Ročník XXXXIX

V Praze, v pátek 29. ledna 1909

Číslo 29.

Ha ranni avečerní liety předplank se V Praze v nilininisšrasi 2 K —h na měsie na čtvrt leta . . .. K —h s dvoji donáškou na měsle. . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h vo filiálkách: na měsie. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsle. . . . . na čtvrt leta . . . . 9 K 60 n dvojí zásilkou na měsic. . . na dtvrt lota . . . . 11 K 40 B

Srbský „velezrádný“ proces. Dr. Wekerle, odpovídaje ve středu v uher ské sněmovně na dotaz posl. Polita, pravil že podnět ke stihání samostatných Srbů ne zavdala uherská vláda, ano — dodal — troufám si tvrditi, že ani bán a chorvatská vláda neprojevili v tom směru nijakého vlivu. Chtěl-li tím dr. Wekerle říci, že podnět ke stíhání Srbů pro velezrádu vyšel z ra- kousko uherského zahraničního ministerstva, měl ovšem pravdu. Bán bar. Rauch, jak do- kázal svou jednoroční tyranií v Chorvatsku. nestačí svým intelektem na věc ve své špat nosti tak grandiosní, jako je obvinění 53 srbských příslušníků království chorvatského z velezrady jen proto, že jsou uvědoměl Srbové a touží po sjednocení svého národa, to jest že jim tane na mysli ideál, bez něhož se obejdou dnes už jen divoši v tropecha arktických krajinách. Baron Rauch ani by neměl potřeby vy- mýšleti velezrádný proces; mohl jen kopíro- vati štvanici na Srby, uspořádanou posled ním hedervárovským přednostou vnitra Čavrakem, ale v čas ještě přerušenou bánem Pejačevičem, když po dohodě chorvatsko srbské koalice s koalicí maďarskou obnoveny r. 1906 i v Chorvatsku ústavní řády. Tehda na rozkaz vlády stíhání Srbů zastaveno proto, jak úřadně vyhlášeno, že v jednání stíhaných osob neshledáno ničeho, co by se příčilo zákonům. Bar. Aehrenthal potřeboval však loni srbské velezrády jako soli, aby měl více jednu záminku pro přivtělení Bosny a sou- díme, že ochotně dal své požehnání akci, kterou bar. Rauch okopíroval ze starých akt Čavrakových. Přidal k ní ze svého jen to jediné, čeho je schopen: osobní mstivost.

Srbská samostatná strana nešla mu na lep. jako srbští radikálové, zůstala věrna chor- vatské koalici, s níž vytrvala v oposici jak proti chorvatské, tak proti uherské vládě, tím zmařila utvoření vládní maďaronské většiny v Chorvatsku a proto nesměla ujíti osobní msty bánovy. Padesátětyři občané, z nichž jeden ve vyšetřovací vazbě již ze- mřel, moření po šest měsíců ve vazbě, ne- vědouce ani, jaký nezákonný čin se jim klade za vinu a když konečně dne 15. ledna t.r zatčeným přečtena obžaloba, ani tu nezvě- děli, čím se provinili osobně, poněvadz státní žalobce Acourti viní všechny zatčené paušálně, nemaje možnosti, aby na základě zjištěných nezákonných činů každého jedno- tlivce mohl vznésti obžalobu na každého zvlášt. Státní žalobce viní zatčené z velezrády jež se dle zákona tresce smrtí na šibenici v nejlepším případě patnácti až dvacetiletým těžkým žalářem. Byloť prý jich úmyslem odtrhnouti Chorvatsko, Slavonii, Dalmacii. Bosnu a Hercegovinu od mocnářstv habsburského a spojíti je s královstvím srb ským pod žezlem krále Petra Karaďorděviče. Důkazy »velezrádné« činnosti zatčených sne seny žalobcem v obšírném spise, čítajícím 108 stran. Vizme, co se obžalovaným ve spise tom klade za vinu. Obžalovaní, ač bydlí v Chorvatsku, hlásí se veřejně k Srbům; svůj jazyk, svůj náro nazývají srbským; učí lid, že je členem srbského národa, téhož národa, který bydl

také v království srbském a na Černé Hoře svou církev nazývají srbskou pravoslavnou církví, ač úřady ji jmenují církví řecko- východní; ve svých spisech a listinách uží- vají písma cyrillského; písmem tím označují své školy, ba i ukazovatele u cest; užívají při slavnostech srbské červeno-modro-bílé trikolory a zpívají srbské písně o caři La- zaru, Dušanu atd., své výrobky označují srbským národním znakem, červeným kří- žem v bílém poli s čtyřmi C po stranách v příbytcích některých ze zatčených nale- zeny na stěnách obrazy krále srbského Petra a u jiných dokonce i černohorské čapky. Všechny tyto činy, jež se žalobci zdají tak povážlivými, zde je vypočítává podrobně. jsou ovšem dokázány a žalovaní sotva je budou popírati. A popírali by je zbytečně. Zákonem ze dne 14. května 1887, schvále- ným císařem Františkem Josefem I. a kontra- signovaným tehdejším chorvatským ministrem Bedekovičem a bánem hr. Khuen-Hedervárem, uznává se úplná rovnoprávnost srbské církve, v jejíž čele stojí srbský patriarcha a dovoluje se, aby Srbové užívali písma cyrillského, kterýmžto písmem mají se psáti také všechny úřadní listiny, určené pro krajiny, obývané větším počtem Srbů Když byl v Chorvatsku bánem hr. Khuen- Hederváry, jenž měl ve sremských Srbech ještě neoddanější nohsledy, chorvatská vláda nečinila námitek, když lid ve Slavonii vítal bána voláním »Živio srbský bán!« Sám hr. Heděrváry navštěvoval v Záhřebě srbskou slavnost sv. Sávy a naslouchal klidně srb ským zpěvům o králi Lazarovi, Dušanu Si ném atd.

Ve spise Accurtiově jsou však i váž nější žaloby. Kdesi kdysi srbští sedláci prý zvolali »Živio král Petr!«; svůj kraj na zývali »zemí srbskou« a věří, že srbská země se táhne od Banátu až k moři Jader- skému. Názory takové vštěpuje prý lidu velkosrbská organisace, řízenů z Bělehradu a k organisaci té náležejí všechny srbské spolky a jednoty, zejména »Sokolové«, všechny srbské církevní školy a konečně i duchovní hlásící se k srbské samostatné straně. A úče- lem této organisace není prý nic menšího. než odtrhnouti Chorvatsko s ostatními jižními zeměmi od Rakouska a spojiti je s krá- lovstvím srbským. Tyto obžaloby státního zá- stupce opírají se téměř výhradně o pověstné brožury bosenského agenta provokatéra Jiř Nastiče a pomluvy Frankova »Hrv. Prava«, úhlavního nepřítele všeho, co nese srbské jméno. V celé žalobě není jediného určitého důkazu, že by se byl který z obžalovaných dopustil osobně nezákonného činu, který by bylo možno vyhlásiti za velezrádný,a není pro tuto část žaloby jiných svědků. kromě Nastiče. Žaloba jen podezírá ob žalované, ale konkretního nezákonného skutku neuvádí ani jediného. Žaloba však viní obžalované i ze skutků, které spáchati nemohli. Zatýkání započalo koncem září min. roku. V tu dobu annexe Bosny a Hercegoviny nebyla ještě vyhlášena. zabrané země byly tehdy ještě součástkou říše turecké, ale přes to žalobce tvrdí, že obžalovaní se snažili před svým zatčením tyto země odtrhnouti od mocnářství habsbur- ského, k němuž ještě nenáležely. Při tom dovolává se § 58. trest. zák. chorvatského dle starého textu, jímž se chránila celistvos

státního svazku, pod kterýmžto slovem se rozuměl starý německý bunt, jenž po válce r. 1866 přestal existovat. Státní za- stupce ani neví, že zákonem z roku 1870 paragrať onen změněn, ale přes to viní ob- žalované, že r. 1908 chtěli Bosnu a Hercego vinu odtrhnouti od německého buntu. Obhájcové obžalovaných v čele s drem Hinkovičem a Medakovičem podali proti Accurtiově žalobě rozklad, a dokázavše, že žaloba je formálně a právnicky úplně po chybená, že stíhá zatčeně i pro skutky jichž se absolutně dopustiti nemohli, žádají vrchní soud záhřebský, aby žalobu zamítl a propustil obžalované ihned z vyšetřovací vazby. Bylo by to ovšem to nejmoudřejšía nejpoctivější, co by mohli učiniti záhřebští soudcové, chtějíli uhájiti svou soudcovskou čest. Ale v této věci, k níž byl dán podnět z Vídně, nerozhodne zatím Záhřeb, nýbrž opět Vídeň. »Pester Lloyd« psal tyto dni »Z obžaloby, v níž nakupena pouze spousta malicherností, vysvílá nade vše jasně, že proces tento uveden v proud jen proto, aby bar. Aehrenthal měl o záminku více k za brání Bosny a Hercegoviny . . « Bar. Aehrenthal je povinen přesvědčiti se z Accurtiovy obžaloby, že není právníeh důvodů, aby 53 chorvatští Srbové byli dále vězněni a dáti vhodný pokyn do Záhřeba. Když r. 1906 odborný přednosta Čavrak dohrál svou smutnou úlohu, zastaveno vyše třování proti Srbům jako bezdůvodné. Annexe Bosny a Hercegoviny je provedena, baron Aehrenthal dosáhl cíle, pro který v Chor vatsku zahájena štvanice na samostatné Srby a jest tedy čas, aby se celý »velezrádný proces« potlačil a vězňové byli propuštěn na svobodu, neboť jen tak budou nevinné oběti Rauchovy mstivosti sproštěny dalšt trýzně, Chorvatsko pak a s ním celé Ra- kousko zbaví se největší ostudy před celou

Evropou.

Dehata o Praze v rozpočtovén výboru. Ačkoliv na pořadu jednání rozpočtového výboru byla kapitola »Ministerská rada«, větš část debaty otáčela se kolem »pra žské h bumlue. Tentokráte k slovu dostali se němečtl po- slanci, kleří odpovídali dru. Kramářovi a fíčil zrovna tak věrohodně jako německý tisk demon- strace pražské. Nestoudnou insinuací ovšem při tom zůstává jejich tvrzení, že obec pražská dala rozkopati chodník před kasinem za jiným účalem než proto, že kulérovými darmošlapyje zruinován. Také poštovní výnos, chystané vládní osnovy jazykové a o krajském zřízení, pak stížnost na strannické zpravodajství tiskové korespondenční kanceláře a disposiční fond přišly na přetřes. O posledním, disposičním fondu stala se pouze zmínka — ale zdá se, že ná lada, jaká proti této kapitole panuje, byla při- činou, že další jednání odročeno — až po předložení jazykových osnov poslanecké sně movně.

z Vídně, 28. ledna. (K. ko V dnešní schůzi výboru rozpočtového bylo před prechodem k jednacímu poradu usnoseno k ná- vrhu předsedy svob. pána dra. Chiara, aby všeck předložené návrhy, lýkajíci se platů a posta ve- ní státních úřadníků, byly přikázány vý boru pro záležitosti úfadnické. Na do bylo pokra čováno v debatě o kapitole „Ministerská rada“ Jak líčí Němei „nevinnost“ bumlu! Posl. dr. Schlegel reaguje na vývody posl. dra Kramáře o bumlu a prohlašuje, že připomínaj bajku o vlku a beránku. Dr. Kramář líčil věc tak jako by němečií studenli byli provokatéři a Čechové ubchými pronásledovanými, kterým se odnímá jejich nedělní procházka. Je nepřipustno, aby se buml po- suzoval jako olázka paspáže, a aby bylo nařízeno jeho přeložení do úzkých ulic, protože, jak zkuš enost ukazuje, němečtí studenti bývají právě v takových ulicích přepadání a biti. Pod záminkou otázky pas- sáže mohli by býti studenti ze všad vyllačeni. Jako očilý svědek vyličuje průběh bumlu před Vánocem a konslatuje, že „němečtí studenti se klidně prochá zeli sem a tam“, kdežto čelní chodci češlí zpíval písně s obsahem zcela zvláštním (vl strkali a tlačili se.

Obavu dra. Kramáře, že, kdyby nebyli jeho kra jani při bumlu intervenovali, bylo by došlo ke rvač ce mezi národními a katolickými studenty, musí řeč ník rozhodně popříti. Pojednává pak o nesnázích u pošty a prohlašuje, že je nepřípustno, aby byly omlouvány odvoláváním na čl. 19. stálních základních zákonů Zde jde o olázku discipliny. Na čl. 19. nechť je po ukozováno při vyjednávání mezi jednollivými národ nostmi o mír, k odstranění anarchie, začínající v po šlevnictví, nestačí. Konečně pojednává o poměru ke vládě a praví, že každé vládě se poskytuje jistá doba šetření. Na ni má vláda nynější tím více nárok protože nevysloupila se žádným samostatným pro- gramem, nýbrž opělně vyzvala záslupce stran, aby sestavili polilický nebo pracovní program, a aby je svými zástupci v radě koruny provedli. Posl. dr. Sylvestor vyslovuje se proti tomu, že posl. dr. Kramář za každé přiležitosti rozvinuje oláz ku německo-českou, protože v tomto případě vůbec nelze mluviti o řádném, rychlém vyřízení rozpočtu Politika dra. Kramáře jeví chorobný ráz v tom, že se stále staví do posice snaží se něčemu předejíti. Jak se jedná v Praze proti Němcům, ukazuje nařízení pražské rady městské, dle něbož se vytrhává dlažba před kasi nem, což činí procházku úplně nemožnou. Politika posl. dra. Kramáre je v první řadě takovou, že vždy cky svaluje vinu na jiné, že však naprosto nedbá zásady „poznej sebe sama!“. Za těchte okolností vůbec nemůže se mluviti o dorozumění Prohlašuje konečně ve příčině rozpočtu, že strana jeho i na dále se bude snažiti naléhati na ústavn a řádné vyřízení rozpočtu a že práce pokud možno urychlí.

Posl. Malik poukazuje na to, že posl. dr. Kra- mář ve Vídni se stále snaží dělati po klony před dvorním hradem a nejvyš- ším místem a vyličovali Čechy jako největší ne viňátka, která jsou vždycky provokována. Důkaz, jal upřímným jest toto stanovisko, spočívá ve zprávě obsažené ve dnešních lstech, že měslská rada v Pra ze se usnesla, aby dlažba na Přikopě byla vytrhána což také bylo provedeno, při čemž se též ja k s naznačujev!!), že dlažebních kamenů může býti použilo též k jiným účelům. Vyslovuje názor, že v Rakousku jest na delší dobu možno jenom jakž takž slušné neutrální ministerstvo úřadnické Přes to, že se použilo prosíředků nejradikálněj ších, aby byla v Rakousku zavedena klerikulisujíc a poslovaňující souslava vládní, přes to, že se vo- lební opravou zamýšlelo národní spory vymýtiti nocházíme se nyní v jazykové anarchii, jakéž dosu nikdy nebylo. Obrací se proti nynějšímu minislr vnitra, jenž se co nejhortivěji snaží provésti v Ra- kousku klerikalisující a poslovaňující soustavu vládní. Posl. hr. Kolowral pohřešuje ve způsobu, jakým předseda ministerstva předevčírem oblásil podání zá- kona, jazykově jisté břilkosti a energie. Byl bysi přál mnohem ostřejší mluvy a prohlášení, že vláda se chce zasoditi zcola a úplně o zákon jazy kový. Není třeba, aby někdo byl zvláštním prorokem by mohl předpověděti, že jazykový zákon neuspokoj ani Němce, ani Čechy. Za to však možno tvrditi se vší určitostí, že odbornlci a zdatní úřad

V drobném prodejit ranni číslo o sobě . . za 8 večorní . . . . . . . za 4 h Ve fliklkách na venkově ranní člslo . . . . . . večerni . . . . . . . 5b Inseráty platí se hotově napřed Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., 5. Tam nacházeji se táž redaken. tiskárna a sxpedice „Národnich Listů Rukoplay se novracejl

nícl si dali největší práci při sdělávání za- kona jazykového, aby dbali státního a oboustranného zájmu národního, takže řečník, aniž zná zákon jazykový, se od- važuje konstatovati (D) , že zákon ten zajisté zachová siřodn státní čárul Posl. dr. 5l. Hofmann praví, že alpští Němci sie- dují „těžký boj“ pražských Němců jako záležitos všeho rakouského němectva s nejčilejší účastí a věd zcela dobře, že boj proti studentskému bumlu nen ničím jiným, nežli „článkem dlouhého řetězu pro- následování a nepřátelství“, jímž má býti Něm- cům pobyt v Praze zhnusen. Soudí, že vy- líčení dra. Kramáře je v tak příkrém odporu s vy- líčením celého světa, též na základě skutečností z ná- mých ze zpráv úřadních(!), že je nelřeb vyvraceli. Posl. Němec zdůrazňuje nulnost, aby nastala ná prava ve strannickém zpravodajství telegrafní korespondenění kanceláře Boykotový výnos vlády se nezachova vá, pokud jde o ochranu dělníků če- ských. Varuje vládu, aby dělníci nebyli slaveni mimo zákon. Ve příčině bumlu konstatuje, že žádnj Němec nebyl poškozen nebo raněn. Poslodní útok pražské policie a četnictva je pří- mo zločinem. Kdyby vláda prostě oznámila po užiti disposičního fondu, nemusila by stál znovu se dovolávah důvěr Posl. dr. Korošec přeje si, aby úprava olázky jazykové byla rozšířena též na jih říše. Vyslo- vuje se proti institucím ministrů kraja- nů a protestuje proti národním agitačním ce- stám ministra dra. Schreinera. Schůze potom odročena; příští oznámena bude písemně.

Exposé bar. Bienertha o anneri Bosny a Hercegoviny. V dnešní, první schůzi výboru pro zákon o annexi Bosny a Hercegoviny (zevrubný referát podáváme na jiném místě), pronesl ministerský předseda baron Bienerth obšírný výklad o vládní předloze zákona. V podstatě »Vládní předloha, která byla podána na základě císařského rozhodnutí a která jest předmětem nyněj- šího jednání, má dvojí účel: Jeden týká se dosažen legislativního schválení oněch kroků, jež uči nil suverén, druhý týká se zajištění konti- nuity vlády a správy v Bosně a Herce- govině. Pokud jde o prvou otázku, jsem především nucen kopstatovati, že prohlášené rozšíření suverenních práv může být předmětem legislativního projednání pouze po své státopravní stránce a dle svého zpětného působení na vnitřní právní řád. S tohnto hlediska jest však zákonné stanovení nejvyššího rozhodnulí již proto nutné, aby pro obor vnitřního státního života mělo ony záruky, které v moderním státu může poskytnouti pouze zákonodárná moe Legislativního projednání vyžadoje však i dalši opatření, dle něhož mají nabýti platnosti

ustanovení o posloupnosti také pro Bosnu a Hercegovinu. Důvod spočivá v tom, že pro mocnářství jest založen po- sloupnostní řád v zákonu rakouském a v zákonu uherském a že Bosna a Hercegovina nebu- dou ůzemněprávně inkorporovány ani k té, ani k oné čásli mocnářst ví Pragmatická sankce jest posloupnostní zákon který současně směřuje k trvalámu zdůvodnění práv- ního pojítka mezi oběma velikými skupmnami zemí Zvláštní stanovisko uherské pragmatické sankce činl spoluúčast legislativy při každém rozšíření obranného svazu, pragmatickou sankcí založeného, na nové země nutnou zvláště pro ten připad, když nejsou inkorpo- rovány ani k uberským ani k rakouským zemím. Pee Rakousko by bylo zapotřebí, jak později vyložím — přísně vzato — pouze schválení annexe. I když rozšiření pragmatické sankce podléhá parlamentnímu sehválení, není právě se stanoviska

FEUILLETON.

Literatura. LAD. HOMOLOVIč: Hanácká literatura. Hanácká literatura zaujímá výlučné stano visko v české literatuře a to nejen svým stylem a místem, odkud je čerpána, nýbrž i dialektem. který v monologu převládá. Nieméně však ne- možno hanáckou literaturu považovati za něja- kou část moravského separatismu. Literalur hanácká vznikla jedině z důvodu, aby středním vrstvám lidovým poskytnuta byla látka ke čten a to stalo se volením děl a prací ze života ba- náckého pochodících. Na tom základě vyrostla celá řada knih, již možno nazvati hanáckou li- teraturou, a která pno se jmenovitě k národním, zrkovým a kmenovým tradicím lidu. Již dávno před stolotím vznikaly lidové ří- kánky, koledy a příležitostné povídky v haná- ckém dialektu, jež byly příčinou Gallašovy „Můsy Moravské“, a bozprostřodně vyvolaly ha- nácké operety Maurycin Bulína, satyry Jana Kužníka atd. Moderní literaturu hanáckou zahájil v leteel šedesátých min. stol. Antoš Dohnal, pra vým jménem Leopold Hausmann, jenž svým lidovými povídkami získal obliby u čtenárů mo- ravských, hlavně hanáckých, jelikož děj jeho povídek brán ze života našeho lidu a odpovídal jeho tužbám a přáním. Povídky Antoše D - hnala vyšly nedávno pod názvem »Prvn hanácké povídky« nákladem Emila Šolce na Moravé. Zajímavo jest, že povídka »F r a nt na vojně« přičitala se péru Mat. Klácela, až teprve nyní dokázáno, že autorem jejím by Leopold Hausman- Antoš.

Po tomto úvodu můžeme uvésti řadu spi sovatelů hanáckých, kteří příšli po Hausmanov rozsévati zrnka do úrodné prati. Je přirozeno že lidové zvyky nejvíce lákaly spisovatele. Tak na př. přástky byly zpracovány několika spiso vateli. Máme »Přástka« od J. Wiede mana, od Al. Hlavinky »Přístka na Tovačovsku« a »Přístka na Beňo k u«. Spisovatel Fr. S. Procházka v drama lické práci »Přástky« (vydáno u Vilímka) zachytil lidový tento zvyk ze své rodné vesniee v Náměšti u Olomouce. Josef Zdráhal a R. Janeček zachytil »Hanácké pisně taneční a svatbové z okolI Kroměříže« a Frant. Bartot zaznamenal ve své dialeklologii nejvíce říkánek. písní a podřečí hanáckých. V lidových povídkách měl šťastné péro ze- mřelý kaplan dubanský Frant. Zgoda, rodem z Kojelína, který pod pseudonymem Karel K řen a Frant. Křen podal hanácké literatuře humor a lehkou prósu. Jsou to zejména známé »N té naší Hané« I.—III. díl, »Strejčko v z Moravy«, »Tři hanácké příhodye »Pod hanáckým nebem« a »Strýč kovy rozumy« I.—III. díl. Dalším význačným zjevem literatury hanácké jest Olakar Bystřina (dr. František Dostál) který v »Hanáckých figurkách« uhodi na dobrý couk hanáckého humoru a v »H aná- cké legendě« uložil podrobnosti starých Hanáků s bajkou o hanáckém nebi. Pak František Spáčil- Žeranov sky svými humoreskami a črtami »Samó tih oe přednáškou »Hanáci, jací bývali« a bá sněmi »Motivy z Hané« význačně obohati hanáckou žeň.

»Hanácké obrázky« Jana Hocla v nikají zdravým humorem a markaniním pojstím látky a řadí se směle k Bystřinovým »Ha náck ý tigurká me. V povídkovém genru jektě uplatnil se A l. H la vinka svou knihou »Na kraji Haněe av Kratochvílová: »Z Hanée. J. Vyhlída! byl více sběratelem nežli spi- sovatelem. Jeho knihy »Z hanáckých děd a měst (I.— III. díl), »Rok na Hané« a »Pří- hody z Vysoudilova« jsou obrazem jeho sběratelské činnosti, On zaznamenal většinu zvyků říkánek, koled a lidových her, které Fr. Barto nemohl do své práce pojati. Než dlužno promluvili ještě o hanáckých básní cích. Jest to v první řadě Fr. S. Prochá z ka. který v básni »Ječmínek« vyobrazil moravskou a hanáckou pověst a ukázal v ní všecky zvláštnost hianáckého dialektu. Vedle něho prostějovský lékař Ondřej Přikry užil lehké noty písničkové a jeho zdařilé »Hanácky pěsničke« a »Novy hanácky pěsničke- došly četného zhudebnění. Nakladatel A. Píša v Brn chystá právě třetí knihu Přikrylových písniček. Tím vyčerpána by byla hanácká literatura bibliograficky. Jest jisto, že za dnešní civilisace školství nebude více stoupali produktivně, nýbrž spiše zdá se, že fáse jejího vývinu jeví se ukončens.A již vyjde v genru tomto jedna či dvě knihy další, t celkový obraz neruší. V konečném úsudku zůstává nápadná odlišnost její od literatury české a tvoří prote sama pro sebe samostatný dll. Nejvíce knih lilera- tury hanácké vydal knihkupec Rom. Prom berget v Olomouci, jehož nakladatelství obmyšleno názvem »Hanácké nakladatelství-

Haše knihy * Výbor fevillalonů Josefa Morhdíuta. Uspořád Miloslav Hýsek. Praha, J. Olto Neúnavný a nadšený publicista i bellefrista Jose Merhaut v mladistvém zanícení spěchal z tichého romanlického Podbrií do družné Meravy, aby přispě hřivnou svcu k jejímu probuzení, zdomácněl ale záhy na březích Svratcavy a věnoval povznesen české Moravy všechny síly svě, až jako bohatýr klesl na roli, již se vší vroucnosli a energií národu svému znovu dobýti pomáhal. Své myslenky, názory a do jmy, radosti i žalosti, jichž stálé stiídání jest po hříchu každému národnímu zápasníku českému údě lem, ukládal Merhaut v čelné duchaplné feuilletony vedle „Moravské Orlice“ i do různých revuí, ty pal nyní věrný druh jeho ve formě knižné předvádí čle nářstvu. Kdo pročte pozorně tyto rozlehlé kapitoly plné vroucí lásky k moravské větvi lidu českéhoi ten nebude s to, aby ohostil se hlubokého dojmu. Jako v kaleidoskopu střídají se tu vzpomínky a obra- zy z právě minulého čtvristolelí, z ustavičného boje proti hrutální, bezohledné přesile, ale boje ne bez úspěšného, jakož při všech chmurných fásích gigant ského zápasu ukazuje zvláště Merhaulova stať českém Národním divadle v Brně, z jehož hlavních tvůrců sám Merhaut byl. Byť nenapsal Merhaul ni jiného, již tato stať, svědčící jak o nejupiímnějším vlastenectví, tak i o rozumném oceňování sil a pro středků na snadě jsoucích, zjednává spisovaleli pa- měť trvalou. Všechny feuilletony, v knize sebrané psány jsou slohem svěžím, básnicky prolkaným avšak při tom vždy příslupným lidu, jemuž doporu- čují se vřele jako škola bohalých zkušeností, získa- ných v tvrdém, ale nepoddajném zápase o práva nárední s odvěkým úporným nepřílelem. * Ouido Maria Vyskočil: „Hry s panon- kami“. Erolické a bizarrní prosy. Nákladem Fr. Švej dy v Praze VII.

Novou svojí knihou neodchyluje se pan auto- v evoluční čáře umělecké nijak od směru, dříve ji sledovaného Zdá se sice na první ráz, že „Hry s panenkami jsou v základních tonech jinak založeny, než dřívějš spisy p. Vyskočila, avšak bližší posouzení nás p učí, že pan autor zůstal věren svým dřívějším inten Středem těchto nových povídek je žena. Vlastně jeji citová bytost. Každá povídka je segmentem, vy- ňalým z citového kruhu ženské duže, V jedněch jas nými barvami obolkal ji pan aulor gloriolou mučed nickou, v jiných odkrývá její nízké pudy a vášně a jinde konečně dává jí píti z plného poháru rozkoše Ale všecky hrdinky jeho povídek nesou na čele n viditelné stigma bohyně, jejíž jsou kněžkami a slu žebnicemi, nejvyšší bohyně a královny citů — lásky Poukázali jsme již jinde na zdravou a hlubokou symboliku pana Vyskočila, jež se i v jeho posledn knize úspěšně uplatňuje Je to zejména symbolický parallelismus citovýcl nálad hrdinok a zjevů v okolní přírodě, v němž par autor důsledně a zdařile si libuje. S hlediska psychologického mají „Hry s panen kami“ také nejednu zajímavost. Upozorňujeme pou ze na vzrůslající zájem českých aulorů pro slavy podvědomé, jež jako jinde, tak i u nás nyní na bývají čím dále tím širší půdy v české původní po vídce i románu Také p. Vyskočil vykazuje ve „Hrách s panen kami“ tento sklon. Není při tom nezajímavo, že moderní belletri jle souběžně s psychologií, která stále více přichylují se k názoru (onž oslatně u starých národů, zejměn v Indii, byl dobře znám), že lidská duše není by tostí jednoduchou, nýbrž složkou mnohých podruž ných elementů, jež za daných okolnosti vystupuj na povrch vědomí a möní někdy zdánlivě celou indi K. Weinfurter cím. vidualitu.

* Jose! Šimánek. Křišťálový pohár. Kniho ny skrytých věd sv. 1. Nákladem Zmatlíka a Paličky v Praze. Cena K 1.70. Dohrá okkultická novella je věcí dosti řídkou zejména v české literatuře je podobných prací velm málo a zvláště dobrých je málo. Tento druh lite ratury není nový, jako na příklad detektivní novelly jež v nejnovější době tak zaplavují knihkupecký trh Již dávno jsou známy Poeovy bizarmni povídky, je vlastně jsou jedny z prvních předků okkultické lite ralury, nyní tak rozšířené, zejména ve Francii; mno- hé z nich známy jsou z překladů. Z původních prac jmenovati dlužno Kollárovu fantastickou novellu, na- zvanou, tušim, „Incubus“, v nejnovější době vyšly Svátkovy roziomilé povídky v tom genru pod litulen „Kočka“, nyní pak leží před námi Šimánkova knížk To, ce poulá čtenáře ve všech podobných pracích patří do oboru vědy dosud nedosli prozkoumané,je tudíž pele fantasie velmi obšírné. Knížku Šimánkovu vitáme tím vice, že je vypravování veskrze originální poulavé a vkusné, což zvláště bývá postrádá no ve

spoustě drobnějších spisů toho druhu, v poslední době k nám importovaných. Těžko bylo by říci, která z novell, v knížce obsažených, je nejlepší. Snad po vídce druhé, nazvané „Setkání“, udělil bych primát bylo by to však nespravedlivým vůči oběma osta!- ním. Zajisté že milovníci četby toboto druhu s ra- dostí sáhnou po Šimánkově knížce Vyšla ve vkusné úpravě se dvěma kresbam mladého malíře J. Váchala, jež apartností svou pmní přiléhají k náladě a obsahu vypravování. Jarka N Bibliografie. * „Messalina«, román ze starého Říma, dílo originálaího Aifreda Jarrya, vyšel v českém překladě a s předmluvou Kamila Fialy jako 3. svazek VII ročníku »Moderní bibliotěky«. V elegantní úprav prof. J. Bendy K 1.20. * Týdenník »Máj« (Praha-II., Vodi čkova ulice, číslo 33) roč. VII. číslo 18: Jos. D. Konrád: Petrov- ští. Václav Štech: Pěšinka českého milionáře. D J. Stolba: Štvanice jelenů v Pardubicích. Z českého života. — Ilustrace: Jelen v bezpečí uprostřed Labe. Po skončené štvanici. Týnský dvůr. Autograf Vítěz slava Hálka. Autograf A. V. Šmilovského. * „Ženský Světe, orgán Ústředního spolku če- ských žen, nastoupil 1. číslem t. r. třináctý svůj ročník. Obsah nasvědčuje, že zůstal věren ušlechtilé snaze, jevící se již od jeho založení, totiž rozšiřovati stále duchovní obzor našich žen, vzbouzeti v nic zájem pro vše, co směřuje k povznešení úrovně ženy a činí z ní bytost myslíci. Do nového čísla přispěl“ Art. Drtil, M. Branbergrová, M. Havelková, T. Tue- nerová, dr. Vozábová a j. O číslo na ukázku lze a přihlásiti v kanceláři Ústředního spolku českých žen, Spálená ulice, čís. 34.

* »České maliřství, napsal dr. Fr. A. Harlas vyšlo právě nákladem firmy Bursík á Kohout v Praze. Kniha vypisuje vývoj českého malířství až po naše časy, všímá si i života mistrů, o nichž jsme dosud tak málo četli, a jen tu a tam o jich snahách se dovídali. Čte se neobyčejně příjemně a přilože- ných 28 obrazů nemálo přispívá k její instruktiv- nosti. Nepatrná cena — K 5.60 umožňuje každému, aby cennou publikaci tuto získal. * Thomas de Ouincey: Zpověď anglického požívače opia. Dle angiického vydání z r. 1823 pře ložil Kamil Fiala, vypravil Josel Marek a vydala Kamila Neumannová v Práze (Olšany 45) jako 49. svazek »Knih dobrých autorů«. * »Krásy našeho demova«, illustr. měs. revue. věnované otázkám krásy naší vlasti, vyšlo právě 1. číslo ročníku V. redskcí Jana Emlera a Bř. Jedličky-Brodského s příspěvky od Vlad. Zákrejsa Ant. Klášterského, prof. dra. Boh. Němce, dra. Lub Jeřábka, prof. dra. Č Zibrta a mn. j. Prvé číslo »Krásy našeho domova«, jejíž vydavatelem je » Svar českých spolků okrašlovacích v Praze« (Betlémské nám. »u Halánků«) zašle se každému, kdo o ně po- žáda, zdarma na ukázku.