slavofilem br Coudenhova není a nikdy ani ve snu nebyl Naopak, přejete-li si, zacituje vám z literaturý o slavofilství místa a povídačky, které si jist nepoložite za rámeček. A strašidlo panslavismu které při tom oficiálním kruhům kreslí na zed maluje s opravdovskými rohy a hnusně chunde latým ocasem. Ne, buďte ujištěni, tak si ne vede muž, jehož prsa byla by se kdy dmul vroucími slovanskými ideály! A přece úkol, který si položil, řeší ve smyslu naší — slovanské myšlénkyí V tom je pro nás hlavní význam spisku. Kniha bude hodně čtena, o tom není pochyby Budou o ní přemýšleti v kruzích, kde si slo- vanskými otázkami dosud hlavy tuze nepolámal a kam by naše slovanské tužby a přání tak hned jadrněji nepronikly. Proto můžeme býts spiskem hraběte Coudenhova na výsost spo kojeni. Je pro nás barometrickým znaminkem že také na vrstvy našemu cílění a myšlen vzdálenější tlak realných poměrů již nalehá ve směru, našim ideám velmi blizkém.
Slavofil Coudenhove
27 article
Jeden blud bylo by obezřelému řešiteli problému přoce jen vytknouti. Týká se našich krajanů druhého jazyka. Autor studie o nich předpokládá, že by s větší ochotou uvítali ruštinu za předmět vyučovací na svých školách, nežl češtinu. A sice k vůli světovosti ruského jazyka. My ovšem víme, jaký to je dobromyslný klam. Přemlouvati autora ke svému přesvědčení nemůžeme. Ale těšíme se, že bude přesvědčen sám, jakmile by na hlasování o návrhu došlo. Učený diplomat ani si nepovšiml, že návrh na zavedení ruštiny do našich škol byl už na sněmu učiněn. Aspoň se o věci ve spisku nikde nezmiňuje. Němci se vyslovili hned tenkrát velmi nepokrytě a vysloví se jistě i příště. Ne- chtějí o světové ruštině zkrátka ani o hlásku více slyšet, nežli o nesvětové češtině. O nějaký instrument dorozumívací, který by nás spolu vyrovnal, nestojí, protože vůbec o vyrovnání nestojí. Nechtějí, zkrátka, být s námi rovni. Chtěli by jen jedno: nad námi vládnout. A poněvadž to si zase nedáme líbit my, má tu náš pozorovatel vlastní příčiny našich »zmatků« vyloženy.
Němec
28 article
Spletitost etnografických poměrů ani by snad nebyla tak zlál Pián, jejž na ozdravění našich poměrů vy- pracoval bývalý člen tokijského vyslanectva, je myšlen jako návrh pro státníky staré školy, jichž opatrnosti svěřeno bývalo řízení státního stroje, a kteří měli vůli i moc, užiti oněch opa- tření, o jichž prospěšnosti rozumově byli pře- svědčeni. Před dvaceti a třiceti lety byl by nějaký rakousko-uherský Bismark mohl rady auto- rovy jak náleží využiti. Ale dnes jsou jiné časy- Doba podobných činů státnických minula. Dnes musili by se zástupci národů dříve dohodnouti. A to je těžká věc. Jak mají zástupci něme- ckého lidu přijati ustanovení, které by se příčilo citu německého »převědomí«e Je proto víc než pravdě podobno, že zejtra ještě nedojde na stav věcí u nás, jaký navrhuje spisovatel brožury. Aťsi jsou důvody jeho sebe skvělejší. Zástup němectvi na ně nepřistoupí. Zástup, jak víte, zná jediný způsob přesvědčení — zkušenost. Cesta trpkých zkušeností mohla by časem vyléčiti naše krajany z dnešního jejich pychu a přikloniti je od myšlenky panovačné k my- šlence rovnoprávnosti. Kdo jim tu cestu připraví? Měla by to snad být věc naší politiky. Nojtrpčí zkušenost pro naše Němečky — víte co by bylo? Kdybychom my tak Slované jednou přes noc dokázali, co nám prozatím autor studie popírá, že chceme a dovedeme s příště bez němčiny obejíti a jednotně vystou- pili, že většina slovanská v říši není žádný — tryk, jak se náš diplomatický mravokárce vy- jadřuje, ale skutečný činitel státotvorný! Pak by ovšem nové poměry nastaly obratem ruky. Jinými slovy. Návrh autora není n- možný, předpokládaje, že se ho ujmeme — my Slované. Máme-li se v říši dostati ku svému právu, musíme si ho totiž — sami opatřit. Dozrajeme-li kdy k té výší politiky?
Němeček Slovan