1
masthead
Románova přiloha „Národnich Listů“ k číslu 288. ze dne 18. října 1904
Románův
2
article
= O požáru městského divadla v Basileji ozna
mují se následující podrobnosti: V noci na minulý
pátek o druhé hodině spozorovala policejní hlídka
okolí divadla silný zápach spáleniny. Probudila do-
mácího správce Spitelera a alarmovala hasiče. Když
páčeny dvéře na jeviště, vyrazil ohromný sloup pla-
menů a oheň s báječnou rychlostí zachvátil i hle
diště a garderoby. Když o půl třetí přibylo druhé od-
dělení hasičů, byla celá budova již v jediném pla-
meni. Obrovský plamenný sloup vystupoval ze stře-
chy a prudký dešť jisker šířil se daleko za okolní
domy do dálky několika set metrů. Okolní budovy
byly povážlivě ohroženy, tak že hasiči musili se ob-
meziti na hájení nejbližších domů, především měst-
ského kasina, umělecké galerie a školní budovy. Na
zachránění divadla nebylo ani pomyšlení. Mohutné
proudy vod, jež do požáru vrhaly hydranty, nebyly
pranic platny. Vznik požáru svádí se na přeskočení
elektrické jiskry. Večer před tím dáván »Netopýr«,v
Basilej
3
article
pátek večer měla býti opera »Faust«. Jeviště
a hlediště vyhořely úplně, toliko holé zdivo
zůstalo stát. Také celá garderoba, čásť knihovny di-
vadelní a nástroje orchestru shořely. Když požár
spozorován, nebylo již možno dostati se k dešťům,
jimiž možno zaplaviti celé jeviště, jež pořízeny byly
letos v letě. Železná opona pak, oddělující hlediště
od jeviště, byla patrně špatné konstrukce a sřítila
se ihned na počátku požáru. Také lidský život padl
za oběť požáru. Hasičský šikovatel Baumann, muž
50letý, ženatý, spadl s posunovacího žebříku a roz
bil si lebku. Značných škod utrpěli herci, kteř
celou svoji garderobu měli v divadle. Mimo to
smlouva o engagementu obsahuje podmínku, podle níž
požárem nebo podobnými živelními pohromami
smlouva se ruší. Skladiště rekvisit, poblíže divadla,
kde uložena byla většina scenerie a dekorací, bylo
pozárem ušetřeno. Divadlo a garderoba pojištěny
byly u různých společností na půldruhého millionu
franků. Budova postavena byla roku 1875.
Faust
Baumann
4
article
= Sázka o Port Artur byla těchto dnů vyřízena.
Když Japonci počali obléhati Port Artur, počaly také
pře, jak dlouho bude se moci Port Artur udržeti.
V jednom londýnském klubu tvrdil mr. H. Davies,
že Port Artur nebude moci příliš dlouho klást odpor.
Známý ruský obchodník s kožešinami, Grunvald,
jenž bydlí v Paříži, tvrdil opak a založil se o 500
I. st., že pevnosti, byť by se Japonci namáhali jak
chtěli, nebude moci býti dobyto před prvním říjnem.
Když toto datum minulo, musi! Davies uznat, že
sázku probrál a těchto dnů poslal Grunvaldovi chek
na 500 1. st.
= Nevěsta utekla ženichovi po svatbě. Přítel na-
šeho listu píše nám z Pythionu. Velký posměchs
utržil starý mládenec v městysi Sikia. Dokud byl
mladý, nechtěl se oženiti, ač mohl si vzíti mnohou
hezkou a bohatou dívku. Na stará kolena zamiloval
se však do hezké mladistvé Kaliopy, dcery jednoho
tamějšího chalupníka. Ten byl srozuměn dáti svou
dceru sestárlému Jankovi, poněvadž jest na tamější
poměry bohatý, ale Kaliopa nechtěla o něm nic vě-
děti a nechtěla ho za žádnou cenu pojati za muže.
To neodstrašilo ani otce ani zamilovaného ženicha,
neboť doufali, že dívka během času změní své mí-
nění a svolí ke sňatku. Jelikož však věděli, že dívka
Artur
Japonec
H Davies
Grunvald
Davies
Kaliop
Paříž
5
article
miluje tamějšího mladého obuvníka Filipa, musili se
obávati, že ji hoch při nejbližší příležitosti unese
jak se v Řecku přečasto stává. Z té příčiny střežili
oba dívku jako drahocenný poklad, takže neměla ani
příležitost, alespoň se domnívali, viděti svého mi-
lence. Než láska nezná překážek a vynalezne pro-
středky ke sblížení nebo dorozumění se milencůa
proto i oni udržovali tajně spojení. Asi před měsí-
cem opustil Filip rodnou osadu, odevzdav svůj zá-
vod švakrovi svému, řekl, že se odebírá do Ameriky.
Rozhodnutí toto překvapilo celou osadu, nebot
zazlívalo se mu, že opustil svou věrnou milenku,
jejíž láska se proměnila tou zradou v zášť, tak že
se rozhodla pomstíti se a vdáti se za starého mlá-
dence. Následkem toho spřátelili se s ním i nej-
upřímnější přátelé Filipovi, odsuzujíce jednání mla-
díkovo a dostavili se v plném počtu na svatbu, jež
se dle řeckého obyčeje slavila hostinou a tancem.
V celé společnosti panovala veselost a noví přátelé
šťastného ženicha připíjeli mu a tchánovi nejvrouc-
něji na zdraví, tak že celý blažen po půl noci ne-
mohl státi na nohou a musili ho odnésti do ko-
můrky, S ním zmizela i ze společnosti jeho man-
želka, ale ne by ho ošetřovala, nýbrž by se odebrala
za městys, kde na ni čekal milovaný Filip se dvěma
osedlanými koni, na kterých se odebrali oba do hor.
by v romantickém zátiší strávili dobu líbánků a dali
panu novomanželu možnost přemýšleti po vyspalé
opici o své pošetilosti. Musí nyní zaplatiti nejen
značné výlohy za bohatou svatbu, nýbrž i za roz-
vod, neboť na pomstu nemůže pomýšleti, stanuv se
předmětem všeobecného škodolibého posměchu.
Filip
Filipov
Řecko
Amerika
7
article
= Výbuch plynu v Birminghamu. Minulého pon-
dělka ráno udál se v plynárně v Birminghamu vý-
buch, jímž jeden dělník usmrcen a čtyři zraněni.
Obyvatelstvo čtvrti Salcey, v níž se plynárna nalezá.
z počátku jato bylo panikou, neboť připisovalo rychle
do sobě následující výbuchy, jimiž půda silně otře-
sena, zemětřesení. Teprve plameny šlehající z ply-
nárny a mocné sloupy dýmu poučily je o pravé při-
čině otřesu. Spojení hasiči birminghamští a před-
městští musili zápasit celé hodiny, než požár byl
utlumen. Usmrcený dělník stal se obětí své svědomi-
tosti. Spozoroval, že z čistírny uniká plyn a spěchal
tam, aby závadu odstranil. V témž okamžiku nastal
výbuch. Mrtvola jeho byla hrozně zohavena. Výbuch
byl tak prudký, že na čtvrt míle v okolí nezůstalo
jediné okno celé. Železniční trať v sousedství byla
těžce poškozena. Následkem této nehody kolovalyv
Birminghamu nejdivočejší pověsti, jež však se nepo-
tvrdily.
= Zloději v motorovém voze. Z Paříže se ozna-
muje: Nebezpečná tlupa zlodějská, jež si obrala za
obor své působnosti zejmena letohrádky a villy a
byla známa pod jménem »najímatelé vill«, dostala
se policii náhodou do ruky. Náčelník této tlupy,
Camile Petitjean, velmi nebezpečný zločinec, jenž
roku 1890 uprchl z Nové Kaledonie, podnikl po nové
úspěš é výpravě výlet automobilem z Troyes v prů-
vodu svého soudruha a jakés dámy. Při tom však
přihodila se mu nehoda, že v noci srazil se na sil-
nici s jakýms vozem, byl sražen se sedadla a těžce
se zranil. Poněvadž on a jeho průvodčí úřadníku,
jenž zjišťoval stav věcí, nechtěli udat svoje jména,
byli jakožto podezřelí zatčeni. Inspektor, povolaný
z Paříže, poznal ptáčky tak dlouho hledané a zatkl je.
Salcey
Petitjean
Birmingham
Paříž
Nová Kaledonie
Troyes
8
article
Zemřelí v Praze
Zemřelí v Praze
Dne 12. října: Eichlerová Žofie, vdova po ob-
chodníku, 75 roků, čp. 346—I. Perlmann Markus,
soukromník, 76 roků, čp. 2126—II. Havelský Matěj,
soukromnik, 77 roků, čp. 1824—II. Jelínková Otilie,
vdova po kancelistovi, 66 roků, čp. 1869—II. Kře-
pelová Marie, manželka sazeče, 61 rok, čp. 273—III.
— V nemocnici Milosrdných bratří: Zá-
stěra Emanuel, kupecký, 24 roky. — V nemocnici
Milosrdných sester: Čakrt Havel, nádenník,
63 roky. Šoltová Anna, vdova po zámečníku, 52 roky.
Vojtíšková Anna, manželka obuvníka, 46 roků. Vo-
secká Alžběta, vdova po krejčím, 79 roků. — V ži-
dovské nemocnici: Šuhová Marie, posluho-
vačka, 74 roky. — V c. a k. vojenské nemoc-
nici: Hájek Josef, stroj. zámečník, 24 roky. —
V c. k. všeobecné nemocnici: Abelesová
Louisa, manželka obchodníka, 58 roků. Blahout Pavel,
dělník, 27 roků. Ježek Jan, konduktor, 50 roků.
I Perlmann
Matěj
Jelínková
Otilie
Marie
Emanuel
Čakrt Havel
Anna
Alžběta
Josef
Blahout Pavel
Ježek
Jan
Praha
Kře
Zá
Eichlerová Žofie
Šuhová Marie
Abelesová Louisa
9
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
5. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Pohostinsku vystoupí Eugenij Dolinin.
Faust a Markétka.
Velká romantická opera o pěti dějstvích. Složil Ch.
Gounod. Text napsali Barbier a Carré. Přeložil
Jindřich Böhm. Dirigent Moric Anger. Režisér Adolf
Krössing.
Začátek o 7. hod.
Konec o 10. hod.
Po třetím dějství přestávka.
Král
Faust
Markétka
Složil Ch
Gounod
Barbier
Carré
Böhm
Anger
Krössing
Praha
národní divadlo
10
title
V úterý 18. října.
11
title
Švandovo divadlo na Smíchově.
Smíchov
Švandův divadlo
12
article
Začátek o 7. hod
Začátek o 7. hod
V úterý 18. října.
I. hra v předplacení (úterní).
Novinka. Po prvé: Ma dame X (LIncomme).
Fraška o 3 jedn. Napsali Pavel Gavault a Jiří Berr.
Fraško
Pavel Gavault
Jiří Berra
Ma dame X
13
title
Přeložila Olga Nápravníková. Režisér Jan Kubík.
Nápravníková
Kubík
14
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru
V úterý 18. října.
Začátek o 7. hod.
II. hra v předplacení
První vystoupení slč. Heleny Šolcovy a nově enga-
žovaného člena p. A. Vedrala.
Po prvé: Romantické vrtochy
Veselohra o 2 jedn. Napsal Menhart Litoměřický
Režisér V. Spurný.
Ke konci s lask. svolením správy Nár. divadla.
Paní minemistrová.
Veselohra o 1 jednání. Napsal Stroupežnický. Režisér
V. Spurný
Šolcův
A Vedral
Menhart
V Spurná
Stroupežnický
Praha
lidový divadlo
národní
15
article
Pištěkovo lidové divadlo vnoh radech
Pištěkovo lidové divadlo vnoh radech
na Král
V úterý 18. října.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení při malých cenách.
Po dvacácté:
Král
Pištěkův lidový divadlo
16
article
22417
22417
Pražské švadlenky.
Fraška se zpěvy a tanci o pěti jednáních. Hudbu
i slova napsal O. Faster.
Fraško
O Faster
17
article
ale on mi tak nastrčil ruku, že jsem si nemohla
pomoci
»Však vy si již najdete cestu do Ledstonu, že?«
děl, jaksi oddaně na mne pohlížeje.
Babičce připadal nesnesitelným, řekla mi to, když
odešel. Jí by byla skoro i matka jeho milejší.
Druhého dne mne poslali do »zámku« s Royem
a babiččinou navštívenkou, abych oplatila návštěvu. Na
neštěstí byli doma a já musila nechati svého milého spo-
lečníka ležet na schodech, aby na mne čekal. To je
hrozný dům! Obrovská barevná okna v síni takového
tvaru jako kostelní okna, jenže nejsou na nich andělé
a svatí, spíše takové vzorky, jako jsou v kaleidoskopu, co
se do něho dívá jedním okem; a na jiných tabulích jsou
chumáče růží a prostičkých sedmikrás, což se jistě nehodí
na barevná okna. V průjezdě ošklivé postavy benátských
černochů drží mísy a vycpaní medvědi lampy a vše má
ráz novoty na sobě. Uvedli mne do »budoáru« Mrs.
Gurragově, jak ona tomu říká. Ten pokoj stojí za vzpo-
mínku! »Garnitura« byla podobná jako u nás v domku,
jenže nohy byly slohu Ludvíka XV. a opěradla Ludvíka
XVI. a celkově to činí dojem převrácenosti a vše jest
zcela nově zlaceno a potaženo šarlatovým atlasovým bro-
kátem. A v jednom rohu byl pod skleněným přiklopem
vršek svatebního koláče a kytice pomorančových květů.
Nechali mne čekati asi deset minut a potom se
vhrnula Mrs. Gurragová, připínajíc si manšetky. Nemohu
napsati vše, co povídala, ale byla to neustálá chvála je-
jího »Gussíka« a jeho zdraví a jaké jí dal šperky a jak
ho bude mrzet, že mne neviděl. Miss Hoadova nalévala
čaj a asi dvakráte se zachychala. Myslím, že jí asi trochu,
Roy
Ludvík XV
Ludvík XVI
Mrs
Gurragová
Hoadův
18
article
s nábytkem, nemůže člověk čekat, že by se to neošumělo
a nerozedřelo; tak se prosím nenamahejte s tím a nepři-
krývejte to těmi starými věcmi. Můj božínku! Až mne to
uvádí nazpět do minulosti, když to vidím! To byla má
první garnitura, když jsem si vzala Mr. Gurrage a měli
jsme takový hezký byt na Balham Hillu. Dali jsme to
sem, protože Augustus nechtěl míti v zámku nic jen tro-
šičku ošumělého a to se mi od vás líbí, že tak o to
pečujete« (ll)
Babiččina tvář se ani dost málo nezměnila, ani brvou
nepohnula — ona jest podivuhodná — sotva jsem se
udržela, abych se nezakuckala smíchem, musila jsem až
rušivě chrastiti čajovými lžičkami. Babička se na mne
zamračila.
Ke konci jsme byly pozvány na prohlídku vší slávy
»v zámku«. (Ono se to jmenuje Ledstone Park a Mrs.
Gurragová patrně nazývá dům samotný chlubivě »zámek«).
Nenajdeme tam nic starého ani ošumělého, uji-
šťovala.
Když odešly, oslovila mne babička hlasem, při němž
se mně vždy kolena třesou:
»Smím se tázati, proč jsi neučinila »révérence«
Mrs. Gurragové ?«
»Oh, babičko!« děla jsem, »klaň se takové osobě!
Ona by tomu vůbec nerozuměla a myslila by, že jest to
venkovské »sekání« poklon před vznešenějším.«
»Mé dítě!« — babiččin hlas dovede býti hrozný svou
jemnou určitosti. »Mé učení bylo málo platné, nepochopila-li
jsi účelu, že člověk nemá dobré způsoby pro dojem,
jaký působí — nýbrž jest jimi povinen sám sobě. Tato
osoba — ač připouštím, že by byla měla vstoupit zad-
ními vraty a zůstat v kuchyni s Hepzibou — byla náho-
„Ledová kra.
Augustus
Ledstone
Balham Hill