ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 27dde670-727b-11dc-b6cf-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 58, person 99, work 6, org 2
1 masthead
Ročník XXX
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 16 srpna 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 225
4 article
Na ranní a odpol. Histy pěedplácí se: v Praze v admlnistracl na měn- ns čtrrt leta . . . . 8 K — s drojí donáškou na miěsle sa čtvk lata . . . . 7 k 60 vo dllalkáchi na měele . . . . . . 9 K 80h Poštont něsíe čtrrt tota . . . . 9 K 80 s dvejí zásilko nt .: : . k o
Praha
5 article Co potom?
Co potom? V Praze, dne 15. srpna. Válečná výprava spojených států kul- turních má prý dnes do hlavního města obrovské říše středu již jen 25 kilometrů. Je to pouhý skok do města, v němž sou- středěna všechna moc ohromného císařství Spojená vojska, jimž veleti bude pruský ge nerá! Waldersee, vrhnou se na Pekin, do- budou ho, zatknou vítězné prapory na troskách císařského města, zkrotí zpup- nost čínské »státní rady«, ztrestají krutě boxery — a — tu stojíme před velikou, důležitou otázkou: Co potom? Představme si vznik nynější »zápletky« a vizme činitele v ní zúčastněné. Čína je prastarým, svérázným státem se zvláštním docela kultem. Jakkoli se ve svých zásadách mravných nelíší vyznavači Konfuciovi valně od učení křesťanského, jest uloženo přes to v náboženství, k němuž se hlásí a které průběhem doby od své původní ryzosti a o učení zakladatelů, jako každé jiné nábo- ženství, valně se odchýlilo, tolik zvláštností zevních, že se v nich vlastní náboženský obsah utápí. Náboženská různost a vedleté vědomí Číňana, že je kulturně nejstaršíma při tom největším národem světa, naplňuje jej takovou hrdostí, že ďomnívá se býti panem všehonííra a že je povinností všech národů ostatních klaněti se jeho velikosti, moci a slávě. Však říše tak veliká a mocná skorem s půl tisícem millionů obyvatelů a následkem toho s nezměrnými svými potřebami, nemohla zůstati mimo dosah západní spekulace.
Konfucius Číňan Praha spojený stát Waldersee Peking Čína
6 article
Byli to, jako v podobných případech, vždy missionáři, již cítili touhu i povinnost oblažiti Činu a její obyvatelstvo učením kře- sťanským. Nepopíráme jim ani dost málo odvahu a zanícenost pro vznešené jejich povolání, ale na druhé straně chápeme odpor obyvatelstva čínského oproti těmto šířitelům učení nového, kteří na mnoze nepočínali si s náležitým taktem a nezůstali v mezích náboženského působení. Jest přirozeno, že ve snaze, učiniti křestanství populárním, zásady jeho appli- kovali na otázky všedního života. A právě v této snaze vyvolali rozhodný odpor strážeů starých čínských tradic a povolaných hájitelů světového názoru budhistického. Jinými slovy, missionáři pletli se do otázek týkajících se veřejně moci, zlehčovali staré činské zvyky, vlastně zlozvyky, uváděli novoty v poměr manželský a příbuzenský vůbec a následek toho byla hluboká nenávist, jež v nejednom případě propukla v divoké pronásledování missionářův a s nimi cizích i čínských kře sťanů. Divmež se tomu! U nás sice šiřitele náboženství cizích netrestají se ztrátou života. nestínají se a nečtvrtí, ale zle by pochodil komu by na příklad napadlo, dělat v Rakou- sku apoštola pravoslaví. Po missionáři přišel kupec. Z počátku byl hostem milým. Přivážel peníze a různé neznámé příjemnosti ze západu a odvážel za to zboží před tím téměř neprodejné. Však s kupcem dostavil se též jeho personál. vznikla faktorie a z této celé kolonie. Ta uclivátila nejbezpečnější, největší přístavy,
Raka
7 article
v těch se zahnízdila a shrnula na sebe vše- chen dovoz a vývoz. Konec konců byl, že staré císařství donuceno bylo státu, jenž své poddané v tomto obchodu chránil, nejen pří- stav postoupiti, než i veliký kus země v po- Mohli-li si to dát líbiti stát s tak velikým sebevědomím, a jestli přivolil k tomu djungli yamen ve své okamžité slabosti, jiný mělo o tom soud obyvatelstvo. Obyvatelstvo se bouřilo, neboť poznalo s hrůzou též následky nových poměrů. Bílí ďáblové přinesli mu nejen věci dobré a užitečné, ale též hříchy ci- vilisace a ty zrovna tak jak v Africe, jevily se též v Asiii, s tím ovšem rozdílem, že černí slaboši v temném světa díle proti nim nereagovali, kdežto v Číně staly se příčinou kvasení v obyvatelstvu, jež trvá tak dlouho jako styky Evropy s touto zemí vůbec. Není to poprvé, co některý stát evropský nucen byl vypraviti se do Číny hájiti své zájmy, a je zajímavo, že Japonsko, sotva se přizpůsobilo na stát a společnost evropskou a moderní, ihned se dostalo s Čí- nou do sporu a do vojny. Na svém pochodu z Tjentcina do Pekina dobyli spojenci na příklad města Palikao. Tam utkali se již v roce 1860 Francouzi s čínským vojskem či vlastně s tatarskými jezdci, jež na hlavu porazili. Dle toho města stal se pak známý z roku 1870 francouzský generá! Cousin- Montauban hrabě z Palikao. Angličane vedli s Číňany několik válek. Co dnes se děje, není tedy novinkou.
Francouz Cousin Angličan Číňan Afrika Čína Evropa Japonsko Pekina Palikao Montauban
8 article
Nu a co stane se, když spojená vojsk skutečně vtrhnou do Pekina a ho dobudou Co si počnou se svým vítězstvím, jak ve skutek uvedou, proč vlastně válku vedou jak pojisti si nahradu za oběti hmotné a na krvi, jež s touto válkou jsou spojeny? Před- pokládáme, že výprava skončí vítězně aže jim Číňané, což není ostatně vyloučeno, ne- připraví nějaké nemilé překvapení? Kdo odváží se zodpověděti dnes tuto otázku. Především bude nutno vypátrati někoho, s nímž by se po čínské porážce o smín mohlo smlouvati a který způsobilý je po- skytnoutí záruku, že také splněno bude, co se vyjedná. Kdo je dnes v Číně válečnou stranou Proti komu vlastně vypravena byla evropská, americká a japonská vojska do říše střédu? Proti panujíci dynastii, neb proti revoluci S kým vyjednávat? S císařem, o němž tvrdí, že to nezpůsobilý k myšlence, vy- sílený mladík, nebo s prohnanou císařovnou matkou, která přes to, že dle zpráv z Číny nejméně desetkrát už se otrávila, pořád má se dobře? Či s oním princem boxer- ským, který se pokládá za strůjce nynějšího povstání? Neb s jediným prý poněkud pří- stupným státníkem Lichunčanem, který zrovna tolik chuti má v průvodě čínského vojska putovati do Pekina, jako evropská vysla- nectva putovati v témž průvodě z Pekina? A jak dlouho v dosavadní síle smí se zdržeti vojsko spojenců v městě čtyřikráte tak velkém jako Paříž a s větším ještě po- čtem obyvatelův, od moře více než sto kilo- metrů vzdáleném? Stačí-li na Pekin, nestačí
Číňan Lichunčan Čína Pekina Paříž Peking
9 article
zadí. k další akci, aby ale k ní stačilo bude nutno sesíliti je aspoň na počet trojnásobný. Jsou-li ale drahy války domácí, jsou ne- poměrně dražší války koloniální, pro ty žáda! by Montecuccoli ne třikráte, nýbrž nejméně desetkráte peněz! A tu jsme u druhé neméně závažné otázky! Jest konečný cíl všech spojených států pokud se týče Číny a nynější čínské výpravy. totožný? Pokud známo, propukávají v ohledu tom difference již nyní. A jest to přirozeno Různé státy oproti Číně v různých žijou po- měrech a co by v instrumentu míru jednomu prospělo, bylo by na úkor druhému. A stát ten by se poděkoval, kdyby za ohromné vý- daje a oběti válečné na lidech a statku měh míti — škodu. Poměr Anglie k Číně je na příklad zcela jiný než poměr Ruska a že Německo má své zvláštní stanovisko, to prozradil již jeho mnohomluvný panovník. A právě v tom spatřujeme nebezpeč další a neblahy zárodek sporů, kter možná vyrovnány budou na dějinném jevišti nám mnohem bližším, než je Čína. Je zajímavo, že příčinu k velkým válkám v poslední době téměř z pravidla hledati dlužno v menších konfliktech předcházejících. Válku v roce 1859 předcházely potyčky v Italii, válce vr. 1866 předcházela výprava šlesvicko holštýnská, u Králové Hradce hle- dati sluší příčinu ke katastrofě sedanské, válce rusko turecké předcházela potyčk srbsko-turecká. A proto, kdo ví, co zrodí se z výpravy činské?
Montecuccoli Ruska Čína Anglie Rusko Německo Italia Hradec
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 15. srpna. (Program dra. K örbra.) Dnešní vídeňské listy mají v celku souhlasně zprávy z Išlu o dalších“ plánech kabinetu Körbrova. Dle »N. W. Tagbl. « a »Volkszígu.« otázka svolání říšské rady není dosud definitivně rozřešena, poněvadž je pod- mínéno některými předpoklady. Dr. Körber soudí, že by bylo marno svolávati říšskou radu, nebude-li předem zabezpečen klidný průběh jednáni. Parlament má býti svolán jen v tom připadě, doslane-li se předsedovi ministerstva určité záruky, že se říšská rada uchopí praci. na ni čekajících, nejen klidně, nýbrž i vážně pilně. Aby si zjednal juto jistotu, dr. Körben bude vyjednávati s věnikajícími členy všech politických stran, vyloží jim svůj názor na příští činnost parlamentu a vyžádá si jejich minění. Od výsledků tohoto jednání bude pak záviseti svolání sněmovny. Ukáže-li se výsledek vyjednávání záporným, nebude říšská rada vůbec svolána. Neví se dosud jistě — sdělují išelstí zpravodajové dále — jakých prostředků se vláda uchopí v tomto případě, ale některé známky nasvědčují prý tomu, že se v prvé řadě obrálí zření k často již jmenovaným oktrojírkám a k rozpuštění říšské rady. Ve vládních kruzíeh kojí se prý však nadějí, že na tuto možnost vůbec ani nedojde. Dr. Körber zmíní se prý za svých roz- hovorů s jednotlivými poslanci také o osnovách zákonů, jež hodlá předložiti říšské radě v příštím zasedání. Dle toho, jakých odpovědí se mu
N W Tagbl Volkszíg doktor Körber Körben Praha Išlu
11 article
dostane, nastane rozhodnutí, mají li se sněmovně předložiti také jazykové osnovy v pozměněno formě. Rozhovory, jež prý započnou v nej- bližších dnech, budou se týkati především mož- nosti klidného sněmování; o utvoření »nové pracovní většiny« nebude zatím řeči. Dle jmenovaných výše listů byl dr. Körber tentokrát už naposled v Išlu; starý »Tagbl.« sděluje naproti tomu, že konečné rozhodnutí se stane v září po velkých manevrech a že dr. Körber pojede za tím účelem v září ještě jednou do Išlu. Jednání dra. Körbra s vůdci politiekých stran fakticky už započalo. Bar. Chlumecký. patrně na pozvání Körbrovo, přijel z Úže do Islu a měl tam delší poradu s Körbrem. Vy žádal li si dr. Körber od tohoto starého pleti- cháře naučení, jak se má chovati ve svých roz- hovorech s ostatními poslanci, můžeme býti při- praveni na příjemná překvapení. V Praze, 14. srpna. (K česko- pol- skému sporu na Těšínsku.) »Glos Narodu«, navazuje na naši předešlou zprávuo této věci, navrhuje, aby se co nejrychleji se- stavil z českých a polských důvěrníků ve Slez- sku výbor, jenž by připravil velký česko-polský sjezd v Těšíně, na němž by se pojednalo o této palčivé otázce a uvedla se v život nezbytná smírčí instituce. »Byl by to čin, — praví »G1.
doktor Körber Išlu Praha Těšínsko Těšín Glos Naroda G 1
12 article
Nar.« — praktické uskutečnění svazku národů slovanských, vážná manifestace proti Němcům, kteří si našich úsili z pravidla málo váží, jsouce zvyklí, že zřidka vykroči z mezl platonických řečí a rukou tisknutí.« V téže věci píše nám poslanec I g ná Hořica: Krakovský denník »Glos Narodu« po několik let již s horoucností v listech polských dosti řídkou bojuje za shodu česko-polskou. V této záslužné činnosti zakřikli ho už něko- likráte různí lidé, kteří snad ani ne takze zlé vůle, jako ze zvyku hledi na Slezsko jako na území, kde buďto rozhodovati budou Němei anebo — Poláci. »Jaká shoda česko-polská,« ozval se ještě nedávno hlas, »když nám Če- chově rvou Slezsko? Ať nám vydají Slezsko, a potom . . « Ale »Glos Narodu« nedal se zakřiknouti, nýbrž vyslal do Slezska jednoho z nejlepších svých lidí, dra: Vlad. Levického. Výsledek cest tohoto publicisty je pro nás velmi uspokojivý.
Němec Glos Naroda Polák Al Vlad Nara Slezsko
13 article
Pan dr. Levický napsal o tom do svého listu několik pěkných článků, v nichž není ani stopy po onom rozdráždění, na jaké jsme uvykli v pol- ských listech, kdykoliv šlo o Slezsko. Pan dr. Levický, jako muž dobré vůle, prohlédl si bo- jiště českopolské, aniž se dal strhnouti vášní strannickou. Nejde mu o válku, nýbrž o smí Dobré vůle p. dra. Levického tím víe musíme si vážiti, poněvadž právě v posledníeh dvou letech přiostřil se boj o rozhraní česko- polské způsobem povážlivým. Mlá-li se z boje tohoto vyvinouti dorozumění, nezbývá, než při- stoupiti na návrh dra. Levického, a povolati jakýs rozhodčí soud, v němž by Češi a Poláci ze Slezska, a na to právě my klademe oproti dru. Levickému velkou váhu, měli toliko hlas poradní. Odůvodníme ihned svoje stanovisko. Ny- nější urputný boj o Doubravu, Lazy a Orlovou ruší přes to, že po leta čeští a polští poslanci na sněmu slezském mají s polečný k l ub V drobném prodeji: ranni číslo o sobě . . . za 9h odpolední . . . za 2 b Ve filialkách na venkosá ranní č1slo. . . . . . vdpolední . . . . . . . Inserát platí se hotově tapřed. Předplasení a inserty pžijímá »dmini- strace v Marisnské ulici č. 3. Tam nachizají sa tž redakee. tiskárnn s szpedise , Národnich Llsta Rukopisy ne novranej.
Slezsko doktor levický Čech Polák Laza Slezsko Orlová Marisnský ulice
14 article
a přes to, že mají společný klub, mohly se přihoditi věci tak nápadné, jako že při boji v Michálkovicích na jedné straně stál domácí živel český, na druhé straně s fanatickou svorností Němci, židé a — Poláci. Stalo sel Nechceme rozdírat bolestnou ránu vzpomínkou na Michálkovice, ač to bohužel není případ ojedinělý, nýbrž — typ, který v daleko oškli- vějším způsobu jeví se v Doubravě, kde celý boj točí se kolem ošemelnosti správce školy, jenž už tolik zla způsobil ve stycích česko- polských. Avšak — jaká cesta vede k nápravě do budoucna? Články p. dra. Levického padají do doby, kdy u nás vyšla pozoruhodná publikace vě- decká, »Rozbor podřeč! horno- ostravského ve Slezsku« (autor prof. Jan Loriš v Rakovníku). Ať se v Kra- kově utvoři kroužek lidí věci znalých, kteří by podali své dobrozdání o knize pana prof. Lo- riše. On přesně stanoví rozhraní národnosti polské a české od hranic uherských až k Odře, beze zření k historickému a současnému roz- pjetí češtiny na Téšínsku. Ať polští učenci dají odpověď na knihu p. prof. Loriše, třeba po úradě se svými důvěrníky slezskými. My pak postaráme se o dupliku a — snad dojde k de- markační čáře, která alespoň potud by měla velký význam, že by veřejnost česká i polská vždy věděla, co je rvačka místní, a co boj o rozhraní. Potom by se s obou stran dalo snadněji pracovati o smír a z každé osobní pračky nedělala by se velká věc, která užírá shodu česko-polskou. Pan dr. Levický nám jistotně porozumí, neboť zná bojiště a není předpojat. Ať tedy dokončí dílo svoje. Ať nám Krakov odpoví na knihu prof. Loriše, ať na- stoupí jedině správnou cestu k poctivému do- rozuměníl
Němec Polák profesor Loriš Lo doktor levický Michálkovice Slezsko Rakovník Odra Krakov Téšínsko
15 article
Z Vídně, 15. srpna. (Dr. Ebenho ch opět promluvil.) Podmínky, jež pře časem diktoval dr. Ebenlioch pro případ obno- vení staré vělšiny pravice a odpovědi, jichž se mu na podminky ty dostalo, přiměly člena re- dakce »Volks-Zeitungu«, aby se dra. Ebenhocha optal, trvá-li i nyní na svých podmínkách. Od- pověď byla kladná. Dr. Ebenhoch se diví, jak je možno svolávati parlament za nynějších po- měrů, které nejsou o nic lepší, naopak spiše horší, než byly na jaře. Proto trvá při své radě, aby vláda oktroyovala jednací řád i ja- zykový zákon a teprv potom vyjednávala se stranami za účelem sestavení nového, koaličního ministerstva, v němž by nalezli místa členová všech velkých politiekých stran. Obnovení staré většiny pravice má dr. Ebenhoch nyní za ne- včasné, poněvadž by vzbudilo nejrozhodnějšl odpor na levici. Pokud se týče přijetí nás Čechů do většiny, opakoval dr. Ebenhoch své staré podmínky, totiž: 1. Zanechání obstrukce. 2. Žádný odpor proti vyříze n státních nezbytností. 3. Žádný odpor proti projednání inve- stičních předloh. 4. Připuštěni porad oosnově jazykového zá- kona a 5. žádný odpor proti nyni trvajíci německé státní spro- a tředkovací řeči, Za těchto podmínek byl by dr. Ebenhoch hotov milostivě podporo- vati ve výboru některá česká podání stran změny jazykové osnovy.
Ebenlioch doktor Ebenhoch Čecho Vídeň VolkZeitung
16 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Nejnovější české „dějiny“. Od třiceti let zjevna jest snaha mezi na- šimi milými krajany druhé národnosti, vtisknouti slavným dějinám českého národa ráz dějin ně- meckočeských, při čemž by přisouzena byla Němcům úloha činitele historicky vedoucíhoa Čechům úkol více měně trpný, aby tak získány byly právně-historické základy pro politické praetense Čechončmeů. Jest to škola, již založi Höfler a k níž počítají se Lippert, Loserth, Büdinger, Gradl, Tupelz a nejnověji Bachmann i Bratholz. Známý spolek pracuje po mnohá již desítileti energieky v tomto směru a cizina pohříchu kromě řídkých výjimek čerpá vědění své o našich dějinách z tohoto stranného, kal- ného pramene. Přední překážkou tohoto směru ne histori- ckěho, nýbrž historii dělajícího, jest německé vydání dějin českých od Františka Palackého, poněvadž přináší všechny údaje pramenné dává tudíž možnost vědecké kontroly. Seriosni badatelé jinonárodní dotud vesměs opírali seo slavné dílo toto, k malé radosti politisujících česko-německých historiků. Ježlo málokteří z těchto byli znalí diplomalické stránky jazy ka českého, neodvážil se dlouho nikdo díla, které by alespoň rozsahem a vnější formou mohlo býti s Palackého veledílem srovnáváno. Schle- singrův spis, obrácený hlavně proti oblibenému přiručnímu dějepisu Tomkovu, nedošel uznáni ani v kruzích německých. Vážnější byl Lipper- tův spis o sociálních dějinách českých, ježto spisovatel osvojil si znalost jazyka českého nad to u věcech politických i vědeckých hleděl zaujati samostatné a celkem méně stranné stano- visko. Také přijal Lippert poučení z české strany ve příčinách mnohých, což ovšem v krůzích německých bylo jemu zlým vykládáno.
Němec Čecho Höfler Lippert Loserth Büdinger Gradl Tupelz Bachmann Bratholz Palacký Tomkův Čechončme
17 article
Jinou cestou dal se dr. Adolf Bachmann, professor rakouského dějepisu na německé uni- versitě zdejší. Všechny jeho práce, pokud o dě- jinách českých jednají, řídí se týmž hledištěm umenšiti historického významu českého národa. strhati slávověnec, jejž nestranná historie kolem skrání prvých mužů minulosti naší uvila, odnít národu českému význam výlučného historického, státotvorného i kulturního činitele v této zemí a učiniti z německých přistěhovalců, kteří za určitých a časově nedlouhých period, a sice vždy za úpadku politického, k jakémusi vý- znamu v Čechách dospěli, historického činitele ne snad národu českému stejnorodého, nýbrž nad něj politicky i kulturně povýšeného a sní- žiti historický, samoslatný stát český, na slo- vanském základé vzniklý, na podřizené knížectví říše německé. S tohoto logicky i věcně faleš- ného stanoviska k dějinám českým přihlížeje, potkal se již Bachmann s častými projevy opráv něného odporu. Připomínáme jen sofistický jeho výklad o dějinách krále Jiří z Poděbrad ao obsahu jeho korunovační přísahy zvláště.
doktor Bachmann Jiří Čechy Poděbrady
18 article
Než Bachmann nedal se vážnou kritikou vyrušiti z díla svého a odhodlal se, čeho posud nikdo před ním z Němců nepodnikl, sepsati dě- jiny české ve velikém stilu, jichž prvý díl, jdoucí až do r. 1400, právě objevil se na trhu knihkupeckém *) a jest částkou veliké sbírky dějin evropských států, založené kdysi Heererem a Uckertem. O úkolu svého spisu neponechává Bachmann nikoho v pochybnostech, neboť jižv předmluvě způsobem nehrubě taktním staví se proti Palackému a nepokrytě dává na jevo ne- vrlost svou, že slavné historické dílo největšího Čecha nové doby »v pátém nezměněném vydání vrhá se v lid«; nad to pak přímo vypovídá, že nechce psáti ani dějin Čechův ani Němců, nýbrž prý chce podati to, »co ten i onen národ pa- mětihodného vykonal, oč se snaží a čím nyní jsou.« Na pohled jest úkol tento objektivní; byl zajisté vůdčí myšlenkou i Palackému i Tomkovi, neboť i tito badatelé věrně ve spisích svých při- hlížejí k účasti Němců v dějinách českých ovšem k účasti skutečné, která ale nemá větší váhy než na příklad účast Němců v dějinách uherských anebo Mongolů v dějinách ruských. Také vnější stránka má býti dokladem Bach- mannovy historické objektivnosti, proto okázale pod čarou cituje novější historická díla česká, ano podává z nich i české úryvky. Ovšem děje se tak se zřejmým úmyslem, aby význam če- ských vývodů zmenšen byl stálým srovnáváním s výklady historiků německých, k nimž připočí- tává i každý bezcenný článek programový, ano i feuilletony novinářské. Že Bachmann všechny své práce s platnosti autoritativnou uvádí a jimi výborně podepřené důvody jiných zvrátiti se snaži, netřeba dokládati. Že nejde Bachman- * Geschichte Böhmens. Von Adolf Bachmann Erster Band (Bis 1400). Gotha, Friedrich Andreas Pontes. 1899. Str. 911
Bachmann Němec Palacký Čechův Tomek Mongol Bach Bachman Bis Friedrich Andreas Pontes Gotha Geschichte Böhmen Erster Band
19 article
novi o rozšíření anebo vytřibení historických názorů výsledky učenců českých, prokazuje ne- dbalý jeho způsob cilování, zjevný ze jmen znetvořených, jako Truchlař, Strnadt a p., jakož i z nesčislných věcných chyb, které se hemží v českých citátech jeho. Soudný čtenář nemůže se zbýti dojmu, že děje se tak zúmysla, s ten- denci průhlednou, aby česká čásť jeho pramenů byla v očích německého čtenářstva snížena tak »nestejnocennost« obou národů coram orbi manifestována. Své tendenční, politisující slanovisko pro- jevuje Bachmann zjevně ve vnitřní stavbě spisu svého. Kdo pozorně pročte jeho spis — pro Čecha dějin svého národa znalého úkol to ne- malý, poněvadž na každém téměř listu ubíhá v pokušení domnívati se, že nečte vědecké dílo, nýbrž pamílet s určitým cílem politi- ckým — nabude dojmu, že dějiny Bach- mannovy jsou v tuhé souvislosti s pověstným svatodušním programem, majíce býti histori- ckým podkladem pro zamýšlenou konstrukci zvláštního německého územi v Čechách. Jako červená nit zajisté projímá veškeren Bachmannův spis dvojí stranné, vědecky nepřipustné slano- visko, všem historickým vědomostem odporujícía předpoklad totiž, že německá tak zvaná »državae trvá v Čechách bez přetržení od počátků histo- rických, chronologicky o mnohá století český ráz země předcházejic, a že od dob Karla Ve likého jest stát český po všechny časy příslušen- stvím a částkou říše německé.
Bachmann Čecho Bach Bachmannův Karel Čechy
20 article
Skvostnou ukázkou objektivnosti, jakou býti nemá, jest Bachmannova stať o Marko mannech. Zprávy starých o tomto germánském národě, který na kratičký čas, za dob Augu- stových a Tiberiových, sloučil osudy své s dě- jinami vlasti naší, jsou velmi chudy, neměně i výsledky zkoumání archaeologického, jemuž dotud kromě hradiště u Stradonic, nenadál u zkázou zničeného, a některých sporadických hrobů žádnou stopu po markomannské žítí v Če- chách na den vynésti se nepodařilo. Jednotlivé nálezy hrobové, které liší se typem i od kost- rových pohřbů keltských i od slovanských po- pelnie, lze toliko obecné Germánům přičítati pokládají se vůbec za zbytky z dob stěhování národů. Také na Moravě archaeologové pobyt Kvádů zamítají, kdežto skutečné stopy Markomannůva Kvádů vyskytují se doposud toliko na levém rakouském Podunají. Tyto spolehlivé údaje ale Bachmannovi neimponují. Jemu jedná se o důkaz
Bachmannův Tiberiův Germán Kvád Bachmann Stradonice Morava
21 article
že germanšti Markomanné založili v Čechách to na pevných kulturních základech státní útvar, který potrval až do polovice VI. stoleti! A jak při tom konstruuje si dějiny! Jest zajímavo, kterak ličí Markomanny, jejich řády a vzdělanost jakkoli to, co o nich positivně víme, sotva by pokrylo dvě stránky tisku a týká se obou ger- mánských národů, sídla svá hojně měnivších. Objektivnímu historiku tomuto nepřekážejí ani zprávy zeměpisce Ptolemaia, který v Čechách zná veliký národ Boiochaimů, t. j. obyvatelů Bojohěma. Ani archaeologové z nepochybně zji- štěných nálezů shledávají, že současně s těmito Boiochaimy v Čechách vyskytují se hromadné nálezy ryze slovanského původu, že tudíž tito Boiochaimové jsou předky nynějšího českého obyvatelstva, Bachmann sice nemůže popřiti, že tu obyvatelstvo jakési žilo, jež nemůže s Marko- manny stotožňovati, ale věren jsa předpojatému svému stanovisku, ignoruje zprávy, které o ná- rodním jeho příslušenství určitý soud pronésti dovolují. Bachmann v dějinách českých nezná slavných slovanských pohřebišť u Dobřichova a na Třebícké, určitě do doby Antoninů zařa- děných, ale namáhá se v potu tváří dokazovati, že od Cheba až po Vary Karlovy ano i po Kadaň zachovala se nepřelržitě německá sídla od markomannských dob až po naše časy.
Markomanný Ptolemaios Bachmann Karlův Čechy Dobřichov Vara Kadaň
22 article
Neméně zajímavy jsou Bachmannovy vý- vody o poměru Čech k říši německé. Jemu jsou Čechy od dob Karla Velikého zemí Ně- mecku poplatnou, která za slavných dob Bole- slavoveů dočista byla podřízena (l) i dozoru vé- vod bavorských — doklad z pramenův ovšem velemoudře opomenut — načež za knižete Ol- dřicha dostalo se Přemysloveům té vzácné vý- hody — do slova vzato — že stali se vévody německé říše. Na tomto stanovisku založena jest veškera osnova Bachmannova spisu, při čemž prameny nepohodlné buď se umlčují, což velice pohodlné, buď se sofistiky vykládají, což jest vědecky zavržení hodno. Nemůžeme v rámci této zprávy reagovati na všechny podpory Bachmannových vývodův. konstatujeme alo, že český poplatek Karlu Veli- kému jest velikou historickou lži, poněvadž nikdy nebyl žádán, nikdy nabízen, nikdy placen, že Bachmann sám nazývá stát český »říší«, »mon- archil« a že nemůže umlčeti momentů, které jsou nepopiratelné indicie samostatnosti českého státu. Míníme naprostou samostatnost v zákono- dárství, soudnietví a zemské správě, které ne- bylo lze nabyti žádné části ríše německé, titul
Bachmannův Veliký Bol Karel Veli Bachmann Čechy Ola
23 article
královský, od německých panovníkův udělený, jehož získati nepodařilo se ani Habsburkům ani Karlu Smělému ani Hobenzollerům, výlučné právo regalií českých panovnikův a právo vydr- žovati si stálé prokuratory při kurii papežské. Papežské listiny, jichž se Bachmann dovolává, neuznávají jakékoli závislosti Čech na říši ně- mecké. Poplatnost Čech Německu od r. 928 do r. 1086 neinvolvuje žádnou státoprávní závis- lost, neboť dle logiky německých historiků mu- sili bychom tvrditi, že byl Jindřich Ptáčník v l. 924—933 vasallem Maďarův a Polácí od r. 1054 až do konce XII. stol. že byli vasally Čechů, poněvadž zavázáni byli poplatkem. Byli-li češti panovníci od r. 1086 zavázáni stavěti 300 jezdců k římským jízdám králů německých, byl to mezinárodní závazek, zvážený osobním prá- vem jejich, když z čestné hodnosti číšnické vy- vinulo se právo kurfürtské.
Habsburk Smělý Hobenzoller Bachmann Čo Ptáčník Maďarův Čecho Německo
24 article
Takovým tonem pojednává Bachmann o dějinách našeho národa. Zajisté z povolané strany dostane se zasloužené odpovědi ku všem těm přečelným omylům a zůmyslným paděl- kům dějinným, jichž se Bachmann dopustil. Ale hnusem naplniti musí čtoucího jedovalé záští Bachmannovo proti jedinému historickému národu této země. Kdežto suroví Markomanné a ministeriálové Karloveův i králů německých jsou jemu pravými chevaliery dle pravidel vy- vinutého rytiřství a dvory jejich vzorem dvo- řanského způsobu, ličeni jsou předkové naši tak, jako by v loupeživosti a ukrutnosti neza- dávali ani Hunnům ani Avarům. Bachmann vytrhuje násilně předky naše z kulturního rámce středověkého a stavi činy jejich v pro- tivu činům všech ostatních národů. Jemu ne- jsou známy hrozné pleny germánských Normannů, kteři r. 1084 neušetřili ani Říma před tváří sama Řehoře VII., on nestydí se bestiálné jednání Otty braniborského za nezleti- losti Václava II. vydávati za nutné opatření proli loupeživosti českých pánů (l), on patrne zatají v líčení husitských válek nevyslovitelné ty strasti, jež lidu českému působily hordy ně- meckých križákův a později, za dob krále Jiří z Poděbrad, roty bavorských leolarů, kteří v Kolovči hlavami českých ditek jako míči po sobě házeli. Než dosti již toho — každý zajistě učinil si již soud o vznešené vědě, již tento německý historik ze strannických ohledů prostituuje.
Bachmann Bachmannův Karlovův Ott Václav II Jiří Řím Poděbrady Koloveč sám Řehoř