Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 114. ze dne 26. dubna 1900.

Různé zprávy.

= Nestor ruského časopisectva, Michají Andrejevič Zaguljajev, zemřel těchto dnů ve věku 67 let v Petrohradě. V letech šedesátých byl pro dopis, uveřejněný v »Indépendance belge« odsouzen k vyvežení do Petrozavodska. Zaguljajev byl nadše- ným stoupencem shody rusko-francouzské a dosáhl v tom směru značných úspěchů, poněvadž psal francouzsky rovněž elegantně a dokonale jako rusky. Po více než čtyři desetiletí byl dopisovatelem fran- couzských listů, stálým spolupracovníkem »Journ. de St. Pétersbourg«, kdež psal bibliografické studiea divadelní referáty, členem redakce »Nového Vremene« a spolupracovníkem většiny ruských časopisů. Také jako románopisec byl znám. Nejznámější jest jeho román z doby francouzské hrůzovlády na konci osmnáctého století, jejž napsal ve formě denníku urozeného Rusa. = Duše dítěte. »Revue Pédagogique« přináší zprávu o velmi zajímavém vyšetřování, jež provedla vyučovací správa departementu du Nord. Šlo o to, zjistiti směr vkusu, záliby a tajných přání žákůa žákyň veřejných škol departementu. Aby vyšetřování bylo pokud možno jednotné a nepodléhalo cizím vli- vům, ustanoveno, aby v určitý den veškerým žákům a žákyním rozdány byly dotazníky, jež ihned měli vy plnit. Dotazníky obsahovaly 41 otázek a byly roz- dány 37.000 dětí. Některé z těchto otázek zněly

»Který vyučovací předmět líbí se vám lépe, který méně? Omeškali jste několikráte školu? Vypůjčujete si knihy z knihovny? Čítáte si doma někdy také nahlas? Máte spořitelní knížku? Máte přítele (nebo přítelkyni) zvláště milého? Jest mladší nebo starší než vy, nebo stejného věku? Kouřili jste již ciga- rety, doutníky, nebo z dýmek? Na otázku tuto při- znalo se 14.404 hochů, tedy 67 proc., že se již po- kusili o kouření. As totéž procento hochů a dívek udalo, že bývají trestání, přinesou-li špatné vysvěd- čení. Na otázku, již i nejstarší mudrci před samým koncem života neodvážili se rozhodnout, totiž: »Jste šťastni?« odpovědělo bez rozpaků 18.409 hochůa 13.185 dívek »ano«; jen 1853 hochů a 660 dívek od- povědělo záporně. Na otázku: »Doufáte, že budete šťastnější, až opustíte školu?« většina hochů přisvěd- čila, většina dívek odpověděla záporně. Rozumí se, že na otázku: »Přejete si být bohati?« přisvědčila většina hochů i dívek, kdežto 5738 hochů a 3928 dívek hrdě odmítlo mrzký mamon prostým »ne«.

= Město Chicago odsouzeno k náhradě. Porota u soudce Burkeho odsoudila těchto dnů mě- sto Chicago k zaplacení náhrady a bolestného v částce 10.000 doll. Paní Minnie Mergnerová z Chaun- cey avenue upadla 22. února 1898 blíže svého obydlí následkem špatného chodníku tak nešťastně, že po dlouhé nemoci jest nyní neschopna práce a zažalo- vavši město, zvítězila na celé čáře. Za deset tisíc dollarů mohlo býti spraveno nějakých chodníků! = Synovec ministrův zlodějem. Z Neapole se oznamuje: Synovec ministra veřejných prací La- cavy, jenž zde byl zaměstnán jako poštovní úřadník, jest obviněn, že na nádražním poštovním úřadě z frankovaných dopisů pro vojáky odlepoval známky a prodával je na vlastní vrub na novo u jiných poštov- ních filiálek. Kromě toho olupoval dopisy tyto, jež často obsahovaly menší peněžní zásílky, o jich ob sah. Vyšší poštovní úřadník, jenž vykonal u mladého

Lacavy domovní prohlídku, nalezl u něho více než padesát otevřených dopisů pro vojáky a velké množ- ství rozstříhaného papíru, pocházejícího z dopisů již zničených. Synovec ministrův byl sice ihned propu- štěn z poštovního úřadu, bude-li však při strýčkov- ství, panujícím v Italii, vydán soudu, jest otázka, n niž nelze jen tak bez okolků přisvědčit. = Hrozná katastrofa na moři. Časopis »Melbourne Leader« přináší zprávu o hrozné kata- strofě na lodi, jež se udála nedaleko ostrova Cabras Parník »Hupeh« opustil Panrroon na Javě se 60 muži posádky a jedním cestujícím, mr. Revillem. Náklad sestával z cukru. Vše šlo dobře, dokud parník nemi- nul ostrov Cabras; tu pojednou povstala zlá nepohoda Strhla se bouře a v loď nahrnulo se tolik vody, že ohně pod kotly uhaseny a parník počal klesat. Ve- škeré čluny až na jeden byly zničeny vlnami, převa livšími se přes palubu a také tento jediný člun byl tak poškozen, že bylo nutno, zříditi vory. Mužstvoa důstojníci odebrali se v noci na vory a odrazili od parníku. Útrapy, jež zakusili za oné noci, byly hrozné. Člunař parníku vypravoval, že jeden z vorů, jenž po nějakou dobu v noci byl jim zcela na blízku, se překotil a potopil a jeho mužstvo bylo rozsápáno žraloky; dravé ryby rvaly se mezi sebou o mrtvoly svých obětí. Velké hejno žraloků sledovalo parník »Hupeh« již několik dní před katastrofou. Teď pře- padali vory. Vor, na němž se nalezal mr. Reville, rovněž se překotil a osoby nalezající se na něm spadly do vody. Na štěstí se vor nerozbil a právě v tu chvíli nebyli žraloci v nejbližším sousedství.

V největším kvapu vydrápali se namáhavě opět na vor, než se žraloci přiblížili. Poslední muž vytažen na vor právě, když se již za ním hnali žraloci. Zá- soby s voru byly ovšem odplaveny a staly se kořistí žravých ryb. Vory nemohly se udržet nad vodoua lidé na nich namáhali se, seč byli, aby se vrátili na parník. Stav neštastníků byl žalostný. Kapitán Pen- nefother odhodlal se ku pokusu, dosíci ostrova Lu- bangu. Dal zříditi stožár s plachtou a tak se jim po- dařilo dospěti po dvoudenní plavbě k ostrovu. Při- stáli k obci Monoku, umírajíce takřka hlady. Domo- rodci zachovali se k nim velmi vlídně, dali jim po- krmy a nápoje a dopravili je konečně do obce Looku.

Pohlavár této obce poslal je na škuneru »Andreas«, jenž je majetkem filipinských povstalců na Manilu. Škuner pod ochranou parlamentářské vlajky vysadil je v přístavu manilském na břeh a mohl pak bez překážky odplouti dále. Z Manily odebrali se kapitán Pennefother a jeho důstojníci do Hong kongu. = Usmrcena neznámou pachatelkou- Z Chicaga se oznamuje: Noční kasírka ve Swanově restauraci, Anna Strotherova, byla onehdy o 1. ho- dině ranní střelena a skoro okamžitě usmrcena když seděla za svým stolkem. Krvavý čin spáchán byl ženštinou, úplně zastřenou, která unikla dříve, než zaměstnanci restaurační se vzpamatovali ze svého leknutí a pomyslili na pronásledování vra- žednice. Policie ze stanice na Cottage Grove avenue jest přesvědčena, že pachatelkou je manželka Char- lesa Smitha, která ke krvavému činu dohnána byla žárlivostí a zatkla jejího manžela, který má v domě právě proti restauraci »buffet«. Po manželce jeho se zimničně pátrá. V sousedství se tvrdí, že Smith kořil se nápadně mladé a hezké Strotherové. Dívka se- děla u svého stolku v přední části restaurace a po- čítala přijaté peníze. Všechny osoby, v místnosti se nalezající, byly od ní vzdáleny asi 50 stop, se- díce nebo stojíce v zadní části jídelny. V tom vešla dovnitř statná žena, černě oděná a závojem úplně zastřená, a přikročivši ke kasírce, mluvila s ní šeptem, takže ostatní osoby, v restauraci přítomné, nesly- šely z jich rozmluvy ani toho nejmenšího. V tom Strotherova zdvihla se se židle a v témž okamžiku neznámá ženština vytasila revolver, jejž měla scho- vaný pod svojí pláštěnkou, a vypálila pět ran na kasírku rychle za sebou. Každá z vypálených střl zasáhla nešťastnou dívku do těla poblíž srdce.

Po první ráně obrátila se Strotherova zády k útoč- nici a když poslední střela zaryla se jí do těla mezi lopatkami, klesla k zemi. Vražednice dala se na útěk a unikla bez obtíží. Osoby v restauraci pří- tomné byly leknutím jako ochromeny a když se vzpamatovaly a za vražednicí se pustily, nebylo po ní památky. Zdvihli Strotherovu, která se namáhala promluviti, ale nemohla. Podporována dvěma sklepní- cemi dovlékla se Strotherova do kuchyně, klesla tam k zemi a vypustila duši skoro v tom okamžiku, kdy tam vkročila. Louis Swan, majitel restaurace, který byl přivolán a přiběhl za několik minut potom, vypravoval, že Strotherova byla 22 roky stará a bydlila se svojí sestrou. Přijela do Chicaga asi před rokem ze St. Louis, kde byla zrozena, a pokud Swanovi je známo, neměla nepřátel. Detektivové ze stanice na Cottage Grove avenue našli Smitha v »buffetu« proti restauraci a ptali se ho, kde je jeho manželka. Odpověděl, že myslí, že je doma. Byl vsazen do drožky a detektivové jeli s ním do jeho bytu v čís. 2308 na Cottage Grove avenue, kde však ženu jeho nezastihli. Detektivové ujížděli potom se Smithem do bytu matky jeho ženy v čísle 109 Locust ul., ale ani tam ji nezastihli.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Dnes ve čtvrtek 26. dubna. 202. hra v předpl. 2. čtvrtka. Eugenij Oněgin. Opera o třech jednáních. Text dle básně Puškinovy přeložila Marie Červinková-Riegrova. Hudbu složil Petr Iljič Čajkovskij. Vypravil režisér p. J. Šmaha, řídí první kapelník pan Ad. Čech. Začátek o 7. hodině. Konec o 10. hodině.

Švandovo divadlo na Smíchově. Ve čtvrtek 26. dubna. Začátek o 7. hod. Ve prospěch pana Antonína Marka. Přátelé z mládí. 9560

»To se ví, še ano, a potom my půtem večeřet spolu — koukejte!« a smál se, rozbalil papír a vytáhl věnec klobás. »Mr. Koenigu,« pravila, »nebylo mi dobře dnes večer. Potřebuji odpočinek a hodlám si jej vzíti.« Jak se Glory vracela nahoru, slyšela za sebou kok- tání, huhlání a zaklínání o režiserech, angagement, ná- věštích, geniech, dětech a jiných věcech. Když byla opět ve svém pokoji, lehla si na podlahu, skryla obličej do rukou a štkala. Tu se objevil Koenig, funě, a povídal: »Jemine! Já fědět, co se stane ! Taty je pěknej fěc! A proto mi šíkal, Mr. Koenig, aby fás sápšel ten šláfek. Ten zvíše, bestie, špinafej syn fod mnycha!« Avšak Glory vyskočila s planoucíma očima a kři- čela: »Jak se opovažujete, pane?« »Mein Gott! To je tábel!« mumlal si Koenig jako sluha, když scházel se schodů. Odebral se ven do te- legrafního úřadu a vrátil se, a tu Glory slyšela, jak smaží své klobásy v jídelně. Bylo již pozdě v noci, když odstrčila svou večeři nedotknutou a utřevši si oči, aby lépe viděly, usedla a psala dopis: »Milý Jene Storme (mnich, netvor nebo co to je), doufám, že se mi to bude pokládati za dobrý skutek, že plním váš rozkaz a vzdávám se svého povolání — pro nynější dobu: »Mezi ženiným ,ano“ a ,ne ani špendlík neprojde a je velmi bláhová v tomto případě, uvážíme-li, že si vy- dělávala kolik liber za večer a nemá nic, než prozřetel- nost, na co by spolehla.« Řekla jsem svému žalářníkovi, že musím míti svobodu, a jelikož on je muž tak vášnivý

Ukázalo se, že to je Betty Belmontová a její spo- lečnice z oblékárny. Když Glory vešla, nejevily nijakého překvapení. »To ubohé dítě nám povědělo vše o vás,« pravila Betty; a malá dáma děla: »To vaše jmeno táhne drahá. Jak jsem je uslyšela, hned jsem řekla, to je zá hlaví pro návěští!« Byla to táž malá ložnice jako krabice na stuhy. jenže nyní bylo v ní přítmí a Pollyino trápení bylo skon- čeno. Byl lehce křečovitý rys kolem úst, avšak rysy byly jinak klidné a dětské, neboť všichni mrtví jsou nevinni. Ony tři ženy srkaly benediktinku s vážnými tvá- řemi a rozmlouvaly mezi sebou, Pollyin mopslík ležel stočen na holé podušce a chrápal hlasitě. »Chudinka! Já nevím, jak to mohla udělati. Ale to je to nejhorší z takovéhoto života! Vše je jen v pří- tomnosti a nevede to k ničemu a není žádné budouc- nosti.« »Co mohla dělati nebohá? Nebyla tak zázračně krásná; a potom muži jako —« »Byla k němu přímá, říkejte co chcete. Jenže měla býti trpělivější a nemusila býti tak tvrdá ani na onu dámu.« »Měla vše, co si jen srdce přálo. Podívejte se na její pokoje. Ráda bych vě- děla, kdo by —« Bylo slyšeti kočáry venku a dva nebo tři muži vstoupili, aby vykonali poslední službu. Glory odvrátila svou tvář, avšak ženy za ní mluvily dále. »Počkejte chvíli, pane !. . . To je hezoučký prstýnek 1 . . . Chtěla bych míti něco po ní na památku, čím bych na ni vzpo- mínala.« »Nu, proč pak ne? Nebude potřebovati —« Glory se zdálo, že se zadusí, avšak Pollyin mopslík byl probuzen hlukem a počal výti, vzala proto malého truchlícího a vynesla ho ven. Kolovrátkář hrál někde na blízku »Dobrou Marii«. Křestan.