Strana 2.

NARODNI LíSTY

29. července 1905.

Číslo 206

Francouzská komise pro záležitosti zahraniční a koloniální. Paul Desch anel, přetseda komise par- lamentní pro věci zahraniční a koloniální, podal ministerskému předsedovi Rouv ilen ov i dopis, v němž mu oznamuje ustanovení komise v při- čině hlavních otázek ji předložených. Nejdůle- žitější rozhodnutí této komise jsou: 1. Pro Indo-Čínu: Ve Francii je nuln vypracovati společný operační plán, který musí uvážiti nejvyšší rada pro národní obranu. V ko- Ionii právě má se upraviti jednotný plán na ochranu území, aby pod autoritou guvernérovou byly spojeny potřebné pozemní a námořní síly. Za vedení generála Voyrona má býti vysláno po- selství k inspekci tuzemských sborů v Indo- Čině. Dále má se požadovati úvěr pro upevnění a rozšíření arsenálu a přístavu v Saigonu, aby mohil býtí žádoucí oporou pro námořní síly. 2. Pro Čínu: Má se vzíti opět v úvahu otázka obchodní smlouvy a přímého obehodního ujednání mezi Činou a Iado-Činou. S Anglií se má uzavříti úmluva v příčině stavby čínské že- lezniční sítě, jež má býti svěřena anglo-fran- couzské společnosti. 3. Pro Japonsko: Má se studovati při- pravení přímé obchodní konvence mezi Japon- skem a Indo-Čínou a má se uvázati užší hospo- dářský styk s Japonskem. 4. Pro Siam: S anglickou vládou nutn se umluviti, aby byl dán Siamu pokyn, aby upustil od svého zbrojení a neutralisoval údoli řeky Menamu. 5. Pro Dakar a Diego- Suarez Návrhy na povolení úvěru k opovnění a organi- saci vojenské 6. Pro Madagaskar: Návrh v příčině zmenšení osobních daní a na posilnění evrop- ských sil pro zabezpečení pořádku veřejného n ostrově.

Návštěva císaže Viléma v Dánsku. »Berliner Tagblatt« dovídlá se od svého kodaňského dopisovatele, že dojde přeee k setkání císaře Viléma s dánským králem Kristianem. Cisař Vilém vyslovil přání, že chce za okázalé uvítání německého loďstva v Kodani králi osobně poděkovati. Návštěva jeho bude však krátká, snad jen několikahodinná a bude míti přísně soukromý ráz. Císař do hlavního města dán- ského ani nezavítá, nýbrž vystoupí na břel v Bellevue a odeboře se odtud do hlizkého letního sídla dánského krále Bernstorffu, kde zdrží se nejvýše jeden den. S německé strany se sděluje, že císař Vilém vyhne se Kodani, aby ušetřil námahy stařičkému, 87letému králi dánskému, ale není vyloučeno, že císař Vilém, který si potepí na okázalé slavnosti, upustil o návštěvy dánského hlavního města, protože se v něm nálada od nárštěvy německého loďstva následkem nového vypovídáni Dánů ze severního Šlesviku velice v neprospěch Němců změnila. Povstání v Jemenu. Z Cařihradu se sděluje, že turecké časopisy v dnešních svých číslech přinášejí oficiální zprávu, že maršálek Ahmed Fies dobyl nad po- vstalci v Jemenu nového vítězství. Jeho vojsku podařilo se vniknouti do Ibby, kde ztratili po- vstalci za oblehání několik tisíc mužů. Také z jiných míst byli povstalci s velkými ztrátami vypuzeni. Turecké vojsko mělo prý jenom 4 mrtvé a 16 raněných. Volba presidenta francouzské republiky. Z Paříže se sděluje, že vláda ustanovila, aby volba presidenta francouzské republiky pro- vedla se dne 26. ledna 1906.

Kdo zasedne na norský trůn? Z Kristianie píše se »Barl. Tagblattu«. Olázka, jak a kým uprázdněný norský trůn hud- obsazen, není sice ještě aktuální, nebo naléhavou, avšak politické kruhy norské zabývají se jí přece již velmi vážně, považujíce za věc důležitou, aby v télo záležitosti již nyní učiněno bylo jasno. Norsk diplomacie učinila velmi obralný tah na politické ša- chovnici tím, že nabídla ihned při roztržce norský trůn některému princi z panovnické rodiny švédské Především zůstal celý převrat zachováním monarchi cké státní formy v rámci ústavy ze dne 17. května 18144 a Norsko může plným právem odmílnouti vý- tku „revolučního“ postupu. Dále pak otevřena tím hrána ke snadnějšímu usmíření Švédska a zajištěne uznání samostatného Norska cizími mocemi. Zatím odmítla královská rodina Ber- nadottů norský trům, ale jenom z nátlaku rozhoř- čeného veřejného mínění ve Švédsku a nikoli de- finitivně, ježto král konečné rozhodnutí o věci té zůstavil říšskému sněmu. Proto nepřikládá. se králově odmílavé odpovědi žádná přílišná váha. Na- opak soudí se, že za nedlouho se dostaví ve Švěd- sku vystřízlivění a že tam bude uznáno za dobré ahy i po rozluce Švédsku na správu norského králov- ství zachován byl jakýsi vliv a že pak královská rodína něktoného ze svých princů ještě ráda Norůn za krále postoupí.

Kdyby ale Švédsko na svém vzdoru setrvalo a přátelské nabídnutí Norska definitivně odnítlo, pomůže si Norsko jinak. Lze považovati z jisté, že v tomto případě nonský trůn nabld- nut bude dánskému princi Kanlovi. Po- mýšlí se tnké na to, aby dříve ještě, než se tak stane, národ všeobecným hlasováním rozhodl, chce-li míti republiku nebo království? Že se lid norský rozhodne pro království, považuje se z zcela nepochybné. O děnské kandidatuře se ne obou stranách, v Norsku i v Dánsku, dosud mlčí jako by jí nebylo, avšak vůdcové norského linuli pomýšleli na ni už před událostmi z dne 7. června. Ba lze říci, že by v Nor sku velmi rádi hyli, kdyby Švédsko naprosto od- řeklo a trůn dánskému princi nabíddnouti se mohl Dosud, jak věci se měly a mají, musila být dána Švéusku přednost. Dánský princ Karel by by Norům milým a vítaným již pro svoje osobní vlistnosti, ale také proto, že Norové od dávnn již maj velkou náklonnost k Dánsku. V tom případě bylo by Svědsko odeizeno nejenom Norsku, nýbrž také Dánsku. Norsko pak získalo by si takto nej- snáze přízeň Anglie, ježto by se jedna z dcer an- zlického krále Eduarda stala norskou královnou. V zájmu samosprávy. Článek v čísle 149. t. r. »Úřadování při obcích a okresních výborech« vzbudíl na mnoha stranách zvýšený zájem. Nelze upříti, že auto- nomie ve svých zásadách je skutečně krásnou i význumnou instilucí, která by nejširšími kruhy občanstva měla být s láskou chována, které by péče co nejněžnější měla býti věnována ao jejíž zdokonalení pracovati by mělo být úlohou náe všech. Zdokonalovati samosprávu znamená vymý titi všechno, co jest jí na úkor a na škodu. Diagnasa musí předcházeti před léčením. otevřeně poukázati na temné stíny naší samo- správy, nesměřuje proti samosprávě, ale m vésti k ozdravění jejimu.

Chceme tentokráte poukázati na praktiko- vání voleb samosprávných úřadníků a nedo- tknuli bychom se veřejně bolestné této stránky, kdybychom volbě úřadníků tčehto nepřikládal velikou a vážnou důležitost. Kdo by mohl odepčíti souhlasu s pravdou že na šťastné volbě obecního, nebo okresního tajemnika zakládá se i zdárná budouenost obee aneb okresu po několik desítiletí ? — Samospráva. má-li zdárně se rozvíjet, musí na prvém místě míti zdatné, kvalifikované, agilní, svědomité a do jisté míry i samostatné úřednictvo; výběr vhod- ných osob jest skutečně těžký; — — a nesnadná. velice důležitá tato úleha bývá v převážných případech řešena povrchně — ku škodě samo- správy. Protekce a strýčkování — nikoliv kvaliíi- kace a spůsobilost, bývají tu v nejčastějších pří padech činiteli rozhodnými.

Ký dív, že výborně kvalifikované síly, které pocitují se povolanými pro úřad samosprávný. které by v těchto úřadech nalézaly ukojení svých idealních tužeb, po několikerém marném pokusu — o místa vypsaná už nežádají dubře vědouce, že bez strýčka atd. všechno žádání bylo by marno. V čem vězí toto zlo? — V nepřírozenám praktikování voleb úřadníků samosprávných. Volby tyto vykonávány jsou širokými sbory okresními a obeeními zastupitelstvy; členům těchto širokých sborů nezáleží namnoze na úřadování, nýbrž pouze na tom, aby vlivem svým některého spřízněnee svého zaopatřili. Jest nepopíratelno, že toto praktikování voleb jest na škodu samosprávného zřízení že ani zákonem není odůvodněno. Článek 57. zák. o okr. zastup. a čl. 32. obec. zř. přízná- vají širokým sborům okresním a obecnímu za- stupitelstvu toliko právo stanoviti, kolik úřad- nických míst u obce nebo okresu má býti zří- zeno, ale neustanovují, že maji prováděti i volbu úřadníků; jest zjevno, že zákouodárce přiznal toto právo voliti úřadníky toliko sborům užším, to jest jednak okresnímu výboru, jednak měst- ské radě (představenstvu).

Jest pak tento výklad i nejpřirozenější, nebo výkonným orgánem u okresů jest okresní výbor. u obci městská rada. Okresní výbor a městsk rada konají a řídí práce úřadní a z odpovi- dají za tyto práce. Jest tedy spravedlivo, aby těmto užším sborům vyhražen zůstal výběr osob, které při úřadních pracích spolupůsobl. Mají-l okresní výbor a městská rada zodpovědnost za jednání a práce osob úřadních, pak náleží jim a jenom jim právo osoby tyto voliti a jest ne přirozeno, aby zodpovídaly za osoby jim naho- dilou většinou širokých sborů vnucené, za osoby zvolené sborem, který má sice právo usnášejíeí který však stojí mimo vedení úřadu. Toto, až dosud nešťastné praktikování voleb samosprávných úřadníků širozými sbory není ani vědecky správným. Poukázati lze v této příčině na výrok prvního státního filosofa Johna Stuarta Milla, že úřadník má býti nikoliv volen, a to ani voličstvem, ani sborem zastupitelským. nýbrž že má býti jmenován samým předsedou tohoto sboru, poněvadž prý votum oněch často se zakládá na momentech pro způ- sobilosit žadatelovu naprosto ne- rozhodných, kdežto předseda, js sobě vědom své výlučné zodpo- vědnosti, spíše bude říditi se ohledy čistě věcnými l Jest na čase, aby před projednáváním zá- konů o úřadnicích samosprávných v zájmu samo- správy vůbec otázka volby samosprávných úřad- níků byla objasněna a aby zákonem bylo sta- noveno, že provádění volby úřadníků přísluší jedině sborům, t. j. okresním výborům a měst- ským radám.

Věnujme vice péče sirotkům Napsal JUC. Jos. Podolák Čím více sirntč' nců, tím méně polepšoven, pracoven a žalářů. Humanita — zvaná také altruismus — vy konala v poslední době pravé divy. Zásady, hlá sané velikými lidumily před 30—50 léty, ko- nečně se ujímají. S radostí lze pozorovati, že ne- jen bohati jednotlivci (Olivové — Hlávkové), nýbrž i méně zámožní občané (Skála v Turnově) s nadšením obětují své jmění na humanní účely. A četné naše obce a okresy vykonaly vté příčině práce úžasné, v pravdě překvapující. Nyní spatřiti lze skoro v každém větším městě vzorné nemocnice, chudobince, chorobince, opa- trovny, lidové knihovny a čítárny, lidové lá- zně ald. V tomto směru jeví se tedy již ve většině obcí a okresů náležité porozumění pro řešení důležitých otázek humanních a sociálních. Jenom v jednem jsme až posud zůstali da- leko za cizinou, totiž v otázce sirotčí. Na omluvu naši budiž hned uvedeno, že otázce této nevěnují ani nejvzdělanější národové evropští náležitou pozornost, ponechávajíce zá- ležitost tu skoro všude soukromé dobročinnosti. Proto také s uznáním dlužno oceniti šle- chetnou snahu zákonodárců, když v r. 1901 přivedli v život nový říšský zákon (z 3. června č. 62. říš. zák.) o zakládání zemských sinotčích fcndů. Jak známo, jsou dle tohete zákona po- vinny hromadné či kumulativní sirotčí pokladny (zřízené při každém okresním soudu) ddváděti v letech 1901—1910 každoročně ze svých správních přebytků jistou percentuální kvotu příslušným zemím na účely sirotčí. Zemský zákon ze dne 29. října 1902 č. 78 zem. zák. pak obsahuje podrohnější ustanovení o nakládání se zemským sirotčím fondem. Zřízením tohoto zemského sirotčího fondu získány pojednou hojné a vhodné prostředky k řešení otázky sirotčí.

Proto však nestala se snad zbytečnou sou- kromá dobročinnost v tomto směru. Naopak nyní právě nastává všem obcím a okresům po- vinnost, aby za příspění zemského sirotčího fondu a obětavých jednotlivců postaraly se ná- ložitě o své sirotky. Jak vděčné a krásné pole působnosti otvírá se tu obecním a okresním zastupitelstvům jich odborovým komisím i soukromníkům Jestliže vypisují se odměny za ochranu zvířal oč záslužnější a vznešenější jest činnost těch korporací a jednotlivců, kteří si obrali za úkoh zachraňovati osiřelé, opuštěné a nešťastné dítky! Proto také dlužno s potěšením uvítati každý krok a podnět, směřujíeí k zlepšení trudného postavení chudých sirotků. A v té příčině můžeme konstatovati dva zajímavé případy z Pardubic. Tu zřízena loňského roku okresní sirotěí rada, jež si vytkla za úlohu starati se o vzrůst a rozkvět okres- ního sirotčince loni zřízeného a pak vůbee počovati o všecky sirotky v okresu se nalezajíeí Letos pak ustavil se v Pardubících zvláštní spolek »Ochrana sirotků«, jehož snahy směřují k tomu, aby dostalo se v čas hmotné i morální podpory sirotkům propuštěným (po 14. roku) z okresního sirotčince. Okresní sirotčí rada i »Ochrana sirotků« sleduji tak krásný a vznešený cil, že veškeré obyvatelstvo na Pardubicku uvítalo s radostí jich zřízení a celá veřejnost bude povděčna funkcionářům těchto 2 sdružení, když s takovou chuti a láskou budou úkol svůj plniti, s jakou přikročili ke zřízení těch spolků. Ostatním pak obeím a okresům českým můžeme jen nejvřeleji doporučiti, aby co nej dříve zřídily si okresní sirotčince, okresnís rotěí rady a »Ochranu sirotků«.

Pak zajisté zmenšilo by se značně procento tuláků obojího pohlaví, potom nenaplňovali by zanedbaní sirotei tak honfně polepšovny, donu- covací pracovny a kriminály. My na Pardubicku kde jest zemská polepšovna (v Opatovicích) zemská donucovací pracovna (v Pardubieích) máme nejlepší přiležitost poznati příčiny, které přivedly kárance a polepšovance do ústavu. Promluvte s nimi a ve většině případů obdržíte takovouto odpověď: »Byl jsem ještě maličký. když mi umřel olec (matka). Obecní starosta odevzdal mne k ošetřování chudému chalupní- kovi. Tam jsem musil pásti husy a pozděj různé práce zastávati. Jidla jsem dostával málo, za to bití mnoho. Neslyšel jsem od svých pě- stounů za všecka léta vlídného slova, jenom samé nadávky a urážky. I ostatní občané a děti jejich chovalis ke mně tak surově a sprostě, že jsem kolikrát bolestí a lItostí plakal. Pak ale jsem si umínil že se jim za to pomstím a jenom proto škodi jsem jim, kde jsem mohl, až jsem se dostal sem!« Ano taková je historie většiny oněch ne sťastníků, kteří přeplňují káznice a kriminály Společnost lidská z většiny sama zavinila jieh bídný osud. Proto také jest společnost lidská povinna zjednati v té příčině jednou kýženou nápravu. Dnes, kdy na sta bohatých občanů chystá se utratiti v eizáckých láznicti sta a tisíce ko- run v kratičké době, voláme k nim jménem nebohých českých sirotků: »Ustrňte s nad nebohými sirotky a darujte na jich nutnou výživu a vychování malý obnos, který zajisté postrádati nebudete !« Našim obcím a různým spolkům pak, které hodlají nyní v létě (o prázd- ninách) pořádati různé slavnosti, připomínáme. že podporováním a zachraňováním českých sirotků vykonají nejkrásnější národní a vla- steneckou práci!

Hygiena topení a větrání v praž- ských školách. Pod tímto titulem uveřejněna v čís. 152. „Nár Listů“ ze dne 4. června k. r. pochybnost o správnosti způsobu, jímž se dodává vzduch a leplo do škol u Studánky“ v Praze VII., rovněž vyslovena obava co do budoucího zařízení ve škole u sv. Vojtěcha a škol „na Korábě“ v Libni. Pan pisatel podává nejdříve jakousi theoretickou definici o tom, kde se má bráti vzduch, načež přechází na převádění téhož do učeben; v další části kritisuje novou školní budovu v Praze VII. „u Studánky“ a právě tato kritika, založená na neznalosti poměrů. mohla by uvésti v omyl šírokou veřejnost, proto do voluji si konstatovati následujícít Není pravdou, že vzduch ve školách „u Studánky se přivádí z chodeb; tomu se má rozuměti, že se béře z chodeb jako z nějaké nádržky, nádržky to nelěsné, která svůj obsah doplňuje z venku štěrbi- nami oken, dveří, schodištěm, hlavním vchodem záchody. Pravdou je, že vzduch se přivádí uměle zřízenými otvory přímo z venku, že nejdříve se zbaví prachu a případných nečistet, na to se přiohřeje na teplotu učeben a takto uzpůsobený se provádí v ho- řejší části u stropu chodbami do jednotlivých učeben, tedy stejně jako se děje v Národním divadle, kde pro týž účel se užívá sklepů. Že způsob tento jest Bezvadným, ba v daných poměrech nutným, dá se takto dokázati: Přípustná rychlost přiváděného vzduchu do míst- nosti smí býti max. 0.5 msek., nemáli povstati ne- příjemný pocit, poněvadž se nedá nikdy docíliti abso- lutní stejné prohřátí vzduchu (v přívodě až do 1. m/sek. pravíme, že je bezvětří, to jest nepocitujeme proudění vzduchu) a touto omezenou rychlosti jsou podminěny abnormální průřezy pro přivod vzduchu.

Další zvětšení profilu připadá na účet požadavku, že vzduch má se zbaviti prachu a všech nečistot, což je možno jenom při zcela malém proudění, že se musí stejnoměrně prohřáti, že musí míti leplotu v prostole panující: prostory, kterými smí se převáděti, musí býti dostatečně přístupné, co nejčastěji čistěně a den- ním světlem osvětlené: to jsou požudavky hygienické. Požadavky obytné: Škola „u Studánky“ musí pojmouti 2300 ditek a těm je vymezeno 25.759 m vnitřní prostory. Venlilační spolřeha vzduchu pouze pro učebny za 1 hod. činí 38.118 m', toto množství musí se přivěst, vyčistil, přiohřát, ať prší, mrzne a je větrno: pro záchody, které jsou úplně samostatně, nezávisle na nčebnách ventilovány, je zapotřehí dal- ších 5500 m' vzduchu léže jakosti, jako předešlý. Uvá- žíme-li kriticky tyto údaje, dospějeme k poznání, že množství vzduchu, které za hodinu musí se přivésti do učeben, rovná se 1.5 obsahu celé budovy, to zna- mená, hmotu budovy ze vzduchu jeden a půlkráte z jejího místa odstraniti a nahraditi novou.

Tomuto úkolu by vyhověl kanál, béře-li se zřetel na dřivější požadavky hygienické, o 21 m' průřezu. t. j. při 3 m šířce by musil míti 7 m svétlé výšky, to by byl profil, který ani pražská kanalisace nemá Ciíry tyto mluví a není třeba dalšího rozvádění prolo obratme se k otázce, může-li se vzduch při pro- cházení chodbami zkazili; že se tak děje při zdánlivě přímém příchodu kanály, umistěnými pod dlažbou sklepu anebo pod klenutím, o tom podávají důkaz stálé stesky na topení škol ve Vladislavově ulici, ve Školské ulici, na Uhelném trhu, na Janském náměsti. v Libni proti zámku abd., kdež i výsledky při čistění jsou více než makavým toho dokladem, takže po zdra- votním stavu není třeba pátrati. Myšlenka, použiti chodeb za přiváděcí kanály ve škole „u Studánky“, vznikla a toho důvodu,z

bezprostředně za budovou je hřbitov, v předu opět ulice, takže zbývá pouze čelo, obrácené ke Královské Oboře, a to snad lze považovati za ideální místo pro přívod vzduchu a proto volen přívod odtamntud, pak ale rozvedení nebylo jinak možné, než chodbami a tu si dovoluji tvrditi- 1. Do žádně školní Budovy nedá se vložiti větší kanál pro přívod vzduchu, nežli obnáší světlý prolil chodeb a tím mají přednost 2. Žádný kanál nebude a nemůže býti co do či- stoty tak střežen a kontrolován, jako jsou chodby. poněvadž jsou určeny nejen pro komunikaci, ale jimi se i representuje celá budova, z tohoto důvodu metou se každý den a smýčí se několikráte do roka. (Přímé kanály s tíží jednou za rok, jak, o tom je se velmi těžko přesvědčiti.) 3. Chodeb se používá hromadně pouze před vyučováním, v respiriu, a po skončeném vyučování. celkem vzato asi plné 1/4 hodiny. Vyučování trvá od 8—12 a od 2—4 hod., tedy plných 6 hodin, což značí. že chodeb se používá 1/2s celé doby vyučování den- ního, jinak jssou volny. 4. Vzduch při svém vstupu do chodby ve škole „u Studánky“ přiohřívá se na + 20° C., následkem toho stoupne ke klenbě a od klenby se odssává, tedy se šíří po klenbě a teprve ty částečky, které se ochla- dily a nemají už teploty na + 20° C., klesají ke dlažbě. ale tím ztrácejí možnost vniknouti do učebny a pal je lhostejno, přijdou-li do styku s blátem anebo se šatstvem.

5. Světlý prolil chodeb „u Studánky“ je 3 m ši- roký a 4.5 m vysoký, což při 3 patrech a dvojím pří- vodu dává profil 108 m, die dřívějšího výpočtu je třeba jenom 21 m2. Obsah chodeb je 2802 m' a touto prostorou projie za 1 hod. 38.118 m2 čerstvého ven- kovského vzduchu, což znamená, že obsah chodeb za 1 hod. se 13.6kráte vymění. Kdyby chodby byly stále používány, pak by tato značná výměna vzduchu byla nepřipustnou a děje-li se, je jen na prospěch zdravosti. Poměr mezi žádanými 21 m světl. prů- řezu přiváděcího kanálu oproti profilu chodeb = 10g m dává tušiti, že pouze nejhořejších vrstev chodeb se pro účel tento používá, poněvadž pohyblivost vzdu- chu je největší ve směru vodorovném, tvrzení toto ještě lépe plyne z poměru výšek: dítky jsou průměrně vzato asi 1.5 m vysoké, chodby 4.5 m, zbývá tudíž nad hlavami dítek prostora plných 3 m vysoká a ta snad stačí, aby zmíněná výtka mohla býti považována za bezdůvodnou. Šatny slouží pouze k odkládání klobouků a šáíků. jiného žactvo po většině nemá, co by odložilo. Nákaza se nešiří z pověšeného šatstva, ale z bezprostředního styku osob. Šatny mají význam pro dospělé, ale aby mládež si zvykala na ně, pro to se zavádějí i pro ni Kdyby bylo pravdou, že šaty tvoří na chodbách zá- vadu, pak závada ta by byla na pováženou, poněvadž otevíráním dveří by u větší míře vnikala do učeben a z tohoto důvodu by se nesměly šaty dávati ani na chodbu; když ale nevadí tam, kde jsou přímo umí- stěny, v učebnách, obstojí snad i na chodbách.

Stejné odůvodněnosti je výtka o větrání kaple a pan pisatel úplně přehlédl, že po obou stranách oltáře jsou lva veliké otvory, které vedou skrze ze přímo ven, ale neoužívá se jich, poněvadž, jsou-i otevřeny, působí tak studený tah na nejblíže stojící. navzdor nastaveným tělesům topným a mimo to svíčky na oltáři začnou tak plápolat, že hrozí shas- nutím i při sebe menším otevření a pro vyvětrání na- prosto nestačí. Kaple musí pojati 1250 dítek; obsah vzdušný je 3792 m3; potřeba vzduchu za 1 hod. 12.500 me; obsah místnosti ke spotřehě je v poměru 1:3.5a toto kvantum nedá se protáhnouti klíčovou dirkou. Kaple se používá pouze v době, kdy se ve škole ne- vyučuje. Kreslírny, které se nalézají pod kaplí, se v sobolu odpoledne vyčistí a zůstanou nepoužity až do pondělí, proto i ten nejphsnější hygienik nemůže proti tomu nic namítat, když prázdnou vyčistěnou mistností projde vzduch, aby měl možnost se přiohřáti. Ne ekonomie tepelná, ale možnost provedení vedla k tomuto řešení, klerému místo ocenění dostává se výtky. Suma, vydaná za topení a větrání škol „u Stu- dánky je obrovská, ale školy „u Sludánky“ jsou také obrovské, jedině v celé Praze. Obnos za toto topen by se nezdál velikým, kdyby jako při jiných školác se stalo, byl rozveden na různé položky, ale já jsem neviděl potřebu, proč zatajovali pravý stav věci, nebot občanstvo má právo poznati plnou pravdu, a byla-li celková sumu, vynaložená na tyto školy, přiměřenou, co je pak divného, když položka na topení je větší a ostatní položky menší.

Dá-li se dokázati, že palivo do pece vložené zužit- kuje se 75%, jak jen něco málo vzorně zařízených výdělkových závodů se může pochlubiti, a zjistí-l se výpočty, že množství spotřebované souhlasí s vy- počteným množstvím a podniknulými měřeními, pak s klidem nutno pohližeti na množství spotřebovaného paliva bez ohledu na osobní dojem anebo na nějaké povrchní srovnání. Kdyby p. pisatel byl o věci uva- žoval, byl by zajistě dospěl k úsudku, že na frontu 78 m ve 4 etážích dávat do chodeb jednoduchá okna je více jak luxus, pak by zajisté doznal, že ne topení ale způsob stavby vyžaduje větší spotřeby paliva. Pro- jekt topení a větráni v budoucí škole u sv. Vojtěcha byl v týdenní schůzi Spolku architektů a inženýrů v král. českém veřejně vyložen a vysvětlen a pode- psanému dostalo se lichotivého uznání od přítomných odborníků, proto nepovažuji za potřebné znovu s k němu vraceti K upokojení myslí mohu prozraditi, že činitelé. kteří o těchto věcech rozhodují, jsou nejen opatrní, ale i nedůvěřiví, dík dřívějším zkušenostem, proto dříve, než dají své svolení, zevrubně se informují a to nejen doma, ale i jinde, což by za jiných okolnost se považovalo za zlehčování domácí zdatnosti.

Pokud se týče školy „na Korábě“, mohl pan pisatel z offertního řízení seznati, ke své radosti, že zásad, použitých při školách „u Studánky“ nebude použito, zajislé k zármutku všech upřímných přátel veřejného zdraví, z toho prostého důvodu, že ve stá- vající budově to není lze prověsti, ale jsem dost škodo- libý a zvu p. pisatele, aby si nedal ujíti příležitosti vymohl si svolení a na vlastmí oči se přesvědčil, jak takové přímé přívody vypadají a bude dobře, když tam nastřádanou zdravost pokusí se zvážiti, ne l chemickými vážkami, nýbrž decimálkou. S veškerou úctou Slanislav Zäinigl, měst. inž. pro agendu ústřed. topení.

Denní zprávy. Zpráva o povinnosti rak.-uh. konsu- látů, vyřizovati české přípisy, uveřejněná tak v říšskoněmeckých listech, a namnoze na popud konsulátů samých, učinila silný dojem na ná- rodní příslušníky české, v říši německé dočasně dlicí anebo trvale usazené. Přítel našeho listu ve Frankfurtě n. M. zaslal nám výstřižek z »Ge- neral-Anzeigera der Stadt Frankfurt a. M.e s řečenou zprávou i s výrazem podivu nad tím že list frankfurtský konstatuje výnos minister stva zahraničních záležitostí o právu českého jazyka v konsulátní službě — bez poznámky, což prý jest nápadno, ježto bodrý »Anzeiger« velm rád tropí si z české národnosti úsměšky. Přílel náš sděluje nám dále některé své vlastní zkuše- nosti z frankfurtského konsulátu, zapsaného pod firmou »Goldschmied Rotschild, Neue Mainzer- str. 52« i vynikajíeího mezi jinými našimi kon- suláty v Německu obzvláštním přátelstvím ochotou k českým a vůbec slovanským přísluš- nikům rakouské monarchie. »Když jsem začátkem t. r. poprvé přišel ze svě české vlasti do tohoto města«, píše, »první cesta má byla na náš konsulát s vojenským pasem Očekával jsem na jisto, že tam musí být někdo kdo česky rozumí. Byl jsem přijat na chodbě slu- hou, původu židovského (jako všechen personál až k p. t. chefu nahoru). V přijímací kanceláři spusti jsem slušně počesku, ale přijímající úřadník, po- divav se na knížku, ihned mi ji vhodil na pule zpěl, řka rozezleně, že nerozumí »čechisch Sprache«, že my Češi nikdy nechceme rozumět německy, a tady ostatně že prý nejsme v Ra- kousku alp. Týchž nepříjemností zakusí na našem konsulátě ostatně každý krajan, obzvláště branc v záležitostech odvodních, žádají-li, aby nemusili k odvodu do vlasti, což se jim za 6 m. povoli po

veliké tahanici. C. a k. konsulátu zdejšímu popia osoby v průvodním listě anebo v pracovní knížc v obou jazycích zapsaný nestačí a pp. Goldschmied a Rotschild žádají popis, vystavený zdejší policií která činí někdy nepřekonstelné obtiže, nemohou pochopiti účel a podezřívajíc uchazeče z nekalých úmyslů za nářků na sobtěžování se strany ci- zinců«. Jest samozřejmo, že velká část těchto mla- dých, nedávno přibylých příslušníků českých ne- rozumí řádně německy a to mívá za následek různá hrubství, okolky i nepříjemnosti, k jichž odstranění resp. zabránění tu přece jest — c. a k konsulát. Krajana, který jde na konsulát o radu atp., pošlou zkrátka na náš spolek, který dle mož- nosti každému pomáhá. Domáhá-li se však někdo zastání na konsulátě a hned se nevzdálí, tomu dá vrátný drsně na rozloučenou (l). o čemž by mohlo mnoho krajanů vyprávět. V dnešní době cestování našinců, zvláště stavu řemeslni- ckého, valně vzrostlo, což jest zřejmo z agendv našeho českého spolku. Jest záhodno, seznámiti českou veřejnost se zdejšími poměry, aby krajané, přibyvší do měst v Německu, ihned vstoupili d českého spolku, kdež se jim rady dostane a ne- snázím předejde.s Uveřejňujeme milerádi tento přípis o pomě- rech v konsulátě frankfurtském tak poučný, i doufáme, že neujde pozornosti na místech náležitých. — »Mówcie po polsku!« Až kam jde dnes nacionalismus v sociálně demokratické internacionále, vidno z toho, že na nedělní konferenci českých sociálních demokratů v Polské Ostravě bylo usneseno zříditi samostatnou českoslovanskou sociálně demo- kratickou organisaci na Těšln- sku, aby zabráněno bylo národnostním třenicím v dosavadním slovanském soudružstvu. Jak vy- pravuje »O. D.«, došlo na schůzi v Michálkovi- cích k polské demonstraci proti posl. Cingrovi.

Za jeho řeči ozývalo se z řad polských dělníků volání: »My nierozumiemy, méweie po pol- sku!« . . . »Tolik let mi rozuměli,« stěžoval prý si posl. Cingr, »a teď najednou nerozumějí.« Národní spory mezi českými a polskými so- cialisty na Těšínsku nejsou ojedinělé, nýbrž vyskytují se v mnohých organisacích zejmena v Lazech. — Prof. dr. Masaryk není členem říšsko- německých Guttemplářů, nýbrž pouze byl po zván, aby přednášel na výroční schůzi tohoto řádu, poněvadž prý je známo, že je abstinentem.

Tím opravujeme čivrteční ranní zprávu, uveřej- něnou podle říšsko-německého pramene, v němž nic nestálo o tom, že prof. Masaryk byl jenem hostem. Neobyčejné, osobními výpady, ještě surovějšími než obyčejně, provázené rozhořčení včerejšího realistického denníku nad naší zprá- vou, mimo zavinění nepřesnou, lze vyložiti jen tou okolností, že v realistických kruzích pova- žuje se za čestno dáti se zváti a přednášeti ve spolku, jehož členství by bylo po případě na pováženou. V německé zprávě, z níž jsme čerpali, řád nenazývá se po anglicku »Good Templars«, nýbrž německým názvem »II. deutsche Gross-Loge des unabhängigen Ordens der Guttempler«, říšsko-německý referát skutečně mluvil o ně- mecké vlasti a slavnost zahájil skutečně správce západo pruské oblasti řádu Ahrenfeld. Užil-i tudíž realistický denník původně anglického názvu na místě německého jména říšsko-něme- ckého nebo západopruského spolku, klame takto vědomě veřejnost, pokud je mu přístupna i má k tomu nepochybně své důvody. Že nám zpráva realistického denníku ve spoustě pondělního materiálu ušla, jest zajisté uvěřitelno již proto, že jinak bychom se byli zajisté vyhnuli těmto dodatečným výkladům. Polemiky s realistickým denníkem nepíšeme »kde se jen nahodi«, nýbrž vždy jen na přímý jeho nájezd na nás. Při tom zůstavujeme vůbec bez povšímnutí takové ná- jezdy realistické, jichž nejapnost leží sama se- bou na bíledni; těch je devadesát procent; odbýváme pak toliko nejperfidnější, je-li místo, ihned a se všemožnou důkladností, kteráž stačí k vysvětlení špatného rozmaru, nízkého tónu i osobních nájezdů řečeného listu.

— Skhadzowanka lužických Srbů koná se letos v Pančové u Sas. Kamenice v neděli 6. srpna. Každý rok lužická studující mládež se schází k této národní besedě, aby sebe v práci posílila a aby lužický lid, pokud nan bere účasti, v národním duchu povznesla. Kdo byl kdy skhadzowance přítomen, odnesl si jiste dojem povznášející, spatřiv tolik mladých, upřímných pracovníků, plných horlivosti, nadšení i zápalu pro věc národní. Bylo by dobře a pro naše bratry lužické i povznášející, kdyby ti, kdo z Čechů Saskem cestují, tyto dny zastavili se na cestě v Budyšíně a přihlásili se v »Serb- skim Domje w Budyšinje« ke společnému vý- letu do Pančové. Z Prahy možno vyjeti rychlí- kem dráhy Frant. Josefa v sobotu 5. srpna o 6. hod. ranní a přibude se do Budyšína 12. hod. polední nebo o 1. 22 hod. odpolední osobním vlakem a příjezd do Budyšína o 10. hon. večer. Pančová je několik stanic od Budy- šína, všude rozkošné krajiny a zajímavý milý lid.

— Osobní. Dr. Skyva Ant., prakt. a tov. léka na Smíchově, ordinuje v obvyklých hodinách. — Zprávy zodinné. Slečna Lucie Bobincov a pan Roko Bradanovi č, velkoobchodník s vínem. budou slaviti sňatek dne 3. srpna v Brodu na Sávě (Slavonie). — Slečna Máňa Katzova a pan Jaroslav Krátký, c. k. professor, slaví sňlatek dne 1. srpna o 1/211. hod. dopolední ve farním chrámě u sv. Trojic v Praze. — Za drem. Albestem Pallanschem ... Neměl dojista příležitost velká řada jeho druhů a přátel prokázat mu poslední bolestnou službu a vhodit včen na hřbitově v Mařaticích, kde mu ustláno, na roz- loučenou prsti a květů na jeho rakev... Jeho od- chod byl tak náhlý a překvapivý, že těžko bylo uvěřiti žalozvěsti pozdě došlé, že se v skutku týká onobo milého doktora Pallausche, jehož tak často vzpom- náno všemí známými, když za svým povoláním zašel na sesterskou Moravu, odkud jenom řídké zprávy o něm dolétaly, až pak přišla včerejší, nejsmutnější všech. Bolno s pravdou smířiti sel Zemřel smrt ideální u lékaře, ale neskonale otřesivou pro okol. Na pohled zdráv si vyjel na kole dne 26. července z Uherského Hradiště, kde byl zdravotním koncipistou, do Jarošova. K 6. hodině večerní ucítil nevolno, se- skočil s kola a — mrtvice v mžiku zmařila krásný jeho život, ve věku necelých 33 let! Dr. Pallausch ač na pohled německého jména, byl ryzí, upřímný Čech. Narodil se v Horkách nad Jizerou 23. únor 1873, pilně a svědomitě studoval, takže již ve 22 létech absolvoval medicinu. Nemaje požehnáno na stalelh pozemských, živil se v Praze jako student úplně sám, nejprve jako demonstrator histologie, pak od roku 1895 až do roku 1900 jako assistent normální anatomi české lékařské fakulty. V r. 1897 byl promovovánz doktora veškerého lékařství... V dobách jeho ass-