1
article
o jinými povinnosti, domáhají se rovných a ni i
práv a nijakých výsad a milostí. Požadavky
jejich jsou tím více slušné a odůvodněné, že
to, čeho byli zbaveni a čeho se domáhají, při-
znáno Čechům nejen platnou ústavou, nýbrž už
v době předústavní, na př. kabinetním listem
císaře Ferdinanda atd.«
Čecho
Ferdinand
2
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
K dnešnímu číslu přiloženo jest po-
kračování románu anglického spisovatele
Halla Caina „Křesťan“, str. 385—388.
— První máj. Je opozděný letos. Jindy
rozevírá bez již svůj vonný květ, tentokráte sotva
že zazelenal se kaštan. Příroda sice, když káže
potřeba, umí si přispíšiti, pozorujeme to °vůkoi
všude, ale zdá se, že dřívější význam prvního
máje již se nevrátí, kdyby sebe více si popílila.
Druhdy byl to svátek všech lidí dobré vůle. Všech.
kteří toužili po volném oddechnutí, po zavanut
zdravého, svěžího vzduchu, po koberci bledě-
zeleného pažitu, po pampeliškách a sedmikráskách
a po zlatých třásních čilimniku. Kdo mobl,
opustil zimní útulek, zanechal práce a ve svá-
tečním úboru vypravil se do boží přirody. Je
to starý zvyk, rozšířený po celé Evropě. Je to
odložené poněkud uvitání jara; touha po
něm, která jeví se v celé řadě zvyklostí ještě
z dob pohanských. V Praze putoval lid do
Hall Cain
Evropa
Praha
anglický spisovatel
3
article
Stromovky, kde již od pěti hodin hrála
hudba, ve Vídni mají svou »Praterfahrt«
v Paříži první velikolepou vyjížďku do boulon-
ského lesíka, v některých městech anglických
je první květen ode dávna svátkem v Lon-
dýně přeložili to na Letnice — všude vitá se
radostně první máj. Tu pojednou rozletěla se
světem zvěst, že sociálně-demokratické dělnictvo
chce první máj konfiskovati pro sebe. A stalo
se skutečně. Před sedmi lety dán pojednou nej-
vyššími autoritami organisace sociálně-demokra-
tické rozkaz, v den prvního května nepracovati,
nýbrž shromážditi se pod šírým nebem, po pří-
padě v krytých místnostech, pořádati přednášky
a zábavy, baviti se, radovati a posilňovati-
Obyvatelstva, ikteré není vřaděno do bataillonů
dělnických, zmocnil se strach z tohoto dne a
týž rázem proměnil se v den strachu a zdě-
šení. Jednotlivci — a byli to zejmena obchod-
níci židovští — zavírali krámy, opouštěli velká
centra průmyslová a také obyvatelstvo křesťanské
chvělo se před tím, co díti se bude, až řečníci a
také lihem rozpálení dělníci vraceti se budou
ze svých schůzí. Zatím minul první »první
máj« zcela klidně a bez porušení pořádku.
Minul i druhý a všechny následující. A dnes
již nikdo před prvním májem neprchá, nej-
méně ale prchají naši spoluobyvatelé židovští.
Leč navzdor tomu první máj přestal býti svát-
kem lidu vůbec, dnes je to výhradně svátek
dělnický. — Letošní první máj je smutný.
Vídeň
Paříž
4
article
rozléval se z nich po celé světničce, a z ní
šířil se i po ostatním stavení. Otec, matka, ba-
bička libují si, že to jaro tak dědečka pozdra-
vilo, ale Josífek jest ve svém srdéčku přesvěd-
čen a hrd, on že to byl, jenž od dědečka smrt
zahnal.
A nyní po létech sám v plném jaru žits
volá smrt na sebe!
Ten stařeček tehdy prosil alespoň o rok
ještě boha a tolik toho věděl, co by zde ještě
zařídil a on, mladík, že nemá již, čemu by žil?
Toto přirovnání všeptl mu do duše jarní
vánek, když přistoupil k oknu, aby ochladil roz-
pálenou skráň.
Ano, ano, horší jest vetchého starce !. Tak
posmívá se čilý větřík, tak hvízdá mu kos dole
v zahradě !
»Podívej se na své srdce,« bzučí včelka,
k oknu zabloudilál
»Rozehřej čistou, účinnou láskou k blížnímu,
vlasti a práci tu ledovou kůru sobectví, která
dosud srdce tvé svírala a pak snadno zmocníš
se strašáka, jenž se v něm usídlil. — Jest to
stvůra blaseovanosti, požívalství, lenosti. Přemoz
ji, odhoď daleko od sebe a ještě kameny na ni
naházej, aby se již nikdy k tobě nevrátila. A
srdce tvé počne opět čile tlouci a ukážeti
všude kol kolem tolik práce, tebe čekající, že
nebudeš již více život svůj nazývati bezúčelným.«
A jako tehdy v oči dědouškovy, padá nyní
i v zrak Josífkův paprsek naděje v nový život
a duše jeho v tom jarním jasu okřívá a jistě
se i — uzdraví.
jeo
Smrt plyne po vodě..
Josífkův
5
article
Ráno jen se lilo. Nemilostivá příroda dnes,
kdy by se na celé kolo smáti měla, v nepěkné
je náladě. Má snad k tomu příčinu. Na místě
aby se lidé veselili pod modrou nebeskou klen-
bou, pod kaštany, které by je zasypávaly svým
květem, krčí se každý doma, možno-li za
kamny, do nichž, třeba že to byl anachronis-
mus, naházel kusy uhlí z toho, jež si byl ko-
nečně po stávce pořidil za ceny hodně — zvý-
šenér Jinak moudří lidé o tom uvažují, bude-l
vůbec zímě letos konee.
— Sympatie česko-francouzské v praxi.
S potěšením bylo možno pozorovati po několik
let utěšitelné utužení vzájemnosti mezt veške-
rým lidem českým a mezi značnou částí ná-
roda francouzského, kteráž nemohla býti ovšem
stotožňována vždy i s oficielními kruhy fran-
couzskými. Nieméně neklamal se nikdo o ceně
sympatií těch pro obě strany i prozíravými
Francouzy nemohla býti podceňována vřelost a
všeobecnost přátelských citův národa, kterýž v
6
article
Slovanstvu má dnes již jíštou váhu a vliv, a
jenž uplatní snad časem citelněji význam svoj
i v politice této říše. Aby pak neklamali jsme
se tovněž o ceně, jakéž může míti pro nás po
stránce politické i ve směrech jiných přátelství
národa osvětově tak pokročilého, jenž nad to
jest i jedním z nejdůležitějších činitelův tak zv.
evropské rovnováhy a jenž dovedl se od dávna
vznítit také pro spravedlivou věc jiných. Bohu-
žel nevyspívají tyto sympatie k političké čin-
nosti právě na poli, kdež by nejůčinněji mohly
býti utužovány a také ve skutký trvalejsí
ceny vyvrcholeny: na poli publicistickém. Na
žurnalisty české věru tu nelze činiti mnoho ste-
skův. Propagují horlivě a skorem jednomyslně
myšlenku vzájemnosti tétor Ve Francii tak vy-
vstal v publicisticé vedle některých jiných hor-
livý rovněž a vysoce talentovaný přítel lidu če-
ského a hlasatel shody francouzsko-slovanské
pan Saissy. Psal ve směru tom úsilně i v za-
hraničné rubrice »Journalu«, dnes předního již
listu francouzského, kterouž řídí a hleděl upřímné
propagandě své dodati nejprohloubenějšího tvaru
tím, že založil zvláštní dokonce korrespon-
denci »Paris-Nouvelles«, jejíž české vydání mělo
poskytovati listům českým stálé zprávy o životě
franpouzském) i přesné nazírání na způsoby a
interesy, kdežío vydání francouzské konalo týž
úkol pro Čechy ve veřejnosti francouzské, se-
znamujíc ji v situačních obrazcích, interviewech,
poznámkách o kulturních úspěších našich atd.
Saissy
Francie
Čechy
ParisNouvelle
7
article
s aspiracemi a významem českého národa. Dne
ale nutkáni jsme k doznání, že tato instituce, slou-
žící výborně propagování českofranc. vzájemnosti,
ohrožena jest — nikoli vlažností, ale abychom
tak řekli, jistou těžkopádností naší veřejností,
naší české veřejnosti. »Paris-Nouvelles« prostě
nedocházejí u české veřejnosti té podpory, jaké
by právem zasluhovaly a jakouž jedině
lze udržeti taký podnik, taká korrespondence
nákladná, rozesílaná i v zájmu našem ne-
toliko listům francouzským, ale též mnohým
anglickým a j. K zachování takového podniku
k vydávání takového listu, jakýž jest »P ar is-
Nouvelles«, nestačí přece jen dobrá vůle
a horlivost sebe větší, jakou ovšem pan Saissv
vždy osvědčoval. Doufáme však, že pouhé toto
připamatování okolnosti, snad ne všem u ná
známé a jasně, stačí, aby na příště veškerá
veřejnost česká, naše obce, okresy, korporace,
i podniky novinářské, podnikatelské a průmy-
slové, konaly zvláště hojným předplácením, svoji
povinnost vůči »Paris-Nouvelles«, nač tento vřelý
přímluvčí za snahy české před Francií i ostatní
cizinou, má plný nárok. Nebude to službou a obětí
se strany naší, jest to prostě naší povin
ností. A také interessem naším
Paris
Saissv
ParisNouvelle
8
article
—»Lex Körber« a — clo. Odhalení
jazykového zákona Körbrova působilo jako puma
na všechny strany a není ovšemi divu, nebot
obsahuje některá zajímavá ustanovení, pro něž
za žádných podmínek ruka- českého poslance-
zvednouti se nemůže. Jednou z těch je usta-
novení, že se v celnictví nic nezmění a že
tedy zůstane dosavadní, vyzývavě nespravedlivý
stav na dále. Neměl p. Stummer, z jehož ná-
vrhu patrně tento nápad pochází, času, všim-
nouti si těch nesčetných stížností českého ob-
chodnictva na neustálé porušování rovhopráv-
nosti u celních úřadů, kde se až dosud Čech
pouze tehdy dovolá svéhov práva, když jest í mu
platiti menší clo nežli 15 zl. ve zlatě, s kdežto
při větších obnosech musí se spokojiti s vyří-
zením německým, neměl dosti schopností, aby
se byl poučil o stavu věcí celních v Rakousku?
Kdyby byl trochu svědomitosti měl, byl by na-
šel, že rovnoprávhost v celnictví jak ve vněj-
štm, tak vhitřnim úřadování jest již ods let za
Lex Körber
Stummer
Čechy
Rakousko
9
article
ass elibss,
vedena v území, obydleném 200.000 Italy a že
tedy nelze daleko vzdělanějšímu šestimilliono-
vému národu českému imputovati, že se spo-
kojí s menší dávkou rovnoprávnosti, nežli
200.000 Italů. A proč by vlastně mělo zůslnti
v celnictví při starém? Snad že by v mínister-
stvu financí nerozuměli českému výjádření, či
snad by český průvodní nebo záznamný list-
byl na německé hranici na závadu ? Vi prvním
případě dlužno jednoduše povolati do mlnister
stva několik českých sil anebo ponechati, pro
Čechy censuru v Praze, v druhém případě pak
budou si s českými vyřízenímic na s německé
hranici mnohem spíše radu věděti, než s ma-
ďarskými neb italskými. To jest, jak se zdá,
povšechnou vadou nastávající »lex Körber«, že
jest informována od lidí, kteří pranic věci ne-
rozuměji, neboť by jinak věděti musili tito rád-
cové, že právě ve cle jest postaráno ve všeli-
kém ohledu o správné překlady úřadních knih
i tiskopisů a že tedy není zde ani nejmenší
příčiny, proč by se měla udržovati vnítřní řeč.
německá.
—Pohled z Karlova mostu byl by
jeden zo nejkrásnějších, kdyby nebyl — na
menší chyby, v obraze tom neupozorňujeme —
rušen dvěma velikými ohyzdnostmi. Na levém
břehu Vltavy bastionem, z něhož vypalují po-
ledne věštící ránu z děla a na pravém pivovar-
ským přívěskem křížovníků a hroznou sušárnou,
ježi tam straší. Zbořiti zeď z oné bašty a spojit tuto
s Letnou snad by nestálostak velikých obětí.
Potom teprve by také vynikla Strakova akademie.
Italos
Čecho
Strakův
Praha
Karlov most
Vltava
lex Körber
10
article
Hůř má se to sedruhým vltavským břehem.
Odtamtuď se asi páni křižovníci jako sládci tak
snadno nevystěhují. Pivovar jest jim zdrojem
bohatých příjmů a podnikem takým nerado
se hýbe. Nejednou již propukla agitace proti
pivovařu tomu, jenž proto také stal se neöblí-
beným, že ho měl. v držení Němec. Ale marné
namahání. A ona rozložitá šibenice, tušíme, že
druhdy nad Broschovou fábrikou? V jiných
městech by všechno to dávno již bylo odstra-
něno. U nás ale proti každé boudě, jež znesva-
řuje město, aby zvláštní a krutý veden bvl boj.
Němec
Broschův
11
article
Vlastenecký cit a láska k hlavnímu městu, jako
representantu země a její slavné minulosti, by
příměla vlastníky nečiniti obtíži, u nás ale právě
na obci každý chce zbohatnoutí. Ať plati! zní
heslo. Co by jim to udělalo, kdyby prozatím
aspoň, když s pivovarem ještě hnoutí nezamýslejí,
maskovali ho nějakou vhodnou zdí? Tuto obět
mohli by snad bohatí rytíři s červenou hvězdou
Praze přinésti. A proč dávno již nezmizela
obrovská šibenice v sousedství, jež tam působí
ostudu již 50 let? Domy v assanační čtvrti se.
všude boří a sušárna ta zůstane snad stát?
V pražské assanační akci dějí se věci tak
zvláštní, že by nás i to nepřekvapilo. Jak krásný
činí dojem elektrickým světlem osvětlené terstské
molo, my se svou vodou zde a se svými břehy,
zejmena ale se svými ostrovy nedovedeme nie.
Do Hamburku, neb ještě lépe do Štokholmu
poslat naše pány. Právě nyní vznikla o tom
v jistém kroužku pražském, jenž nemá nie
moudřejšího, čím by se bavil, hádka o tom, jak
dlouho ještě bude na levém vltavském břehu
plodit ostudu vyhořelý Odkolkův mlýn. Jedni
tvrdí, že zmizí aspoň o půl století dřív, než
budeme oblaženi novou budovou soudní se.
slušnou poněkud porotní síní, kdežto druzí kladou
demolování trosek těch v nedozírnou přímo
budoucnost. Až prý budeme v Praze jezdi
z nového — ústředního nádraží.
Odkolkův
Hamburk
Praha
12
article
— Z Litomyšle. (Pův. zpr.) Okresní vý-
bor v Litomyšli v schůzi své dne 11. dubna
1900 konané učinil jednomyslné usnesení, aby
podána byla na vysoký sněm království českého
pelice za úpravu poměrů právních úřadnictva
samosprávného. Černý, okresní starosta.
Co soudí učitelstvo o navržené
úpravě svých platů? V orgánu organisova-
ného učitelstva čteme toto prohlášení: Staročeši
roku 1889 ku konci sněmovního období právě
před novými volbami dali učitelstvu dar z mi-
losti: Nejchudším z chudých nabídli 100 zl.
osobního přídavku se slibem, že úprava bude
brzy provedena. — K nešťastně té »úpravě«
došlo až před volbami roku 1894 — — —
Mladočeši roku 1900 na sklonku sněmovního
období před novými volbami nabízejí učitelstvu
dar z milosti: Nejnižším z nízkých tříd učitel-
ských platů chtějí přidati 100 zl. osobního pří-
davku se slibem, že úprava bude neodkladně
provedena. — K úpravě by pak skutečně došlo
až ku konci příštího období, před novými vol-
bami asi roku 1906 — — — Jmenem 8000
kollegů, za něž»Český Učitel« mluví, odmítám
toto nedůstojné jednání o českým učitelstveml
Černá
Litomyšl