Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXVII.

2

V Praze, v pátek 10. května 1907.

Praha

3

Číslo 128.

4 article

Na ranní a odpol. list pred pi láei ne Pre v sdnibistrti . . . . . 3k= netrrt leta ne, osiiko- vo slisnká na něsto .. . . Toštoni nk . . . sdrojí sislnno n2

5 article Kongres míru.

Kongres míru. Mikuláš, car ruský, dal, jak známo. popud ke svolání prvního kongresu míru v Hangu, jenž obeslán velmocemi a celou řadou menších států, neřešil sice velikou nejdůležitější otázku, jak odstraniti válku, však zabýval se jinými, dosti důležitými otázkami práva mezinárodního. Letos svolán opětně do Haagu kongres mírový s progra- mem již konkretnějším. Anglie na příklad učinila návrh, aby kongres zabýval se otáz- kou odzbrojení. Však zdá se, že právě proto nenalezla tentokráte u některých států my šlenka tak ochotného přijetí, jako se stalo při pokusu prvním.

Mikuláš Haag Anglie

6 article

Drahotu dělá tentokráte Německo, jež hrozí, aniž by se odhodlalo kongres neobe- slati, pasivní resistencí, a jemuž vůbec nen myšlenka mírová nijak vhod. Je to pochopi telno. Německo děkovati má za svou veli kost a za poměrné ustálení svých vnitřních poměrů, za své zcelení a svou sílu výhradně úspěchům na poli válečném a tu je přiro- zeno, že je mu proti mysli odložiti zbran o níž, jak nepopíratelno, dosud opírá svou existenci Německu je ale druhý mírový kongre také z toho důvodu proti mysli, že hlavní odstavec jednacího pořádu pochází ze strany. proti níž aktuální politika souseda našeho a »věrného spojence« té doby je ostřím svým namířena. Po léta prohlašován byl král an- glieký německým tiskem a i v representativ- ních sborech německých za lehkomyslného karbaníka, člověka výstředních erotických choutek, nezbytného gentlemana krejčovských akademií atd., jemuž k řízení velikého státu nedostává se naprosto způsobilosti, ba i se riosní vůle a hle! — tento král dnes s ta- kovou znalostí věcí a poměrů a diplomati- ckou zručností pracuje na uskutečnění svého programu, že Německu je při tom úzko a že bojácně ohiíží se po Evropě i po ostat- ních dílech světa, aby získalo sí spojence nezůstalo v evropském koncertu odkázáno na sólo velmi problematického významu.

Drahota Německo Evropa

7 article

Vzdyť i ten spolehlivý italský » spojenece doznati musil v římském parlamentě, že b Italie dopustila se zločinu na lidskosti, kdyby odepřela účasť svou v podniku, jehož účelem jest zredukovati zbrojení velkých národůa států. Italská politika vždy se nesla šnahou zaehovati mír a preto byl splnomnoněn de- legát italský na mírové konferenci, aby — dle výslovného prohlášení pana Tittona — anglickou iniciativu podporoval. Jak daleko se asi italská podpora v této věci odváží, nesnadno dnes říci, neboť také Italie je stát, jenž povinen jest za své ná- rodní sjednocení ke vděku událostem na poli válečném, třeba že mnoho vavřínů při tom nesklidila. Však tolik je jisto, že Německo, jež ostatně hledá pořád ještě vypátrati ně- jakou skulinu, kudy by se z nepříjemné si- tuace prodralo, zůstalo by se svým vzdorem osamoceno, kdyby skutečně se postavilo proti anglickému návrhu. Bylo by naivností domnívati se snad, že na příští konference v Grafenhaagu dojd k odstranění válek a k dosazení velikéh mezinárodního tribunálu rozhodčího, který by dalšímu krveprolévání a ostatním hrůzám válečným na vždy učinil konec. Stav takový

jítlegát Titton Německo Grafenhaago Italia Italia

8 article NAR

NAR zůstane i na dále thematem pro velikou sym- fonii budoucnosti. Návrh britský také s k tomu nenese, nýbrž má pouze za úč obmeziti nebezpečnou hru, již provozují ze- jména státy, opírající své bytí a svou bu- doucnost výhradně o bodáky a které žravý chřtán běsa válečného sytí bez milosrdenství blahobytem a štěstím obyvatelstva. Nejde tu tedy o odstranění armád také nemá sejíti z posledního apelu na bru- tální fysickou sílu, to všechno má prozatím zůstati, pouze k tomu čelí anglický návrh, aby všechny státy bez výjimky po- měrně umírnily se ve zbrojení. tak že by poměr sil i po prove- dení této myšlenky zůstal nedo- tknut. A proto konečně snad i Německo si věc rozmyslí, než odhodlá se k negaci nebo k rozhodnému odmítnutí návrhu; nebot nebyla by to zvlášť chytrá diplomatika uvalit odium nezdaru v této věci celému světu tak sympatické na vlastní bedra. Ostatně se záhy přesvědčíme, co z různých vzájemných ná- vštěv potentátů a schůzí vedoucích diplo- matů na konec se vyklube.

Nara Německo

9 article

Kdo jinak pohlíží na vývoj událostí svě- tových než zrakem filantropa, kdo ví, žev nejednom případě ne pouze vládnoucí, nýbrž všechen národ ve své totalitě vzrušen, zbraně se chápe a volaje po krvi sám se vrhá v boj. kdo ví, že lid za pomíjející lesk slávy ne- jednou sám se ničil — ovšem pohlížeti bude s dosti opravdovou nedůvěrou na snahy mo- derních pacifistů a nedá se tak snadno obrá- titi na víru, kterouž hlásají té doby lidé nej- lepší všech národů. Však i ten, kdo s nej. větší střízlivostí sleduje snahy ušlechtilých representantů věčného světového míru, po- staviti se musí na stranu těch, již naléhají na obmezení ohromného nákladu na vojsko a na to, aby aspoň část těch miliard věno- vána byla na kulturní povznesení lidstva. A o to tu jde. A což Rakousko v této situaci? Hrabě Aehrenthal dlel před několika dny návštěvou v Berlíně a měl prý potěšení kon- statovati, že není žádného rozdílu mezi tím, jak na zahraničnou situaci pohlízí Německo a jak Rakousko. Jaké to štěstít Jsme ovšem přesvědčeni, že kdyby s byli sešli v Berlíně a tam názory své vy- měňovali zahraniční ministři všech států, co jich dest, všichni by se rozieli s blahým vě- domím, že co do světové politiky jedno totéž zaujímají stanovisko. Je to běžná fráse, zejména když jde o otázku mírovou, což by ovšem nevadilo těmže ministrům za měsle na to vypověděti si navzájem křížem krážem válku. Je-li ale stát, jemuž by šlo k duhu. kdyby aspoň na řadu let mohl uleviti svému válečnému rozpočtu, je Rakousko.

Aehrenthal Rakousko Berlín Německo

10 article

Ne že by finanční jeho stav byl tak zoufalý, pokud jde o hospodářství státní, však není vždy šťastným stát, jehož pokladna pra- cuje bez deficitu. Důležitější než finanční stav státu jsou hospodářské poměry jedno- tlivců, najmě příslušníků vrstev výrobních. A v této příčině třeba u nás mnoho, mnoho doháněti. Jsme v kulturní práci, ve všec její oborech o celé hony zpozděni a mnoho práce a mnoho peněz zapotřebí, abychom se vyrovnali těm, již vedle nás a z nich někteři až kroky sedmimílovými hnali se v před. A není jiné příčiny tohoto našeho ku- turního deficitu, než právě to, že všechen pot lidu, za zlato vyměněný, pohlcuje vy- zbroj v álečná. Netvrdíme ani, že nepoměrně mnoho vydává se u nás na vojsko, naopak: válečný rozpočet vojenský je v Rakousku u porov- nání s ostatními státy dost skrovný, však coz to platno, když na to ostatní tak málo zbude. tak málo, že toho ani méně býti nemůze- Jak by si oddechl tento stát a jak by se poměry v něm rychle změnily, kdyby jen 25 procent všeho válečného rozpočtu průběhem desíti po sobě jdoucích let, věnovati se mohlo ku povznesení poměrů výrobních, na školy a na rozkvět oslatních institucí osvětových Kdyby to prosadil baagský kongres, zí skal by si tím zásluh větších, než nejslav- nější vojevůdci a jejich stotisicové armády

Rakousko

11 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 9 Května. (O kandidátn řeči Fořtově) rozpisují se téměř všechny videňské listy, přikládajíce jí „veliký význam politický“. Kandidátní řeči mínisterské jsoa tako jednou ze zvláštností nynějšího volebního ru- chu, neboť nestalo se ještě za ústavní éry v Ra- kousku, aby sedm aktivných členů se uchá- zolo o poslanecký mandát a dobývalo si ho kan- didátními řečmi po okresích, jako klerýkoli jiný kandidát poslanectví. A nejen to; ministři — jak poznamenává „Zeit“ — jsou letos nejpi- nější kandidáti a přetrumíli svou agitační čin- ností leckterého kandidáta, který v parlamente dcsud nezasedal. Ale také řeči ministerskýel kandidátů patří k nejobraznějším a myšlenkove nejbohatším. Tento zjev, jehož jsme právě svěd ky, jest dle „Z.“ pozoruhodný, neboť vyráží z ruky zbraň i nejzatvrzelejším odpůrcům par- lamentní vlády, a takých odpůrců je dosud v Rakousku mnoho. Současně opravuje míněn těch politiků, kteří tvrdili, že Čech a Němcc ne- mohou pospolu zasedatí v jednom kabinetě. D Derschatta a Fořt. Prade a Paeák, vstupujíee do kabinotu, nevzdali se své politické minulosti. aby se stali pouhou parlamentní ozdobou vlády.

Fořtův Fořt Praha 9 květen Rakousko Čechy

12 article

Naopak, politický kapitál, jejž s sebou přinesl do kabinetu, je to nejcennější, čím se Beckov vláda může vykázati. Z politických poslanců ne- stali se nepolitičtí tajní radové, zpřetrhavší vše- chny svazky, jež je poutaly dolů, nýbrž zi- stali i jake ministři zástupci par lamentu a svých voličů. Jich politická značka dodává rázu celčmu kabinetu a zabez- pečuje je, že nesklesnou na polilicky bezborevn byrckraty Proto také mohou klidně předstupo- vati před voliče, kteří je vyslali do parla mentu a tím i do vlády, aby se znovu ueházeli o jiel důvěru. Opora o lid, styky s voliči nejsou pře- kážkou, nýbrž naopak podmínkou platného trvá- ní pariamentní vlady. Bez nich ministr by se stal, jak dr. Fořt včera správně děl, pouhou draperií. Hodnost ministerská nabývá váhy te- prve hodností zvoleného parlamentního zástupee lidu. To neplati jen pro Čechy — dodává „Z. — nýbrž i pro Němce. I „N. W. Tagbl.“ dává přátelský styk dra. Fořta s voliči za příklad Němcům, uznávaje oprávněným výrok ministra obchodu, že jen tehdy může se státi platným zástupcem českéh rároda v korunní radě, může-li se s důvěrou opirati o široké vrstvy voličů. V Praze, 9. května. (Z volebního ru- chu.) „Gaz. Narod“ otiskuje některé domněn- ky o výsledku přištich říšských voleb v Haliči, Její výpočty jsou ovšem volně přizpůsobeny přání strany konservativně podolské, jejímž zá- jmům slouží. Ale jest charakteristické, že i ten- to list nyní připouští, že volební okresy ve v- chodní lialiči byly geomelrií prof. Glabiňského upraveny na prospěch Poláků a na škodu RRusů, takže Rusové, jimž na říšské radě dokazováno, že jim volební oprava v Haliči zabezpečuje espoň 28 mandátů, nezmohou so dle „Gaz.

doktor Fořt Němec N W Tagbl profesor Glabiňský Polák Rus Čechy Praha Gaza Halič

13 article

Nar.“ na více než 26 mandátů. Tím by ovšem počet poslanců polských z rozpočtěných p- vodně 78 stoupl na 80. Z těchto polských mau- dátů připadne prý především asi devět man- dátů židům. kteři však všichni (?) vstoupi do společného polského kola. Tři prý budou smý- šlení konservativného a šest se připojí ke křídlu demokratickému. Z ostatních polských mandáto „G. N.“ přiděluje konservativeům (šlechlicům) 27 a 30 mandátů, katolickému středu 14 až 17. Všepolákům 10 až 13, krakovským demokratům 7 až 11. lidovoům 6 až 7 a dva mandáty radi- kálům. Na sociální demokraty nezbylo už v „G. N.“ ani mandátul Skutečnost asi pozmění rozpočty Ivovskéh listu. Zaznamenává tedy zatím jen některé vý- značnější polské kandidatury. Ve Lvo- vě vystupují býv. starosta lvovský dr. Godz. Ma- lachowski, radikál Breiter, sionista Braude, socialista Diamand, prof. Gla- biňski a Ukrajinec O zarkevič. V Krakově demokrat prof. Sikorski, škol. rada Pete- len z, Ign. Daszyňski; v Stanislavově býv. posl. Stwiertnia, v Bochni ministr dr. Ko- rytowski, v Bučači býv. poslanec Moy sa v Tarnově bar. Battaglia, v Kolomyji dr.

G N doktor Godz Braud Diamand profesor Gl Ukrajinec Sikorský Pete ko Moy Battaglia Nara Ma Krakov Igny Bochni Tarnov Kolomýt

14 article

Kolischer. v Řešově dr. ryt. Biliňski v Mielci prof. Bobrzyňski, v Jasle P. Pa- stor, v Samboře ministr hr. Dzieduszy- cki, v Břežanech dr. Duleba, v Žolkvi dr Starzyňski, v Bobrce Dav. Abrahamowicz. Ve venkovských okresích kandidují v Mielci li- dovec Jak. Bojko, v Nisku býv. posl. Krem- pa, v Kolbušové býv. ministr Jedrzejo- wicz a Szajer. v Laňcutu kn. Ondř. Lubo- mirski, v Nov. Sači Potoczek, v Krosně lidovec Jan Stapiňski, v Pečeněžině opět Movsa, v Jaroslavi dr. Vladim Kozlo v ski, v Bialé lidovec Kubik a socialista Da- szvůski, v Makově klerikál Fijak, v Lima- no“é dr. Daniclak, v Bochni prof. Ant Gorskí a P Stojalowski, ve Stryji hr. Skarbek, v Obertyně předseda Nár. rady Ad - Gieňski, v okrese lvovském opět David Abrahamo w icz, v Sokale ryt. Vladislav Gniewo sz.

doktor profesor Bobrzyňski Duleba Starzyňski Bojko Szajer Stapiňski Jaroslav Vladi Kubik Daniclak Antonín Gorskí Abrahamo Sokal Vladislav Gniewo Břežany Mielec Nisko Kr Luba Makov Fijak Lima Stryj Jasl P Sač Potoczek AdaGieňski

15 article Politické zprávy zahraničně. V Praze, 9. května.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 9. května. Rusové a jinorodci. Hrdina, který tyto dni uvodl Hosudarstven nou dumu v nebezpečí, že bude rozpuštěna. uraziv neslýchaným způsobem ruskou armádu. socialně-demokratický poslanec Saburov, není Rus, nýbrž Armén. Druhý kavkazský poslanee, jenž v dumě neméně drze uráží ruské cily,je Gruzin, pan Cereteli, také socialný demokrat V „Novém Vremeni“ M. Meňšikov věnuje stať zášti, kterou v této pohnuté době dávaji Rusku i Rusům na jevo „jinorodei“, jakž Rusové nazývají jinoplemenné kmeny, objaté rámcem ruského státu. Tato nezkrotná zášť podle mínění pisatelova musí Rusy přesvědčiti, že nikdy nemohou jino- v drobném proueji panní člo o ob5 . . . e zh vdpolední . . Ve alialkéch na vonkove Enoledni°. : : . . . ! : e h Inseráty plati se hotově zepře Předplacení ainrerty přijlná dpisl. Tam naehárejí se tež redakee tiskárna a ezpodice „ Národnich Listi Rukopívy so Bovraejt.

Rus Saburov Armén Cereteli M Meňšikov List Bovraejt Praha Rus Nový Vremit Rusko

16 article

rodcům dáti všeobecné volební právo. V dumě vůbec není místa pro živly, které jsou otevřené a ze zásady protistátní. Není-li charakterné, že jeden rok v dumě políčkuje ruskou ormádu Ži (Míněn lonský výpad na ruskou armádu, učiněný bývalým poslancem bělostockým Jacobsohnem. Red.), druhý rok Armén. Opovržené národnosti staly se drzými tak, že s výše parlamentské ti- buny, khjsmie je vlastníma rukama povznesli. prskají na posvštnou česť naší vlasti ! Počkejte trochu. Jestliže nyní podobizna carova slouží židovské nebo lotyčské mládeži za terč při střelbě, nemina mnoho času a za Židy potáhnou se Kirgizové, Tunguzové, Samojedi, všichni bu- dou na Rus plivat a promění parlament náš — po shakespearovsku řečeno — v místo své po- Jinorodei — vyvozuje p. Meňšikov dál — chovají se k nám jako nenávistní cizinci. Ale cizince nikde nepouštějí do rodiny. Kdyby An- glie měla volební zákon jako Rusko, sedělo by v anglickém parlamentě mezi 583 poslanci ani ne 60 Angličanů — a bylo by po anglické říší: Angličané by byli vydáni v šanc Egypťanům, I- dům atd. A v ruském parlamentě celá levice je v rukou kavkazských sociálných demokrato, zrevolucionovaných Židy, a celý střed — v ru- kou pánů Winawerů, Herzensteinů, Iolossů, Hessenů. Pergamentů. Základným pudem jino- rodců je záhuba Ruska, záhuba vítěze, příliš zéhy usnuvšího na vavřinech. Čas jest, aby se.

Jacobsohn Armén Žid Kyrgyz Tunguz Samojed Meňšikov Angličan Egypťan Winawer Herzenstein Ioloss Hessen Rusko Idům

17 article

Rusko probudilo, čas, aby si Rusové dali otáz- ku: Jsme nebo nejsme? Máme my, Slované, zů- stati hospodáři své země, nebo ji bez boje ustou- piti pronárodům, jejichž nenávist k Rusku je tím palčivější, čím nepochybnější jejich nicot- nost? Pisatel na konec navrhuje, aby všem jino- rodcům bylo novým volebním zákonem odňalo právo míti v Hosudarstvenné dumě své před- stavitele. Ať se jim dá místná samospráva s úřadním ruským jazykem, ale do zákonodár- ného sboru ruského ať jest jim přístup uzavřen. Přiznávajíce, že rozhořčoní Rusů nad ne- omalenosti, s kterou proti ním vystupují jino- rodci, jest oprávněné, nemůžeme opětovně ne- projeviti své uspokojení nad tim, že Poláci se v příčině armády nepřidružili k jinorodcům.

Rus Slovan Polák Rusko

19 article Nebezpečí pro RRusko.

Nebezpečí pro RRusko. Vnitřní rozháranosti Ruska užívají cizinci, aby tam rozšířili svůj majelek, svůj obchod, svou kulturu, svůj vliv. Oč se Rusové do krve hádají a proč se vraždí, jsou skoro naskrze otázky (heorelické. Slavjanuflům vytýkali jejiel odpůrci, že mají smysl pouze pro abstrakce. Nyní slavjanolilé jsou umičeni a jejich odpůrci mají slovo — a dlužno o nich říei totéž. Prak- tický smysl jeví pouze sedláci, ktoří za zmatk zlskají aspoň to, že budou míti více půdy, již ale nebudou uměti vzdělávat. Theoretičtí politi- kové Hosudarstvenné dumy slibují sedlákům expropriaci šlechtických, elrkevních a státních statků. Proti takové snaze sedláci nemohou ni- čeho namítati, ale nečekajíce konce, starají se sami, aby svou pozemkovou držbu rozšířili na účet velkostatků, jež parcelují a najímají. V po- sledních dvou lelech objevilo se na místě sta- rých mnoho nových velkostatkárů. Jsou to sedláci, kteří se zakoupili na šlechtických stateich. Hůře je s obchodem a průmyslem. »Svět« o tom píše: Po r. 1877—78 u nás zmohutněly svazky

Rus Slavjanufl Rusko

20 title

FEUILLETON.

21 article Literatura. Sovova »Lyrika lásky a života-.

Literatura. Sovova »Lyrika lásky a života-. Poslední dobu každým téměř rokem před kládá pan Antonín Sova české veřejnosti novou kníhu, a není básně v ní, aby nepřinášela něeo nového. Loni byly to hrdinné verše o dobro- družství odvahy, jež směle osnovaly ve svých snoch nový, plnější a radostnější živol. Byly to verše, jež bouřily proti poutům, zužují- cimn život, a hlaholily poinicemi k novému ránu a k novému lidstvi. Za prahy lidských duší, za prahy neposypanými růžemi v blátivých stopách odvážně hledaly nové světy a dávaly, co v osa- mělých dálkách nalézaly: svítivé rozhledy ne- smírných dálek, vzduch krajin ideálních.

Sovův Sova

22 article

To bylo loni. Letos je jinak. „Já čekám ve- čerů, bych pohřbíval,“ — tato věta loňské sbír- ky učiněna letos vlastně knihou. Básník je hl- boce životem roznemocněn, svou vlastní bolest jde pohřbít, život boli. Zpiváte-li o něm, zpíváte baladu hrůzného smutku. Pohleďte jen: tam mi- lenci po hříchu si zoufali a utonuli — sam Panna Nebes tam nahoře v kapli nad řekou ne- chápe smrti z hřichu. Jiní milenci dlouze če- kanou a nezkojenou láskou se zcizili. Jinde zas jednoho stihla tragická touha ukradnout vášeh, jež cizímu patři, to tajemství horečné viny mí na duši. „Poslouchat jednoho, s klidným čelem se jeho zdát, a druhého s vášní divokých šelem milovat.“ Nebo: dva lidé se našli, chtěli by mi radost prvního vzdání se, a nemohou: minulá vina stinem se za nimi plouží, a nevědí, maji-l plakat či se smát. Přitel Anatol mohl zlomit dobrovolně se vzdávající květ lásky: nedoved tu možnost přijmout, a nyní sestárlý marně ná- ruě rozvírá. V městě dopadli v brlohu tulačku, a dav ve jménu ctihodného zákona ji rychle od- soudil, co větší hříšnice chodily křižovalkou ulic do vyhřátých svých domovů, ničit štěstí druhých, spíjet se radostí nad zmírajícími muži a hýřit s pokoutní nevěrou. To je mezi lidmi. A jděte k životu bylin, k životu věcí, a najdete tu také mílostný zmatek. Sledujte loutky o půl- noci: žiji docela jinak, než myslíme: „Náš prin cipál nám v ústa vkládá, co nikdo z nás už ne- elt

Přitel

23 article

Všude v životě nalézáte bolestné prohlubně. závratné víry, hříšné stajované niterní bludište. a octnete-li se uprostřed, máte bolost. Je vám teho všeho líto, zakrýváte si ty obnažené rán teple soucitnými mlhami, kladele na ně jemný musselin, protkáte jej zlatými a pestroburvými květy omluvných reflexí, aby tak krvavě v oke se nevtíraly, ale co platno vše — nechce s vám žít pod dojmem tím, ohlížíte se po očist- ných a osvobozujících koupelích, a — utíkáte. Kam? V náruč ženy? Ne, ne! Ta nechápe úžas velké záře smutků západních. Lokty pří- rody vás bezpečně obejmou, a když přesytilo vás sobectví druhů a lhavé kouzlo žen, zde sám a sám v rozhovoru s pláky, s oblohou, s vodami. s trávníkem dojdete zas možnosti věřit a snít o zdraví, o výhni polední a o světle dní. Živé tu ovšem kouzla pozbývá, ale co mrtvým se zdálo drív, ožívá. Jen vejít sem jemně a laskavě, zde dá se žít pod zarudlými tichy zhaslých nebes. Básník v tom tichu hlubokých samot zkrva- vělými listy podzimní melancholie vzpomíná na svou bolest. A podivno: Bolest jakoby lidskou mluvu ztrácela a nabývala krajinné. Pro svou tragickou příkrasu vyhledá přirodní tragický oka- mžik, krajinou passáží s obdobně ponurou ná- ladou označí svou žalnou náladu. Bolest člověka a bolest země najednou se tu mísí: lidsky se něce napoví a obrazem truchlého jevu přírody dopovi. Vlastní já jakoby se odpoutalo, proniklo do prostoru, padlo na zachmuřené lesy, pokrylo vadnoucí lučiny a kleslo do uslzených potoků.

Loket

24 article

A země je najednou malá pro ten žal: básník obrazy svých melancholických tuch promítá na sšeřelé plochy Kosmu, na horách a oblacích staví scenu svých zmatků, vichrům žaluje svůj stesk a Melusinám zvyšuje jich svišt, aby jej tam dolů zanesly a pověděly, jak tam nahoře nčkdo trpí — člověk, jenž brzy k ránu říkal, čím vře a plá, a nikdo neposlouchal, neb všichni tvrdě spali. Člověk—poutník, jenž trpí tím, že v jinou říš zajde, až úsvit vzplá, až se lidé pro- budí. Jen strun prasklých zvuk, jejž jitro vyčká- valo, za nim zbude. Pak lidé se probudí a budou rozumět, ale básník již bude spát Ta bolest jej od slunce a z hor svádi v údolí. Postřehuje, že svou vzdáleností v osa- mělých dálkách mnoho lidsky ztratil, z králov- ství citu zůstalo žebráctví — co zbývá, než ztra- cené okamžiky radosti v ilusi vyžít a dál stoupat

Kosma

25 article

světel pohlcením. Rozdal vše, prožil tragiku ži- vota i jeho hlad, teď bude lákat dál k životu nové barvy mu michat a nové vášně střádat. Ra- dest neni v dosaženém, ale v nezkojeném. Jen co nezkojeno, vyrušuje, velká křídla hledá a ne- umírá. Je dobře stát mezi touhou a splněním. ale ne u cíle, ne u splnění. Život je vlastně tra- gieký: vzlétnete v nekonečno, a srdce pláče, sednete si k srdci, a hnízda orlí zlákají. Život musí se velce žit. Přešla doba Faustů, Ivano světců. Zdá se, že je spojit myšlenky všech tre a zmnožit. Nesmí se žit jen proto, aby lidský rod vyrostl o stále rostoucí nully. Básník sám žije osaměle. Tím horoueněji miluje ty, již žijí jako on. Uprostřed zmatků je svůj. Bije se v du- ševním tichu s vlastní ubohostí. Trpce přihlíži, že lid ho nechápe a běží za maškarami. I přes to má odvahu tvořit zejtřek. Žije v zemi kon- trastů, kde malincí lidé na prázdnou velkost si hrají, kde nezískává nikdo, ale jen ztrácí, od- mítá devotní zděděnou abecedu staré doby, jež má řízu politu otroctvím, vínem a krvi, minu- lost chápe jen tím, že ji překonává, že ji nové žije a cíti. A mluvili-li dědové cos o zrození z otrocké racy, on nesouhlasí: „Že z racy otro- cké, otroka neomlouvá, chyť vítr do plachet, vyjeď, kam tvá touha. A osvoboď se sám ..

Faust Ivana světec

26 article

Však nic nedaruj.. O každou rvi se píď . .. Jen ne, jak otec tvůj.“ Otec dobou roztrpčený spíš zakrýval, kdo nebyl čist, by neoslabil zvučné jméno vlasti: však tím nechal jen krysy hrýz a chytré zloděje krásti. Tak nesmí se jít, tak neznohl by nie mladý hospodář v rozneseném statku. A básník v tom zadumání náhle hlavu po- zvedá, střásá smutek a rozjásá se ozvěnami bla ženější budouenosti. Pro ni chápe cenu života pro ten život se zase rozezpívá. Taková je nová kniha p. Ant. Sovy. Tragi- kou života a lásky by ji bylo lze zvát. Ale tragi- kou očisťující a vzestupující k hrdinnému po- jetí života, protože ku podivu silně a odvážně se vykupuje z osobních smutných zmatk . Kniha je osobní a vzácná. Vyslovila rmut mnoh bezejmenných, již rozehuravěli se dneškem pomyslili na zdraví, pomyslili na jiný a zkrásně- ný zejtřek. Mnoho živelní tvůrčí síly a mnoh nového myšlenkového zápalu je stajeno mezi řádky. Na něm ohřejí srdce všichni, jimž přítom nost připadá ziniavou. Kniha vyniká však i projádřením. Na gale- rie mladých výstav, na obrazy cizinců dneška myslite, když přihlížite, jak nové linic vede. nové barvové směsi míchá a novými stíny za- mlžuje p. Sova své ohrazy. Podivuhodná sou- běžnost, jež volá srovnáni a zkoumání. Aleto vše by stvořilo již kapitolu novou a dlouhou nutilo rozavřít krásné panorama celé Sovovy tvůrči oblasti.

Sova Sovův

27 article

Dr. Albert Pražák.

doktor Albert Pražák

28 article

Nače novinky. Medicina. « Doc. dr. Jindřich Chalupecký Hudb barev. Studie medicinská a literární. Pracovníků, kteří by se obírali otázkami z okrsko mediciny zapadajícími částečně také do umění vůbec a literatury zvláště, není u nás mnoho. Proto jesl vítati každého lékaře, jenž se odváží na toto pole. dosti neschůdné pro lékaře, jenž musí míti především rozsáhlé vědění lékařské, má-li poslání svému hověti. Již první dvě studie autorovy »Hudba barev« »Hudba barev v literatuře« uveřejněné roku 1902 v »Zvonu«, z nichž povstala pak studie odborná, česky a německy publikovaná, vzbudily dosti pozornosti.

docent doktor Chalupecký

29 article

Thema jest obtížné také proto, že nejen předpokláda butné vědomosti z aeskesiologie dvou čidel, která z pravidla jednou silou zahrnována nebývají, leč i nemalou sčetlost v různých oborech snažení lid- ského, jež nazýváme uměním, kde z pravídla věda se odmičuje. Počav přírozeně a logicky analogií zvuku a barev, a propracovav se tak k vlastnímu pojmu barevného slyšení, uvádí autor z literatury množ- ství případů, vědecky propozorovaných, načež po- kouší se o vysvětlení zajímavých těchto pochod duševních. Všude překvapuje všestranné vzdělání a obšírná sčetlost autorova, neboť dokumenty jsou velmi roztříštěné a třeba býti krajně kritickým, což je zvláště na télo dosti vratké půdě umělecko- vědecké nezbytně nutné, nemá-li všecka snaha zvrt- nouti. Aby se uvaroval nebezpečí mísiti věčné s fantasií, vhodně umístl mnohé dokumenty v kapi- tolu »Hudba barev v umění«, ve které nov elistika starší i novější, George Sand, R. Jesenská, Verl aine de Maupassant a dekadenti, zvláště pak Baudelain a Houysmans, pěle-měle se střídá (bylo by bývalo záslužno podati zde rozvoj věci historicky, což byl by všek i pro literárního historika z professe ne- smírně těžké, ne-li nemožné.) Některé kapitoly daly by se rozbojniti bohatstvím dokladů na př. část o účincích hudby pojednávající novějšími pracemi z literatury ruské (Dogiel polské a italské. Přes to obdivuji se upřímně literár- ním vědomostem autorovým. Malé nepřesnosti, na př., že Heine zemřel paralysou, opraví si literárn historik sám (Heine zemřel úbytěmi míchy) a pod. * Člověk v rozložitelných obrazech K českému vydání upravil dr. O. Zuna, prakt. lékař v Praze.

Sand R Jesenská Verl Maupassant Hein Zuna Praha

30 article

Žijeme v době, kdy snaha popularisovati lékař- ství ve všech jeho směrech a oborech zrovna kypí. Není tomu ani 30 lel, co v Čechách medicinu popu- larisoval jediný R. E. Jamot. Nyní bylo by lze jenom jmény autorů popsati dobře sloupce těchto novin. Nejvíce psáno o chorobách (z nich až zby- tečně mnoho o pohlavních). Vědy t. zv. theoretické docházely měně zpracování. Z oboru anatomie —a do té převahou zapadá spisek, o němž referujeme — bylo a je u nás dosud málo napsáno. Mimo knihy z per učilelských, hovící potřebě školské, možno uvéstí jenom doc. Weignera o zažívacím ústrojí a doc. Srdínka o drobnobledné skladbě těla člo- věka (t. j. lidského), kteréžlo oba upisky vyšly v Haškovcových »Lidových rozpravách lékařskýche a jsou první u nás dílka, ve kterých podrobnějí po- jednáno o těch věcech se zřetelem k štrším krohům. Každý praklický lékař však ví, jak bezedná nevě- domost ve věcech skladby těla lidského (nemluvě ani o úkonech jeho) panuje v našem (a jistě i za- braničním) širokém obecenstvu. Jsou důležité orgány, o jichž jsoucnosti lidé nevědí (štítná žláza, míkter atd.) Jistě tu starší dekady skoly klerikální, která jakživa nepřála naukám přírodním, mnono usbodily. Tyto nejhrubší nevědomosti odstraniti má spisek Zunův s atiasem. t. j. několika vrstvami rozložitel- nými orgánů, jak za sebou nasledují, při čemž ně- které dosti zevrubně zobrazeny z přední plocny, zadní plochy i průřezu, na př. plíce, srdce (toso do- konce s dvěma průřezy, pravou i levou komor ou).

Jamot Weigner docent Srdínko Zunův Čechy

31 article

Je to vskutku »lehkopochopitelná nauka o tělea žití« k vyučování ve školách. pro pomocný personál nemocnic atd. Obrázky kolorované i nekolorované jsou pěkné, schematické a názorné — i český výklad je dobrý* (několik drobných nedopatření nepadá na - váhu). Po našem mínění knížka dobře poslouží, Iřeba hoví staršímu stanovisku, které předvádí širším kru- hům, zvláště mládeži, člověka — bez pohlaví. To- muto nedostatku však odpomůže na štěstí spis »Sebeochrana a pohlavní hygienn«, na titulní stránce insertem doporučený, na čemž ovšem autor viny ne- nese, kterýžto insert úmyslně ve vydání školní m zařaděn as nebude, nebo jinak nedovedli bychom si hořejší »stydlivost« vysvětliti. Bibliografie, * Dr. Oldřich Kramář ml : O zjevech so- pečných a jejich příčinách. (Malé knihovny spisů poučných sv. 48.—52. Pořádá prof. K. Vepřek.) Za 1 K. Nákladem E. Šolce v Telči. Slohem populárním a poutavým vykládá tu autor o sopečných erupeích i o všem, co je provází i před- chází. Latku rozebírá dr. Kramář důkladně, pojed- návaje i o útvarech kůry zemské, o pojmu vulka- nismu, o postavení zeměkoule ve vesmíru, o našich názorech o vzniku země, o vzniku pevnin a moři, (ba i zvláštní kapitola o vzniku Evropy), o sopkách * Nervy a čivy má zníti »nervy nebo čivy«, slovosled místy mohií býti pečlivější.

doktor Kramář svatý . 48 profesor K Vepřek E Šolc Latka Nerva Telč Evropa