2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 19. července 1900.
Praha
4
article
Tta ranuí a odpol. IIsu
předplací se-
v Prase vi adnsinlstrael
n pisl .. . S K —
ns čavet lata
s dvojí donáškon
ná něsle-
it kta. . . 7 K Boh
ve dlislkác
. 9 K 9on
na něsíc
Poštou:
a měsí
e ni. :. k e
s dvoji záailkou
na maěsle
dinrt kebe
5
article
Naše odpověd.
Naše odpověd.
Zatím co uvědomělý náš lid chystá
se velikými tábory kraj za krajem osvěd-
čiti vůči vládě i německým nepřátelům našim
svou neoblomnou mysl a svou pevnou od-
hodlanost ku nejvytrvalejší obraně svaté věci
národa českého: — ve Vídni pořád jen sta-
rají se a mudrují o tom, jak a kterak opět
vzkřísiti Císlajtanii bývalý »pracovitýe
centralistícký parlament, z kle-
rých stran a živlů sehnati v něm co možná
četnou, vládě ochotnou většinu a kterak za-
brániti, aby opposiční menšina nikdy již
nemohla zmařiti předloh vládních a zastaviti
činnost parlamentu toho obstrukcí. Pořád se
ještě nenahlíží, jaká to zpozdilost, chtiti
stavěti dům místo od základův — ode
střechy: pořád se ještě nechápe, kde
tkví kořen nemoci rakouské, kteráž té
doby jeví se strnutím a ochromením jeho
centrálního parlamentu?
Každý sebevědomý vyspělý národ při-
rozeně touží, aby mohl rozhodovati o svém
osudu, aby sobě tedy zákony mohl dávati
sám; neboť národ, jejž sice na útraty jeho,
ale nikoliv po vlastní vůli jeho, řídí jiní, po-
dobá se nedospělci neb chorému, o nějž pe-
čuje poručník. Proto jest vlastním účelem
všech novověkých ústav zastupitel-
ských: zabezpečiti národu právo, aby o svém
osudu, o svých potřebách rozhodoval sám
řídil si po zákonech sobě svobodně daných
správu svých vécí bez cizích poručníků sám.
Vídeň
6
article
Ale této vlastní a základní zásadě ústavní
ublíženo v Rakousku hned od prvopočátku,
hned oktrojírkou Schmerlingovou smrtelně
tím, že ulita pro veškeré národy a státy,
z nichž Rakousko se skládá, ústava do
formy centralistické, kterouž ne-
dopřána každému národu stejná svo-
boda, aby o osudu svém rozhodoval sám,
nýbrž kterou položeno rozhodování o osudu
všech slovanských národů do
rukou jediného vyvolenéhoa
privilegovaného kmene něme-
ckého, jemuž nespravedlivými volebními
řády opatřena umělá většina ve všemohou-
cím centrálním parlamentě a tudíž rozhodu-
jící moc a panství v zákonodárství i správě
nade všemi. Jaké to monstrum: v říši
z osmi národů složené a z dvou třetin ne-
německé učiniti jeden — německý národ —
panujícím a požadovat ode všech ostatních.
aby se tomuto panství, které jim bylo od
pornější veškeré tyranie, klidně a dobrovolné
podřídili l
Byla to žádost nejpošetilejší a proto
nemohla býti splněna. Vynesla Rakousku
jen 40 ztracených let bojův vnitřních, k nimz
byli slovanští národové ve svěm zápasu
o život a svobodu svou dohnáni.
»Ne slepý opposiční vztek, ne nenávist
k Němcům«, — rozpoznal již před 30 lety
hluboký a šlechetný myslitel politický dr-
Adolf Fischhof — »nýbrž nejmocnější
ze všech osobních i národních pudů: pud
po sebezachování nutí národy
slovanské, aby se opíralycentra-
lisaci, jež pro ně má význam smrti, ne
rychlé, násilné, nýbrž po tichu se plížící
smrti zakrsáním. Centralisace správy
státní znamená výsadu národnosti
a řeči, jíž se v ústrojí správy dává před-
nost. Vcentralisovaném, německy
mluvícím státu vidí národové slovanští
Schmerlingův
Němec
Fischhof
Rakousko
7
article
svého protivníka a utlačovatele. Centralisace
— odcizujíc sobě národnosti, rušíc neustále
mír mezi nimi, stává se překážkou obecného
blaha a pokroku.
Unikne-li zákonodárství v nejzna
menitějších záležitostech domácí půde
národa, pak musí národ — hynouti a za-
niknouti. Osm národností je v říšs ko
radě zastoupeno. Rovnoprávnost by
vyžadovala, aby se ve všech jazycích zastou-
pených národů jednalo a zákony usnášely
poněvadž by však při takovém babylonském
zmatku jazyků parlamentní jednání stalo se
nemožným, nabyla mocí okolností
němčina panství v rokování a zákonodárství
říšské rady. Leč, neníliž toto, byť i morální
vnucování řeči německé odstrkováním
ostatních národův? Nemusejí-liž se
tito cítiti vždy pokořenými, kdykoliv poslanei
jejich při vstoupení do síně parlamentu mu-
sejí své národní jazyky zůstaviti v před-
síni a myšlénky a cily své zahalovati v
roucho cizího jazyka? Otázka jazyků
týká se však nejen nejdůtklivější stránky ná-
rodního citu, nýbrž i nejdůležitějších život-
ních zájmů národů rakouských. Národ se
svým jazykem se povznáší, s ním upadáa
zaniká. Jazyk jest, jak praví nejdůkladnější
jeho zpytatel, Vilém Humboldt, orgánem my-
šlénky, jím teprv vzniká myšlení.
Humboldt
8
article
Vytisknouti národní jazyk z některého oboru
duševní činnosti, jest tedy tolik, jako hubiti
národu jeho orgán myšlení. Obor zákono-
dárství jest ale z nejdůležitějších oborů my-
šlénkové činnosti národa. V zákonodárství
neméně nežli v literatuře a umění vy-
víjí se duch národa. Jako nabývá kraso-
umnou literaturou jazyk národní své líbez
nosti a ducha, vědeckou literaturou vážnosti
a důkladnosti, tak nabývá zákono-
dárstvím a panováním v život
veřejném: síly, důstojnosti a karakteru.
Vyloučiti tudiž jazykněkterého
národa z vyššího oboru zákono-
dárství, znamená vypuditi národ ten z nej-
bohatších oborů duševní činnosti národní,
znamená poslati jej duševně do vyhnan-
ství. Každý národ dospěvší k národnímu
vědomí hledí proto také zbaviti se jha ci-
zího jazyka, ať mrtvého, ať živého. I urází
to stejně slušnost jako nejprostší příkazy
státní moudrosti, množí-li se bez nej-
nutnější potřeby příležitost ku nad-
držovaní jednomu, budí-li se denně
hořkost a plodíli vždy znova trapné jazy-
kové spory.
9
article
Nebylo-li by mnohem lépe po
příkladu Švýcarska neb soustátí severoame-
rického obmeziti činnost ústřed-
ního parlamentu pouze na ony
záležitosti, při nichž zájmy všech
toho nevyhnutelně vyžadují, aby se
o nich společně rokovalo?... »Ne-
máli právo sebeurčování národů
rakouských býti potlačeno, má-li
rakouská ústava býti pro všecky
národy pravdou, pak nesmí zákono-
dárné těžiště pro vnitřní zale-
žitosti žádného z nich býti mimo
národní jeho domov, nýbrž musí býti
vždy v něm samém, což toliko ve
státě decentralisovaném možné
jest.«
Tak vyložil veliký politický, ba životní
význam otázky centralisace a decentralisace
pro nás neněmecké národy a pro trvání Ra-
kouska politik vzácného věhlasu a citu spra
vedlivého státníkům rakouským a centrali
stům německým; žádný z nich nedovedl
pravdivost jeho přesvědčujících důvodů pro
autonomii a federaci vědecky vyvrátit; ale
žádný z nich se vůbec o to ani nepokusil
bylo pohodlnější zavříti před pravdou očia
— hřešiti na pravdě a právu vesele dále
Švýcarsko
10
article
Až se ty hříchy staré konečně — shledaly
a sice nejpatrněji právě na životě toho cen-
trálního parlamentu Cislajtanie, jenž mě
býti německému nadpráví nejsilnější centrální
tvrzí. Dnes tu leží vysílen dlouhou nemocí
jak Lazar polomrtev, s duší na jazyku. Nuz
tu, mohlo by se myslit, nadešla konečně pro
veškeré národy slovanské a pro
všecky stoupence federační, slo
vem tedy, pro všecky autonomi s ty
Rakouska, tvořící zajistě převáznou vět
šinu obyvatelstva, dávno vytoužená dějinn
chvíle, kde by svorným a rozhod
ným vzepřením se proti systé mu
centralisace mohli tento balvan odvaliti
s prsou Rakouska, pro zdar svobody, po-
kroku, míru a blahobytu vespolného! Nez
bohužel, veliká doba — malé nalezla poko
lení! Kde že jsou legie těch uvědomělých
odhodlaných bojovníků pro svě
zákonnost a samosprávu národů vůkol nás?
Lazar
Rakousko
11
article
Téměř pouze šestimillionový národ česky
třímá dnes věrně a neohrožené starý po-
svátný prapor federační z roku 1848
v pevné ruce své, při ostatních stoupencích
autonomie málo věru bojovného ohně a ještě
méně energie vůle vytrvalé. Místo, aby nám
podávali ruku ku společnému postupu proti
všem dalším pokusům vlády a německých
hegemonův o vzkříšení a zachování toho
zkrachovaného cenirálního parlamentu s ny-
nější jeho nadpřilišnou centralistickou kom-
petencí — ti rozmilí autonomisté z kola
polského a z katolické strany
lidové co že činí?
Nabízejí nám sice opět ruku ku přátel
skému svazku, ale jen za podmínkou,
když prý jim slíbíme, že nebu-
deme život tohoto centrálního
parlamentu mořit a zkracovat.
to jest, jsou ochotni obnovit s námi opě
svazek »autonomistické« pravice, ale
dáme-li jim »záruku«, že zdrží me
se obstrukce, že nebudeme v ničem
více překážet, aby tento parlamen
stal se opět dělným, opět života
schopným, kteroužto schopnost má do-
kazovat ochotným povolováním »stálních
nezbytností«, t. j. vládních předloh, uvalují-
cích na národy zvýšené daně, nova
stomillionová břemena půjček a dluhů
státních. —
A kdybychom aspoň slyšeli, že jsou na
vzájem rozhodnuti pospolitě s námi napnouti
veškeré úsilí ku konečné již oprav
centralistické ústavy v duchu
federačním!
Avšak o ničem podobném pohříchu do
sud ani slechu. Dobře vědí, ba nejeden
z vůdcův pravice sám to veřejně doznal,
v čem spočívala po všechnu dobu příčina
osudné slabosti pravice: v nej as
nosti pospolitěho positivní ho
vlastního cíle, za nímž by se šlo ku
předu. V adrese Dzieduszyckého nebyla vy-
dána než pouhá hesla »autonomie histori-
ckých království a rovnoprávnost všech na-
rodův«, ale ku propraco v ané m
12
article
autonomistickému programu
nikdy se pravice nedostala! —
Nedostatek ten měl za následek, že promar
nila drahých 20 let své většiny parlamen
tární v pouhé neplodné obraně
proti německé levici, v pouhém pod-
porování vlád Taaffovy, Windisch-
grätzovy, Badenovy, Gautschovy, Thunovy —
aniž by však věc autonomie a věe
rovného práva národů byla přive
dla o krok ku předu!
Co nám byla platna její většina? Kde
byla její pomoc právu našeho národa proti
křivdě 17. října 1899 a kde po té? Do
takové mdlé, pouze vládám, ale
nikoliv sobě, nikoliv zásadám svým
věrné pravice národ český poslance
své sotva již pošle. Nám věrným fede-
ralistům, nám by se musilo dříve dostati
záruky, že to nadále v pravici jinak
půjde, než to chodilo, že se tam bude
poctivě, horlivě a opravdov
pracovat ku vítězství principů
autonomie vlastí a rovnopráv-
nosti národů, nechť se to které vládě
libí či nelíbí. Pouze do takové,
upřímně autonomistické »pra-
covní většiny«, která by nepracovala
pro utužení centralistického, nýbrž pro vy-
budování federativního Rakouska, v němž
by země koruny české nalezly opět své
právo a své důstojné postavení — pouze
do takové pravice vyšle národ český
radostně zástupce své, ne ale do té staré —
neslavné paměti!
Taaffův
Windisch
Badenův
Gautschův
Thunův
Rakousko
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 18. července. (Po Körbro v
návratu z Islu.) Vídeňská »Volkszlg
oznámila dnes světu radostnou zprávu, že dr
Körber nalezl už zázračný lék, jímž uzdravi
říšskou radu a že o něm podal již zprávu
v Išlu. Té radostné zvěsti uvěří ovšem jen kdo
bude chtít; strana nevěřících zůstane patrně
ještě dlouho ve většině. K ní patři též — jinak
vždy dobře zpravený — dopisovatel » Pesten
Lloydu«, jenž o išelské cestě rakouského ministr-
presidenta píše, že se jí sotva může přisuzo-
vati rozhodující význam. Naopak vláda Körbrova
musí se i dále starati hlavně o to, jak by par
lament učinila dělným. Dopisovatel vl jen
o jediné, z dobrého pramene prý čerpané zprávě
že dr. Körber neobdržel od strany, » jež posledně
obstruovala«, nijaké rozhodně záporné odpovědi
takže prý není vxioučena možnost (k niž mimo
chodem řečeno, přispěl prý hlavně dr. Rezek)
že Čechové za určitých podmínek jsou holov
upustiti od obstrukce. V další části dopisu vy-
zrazuje se dávno známé tajemství, že vládn
jazyková osnova se mění, že však změnou ne
bude vyhověno žádnému jednostrannému přání
takže lze očekávati, že noveu úpravou nebudou
spokojeni ani Čechové, ani Němci, za to však
budou obě sporné strany stejně nes.po ko
jeny. A tím se vyhoví aspoň z části rovno-
právnosti — ovšem po rakousku.
O cestě Körbrově do Išlu píše také petro
hradská »Rossija«. Opětuje své přesvědčení, že
v Rakousku vnitřní mír může býti vykoupen jen
provedením rovnoprávnosti všech národů, k čemuž
směřuje zápas české delegace s panovačnou ně-
meckou levicí. »Víme ovšem — píše »Rossija«
— že obstrukce nedomůže se hned tohoto roku
vítězství Slovanstva, jež by zabezpečilo mír
pořádek v Rakousku na dlouhá léta, Tak rychle
Volkszlg
Körber
Lloyd
doktor
Rezek
Čecho
Němec
Praha
Išlu
Rakousko
14
article
V drabném prodejí:
raaní číslo o sobě . . . za S h
sdpolední-
.. za 2b
Ve Hlialkách na vankově-
ranní čisle.
15
article
sdpolední . . . . . . . . S
16
article
Inserát
platí se kotevž zapřea.
Fiešpšsceni a jnsesty plijink sánlaí-
strsco v MIarianské ulici č. 3.
Tan nakáneji se tež redlakne
tlskárna a erpedice „ Národnica L, lstá-
Rukopisy se nevraraji
MIarianský ulice
Tana
Národnica L
17
article
nesvrhuje se jařmo, do něhož zapřáhali slovan-
skou šíji po celá stoleti . . . Okolnosti ukazuji
jasně, že se v Rakousku neudrží ani jedno
ministerstvo, které se bude snažiti zachovati
staré tendence vnitřní rakouské politiky. Volky
nevolky bude třeba svoliti k vážným ústupkům
na prospěch Slovanstva a Čechů zvláště. K tako-
vému blahodějnému počínání jest nyní velmi
vhodná přiležitost — končí »Rossija«. —
Panovník slaví jubileum; nechať se toto jubi-
leum oslaví takovými skutky spravedlnosti a
lidskosti, které přesvědčí i Slovany, že jsou
rovnoprávnými občany říše rakouské.«
Z Krakova, 17. července. (Touha po
staré většině praviee.) Za příčinou
ohromných povodní, jimiž byla postižena jižní
Halič od Nového Sače až do Bukoviny, shro-
máždilo se včera ve Lvově na dvacet polských
konservativných poslanců, aby se uradili, jaké
kroky se mají učiniti u vlády, aby se aspoň
z části odpomohlo bídě, jež čeká celé kraje
haličské. Druhým bodem porady byl však roz-
hovor o politické situaci a tu četní poslanci vy-
slovili přesvědčení, že stará pravice by se dala
vzkřísiti, kdyby Čechům bylo možno zříci se
obstrukce. Zvláště posl. Kozlovský hájil takový
směr politiky polského kola. Současně objevil
se v krakovském měsíčníku »Przegl. Polskýs
článek, jenž se rozhodně přimlouvá za obno-
vení spolku česko-polského. Politika
volné ruky, na které se polské kolo usneslo po
uzavření říšské rady, nedá se provozovati dlouho.
Čecho
Kozlovský
Rakousko
Krakov
Halič
Bukovina
Lvov
18
article
Takové minění o politice volné ruky nemůže prý
míli ani p. Javorský, »Neznáme sice motivů,
jež vedly p. Javorského, když prohlásil pravici
za rozpadlou — píše »Prz. Pol.« — poněvada
řeč, kterou při té příležitosti v polském kole
promluvil, zůstala veřejnosti neznáma. Nevíme
tudíž, pokud výpočty, o něž se opíral, ospra-
vedlnily by rychlost tak důležitého kroku, jisto
však jest, že jeho cílem nemohla býti pouze
politika volně ruky. Možno tudíž míti naději,
že nynější situace je krátká episoda, která bude
výstrahou a poučením Čechům, aby umírněnou
a prozíravou politiku klubu polského nepodro-
bovali budoucně příliš těžkým zkouškám, a že
zároveň klub polský i český všechno učiní, čeho
žádá jejich společný zájem, aby obnoven byl
svazek pravice a pracovati se mohlo v něm na
uzdravení rakouského parlamentarismu«.
Javorská
Javorskij
Pol
Čecho
19
article
Obnovení většiny pravice mělo by dle na-
šeho soudu smysl jen tehdy, kdyby si pravice
sestavila přesný program a tento program dů-
sledné prováděla. Většina, zřízená jen proto,
aby sloužila kterékoli vládě, nemá pro nás
významu.
z Lupläně, 16 srvnm a
stav slovanského skolství na Prí
moř1.) Istrie věnuje na národní školství
600.000 K ročně, což nikterak nestačí. V celé
zemi jest 52.000 dětí povinných školou, ale
z nich navštévuje školu jen 33.000; na 18.000
děti vůbec nechodí do školy. A bohužel ohromné
toto číslo spadá téměř úplně na vrub děti slo-
vanských, chorvatských a slovinských. Všech
národních škol je v Istrii 202 s 304 třídami.
Z těchto připadá na dvě třetiny obyvatelstva
slovanského jen jedna třetina, totiž 112 tříd,
kdežto vlaská menšina má 192 třídy. Většína
slovanských škol jest jednotřídní; Vlachové mají
ovšem školy vícetřidní. Pěkně je také postaráno
o školy střední. V Terstu a v Gorici jsou gym-
nasia s vyučovacím jazykem německým. Jak je
to pedagogické, vysvítá z toho, že na terstském
gymnasiu propadlo letos 128 žáků ze 471, tedy
28 procent. Němců bylo na celém gymnasiu
Vlach
Němec
Prí
Istria
Terst
Gorica
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 17. července.
Praha
21
article
5— (Kronika.) Bude-li ruština přijat
za jazyk dorozumívací v Rakousko-Uhersku
Nám pěstitelům myšlenky slovanské jednoty kul
turní velmi se zamlouvá návrh hraběte Couden-
hova. Což o to! Bývalý člen rakouského vysla-
nectva v Žaponsku snáší jen trochu vzdálenější.
ač neméně pádné doklady pro svoje vývody-
Spisku *) to ovšem nikterak ceny neujímá.
— Na otázku po příčinách naší slabosti.
našeho úpadku, našich po léta, ba po dlouhá
desetiletí již trvajících zmatků nezbývá, pravi.
než jediná odpověď: »příčina všeho je nespo
kojenost slovanských národů říše, Slovanů, kteři
chtějí zůstat Slovany a za žádnou cenu nechtějí
se dát poněmčiti a pomaďařiti . ..
Hrabě Coudenhove, povoláním diplomat, za-
městnáním učenec a pozorovatel, snažil se po
svém způsobu přijíti na kloub rakousko-uher
skému problému: jak upokojíti Slovany, aby
přece ani Němci ani Maďaři nebyli ve svých
zájmech ohroženi?
Jako diplomat zjezdil mnoho světa, vidě
mnoho zemí a národů, poznal mnoho zřízení
studoval poměry politické, kulturní a národní
ve čtyřech dílech světa. Zvláště poučny zdají
se mu pro náš případ národnostně rovněž velmi
spletité poměry říše indické. Jak obratně vede
si tu Anglie, spravujíc říši o půl třetím stu
millionů obyvatel, o 12 různých plemenech
28 různých jazycích! Vše ovládáno malým,
nepatrným apparátem 100.500 anglických vo-
jaků a úřadníků.
— Jsem přesvědčen, praví autor, že Bri
tům v indické říši bylo se stejnými obtížemi
zápasiti, o jaké si u nás dosud marně hlavu
lámeme. A nebylo by tam v Indii pro naše
správní orgány a naše zástupce národní více
poučení, nežli ve všech všady vydáních o řím-
ském, kanonickém a německém právu dohro
mady ? . .
*) Politische Studie über Oesterreich
Ungarn: Von dr. Heinrich Graf Coudenhov
Wien 1900. Gerold ae Comp.
Couden
Slovan
Coudenhove
Němec
Maďar
doktor
Heinrich
Gerold
Rakousko
Uhersko
Anglie
Indie
Coudenhov Wien
studie über Oesterreich Ungarn
22
article
Uváděje nejzajímavější data indické stati-
stiky správní, uzavirá navrhovatel:
— Spravedlnost a svoboda jsou čarovné
formule, jichž mocí jedině lze docíliti, aby ze
členů druhých národností stávali se občané říši
oddaní a to nikoliv z nějaké pochybné »lásky«,
nýbrž z čirého rozumného sobectví . . . Bu-
deme-li ke svým Slovanům v každém ohledu
spravedlivi, dopřejeme-li jim, aby si podle své
vůle zůstali Slovany, nebudeme-li je donucovat.
aby se poněmčovali a pomaďařovali, ponechá-
me-li jim všechnu svobodu v pravém anglickém
smyslu. . . pak můžeme být ujištěni, že ne-
budou odpadat od říše, ale spíše ještě jiné slo-
vanské národy nám přivádět. A proč by z naší
kdysi jednotné, dnes dvojdílně říše, neměl se
příště státi mohutný velespolek deseti a třeba
více spokojených národů ?.
Spokojenými Slovany představoval bysi
spisovatel slovanské národy, kteří by se sami
svým jazykem spravovali a se kterými by se
slovansky mluvilo. A protože Němec a Madan
nemá chuti učiti se česky, polsky, slovinsky
nebo srbsky, protože to nejsou jazyky světové
a neposkytují za světovou němčinu navzájem
dost výhod, navrhuje autor kompromisní pro-
středek: ať jsou všichni nuceni učiti se —
rusky! Ruština vyhoví oběma stranám, je to
jazyk slovanský a je světový.
Jakési Kolumbovo vejce.
Slovan
Němec
Kolumbův
23
article
Ruština do Rakous! To by se arci ne-
dalo myslet bez jistého převratu myslí. Navrho-
vatel si pospíšil a raději hned sám předem
jednu možnou námitku po druhé vyvrací. Co
by asi svrbělo vládu, co Němce, kde by to
pichalo Maďary, kde klerikály a nevím které
ještě všude a všecky činitele a účastníky. Muž
má pro všecky a pro každého věcně výmluvné
poučeníčko a konejšivý důvod. Ba i o nás
Češích klade si k srdci, že by nám ta světová
slovančina třeba z té či oně příčiny nemusela
také zrovna jíti pod nos. Což jestli tak všecko
naše volání po rovnoprávnosti, po svobodném
rozvoji, po svéprávném životě je holá lico-
měrnost a přetvářka? Jestli nám nakonee
přece tolik nesejde na pokojném životě ve svo-
bodné vlasti, spíše jako na tom, abychom
Němec
Maďar
Čech
Rakousy
Navr
24
article
své milé krajany druhého jazyka dostali hezky
pod sebe a dokonale je — počeštili?
V tom připadě, obává se učený diplomat
by nám arci ruština, jako rakouská mezinárodní
řeč sprostředkovací, jistě tuze nevoněla.
Ale jiná stránka spisu je pro nás za-
jimavější!
Smělý řešitel rakousko-slovanského pro
blému nejen není žádný našinec, ale nedává s
ani dost málo záležeti, abychom jej mohli po
čitati aspoň mezi své přátele a příznivce
Chcete-li být zvědavější, shledáte jej dokonce
i nepokrylým odpůrcem našeho slovanského
snažení. Nedává-li přímo na jevo nějakou osobn
nechuť ke Slovanstvu vůbec a k nám Čechům
zvláště, aspoň míra diplomatické zdvořilosti
kterou k nám na odiv staví, nedosahuje an
na okamih stupínku sebe nepatrnějších sym
patií. Ne, ne! Učený znalee východního světa
není nám ani dost málo nakloněn. Do
týká-li se místy přece vlídnějším slovem našie
věcí, děje se tak vždy tónem muže, který mě
již důležitější věci na starosli. Ani na chvil
neopouští své vyšší, »světově« hledisko, odkud
ty naše drobné záležitosti, pro něž zde mezi
čtyřmi řekami žijeme a mřeme, připadají mu
ukrutně malicherny. Nechtějí-li se Slované
už na žádný způsob státi Němci, je to mrzuta
Čecho
Slovan
25
article
umíněnost, jakou konečně najdeš také u plemen
a národů vnitroasijských, ale třeba už dopřáti
lidem té volnosti. Nechť si je každý po svém
způsobě spasen ! Čeština je ostatně také pěkn
řeč a má prý i své kvality před jinými, ale kdo
se obhlédl po svých čtyřech kontingentech a ví
něco bližšího o arijských Indech, o Iranitech
o dialektech Mandžurie a pod., nemůže se pro
takové drobotiny tuze rozehřáti. Světoobčanu
širšího rozhledu začíná vzdělanost člověka vůbe
teprve v okamžiku, když mezi sebe a uzoun-
kou svoji vlast položil některý oceánek. Are
nelze všecky vzdělance umistiti v pisárnách zá-
mořských vyslanectev, ale ztroskotaná ve star
vlasti existence je konečné také titul pro pře
kročení některé větší vody na povrchu země-
koule. A co pak, stojí-li tu ubožák neschopen
některého ze světových jazyků? Co si počne
ubohý Čecháček bez světového jazyka, zavátý
osudem někam na ostrovy fiti-fičské? Odtu
autorovo zanícení pro světové jazyky. Je mu
svěla zkušený. Obzvláštním obdivem naplněn je
pro význam a světoviádnost němčiny. Vzletnými
slovy se o ní rozepisuje, řadé němčinu hne
za angličinu a předpovídaje jazyku Goetheovu
a Bismarkovu budoucnost ještě slavnější.
Goetheův
Bismarkův
26
article
Zkrátka smíte spisovateli studie přibásnii
všecky možné jiné náklonnosti, jenom žádný
fnible pro slovanskou myšlénku. Slavofilem br
Coudenhova není a nikdy ani ve snu nebyl
Naopak, přejete-li si, zacituje vám z literaturý
o slavofilství místa a povídačky, které si jist
nepoložite za rámeček. A strašidlo panslavismu
které při tom oficiálním kruhům kreslí na zed
maluje s opravdovskými rohy a hnusně chunde
latým ocasem. Ne, buďte ujištěni, tak si ne
vede muž, jehož prsa byla by se kdy dmul
vroucími slovanskými ideály!
A přece úkol, který si položil, řeší ve
smyslu naší — slovanské myšlénkyí
V tom je pro nás hlavní význam spisku.
Kniha bude hodně čtena, o tom není pochyby
Budou o ní přemýšleti v kruzích, kde si slo-
vanskými otázkami dosud hlavy tuze nepolámal
a kam by naše slovanské tužby a přání tak
hned jadrněji nepronikly. Proto můžeme býts
spiskem hraběte Coudenhova na výsost spo
kojeni. Je pro nás barometrickým znaminkem
že také na vrstvy našemu cílění a myšlen
vzdálenější tlak realných poměrů již nalehá ve
směru, našim ideám velmi blizkém.
Slavofil
Coudenhove
27
article
Jeden blud bylo by obezřelému řešiteli
problému přoce jen vytknouti. Týká se našich
krajanů druhého jazyka. Autor studie o nich
předpokládá, že by s větší ochotou uvítali ruštinu
za předmět vyučovací na svých školách, nežl
češtinu. A sice k vůli světovosti ruského jazyka.
My ovšem víme, jaký to je dobromyslný
klam. Přemlouvati autora ke svému přesvědčení
nemůžeme. Ale těšíme se, že bude přesvědčen
sám, jakmile by na hlasování o návrhu došlo.
Učený diplomat ani si nepovšiml, že návrh na
zavedení ruštiny do našich škol byl už na
sněmu učiněn. Aspoň se o věci ve spisku nikde
nezmiňuje. Němci se vyslovili hned tenkrát
velmi nepokrytě a vysloví se jistě i příště. Ne-
chtějí o světové ruštině zkrátka ani o hlásku
více slyšet, nežli o nesvětové češtině. O nějaký
instrument dorozumívací, který by nás spolu
vyrovnal, nestojí, protože vůbec o vyrovnání
nestojí. Nechtějí, zkrátka, být s námi rovni. Chtěli
by jen jedno: nad námi vládnout. A poněvadž to
si zase nedáme líbit my, má tu náš pozorovatel
vlastní příčiny našich »zmatků« vyloženy.
Němec
28
article
Spletitost etnografických poměrů ani by snad
nebyla tak zlál
Pián, jejž na ozdravění našich poměrů vy-
pracoval bývalý člen tokijského vyslanectva, je
myšlen jako návrh pro státníky staré školy,
jichž opatrnosti svěřeno bývalo řízení státního
stroje, a kteří měli vůli i moc, užiti oněch opa-
tření, o jichž prospěšnosti rozumově byli pře-
svědčeni. Před dvaceti a třiceti lety byl by
nějaký rakousko-uherský Bismark mohl rady auto-
rovy jak náleží využiti. Ale dnes jsou jiné časy-
Doba podobných činů státnických minula. Dnes
musili by se zástupci národů dříve dohodnouti.
A to je těžká věc. Jak mají zástupci něme-
ckého lidu přijati ustanovení, které by se příčilo
citu německého »převědomí«e
Je proto víc než pravdě podobno, že
zejtra ještě nedojde na stav věcí u nás, jaký
navrhuje spisovatel brožury. Aťsi jsou důvody
jeho sebe skvělejší. Zástup němectvi na ně
nepřistoupí. Zástup, jak víte, zná jediný způsob
přesvědčení — zkušenost.
Cesta trpkých zkušeností mohla by časem
vyléčiti naše krajany z dnešního jejich pychu
a přikloniti je od myšlenky panovačné k my-
šlence rovnoprávnosti.
Kdo jim tu cestu připraví?
Měla by to snad být věc naší politiky.
Nojtrpčí zkušenost pro naše Němečky —
víte co by bylo? Kdybychom my tak Slované
jednou přes noc dokázali, co nám prozatím
autor studie popírá, že chceme a dovedeme s
příště bez němčiny obejíti a jednotně vystou-
pili, že většina slovanská v říši není žádný —
tryk, jak se náš diplomatický mravokárce vy-
jadřuje, ale skutečný činitel státotvorný! Pak
by ovšem nové poměry nastaly obratem ruky.
Jinými slovy. Návrh autora není n-
možný, předpokládaje, že se ho ujmeme — my
Slované. Máme-li se v říši dostati ku svému
právu, musíme si ho totiž — sami opatřit.
Dozrajeme-li kdy k té výší politiky?
Němeček
Slovan