ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 26d01e30-71f2-11dc-b47c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 13 celkem · entity: place 16, person 25, org 3, work 1
1 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 13. října.
Praha
2 masthead
K číslu 283. Čislo v Praze za, 2h a na venkově za 3h
Praha
3 article
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha
4 article Válka.
Válka. Bitva u Jentaje. Z Londýna, 13. října. Došly zprávy z fronty, že od 10. října se bojuje na ce lé čáře. Po celou neděli trval bo do pozdní noci. Operace ve zprávách lon- dýnských je líčena jako všeobecný po- stup Japonců na Mukden. Japonci prý odrazili ruský útok u Šinchuanu. Dle jiných zpráv došlo k veliké bit- vě u Jentaje, která je dosud ne- rozhodnuta. Rusové napadli levé křídlo japonské směrem k řece Tajce. Dle jiných zpráv byla v šeobecná bit- va teprve včera zahájena. Rusové napadli prý Kurokiovo křídlo, byli však od raženi. V japonských zprávách mlčí se úplněo ruském úspěšném postupu; mluví se jenom o postupu Japonců, který počal hned, jakmile bylo zpozorováno, že Rusové dostávají posily Z Londýna, 13. října. Další zprávy o prů- běhu bitvy u Jentaje sdělují: Prodlením pon- dělních a úterních bojů, jež velmi tuhé a zar- putilé byly, nezůstali Japonci ve svých pevných posicích, nýbrž vyšli z nich a postoupili z prudké dělostřelecké palby proti ruským posicím. V noci na úterek vrátili se Rusové k řece Šil a překročili v úterý tuto řeku. Obě armády stojí proti sobě, stále bojujíce, Rusové na severním, Japonci na jižním břehu jmenované řeky. Ja- ponci vypravili do fronty velmi silné dělostřele- ctvo a mají patrně velké zálohy vojska všech zbraní. Z Petrohradu, 12. října. Boj u jentajských dolů vyličuje se v »Birževyja Vědo- mosti« takto: Japonci byli zatlačeni až do dolů a obklíčeni na obou křídlech. Poněvadž právě několik verst již od Jentaje Japonci po- čínali ustupovati a jmenovitě křídla jejich kladla slabý odpor, mohl býti rozhodnut boj ve pro- spěch Rusů. Tu se však Japonci vzmohli k no- vému odporu. Dva jejich útoky byly úplně od- raženy.
Japonec Rus Kurokiův Šil Londýn Petrohrad Birževyja věda
5 article
»Ruse praví: Japonci dne 10. t. m. ne- vzdorovali, nýbrž byli dělostřeleckou palbou ruskou večer donuceni k ústupu před řeku Šili. Na zejtří Rusové opětně přešli řeku. »Ruské Slovo« k tomu dodává, že dne 8. t. m. byl u Jentaje strašný vichr, kterým Japonci velmi trpěli. 11. t. m. však nastalo klidné počasí. Z Tokia, 12. října. (C.-B.) Zpráv maršálka Ojamy oznamuje: Naproti na- šemu pravému křídlu stojící nepřátelské síly jeví ode dne 9. října značnou činnost. Nepřátelský oddíl, sestávající z jedné brigády pěchoty a dvou tisíc mužů jízdy, překročil dne 9. t. m. řeku Tajce na místě 40 anglických mil od Ljaojanu, na východ vzdáleném a pře- rušil naše spojení mezi Hsihojenema Pensihem; avšak toto spojení bylo později zase obnoveno a náš od- díl v Pensihu uhájil dvanáctihodinným bojem s přesilou nepřátelského vojska všech svých posic. Několik nepřátelských brigád střehlo pravý břeh řeky Tajce. — Nepřátelské vojsko, jež dne 9. října proti našemu středu operovalo, sestávalo z jedné divise, kteráž ne- daleko dráhy na staré cestě mezi Ljaojanema Mukdenem se rozestavila; některé její oddíly zahájily odpoledne postup na jih. Naproti našemu levému křídlu stojící nepřítel jeví činnost menší. Boje svádějí se na celé frontě. Generál Miščenko u Jentaje. — Ja- ponské řádění v Koreji. —ch. Z Petrohradu, 12. října. Generál Miščenko postupuje se svým sborem na jih. Soudí se tu, že dorazil již k Jentaji. — Ja- ponci zařadili násilím 10.000 Korejců do své armády. Také zmocnili se valné části sklizně. zaplativše ji nezaloženými papírovými penězi.
Ruse Japonec Rus Ojama Miščenko Jentaj Korejec Tokio Ljaojan Tajka Korea Petrohrad
6 article Opatření proti vyděračství ve Vladivostoku.
Opatření proti vyděračství ve Vladivostoku. Z Vladivostoku, 12. října. Nejvyšší vojen ské úřady byly zplnomocněny zavésti sazbu cen životních potřeb, zejmena potravin, neboť spe- kulacemi obchodníků byly všechny potraviny ne- smírně zdraženy.
Vladivostok
7 article SIY
SIY Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce. a exnedice.
8 article
Poprava ruského hrdiny a Japonci o tom donesená zvěst. Z Petrohradu, 12. října. (Patrie.) Dle telegramu, došlého z Mukdenu z hodnověrného pramene, japonská jedna hlídka, uzřevši hlídku ruskou, ukázala jí list, jejž potom na místě za- nechala. Rusové shledali, že list adresován jest na generální štáb mandžurské armády, psán rusky a zněl: „Vasil Rialov, 32 r. stár, byl zadržen, oděn jsa oděvem činským, 27. září japonskými vo- jíny. Oznámil jim, že byl na svou žádost vy- slán, aby vyzkoumal posici a pohyb japonské armády u Jentaje. Byl postaven před vojenský scud, odsouzen k smrti a popraven 30. září. Před zastřelením byla mu dána otázka, má-li ještě nějaké přání. Odvětil: „Jsem hotov umříti pro cara, vlasť a víru.“ Když jsme mu nabídli, že zpravíme jeho rodinu o tom, jak dobře vykonal nebezpečný svůj úkol, odvětil: „Děkuji! Pište o tom, co se skutečně stalo“a oči se mu zalily. Pak se pokřižoval, poklonil se do čtyř stran a kráčel zcela klidně na místo svého hrobu. Přítomné osoby nemohly se zdržeti hlubokého pohnutí, neboť cítily sympatie k tomu- to hrdinovi, který plnil svou úlohu až do poslední krve.“ List byl podepsán: „Setník japonského ge- nerálního štábu! a bylo dodáno: „Sdělujíce tuto událost, přejeme ruské armádě mnoho takových vojínů, neboť takové vojenské vlastnosti budí největší úctu.“ Prine Karel Hohenzollern na cestě ke frontě.
Japonec Rus Rialov Hohenzollern Petrohrad Patria
9 article
Z Tokia, 12. října. Princ Karel Hohenzel- lern nalezá se již na lodi, která přistáti má s ním v Čemulpu. Odtud odebeře se přímo k japonské armádě do hlavního stanu Oyamova. Zprávy o jeho nemoci nejsou pravdivými. Kritická situace v Japonsku. Z Londýna, 13. října. Ze Šanchaje sdě- lují: Velká nespokojenost panuje v okresu tokijském a kobském. Lid je rozhořčen velikými oběťmi válečnými a nedostatkem práce. Hledí uniknouti vojenské službě. Nedávno zastřelen byl lékař, který prodával stvrzenky o neschopnosti k službě. Všude
Hohenzel Tokio Japonsko Londýn Lido
10 title
FEUILLETON.
11 article U budky hlídačovy.
U budky hlídačovy. Napsal Ladislav H. Domažlický. Podzimní den chýlil se ke konci. Na hor- ské silnici, se které bylo viděti dolů do údolí. u hlídačské budky plápolal vesele ohníček. Hlí- dač dozrávajícího ovoce připravil si se svými malými synky večeři. Z ohníčka vycházela vůně opékajících se bramborů. Byla to jediná radost dvou synků hlídačových, když směli někdy spát se svým otcem v malé budce na silnici. Otec mlčel a pokuřoval z dýmky — chlapei dováděli u ohníčku. Hráli si na Indiány. Starší, Honzík, stár asi 10 let, přeslabikovai nějakou indiánskou knížku — a teď dělal se svým 6letým bratrem indiánský tábor. Jejich křik za- léhal dolů do údolí. V jejich hlavách rostly my- šlenky o divokých koních, lesklých sekerkách. o pestrém peří. Zdáli se býti právě takovým Indiány, jaké viděli vyobrazené ve knížce, kte rou si Honzík někde vypůjčil. Večer, dumavý stařík, pomalu kráčel do kraje. Proměnil stromy v podivné postavy, jeho mlha změnila louky v údolí v nekonečné ryb- níky. Záře ohníčku rudě barvila tváře hochů. V údolí, v samotách zazářila světla. Všechno ztichlo. Teskná nálada večera usedla na celý kraj. Chlapci přestali si hrát a stulili se k otci. Hlídač vyfoukl několikráte kotouče dýmua prstem poopravil oheň své dýmky. „Tak, co — Franto — nezlobili jste dnes babičku?“ Mladší chvíli neodpovídal. „Ne — — Ale tatíku — babička posílala Honzu pro chrast do lesa — a on nechtěl jít!“
Indián Honzík Franta Honza
12 article
Starší rychle se ospravedlňoval: „Ba ne — Já jsem si zapíchl do nohy trn a nemohl jsem jít, tak jsem povídal babičce, že půjdu až od- peledne — a potom jsem šel . .. „Jenom neposlouchej — tak přijdeš do pekla!“ zahrozil synkovi otec. „Táto, je to v pekle zlé?“ otázal se mladší a přitulil se k otci. Otec několikrát zabafal. „Zlé . .. „Ale táto — mamička přišla do nebe !?. zeptal se starší. „To víš! Mamička byla hodná a do pekla přijdou jen zlí!“ „Tatíku, v nebi to musí být pěkné — tam má každý, ce chce?!“ řekl mladší. „To víš . .. „Táto — já bych chtěl jít do nebe — k mamičce!“ „Když budeš hodný — tak tam jednou přijdeš. „Ale táto — já mamičku nepoznám, já se na ni nepamatuji!“ pokračoval dále mladší. „V nebi každý každého pozná...“ od pověděl otee. Chlapci se na chvíli zamyslili. Starší přerušil ticho otázkou: „A táto, do nebe taky přijdou Indiáni !?“ Otec nevěděl, jak odpovědět, řekl: „E jdi Ty pořád něco máš, vždyť jsi hloupý!“ Dole v údolí byla již úplná tma. Jenom několik osvětlených oken prozařovalo temnem. Na nebi zářily hvězdy. Hlídač opět zabafal a ukázal na jednu hvězdu: „Podívej se, Frantíku — tam ta hvězda — to se dívá maminka na nás!“
Indián Dole Frantík
13 article
Chlapci dívali se dlouho na hvězdu. Mladší řekl: „To je škoda, že sem k nám nemůže. — Až zemru, také se budu dívat dolů.“ Brambory v ohníčku se dopíkaly.. Po silnici přejel kočár. Jeho lucerny osví- tily na chvilku silnici. Otec pravil: „To už se vraci milostpán z honby .. Chvíli bylo ticho. „Táto, až budu velkým, budu také milost- pánem a postavím vám velkou chalupu...“ řekl, dívaje se za ujíždějícím kočárem Frantík. Starší se zasmál: „Jé! Franto, ty jsi hloupý! My přece nebudeme pány — my budeme hlí- dači, jako tatík, že tatíku ?!“ „Mhm,“ zabručel hlídač. Frantíkovi bylo smutno. Po chvíli se ze- ptal: „Nu — a kdo může se stát milost- pánem!?“ Starší řekl: „Milostpánův synáček — ten bude milostpánem a my mu budeme sloužit. . Hlavou mladého nespokojence tíhlo mnoho myšlenek i zeptal se opět po chvilce: „No a táto — to se nemůže nikdy stát, abych byl já milost- pánem?“ „E jdi, hloupý kluku!“ zabručel hlídač a vyklepával popel z dýmky. Brambory byly upečeny. Hlídač je vyhra- bal ze žhavého popela a dal se se svými synky do jídla... Dole údolím projížděl vlak. Jeho krvavé zraky svítily temnem. Hluk jím způsobený pomalu utichal ... Hlídač jedl a přemýšlel o poslední otázce svého šestiletého synka ..
Frantík Franta Brambory E jít