2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 16 srpna 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
pěedplácí se:
v Praze v admlnistracl
na měn-
ns čtrrt leta . . . . 8 K —
s drojí donáškou
na miěsle
sa čtvk lata . . . . 7 k 60
vo dllalkáchi
na měele . . . . . . 9 K 80h
Poštont
něsíe
čtrrt tota . . . . 9 K 80
s dvejí zásilko
nt .: : . k o
Praha
5
article
Co potom?
Co potom?
V Praze, dne 15. srpna.
Válečná výprava spojených států kul-
turních má prý dnes do hlavního města
obrovské říše středu již jen 25 kilometrů.
Je to pouhý skok do města, v němž sou-
středěna všechna moc ohromného císařství
Spojená vojska, jimž veleti bude pruský ge
nerá! Waldersee, vrhnou se na Pekin, do-
budou ho, zatknou vítězné prapory na
troskách císařského města, zkrotí zpup-
nost čínské »státní rady«, ztrestají krutě
boxery — a — tu stojíme před velikou,
důležitou otázkou: Co potom?
Představme si vznik nynější »zápletky«
a vizme činitele v ní zúčastněné. Čína je
prastarým, svérázným státem se zvláštním
docela kultem. Jakkoli se ve svých zásadách
mravných nelíší vyznavači Konfuciovi valně
od učení křesťanského, jest uloženo přes to
v náboženství, k němuž se hlásí a které
průběhem doby od své původní ryzosti a o
učení zakladatelů, jako každé jiné nábo-
ženství, valně se odchýlilo, tolik zvláštností
zevních, že se v nich vlastní náboženský
obsah utápí. Náboženská různost a vedleté
vědomí Číňana, že je kulturně nejstaršíma
při tom největším národem světa, naplňuje
jej takovou hrdostí, že ďomnívá se býti
panem všehonííra a že je povinností všech
národů ostatních klaněti se jeho velikosti,
moci a slávě.
Však říše tak veliká a mocná skorem
s půl tisícem millionů obyvatelů a následkem
toho s nezměrnými svými potřebami, nemohla
zůstati mimo dosah západní spekulace.
Konfucius
Číňan
Praha
spojený stát
Waldersee
Peking
Čína
6
article
Byli to, jako v podobných případech,
vždy missionáři, již cítili touhu i povinnost
oblažiti Činu a její obyvatelstvo učením kře-
sťanským.
Nepopíráme jim ani dost málo odvahu
a zanícenost pro vznešené jejich povolání, ale
na druhé straně chápeme odpor obyvatelstva
čínského oproti těmto šířitelům učení nového,
kteří na mnoze nepočínali si s náležitým
taktem a nezůstali v mezích náboženského
působení. Jest přirozeno, že ve snaze, učiniti
křestanství populárním, zásady jeho appli-
kovali na otázky všedního života. A právě
v této snaze vyvolali rozhodný odpor strážeů
starých čínských tradic a povolaných hájitelů
světového názoru budhistického. Jinými slovy,
missionáři pletli se do otázek týkajících se
veřejně moci, zlehčovali staré činské zvyky,
vlastně zlozvyky, uváděli novoty v poměr
manželský a příbuzenský vůbec a následek
toho byla hluboká nenávist, jež v nejednom
případě propukla v divoké pronásledování
missionářův a s nimi cizích i čínských kře
sťanů. Divmež se tomu! U nás sice šiřitele
náboženství cizích netrestají se ztrátou života.
nestínají se a nečtvrtí, ale zle by pochodil
komu by na příklad napadlo, dělat v Rakou-
sku apoštola pravoslaví.
Po missionáři přišel kupec. Z počátku
byl hostem milým. Přivážel peníze a různé
neznámé příjemnosti ze západu a odvážel za
to zboží před tím téměř neprodejné. Však
s kupcem dostavil se též jeho personál.
vznikla faktorie a z této celé kolonie. Ta
uclivátila nejbezpečnější, největší přístavy,
Raka
7
article
v těch se zahnízdila a shrnula na sebe vše-
chen dovoz a vývoz. Konec konců byl, že
staré císařství donuceno bylo státu, jenž své
poddané v tomto obchodu chránil, nejen pří-
stav postoupiti, než i veliký kus země v po-
Mohli-li si to dát líbiti stát s tak velikým
sebevědomím, a jestli přivolil k tomu djungli
yamen ve své okamžité slabosti, jiný mělo
o tom soud obyvatelstvo. Obyvatelstvo se
bouřilo, neboť poznalo s hrůzou též následky
nových poměrů. Bílí ďáblové přinesli mu
nejen věci dobré a užitečné, ale též hříchy ci-
vilisace a ty zrovna tak jak v Africe, jevily
se též v Asiii, s tím ovšem rozdílem, že
černí slaboši v temném světa díle proti nim
nereagovali, kdežto v Číně staly se příčinou
kvasení v obyvatelstvu, jež trvá tak
dlouho jako styky Evropy s touto
zemí vůbec. Není to poprvé, co některý
stát evropský nucen byl vypraviti se do Číny
hájiti své zájmy, a je zajímavo, že Japonsko,
sotva se přizpůsobilo na stát a společnost
evropskou a moderní, ihned se dostalo s Čí-
nou do sporu a do vojny. Na svém pochodu
z Tjentcina do Pekina dobyli spojenci na
příklad města Palikao. Tam utkali se již
v roce 1860 Francouzi s čínským vojskem
či vlastně s tatarskými jezdci, jež na hlavu
porazili. Dle toho města stal se pak známý
z roku 1870 francouzský generá! Cousin-
Montauban hrabě z Palikao. Angličane
vedli s Číňany několik válek. Co dnes se
děje, není tedy novinkou.
Francouz
Cousin
Angličan
Číňan
Afrika
Čína
Evropa
Japonsko
Pekina
Palikao
Montauban
8
article
Nu a co stane se, když spojená vojsk
skutečně vtrhnou do Pekina a ho dobudou
Co si počnou se svým vítězstvím, jak ve
skutek uvedou, proč vlastně válku vedou
jak pojisti si nahradu za oběti hmotné a na
krvi, jež s touto válkou jsou spojeny? Před-
pokládáme, že výprava skončí vítězně aže
jim Číňané, což není ostatně vyloučeno, ne-
připraví nějaké nemilé překvapení?
Kdo odváží se zodpověděti dnes tuto
otázku.
Především bude nutno vypátrati někoho,
s nímž by se po čínské porážce o smín
mohlo smlouvati a který způsobilý je po-
skytnoutí záruku, že také splněno bude, co
se vyjedná.
Kdo je dnes v Číně válečnou stranou
Proti komu vlastně vypravena byla evropská,
americká a japonská vojska do říše střédu?
Proti panujíci dynastii, neb proti revoluci
S kým vyjednávat? S císařem, o němž
tvrdí, že to nezpůsobilý k myšlence, vy-
sílený mladík, nebo s prohnanou císařovnou
matkou, která přes to, že dle zpráv z Číny
nejméně desetkrát už se otrávila, pořád
má se dobře? Či s oním princem boxer-
ským, který se pokládá za strůjce nynějšího
povstání? Neb s jediným prý poněkud pří-
stupným státníkem Lichunčanem, který zrovna
tolik chuti má v průvodě čínského vojska
putovati do Pekina, jako evropská vysla-
nectva putovati v témž průvodě z Pekina?
A jak dlouho v dosavadní síle smí se
zdržeti vojsko spojenců v městě čtyřikráte
tak velkém jako Paříž a s větším ještě po-
čtem obyvatelův, od moře více než sto kilo-
metrů vzdáleném? Stačí-li na Pekin, nestačí
Číňan
Lichunčan
Čína
Pekina
Paříž
Peking
9
article
zadí.
k další akci, aby ale k ní stačilo bude nutno
sesíliti je aspoň na počet trojnásobný.
Jsou-li ale drahy války domácí, jsou ne-
poměrně dražší války koloniální, pro ty žáda!
by Montecuccoli ne třikráte, nýbrž nejméně
desetkráte peněz!
A tu jsme u druhé neméně závažné
otázky!
Jest konečný cíl všech spojených států
pokud se týče Číny a nynější čínské výpravy.
totožný? Pokud známo, propukávají v ohledu
tom difference již nyní. A jest to přirozeno
Různé státy oproti Číně v různých žijou po-
měrech a co by v instrumentu míru jednomu
prospělo, bylo by na úkor druhému. A stát
ten by se poděkoval, kdyby za ohromné vý-
daje a oběti válečné na lidech a statku měh
míti — škodu.
Poměr Anglie k Číně je na příklad zcela
jiný než poměr Ruska a že Německo má své
zvláštní stanovisko, to prozradil již jeho
mnohomluvný panovník.
A právě v tom spatřujeme nebezpeč
další a neblahy zárodek sporů, kter
možná vyrovnány budou na dějinném jevišti
nám mnohem bližším, než je Čína.
Je zajímavo, že příčinu k velkým válkám
v poslední době téměř z pravidla hledati
dlužno v menších konfliktech předcházejících.
Válku v roce 1859 předcházely potyčky
v Italii, válce vr. 1866 předcházela výprava
šlesvicko holštýnská, u Králové Hradce hle-
dati sluší příčinu ke katastrofě sedanské,
válce rusko turecké předcházela potyčk
srbsko-turecká.
A proto, kdo ví, co zrodí se z výpravy
činské?
Montecuccoli
Ruska
Čína
Anglie
Rusko
Německo
Italia
Hradec
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 15. srpna. (Program dra.
K örbra.) Dnešní vídeňské listy mají v celku
souhlasně zprávy z Išlu o dalších“ plánech
kabinetu Körbrova. Dle »N. W. Tagbl. « a
»Volkszígu.« otázka svolání říšské rady není
dosud definitivně rozřešena, poněvadž je pod-
mínéno některými předpoklady. Dr. Körber
soudí, že by bylo marno svolávati říšskou radu,
nebude-li předem zabezpečen klidný průběh
jednáni. Parlament má býti svolán jen v tom
připadě, doslane-li se předsedovi ministerstva
určité záruky, že se říšská rada uchopí praci.
na ni čekajících, nejen klidně, nýbrž i vážně
pilně. Aby si zjednal juto jistotu, dr. Körben
bude vyjednávati s věnikajícími členy všech
politických stran, vyloží jim svůj názor na
příští činnost parlamentu a vyžádá si jejich
minění. Od výsledků tohoto jednání bude pak
záviseti svolání sněmovny. Ukáže-li se výsledek
vyjednávání záporným, nebude říšská rada vůbec
svolána. Neví se dosud jistě — sdělují išelstí
zpravodajové dále — jakých prostředků se vláda
uchopí v tomto případě, ale některé známky
nasvědčují prý tomu, že se v prvé řadě obrálí
zření k často již jmenovaným oktrojírkám a
k rozpuštění říšské rady. Ve vládních kruzíeh
kojí se prý však nadějí, že na tuto možnost
vůbec ani nedojde.
Dr. Körber zmíní se prý za svých roz-
hovorů s jednotlivými poslanci také o osnovách
zákonů, jež hodlá předložiti říšské radě v příštím
zasedání. Dle toho, jakých odpovědí se mu
N W Tagbl
Volkszíg
doktor
Körber
Körben
Praha
Išlu
11
article
dostane, nastane rozhodnutí, mají li se sněmovně
předložiti také jazykové osnovy v pozměněno
formě. Rozhovory, jež prý započnou v nej-
bližších dnech, budou se týkati především mož-
nosti klidného sněmování; o utvoření »nové
pracovní většiny« nebude zatím řeči.
Dle jmenovaných výše listů byl dr. Körber
tentokrát už naposled v Išlu; starý »Tagbl.«
sděluje naproti tomu, že konečné rozhodnutí se
stane v září po velkých manevrech a že
dr. Körber pojede za tím účelem v září ještě
jednou do Išlu.
Jednání dra. Körbra s vůdci politiekých
stran fakticky už započalo. Bar. Chlumecký.
patrně na pozvání Körbrovo, přijel z Úže do
Islu a měl tam delší poradu s Körbrem. Vy
žádal li si dr. Körber od tohoto starého pleti-
cháře naučení, jak se má chovati ve svých roz-
hovorech s ostatními poslanci, můžeme býti při-
praveni na příjemná překvapení.
V Praze, 14. srpna. (K česko- pol-
skému sporu na Těšínsku.) »Glos
Narodu«, navazuje na naši předešlou zprávuo
této věci, navrhuje, aby se co nejrychleji se-
stavil z českých a polských důvěrníků ve Slez-
sku výbor, jenž by připravil velký česko-polský
sjezd v Těšíně, na němž by se pojednalo o této
palčivé otázce a uvedla se v život nezbytná
smírčí instituce. »Byl by to čin, — praví »G1.
doktor
Körber
Išlu
Praha
Těšínsko
Těšín
Glos Naroda
G 1
12
article
Nar.« — praktické uskutečnění svazku národů
slovanských, vážná manifestace proti Němcům,
kteří si našich úsili z pravidla málo váží, jsouce
zvyklí, že zřidka vykroči z mezl platonických
řečí a rukou tisknutí.«
V téže věci píše nám poslanec I g ná
Hořica:
Krakovský denník »Glos Narodu« po
několik let již s horoucností v listech polských
dosti řídkou bojuje za shodu česko-polskou.
V této záslužné činnosti zakřikli ho už něko-
likráte různí lidé, kteří snad ani ne takze
zlé vůle, jako ze zvyku hledi na Slezsko jako
na území, kde buďto rozhodovati budou Němei
anebo — Poláci. »Jaká shoda česko-polská,«
ozval se ještě nedávno hlas, »když nám Če-
chově rvou Slezsko? Ať nám vydají Slezsko, a
potom . . «
Ale »Glos Narodu« nedal se zakřiknouti,
nýbrž vyslal do Slezska jednoho z nejlepších
svých lidí, dra: Vlad. Levického. Výsledek cest
tohoto publicisty je pro nás velmi uspokojivý.
Němec
Glos Naroda
Polák
Al
Vlad
Nara
Slezsko
13
article
Pan dr. Levický napsal o tom do svého listu
několik pěkných článků, v nichž není ani stopy
po onom rozdráždění, na jaké jsme uvykli v pol-
ských listech, kdykoliv šlo o Slezsko. Pan dr.
Levický, jako muž dobré vůle, prohlédl si bo-
jiště českopolské, aniž se dal strhnouti vášní
strannickou. Nejde mu o válku, nýbrž o smí
Dobré vůle p. dra. Levického tím víe
musíme si vážiti, poněvadž právě v posledníeh
dvou letech přiostřil se boj o rozhraní česko-
polské způsobem povážlivým. Mlá-li se z boje
tohoto vyvinouti dorozumění, nezbývá, než při-
stoupiti na návrh dra. Levického, a povolati
jakýs rozhodčí soud, v němž by Češi a Poláci
ze Slezska, a na to právě my klademe oproti
dru. Levickému velkou váhu, měli toliko hlas
poradní.
Odůvodníme ihned svoje stanovisko. Ny-
nější urputný boj o Doubravu, Lazy a Orlovou
ruší přes to, že po leta čeští a polští poslanci
na sněmu slezském mají s polečný k l ub
V drobném prodeji:
ranni číslo o sobě . . . za 9h
odpolední
. . . za 2 b
Ve filialkách na venkosá
ranní č1slo. . . . . .
vdpolední . . . . . . .
Inserát
platí se hotově tapřed.
Předplasení a inserty pžijímá »dmini-
strace v Marisnské ulici č. 3.
Tam nachizají sa tž redakee.
tiskárnn s szpedise , Národnich Llsta
Rukopisy ne novranej.
Slezsko
doktor
levický
Čech
Polák
Laza
Slezsko
Orlová
Marisnský ulice
14
article
a přes to, že mají společný klub, mohly se
přihoditi věci tak nápadné, jako že při boji
v Michálkovicích na jedné straně stál domácí
živel český, na druhé straně s fanatickou
svorností Němci, židé a — Poláci. Stalo sel
Nechceme rozdírat bolestnou ránu vzpomínkou
na Michálkovice, ač to bohužel není případ
ojedinělý, nýbrž — typ, který v daleko oškli-
vějším způsobu jeví se v Doubravě, kde celý
boj točí se kolem ošemelnosti správce školy,
jenž už tolik zla způsobil ve stycích česko-
polských. Avšak — jaká cesta vede k nápravě
do budoucna?
Články p. dra. Levického padají do doby,
kdy u nás vyšla pozoruhodná publikace vě-
decká, »Rozbor podřeč! horno-
ostravského ve Slezsku« (autor
prof. Jan Loriš v Rakovníku). Ať se v Kra-
kově utvoři kroužek lidí věci znalých, kteří by
podali své dobrozdání o knize pana prof. Lo-
riše. On přesně stanoví rozhraní národnosti
polské a české od hranic uherských až k Odře,
beze zření k historickému a současnému roz-
pjetí češtiny na Téšínsku. Ať polští učenci dají
odpověď na knihu p. prof. Loriše, třeba po
úradě se svými důvěrníky slezskými. My pak
postaráme se o dupliku a — snad dojde k de-
markační čáře, která alespoň potud by měla
velký význam, že by veřejnost česká i polská
vždy věděla, co je rvačka místní, a co boj
o rozhraní. Potom by se s obou stran
dalo snadněji pracovati o smír a z každé
osobní pračky nedělala by se velká věc, která
užírá shodu česko-polskou. Pan dr. Levický
nám jistotně porozumí, neboť zná bojiště a není
předpojat. Ať tedy dokončí dílo svoje. Ať nám
Krakov odpoví na knihu prof. Loriše, ať na-
stoupí jedině správnou cestu k poctivému do-
rozuměníl
Němec
Polák
profesor
Loriš
Lo
doktor
levický
Michálkovice
Slezsko
Rakovník
Odra
Krakov
Téšínsko
15
article
Z Vídně, 15. srpna. (Dr. Ebenho ch
opět promluvil.) Podmínky, jež pře
časem diktoval dr. Ebenlioch pro případ obno-
vení staré vělšiny pravice a odpovědi, jichž se
mu na podminky ty dostalo, přiměly člena re-
dakce »Volks-Zeitungu«, aby se dra. Ebenhocha
optal, trvá-li i nyní na svých podmínkách. Od-
pověď byla kladná. Dr. Ebenhoch se diví, jak
je možno svolávati parlament za nynějších po-
měrů, které nejsou o nic lepší, naopak spiše
horší, než byly na jaře. Proto trvá při své
radě, aby vláda oktroyovala jednací řád i ja-
zykový zákon a teprv potom vyjednávala se
stranami za účelem sestavení nového, koaličního
ministerstva, v němž by nalezli místa členová
všech velkých politiekých stran. Obnovení staré
většiny pravice má dr. Ebenhoch nyní za ne-
včasné, poněvadž by vzbudilo nejrozhodnějšl
odpor na levici. Pokud se týče přijetí nás Čechů
do většiny, opakoval dr. Ebenhoch své staré
podmínky, totiž: 1. Zanechání obstrukce.
2. Žádný odpor proti vyříze n
státních nezbytností. 3. Žádný
odpor proti projednání inve-
stičních předloh. 4. Připuštěni
porad oosnově jazykového zá-
kona a 5. žádný odpor proti nyni
trvajíci německé státní spro-
a tředkovací řeči, Za těchto podmínek
byl by dr. Ebenhoch hotov milostivě podporo-
vati ve výboru některá česká podání stran
změny jazykové osnovy.
Ebenlioch
doktor
Ebenhoch
Čecho
Vídeň
VolkZeitung
16
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Nejnovější české „dějiny“.
Od třiceti let zjevna jest snaha mezi na-
šimi milými krajany druhé národnosti, vtisknouti
slavným dějinám českého národa ráz dějin ně-
meckočeských, při čemž by přisouzena byla
Němcům úloha činitele historicky vedoucíhoa
Čechům úkol více měně trpný, aby tak získány
byly právně-historické základy pro politické
praetense Čechončmeů. Jest to škola, již založi
Höfler a k níž počítají se Lippert, Loserth,
Büdinger, Gradl, Tupelz a nejnověji Bachmann
i Bratholz. Známý spolek pracuje po mnohá
již desítileti energieky v tomto směru a cizina
pohříchu kromě řídkých výjimek čerpá vědění
své o našich dějinách z tohoto stranného, kal-
ného pramene.
Přední překážkou tohoto směru ne histori-
ckěho, nýbrž historii dělajícího, jest německé
vydání dějin českých od Františka Palackého,
poněvadž přináší všechny údaje pramenné
dává tudíž možnost vědecké kontroly. Seriosni
badatelé jinonárodní dotud vesměs opírali seo
slavné dílo toto, k malé radosti politisujících
česko-německých historiků. Ježlo málokteří z
těchto byli znalí diplomalické stránky jazy ka
českého, neodvážil se dlouho nikdo díla, které
by alespoň rozsahem a vnější formou mohlo
býti s Palackého veledílem srovnáváno. Schle-
singrův spis, obrácený hlavně proti oblibenému
přiručnímu dějepisu Tomkovu, nedošel uznáni
ani v kruzích německých. Vážnější byl Lipper-
tův spis o sociálních dějinách českých, ježto
spisovatel osvojil si znalost jazyka českého
nad to u věcech politických i vědeckých hleděl
zaujati samostatné a celkem méně stranné stano-
visko. Také přijal Lippert poučení z české strany
ve příčinách mnohých, což ovšem v krůzích
německých bylo jemu zlým vykládáno.
Němec
Čecho
Höfler
Lippert
Loserth
Büdinger
Gradl
Tupelz
Bachmann
Bratholz
Palacký
Tomkův
Čechončme
17
article
Jinou cestou dal se dr. Adolf Bachmann,
professor rakouského dějepisu na německé uni-
versitě zdejší. Všechny jeho práce, pokud o dě-
jinách českých jednají, řídí se týmž hledištěm
umenšiti historického významu českého národa.
strhati slávověnec, jejž nestranná historie kolem
skrání prvých mužů minulosti naší uvila, odnít
národu českému význam výlučného historického,
státotvorného i kulturního činitele v této zemí
a učiniti z německých přistěhovalců, kteří za
určitých a časově nedlouhých period, a sice
vždy za úpadku politického, k jakémusi vý-
znamu v Čechách dospěli, historického činitele
ne snad národu českému stejnorodého, nýbrž
nad něj politicky i kulturně povýšeného a sní-
žiti historický, samoslatný stát český, na slo-
vanském základé vzniklý, na podřizené knížectví
říše německé. S tohoto logicky i věcně faleš-
ného stanoviska k dějinám českým přihlížeje,
potkal se již Bachmann s častými projevy opráv
něného odporu. Připomínáme jen sofistický jeho
výklad o dějinách krále Jiří z Poděbrad ao
obsahu jeho korunovační přísahy zvláště.
doktor
Bachmann
Jiří
Čechy
Poděbrady
18
article
Než Bachmann nedal se vážnou kritikou
vyrušiti z díla svého a odhodlal se, čeho posud
nikdo před ním z Němců nepodnikl, sepsati dě-
jiny české ve velikém stilu, jichž prvý díl,
jdoucí až do r. 1400, právě objevil se na trhu
knihkupeckém *) a jest částkou veliké sbírky
dějin evropských států, založené kdysi Heererem
a Uckertem. O úkolu svého spisu neponechává
Bachmann nikoho v pochybnostech, neboť jižv
předmluvě způsobem nehrubě taktním staví se
proti Palackému a nepokrytě dává na jevo ne-
vrlost svou, že slavné historické dílo největšího
Čecha nové doby »v pátém nezměněném vydání
vrhá se v lid«; nad to pak přímo vypovídá, že
nechce psáti ani dějin Čechův ani Němců, nýbrž
prý chce podati to, »co ten i onen národ pa-
mětihodného vykonal, oč se snaží a čím nyní
jsou.«
Na pohled jest úkol tento objektivní; byl
zajisté vůdčí myšlenkou i Palackému i Tomkovi,
neboť i tito badatelé věrně ve spisích svých při-
hlížejí k účasti Němců v dějinách českých
ovšem k účasti skutečné, která ale nemá větší
váhy než na příklad účast Němců v dějinách
uherských anebo Mongolů v dějinách ruských.
Také vnější stránka má býti dokladem Bach-
mannovy historické objektivnosti, proto okázale
pod čarou cituje novější historická díla česká,
ano podává z nich i české úryvky. Ovšem děje
se tak se zřejmým úmyslem, aby význam če-
ských vývodů zmenšen byl stálým srovnáváním
s výklady historiků německých, k nimž připočí-
tává i každý bezcenný článek programový, ano
i feuilletony novinářské. Že Bachmann všechny
své práce s platnosti autoritativnou uvádí a
jimi výborně podepřené důvody jiných zvrátiti
se snaži, netřeba dokládati. Že nejde Bachman-
* Geschichte Böhmens. Von Adolf Bachmann
Erster Band (Bis 1400). Gotha, Friedrich Andreas
Pontes. 1899. Str. 911
Bachmann
Němec
Palacký
Čechův
Tomek
Mongol
Bach
Bachman
Bis
Friedrich
Andreas
Pontes
Gotha
Geschichte Böhmen
Erster Band
19
article
novi o rozšíření anebo vytřibení historických
názorů výsledky učenců českých, prokazuje ne-
dbalý jeho způsob cilování, zjevný ze jmen
znetvořených, jako Truchlař, Strnadt a p., jakož
i z nesčislných věcných chyb, které se hemží
v českých citátech jeho. Soudný čtenář nemůže
se zbýti dojmu, že děje se tak zúmysla, s ten-
denci průhlednou, aby česká čásť jeho pramenů
byla v očích německého čtenářstva snížena
tak »nestejnocennost« obou národů coram orbi
manifestována.
Své tendenční, politisující slanovisko pro-
jevuje Bachmann zjevně ve vnitřní stavbě spisu
svého. Kdo pozorně pročte jeho spis — pro
Čecha dějin svého národa znalého úkol to ne-
malý, poněvadž na každém téměř listu ubíhá
v pokušení domnívati se, že nečte vědecké
dílo, nýbrž pamílet s určitým cílem politi-
ckým — nabude dojmu, že dějiny Bach-
mannovy jsou v tuhé souvislosti s pověstným
svatodušním programem, majíce býti histori-
ckým podkladem pro zamýšlenou konstrukci
zvláštního německého územi v Čechách. Jako
červená nit zajisté projímá veškeren Bachmannův
spis dvojí stranné, vědecky nepřipustné slano-
visko, všem historickým vědomostem odporujícía
předpoklad totiž, že německá tak zvaná »državae
trvá v Čechách bez přetržení od počátků histo-
rických, chronologicky o mnohá století český
ráz země předcházejic, a že od dob Karla Ve
likého jest stát český po všechny časy příslušen-
stvím a částkou říše německé.
Bachmann
Čecho
Bach
Bachmannův
Karel
Čechy
20
article
Skvostnou ukázkou objektivnosti, jakou
býti nemá, jest Bachmannova stať o Marko
mannech. Zprávy starých o tomto germánském
národě, který na kratičký čas, za dob Augu-
stových a Tiberiových, sloučil osudy své s dě-
jinami vlasti naší, jsou velmi chudy, neměně
i výsledky zkoumání archaeologického, jemuž
dotud kromě hradiště u Stradonic, nenadál u
zkázou zničeného, a některých sporadických
hrobů žádnou stopu po markomannské žítí v Če-
chách na den vynésti se nepodařilo. Jednotlivé
nálezy hrobové, které liší se typem i od kost-
rových pohřbů keltských i od slovanských po-
pelnie, lze toliko obecné Germánům přičítati
pokládají se vůbec za zbytky z dob stěhování
národů.
Také na Moravě archaeologové pobyt Kvádů
zamítají, kdežto skutečné stopy Markomannůva
Kvádů vyskytují se doposud toliko na levém
rakouském Podunají. Tyto spolehlivé údaje ale
Bachmannovi neimponují. Jemu jedná se o důkaz
Bachmannův
Tiberiův
Germán
Kvád
Bachmann
Stradonice
Morava
21
article
že germanšti Markomanné založili v Čechách
to na pevných kulturních základech státní útvar,
který potrval až do polovice VI. stoleti! A jak
při tom konstruuje si dějiny! Jest zajímavo,
kterak ličí Markomanny, jejich řády a vzdělanost
jakkoli to, co o nich positivně víme, sotva by
pokrylo dvě stránky tisku a týká se obou ger-
mánských národů, sídla svá hojně měnivších.
Objektivnímu historiku tomuto nepřekážejí ani
zprávy zeměpisce Ptolemaia, který v Čechách
zná veliký národ Boiochaimů, t. j. obyvatelů
Bojohěma. Ani archaeologové z nepochybně zji-
štěných nálezů shledávají, že současně s těmito
Boiochaimy v Čechách vyskytují se hromadné
nálezy ryze slovanského původu, že tudíž tito
Boiochaimové jsou předky nynějšího českého
obyvatelstva, Bachmann sice nemůže popřiti, že
tu obyvatelstvo jakési žilo, jež nemůže s Marko-
manny stotožňovati, ale věren jsa předpojatému
svému stanovisku, ignoruje zprávy, které o ná-
rodním jeho příslušenství určitý soud pronésti
dovolují. Bachmann v dějinách českých nezná
slavných slovanských pohřebišť u Dobřichova
a na Třebícké, určitě do doby Antoninů zařa-
děných, ale namáhá se v potu tváří dokazovati,
že od Cheba až po Vary Karlovy ano i po
Kadaň zachovala se nepřelržitě německá sídla
od markomannských dob až po naše časy.
Markomanný
Ptolemaios
Bachmann
Karlův
Čechy
Dobřichov
Vara
Kadaň
22
article
Neméně zajímavy jsou Bachmannovy vý-
vody o poměru Čech k říši německé. Jemu
jsou Čechy od dob Karla Velikého zemí Ně-
mecku poplatnou, která za slavných dob Bole-
slavoveů dočista byla podřízena (l) i dozoru vé-
vod bavorských — doklad z pramenův ovšem
velemoudře opomenut — načež za knižete Ol-
dřicha dostalo se Přemysloveům té vzácné vý-
hody — do slova vzato — že stali se vévody
německé říše. Na tomto stanovisku založena
jest veškera osnova Bachmannova spisu, při
čemž prameny nepohodlné buď se umlčují, což
velice pohodlné, buď se sofistiky vykládají, což
jest vědecky zavržení hodno.
Nemůžeme v rámci této zprávy reagovati
na všechny podpory Bachmannových vývodův.
konstatujeme alo, že český poplatek Karlu Veli-
kému jest velikou historickou lži, poněvadž nikdy
nebyl žádán, nikdy nabízen, nikdy placen, že
Bachmann sám nazývá stát český »říší«, »mon-
archil« a že nemůže umlčeti momentů, které
jsou nepopiratelné indicie samostatnosti českého
státu. Míníme naprostou samostatnost v zákono-
dárství, soudnietví a zemské správě, které ne-
bylo lze nabyti žádné části ríše německé, titul
Bachmannův
Veliký
Bol
Karel Veli
Bachmann
Čechy
Ola
23
article
královský, od německých panovníkův udělený,
jehož získati nepodařilo se ani Habsburkům ani
Karlu Smělému ani Hobenzollerům, výlučné
právo regalií českých panovnikův a právo vydr-
žovati si stálé prokuratory při kurii papežské.
Papežské listiny, jichž se Bachmann dovolává,
neuznávají jakékoli závislosti Čech na říši ně-
mecké. Poplatnost Čech Německu od r. 928 do
r. 1086 neinvolvuje žádnou státoprávní závis-
lost, neboť dle logiky německých historiků mu-
sili bychom tvrditi, že byl Jindřich Ptáčník
v l. 924—933 vasallem Maďarův a Polácí od
r. 1054 až do konce XII. stol. že byli vasally
Čechů, poněvadž zavázáni byli poplatkem. Byli-li
češti panovníci od r. 1086 zavázáni stavěti 300
jezdců k římským jízdám králů německých, byl
to mezinárodní závazek, zvážený osobním prá-
vem jejich, když z čestné hodnosti číšnické vy-
vinulo se právo kurfürtské.
Habsburk
Smělý
Hobenzoller
Bachmann
Čo
Ptáčník
Maďarův
Čecho
Německo
24
article
Takovým tonem pojednává Bachmann o
dějinách našeho národa. Zajisté z povolané
strany dostane se zasloužené odpovědi ku všem
těm přečelným omylům a zůmyslným paděl-
kům dějinným, jichž se Bachmann dopustil.
Ale hnusem naplniti musí čtoucího jedovalé
záští Bachmannovo proti jedinému historickému
národu této země. Kdežto suroví Markomanné
a ministeriálové Karloveův i králů německých
jsou jemu pravými chevaliery dle pravidel vy-
vinutého rytiřství a dvory jejich vzorem dvo-
řanského způsobu, ličeni jsou předkové naši
tak, jako by v loupeživosti a ukrutnosti neza-
dávali ani Hunnům ani Avarům. Bachmann
vytrhuje násilně předky naše z kulturního
rámce středověkého a stavi činy jejich v pro-
tivu činům všech ostatních národů. Jemu ne-
jsou známy hrozné pleny germánských
Normannů, kteři r. 1084 neušetřili ani Říma
před tváří sama Řehoře VII., on nestydí se
bestiálné jednání Otty braniborského za nezleti-
losti Václava II. vydávati za nutné opatření
proli loupeživosti českých pánů (l), on patrne
zatají v líčení husitských válek nevyslovitelné
ty strasti, jež lidu českému působily hordy ně-
meckých križákův a později, za dob krále Jiří
z Poděbrad, roty bavorských leolarů, kteří v
Kolovči hlavami českých ditek jako míči po
sobě házeli.
Než dosti již toho — každý zajistě učinil
si již soud o vznešené vědě, již tento německý
historik ze strannických ohledů prostituuje.
Bachmann
Bachmannův
Karlovův
Ott
Václav II
Jiří
Řím
Poděbrady
Koloveč
sám Řehoř