1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 283. ze dne 13. října 1904.
2
article
= Komu náleží Vesuv. Z Říma se oznamuje
Před zdejší státní radou vedou města Resina-Torre
de Greco, Boscotrecase a Ottajano spor, kterému
z nich náleží vrchol Vesuvu, totiž neplodná jeho
čásť ve výměře asi deset čtverečných kilometrů.
mezi Atrio del Cavallo a Monte Somma. Před ně-
jakou dobou dalo město Resina označiti mezníky
onu čásť hory — jako svůj obecní majetek. Nyní při
revisi katastru byly všechny čtyři zúčastněné obce
vyzvány, aby zjistily hranice svého majetku a všichni
tři sousedé Resiny protestovali proti zabrání vrcholu
Vesuvu, jenž sice dosud nemá nijaké patrné ceny
ale na němž by později mohly povstati hotely a pří
střeší pro cizince, po případě by šlo také o koncesi
nové vlečné dráhy na vrchol hory. Ale zatím co Re-
sina může doložit svoje majetkové právo listinami
ovšem rázu dost pochybného, nedovedly se ostatní
obce, jež se rovněž domáhaly starých majetkových
práv, vykázat ničím. Také veškeré bádání ve státním
archivu bylo bez výsledku. Ti, kdož dovedou několik
let sečkat, čekají dychtivě rok 1914, kdy se oče-
kává, že předběžná zpráva státní rady bude hotova.
ale že se dožije rozsudku sam ho, nedoufá ani nej-
větší optimista.
= Anarchista Sipido. Z Brusselu se oznamuje
Mladý Sipido, jenž před několika lety pokusil seo
attentát na tehdejšího prince Walesského, nyní krále
Eduarda VII., bude v nejbližších dnech propuštěn
z polepšovny a vstoupí jako hudebník do kapely 11.
řadového pluku. Sipido stal se totiž vojákem a must
15 měsíců sloužit. V ústavu v Gentu choval se vzorně
a nebyl jediněkrát potrestán. Svého attentátu těžce li-
tuje. Nemůže teď sám pochopit, kterak mohl cos po-
dobného provést. Sipido, jenž dříve býval klempířem.
naučil se ve vězení hrát několik nástrojů a jeví prý
dokonce překvapující nadání skladatelské.
Greco
Boscotrecas
Atrio
Cavallo
Re
Sipido
Walesský
Eduard VII
Řím
Resina
Vesuv
Monte Somma
Brusel
Gent
Resina
3
article
= Loď se šesti lidmi utonula. Ze Syry se ozna-
muje: Před deseti dny skončila zde brazzera »Aghios
Frankiskos« svůj náklad a chtěla odplouti do Pirea.
Před odjezdem však pronikla shnilou přídou do ní
voda a proto odjezd se zdržel o dva dny. Kapitán
dal vyčerpat vodu a opraviv svou starou loď lodními
prostředky, nastoupil potom svou cestu. Přístavní
úřady v Turecku, v Číně nebo u H tentotů v Africe
by nedovolily takové lodi vyplouti, neboť nejsou tak
lehkomyslné a nesvědomité jako řecké, by vydávaly
život lidí v šanc očividnému nebezpečí. Vskutku mi-
nulo šest dní od vyplutí brazzery a nikdo nevěděl,
kam se ztratila. Teprv přede dvěma dny připlula do
Pirea jiná plachetní loď, která odevzdala přístavnímu
úřadu dřevěný soudek, náleževší utonulé brazzeřea
oznámila, že u soudku viděla plavati tělo utopeného
plavce. Zároveň došla sem z ostrova Syfno telegra-
fická zpráva, že na tamější břeh vyplaveny byly
čtyři mrtvoly, z nichž jedna jest kapitána utonulé
brazzery. Není pochybnosti, že i šestý muž posádky
zahynul. Bezpochyby otevřela se na cestě chatrná a
špatně opravená přída a posádka nebyla s to, vyčer-
pati prostými lodními prostředky vodu do lodi vnik
nuvší, tak že loď s nákladem třiceti tun starého že-
leza se potopila, zanechavši posádku v hrozném boji
s vlnami na hladině moře. V Řecku se člověk musí
opravdu diviti, že se tak málo neštěstí stává na moři.
Aghios Frankiskos
Pireus
Turecko
Čína
Afrika
Řecko
4
article
ač počet jich jest velký, neboť sebe bujnější fantasie
nemůže si představiti, jaké zlořády panují ve pří-
stavních úřadech a s jakou zločinnou lehkomysiností
podnikají lodi plavby. Velká část parníků má tak
staré a chatrné kotle, že hrozí každou chvíli výbu-
chem. Přístavní úřadníci neosmělují se ani zabrániti
plavbě takých lodí, jelikož se musejí obávati, že by
ztratili svá postavení, poněvadž majitelé lodí mají
velký vliv při volbách, tak že závisejí od jejich mi-
losti. Nejhorší jsou v té příčině parníky, konající pra-
videlné plavby okolo řeckých břehů, z nichž velkou
část nynější majitelé jejich koupili jako staré železo
v cizozemsku.
= Surový milovník. Z Bloomfieldu, N. J., se
oznamuje: Eduard Thompson, brzdař na dráze New
York Central, vrazil onehdy odpoledne do sebe asi
galon whisky a jsa tak při kuráži, vešel do domu
slečny Kateřiny Wardovy ve Bay streetu, Glen Ridge.
Bloomfield
Thompson
Wardův
Ridge
New York Central
5
article
Zde požádal dívku, aby se s ním ihned dala od-
dati. Když pak jej s rozhořčením odmítla, Thompson
ji spolíčkoval, srazil k zemi a kopal ji. Matka div-
čina byla tak postrašena, že jí ani nenapadlo, aby
běžela pro pomoc, nýbrž schovala se před surovcem
do přístěnku. Když byl Thompson zbil děvče skorem
do bezvědomí, opustil dům s vyhrůžkou, že se večer
zase vrátí a pak že ji »dodělá«. Přišel asi v půl de-
sáté. Paní Wardová slyšela jej přede dveřmi a utekla
se svou dcerou do sklepa. Thompson vnikl násilím
do domu, stříleje při tom do chodby. Nenaleznuv
dívky, odebral se do dvora a spatřil tam Eduarda
Wada, mladíka, jenž bydlí se svým bratrem v druhé
polovici domu. Wade vyzval Thompsona, aby se kli-
dil a tázal se ho zároveň, co míní svou střelbou ve
Wardově domě. Tázaný bez odpovědi namířil na Wa-
da a střelil. Střela zasáhla mladíka do krku. Po-
tom zcela klidně vyšel opilec před dům, kde se za-
tím shromáždil zástup lidí. Dva mladíci ujali se ra-
něného Wada a vydali se s ním na cestu do neda-
leké nemocnice Mountain Side. Thompson si jich
z počátku ani nevšímal, ale pak po nich dvakráte
vystřelil. Obě rány však minuly se cílem. Potom za-
hodil revolver a dal se na útěk. Má se za to, že
vsedl na vlak odbočky Greenwood Lake dráhy Erie.
Thompson
Wardová
Wada
Wa
Greenwood Lake dráha Erie
Wardův dům
Mountain Side
6
article
Jest stihán zatykačem. Poranění Wadovo jest ne-
bezpečné.
= Neštěslí nebo vražda? Z New Havenu, Conn.
se oznamuje: Dva muží, kráčející po břehu u Wood-
montu, přišli onehdy ráno na mrtvolu asi 19leté,
slušně oděné dívky, která byla silným přílivem na
pobřežní skaliska vynesena. Dle názora lékařského
vyšetřovatele Barnetta poukazují stopy rukou na dív-
čině krku, že byla znásilněna a pak do vody vho-
zena, aby se zdálo, že náhodou utonula. Odpoledne
byla dívka ztotožněna svojí matkou jako Luisa Du-
voesova z Yalesville. Doma postrádali již už ode
středy. Matka není s to udati příčiny její smrtia
praví, že nebylo také pražádných příčin, aby si zou-
fala. Děvče, které vzezřením svým a oděvem odpo-
vidalo úplně popisu utonulé, viděno bylo několika
vesničany, kterak přecházelo po břehu minulého ve-
čera. Bylo samotno.
Conn
Wood
Barnett
New Haven
8
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 7. října 1904: Růžička Václav, poštovní
expeditor, 61 rok, 1444—II. Pokorná Barbora, vdova
po obchodníku, 67 roků, 1828—II. Morbitzerová Marie-
manželka vrchního konduktora, 54 roky, 807—VII.
Pýchová Josefa, vdova po úřadníku, 76 roků, 1064—Il
Barbora
Josef
Praha
Růžička Václav
Morbitzerová Marie
9
title
Kirpalová Anna, vdova po architektu, 61 rok, 816—II.
Kirpalová Anno
10
article
Franzl Alois, soukromník, 54 roky, 522—I. — U Mi-
losrdných sester: Rozvodová Marie, vdova po
krejčím, 68 roků. Engeltnalerová Marie, vdova po
hlídači, 82 roky. Blažek Váciav, dělník, 59 roků.
Bauer Rudolf, holič, 25 roků. — Ve všeobecné
nemocnici: Protzová Marie, manželka nádražního
zřízence, 34 roky. Hrdličková Kateřina, vdova po ho-
stinském, 74 roky. Tůrk Zeno, koželuh, 61 rok. Těšitel
Josef. dělník, 58 roků.
Dne 8. října 1904: Egem Jindřich, syn malíře
písma, 4 roky, 120—I. Rolandová Františka, soukrom-
nice, 75 roků, 48—III. Svítilova Klara, dcera tesaře,
19 měs., 749—VII. Obrichterová Marie, manželka tru-
hláře, 32 roky, 450—VIII. — U Milosrdných se-
ster: Halamová Ludmila, vdova, 55 roků. Krušinová
Anna, vdova, 64 roky. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Böhm Josef, výměnkář, 68 roků. Černý Frant.,
prodavač cukrovinek, 71 rok. Lehmanová Anna, sou-
kromnice, 64 roky. Řenáková Marie, vdova po mlékaři,
55 roků. Styblanová Josefa, posluhovačka, 48 roků.
Štrupl František podomní obchodník, 53 roky. Veselá
Kateřina, vdova po dělníku, 65 roků. Wolfova Marie,
dcera obuvníka, 15 roků.
Franzl
Marie
Blažek Váciav
Bauer
holič
Hrdličková
Kateřina
Josef
Jindřich
I Rolandová
František
Svítilův
Anna
Böhm
Wolfův
Tůrk Zeno
Obrichterová Marie
Lehmanová Anno
Řenáková Marie
rozvodový Marie
Protzová Marie
Klara
Halamová Ludmila
11
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 13. října.
Král
Praha
národní divadlo
12
article
1. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Ve prospěch Pensijního fondu českých spisovatelů
belletristů »Máje«.
Po prvé:
Návrat z Jerusalema.
Hra o čtyřech dějstvích. Francouzsky napsal Maurice
Donnay. Přeložila Vilemína Nováková. Režisér Jaro-
slav Kvapil.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
Po prvém dějství přestávka.
Mauric Donnay
Nováková
Kvapil
Jeruzalém
13
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve čtvrtek 13. října.
Začátek o 7. hod.
Po 4.: Dědeček a babička.
Žert ze života starého mládence o 4 jedn. Napsal
M. Dreyer. Přeložil V. Táborský. Režisér Fr. Hlavaty.
(blíže Palackého
Dědeček
Žert
M Dreyer
V Táborský
Hlavata
Palacký
Praha
Francie
lidový divadlo
14
article
Aréna na Smíchově
Aréna na Smíchově
mostu).
Ve čtvrtek 13. října.
Začátek o 7. hod.
Nově studováno: Orfeus v podsvětí.
Velká burleskní operetta o 4 odděleních. Text dle H.
Cremieuxe přeložil H. Grunert. Hudbu složil J. Offen-
bach. Režisér Joset Kubík.
H Cremieux
H Grunert
J Offen
Joset Kubík
Smíchov
15
article
Pištěkovo lidové divadlo vinehsec.
Pištěkovo lidové divadlo vinehsec.
na Král.
Ve čtvrtek 13. října.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch inspicienta p. Jindř. Kremanna.
Pohost. hra nejmladší české herečky Žofky Bouškovy.
Po prvé: Otče náš
aneb Tajuplná noc před sv. Havlem.
Obraz ze života o 4 jednáních s předehrou od E. K.
Překlad Elišky Peškově.
Král
Jindřichův
Bouškův
Havel
Peškův
Pištěkův lidový divadlo
16
article
ve všech těchto knihách mne nechává přeskakovati a já
jsem jista, že jsou to ta nejhezčí místa, a do některých
svazků Voltaira se nesmím vůbec ani podívati. Sama pro
sebe má babička množství moderních knih a časopisů.
Říká, že musí rozuměti časům. Kromě toho všeho jsem
měla anglické vychovatelky, kteréž činily, co mohly, aby
mi snesly do hlavy povrchní znalost všeho; ale nemohly
jsme si nikdy opatřiti velmi dobrou a důkladnou vycho-
vatelku od té doby, co jsme opustily Paříž.
Jest něco, co umím lépe než anglické dívky —
já jsem ovšem také Angličanka po dědečkovi — ale
myslím ony dívky, které zde žily neustále — umím vy-
šívati na jemném batistu. Zhotovuji sama všechno naše
spodní prádlo a jest právě tak krásné jako ve výkladech
v Rue de la Paix. Babička říká, že dáma, třeba sebe
chudší, má vždy míti jemné prádlo, i kdyby měla jen
jedinké nové šaty ročně; takovému plátnu, jako zde lidé
nosí, říká »plachtovina !«. A tak musím píchati a píchati
v zimě v létě.
Někdy bych moc a moc ráda leccos věděla. Jak by
to bylo na příklad, kdybych byla bohatá a měla bratry,
sestry a přátele a jak by to bylo, kdybych měla ctitele
» l'Anglaise« ! Babičce by se to zdálo hrozně nevhod-
ným, to až teprve po svatbě, ale já myslím, že by to
bylo tím hezčí a třeba bych si ho mohla také vzíti.
Avšak není žádné naděje, že bych nějakého získala, ba
ani ne manžela, protože nemám žádného věna.
Máme starého přítele, markýza de Rochermont, který
nás pravidelně občas navštěvuje. Myslím, že býval kdysi,
dávno již, babiččiným milencem. Oni se tak krásně k sobě
chovají a jejich rozhovor jest tak zajímavý, že se člověk
dovede vžíti zpět do onoho zjemnělého světa, jako je na
Voltaire
Angličanka
Rochermont
Paříž
Rue jít le Paix
17
article
Slyšela jsem, že sňatek babiččin s dědečkem —
Angličanem — byl považován v oné době za velmi při-
měřený. Měl také předky, sahající již do doby před
Eduardem Vyznavačem. Avšak na neštěstí za několik let
po sňatku (babička byla opravdu jaksi rozrušena, když se
to stalo) dědeček udělal »bětise«*) — něco politického
neb diplomatického — nikdy jsem nezaslechla určitě, co
vlastně, avšak ať tak či onak, byli nuceni rychle se se-
brati a ujeti do Ameriky. Babička nikdy nemluví o tom,
jak tam žili, ani o dědouškovi, i myslím, že zemřel, nebot
prvá okolnost, na kterou se pamatuji, když jsme se pla-
vili přes moře na veliké lodí, byla, že jsme pluli pouze
tatínek, babička a já.
Má matka zemřela, když jsem se narodila. Byla
Američanka z jedné z nejpřednějších původních rodin ve
Virginii, to jest vše, co o ní vím.
Nikdy jsme neměli mnoho přátel — ani když jsme
žili v Paříži; však víte, že lidé obyčejně nejsou tak
dlouho živi jako babička; vždyť ostatní dvorní dámy ode
dvora Karla X. jsou již dávno pochovány. Babičce bylo
minulého června osmaosmdesát let! Žádný by to nevěřil,
kdo ji vidí, není ani hluchá, ani slepá nebo něco podob-
ného nepříjemného; sedí vzpřímena ve svém křesle a ne-
má přiliš vrásčitou tvář, spíše jako jemná, stará, bílá
kozlečina. Vlasy má upravené se zvláštním »chikem« ; jsou
bílé a ona si je ještě trochu pudruje a nosí takové hezoučké
čepečky, asi jako na podobizně Madame du Deffaud. Jsou
vždycky z pravých krajek — vím to, neboť je vždy spra-
vuji. Některé šaty má již trošičku ošumělé, ale vypadají
skvostně, když si je oblékne a její oči, to jsou oči so-
*) Hloupost
Ledová kra“
Angličan
Eduard
Američanka
Karel
Deffaud
Amerika
Virginie
Paříž