Ročník XXXXV

V Praze, v sobotu dne 29. července 1905.

Číslo 206.

Na ranní a odpol. Hlst, předplácí sei v Praze v sdministrani na něsíe . . . . . . 9 na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí čončko 2 K n a měsi na čtvit leta . . . . 7 K 50 ve flialkách- na něsje . . . . . . 2 K 00 Poštou: ěsíe na a. . . : K ool s drojí zšsilkou na měníe čtvrí leta . . . K o

Bavory, Čechy, Uhry. Slavný ruský publicista Alexandr Hercen, jenž počátkem druhé polovice předešlého stolet a později byl nejvýznačnějším hlasatelem oppo- sičních snah na Rusi, za svého dlouholetého po bytu na Závadě postřehl nejednu slabou stránku jeho veřejného života. Tak vystihl neupřímnos vlád na Západě výrokem, že všecko umění stát nické v ústavních zemích spočívá v dovednosti rozpoznati v čas, která vlna veřejného míněn stoupá, zatlačujíe svou předchůdkyni, a zařídit plavbu své vlastní lodičky tak, aby novou vlnou vynešena byla vzhůru, na výši situace. Rozpoznání toto ovšem nevylučuje, že se působí někdy i v zájmu cílů a záměrů proti chůdných k sesílení nové vlny, v předpokladu, že poslouží zvláště těmto odchylným cílůma záměrům. Tato vzpomínka na vydavatele „Kolokola“ bezděčně se nám vynořila v mysli, když jsme četli nedávno zprávy o výsledku posledních vo leb sněmovních v sousedním království bavor ském, když jsme se probírali výklady delegátů sociální demokracie v království českém o nut- nosti, provésti veliký zápas za všeobecné volební právo, a když nás stihla první zpráva o projevu nynějšího ministra vnitra v Uhrách, Kristoffy se jmenuje, že z krise nynější není jiného vý chodiska, než pomocí všeobecného, rovného, taj ného práva hlasovacího.

Nejodhodlanějším zastancem všeobecného. rovného, tajného hlasovacího práva jest bez od poru strana sociálně-domokratická, protože v ze mích, kde zastoupení se řídí dle stavů a tříd. v takovémto upravení volebního práva shledává nejdůležitější a nejvýdatnější prostředek, zjed- nati si vliv a platný hlas v tom kterém zákono- dárném sboru. Jest to tedy prostředek či zbrai rázu politického, nikoliv sociálního, prýštící ze zásad demokratických, jež se z inventáře stran demokratických přenesly do programu sociali- stického, kterýž jinak zabývá se především úpra- vou poměrů hmotných, hospodářských. V názvu strany sociálně-demokratické obsaženy jsou jaksi oba hlavní směry její činnosti. Odtud také vyplývá, že otázka všeobecného volebního práva má a může míti stoupence ve všech stranách demokratických, pokrokových svoboaomyslných. Méně jich však bývá ve stra- nách konservativních, klerikálních a v kruzíeh vládních.

Zvláště proslulý bavorský ullramontanism jenž jest spolu inspirátorem a vůdcem odstinů podobných v Rakousku, historicky nikdy nebyl zástupcem snah lidových a demokratických. Zde v Rakousku, jak v zemích českých, tak alp- ských stotožňoval se spíše vždy se stranami aristokratickýmí, přísně konservativními. Ale jest též pravda, že Řím, uzná-li toho pro své zájmy potřebu, dovede se tvářiti jak vtělený přítel lidovosti. Proto v posledních le- tech vyskytla se řada různých projevů z kruhů vatikánských, kteréž hledaly a také našly sblí- žení s lidem, a odtud datuje se i vznik tak zva- ných křesťanských sociálů. Bavorský ultramontanism, representovaný tu politicky jako v ostatním Německu tak zvaneu stranou středu (centrum), do nodávna marně usiloval, aby se stal rozhodujícím živlem ve sně- mu bavorském. Největší překážku viděl ve vo- lebním řádu sněmovním, jenž třídním svým roz- dělením poskytoval výdatnou oporu zvláště stra ně liberální.

Po bojích, vedených za volební opravu v Bavorsku více než dvacet let, konečně leto se odhodlal tamní střed uzavřiti volební kom- promis se sociální demokracií, aby dosáhly dvoutřelinové sněmovní většiny, jak jest ne- zbytná ku provedení volební opravy. Obě strany hodlají prověsti volební opravu na základě vše- obecného, rovného práva volebního, střed proto že jest bezpečen, že většina voličstva jest v jeho táboře, socialisté proto, že doufají nabýti víee půdy. Než, již tento volební kompromis dokázal. že lví kořisť uchvátil střed, kdežto socialisté zí- skali sotva dva, tři mandály; ztráty utrpěly ovšem liberálové. Jaká bude konečná bilance voleb, jež se provedou, podaří-li se nynější ba- vorské většině změniti volební řád, nedá se ovšem nyní předvídati. V těto polovině rakousko-uherského stát po volbách bavorských, jak známo, ohlásili de- legáti sociálně-demokratičti v Čechách, jak čeští, tak němečtí, rozhodný boj za všeobecné volební právo vzhledem k návrhu na opravu volebního zákona, pro sněm království českého připravený. Volební ona oprave popřává širo- kým vrstvám lidovým pouze 18 mandátů, což jest počet nepatrný. Zajímavo jest, že vídeňšti důvěrníci, tedy ústředí orzanisace strany so- ciální, doporučovalo kompromis na základě dvojnásobného počtu poslanců všeobocné kurie. totiž 36, kdežto na sjezdu delegátů z Čech zví- tězilo zásadní slanovisko důvěrníků zdejších, že se provede boj za všeobecné, přímě volební právo. Nechceme prozatím věc stopovati dále. jaký jest vlastní původ tohoto rozporu. Sami jsme již od mnoha let zastávali tento způsob voleb jakožto politický požadavek demokratický.

Zvláštním překvapením po tom, co se událo př volbách bavorských, po usnesení sociálně-demo- kratických delegátů českých i německých z krá- lovství českého možno nazvati — patrně ni koliv nahodilý projev uherského ministra vnitra jenž se stal předevčírem k deputaci uherských sociálních demokratů. Nynější ministerstvo uherské nazývá se, jak známo, spojenou opposicí „pokoutním“, protože novyšlo z jejího středu jakožto většiny a nedo- stává se mu tedy přívlastku parlamentního ústavního ministerstva. Jeho vládu nazývají za- haleným absolutismem a vítězná spojená oppo sice, župy, zastupitelstva hlavního města a mu nicipií, kladou mu tuhý odpor, odpírajíce pla titi daně, nepovolené sněmem, ba různé korpo- race uložily i obvyklé připisy, jimiž jim oznámilo své nastoupení — do archivu, nedavše nijaké odpovědi čili, jak se v Uhrách říká, ne vstoupily s ním do úřadních styků. Dle názoru v Uhrách panujícího, zastupuje toto ministerstvo pouze — stanovisko vídeňskč. A v této si- tuaci předstupují důvěrníci uherské sociální demokracie před člena této vlády, ministra vnitra, a stěžují si ústy svého mluvčího Bo- kanys, že jsou utiskováni i zákonodárstvím společností a prohlašují, že Uhry se povznesou na úroveň kulfurního státu, jen když se za- vede všcobecné volební právo.

Na tuto stížnost a přání deputace odvětil ministr Kristoffy dlouhou řečí, v níž nejprve projevil svou radost, že dělníci s ním navazují styky a že může poznati jejich požadavky, a pokračoval pak následovně: Každá třída, zvláště ta, kteráž stojí za ohradou ústavního života, má právo žádati na vládě splnění svých spravedli- vých přání. Co se týče choulostivé otázky v še- obeeného práva volebniho, pravi ministr, že jako soukromník (!) upřímně pon svůj názor. Jost členem vlády, stojící mimo strany, jež nemá za sebou ani většinu, ani men šinu sněmovny, a nemůže své názory ve sně- movně platně zastávati. Tedy jako soukrom- ník (!) prohlašuje, že uznává zákonn snahy dělníků po zabezpečení ro- ného práva za správné a opráv- něné, a teprve v nedávné minulosti se pře- svědčil, že jest v této zemi zapotřeb všeobecného a tajného volebního práva. Až povinnosti ministerského úřadu bu- dcu s něho sňaty, vráti se v řady obyčejných kombattantů, a bude se domáhati reformy par- lamentu na základě volební opravy, spočívajíe na tajném volebním právu, vykonávaném dle obcí, protože reformu tu má za nutnou, aby země od otázek theoretických se dostala k ře- šení potřeb hospodářských. Dle jiné zprávy ještě prý poznamenal Kristoffy, že ostat ní ministři o těchto jeho snahách vědí

Bylo by ovšem cennější pro uherskou so ciální demokracii, jak di jeden z její orgánů kdyby takovýto slib byl její doputaci dal Košut ale nám se zdá, že se i toho slibu může dočkat — uherští sociální demokraté dle všeho kují že lezo, dokud je žhavě; až bude krise rozřešena nebude pro ně situace tak výhodna. Mámeť z vyloučeno, že by snad sociální demokracie kde koliv se chtěla propůjčiti Vídni za nástroj ná tlaku proti oprávněným nárokům národů. I v našich poměrech českých by bylo žá deueno, aby se záležitost volebního práva vyří dila domácí dohodct, a nečekalo se, až z ní ně kdo cizí ukuje zbraně — pro sebe a proti zá jmům všeho království.

Politické zprávy domáci. V Praze, 28. července. (Delegace.) v vídeňských politických kruzích má se za jisté, že delegace budou se moci letos sejíti podobně. jako předloni, teprve koncem prosince, aby vy řídily zatímný rozpočet společné vlády nar. 1906. A i tu se předpokládá, že poměryv Uhrách se uklidní zatím aspoň na tolik, že uher- ský parlament zvolí svou delegaci. Nepodaří-li se urovnati uherskou krisi ani do počátku zimy, musilo by letos s delegaci vůbec sejíti a tím by se i společné ministorstvo oeitlo ve stavu ex-lex V Praze, 28. července. (Ministr vojen- ství rytiř Pitreich) přijat byl dnes do- peledne v Išlu panovníkem ve slyšení. V Praze, 28. července. (Bar. Fejér- váry nejede do 1šlu.) Koncem minulého týdne se tvrdile, že bar. Fejérváry bude tento týden přijat panovníkem ve slyšení a s pověstí tou spojována domněnka, že ministerský před- seda učiní patjovníku návrh na nové vyjedná- vání s uherskou koalicí. Dnes dochází z Pešti zpráva, že s cesty Fejérvárovy do Išlu zatím se- šlo a že předseda uherského ministerstva odjede už v sobotu do Karlových Varů, kdež se na na léhání svých lékařů bude léčiti asi tři neděle Teprve po návratu z Karlových Varů předsta se opět eísaři. Ježto pobyt panovníkův v Išl vypočítán asi do poslední čtvrtiny srpna, zdá se, že až do té doby opanuje i v řešení uherské krise úplný klid. V Praze, 28. července. (Věci uhe ské.) Závěrečná úvaha hr. Štěp. Tiszy o ny- nější situaci uherské, tištěná v „Az Ujsagu““ vzbudila v politických kruzích uherských znač nou pozornost tím, že Tisza v úvaze té proje- vuje ochotu, vzdáti se vedení liberální strany radí této straně, aby se připojila k ostatním uher

ským politickým stranám, stojícím dosud na půdě vyrovnání z r. 1867, čímž by umožnila nevou většinu parlamentní a dopomohla k roz řešení nynější parlamentní krise. Také vídeň- ský „Fremdenblatt“ přikládá značnou důleži tost tomu projevu Tiszovu; vidít v něm ohláše- ncu změnu osob, po niž bude následovat i změne situace. „Fromdenbl.“ má za to, že uherská strana lidová, banffovci a dissident stavi vyrovnání z r. 1867 dosud nad program koaliční a že by byli ochotni odtrhnouti se od strany neodvislosti a spojiti se s troskami strany liberální jen proto, aby ještě na nějaký čas udrželi dualismus nad vodou. Ovšem pešťsk orgány koaličních stran odpovídají na výze Tiszův už dnes zcela určitě, že o nějakém roz řešení krise nemůže býti řeči dříve, dokud ne budou splněny požadavky koalice. Odstoupen Tiszove z vůdeovství liberální strany mohlo b míti leda ten následek, že by se tato mocn druhdy strana rozpadla úplně, četní její členové by se přidali ke koalici a zbyl by z ní asi jen hlouček nejbližších přátel Tiszových, který by prcti ohromné převaze ostatních stran byl v pa lamentě téměř bezvýznamný. Z Pešti, 27. července. (Uherští mi nistři.) Ministr vnitra Kristoffy potvrdi v nové dnešní rozmluvě, že jest odhodlán do státi slovu a zavésti v Uhrách všeobecné, přímé volební právo. Na dotaz, má-li na to již s vo- lení koruny, odpověděl: „Toho není třeba; král nám dal úplnou volnost ve všech vnitřních otázkách.“ — Ministr osvěty Lukacs sdělil tyto dni řediteli učitelského ústavu v Baji, že následkem odporu proti placení daní nemůže letos poukázati chovancům onoho ústavu ob vyklé podpory. Následkem toho čtvrtina žáků ne bude moci ústav ten navštěvovati. — Ministn honvédů Bihar odjel do Vídně, kdež se zdrž dva dni. Cesta jeho souvisí s věcmi, týkajícím se jeho odboru.

Ze Štyrského Hradce, 27. července. (Do plňovací volba.) Při dnešní doplňovac volbě do štyrského sněmu za městskou skupinu lubenskou zvolen dr. Ant. Buchmüller, starosta v Donavici, přívrženec německé strany lidové. Zvolen téměř jednohlasně 382 hlasy. Ze Záhřeba, 26. července. (Změna zemské vládě.) Dosavadní přednosta vnitra a náměstek bánův dr. Svetisl. Šumanovič byl dán na odpočinek a jeho nástupcem jmeno- ván dr. Levin Chavrak, jemuž svěřeno za- tímně i vedení odboru osvěty, jehož byl doposu přednostou. Demisse Šumanovičova vykládá se v úřadních novinách ohledy zdravotními. Tomu- to výkladu příčí se již ta okolnost, že dr. Šuma novič, jenž pro chatrnost zdraví nemůže se- trvati v hodnosti úřadní, ohlašuje hned po přijetí své demisse, že otvírá v Záhřebě opět a dvo- kátní kancelář, která buda vyžadovnt asi neméně duševního namáhání, než jeho dosa vadní úřad. V Pešti („Budap. Hirl.“) vykládaj propuštění Šumanovičovo tím, že jako Srb z pře- svědčení, byl cizím tělesem v chorvatské zemské vládě, prodchnuté dosud duchom bývalého bána hr. Khuena-Hédervára. Šumanoviči zazlívá prj se, že se úmyslně stranil oněch politiků a úřad níků, kteří si přichvátli s gratulaci nynějšímu ministru pro Chorvatsko, Kovačeviči, čímž pro- jevil také svůj nesouhlas s chorvaskou delegae na sněmě uherském a zároveň s nynějším bá- nem hr. Pejačevičem, který se veřejně pochlu- bil, že Kovačevič jmenován ministrem na jeho přímé doporučení. V tomto posledním bode V Črobném prouejie aní čhlo o tobě . . . za 8b odpelodsí . . . za 2 Ve filialkích na venkově ranní časl odpoladní. . . . . . . . sb Inserá t platí ee hotově nnpřee Přudplacení a žnserty přijímá admini- strace v Matiseské plicl č. Tam sscházejí se též reělakne tiskárna n azpedize , Národnich Listů“ Rukoplay ze novrasejl.

nutno hledati vlastní příčinu demisse Šumanovi čovy. Hr. Pejačevič, muž rozhodně konserva- tivný, nesl už dávno těžce, že má za náměstka Šumanoviče, klonícího se ke smýšlení liberál- nimu, a snad z bánského paláce pronikla na ve- řejnost také pověst, že Šumanovič jest přívržen- cem hnutí velikosrbského. „Novi List“ napsal o Šumanoviči: „Byl nám sympatický jako po- litik, ačkoli stál v cizím nám táboře, ale každý cítil, že v jeho úřadnickém těle sidlí duše ná rední a poclivá.“ — „Pokret“ lituje, že s drem. Šumanovičem mizí ze zemské vlády poslední muž, který si troufal vzepříti se systému Khuen- Hódervárovskému a byl dokonce proti tomu, aby člen chorvatského klubu na říšském sněmě uherském přijal členství v neústavním kabinetě Fejérvárově. Pokud se týče nového náměstka bánova, dra. Chavraka, jest o něm známo, že byl dlouhá léta podžupanem vírovitickým, když vrchním županem byl nynější bán hr. Pejačevič, a že jest oddaným přítelem bánovým. Když se br. Pejačevič stal bánem, mluvilo se veřejně, že Chavrak se za nedlouho stane jeho náměsíkem. Pověst ta se nyní uskutečnila.

Politické zprávy zahraničné.

V Praze, 28. července Nansen o otázce norské. Proslulý prof. Nansen vyslovil se též o ny- nější krisi skandinavské a uveřejnil zajímavý článek v kodaňském listě »Politiken«. Prohla- šuje, že Norové jsou ochotní ke smirnému vy- rovnání, že přijmou všechny slušně podmínky Švědska, ale kdyby toto chtělo jakkoliv uva- zovati neodvislost a právo sebeurčení Norska, narazí na tuhý odpor Nansen nevěři, že jde Švědsku o protahování vyjednávání, zvláště tím, aby snad nový storthing se vyslovil o rozluce. Jak známo, zvláštní komise švédská navrhla prostě požadavek a sněmovna jej schválila.

Kdyby k tomu mělo dojít, mohlo by se stát, že Evropa uzná samostatnost Norska bez ohledu na souhlas Švédska, neboť neurovnanými po- měry trpí nejen Norsko, ale i cizí země. Klame se Švédsko, domnívá-li se, že nový storthing snad zaujme jiné stanovisko. Národ norský je stále pevnější ve svém odhodlání. Všechny zprávy o ochabnutí snah norských a o nespo- kojenosti lidu s vládou pocházejí ze Švédsk Ve příčině otázky monarchie nebo repu bliky poznamenává Nansen, že většina v Nor sku lpí na monarchii a on je podobného smý- šlení. Theoreticky možno horovati pro republiku ale v praxi musí Norové se držeti monarchie Nyní platí ústava ze 17. května 1814, kdežto změněná ústava ze 4. listopadu téhož roku po- zbyla platnosti, ale obě chtěly míti z Norska monarchii. A Norové nepodniknou revoluční pokus zvrátiti ústavu. Ale je též přirozeno, ž se Norové nebudou příliš ohlížeti po nějakém princi v Evropě a je možno, že zvoli republikán- skou formu vlády. Okolnost, že letos císai Vilém upustil od návštěvy Norska, nemá v očích Norů významu. Král Oskar prostřednicívím ko- runního prince žádal německého císaře, aby pro letošek upustil od návštěvy Norska a všeobecn zdvořilost vyžaduje, aby císař žádosti té vyho věl. Zdá se však, že císař zachoval své sym patie pro Norsko.

FEUILLETON. Z dějin českého vinařství. Sebral Alois K la us. Dne 12. května r. 1358 vyšel zákon Karla IV., nazvaný „Práva viničná“. Učiněn po- čátek přetvořiti neplodně neb chudě zarostlé stráně v úrodné a živé hory viničné. Tu poč- rozmach českého vinařství. K jeho rozkvětu ne málo přispěl později ovšem i vývoz vína a na- proti tomu zákaz dovozu vin cizích. Oba man- dáty z r. 1370 a 1373. Kolem českých měst za- řizovány vinice. Průběhem XV. a XVI. věku vznikly u města Chrudimi vinice na Vlčích ho- rách, na Paumberkách, na Skřiváncích, na Jez- bruně, na Špitálském (u nynějšího nádraží), nad mlýnem Kopanickým a Rakovským. Celé městc obklopeno bylo vinnou révou. U Heřmanova Městce stávaly vinice ke Kostelci i Klešicům, u Morašic na svahy pan ského dvora ke Skupici, u Zaječie na stráních opukových, za stodolami na cestě ke Slatiňa- nům, pak u Vejvanovic a Bezděkova blíže tvrzí.9) Největší rozmach na Chrudimsku jevil se teprve ve století XVI., jak svědčí kniha „Liber Vinitorum“ i jiné prameny. V XVI. věku kolem Chrudimi byly vinice jen ojedinělé. Nejstarší zpráva o nich datuje se z r. 1456. Majitelé hor viničných naproti polím nlynáře Velebného se zavázali, že budou opra- vovati meze i hráze na budouci časy. Tobiáš Bradatý, soused chrudimský v pátek před sv. Jakubem r. 1508 daroval hlavnímu kostelu i kostelu sv. Kateřiny vinici, zvanou „Chmel- niei“, aby z výtěžku jeji opatřováno bylo vino ke službám božím. Zprávy takové jsou však řidké. Obrat na- stal r. 1537. Tehdy z jara předstoupili před chrudimskou radu Jan. Franz, Václav Krhule. Václav Kožešník, Jeroným Písař a Tomáš Pi sař, žádajíce, aby každému z nich na Vlčí hoře vykázán byl prut poli, by mohli zdělati tam vi- nice. Ve čtvrtek po sv. Zofii a ve čtvrtek po sv.

Jakubu povoleno jim, „aby ve jménu božím na Vlčí hoře vinice dělati a jim ukázaných kusů buďto vínem nebo něčím jiným dědičně mohli uživati, avšak na ten způsob, aby prvotně vedle *) Výpisky z archivu chrudimského, heřmano- městeckého, místodržitelského, zemského a zemskýeh desk král. českého- frystuňku hor viničných při tom zachováni byli, napolom pak o plat z hor vedle způsobu se zachovali. Vinařství na Vlčích horách se znamenit dařilo. Již r. 1552 objevily se hlasy, aby pastviny městské na Paumberkách byly roz- děleny. Někteří se břánili, prosíce arciknížete Fe dinanda, aby nesvolil, ježto pastvisk u města málo. Také prý na střelnici pod vrchy paum- berskými se časem provozuje sytířská hra, t.j. střelba do pláka. Nebylo však nic platno. Již r. 1555 v pon děli po sv. Anně Václavu Voldřichovi, Janu Pá chovi, Jindřichu Hanykýrovi, Beneši Soukení- kovi, Ondřeji Kaprovi a Janu Damkovi přiděleny dílce na vinice, by z každého provazce gruntů platili, jako z vinice se platí. Správa a dozor nad vinicemi a pracemi nich náležela starším hor, kteří voleni vždy kon šely každého roku. Jim náleželo udávati ceny vína, psáti je na tabuli v domě radním, udávati odměny za práci vinařům, zapisovati do „Libri Vinitorum“ prodeje a koupě, souditi spory mezi nákladníky a dělníky, vyšetřovati škody, vymě- řovati právo i majetek a rozsuzovati spory. Starší pořádku scházívali se v neděli i ve svátek ke schůzim. Kdo koupil vinici, stal se členem vinařského cechu, složil příjemné, t. j. vědro nebo alespoň půl vědra vína, nebo peni za víno a zavázal se, říditi se artikulemi. Ce- chovní artikule se rok za rokem měnily. V roce 1629 zněly 1. Aby čeládce po 6 kr., vinařům po 7 kr placeno bylo.

2. Aby žádný vinař při nájmu dělníkův nadvejšováním platu jinému nákladníku dělníků neodluzoval, ani nákladník při výplatě komu co víe mimo nařízení dával. Jestli by kdo nařízen protrhl, peněžitou pokutou i vězením trestán býti má. 3. Aby vinaři dělníky hned z rána na úsvit zavazovali a jak slunce vzejde, v díle byli Domů pak z vinic v 22 hodin, teprv, když se zatroubí a nic dříve chodili, pod pokutou, kte- ráž neprominutelně uloženu bude. 4. Aby vinař čeládku v jistou hodinu a to, když se zatroubí, skrze osoby nařízené, dvakrále toliko za den, jednou k snídani a po druhé ke svačině z díla snímal, aby se posilnili. Při sní- dani pak aby půl hodiny a při svačině hodinu toliko poseděli a nic více. 5. Aby vinařové fazarů, břeskoviček, plání, štípkův mladých mimo vůli pána neřezali, ne- vyštěpovali, neukrývali, pryč neodnášeli a ne- prodávali, nebo na koho by to koliv shledáno bylo, má do vězení vzat a pokutou trestán býti. 6. Aby žádný vinař ani dělník, když domo z vinohradu jde, tyček pro nešení mošen, ani pro žádnou vymýšlenou potřebu, ani roští, ani souší neodnášel, načež bedlivý pozor v branách fortnách i jinde dán bude. 7. Aby žádný vinař, ani sám sobě ani ji ným, mimo vůli pána vinice, mezi vinicemi zelí křenu, řepy a jiných bylin nasázel a nesel. 8. Kdyby rozuměl vinař, že by se k dešt mělo, do díla dávati se nemá, jinač žádným pla tem jemu, ani dělníkům nákladník povinen ne- bude. Lisů bylo kolem města několik. Jedny stá valy za Novým Městem a v XVI. věku patřily Jiříku Hanykýrovi. Příkladem Chrudimských velikou péči vě novali vinné révě i Heřmanoměstečtí, v čemž podporoval je Jetřich st. ze Žerotína, jenž ulo- žil i pokutu městu v případě, že by někdy do 4 neděl město nemělo vína, Měli platiti za každé 4 neděle 5 kop gr. českých.

Cechu vinařského v Heřmanově Měsíci ne měli. Všecky záležitosti, vinic se týkající, ko- nány na radnici. R. 1592 usnesla se obec, aby každý soused, „víno dělající nebo šenkující purkmistru oznámil, zač žejdlík dávati bude.o Aby pak v Heřmanově Městci vino vždy dobro jakosti bylo, poručeno každému, aby dřív než šenkovati začne, na radnici je přednesl, aby mu cena stanovena byla. Šenkoval si každý víno ve svém domě, kamž sousedé „na žejdlík“ se scházívali. Po měsíci přestěhovalí se zase k jinému. V Chrudimi, kde vinařství bylo již rozvět venější, někteří nákladníci mivali ve svých do mech šenkýře. Jiní prodávali víno lidem, kteří se výčepem ve městě živili. Tak r. 1556 ži dovka Ester kupovala víno až z Moravy. Chru dimšti nákladníci vymohli sobě na purkmistru a radě města, že zakázán přívoz cizího vína pravíce, že má býti ve městě šenkováno víno v- pěstěné jen v Chrudimi a okolí. Ester protesto- vala proti takému zkracování živnosti. Když ne dáno jí v Chrudimi za právo, vypravila se do Vídně, po druhé do Znojma a po třetí do Řezna ke dvoru. Komora dala jí konečně za právo. Na. řízeno, aby každé víno i moravské do města byl pouštěno a dovoleno šenkovati. V této době i drobná šlechta okolní začal

pilně na statcích svých vinice zakládati. Nej- více vynikali Štítní na Morašicích. Zde v r. 156 připomíná se i veliký lis, k němuž se voln s vozem zajeti mohlo. Prodejem vína, klesal prodej piva. Ve mě stech prodáváno znenáhla vína tolik, jako piva Nelibě to nesli páni poddanských měst, kteř měli výhradné právo vařiti pivo. Zisku z pivo varů ubývalo. Potlačovali prodej vína, jak jer mohli. Ladislav Berka z Dubé, pán na Heřmanově Městci, městu nejen starých výsad potvrditi ne chtěl, ale i šenk vína r. 1606 zakázal. Heřmanoměstečtí radili se na několika mí stech, zda nedal by se zákaz obejíti. Dotazoval se i pana Vavřince Košína, královského úřad níka, zdali nemohlo by se víno šenkovati ale spoň v domě obecním. Ale marně. Vinice zrušeny. Půda zalesněna a okolí na bylo ihned jiné, smutnější tvářnosti. Svobodný šenk vína povolil městu teprve Jan hrabě Špork. Bylo však již pozdě. Vinic ne bylo a zakládati nové, nebylo ani chuti, ani pro středků. Šenkováno víno cizí v domě obecním a právo obcí pronajímáno. Tak počátkem XVII věku šenk vinný v Heřmanově Městci pronaja Joanes Spatzio, měšťan z Recu. Platil obci či stého užitku 60 zl. a do důchodu vrchnost 30 zl. I sláva chrudimského cechu vinařskéh chýlila se v XVII. věku ke konci. Dostala ohro mující ránu dne 13. února r. 1626. Toho dn mistr Václav Bílek Kořímský, cís. rychtář, musi třikráte rozdílně každé dvě neděle po ulici pro volávati, aby každý, kdo k náboženství katoli ckému nechce přistoupiti, z města odešel. Z Chrudimi odešli třicet tři členov cechu vinařského.

Grunty a vinice opuštěné, dle rozkazu ko mory královské ze dne 22. června 1626 ujal opatrování císařský rychtář. Některé vinice prodány, některé pronajaty Na hradě pražském vše schvalováno. Ve středu u Vigilií sv. Matěje, t. j. 23. Fe- bruárii r. 1639 píší z hradu pražského do Chrudimi: „Vyrozuměli jsme z psaní vašeho, že Jakub Spurný, jsa z rodičů katolickýcha v Sobotce zrodilý a vychovaný, když se do obc dostal, víru svou katolickou zapřel a k bludům kacířským přistoupil, v nichž urputně trval a sebou netoliko manželku a dítky své, ale také i některé sousedy vzal a jinam se odebral a tam zahynul, že jste viničku jemu náležející, jakožto zběhlému po dosažení deputátu šosovního i ji ných restů zadrželi i co více k obci dluhuje Janu Tintěrovi, sousedu svému, za 150 kop míš. prodali, což jste dobře učinili a my ten trh na místě J. M. K. také schvalujeme a poroučime, abyste viničku, pokud se tak nestalo, dali za- psati, z peněz, co vám spravedlivě náleží, sob vzali, ostatek Janu Spurnému, synu Jakuba, poněvadž při městě vašem zůstal a víru sv římskou přijal, knihami městskými postou pili . .. Mnozí emigranti se časem vrátili, několik jich i přestoupilo. Takovým majetky a vinice vráceny. Mezi poslední patřil i Pavel, syn Adam Radorše, jenž žádaje o vrácení statků pozem- ských a vinice na Novém Městě, slibuje ku pra vému svatému samospasitelnému náboženstv katolickému přistoupiti a v něm až do smrti se trvati.

Zůstalé vinice mnoho trpěly vojskem, jež procházelo městem. Byly některé bez užitku z většiny nájem rychtáři ani neodveden. Roku 1640 píše rychtář Vojtěch Boleslavský komoře královské, že přijal nájem toliko z vinice Am- plikovské v obnosu 11 zl. 40 kr., z Pnialovské za 3 léta v obnosu 21 zl., z Parvičkovské 7 zl., Strakovské 7 zl., Duškovské 7 zl., Slavíkovské 2 zl. 40 kr. A nástupce jeho roku příštího ob- držel z vinice Spurného za 2 roky 14 zl., Pa- ruzkovské 7 zl., Duškovské 3 zl. 10 kr., Trapli kovské 11 zl. 40 kr. a Pučalovské 7 zl. V té době purkmistr a konšelé se starším žádali na císaři, aby, co pozůstalo po emigran- tech i vinice byly darovány městu na opravu kostela P. Marie a věže, při něm rozpukané. Prosbě bylo asi vyhověno. Kolik asi v Čechách vína se urodilo? Ve sněmovní předloze z r. 1583 na zapla cení dluhů cís. Rudolfa II. se praví „Z jistého vyhledání se našlo, že před léty, když se víno dobře obrodilo, toliko okolo měst pražských do 25 tisícův sudův osmivěderníeh se našlo.“ A dále: „Též i v jiných místech krá- lovství českého vyšenkováno dvojnásob výšeji než v městech pražských. Klidilo se tedy v Čechách v XVI. věku asi 600.000 hektolitrů vína, skoro stokráte více než dnes. V Chrudimi samé vypěstováno daleko přes 1000 věder. Ještě v r. 1651, jak ze „Specifi- cati“ vysvítá, v Chrudimi vytočeno 7371/2 věder vína. Piva jen o 114 sudů více.