Číslo 163.

Praze, dne 16. června 1902.

Ročník

Modnkce, sdministraceu expodíce: Praha. Pštrossova ulice, číslo 200—m Nefrankované dopisy se nopřijímají, rukopisy se nevracejí Mezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně ošesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vd o dvanácté ho- dině polední. Jednotlívé číslo za 8 h. Telefen rsdakce č. 1126. 3 hodiny 52 minuty ráno. Slunce vychází ve Slunce zapadá v 8 hodin 9 minut večer.

LLK orono

Pondělí: Sv. Benona. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Dominikánů (u sv. Jiljí) od 14.-17. t. m. Prahw Padplamne pro domu: s donáškou do 2.80 měsíčné . . . .. 6.40 čtyrtletně . .. 38.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poétou: měsíčně . . . . štvrtletně . .. K 8.— celoročně. . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Měmecka a Srbska: čtvruletně . . . K 12.— voloročně. . .. K 48.— Přsdplatné do Ameriky, Francie, Švýcurska, Ita- le, Belgie a Anglie: čtvrtletně . . K 18.20. K 52.80 celoročně Tstaí sdministraca li26-

O režijních stavhách železničních. Promlnvil v poslanecké vídeňské sněmovně promluvil po- slanec dr. S to j a n. Jest všeobecně známo pořekadlo, že mravovědou se železníce nestaví. Nechceme zkoumati, zdalí a jak mnoho skutečně dle tohoto pořekadla se jednalo. O drahách se tvrdívá, že jen »zapísknou« a peníze z kraje odvezou; konečně znamenalo »stavěti dráhu« zaplaviti krajinu vší možnou neplechou. I vítáno, že projednáváme předlohu, kteráž chce a má býti proti- vou svrchu uvedených pořekadel a kteráž i pro děl- níka něco učiniti hodlá. Předloha má býti prostře- dečkem k vyrovnání protiv na poli sociálním. Třeba se z toho radovati, že aspoň v této před- loze jazyková otázka došla rozřešení, že dělník má býti poučen o povinnostech svých v řeči srozumítelné. Mám za to, že toto ustanovení nepostačí, pročež po- dám, aby všemu hašteření konec se učinil, návrh, aby v mateřském jazyku poučen byl o povinnostech svých.

Pochvalně třeba uznati, že konečně jednou zřetel vzat na svěcení neděle a svátku. Désí se mnozí slova »svécení«, ačkoliv u všech vyznání ve slově svěcení i odpočinek a klid obsažen. (Poslanec Daszyňski; Klid je delší než svěcení!) Nikoliv, pane kollego, u všech vyznání se vyrozumívá svěcením, že se má od práce odpočívati a že se má na službách Božích býtl. Tak já rozumím katechismu. Já jsem sice nový katechismus zcela dobře ještě neprostudoval, ale je to tam v něm též. (Volání: »Pan železníční ministr katechismu nezná; řekněte mu to.«) I p. železniční ministr to ví. V předloze se vzalo pars pro toto z pochopitelných, ale neoprávněných příčin. Já aspoň budu hlasovati pro minoritní návrh (Sláva !) aby klid nedělní trval 36 hodin (od večera sobotního do pon- dělního rána). Nemožno od dělníka žádati, když pra- cuje v nedělí ráno do 6. hodiny, aby byl na službách Božích, jakž se to žádá v předloze. Toť znamená, řeku zastavovati tam, kde se vlévá do moře, což marnou námahou. Stále se nám katolíkům předhůzky činí, jakž právě před chvílí se stalo, že jsme proti svěcení neděle a svátku. (Volá se: Ti a tí jsou . ..) Odvolávám se na Písmo sv. Když měli rodíče sle- pého od narození vypovídati, odpověděli: Habet aetatem, ipse loquatur. Máť leta a rozum po našem, zeptejte se ho samého. Optejte se těch, které mně připomínáte, vždyť jsou plnoletí, ať vám odpoví. Já mluvím za svou osobu.

Předhazuje se nám katolíkům, že jsme proti svěcení neděle a svátků. Církev katolická. Známo přece, že se vedla stížnost, že jest mnoho svátků, že se se mnoho odpočívá. (Posl. Schuhmeler: Jakuba na 1. května okradli o svatost!) My máme v tom čase velikou slavnost, svátek sv. Floriana, kde naši hasičí mívají kostelní slavnost, kdy slavíme také prvního máje, ale času příhodného a v jiném smyslu. (Posl. Eidersch: Nejsvětějším svátkem jest první máj!) Ale bez Boha a bez kostela. Před chvílí se žádalo, aby se jen 10 hodin denně pracovalo. Vízme dřívější kře- sťanská zřízení a zařízení, dejme se do počítání a se- známe, že 10hodinnový pracovní den dávno dříve byl zaveden. Dal by Pán Bůh, abychom konečně pořádné svěcení neděle a svátku zavedli. Jen se pře- ptejte třebas v kancelářích advokátních a notářských, na poště, při dráze, v různých krámech a jinde na nedělní a sváteční svěcení a vy se přesvědčíte, že úřednictvo a veškeré služebnictvo vám žehnati bude, zavedete-li jim svěcení neděle. Padlo slovo »svatoušství« jakoby předlohou touto se nadržovalo svatoušství. (Odpor.) Slyšel jsem slovo to, když jsem vkročil do sněmovny, nemýlím se. Řečník obrátil se k sousedovi a pravil, že se před- lohou tou svatouštví podpoje. Při svěcení nedělea svátku přichází člověk k vědomí, že člověkem jea že má vyšší cíl před sebou. Neberte mu přesvědčení tohoto, vždyť jinak ani ven vyjíti se nesmíce odvážiti. Připomínám toliko, jak rádi jsou naši dělníci čeští, když zde ve Vídni v naší řeči jim kážeme a když mohou při mši sv. z té duše, z toho srdce nábožnou píseň sl zazpívati. Celý týden by jim něco chybělo, kdyby v neděli nebyll v kostele. (Poslanec Choc:

Ne vělchni! Mnozí...) Zajisté, avšak za jednotlivce nemůžeme. Chybuje se, když se jednotlívé věci hned o všech tvrdívají. Všeobecné dobro závisí od svěcení nedělea svátku. Když kdysi v anglické sněmovně jednáno o tom, má-li se neděle a svátek světiti na osadách zá- mořských, tu povstal jistý poslanec a pravil: Zavedte tam svěcení neděle a svátku, nechcete-li aby osady ty zahynuly.« Já sám ve svých kázáních a křesťan- ských cvičeních jako nejpadnější příklad pro svěcení uvádím příklad města Londýna, tam ve všední den obchodník ani pokdy nemá, by snědl polévku, tam ale, jakmile nastane neděle, svatosvatě se světía všechno odpočívá. Může-li tak býti v Londýně, ve světovén městě, může tím víca býti jinde. Zmínka dnes učiněna o stvořaní světa, čili hexaömeronu. Milí pánové! Přečtěte si nějakou apologetikua přijdete k zcela jinému názoru. Slovo hebrejské »jom« — den — má různý význam. Nevím, jsou-li pánové pro neptunismus čí vulkanismus, jako že země potře- bovala tolik a tolik roků, než nynějšího tvaru nabyla (Veselost.) Pánové se smějí, mám za to, že věc jest vážná. (Výkřiky.) Je stejno, jsou-li pánové tohoči onoho náhledu, neračtež se ale vychvalovati, jako by- ste vy tyto myšlénky vynalezli. Již dávno sv. Augu- stin pravil, že není proti víře, myslíme-si na delší doby. (Výkřiky. Nepokoj.) Chcete-lí, že to byl den o 24 hodinách, dobrá; chcete-li, že to byly delší doby, také dobrá; jínak ale musíte i vy mně za pravdu dáti, že mohl-li Pán Bůh z ničeho něco stvo- řti, že to dovedl právě tak ve 24 hodinách stvořiti, jako za 100.000 let. Když kdysi o tom na shromá- ždění učitelském řeč byla, dovodil jistý učítel, že vě- říme-li, všemohoucným že Bůh, že škoda každého slova, že tu všeliká hádka přestává. Mám za to, že víra věda se sblížují, je-li to jen pravá věda.

Dovolte, pánové, abych k vážnému přidal něco veselého, abych vám směl vyložiti anekdotu. Jako student cestoval jsem kdysi s jistým rol- níkem. Přišli jsme do hospody. Jak pánům známo, nemívají studenti mnoho psněz. I já jsem jich nemí- val a nemám dosavád. (Veselost. Odpor.) Když jsem zasmušile seděl v hospodě, a milý rolník plvo píl pravil mně: »Milý studentíku (byl jsem tenkráte v 6. třídě latinské) pamatuj si toto pro život: Přijdeš. li do kostela, pomodli se aspoň Otčenáš a přijdeš-li do ho- spody, aspoň za dva krejcary něčeho vypij.« Zapama- toval jsem si to. Kdysi jako kaplan příborský měl jsem jakésl pořízení v hospodě. I vzpomněl jsem si na na- učení rolníkovo, že aspoň za 2 kr. mám něčeho vypíti. Kořalky píti přece nemohu. I jdu k pánovi, jenž tam pivo pil, a ptám se ho: »Je pivo dobré?« »Já nevím,« on na to. »Piju teprve třetí sklínku; až jich budu míti v sobě devět, teprve vám, velebný pane, řeknu, jaké to pívo je.« (Veselosť.) Často jsem si na tuto jednoduchou prostou udá- losť vzpomenul. Nechci, pánové, abyste snad se dali do pití a vypili 9 sklenic, vždyť bych neobstál před spolkem zdrželivosti zde ve Vídni. Chci jenom říci, že nemáme se uspokojlti s jednou knihou, nýbrž ž třeba 3 i 4 i více čísti, abychom do vědy vniklia pak úsudek mohli pronésti. Věda plným douškem po- jatá přivádí k Bohu. Jako všechny cesty vedou do Říma, tak i všeliká věda vede k Bohu.

Mám za to, že dosud nikomu se nepodařilo, rozporu najítl mezi vědou a Písmem sv. Kdo jej na- lezne, ať se přihlásí. Dosud se nikdo nepřihlásil, že by rozporu našel mezi Písmem sv. a mezi dosavad- ními výzkumy vědeckými. V § 14. předlohy ustanoveno, že železniční ml- nisterstvo má naznačiti svátky, které se světiti mají. Tu třeba ustanovení toto v ten rozum vykládati, že ministerstvu jest se spravovati při tom kalendářem toho kterého vyznání a že nemožno tu svévolně si počínati. Při předešlých předlohách žádali jsme vládu, aby hodně volně vykládala lecjaké ustanovení; při ustanovení tomto o svěcení neděle a svátku žádáme, aby přísně zachovávala je a bezohledně si počínala. Předhazuje se, že předloha tato nezasluhuje ná- zvu »přítel dělnictva«, my těšíme se, že lepší něco než nic, a že tak — když již mluvíme o drahách- bude dráha volná pro různé jlné dobročlnné opravy.

(Hlučná pochvala.)

Pout' do Říma. V Římě, dne 10. června. (Pův. dop. »K. L.«) Býti v Římě a nevíděti sv. Otce, bývá pro každého zármutkem. Nám dostalo se štěstí neobyčej- ného viděti sv. Oice nejen snad při audienci, ale při skválém výkonu diplomatickém a církevním, totiž ve- řejné konsistoři, která včera byla odbývána. Budiž hned připomenuto, že zvláštní přízní Jeho Eminencí ndp. našeho arcipastýře dostalo se nám mi- losti velmi řídké. Bylí jeme připuštěni všichní bez výjímky k tomuto slavnostnímu aktu. Kdežto druzí purpurem ozdobení kardinálové dostali sotva polovlci lístků, poslal ndp. kardinál pro všecky poutníky vstu- penky, jež ndp. probošt dr. M. Karlach, jenž ihned mezi poutníky zavítav, mezi ně jménem J. Eminencí rozdělil. Ne nadarmo se často volává »Eviva Papail Ré!« Královský skutečně to okamžik, královské nád- hery a vznešenosti, který zažije účastník konsistoře. V nádherné předsíni kaple Sixtinské, zvané Sal regia, která za Pavla III., jehož jméno v nádherných, snad jedněch z nejlepších stukaturách stropu, zname- nitých to dílech Pierina de Vaga a Daniela da Vol- tera, se ustavičně opakuje.

Stěny krášlí veliké fresky, mezi nímiž též obraz bltvy u Lepanta od Vassariho, které v pravdě dů- myslný mají vztah na celou tuto nádhernou místnost, původně k úkonům v pravdě královským ustano- venou. Balustradou odděleno bylo místo jen pro kar- dinály v čele s trůnem papežským s bohatým, vzá- cným baldachinem. V druhé části zřízeny tribuny v čele pro dámy, na pravo a lsvo pro diplomatický sbor u papežského dvora a vzácné hosty. V pravdě nádherný obraz rozvinul se brzy před námi, který nám dával tušíti aspoň slávu a moc dvora papežského za časů svobody, nádheru, která vězně vatikánského ani dnes neopustíla. Pestrá garda Švýcarů v barvách červené a žluté s bílými chvosty na helmách a lesknoucímí halapartnami stáli u vchodu do sálu královského, kde se počala zatím scházsti skvělá společnost. Černá klerika duchovních, s tma- vými i světlými hablty řádů i kongregací, různé uni- formy rytířů maltanských, diplomatických příručí, vy- slanců ve velikých uniformách, mezi tím papežští ko- moří con speda v kostymech středověkých se širokým rovným límcem kolem krku a kordem, guardia pala- tina s puškami, guardia novilí se zlatými helmami, v tom dámy všechny černě oblečeny s černým kraj- kovým šátečkem na hlavách, pánové v plesovém úboru, vše to podává tak šumný a zároveň pestrý obraz, že sotva lze jej popsati.

Sň se plní, ba přeplňuje, jen úzkou uličku chrání guardia palatlna k trůnu papežskému. Zatím zaznívá povel, a kardinálové, kterým má se dostatl klobouku, jdou s průvodem svým do kaple Sixtlnské, aby tam za přítomnosti kardlnálů Capl d'Ordine, Ca- merlenga a vicekancléře sv. římské církve a kamer- lenga svatého kolllegia složili přísahu dle apoštolských konstitucí. Hned po příchodu Eminencí mezi nímiž prvý kráčel kardinál Seb. Martínelli O. E-em. S. August. na druhém místě náš arcipastýř J. En. Leo svob. pán Skrbenský ze Hříště a na třetím bisbup krakov- ský kardinál Jan Puzyna. Velebné zvuky motett, které prováděla světo- známá kapslla sixtinská, které k nám doléhaly, svěd- čily, že posvátný obřad právě započal. Bylo as k půl dvanácté, když dostalo se nám milostí uviděti sv. Otce. Již z daleka z vedlejších místností rozléhal se jásot a potlesk. Bylo to znamení, že se průvod se sv. Otcem blíží. Průvod blížil se ze Salla dei Paramenti, skrze salta ducale. V předu kráčelo nejdříve kollegium kardinálů, z nichž zvláště vysoká postava a energlcké tahy kardinála Rampolly budily naši pozornost. Ostatní průvod sv. Otce se blížil. On sám ctihodný, podivuhodný stařec tělem, ne však duchem nesen byl na trůně sedla gestatoria, oděn v pluvial a na hlavě skvostnou mítru, za ním hned ostatní jeho průvod. Všíchni přítomní propukli v jásot. Všechny možné řeči se ozývaly a mesijá-