3
masthead
28. srpna 1913. Číslo zse.
4
article
tum hlavní chomutovské resoluce, a který po-
dle dosavadních příznaků sotva více učiní, než
že odloží rozhodnutí o taktickém postupu a
do podzimního vytříbení okolnosti. Poslane
Marckhl, který mluví o pořádku v Čechách
obě strany uspokojujícím, týmž dechem dovo-
lává se „mocné ruky“, kteráž prý měla
raději co nejrychleji učiníti v Čechách pořá-
dek, na místě aby zas jednou ťala vedle gor-
dického uzlu a užila prostředku, který nejen
nezasáhl jádra věci, ale ještě situací zhoršil.
Dokud politická fantasie německých stát-
níků neodvykne představám o tom, že státn
mnoc v Rakousku jim má býti k exekutivní dis-
posici proti Slovanům a v našem případě prot
Čechům, aby ranami roztínajícího meče učinila
pořádek, jaký jim tane na mysli, dotud marna
všechna naděje na pořádek, který by uspoko-
jeval obě strany. Nynější fase ve vývoji české
otázky nepřinesla Němcům ještě stále kýže-
ného poučení o tom, že Češi nejsou národním
živlem, který by se dal v otázce své životní
budoucnosti ohnout anebo zlomit. Pořádel
v Čechách, to jest snesitelné soužití obou ná-
rodností, může nadejíti jenom smlouvou mez
nimi, z níž vyjdou obě s neporušením své
čestné a právní rovnosti. Marekhl je toho po-
znání stejně dalek, jako tuzemští jeho kole-
gové.
Slovan
Čecho
Němec
Čech
Čechy
Rakousko
5
article
Z Moravy.
Morava
6
article
Dne 26. srpna.
(Konec vlády Koschovy. — Kroměříž
— Pokrok proti melioracim. — Živno-
stenská rada.)
Pan dvorní rada Kosch, jenž je v pensí —
titul dvorního rady dostal jen proto, aby šel do
pense — a jenž jako pensista docela vesele
řídí c. k. stavební oddělení moravského místo-
držitelství, je naprostý Němec, a proto nemůže
najít spravedlnost dvéře do c. k. mor. místodrži-
telství. Skoro 6 měsíců trvá ten stav, že neob-
sazuje se místo ředitele stavebního úřadu c. k.
místodržitelství moravského, poněvadž na řa-
dě je Čech! Pan ministr Heinold a pan místo-
držitel Bleyleben neradi by něco proti „Volks-
rátu udělali a ten Mazáče na to místo nechce.
Ministr. Traka měl by konečně udělat pořádek.
Zdá se však, že to úřadování pensisty Kosche
přece je příliš křiklavé a proto v pondělí odpo-
ledne si pan Kosch dal odklidit tabulku na své
úřadovně a předá prý řízení úřadu dnes vrchní-
mu radovi Mazáčovi. Případ pensisty. Kosche.
jenž po pensionování dále úřaduje, je význačným
pro „vliv“, jaký naše delegace česká z Moravy ve
Vídni má. — Psali jsme v jednom z posledních do-
pisů o tom, jaké návrhy dělají německé obce na
členství v českých okresních školních radách mo-
ravskému zemskému výboru. To chápeme snadno.
že jejich chauvinismus jim diktuje takové věci.
Koschův
Kosch
Němec
Heinold
Mazáč
Trak
Kroměříž
Čechy
Morava
Vídeň
7
article
Ale těžko chápati, když česká obec Kroměřiž na-
vrhne za člena české okresní školní rady jaké-
hosi Kozáka, jenž děti své posílal do německých
škol v Kroměříži. Toto přece by se již nemělo dítl
v ryze českém Kroměříží. Té ostudy se může mě-
sto vyvarovati. — Pokrokový blok v zemském vý-
boru měl hned v prvním sezení nestejný postup
šel rozdvojen ve věci, která přece je pokrok. Pod-
pora meliorací je jistě věc, která musí najíti sou-
hlasu všech lidí, ba i fiskalistů, neboť meliora-
cemi zvyšuje se národní jmění a poplatnost. Nezdá
se nám býtí správným, když pokrokoví přísedíčí
dr. Pluhař a dr. Budinský hlasují v zemském vý-
boru proti podporám na meliorace. A stalo se, že
v této otázce byl z pokrokového bloku na jedné
straně Sonntag, na druhé protivné Pluhař a Bu-
dínský. — Živnbstenská rada moravská je již tě-
měř obnovena novými volbami pro příští období.
Nastaly ve složení některé změny. Několik osob
se vyměnilo. Odešli Lamplotá. Morávek. Chytil
Pavlíček, příšli Šimek. Dorazil. Zeman a — Kyncl.
Tato poslední výměna je velmi zajímavá. Kynel
kandidoval kdysi proti dru. Stránskému a byl
ovšem prohlášen za analfabetu a za člověka, Je-
muž se každý rád vyhne. Letos agitoval pro —
dra. Stránského a má kvalifikaci pro živnosten-
skou radu. Pro naše poměry jako stvořené. Volba
presidia v živnostenské radě teprve bude se ko-
nati.
Kozák
doktor
Pluhař
Budinská
Sonntag
Morávek
Pavlíček
Šimek
Zeman
Kyncl
Kynel
Stránský
Kroměříž
pokrokový blok
8
article
Ze Slezska.
Slezsko
9
article
[O německých plánech na severo-zá-
padě Těšínska. — Ze samosprávy.)
Český živel v Hrušově, o jehož postupu ne-
mohou vzniknouti naprosto žádné pochybnosti, jest
trnem v očích nejen místních Němců, ale vší ně-
mecké veřejnosti na Ostravsku moravském i slez-
ském. Svého času vytýčili si Němci velmi pěknou
linii postupu: z Ostravy přes Muglinov. Hrušov
Vrbici do Hrušova, odtud na Bohumín, Záblatí, Lu-
tyně. Frýštát, ale věc nejde tak snadno, jak bysi
Němci přáli. Muglinov, ačkoliv zde v českých řa-
v Čes. Časopísu Historickém, Č. Čas. Musea.
Čas. Matice Moravské, Methodu, Památkách
archaeologických, v Rozpravách Král. České
Společnosti Nauk, ve výročních zprávách gy-
mnasia táborského, v časopisech jihočeských
časem i v „Národních Listech“ (posledně ne-
krolog Ningrův) a mn. j. Zvláštní však pozer-
nosti zasluhuje pečlivé vydání a dopsání Kolá-
řovy Českomoravské heraldiky.
kterýmžto dílem vykonal Sedláček akt pietv
k svému spolupracovníku a vzácnému druhu
táborskému, jejž jenom smrt v r. 1898 ode-
rvala od Sedláčka. Velikého významu jsou
přečetná hesla rodopisná v Ottově Slovníku
Naučném, jež vydána sama o sobě, vydala by
velikou a důležitou knihu. Sedláček objevi
i nejstarší list česky psaný3), pomáhal radou
i materiálem přečetným pracovníkům v histo-
rické topografii a kromě toho pracuje ještě
na „Síragistice“ a „Heraldice“. že za velíká
díla svá zvolen byl v roce 1909 při jubileu
kutnohorského dekretu čestným doktorem
pražské university, bylo faktem v pravdě za-
slouženým a potěšitelným.
Němec
Vrbica
Král
Sedláček
Ottův
Těšínsko
Hrušov
Ostravsko
Ostrava
Muglinov
Bohumín
Záblatí
Lu
Český společnost
10
article
Sedmdesát let života Augusta Sedláčka
jsou ctí českého národa. Většina těch let vě-
nována jest práci ve prospěch české vědy,
Hrady a zámky jsou připsány „Obci národa
českého“. K národu svojí povinnost splnil Au-
gust Sedláček nejvýš čestně, ale zbývá jen
otázka, zdali splnil ji národ k Sedláčkovi?
Není zahořklo v duši ušlechtilého sedmdesát-
níka dnešního, vzpomene-li, že poslední dva
díly „Hradů a zámků“ nemohly být dosud vy-
dány pro nedostatek odběratelstva a že při
konci XIII. dílu psalo a mluvilo se již o za-
stavení dalšího vydávání.“)
Augustu Sedláčkovi k sedmdesátým na-
rozeninám přejeme plný zdar, zachování dal.
ších svěžích sil a neutuchající schopnosti
literárního tvoření, v neposlední pak mířei
dočkání ce poznání, že národ český dovede
chápati, oceňovati a podporovati to, co velei
jeho mužové tvoří a budují z lásky k němu.
ke cti českého jména, k chloubě české litera-
Cyr. Merhout
tury.
*) Čas. Čes. Musea 1887, 517
* Nakladatelství Šimáčkovo pak opět přistou-
pilo k vydávání dílu XIV. a vyšel již po delší dob
kesit 9.
Augusta Sedláček
Sedláček
Cyr
Merhout
Šimáčkův
11
article
dách vyskytly se případy, které zarmucují, dá
Němcům ještě hodně práce a jeho němectví bude
vždycky pochybným, v Hrušově pak dokonce nedá
se mluviti o našem ústupu, ačkoliv německá obecní
správa, podporovaná německou továrnou chemi-
ckou a z části také závody, proti nám postupuje
docela bezohledně. Důkazem toho, že ani zde nás
Němci nezdolají, jest, že se jim nepodařilo zardousit
zde matiční školu, naopak zemská školní rada byla
nucena naříditi její zveřejnění. Že v této příčině
postavila se, pokud to jen trochu bylo možno, po
bok Němcům, po slezských zkušenostech nepřekva-
puje. Leč ani nařízení, aby pro 300 českých dět
zřídila obec toliko jednotřídní školu, český živel
nikterak nezkrušilo a důkazem toho jest úplný zdar
nedělní matiční slavnosti v Hrušově, jež zdejš
Čechy znovu nadchla k dalším bojům, jichž výsle-
dek nemůže býti ani jiný, než náležité rozšíření
českého školství hrušovského. Němci se obávali.
Němec
Hrušov
Čechy
12
article
že nedělní slavnost hrušovské Čechy nadohne a že
jajich poloprázdným školám přes všemožný tero
při nových zápisech velmi zle se povede. A za tím
účelem ohlásili „trucfest“, aby policejní komisařství
ostravské přiměli k zákazu slavnosti. Jejich snaha
korunována byla úspěchem jen potud, že zakázán
slavnostní průvod. Vše ostatní zklamalo a zklame
jistě je také výsledek zápísů do škol. Ani Hrušov
v budoucnu německým nebude. Ovšem hůře jest
s obcemi ostatními. Žáblatí a Německá Lutyně po-
važují se za ztracené již dnes, ježto Poláci zde
vládnoucí nedovedou se dost energicky opřít ně-
meckým choutkám a v Polské Lutyní mohou věci
dopadnout všelijak, jestliže Poláci od protičeského
nadávání nepřejdou k poctivé národní práci. Stějně
je tomu ve Frýštátě. Zde Polácí sice vykazují snahu
skoncentrovat poněkud svůj nacionální život, ale
jak se zdá, staví od střechy, místo od základů. Ku
podpoře místního polského živlu podal před nedáv-
nem na říšské radě posl. Zaraňski návrh na zří-
zení horního komisařství pro východní část ostrav-
sko-karvínského reviru ve Frýštátě, které by bylo
podřízeno krakovskému hornímu hejtmanství. Jest
tato starost o polskost Frýštálu sice pěkná, do-
znáváme to, ač máme proli rozdělení ostravského
horního úřadu jisté námitky, avšak to konstatujeme
již dnes, že s frýštátskými Poláky potud nebude
lépe, pokud je „Macierz“ a „Towarzysztwo Szkoly
ludowe“ nechá bez škol. Ústředí polských obran-
ných jednot musí si již jednou uvědomiti, že ve
Polák
Čechy
Hrušov
13
article
Frýštátě jest 2878 Poláků oproti 1700 Němců a že
není jen hříchem, ale přímo zločinem nechávat
všechny zdejší polské děti na pospas školské ger-
manisaci. A pokod tento zločin zde bude páchán.
potud Němci budou moci tvrdit, že alespoň druhá
část jejich postupové linie neselhala. Jakmile vřak
se ve Frýštátě Poláci rozpomenou na svou povín-
nost, pak budou nuceni Němci revidovat i zde, jako
revidují tam, kde přicházejí do styku s námi.
Polák
Němec
14
article
V Kylešovicích na Opavsku mají před obec-
ními volbami. Poctivé Němce lze zde spočítati na
prstech, leč přes to se praví, že jest obec ohrožena
t. zv. deutschfreundlichy. Strannické štvanicea
blízkost Opavy způsobují zde nacionální nebezpečí,
které sicé na ten čas nehrozí úplnou ztrátou obce,
leč které nicméně jest zjevem politování hodným.
Jestli by to bylo možné v německé obci, která by
vedle 2570 Němců měla jen 153 Čechůll A takový
poměr jest v Kylešovicích, jenom že Němcůa
„Němců jest jen 153. — To již patří k slezským
zvláštnostem stejně jako Pustkovec, kde volili před
několika dny. Nervali se zde však ani Něrzcis
Čechy, ani pokrokáři s klerikály, ale „handliři“s
dělníky! Dobře, že zde není Němců, možná, že by
se jedna z obou stran stala německou. — Také
Heřmanice na Ostravsku mají před volbami. I zde
hrozí prý renegátské nebezpečí, v něž však mnoho
nevěřime. V Heřmanicích mají dobrého starostua
upřímně českého J. Žebráka. Rod heřmanických
Žebráků stál vždy v předních českých řadách ve
Slezsku, v obci má vliv a tomu vlivu věříme, že
se v Heřmanicích nepřihodí nic na úkor českosti
obce. Ostatně útoky na českost Heřmanic nejsou
podnikány poprvé. Až dosud byly vždy s úspěchem
odraženy ať byly odkudkoliv. Doufáme, že stejně
tomu bude i tentokráte. Za to nám ručí poctivi
zdejší občané, bez rozdilu politických barev.
Němec
Kylešovice
Opavsko
Opava
Pustkovec
Heřmanice
Ostravsko
Žebrák
Slezsko
15
title
Rakousko-Uhersko.
RakouskoUhersko
16
article
K terstské aféře.
K terstské aféře.
Bouře ve sklenici vody, způsobená naří-
zením místodržitele, prince Hohenloha, již
ulehla. Vládní prohlášení ve „Fremdenblattu
dle něhož jednotliví italští poddaní, zaměstna-
ní u terstské obce, mohou býti přijati za r-
kouské občany, nebude-li proti tomu platných
námitek a že tedy nebude třeba zbavovati j
obecní služby, uklidnilo terstské Vlachya
také italskou vládu, která svým poslem hr
Avarnou vyslovila za to hr. Berchtoldovi po-
děkování.
V novinách disputuje se nyní jen o tom
měl-li prine Hohenlohe právo naříditi terstské
městské radě, aby propustila ze svých služeh
cizí poddané. V § 29. starého rakouského obč.
zákona se praví, že „cizinci nabývají rakou-
ské státní příslušnosti, vstoupí-li zde do ve-
řejné služby.“ Ale v čl. 3. rakouských základ-
ních zákonů státních ze dne 21. prosince 1867
praví se výslovně: „Veřejné úřady jsou
stejně přístupny všem státním občanům. U ci-
zozemců závisí vstup do státních úřadů od
toho, opatří-li si rakouské státní občanství.“
Tímto článkem zákl. zák. státního opravuje
se starší ustanovení občan. zákona, že cizine
přijetím veřejné služby v Rakousku stává se
také rakouským státním příslušníkem. Nyni
musí cizinec nejprvě státního příslušenství na-
býti a pak teprve se může státi veřejným
úřadníkem.
Hohenloha
Berchtold
Rakousko
obecní služba
17
article
„N. Fr. Pr.“, která je velice shovívav
k Vlachům na Přímoří, kde utiskují Slovany
stejně, jako Němci ve Vídni a všude jinde.
kde jsou ve většině, snaží se dokázati, že
státním základním zákonem z r. 1867 nebyl
zrušen § 29. obč. zákona, poněvadž v tomto
se mluví o veřejných službách, v onomo
úřadech, jimiž prý zákonodárce rozuměl
asi jen úřady státní a nikoli samosprávné. Ale
jiné časopisy správně tvrdí, že obecní služba
jest stejně veřejný úřad, jako státní služba,
proto nařízení prince Hohenloha pokládají z
odůvodněné zákonem. „Zeit“ trefně připo-
míná, jak Prusko vypovídá každý rok celé zá-
stupy cizích poddaných a pruská vláda ani i
nevšímá protestů cizích vlád proti takovému
vypovídání. Rakousko dosud svého práva ne-
užívalo; ale nemůže býti mezinárodních zá-
vazků, které by se příčily zákonům, platným
v Rakousku. A zákon o státní příslušnosti ve-
řejných úřadníků jest jasný. Místodržitel, prine
Hohenlohe — dodává „Zeit“ — jest mimo
to znám jako člověk humánního a pokroko-
vého smýšlení. Není to zkostnatělý byrokrat,
nebo dokonce krvelačný Alba. Jeho nařízení
jest tedy věcně odůvodněno, srovnává se se
zákonem a jest prosto podezření, že by bylo
vydáno z jakýchkoli osobních, mstivých dů-
vodů.
Slovan
Němec
Hohenloha
Hohenlohe
Francie
Vídeň
Prusko
Rakousko
18
article
Z korutanského vilajetu.
Na karavanské dráze poslední stanicí před
Jesenicemi, ležícími už v Kraňsku, jest ko-
rutanská Podrožčica. Podrožčica i celé
okolí jest dosud čistě slovinské. Nedávno jelo
několik Slovinců z této stanice do Jesenic
žádali u pokladny slovinsky lístek do „Jese-
nic“, Pokladník, jakoby nerozuměl, ptal se.
je-li to „Assling“ (německé jméno Jesenic)?
Když cestující žádali dále slovinsky lístky.
vmísil se do věci přednosta stanice a nařídi
pokladníkovi, aby nevydal nijakého
lístku, budou-li s ním mluviti slo-
vinsky. Cestujícím pak pohrozil ž alobou.
odváží-li se na stanici mluviti slo-
vinsky. Stalo se v srpnu r. 1913 v Koruta-
nech, korunní zemi rakouské, mající dosud
čtvrtinu obyvatelstva slovinského, pro niž ne-
byl zrušen čl. 19. zákl. zák. státních a rovno-
právnosti všech jazyků v této říši užívaných
Slovinec
Assling
Jesenice
Kraňsko
Jes
Korut
19
article
Joseí Madarasz.
Joseí Madarasz.
Novinová zpráva, že nejstarší a nejradi-
kálnější poslanec uherského sněmu, Joseí
Madarasz dovršil již stý rok svého života,
nesrovnává se s pravdou. Je mu dne 27. srpna
teprve 99 let. Madarasz narodil se 27. srpna
1814 a již jako 18letý mladík dosťal se do
uherského sněmu jako „mladší poslanec“, t.j.
sekretář skutečného poslance. Poněvadž tito
sekretáři měli dříve právo seděti s poslanci
ve sněmovně a dokonce tam činiti i projevy
souhlasu neb nesouhlasu, říkali jím mladší po-
slanci. Takovým mladším poslancem byl Ma-
darasz od r. 1832 a poněvadž je skutečným
poslancem podnes, zasedá už ve sněmu nepře-
tržitě 81 rok. Za skutečného poslance byl
zvolen poprvé r. 1848 v okrese sarkeresztur-
ském, a je i nyní ještě zástupcem téhož okre-
su. Madarasz byl mnohokrát předsedou dle
stáří a nejdéle jako předseda úřadoval r. 1898.
když za vlády Banffovy celé předsednictvo se
vzdalo a nové nebylo zvoleno po dva měsíce,
po kteroužto dobu Madarasz řídil sněmoví
jednání. Byl vždy členem nejkrajnější oposice
a pro něho plati dosud zákony z r. 1849. Ne-
uznal ani korunovace nynějšího uherského
krále a proto také nikdy jako předseda dle
stáří nechtěl vésti poslance na budínský hrad
aby vyslechli trůnní řeč. Funkci tu musil za
něho vykonati druhý předseda dle stáří. Nym
se již sněmovních schůzí neúčastní, ale poli-
tikou zabývá se doma doposud.
Madarasz
Ma
uherský sněm
20
article
Za hranicemi.
Za hranicemi.
Odvolání rakouského velvyslance z Petro-
hradu.
Po annekční krisi opustil rakouský vel-
vyslanec hrabě Berchtold Petrohrad a kníže
Urussov odešel z Vídně. Stejně má nastati
v zastoupeni obou států změna i teď: na místě
ruského velvyslance šl. Gíersa nastoupí do-
zavadní ruský vyslanec v Bukurešti Mikoláš
šl. Šebeko, a také rakouský velvyslanec
Petrohradě hrabě Thurn Valsassína od-
stoupí. Jeho nástupce není ještě znám, má se
však za to, že to nebude dosavadní rakouský
vyslanec v Bukurešti princ Fürstenberg-
jenž prý na nedávné audienci jednal o místě
ještě vyšším, nýbrž buď sekční chef v mini-
sterstvu zahraničí hrabě Bedřich Szapary
anebo někdo jiný. Rozhodne se to co nejdříve
Hr. Douglas Thurn Valsassina není ještě
stár 50 let, vstoupí však již do disponíbility
Je to zřejmý projev nemilosti, neboť petro-
hradské vyslanectví bylo až dosud nejvýznan-
nějším místem rakouské diplomacie, a obu
poslední ministři, hr. Aehrenthal i hr. Berch-
told, přišli odtamtud. O příčině sděluje „Tägi
Rundschau“, že spadá již do poloviny letoš-
ního března, kdy vídeňská a petrohradská vlá-
da vydaly stejná prohlášení o demobi-
isaci. K nemalému překvapení rakouské
i ostatní veřejnosti vyšlo tehdy ruské prohlá-
šení s dodatkem, že rakouská vláda v Petro-
hradě oznámila, že nemá vůči balkán-
ským státům nepřátelských úmy
slů. Ruská vláda čelila však Vídni na její ne-
libost konstatováním, že tento dodatek nepři-
pojila k textu libovolně, nýbrž se souhla-
sem hraběte Thurna. Ministr Sazo-
nov obrátil se totiž v kritické chvíli rusko-
rakouského vyjednávání na hraběte se žádo-
stí, aby na uklidnění slavjanofilských kruhů
směl tento dodatek uveřejnit, a hrabě Thur
na svoji zodpovědnost svolil.
Urussov
Mikoláš
Thurn
Fürstenberg
Szapara
Douglas Thurn
Sazo
Thur
Vídeň
Bukurešť
Petrohrad
Hradec
Petra
Petrahrad
Berchtold Petrohrad
Täg Rundschau
21
article
Ze života Srbů Lužických.
Ze života Srbů Lužických.
Ves Pančice u Kamence v král. Saském
byla v neděli místem sjezdu srbských spolků
lužických. Dostavila se tam poselstva všech
srbsko-lužických spolků k posvěcení praporu
„Lipy Srbské“ t. j. zpěváckého spolku v Pan-
čicích. „Lípa Srbská“ trvá již pět let a dobře
se rozvíjí. Posvěcení praporu bylo národní
slavností, jako u nás bývalo v letech šedesá-
tých. Účastníků bylo na tisíc. Kromě mužů
bylo i dosti ženských v pěkných národních
krojích. Spolkových praporů vlálo deset. Na
nich byly nápisy: 1. Spewacke Towarstwo Li-
pa Serbska v Pančicích, 2. Katolske towar-
stwo v Kukoně, 3. Katolska Bjesada v Balbi-
čanské Vosadě, 4. Bjesada v Jasenci, 5. Ka-
tolske Kasino v Kamenci, 6. Katolske Towar-
stwo mlodzenców v Radvoří, 7. Spewacke To-
warstwo Jednota v Krosticích, 8. Serbske To-
warstwo Lipa v Rakecích, 9. Kriegerverein
v Kamenci.
Srba
Balbi
Ka
Kamenec
Katolske Towar
Radvořit
Pančice u Kamenka
Jednota
Lipo srbský
Krostice
22
article
Pančice byly celé ozdobeny prapory
bělo-červeno-modrými, kteréžto barvy jsou
národní lužicko-srbské. Přespolním hostům
Slovanům vykázána čestná místa. V klášter-
ním kostele při svěcení byly zazpívány kan-
táty lužicko-srbského skladatele Kocora. P
mši a kázání, jež měl kaplan číž ze Žitavy,
zpívány před kostelem lužicko-srbské sklad-
by Handrije Zejlera a J. Slodeňka. Od kostela
šli účastníci průvodem pod prapory na blíz-
kou louku, kde byly prostřeny stoly. Za sto-
lem byly pronášeny řečí a přípitky i telegra-
my. Ze slovanských hostí bylo nejvice Čechů.
Byli to: dr. Viktor Stumpf z Jičína, prof. Ant.
Fleischmann z Kladna, dr. Václav Melichar
s manželkou z Prahy, náčelník Sokola česko-
dubského Ludvík Roubíček, tajemník Slov.
klubu v Praze Stanislav Forman, dr. Antonín
Beer z Prahy a j. Poláků přijelo několik z Po-
znaně, Berlína, Krakova a Lvova. Rusko bylo
zastoupeno prof. Francevem z Varšavy a pro-
fesorem Janem Brylem, rozeným lužickým
Srbem. I dva poslancí na říšském sněmu byli
přítomní: Bart z Brezinky a Kokla z Uhroščic
Srbsko-lužických kněží bylo sedm, mezi nim
známý kaplan Delenk z Budišína.
Ruský tísk a francouzské zájmy.
V Paříži, 24. srpna.
Jeden z aejvlivnějších a nejnadanějších ruských
žurnalistů p. E. Dmitriev, redaktor a pařížsky
dopisovatel „Rěči“. vhodně odpovídá v záhlavt
Zejler
J Slodeněk
Čecho
doktor
Stumpf
profesor
Antonín
Fleischmann
Václav Melichar
Roubíček
Forman
Beer
Polák
Francev
Bryl
Srb
Delenk
E Dmitriev
Žitava
Jičín
Kladno
Praha
Berlín
Krakov
Lvov
Rusko
Varšava
Uhroščice Srbsko
Paříž
Slovan
Sokol českýdubský
Bart
Brezinka
Kokl
23
article
„Parížského Věstníku“ na výtky, obsa-
žené v článku pařížského denníku „Gaulots“
podepsané pseudonymem: „Starý diplomat
Odmitaje nařčení, že pařížští dopisovatelé ru-
ských časopisů nekonali svou povinnost, praví, že
ruský žurnalista pohlíží na spolek francouzsko-
ruský se stanoviska čistě ruského a dává jasně na
srozuměnou, že je na čase, aby francouzští novi-
náři pochopili, že spolek francouzsko-ruský nemůže
se obejíti bez souhlasu a podpory ruské veřejnosti
a s tím že musí i počítati, jako počitati musí s mí-
něním ruského tisku.
Vítáme opravdu toto prohlášení se strany nej-
povolanější, neboť jest nám známkou, že Řusko
počíná se vymaňovati z cizích vlivů a že hlasu
ruského lidu dostává se konečně přece vždy více
platnosti.
Pan Dmitriev píše:
„Francouzští žurnalísté brzo zanechali pole-
miky, kterou sami počali s ruskými žurnály o otázce
revise bukurešťského míru: pochopili, že taková
polemika podrážela by důvěru ve spojenectví fran-
couzsko-ruské. Avšak po konečném rozuzlení o-
tázky přece jen nemohli zakrýti radost, aby nepo-
chlubili se svou žurnalistickou prozíravostí a poli-
tickou pronikavostí.
Starý diplomat' v „Gaulois“ činí paříž-
ské dopisovatele ruských časopisů zodpovědné z
vzniknuvší nedorozumění francouzsko-ruské v mi-
nulém týdnu. Kdyby byli splnili svou úlohu a vyžá-
dali si v této otázce zprávy přímo od francouz-
ského ministerstva zahraničních záležitostí a pal
bezodkladně byli posílali ukonejšující telegra-
my do vlasti, nebyl by vznikl též rozpor názorů
mezi pařížskými a petrohradskými orgány při
zkoušení podminek míru na Balkáně.
Dmitriev
Balkán
24
article
Když pak objevili se Řekové se svými nároky.
ruská diplomacie zaručila si předem souhlas diplo-
macie francouzské o východě Bulharska na moř
Egejské, k němuž mu Řekové chtěli zatarasiti
úplně cestu.
V Paříži souhlasili, že by to bylo přece trošku
mnoho a postarali se, aby zmírnili laskominy Řeků
přiznavše jim však Kavalu. O tomto přístavu ne-
bylo pak na besedách mezi francouzskými a ru-
skými diplomaty rozmlouváno a v Paříži nevěděli
že v Petrohradě vyslanci Ferdinanda I. bylo naopai
přislíbeno navrácení Kavaly Bulharům.
Dle mínění starého diplomata, kdyby bylo ru-
skému tisku známo, že se stalo nedopatření se
strany ruské, která dala slib bez předchozího do-
hodnali se s Paříží, nebyl by byl dán podnět ku
polemice a vznikla-li by, pařížští korrespondenti
byli by ji umičeli, kdyby řekli pravdu o Kavale.
Takto ruský tisk byl by si vedl obezřetněji a ne-
byl by napadl bez příčiny tisk francouzský a fran-
couzskou diplomacií.
A pan Dmitriev odpovídá: „Ruský tisk pohlíže
na spolek rusko-francouzský se stanoviska ruských
zájmů a ne tedy francouzských. Povinnost ruské
žurnalistiky nebyla tedy především v úsilí o prestiž
francouzské diplomacie a v umíčení polemiky
které by mohlo zastaviti přirozený vývin otázky.
Byť tvrzení ofic. kruhů byle správné, byť fran-
couzská diplomacie neznala ruské rozhodnutío
Kavale (což se nám zdá nemyslitelno, p. r.), nebyl
to vlastní důvod k vzniklému nedorozumění
Úlohou ruských novinářů, na které stěžuje i
starý diplomat, nebylo, vyjasniti zodpovědnost té
či oné diplomacie, nýbrž ukázati přičiny samého
fakta, který byl ruskému mínění nevyzpytatelnýa
poukázání na fakt, že se na Balkáně ruské zájmy
střetly s francouzskými.
Řek
Bulhar
Kavale
Dmitriev
Bulharsko
Paříž
Petrohrad
Balkán
25
article
Oni to vyjasnili: Příčiny jsou v kombinaci
středomořské politiky, dle které sesilené Řecko
mohlo by býti prospěšné Francii, a proto i v no-
vých finančních plánech pamatováno francouzským
finančníky na vládu řeckou a tureckou.
Francouzsko-ruské rozladění neohraničilo se
však jen otázkou o Kavale. V Rusku přáli si revist
bukurešťského míru také pro otázky zabrání osn
čistě bulharských v Makedonií. A také v otázce
Drinopole ruské snahy nedoznaly žádoucího po-
rozumění a podpory se strany francouzské.
Ruská diplomacie, která; upřímně řečeno, pro-
jevila velmi málo prozíravosti a houževnatosti
utsmiřila se odstavením revise, neodhodlá se včasně
k zakročení v drinopolské otázce. Ale ruská diplo-
macie nepředstavuje ještě celou Rus.
Bylo by na čase, aby francouzský tisk poroz-
uměl, že alliance francouzsko-ruská nemůže se
obejíti bez souhlasu a podpory ruské veřejnosti
s ní že musí i počitati, jako počítati musí i s míně-
ním ruského tisku.
A ruskému tisku netřeba poučení od paříž-
ských oficielních kruhů, ale naopak ruský tisk by
mohl poukázati na bludné cesty středomořské po-
lítiky a finančních kombinací, které neposlouží ani
—Cr—
zájmům Francie.
Kavale
Řecko
Francie
Rusko
Makedonie
Drinopol
26
article
Francouzsko-německé vyjednávání
o bagdadskou dráhu.
Podle ujednání, o němž se rozepsal pařižský
»Temps«, jehož zpráva uveřejněna byla ve večer-
ním vydání, by se stala celá bagdadská železnice
od Haidar-Paše až do Basry, která podle anglicko-
turecké dohody v květnu učiněné jest. jejím ko-
nečným bodem, podníkem jen německého kapitálu
Anglie se vzdala účastenství na trati Bagdad-
Basra, vyhradivši si pouze dvě ředitelská místa
v její správě, aby si zajistila vliv na úpravu tarifů.
Francouzské účastenství na půjěce, dosud na
stavbu dráhy vydané, bylo 30 procent, které pře-
cházejí na Německou banku. Francouzsko-německé
ujednání doplňuje dohodu s Anglií; jím jest podle
německého přání vyřízena dlouholetá sporn
otázka, které skupiné připadnouti má kontrola
nad železnicí a zejména její konečnou částí.
Z německých protikoncesí, které záležejí v tom.
že Německo upustí od nároků na účastenství na
jistých drahách v Syrii a Východní Anatolii
patrno, že se tu uskutečňuje jakési ohraničen
hospodářských zájmových síér v asíjském
Turecku.
Haidar
Basra
Anglie
Bagdád
Německo
Sýrie
východní Anatólie
Turecko
27
article
Německá diplomacie získala na Balkáně
dobré přátele.
Postup německé diplomacie za balkánské
války chválí »Tägliche Rundschau«, uznávajíc, že
německá vláda rozvážně šla svou cestou a obratně
využitkovala příznivého položení, a také v roz-
hodné chvíli důrazně promluvila, takže dnes troj-
spolek jest tak pevný, jako dávno nebyl. a Ně-
mecko i mezi novými balkánskými mocnostmí zí-
skalo dobré přátele. »Že se německá vláda
nelekala při všem přátelství k Rakousku jíti
vlastní vestou a vysloviti se proti revisi míru
bukureštského, dlužno jí uznati za zásluhu, ač se
v Rakousku ozvaly hlasy, pochybující o spoje-
necké věrnosti německé. Žatím zajisté uznali
i v Rakousku, že spojenecká věrnost německá
nemůže záležeti v sledování všech často podiv-
ných cest rakouské politiky, nýbrž v tom, že Ně-
mecko ve vážné chvíli v plné zbroji stane po
boku sousednímu státu, jenž ovšem, což ni «dy
nesmíme zapomenouti, se svými balkánskými sta-
rostmi nese i naše, od něhož však také žádati
musíme, aby bral náležitý ohled i na naše zájmy.-
Změna na anglickém velvyslanectví ve Vídní.
Balkán
Rakousko
Vídeň
Tägliche Rundschau
28
article
Odchod anglického velvyslance vídeňského
Sira Fairfaxe Cartwrighta, jenž znamená úplné
opuštění diplomalických služeb, vítají říšsko-ně-
mecké listy jako příznak přívětivějšího poměru
anglickoněmeckého. Sir Cartwright jest na od-
chodu svém provázen německým tiskem jako
jeden z největších odpůrců Německa v anglické
diplomacii. Tentýž tísk ohřívá aféru, která v době
marocké krise vzbudila rozruch ve všem světěa
v Německu roztrpčení. Stru C rtwríghtoví byl
přičítán úsudek, uložený v interviewu »anglického
diplomata« ve vídeňském listě. V něm byla ně-
meckému císaři vytýkána vyzývavost a ohrožo-
vání míru. Na diplomatickou akci se dostalo Ně-
mecku zadostučinění prohlášením anglické vlády
že za onen intervicw není zodpověden žádný nn-
glický diplomat.
Cartwright
Německo
Str C
29
article
K manifestu brasilského pretendenta.
Princ Ludvik z Braganzy, jenž oznámeným
manifestem nabízí Brasilii své síly a služby, jest
vnukem posledního císaře brasilského Pedra II
jenž byl sesazen dne 15. listopadu 1889 povstž
ním, vedeným generálem da Fonseca. Císař ze-
mřel po dvou létech v Portugalsku. Jeho dcera
Isabella se provdala dne 15. října 1864 v Riu de
Janeiro za prince Gastona z Orleansu, hraběte
z Eu. Ten a jeho potomstvo se stali dohodou
mezi chefem francouzského domu dynastie bour-
bonsko-orleanské a hrabětem z Eu pretendenty
na brasilský lrůn. Členové tohoto rodu mají jméno
z Orleansu a Braganzy. Nynější pretendent Lud-
vík princ z Braganzy jest druhým synem hraběte
z Eu. Narozen v Petropoli dne 26. ledna 1878.
jest nadporučíkem v záloze rakouského husar-
ského pluku čís. 5. Roku 1908 pojal za choť prin-
ceznu Marii Piu Bourbonsko-Sicilskou. Jeho starší
bratr princ Petr se vzdal nároků na trůn roku
1908. Princ Petr jest rytmistrem v záloze rakou-
ského hulánského pluku čís. 7; od roku 1908
jest ženat s hraběnkou Marií Alžbětou Dobržen-
skou z Dobrženíc.
Revoluce v číně poražena.
Z Londýna, 27. srpna. (K. k.] »Morning-
post« oznamuje ze Šanchaje ze dne 26. t. m: Ge-
nerál Čangsun telegrafuje, že jeho jízda vtrhla
v 10 hodin dopoledne do Nankinu. Včerejšího
bombardování zúčastnily se také čínské křižáky.
Ludvik
Isabella
Gaston z Orleans
Pius
Petr
Marie
Alžběta
Dobržit
Braganza
Portugalsko
Rio jít Janeiro
Orleans
Londýn
Nankin
Brasilia
30
article
Denni zprávy.
Denni zprávy.
— Krajský sjezd důvěrníků 22
volební skupiny koná se v neděli
31. srpna o 3. hod. odpol. v Nové
Pace (sál hotelu Mach).
— Deputace českých stran, sestávající
z pánů: A. Švehly, V. Choce, K. St. So-
kola, dra. Šubrta dostavila se dnes k mi-
stodržiteli král. Českého knížeti Thunovi
a jménem zúčastněných stran (české strany
agrární, české strany pokrokové, katolicko-
národní strany konservativní, křesťansko-so-
ciální, národní str. svobodomyslné, národně-
sociální, národní a státoprávně pokrokové),
sdělila jemu usnesení plenární schůze perma-
nentní komise ze dne 25. srpna t. r.: 1. Vláda
se vyzývá, aby ve smyslu §§ 10. a 6. platného
zemského zřízení a patentu rozpouštěcího ze
dne 26. července t. r. vypsala volby do sněmu
král. Českého. 2. Úkolem nového sněmu budiž
provedení volební reformy. Po provedení této
budiž sněm rozpuštěn a volby dle nového řá-
du provedeny. Při této příležitosti bylo všemi
přítomnými znovu akcentováno stanovisko če-
ských stran proti jakémukoliv oktroji a varo-
váno před řešením nastalé krise král. Českého
cestou protiústavní. Pan místodržítel vzal na
vědomí prohlášení deputace a přijal podané
písemné usnesení českých stran se slibem, že
je vládě předloží. V nastalém rozhovoru, je-
hož zúčastnili se všichni přítomní, vyměněny
názory o politických poměrech v král. Če-
ském.
Mach
A Švehla
V Choc
Šubrt
Thun
Nová Paka
31
article
— Více světla. „Právo Lidu“ vyslovilo
včera obavu, že by snad druhé strany, zastou-
pené v permanentní komisi býv. svazu zem-
ských poslanců českých, buď z neprozíravosti
nebo dokonce z obmyslnosti „chtěly stavět
stranu národně-sociální přímo do popředí če-
ské politiky ve chvíli, kdy česko-německá
otázka dostoupila do takového stadia, v něm
se nalézá dnes.“ Pokud se týče národní strany
svobodomyslné, jsou obavy sociálně-demokra-
tického denníku zbytečné. Naše strana síce
v zájmu věci přistoupila ke společné akci pro
vypsání voleb a svolání sněmu za účelem pro-
jednání volební opravy, leč usnesením akčního
výboru ze dne 20. srpna učinila krok dále,
nezbytný pro každého, kdo o politice myslía
neprovozuje ji jen pro potištění papíru: usne-
sení našeho akčního výboru postavilo za před-
poklad této společné akce snažení se o děl-
nost sněmu, který má být svolán, a poně-
vadž dělnost sněmu mohou zaručiti strany sně-
movní, tedy se náš akční výbor vyslovil pro
nové česko-německé jednání, jež
dělnost sněmu zrovna v nynější situací může
zaručiti. Již z toho, že mezi tímto usnesením
našeho akčního výboru a sjezdu důvěrníků n
jedné a mezi usnesením sjezdu strany národně-
sociální, jež zamítá jakékoliv jednání s Němci,
na straně druhé zeje propast odchyl-
ných názorů na otázku tak veliké
zásadní důležitosti, mohlo si „Právo
Němec
akční výbor
32
article
Lidu“ vyvoditi, že naše strana nebude
a nemůže se řídit usnesením stra-
ny národněsociální. Náš postup k to-
mu, co v dané situaci pokládáme za nejpřed-
nější úkol a povinnost české politiky, je
přece jasný: rychlé odklizení zemské správní
komise z Čech a nastolení poměrů ústavních
se současným provedením volební opravy,
která by zabezpečovala vyděděncům z voleb-
ního práva aspoň ono minimum, jež jim po-
skytuje Beckova vládní osnova volební. Cesta
k tomu všemu vede jen česko-německým vy-
rovnáním. Ovšem, kdo nechce jednat vůbec o
vyrovnání s Němci, jako národní sociálové
ostatní jejich spolupracovníci — chce snad
oktroj ..
Beckův
Němec
Čechy
33
article
— Kdo jsou legální zástupcové českého ná-
roda? Tuto otázku vyvolávají výroky býv. příse-
dicího zem. výboru Žďárského, uveřejněné
včera v denníku státoprávně-pokrokovém. Pro bu-
doucnost zaznamenáváme je doslovně. Pan říš.
posl. Žďárský na otázku, jak soudí o novém
pokusu česko-německého jednání o dohodu, pravil-
„Zemský sněm království Českého jest jediné místo,
odkudž noví jednatelé miroví vyjíti mohou. Ben
usnesení, nebo splnomocnění zástupců našichv
zemském sněmu je dle mého názoru nemožno, by
někdo jménem českého národa vyjednávati směl.
Kdyby vláda vzdor všem zkušenostem dosavadním
k tomuto kroku se naklonití chtěla, pak byti
kdož by c. k. vládou k akci smiřovací měli být
vyhlédnuti, musili si před uposlechnutím uvědo-
miti, že jednají jen jako důvěrníci c. k. vlády
nikoliv ale jako plnomocníci ná-
roda... Má-li býti dosaženo smíru cenného
trvalého, musí býti legálními zástupci obou národů
sjednán. A těmito zástupci jsou jen poslanci zem-
ského sněmu království Českého.“ Nevíme, bude-li
česká strana agrární říš. posl. Žďárskému vděčna
za to, že, nevyčkav usnesení kompetentních orgánů
své strany, určuje sám příští postup její v otázce
tak důležité. Leč to je věc české strany agrární
Rozhodně však nemůžeme souhlasiti s názorem
posl. Ždárského, že by pouze zemští poslanti
mohli být považování za jedině legální zástupee
cbou národů. Již složení vyrovnávací komise ja-
zykové při posledním jednání vyrovnávacím doka-
zuje, že názor posl. Žďárského je neudržitelný, nebot
členy jejími byli i říšští poslanci, kteří zemskéh
maňdátu vůbec neměli, a sice náž dr. Rašín
agrárník Bukvaj. Přirozeně zemským po
Žďárský
ben
doktor
Rašín
Bukvaj