Číslo 287.

V Praze, dne 19. října 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expediče; Praha, Pstrossova ulice, číelo 200 II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečeténéreklamace jsou porta prosty. Iiarky účtujeme levně při Častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondélí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední. Jeánotlivé číslo za 8 Telefon redakce č. 1126

KAIULIKE LI

Předplatné pro Prahu s donaskou d domu: 2.80 městčue . . . .. čtyretné . .. 8.40 colorodné . . .. K 83.60 Pro tuzernsko postou: měsičně . . . .. čtyrnletně . .. celoročné. . . . K 36.— Predplatné do cizozem- ska: Německa a Sroska: čtvrtletné . .. K 12.— celoročně. . . . K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- e, Anglie a Ruska: čtyrtletné . . . K 13.20 eloročně . . . K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Slunce vychází v 6 hodin 29 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin — minuty večer.

Pátek:

Sv. Petra z Alkantary. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Štěpána na Nov. městě od 19.—23. t. m.

Změna v úřadě říšského kancléře v Německu. V Praze, dne 18 říjua. Německý císař Vilém II. pronesl před něko lika dny na slavnosti znovuzřízení starého řím ského kastelu v Homburku pozoruhodná a sebe- vědomá slova: »Jako se říkalo »Civis romanus sum«, ať se také říká: »Civis germanus sum . Jsem německým občanem — toť jest heslo jeho i celého národa, dále pak, jak z celého jednání jest patrno, zvolil si zásadu krále francouzského Ludvíka XIV.: »Létat — c'est moi« == stát- to jsem já.« Z těchto dvou stanovisek dlužno posuzovati nejnovější politickou událost v německé říši, totiž odstoupení knížete Hohenlohe z úřadu říš- ského kancléře, kde byl nahrazen hr. Bülowem. Již od zostření politických rozbrojů v Číně objevovala se v listech pověst, že říšský kaneléř kn Hohenlohe jest unaven pracemi svého úřadu a že podal žádost za propuštěnou. Když tato zpráva se vyslovovala v srpnu se vší určitostí, byla pak vyvrácena. Od několika dní opakovaly se tyto zprávy o krisi v úřadě říšského kancléře a nebylo to také nic divného, poněvadž v 81. roce věku svého cítil toho potřebu, aby zaměnil »otium cum dignitate«. Zprávy ty se potvrdily.

Příčiny, proč kn. Hohenlohe odstoupil, vyslo- vují se různé. Avšak nechybíme dojista, když tvrdíme, že hlavní pohnutku k tomu zavdala poli- tika německého císaře v Číně, která se stala bez jeho vědomí a snad také proti jeho vůli. Císař vyslal do Číny na svou vlastní zodpovědnost lod- stvo i vojsko beze svolení sněmu a bez vědomosti říšského kancléře, který proto se od několika mě- síců zdržoval vší politiky, žije vzdálen od Berlína, odebral se na svůj ruský statek Verky a zdržoval se v letních měsících v Schillingsfürstu, ačkoli situace v Číně byla povážlivá, an hr. Waldersee přibyl do Číny, aby se ujal vrchního velení a svor- nost mocností hrozila vzíti za své. Toto jednání bylo zajisté politickým kruhům velice podivno. Vysvítá však z toho zcela jasně, že nesouhlasil s čínskou politikou svého mocnáře, že však ne- chtěl podati svoji demissi ihned, aby jeho žádost nevypadala jako očividná demonstrace proti nej- vyšší osobě. Císař Vilém nesnese pak žádného odporu ve svém jednání, poněvadž si přivlastňuje nejvyšší rozhodnutí ve všech věcech sám, jak hořejší jeho zásada vyznačuje, avšak přece nevyzval svého kan- cléře k odstoupení, poněvadž je v příbuzenském svazku s císařskou rodinou, neboť zemřelá matka císařovnina byla princezna Hohenlohe-Langen- burgová, a císařovy dítky jej nazývají strýcem Chlodvíkem. Další příčinou k jeho odstoupení bylo pak svolání říšského sněmu dne 16. listopadu, kde bude vedena katolickým středem a ostatními stra- nami akci čínské nepříznivými veliká debata, kde by se byl kancléř jistě dostal do rozporu s větši- nou říšského sněmu, a tomu právě chtěl svým od- stoupením zabrániti.

Kníže Hohenlohe stal se nástupcem hraběte Capriviho před 6 lety, a jeho vláda spadala do doby velikého rozmachu moci německé říše, k čemuž sám svým státnickým duchem příliš ne- přispěl, jsa spíše pouze nástrojem šťastné politické situace. Jeho jmenování přijali katolíci s povděkem jako svého souvěrce, avšak byli nemálo sklamáni poněvadž ani v nejmenším nepřičinil se o odkli- zení hrotů zbývajících ještě z kulturního boje, zvláště zákazu pobytu Jesuitů v říši německé. Byl podle veřejného jednání pouze katolíkem dle jména. Kníže Chlodvík Hohenlohe byl několik let předsedou ministerstva bavorského, pak vyslancem německým v Paříži a místodržitelem v Elsasku a Lotrinsku. načež 29. října 1894 byl jmenován říšským kancléřem. Místo to přijal pouze nerad a vzhledem k tomu, že bylo appellováno na jeho vlastenecké smýšlení. Tvrdí se o něm, že ne- pohodlné nebo obtížné záležitosti zadržoval po způsobu Fabia Cunctatora. V poslední době po- zbýval také ve značné míře sluchu. Za příčinou jeho odstoupení byl mu udělen řád černého orla s brillanty. Jeho nástupcem stal se státní ministr a státní sekretář Bernard hrabě Bülow, jenž považuje se všeobecně za vynikajícího státníka bystrého roz- hledu, energické vůle, jenž vyniká oddaností k osobě císařově, tak že zajisté bude vladaři vítanou ná- hradou za dosavadního rádce koruny. V oboru ministerství zahraničních zálezitostí získal si ne- malý vliv a také sympatie, tak že často zasáhl též do vnitřní politiky s úspěchem pro říši. Bude však míti velmi těžké postavení, poněvadž má proti sobě silnou stranu agrárníků a také konser- vativců, kteří proti němu vystupovali jako proti

původci rozmnožení vojenského loďstva, čímž dal na jevo svoji expansivní politiku, kterou zájmy zemědělců zdají se býti ohroženy. Také jeho styky s kníž. Herbertem Bismarkem mu způsobí zajisté rozpaky. Ostatně, jaký obrat politika jeho vezme, ukáže budoucnost. Bülow narodil se 9. května 1849 v Malém Flottbecku ve Šlezvíku-Holštýně. Studoval v Lau- sanně ve Švýcarsku, Lipsku a Berlíně práva a státní vědy a vstoupil r. 1870 do pluku králov- ských husarů v Bonně, stal se po válce francouz- sko-německé důstojníkem, přestoupil pak opět do státní služby právní v Metách a pak nastoupil dráhu diplomatickou. R. 1876 stal se příručím ně- meckého vyslanectví v Římě, pak byl povolán do ministerstva zahraničního, r. 1880 stal se sekre- tářem německého vyslanectví v Paříži, r. 1883 radou vyslanectví v Petrohradě, r. 1888 vyslan- cem v Bukurešti a r. 1893 vyslancem u vlády italské. R 897 stal se státním sekretářem a 23. června 1899 povýšen byl císařem dědičně do stavu hraběcího následkem uspokojivého vyřízení otázky samojské. Hr. Bülow vyniká také řeč- nickým nadáním a hotovostí řečnickou, při čemž používá zhusta obrazů přírodních, aby naznačil politické problémy. Působil také nějaký čas ve Vídni při vyslanectví, tak že jest dobře obezná- men s rakouskými poměry. Považuje se za upřímného přívržence trojspolku. Na jeho místo jako státního sekretáře má býti jmenován svob pán Richthofen.

Volební ruch. Čechy. Na Německobrodsku vyhlášen byl kandidátem strany mladočeské dosavadní poslanec dr. Brzorád a za V. kurii na Čáslavsku dosavadní poslanec Fr. Bečvář, hostinský v Humpolci. — Za V. kurii na Novobydžovsku kandidován jest od národních socialistů učitel z Nového Bydžova p. Jos. Černý, kterémuž prvotní kandidát národ- ního dělnictva, red. Hruška z Hořic, ustoupil do- brovolně. Pro kandidaturu tuto vyslovily se také již politické dělnické kluby v Nov. Bydžově, v Chlumci nad Cidlinou, v Jičíně a v Hořicích. Důvěrníci strany agrární ze skupiny venkovských obcí okresů Písek, Mirovice, Strakonice, Horažďovice, Blatná, Březnice a Volyň usnesli se jednohlasně ve schůzi své, dne 17. t. m. v Písku ko- nané, doporučiti voličstvu za kandidáta pro volby do

FEUILLETON. Poutní místo Hájek.

Už jako student přilnul jsem zvláštní láskou ke klášteru Františkánů ve Slaném. Pamatuji již hezkou řadu těch, kteří při loretě jeho působili, ale moje nej- krásnější vzpomínky padají do doby, kdy dp. P. Gil- bert Procházka byl kvardiánem. Není snad jediné zbožné duše ve Slaném a okolí, která by s blahým pocitem nevzpomněla tohoto šle- chetného, upřímného otce duchovního, který nejen v srdci lidu, ale zvláště úpravou kostela a kláštera vůbec nehynoucí zásluhy a věčný pomník si zbu doval. Kdo znal ty pochmurné, šeré klenby chodeb kostela, ty zašlé obrazy i památky ještě asi tak před patnácti lety, ten by klášter v té jeho stkvělé a čisté úpravě ani nepoznal. Co tu píle a námahy je slo- žeuo, co obětí a strastí nahromaděno na každém skoro kameni! A to všecko za několik málo let bylo vykonáno. Tak často povídali jsme si, kde a jak dovede dp. P. kvardián získati tak veliký náklad na potřebné práce, ale nikdo nedovedl na to odpověděti. Nikdo nikdy neslyšel od něho, aby přímo žádal podpory, a přece víme, jak mnoho se mu jí dostávalo. Byla to pravá láska lidu věřícího, vzbuzená zase jeho láskou ke stánku Božímu, a byla to přízeň, se kterou se všude jeho přímá, ale za to upřímná a ryzí povaha setká- vala. Jednou však přece na podobnou otázku odpo- věděl sám. Když se ho jistý pán otázal, kdo mu cosi

daroval, odpověděl: »To ví ten tam (ukázav při tom k nebi) a já — a vám do toho nic není.« S P. Gilbertem Procházkou odešlo ze Slaného mnoho. Ti, kdož byli přítomni při poslední jeho mši svaté v klášteře, cítili to předobře a zavítá-li on někdy do svého bývalého působiště, cítí to jistě sám, když se všech stran se k němu lidé hrnou, aby mu svou úctu a radost projevili. Byl přeložen svého času do Hájku. Znáte Hájek u Červeného Újezda? Víte, že tam postavil už r. 1623 Florian Jetřich Žďárský ze Žďáru kostel a klášter, jehož loreta jest nyní nejstarší v ce- lém Rakousku a Německu? Že neznáte? Je dosti možno; nebo není tomu dlouho, kdy nad spustošeným jeho stavem počali mnozí kroutiti hlavou a zavál-li někdy duch zbožnosti některého poustevníka v tato místa, odcházel s pocitem nepří- jemným z těch stuchlých a plesnivých chodeb, plných zašlých maleb, vlhkých a opelichaných zdí a nevlíd- ného, smutného vzezření. A tu přišla osvědčená síla, zkušená a bystrá hlava, která má pravý smysl pro čistotu, krásu a velebnost svatostánku, jakož i pro historické vzácnosti a umělecké památky. Přišel před několika málo lety slanský kvardian P. G. Procházka a jako kouzelným proutkem proměnil ten starý, nevlídný a sešlý Hájek v krásné, milé a přítulné poutní místo, které dnes mezi prvními českými místy poutními platné místo zaujalo. Byl jsem tam jedné neděle. Už z venku po- znával jsem, že tu osvědčená péče, zkušenost a ne- unavnost mého dávného dobrodince nalezla vděčnou

a potřebnou půdu. Stopy staré hniloby, plísněa nečistoty zmizely pod rukou řemeslnou a klášter obe- pínající svatyni Panny Marie Hájecké se svými am- bitami skýtá dnes dojem právě tak velebný, jako přítulný. Zvláštní pozornosti vyžádá si ihned krásný oltář v loretě, jehož kovová postříbřená okrasa te- pána je ručně s precisností pozoruhodnou, a pak zvláštnost Hájeckého kláštera, totiž celá řada různých alegorických obrazů Panny Marie v klenutých ambi- tách čili otevřených chodbách kolem nádvoří kláštera vedoucích A jako zevnějšek, tak i vnitřek kláštera honosí se vzornou a čistou úpravou, která vždyckya všude obklopovala dp. P. kvardiana. Všecko se tu změnilo, všecko tu obživlo novým životem a celkový dojem doplňuje tu vždycky svěží stříbrovlasá postava dp. kvardiana, který s milým úsměvem každého poutníka vřele vítá a s patrným uspokojením nad výsledkem své neunavné činnosti pohlíží na obdivující se návštěvníky. Marně by bylo vypisovati všecky dojmy, které si každý z Hajku odnáší; kdo úctu má ke svatým místům, kdo rád k nim putuje, aby si tu milost Boží vyprosil a duši svou okřívající svěžestí naplnil, jdi k Panně Marii hájecké a až se Jí pokloníš, až po- božnosti své vykonáš, pak neopomeň pozdraviti onoho muže neunavné práce, který ve své laskavosti pro- vede tě a ukáže ti všecky ty památky, které zpod prachu a kalu vydobyl k novému obdivu a který pak uvede tě do příjemného lesa klášterního, jen když miláčkům jeho, mladým stromkům neublížíš. Nevyjdeš z obdivu nad starcem 73letým, který právě tak vážně a se zanícením dovede ti vykládati o vě-