ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 271a4690-71f2-11dc-b73f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 15 celkem · entity: person 36, place 13, org 2, work 3
1 masthead
Románova přiloha
Románův
2 masthead
„Národnich Listů“ k číslu 292. ze dne 22. října 1904.
3 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Oženil se s matkou i s dcerou. Těchto dnů pohnán byl před hrabský soud v Aldershotu jakýsi výtečník, jenž se byl podle všech pravídel oženil nejdříve s matkou a pak s dcerou, aby se bránil proti peněžitým požadavkům matčiným. Jest vojen- ským telegrafistou a před 22 lety pojal za manželku ženu, jež se dvěma dítkami vracela se jako vdova z Indie. Manžel její byl pohřešován a předpokládalo se, že zahynul. Dvacet let žili spolu manželé v nej- lepší shodě a jak se zdálo, beze všeho zármutku. leda že během doby dcera z prvního manželství beze stopy zmizela. Asi přede dvěma lety udal manžel, že v novinách zcela náhodou nalezl zprávu, že první muž jeho manželky byl ještě na živu, když on se s ní oženil a vypátral prý také, kde se zmizelá dcera nalezá. Dívka vrátila se ke své rodině, ve které, jak se zdá, i na dále panovala největší svornost. Avšak nikoliv na dlouho. Brzy potom dovedl telegrafní úřad- ník na základě fakta, že jeho dvacetileté manželství dle zákona jest neplatné, přiměti manželku, aby se dala od něho rozvést, o čemž uzavřena smlouva a zajištěno jí, že jí bude placen týdenní příspěvek na výživu. Nabyv takto svobody, oddělil se od své man- želky a její dcera jej následovala. Před nějakou do- bou zjistila pak manželka, že bývalý její manžel oženil se s její dcerou a že mají spolu dítě. Po- tom žalovala svého bývalého manžela pro ne- zaplacení 10. 1. st., jež jí náležely podle smlouvy o rozvod. Žalovaný ohražoval se, dovolávaje se podmínky ve smlouvě, že slíbené týdenní pří- spěvky mají přestat, kdyby žena muže obtěžovala. Žalobkyně naproti tomu prohlašovala, že neučinila nic jiného, než že se odebrala ke své dceři a snažila se přiměti ji k tomu, aby nežila dále s jejím mužem.
Aldershot Indie
4 article
Soudce počastoval žalovaného, jenž tak dobře dovedl se obcházet v mezích zákona, zdrcujícím kázáním vytknuv mu, že se dopustil nejhanebnějšího a nej- ohavnějšího, čeho se muž dopustit může a pro hlásil, že soud zajisté neučiní praničeho, aby man želce zabránil, obtěžovat ho. Na to byl odsouzen k zaplacení žalované částky a k náhradě soudníh řízení. = Rodinná tragedie. Z Říma se oznamuje: Vel- kostatkář Domenico Trifoni v Giulojanově činil své provdané dceři výtky, že udržuje nedovolené styky s jakýmsi mužem. Dcera odpověděla otci hrubou na- dávkou a on rozzuřen chopil se nože a bodl dceru do hrdla. Krví zbrocena a volajíc o pomoc vrávorala raněná několik kroků přes schody, kde klesla. Při- kvapivší sousedé donesli raněnou, jež byla bez sebe, do jejího bytu a oznámili věc úřadům. Když policisté vnikli do pokoje Trifoniova, nalezli ho již mrtvého. Bylť si podřezal hrdlo břitvou a střelil se z revolveru do spánku. Dcera jeho během dne rovněž zemřela. = Obrácený svět. Z Paříže se oznamuje: Děl- ník, vracející se z práce, zpozoroval onehdy na vel- kém předměstském boulevardu Clichy policejního strážníka, podle jehož nápadného chování ihned po- znal, že je opilý. Uličníci běželi za ním a tropili si z něho smích. Dělník přistoupil k policistovi, vzal jej pod paží a vedl jej dále. Ale poněvadž policajt přes to stále vrávoral, rozkládal rukama a mluvil nesmysly, zatřepal jím milý dělník důkladně a za- hučel mu do uší: »Jděte přec pořádně, aby se zdálo, že vedete vy mne.« Po tomto důrazném napomenute
Trifon Giulojanův Clichy Řím Paříž Vela
5 article
se policajt poněkud vzpamatoval a po delší době vystřízlivěl tou měrou, že mohl zůstat na svém sta- novišti samoten a s vřelými díky rozloučil se s děl- níkem, jenž ho zachránil od těžkých následků jeho přestupku. = Chtěl by zabít presidenta Roosevelta. Z Mo- bile, Ala., se oznamuje: Během posledních 24 hodin docházejí sem telegramy ze všech částí země, v nichž demokratičtí předáci prosí časopisy zdejší, aby co možná nejpřísněji odsuzovaly »ráznou« řeč kongres- níka J. T. Heflina, v níž řečník s nemalým patho- sem prohlásil, že zavraždění presidenta Roosevelta nebylo by pro zem pražádnou škodou. Heflinova řeč jest několik dnů starou, avšak až do včerejška ne- bylo jediného demokrata ve státě Alabama, který by ji byl neschvaloval. Teprve v poslední době, když docházely ze všech částí země stížnosti, jak špatný dojem ona řeč působí a mezi soudným občanstvem demokratické kampani škodí, počíná se celá afféras jiné stránky vymlouvati. Heflin prý pouze mluvil »politicky« a nebral věc na opravdové vážky, když prohlásil během řeči své: »Tamto sedí Roosevelt s černochem Bookerem a kdyby nějaký druhý Czolgosz anebo někdo jiný z jeho druhů hodil bombu pod jejich stůl, nenastala by z toho pro zem pražádná škoda.« = Poštovní holub z Port Arturu? Časopis »Bes- arabec« oznamuje, že majitel tiskárny v Novoselcích na hranici bukovinské, Ign. Dobrovolský na lovu za- střelil holuba, jenž měl na noze stříbrný kroužek, na němž vyryto bylo slovo »Port Artur« a ještě několik značek. Pod křídlem přivázán byl popsaný pergame- nový lístek, svinutý a zastrčený do brku. Dobrovol- ský přivezl holuba do Černovců, ale doposud nepo- dařilo se nikomu, rozluštit obsah lístku. Mnozí před- pokládají, že tu jde o mystifikaci.
Roosevelt Al Heflin Heflinův Booker Artur Bes Alaba Černovec
6 article
= Zajímavý proces skončen těchto dnů ve Var- šavě. Roku 1896 zemřela na rytířském statku neda- leko Varšavy paní W.ová, ustanovivši svého synovce universálním dědicem svého značného jmění, za pod- mínkou, aby dědic vyplácel 500 rublů ročně jakési Jekaterině Kostrževě, které paní W.ová byla dala v opatrování svoje zamilované psy, na tak dlouho pokud některý z její miláčků bude žít. Synovec plnil poslední vůli své tety a platil po několik let Kostr ževě, jež byla povinna předvádět mu psy, ustanove- nou částku 500 rublů. Konečně však dověděl se, že psi tetini dávno již pošli a že Kostrževa, aby nepři- šla o svých 500 rublů, podstrčila psy jiné. Přesta tedy platit a ošetřovatelka psů podala žalobu. Dědic podal však navzájem žalobu na vrácení toho, oč byl zaplatil víc a vyslechnutí svědci pod přísahou potvr dili, že prvotní psi již před delší dobou pošli, násled- kem čehož soud žalobkyni odmrštil a povolil žalobci aby svou pohledávku dal hypotečně vtělit na nemo- vitosti podvodné ošetřovatelky psů. = Drobotiny z Číny. Ze Šanchaje se oznamuje Letošní »slavnost duchů« v přístavu Činkjenu měla v zápětí zkázu čínské válečné lodi. Šest budhistských kněží odebralo se na dělovou loď »Fejtin«, kdež spá- lili množství svěcených tyčinek a papíru, aby odtud vypudili zlé duchy. S hořícími svícemi a odříkáva- jíce předepsané modlitby prošli kněži celou lodía konečně vešli i do skladiště prachu! Dvéře zde ne- chali schválně otevřeny, aby zlí duchové mohli uniknouti. Počínali si při tom tak obezřetně, že od rozletojících se jisker vzňal se roztroušený střelny prach a způsobil výbuch, jímž celá loď potopena.
Jekaterina Kostrževa Synovec Kostržev Vara Varšava Dědice Čína
7 article
Mezi osmnácti zahynuvšími osobami bylo též všech šest kněží. — Nelze tvrdit, že by Číňané byli zvláště mstiví a dlouho vzpomínali urážek. O krvině bývá také málo kdy slyšet. Avšak přece se vyskytuje tu a tam a dlužno připomenouti, že v těchto případech jde spíše o povinnost dětí vůči zesnulému otci, než o krvinu ve smyslu korsickém neb albánském. Číňan, jenž po letech usmrtí vraha svého otce, koná tím synovskou povinnost a nikoliv pomstu. »North China Daily News« přinášejí zprávu o podobném případu. Jakýsi mladík připlížil se v jakémsi hostinci za star- šího muže a těžkým železným nástrojem tak dlouho ho bušil do lebky, až mu ji rozdrtil. Pak dal se bez odporu zatknouti. Zavražděný byl před osmnácti lety usmrtil otce mladíkova, jenž byl tehdáž malý hošík. Když dorůstal, vypravovali mu tolik o otci a o vraždě, až konečně v něm vznikla myšlenka, splniti příkaz Konfuciův, dle něhož syn nesmí žít pod týmž nebem s vrahem svého otce. Mandarini ovšem propustí vraha, jenž jednal dle příkazu Konfuciova. Ale což, bude-li syn zavražděného následovati jeho příkladu?
Číňan Konfuciův
8 article
= Rodinná tragedie. Z Newarku, N. J., se ozna- muje: V domě na Chadwick ave, odehrála se onehdy časně z rána krvavá tragedie rodinná, k níž zavdala podnět žárlivost klamaného manžela a otce. Alfred M. Fryer, 35letý obchodvedoucí Newark Grain and Hay Co. dvěma ranami z revolveru skončil život své o tři roky mladší manželky, která dle jeho sdělen. přiznala se mu k nevěře a potom vypáliv si střelu z kouřícího se ještě revolveru do hlavy, klesl mrtev na bezvládné tělo své manželky, právě když devíti letá dceruška jeho v nočním rouchu veběhla do svět nice ze sousedící ložnice své. Pohled na zkrvavene rodiče na zemi zahnal okamžitě spánek s víček po- lekaného dítětě. Křičíc, že její papa a mama byli zastřeleni, běžela dívčinka bosa do domu souseda
Chadwick Alfréd Fryer Newark Newark Grain and Hay Company V dům
9 article
Wm. Cooneye. Když soused se seržantem Durkenem jehož na cestě potkal, vnikl na jeviště tragedie, postře- lená manželka dosud dýchala. Byly učiněny rychlé kroky, aby dopravena byla do nemocnice sv. Barna- báše, avšak nešťastnice skonala na cesté, nenabyvši již vědomí. Fryer skonal okamžitě. Tři dopisy, psané Freyerovou rukou, vrhají částečné světlo na pohnutky hrozné tragedie. Freyer přistihl manželku svou ve společnosti jiného muže — mladého Špa- něla. Žena, dle posledního udání mužova, přiznala se mu k nevěře, ale rozhodně zdráhala se udati jméno a adresu svého svůdce anebo svedeného. Čas, kdy Freyer dopadl manželku při nevěře, není v do- pisech udán, soudí se však, že je tomu teprve ne- dávno. Dle všech příznaků, po střelbě shledaných, manželka neočekávala takovéto finale záletných spádů svých. Posice jejího těla nasvědčovala, že první střela vnikla ji do lebky, když pohřížena byla ve spánek. Když se vztýčila, dle všeho v zápasu, zasáhla ji druhá střela a ona bezmocně klesla zpět a svezla se s postele. Dceruška Bessie přiběhla do ložnice manželů, když otec se střelil do hlavy a klesl mrtev přes tělo své manželky.
Durken Barna Freyerův Freyer Bessie
10 article
Zemřelí v Praze.
Praha
11 article
Dne 17. října 1904: Strašicová Matylda; sou- kromnice, 67 roků, 586—I. Havlena Václav, soukrom- ník, 58 roků, 628—I. Eberlová Jana, soukromnice, 77 roků, 636—I. Řemenovský Jiří, syn obuvníka, 17 hod.;
I Havlen Václav I Eberlová Jan Jiří Strašicová Matylda
12 article »Vy jste byl alespoň gentleman, markýzi,« pravila
»Vy jste byl alespoň gentleman, markýzi,« pravila jsem, »Je tomu tak zajisté,« připouštěl. »Ale mé choti byl milejší taneční mistr. Člověk nikdy nemůže souditi !« V půl třetí (musili zrovna zhltati snídani) přijeli Mrs. Gurragová, »Augustus« — ano, musím si zvykati na to protivné jméno — Augustus a Miss Hoadova. Přijeli v lehkém kočárku, vystoupili slavnostně a ubírali se k do- movním dveřím, jež před nimi držela Hepziba otevřeny. Vešli slavnostně do přijímacího pokoje, kdež jsme byli všichni tři a slavnostně podávali ruce. Já se dnes nějak hrozně špatně chovám — sotva jsem se zdržela, abych se nedala do hlasitého smíchu. »Slyšela jsem již radostnou novinu,« pravila Mrs. Gurragová »a přišla jsem vás přivinouti k srdci, má
Mrs Augustus Hoadův Gurragová
14 article
Načež jsem byla něžně přitisknuta na mosaikovou broži s vlasy nebožtíka Mr. Gurrage. Jest to zvláště zásluhou babiččiny nedotknutelné důstojnosti, že nesdílela stejný osud se mnou. Taktosi to odbyla hojným potřásáním rukou. »Vašemu synovi se vskutku může blahopřáti, ma- dame,« pravil markýz, když byl představen. »A mladé dámě také, můj milý sire. Lepšího man- žela, než bude můj hoch, není v celé Anglii — ač to říká jeho stará matka.« Babička si vedla s nejpřisnější slušností. Navrhla, abychom se my — dívky — šly projíti po zahradě, kdežto sama měla nějaký rozhovor s Mrs. Gurragovou a Augustem.
August Anglie
15 article
vím, jaký jest to asi pocit. Byla bych křičela a když domluvil, byla jsem ztrnulá. Nebyla jsem schopna odpovědi »Mohl jsem si obyčejně koupiti vše, čeho jsem žá- dal,« pokračoval, »ale dříve nikdy jsem si nežádal ženy,« zasmál se nervosně. To byla pro mne rána. »Chcete si mne koupiti?« pravila jsem. »Nebot jedná-li se pouze o to, snad by se to dalo zaříditi.« »Oh! Pravím vám — já jsem to tak nikdy nemí- nil,« řekl domýšlivě. »Oh! Vy víte, že vás mám nade vše rád a chci, abyste i vy mne měla ráda.« »To jest právě to,« děla jsem zcela tiše. Bylo mi to příliš podlé; nemohla jsem předstírati, že jej miluji. Musila jsem mu říci pravdu a potom, kdyby mne nechtěl — mne — Ambrosinu de Calincourt-Athel- stanovou! — nuž co, ať jest to všedně dramatické nebo ne, skočila bych do řeky, aby se babičce ulehčilo. »Co znamená »právě to?« tázal se. »Nemiluji vás.« Obličej jakoby mu opadl. »Tušil jsem, že ne,« koktal a už bylo po domýšli- vosti. — »Ale,« rozveseliv se, »však vy mne budete míti časem ráda, jen když si mne vezmete.« »Myslím, že asi sotva kdy,« zašeptla jsem. »Chcete-li si mne však vzíti po tomto jasném dohodnutí, můžete.« Vlezl oknem a objal mne svými pažemi. »Miláčku,« řekl a polibil mne zdlouha. »Oh! — to byla hrůza. Zavřela jsem oči, v rozči- lení jsem stiskla sponku na vrcholku rámu Ambrosiny Eustasie. Vysmekla jsem se z jeho objetí, zajíkajíc se „Ledová kra“. zlostí.
Miláček Ambrosino Ambrosin jít Calincourt