V Praze, ve čtvrtek dne 26. dubna.

K čislu I14. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listy. ranní a odpolední předplácí se v Praze v adminisraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80

NARUDNL SII.

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“ Jazykově zajímavé soudní ličeni v Brně. Z Vídně, 26. dubna. »Deutsche Zei- tunge oznamuje: Před civilním senátem brněnského zemského soudu, kterému před- sedal rada Januschka, jednalo se o žalobě vesměs německy. Byli však vyslechnuti svědkové česky a protokol s nimi také zaveden byl česky. Zástupce žaloby dr. Rabenlechner (známý německo- nacionální štváč z Vídně) žádal za slovoa prohlásil, že neumí česky. Předseda od- větil: »Chce-li advokát prostřied- kovati u moravského soudu, musí býti znalým obou zem- ských jazyků.« Teprve když Ra- benlechner opětně a důrazně žádal za překlad, poněvadž by jinak nemohl há- jiti, byly mu výpovědi českých svědků tlu- močeny. Rabenlechner nyní pro výrok předsedův podá stížnost ministerstvu spra- vedlnosti. Dr. Lueger o historii vídeňské ve- lební opravy. Z Vídně, 26. dubna. Dr. Lueger mluvě včera na schůzi, voličů ve II. měst ském okrese, sdělil: »Když se jednalo o vo- lební statut pro město Vídeň, bylo nám dáno na srozuměnou, abychom se vzdali svobodné volby starosty vídeňského. Při tom nám bylo řečeno, a sice velmi srozumitelně, že bychom za takovou koncesi mohli nabýti velikých vymožeností pro svou stranu. My však jsme prohlásili, že nižádným způsobem bychom se nezřekli práva, voliti starostu sami a že raději vzdáme se výhod jiných.« Sjezd slovanských žurnalistů v Zá- hřebě zakázán.

Ze Záhřeba, 26. dubna. Posl. M az zura vyjednával se zemskou vládou v zá- ležitosti sjezdu slovanských žurnalistů, polo- ženého pro tento rok do Záhřeba. Pro- tože se ho zúčastní také slovanští žurnalisté z předlitavského Rakouska, zemská vláda odepřela svůj souhlas, ježto pry za nynějších poměrů nedá se takovy sjezd srovnati se zájmy země. Na tuto eventualitu byli pořadatelé sjezdu tohoto již připraveni a proto zvolena in eventum za sídlo letošního kongressu Lu- blaň. Moravští lékaři a nemocenské po kladny mistrovské. Z Brna, 26. dubna. Včera večer ko nala se zde schůze lékařů, o be- slaná z celé země. Sešlo se jich na 140. Rokovalo se o stanovisku vůči zamý šleným nemocenským pokladnám mistrov- ským. Referenty byli dr. Bohdan (český) a dr. Brunner (německý). Vyslovili se pro svobodnou volbu lékařiů a proti paušalování. Poslanci Stojan, Hybeš a Lech- ner vyzvali lékaře, aby věc tu vyřídili po dobrém. Skoro jednohlasně byla přijata tato resoluce: »Lékaři moravští nezamítají zásadně zřízení nemocenských pokladen mi- strovských, prohlašují však, že pokládají uzavírání smluv jakéhokoli způsobu, pokud se týkají vykonávání lékařské praxe mezi lékaři a těmito nemocenskými pokladnami za věc, která je škodliva stavu lé- kařskému a která se mu příčí. Za jedině možný poměr pokládají na prosto svo- bodnou volbu lékařů a honoro- vání podle sazby, v místě ob- vyklé. Lékařské komoře se tudíž ukládá, aby toto stanovisko po každé stránce hájila a při- činila se všemožně o to, by stanovisko toto bylo usnadněno, pak aby žádala od lékařů nově přistupujících z celého obvodu čestne prohlášení v tomto smyslu.

Brněnští Velkoněmci. Z Vídně, 26. dubna. »Neue Freie Presse« oznamuje z Brna: Na banketu, který byl pořádán na poctu berlínských lilharmoniků, řízených bývalým kapel- níkem vídeň. dvorní opery Hanušem Rich- terem, promluvil c. k. rada zemského soudu baron d'Elvert tuto řeč: »Vy jste v nás vzbudili nadšení pro německé umění, ale také jiné radostné city. My Němci v Rakou- sku jsme také filharmoniky, totiž přívr- ženci harmonie s celou něme- ckou říší. (Hlasy: Heil !) Vrátíte-li se do své vznešené vlasti, přinesete si odtud přesvědčení, že tato har- monie nespočívá pouze v mrtvém písmeni státních smluv, nýbrž vroucně a plně zaznívá v našich srdcích. Na trvanlivosti a nepomíji- telnosti, na blaho našich soukmenovců, které vítáme jásavě ve svém starém německém městě, povznáším svůj pohár a volám vám hromové Heil! Aby takto vítal ruské host český c. k. rada zemského soudul Dodávky pro vojsko. Z Vídně, 26. dubna. Pro letošní do- dávky cerealií poskytují se obcím, zeměděl- cům a zemědělským družstvům vojenskou správou tytéž výhody, jako v letech dřívěj- ších. Obchodníci jsou předem vy- loučeni. Zemědělci, kteří učinili nabídky dříve, než byly dodávky veřejně vypsány, nechť podají své oferty jen u intendance Il. sboru.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 26. dubna (C.-B.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Ministr orby jmenoval báňského eleva při správě soláren v Eben- see, Františka Schramla adjunktem při učitelské stolici pro nauku o dobývánía obrábění rud na báňské akademii v Pří- brami. Z Moskvy, 25. dubna. (C.-B.) Císař Mikuláš a císařovna Alexandra Feodo- rovna navštívili dnes roku 1521 založený Děvičij monastýr (Dívčí klášter) a prohlédli si uložené tam hojné církevní a historické památnosti. Na to byli přítomni při boho- službách v Uspenském sídelním chrámu. Odpoledne navštívili původní sídlo bojárů Romanovů a klášter Znameňský Z dánského parlamentu. Z Kodaně, 25. dubna. (C.-B.) Zase dání říšského sněmu bylo dnes skončeno, když obě sněmovny schválily předlohu ve

FEUILLETON. Hostivař, jedna minuta! Napsala D. Braunová. Byla jsem návštěvou u milých přátel ne- daleko Říčan. Vracejíc se kočárem k stanici nádražní, zastavila jsem se v městečku v ob- chodu paní Říhově, abych tam dětem koupila druh čokoládových doutníků, které jim zname- nitě chutnají. Současně se mnou vešla do krámu mladá, hezká dívka, patrně služka, a všecka udýchána postavila na zem dosti těžký kufřík. V ruce držela uzlík, z něhož zvědavě vyhlížela hlavička malé, laciné panenky. Byla tam ve společnosti několika zardělých jablíček panen- ských. »Už se vracíte všichni do Prahy, An- dulko?« tázala se majitelka obchodu mladé dívky. »Milostpaní tu ještě počká na letním bytě, až uvedu v Praze pokoje do pořádku, potom přijedou také. Milostpán psal dnes, že se mu stýská a že má té hospodské stravy už po krk le »Jistě, že se zastavíte v Hostivaři u ma- minky, Andulko,« napolo se tázala paní Říhová. »Velmi ráda bych si tam aspoň den po- byla, ale nemohu, víte, že jsem ke všemu sama. Bude mi to bez toho trvati celý týden, než dů- kladně uklidím. To bude asi všude prachu za celý ten čas, vždyť domovnice uklízela jenom pokoj, kde milostpán spí. Nežádala jsem tedy od paní dovolenou, ale maminka mi přinese dítě na stanici, až pojedeme skrze Hostivař, abych Gustičku aspoň polibila !«

Paní Říhová přidala děvčeti ke zboží kou- penému ještě hrst cukrátek »pro Gustičku«a prosila mne, abych dovolila spěchajícímu děvčeti přisednouti se svým zavazadlem na kozlík ke kočímu. Mileráda jsem tomuto přání vyhověla a když později jsme usedli ve vlaku, k Praze jedoucímu, vypravovala mi dívka s roztomilou naivností, že se její milý již brzy z vojny vrátí a že si ji po návratu svém jistě vezme. »Má dítě rád, je dobrý řemeslník a doufám, když se také přičiním, že nás Pánbůh neopustí!« do- dala důvěřivě mladá služka. »Jsem pro všechnu práci v rodině vyššího úřadníka na Vinohradech, paní bývá často chu- rava, takže skoro všechna domácí práce m připadne, ale ráda dělám, jen když mi Pánbíček síly dopřeje. Už jsem si také zachovala hez- kých pár zlatých na výbavu. Maminka mi dá peřiny. Jedině po dítěti se mi někdy nesmírně stýská, nemohu se již dočkati té chvíle, kdy je budu míti stále u sebe. Teď jsem ho neviděla již od té doby, co jsme jeli na letní byt — bude tomu skoro půl roku.« Čím více jsme se blížili k Hostivaři, tím netrpělivější byla má společnice. Od okénka vozu se mladá matka ani nehnula a když vlak vjížděl do nádraží, z daleka již dávala znamení šátkem stařeně, která na malém nádraží vlak očekávala. Malou vnučku, prostě, ale čistotně oblečenou držela na ruce. Než ještě vlak za- stavil, volala Andulka: »Maminko, maminko, tu jsem! Pojďte honem, dejte mi dítě!« Sta- řena třesoucíma se rukama podala dceři rozto- milé dítě, asi půl druhého roku staré a mladá dívka s blaženým úsměvem sevřela je ve své náručí, líbajíc malé stvoření s nevýslovnou

vroucností. Byla jí bohužel popřána k tomu jen jedna minuta. Chvějícím se hlasem ptala se: »Gustičko, znáš maminku?« Ale dítě se vzpíralo v náruči jemu cizí a nezvyklé a po čalo křičeti a natahovati ručky své po babičce. V tom však již zaznělo nelítostné písknutí a dívce ani nezbylo času, aby se s matkou roz- loučila. Sotva že políbila matce ruku. Hlasitě a hořce plačíc klesla na sedadlo. Ač se mi srdce svíralo bolem při celém tom výjevu, nenalezla jsem dosti něžných slov, jimiž bych byla projevila soucit k nešťastnému děvčeti a přemýšlela jsem marně, jak zmírniti jeho velikou bolest . .. Mlčky jeli jsme až do Prahy. Děvče vy stupovalo na vinohradském nádraží. Při tom nohou zavadilo o uzlíček, určený pro Gustičku. Ležel tu na podlaze zapomenutý. — V Praze mne očekával muž s dětmi.. Ra- ďostně mne přivítali a s velikou chutí počali »kouřiti« přivezené »doutníky«. »Mami,« hlásil se plnou hubinkou nej- mladší synáček, »když jste byla pryč, nechtěli ostatní Lojzi poslechnout, hráli si v jídelně mí- čem a šťastně rozbili velké zrcadlo.« »O tom si prom luvíme až doma, milánku!« odbyla jsem malého denuncianta. Muž se mi divil, kterak klidně přijímám nemilou zprávu. Šeptala jsem mu: »Co na tom, odepru si novou podzimní toilettu a škoda bude nahra- žena. Jen když jsou děti zdrávy a jest mi do- přáno míti je všechny u sebe.«