2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
27. března 1900. Číslo 85.
4
article
terial, který byl poslancům jako členům konfe-
rence rozdány, oetl se v novinách, byli dány
prozatím z ruky jen dva exempláře: jeden do-
stal dr. Pacák, druhý dr. Funke. Když jsme
se na druhý den ráno sešli, referoval dr. Pa-
cák, že vláda vlastně obrátila celou situaci. My
že jsme myslili, že vláda bude informovati
nás a vláda najednou, že to udělala tak, že
chce, bychom my a Němci informovali j i. (Ve-
selost.) V t. zv. základních rysech pro úpravu
jazykové otázky v úřadech zeměpanských jest
obsaženo z části to, co nám řekl předseda mi-
nisterstva úštně a praví so tu: „Pro užívání ja-
zyků při úřadech zemějanských jsou tyto a
tyto možnosti, buďlo tak nebo takl. (Veselost.)
A to táhlo se celou osnovou; ano, tak
daleko vybnula se vláda každé určitosti, — na
konci debaty má se slanoviti podobně jakoje
to v osnově ohledně jazyků při úřadech samo-
správných, jistý klíč, dle něhož buď obvod toho
či onoho samosprávného úřadu prohlášen za
jednojazyčný neb smíšený, kterýžto klíč byí
usnesením sněmu království českého určen n
25 procent — že ani klíč takový nenavrhla,
nýbrž fekla: »O tom jsem se ještě nerozhodl
ať se o tom shodnou Češi a Němci sami.«
Vidíte tedy sami, když takové jsou porady
a takově jednání, jak bezdůvodnou byla vý
čitka, že jsme na něco přístoupili nebo dopu
stili se nějaké zrády.
Pacák
Funke
Němec
Čech
5
article
Posl. dr. Pacák : Co jsme mohli zraditit
Posl. dr. Engel (pokračuje): Jak dr
Pacák praví: ani při nejhorší vůli naší nebyl
to možno. (Veselost.)
Věc tedy zde bere komický obrat. Aby fo
málně se skoncovala, souhlasili jsme s myšlen
kou zvolení subkomitétu, jednak pro tuto zále
žitost, jednak pro olázku minorilních škol. Ale
my s tím slučovali ještě jinou myšlenku: vy
tvořiti toliž situaci takovou, na základě její
nebude-li do jisté doby našemu nejnaléhavěj-
šímu požadavku, zavedení vnitřní češtiny, vy
hověno, bychom mohli poukázati k tomu, že
vinu neneseme my, že my jsme chtěli urychlení
jednání v těchto subkomitétech, ale že s druh
strany se právě toto urychlení nepřipustilo, po-
něvadž Němci se vyslovili proti tomu, by se
v Praze pokračovalo. K věci té se ostatně ješt
vrá ím.
Posl
doktor
Pacák
Engel
Němec
Praha
6
article
Probéřu nyní v pořadu záležitostí, o kle
rých jsem se zmínil, některé jednotlivosti.
Nejprve zákon o jazycích při úřadech samo-
správných. Jak jsem již pravíl, tento zákon byl
usnesen sněmem království českého a slouži
za podklad dalšího jednání a přis t. zv. roko
vání o možnostech a míněních o tom, co by-
chom mohli pokládati za přípustné a co ne.
byla věc položena tak, že na jedné straně bylo
usnesení sněmu království českého a na druhé
straně různá mínění a různé návrhy, zvláště se
strany německé.
Jak jsem již pravil, nejprve se Něme
obraceli proti těm článkům, které obsahovaly
v sobě tresty. Že prý je to urážlivé a nelibe-
rální a že prý se v obecním řádu naznačuje,
jak se má postupovati, když by některá obee
nevykonala to, co zákonem je jí přikázáno,
Naši právníci uznali jistou důvodnost této
věci a nemyslili jsme, že by právě z těchto
trestních ustanovení měla se činiti důležitá
otázka. Řekli jsme tedy: »Myslíme, že v lěchto
záležilostech nebudeme dělati žádných velkých
obtíží« a také se skutečně navrhla Němci sty-
lisace, kde S§ 12., 13. a 14. se shrnuly
v jeden a kde se praví: »Kdyby nějaké obecní
nebo okresní zastupitelstvo nevyhovělo ustano-
vením, jak v zákoně jsou obsažena, následuje
použití §§ 100. a 101. všeobecného obecníh
řádu, po případě dotyčných paragrafů, jež ob-
saženy jsou ve zvláštních statutech měst Prahy
a Liberce.« Přes to jsme se tedy dosti snadno
dostali.
Nout
Němec
Praha
Liberec
7
article
Ale daleko větší obtíž působila jiná záleži-
tost. Němci snad z jakési bázně neb ostychu.
by se německé mínění nebouřilo, sice příznávali,
že spis, který obce dojde a je psán v jiném
jazyku, než jaký tato obec nebo okres si bud
ustanovila nebo jaký dle sčítání lidu pro ně
platí, má se sice přijati, ale pravili, že to nemá
býti s jazykem jeho vyřízení tak přísně bráno
a že se má najíti jistá forma, kde by takovým
jednojazyčným obeím a okresům bylo dovoleno
fakullativně, ne aby byly nuceny k vyřizováni
podacím jazykem, nýbrž aby měly právo obsta
rávati si nejprve překlad těchto podání.
Zdá se mně, že u nás, když něco takového
se řekne, děje se jedha chyba. My vždy máme
na mysli: saha, jak německá obec dostane če-
ský přípis, řekne: to se musí dříve přeložit.«
Nezapomínejme na rub této věci, že totéž pak
koncedují Němci pro veškeré jednojazyčné obee
české, které, dojde-li jich německé podání, mají
také právo žádati o jeho překlad. (Hlasy : Ty to
nedovedou!)
To není závazností, to je fakultativní právo.
Bylo ale uvedeno z německé strany, že snad
jde o věci pro nás důležité, a že i kdyby byla
možnost, opatřiti si překlad na místě, že by
nebyl autentický a že by se mohly státi po-
klesky, které by si odnesl ten, kdo na obee
se obrátil. Tu že třeba velice dbáti o to, jak
překlad takový pořídíti. Páni trvají zvláště na
tom, aby se mluvilo výslovně o jakýchsi pře-
kladárnách, zvláštních to ústavech, ať již
v okresu, nebo hejtmanství, nebo kdekoli jinde,
ale aby tam slovo »překladárna« se nalezalo.
Němec
8
article
My ovšem rozhodně proti tomu se ohradili. Ko-
nečně poukazovalo se k tomu, že v zákoně do-
tyčném, vypracovaném na sněmu král. českého
již r. 1889, tento princip byl většinou příjat.
Byl to návrh hraběte Kurta Žedtwitze, dle ně-
hož osnova, vyšlá z komise, v tomto směru
byla změněna. Novum to nebylo. Hleděli jsme
aspoň toho docíliti, aby se tam o překladárnách
nemluvílo a konečně jsme měli za možné, že
by se mohly obee obraceti na zemský výbor.
Když tedy jedna obuíž byla odstraněna, příšla
druhá.
Při druhé si též dovolím poukázati k tomu,
že co jsem nyní řekl, mělo týkati se obcí
jednojazyčných, t. j. takových, kde dle ostat-
ních ustanovení zákona by nebylo ani 25 proe
obyvatelstva druhé národnosti. Ale pánové
z druhé strany pojednou našli, že prý je ještě
jiná známka pro jednojazyčnost obce, nejen
tato známka na základě sčítání lidu, nýbrz
také známka, když oboc některá, třeba měla
25 proc. jinonárodního obyvatelstva, ano, byt i
měla — a byly toho také dávány přiklady —
i 53, ano 57 jinonárodního obyvatelstva, přece,
majíc v obecním zastupitelstvu většinu, ustanovi
si jeden jazyk výhradně jako úřadní. V obei
Čouši u Mostu na př. je 53% Čechů, ale
obecní zastupitelstvo je úplně v rukou něme-
ekých a to si ovšem ustanovilo jazyk výhradně
německý jako jazyk úřadní. Němci tedy chtěli.
aby také talo známka jednojazyčnosti, toliž
obecního zastupitelstva a ne obec, dávala také
obci právo nevyřizovati podání jinojazyčná
nýbrž i tato posílati někam k zemskému
výboru.
Žedtwitz
Čecho
Němec
ko
Čouša
Most
9
article
Proti tomu musili jsme se ovšem s nej
větší rozhodností vysloviti a uvedli jsme za dů
vod, že obec, která má tolik procent jinojazyč
ného obyvatelstva, jež obci té je na prospěcha
utrácí tam peníze, má míti aspoň tolik ohledu
a slušnosti, aby pro toto velké procento tak
nějaké opatření učinila, by v takových obcích
mohlo s ním býti jednáno.
Ale páni s německé strany byli v této věei
velice houževnati, ne asi pro věc samu, nýbrž
proto, že se báli, že by tato záležitost mohla
vytrořiti jakýsi praejudic o jiných věcech, kle
rých se chtěli a zajisté chtějí domáhat. Zde
tedy nebylo dosaženo žádné dohody a zůstaly
obě strany na svém určitém stanovisku.
Našla se potom sice jakási stylisace vše
obecná, kde se řeklo, že v »takových připadech
se má s podáním přiměřeně naložiti« (Veselost.)
aby úřadní jazyk obce zůstal nedotčen, ale toto
usnesení z právnického hlediska naprosto ne-
přípustné svojí znamenitostí v nějakém zákon
asi sofva se stkvíli může.
V této věci tedy žádné shody dosažen
býti nemohlo a já arci nevím, zda vláda podá
sněmu království českého nějakou předlohu
jakon, zda tam toto usnesení dle požádavku
Němců poncchá anebo je dle našeho požadavk
vymýtin
A konečně ještě jeden článek zůstal spor
ným a nevyřízeným: článek jedenáctý, kde
osnově zemským sněmem naším přijaté stojí
že úřady samosprávné, totiž obce a okresy, uží
vají v korrespondenci a úřady státními svéh
vlastního jazyka.
V tom ohledu stal se nejprve pokus, aby
při vzájemné neopatrnosti a nevšímavosti tent
článek najednou spadl někam do propadliště
My však přece byli dosti bdělými, bychom n
takový článek nezapomněli a bylo tedy o něm
jednáno.
Němec
10
article
Konečně našlo se znění, dle něhož se ma
říci, že úřadové samosprávní jsou oprávněn
užívati svého úřadního jazyka. Stal se pal
s německé strany ještě pokus, aby se tam vsu-
nula slova: »na hranicích zemských«, ale my
na ni nepřistoupili.
Tak má se celkem věc o zákoně, týkajícím
se užívání jazyků při úřadech samosprávných.
Víte, velectění pánové, že zajisté většina všeho
toho, co jsem řekl, je vám známa z novina
uznáte, že výčitka, jakoby se bylo přiliš jed-
nalo při zavřených dveřích, také není oprávněna.
Přikročím nyní ku druhé věci, o níž tak
subkomitét jednal a dospěl k určitému vý-
sledku, totiž k otázce změny volebního řádn
na sněmu království českého, při čemž opět za
podklad sloužila zpráva, podaná již dříve ko-
misí naší sněmovny. V podstatě jednalo se
hlavně o to, aby zavedlo se ve velkostatkářské
kurii volení tím způsobem, jaký zaveden jes
již nyní pro volby do říšské rady, totiž po ob-
vodech.
Dosud se volí, jak známo, na sněm krá
lovství českého v 5 volebních obvodech.
V zásadě jednalo se o to, aby menšina
v téže kurii nabyla zastoupení. Věc netýkalase
v první řadě nás, avšak není bez důležitosti.
Jest to koncesse učiněná německým velkostatká-
řům, kteří ovšem v níčem nezadají si ostatním stra-
nám německým. Postavili jsme se na stanovisko
úplné spravedlnosti a uznali jsme, že nelze
menšiny naprosto vylučovati. Měli jsme zřete
na to, že na delší dobu nelze odpírati žádo-
stem po rozšíření volebního práva. Při tom —
já jsem to prohlásil — řekli jsme, že neopou-
štíme starý programo rovného práva.
11
article
Když se nám vytýkalo, že jsme se neza-
sadili o to, aby velkostatkářská kurie vůbec
byla zrušena, musím odpověděti tolik, že ten
kdo takto mluví, nemá o věci naprosto žád-
ného poněti. Kdo zná, že jest zde čl. 38. zem
zříz. a že při změně takového druhu vyžaduje
se kvalifikovaná většiny, ví, že jest to na-
prosté plané mluvení (Hlas: »Klamání!«), žá-
dati něco jiného.
Myslíme to upřímně se žádosti, aby se ši-
rokým vrstvám dostalo zastoupení. Kdo nám v
věci té činí výčitky, jedná z nevědomosti nebo
zlovolně. (Souhlas.)
Za správný uznali jsme německý požada
vek, aby Němci při volbě do komisí a zem-
ských ústavů nebyli odkázáni jen a jedině na
dobrou vůli ostatních stran.
Požadavek Němeů na poměrné zastoupen
jest prostě spravedlivý; proto jsme prot
ůpravě volebních kurií nečinili ná
mitek.
Němci chtěli ovšem také kurie národní
s právem opětného ještě hlasování a to v ten
způsob, že by věc ve sněmovně již přijatá mu-
síla býti ještě jednou předmětem hlasorání téchto
dvou národních kurií, tak aby většina sněmovní
nemohla poškozovati jazykové a národnostní
zájmy menšiny. Tato myšlenka byla již ve
fundamentálkách a vrací se stále. Docíleno ne-
bylo žádné shody, nýbrž Němci prohlásili své
požadavky, my a velkostatkáři své námitkya
také své požadavky. Co se dělo v subkomitétu,
bylo již uveřejněno.
Co se týče minoritního školství,
zvolil se subkomitét pro tuto otázku. Zdali a
kdy bude pracovati, dnes známo není.
Vím — pokračuje řečník — že v případe
rozejití se těchto konferencí vina bude se při-
čitati nám. Němci budou to tvrditi svou žurna-
listikou, silnou nejen v Rakousku, nýbrž i v
Německu a v celé Evropě.
Hlas
Němec
Rakousko
Německo
Evropa
12
article
Budeme bojovati nerovnými zbraněmi, při
čemž bude na veřejném mínění konána oprot
nám kontrola. Přes to můžeme dnes všichni
upřímně říci, že taková tvrzení budo
naprosto nespravedliva, což dotvr-
diti mohu veškerým naším předcházejíeím cho-
váním vůči Němcům. Zachovali jsme se co
nejsmířlivéji. V minulém zasedání sně
mu království českého nepoužili jsme svého
práva, nezbavili jeme Němce mandátů, ač jsmne
za to musili vyslechnouti i výčitky z vlastníeh
stran.
Za vlády Clarovy a nynější nevyužili jsme
své početní sily; při volbě do delegací volil
jsme do nich více Němců, než na kolik man
dátů by dle své početní síly mohli počítati.
My jsme krátce nikdy své moci nezneužili
vždy jednali jsme s pravedliv ě. (Souhlas.
Můžeme se odvolávati na toto: Když Ba-
denova nařízení byla nahražena Gautschovými.
tu, ačkoliv se nám tím stala velká křivdaa
újma našim zásadám, nechovali js m
se tak, jako Němci, kterým se ne
v zalo nic. My jsme vůči bar. Gautschovi
postavili jako první požadavek, že vezmeme
úvahu, jak se vůči jeho nařízením máme z
chovati, teprve tehdy, když on nám zajistí,ž
tato naše oběť způsobí, že Němci budlou si nimi
souhlasiti. Řekl-li někdo, že jsme prostě a heze
všeho Gautsehova nařízení přijali, není to
pravda.« s al
Řečník poukazuje dále na náladu, jakás
v lidu připravovala před početím dorozumívací
konferencí a za nich. Vzpomíná jednohlasného
usnesení živnostenského výboru, aby zřídilase
česká průmyslová škola v Čes. Budějovicích
německá v Trutnově, což bylo přijato a což
zmařil v průběhu konferencí německý člen vý
boru a zároveň člen dorozumívací konferene
dr. Schücker.
Němec
Clarův
Gautschův
Gautsch
doktor
Schücker
Čes . Budějovice
Trutnov
živnostenský výbor
13
article
Co se týče chování našeho ve příčině
vnitřní úřadní češtiny,dlužno sděli
následující: Když jsme viděli, že vláda otál
s prohlášením o této záležitosti, usnesli jsme se,
že ji vyzveme, aby zaujala určité stanovisko.
Učinili jsme to v této formě :) isže
»Vzhledem kuvčerejšímu sdělení vlády,
jakož i k azákladnímery slům pr
uspořádání ja zykových poměr
při zeměpanských úřadech v krá-
lovství českém«, jichžto jeden exemplát
jsme obdrželi, nebylo lze, bychom názory vlády
samě určitě seznali.
Takové seznání však pokládáme za vysoce
důležité nejen z toho důvodu, že přece vláda
s ama konference svolala a s jich řízením také
iniciativu na se vzala, nýbrž — a ob
zvláště — také proto, poněvadž v jedné z nej-
důležitějších věcí právě minění v ládý
pro způsob našeho dalšího zachování se jes
rozhodujícím: máme tu na zřeteli otázku
vnitřní úřadní a služební řelč
t Tento zvláštní význam, jejž názor vlády
ohledně vnitřní úřadní a služební řeči pro nž
má, výchází na jevo z následujíeího uváženíi
1. Teprve vnitřní úřadní a služební ree
podá konečný důkaz, budemo neb nebudeme-li —
jak vláda sama se vyjádřila —
miti »kvalitativní rovnost ja zy kov
ho práva«
2. My otázku tuto z jednání od strany ku
straně vylučujeme, majíce ji za předmět diskuse
mezi vládou a dotyčným národem.
14
article
3. Vnitřní česká úřadní a služební ře
byla nám právě teprve v říjný r. 1899 —a
sice proti platnému zákonu — vzata a my
jejího znovuzavedení, jakožto p r,ávního stavu
neodehylně musíme se domáhati.
Z toho plyne, že = jak zjevno již z na
šeho prohlášení ze dne 5. února 1900 — ne-
zbytně jest třeba s veškerým důrazem žádati,
by nám vláda zcela určitě sdělila, jak ona
sama k otázce vnitřní úřadní a služební řeč
se staví, neboť seznání dotyčného mínění vlády
jest základní podmínkou našeho dalšího postupu
v každém směru, zejmena též způsobu, jakým
zachováme se k oněm částem jazykových opa-
fření, o kterých — dle náhledu vlády — poro-
kovati mají především s trany.
Co týče se odevzdaných nám »zákl a d-
ních rysů«, musíme s politováním výslovně
připomenouti, že ve vybrání a sestavení různých
těch alternativ i možností, neseznáváme ani
plnou míru nestrannosti, neboť v mnohých d -
ležitých případech ona cesta, která na
šemu právnímu stanovisku odpovídá, uvedena
nenl.«
Po přednesení tohoto dotazu uchopilse
slova předseda ministerstva a pravil, že sice
vláda nepokládá za pros pěšné, a be
bylo příliš mnohonúřadníclh řejči
v Rakousku, ale, že, když se bím
dá docíliti smíru v Čechách, j el s
ochotna, českou úřadní řeč za-
vésti. Na to se pronesl německý posl. Pradi
a nastínil přání Němců. — Řečník uvádí, jakn
na to odpověděl a jak potom došlo ku zná-
mému prohlášení posl. dra. Kaizla, který řek
výslovně, že trvámena úplné rovno
právnosti v obvodu celé země, že
nepřipouštime možnost rozdělen
úřadů a tím méně rozidělení statu
úřadnictva.
Němec
Kaizl
Rakousko
Čechy
15
article
Konec konců byla volba známého sub
komitétu, před kterou hr. Pálfřy podal toto pro
hlášení:
»V návrhu na okamžité zřízení subkomi
tétu shledáváme přání, by jednání co možná se
urychlilo, ve kterémžto předpokládání souhla
síme s jeho volbou, poukazujíce k prohlášením
námi učiněným, zejmena pokud se týče vnitřní
české řeči úřadní, při čemž výslovně žádáme
aby subkomitét práce své ihned započal a ec
možná rychle skončil.«
Z celého průběhu událostí v dorozumivac
konferenci jest viděti, že snad přece zasluhu
jeme lepšího posouzení, nežli jakého se nám
s některých stran dostává, zejmena však s nej-
větší rozhodností odmítám posouzení, které čtu
jako prohlášení nejmenovaného politického klubu
»Politický klub tlumočí nejhlubší roztrpčení
nad činnosti punktátorů, která namířena jest na
zničení menšin, roztržení země a zavrhuje ne-
důstojnou politiku klubu a žádá poslance roz-
hodnější, aby Kaizly a Kramáře ponechali m
nistrovati a sami dali se do boje proti cislajta-
nismu. Dr. Hliňák.«
Ponechávám vám, byste posoudili tento útok
a rozhodli, je-li správným, čili nie.
Končím sdělením, že co se týče volebníh
elaborátu ve příčině zřizení krajů v Če-
chách, že jest to pouze statistický materiál
který byl poslancům dán k disposici, jako celá
řada materiálu jiného, že však o tuto věc ani
jediným slovem v konferenci nebylo zavaděno
Všechny výčitky jsou diktovány buďto ne
znalostí nebo zlou vůlí. (Výborně
Potlesk.)
Kaizl
Kramář
doktor
Hliňák
16
article
Po posl. dru. Englovi ujal se slova posl.
dr. Herold, by pronesl svůj úsudek o slož
kách, tvořicích nynější politickou situaci.
Řečník připomíná svoji chorobu, která mu
delší čas bránila míti osobní účasť v pracích
parlamentních. Dnes tedy bude mluviti spíše
jako nestranný pozorovatel, který běh politi-
ckých události bedlivě sledoval, horlivě o něm
sbíral informace a o všem pečlivě uvažoval.
Čím se dnes česká veřejnost nejvíce obírá
Proč činí se nyní poslancům výčitky? Jsouto
jednak dorozumivací konference, jednak způsob,
jak se klub zachoval vůči předloze o kontin-
gentu nováčků.
Řečník právě jako objektivní pozorovatel
— a tím byl, byv chorobou zdržen od čin-
nosti parlamentní — může říci, že nejen při-
slušníci národní strany svobodomyslné, nýbrž,
platí-li dosud v národě našem mravnost a po-
etivost, celý národ vůboc může býti vděčen
těm muzům, kteří šli na místo boje a tam
hájili zájmy celého národa. (Výborně !)
Joou mnozí, kteří to i ono vytýkají, ale
sami se brání, činně přiložiti ruku k dílu. i
kdož růžně výtky činí, stěží jsou si vědomi
jaké poctivosti, vytrvalosti, rozhodnosti, ale zá-
roveň také vědecké zdatnosti je po-
třebí ku práci ve veřejnosti vůbec, zvláště pal
ve sborech parlamentních.
doktor
Herold
17
article
Řečník diví se, že zvedly se hlasy pro
obeslání konferencí. Řeklo se: na konferencích
nie se nezíská, nic z nich nebude. Proč tam
tedy choditi? Tak ozýval se cit. Vůči tomu
můžeme položiti otázku příkladem: proč státy
vysílají své vyslance i do takových států.
o ktéré nemají přímých zájmů? Proč Burové
poslali svěho zástupee do Brusselu, by tam pů-
sobilvé veřejném mínění? Burové přece asi
sami soudí, že cizí státy jim nepomohou. Ale
přece poslali svéhozástupce do ciziny, by i
tambyli slyšeni a jeho prostřednictvím ospravedl-
úovali svoje jednání.
A my Čechové, národ, který tolik již vy-
trpěl, tak dlouho trpěl, bychom měli říci: my
nepošleme své zástupce k hájení našich zájmů
aby si snad svět pák mohl mysliti, že ne-
máme čeho požadovati, že neduvedeme svoje
požadavky zastávati ? To je laciná odvaha.
kterou nejsplše má ten, klo neví, byl-li by na
daném místě se svůj úkol. (Výborně !. P -
tlesk.)
Řečník vzpomenul pak, jak probíralse
»Národními Listy« z let 1890 a dalších, by si
rekapituloval protipaanktační boj národní strany
svobodomýslné a pak zkoumal postup nynější.
Při tom vzpomíná episody, jež udála se v době
punklační ve klubu národní strany svobodo-
myslné. Dr. Mattuš přišel do klubu a vyloži
důvody, za kterých strana staročeská na punk-
tace přistoupila.
V klubu strany pak o věci se rokovalo. T
radikálnější chtěli, by se punktace hned zamitly.
Burová
Čecho
doktor
Mattuš
Brusel
klub národní strana svoboda
18
article
Ale jiní, mezi nimi dr. Julius Grégr, řekli
to by byla chyba. Kdybychom punktace prost
a hned zamitli, pak budou provedeny za čtrnáet
dní. Bylo tedy o puktacích jednáno, byly po-
suzovány, pro myšlenku byl získán národ, ve
sněmovně pak bojováno proti nim tak dlouho
az vztsína poslanců postavifa se na stanovisko
poslanců národní strany svobodomyslné. Němei
věděli, proč v té době hraběti Taaffovi vytýkalí,
proč tak pozdě svolal zemský sněm. My jsm
se zatím mohli dobře přípraviti.
Z tohoto případu je patrno, jak chatrná je
politika ryc nebo nie. Kdyby se bylo tak jednalo
byly vídeňské punktace dávno hotovy.
Nyní opět činí se výtky těm opatrnějším.
Kdyby naši zastupcové nebyli na konference
sli, výsledek byl by jiný.
Mezi dřívějšími punktacemi a jednáním
nynějším je ovšem velký rozdíl. Nyní jedná s
o to, jak některé zemské zákony projednati.
Je to nějaké neštěstí, že se jedná o zákonech,
na kterých nám záleží, o užívání jazyků při
samosprávných úřadech, o změně - volebního
řádu, o minoritních školách ? To jsou poža-
davky naše, nikoli německé.
Řečník pojednává pak o projektu změny
volebního řádu pro kurii velkých statků, načež
přechází ke drůhé otázce, ve veřejnosti stále
dosud probírané: jak se má věc se zastavením
obstrukce proti branné předloze.
Vyloživ osobní svoje jednání při této pří
ležilosti, poukázal, jak leliko se diktuje práce
— jiným, práce to, která vyžaduje plné síly,
nadšení i napjetí. Jak diktáty takové vypadají
můžeme posouditi z toho, že na př. na Měl-
nieku jistí pánové sice klubu poslaneckému nej-
ostřejší obstrukci diktovali, sami však svou vůči
okresnímu hejtmanovi — neprováděli.
doktor
Julius Grégr
Taaff
národní strana
19
article
Nyní však jde o to, stala-li se upuštěním
od obstrukce proti branné předloze skutečně
veliká politická chyba, která by měla různé ná-
sledky v zápětí. Je třeba, by v té věci bylo
jasno. A tu třeba nejprve říci: neprovozovala-
se obstrukce proti branně předloze, není to ni-
kterak opuštěním taktiky naší strany.
Když poslanci strany svobodomyslné vstou-
pili na říšskou radu, dělali opposici, ne však
obstrukci. A byli v r. 1897 opět zvoleni. Vy-
slovil tím snad národ zásadu, že obstrukce je
částí programu strany svobodomyslné ? Nel
Řečník zabývá se pak obstrukcí, kterou
v různých dobách prováděli svobodomyslní
poslanci a dovozuje, že se tak dělo vždy
tehdy, kdy dal se předpokládati výsledek, ja
kého chtěli dosáhnouti.
Tak na př. byla tímto způsobem poražen
vláda knaliční.
Tentokráte však byla by vláda nynější
obstrukcí proti branné předloze nepadla. Říšská
rada byla by prostě tak dlouho zasedala, až
by se byl zákon odhlasoval.
Rozpuštění říšské rady zajisté báti se ne
bylo, neboť nová říšská rada byla by pro vládu
sotva lepší nežli je nynější. Protože tedy roz-
puštění říšské rady nebylo třeba se báti, zajisté
žádný z českých poslanců nehlasoval proti ob-
strukci vůči kontingentu nováčků ze strachu
před rozpuštěním říšské rady.
Mluvilo se také o absolutismu, který by
nastal, kdyby říšská rada se stala nedělnou, u
pak o revisi ústavy. A tu mínění se rozeházela
jední tvrdili, že přišti útvar by nám byl přízní-
vějším nežli je dosavadní, druzí soudili, že by
pak přišlo něco horšího. Vče zůstala nevyřízena,
uni to, ani ono není zjištěno a nemůže tedy
býti příčinou rekriminaci.
20
article
Dále vytýká se, že nynější česká delegno
opustila státoprávní program a že je třeba pn
gram tento opět vztýčiti. Řečník otázku stát
právní bedlivě sleduje a studuje, je státopráv
kem s plným přesvědčením. Že by jiní byli stá
právní boj opustili, o tom mu ničeho známo
není. Nestalo se nic, z čeho by se mohla učini
tato výčitka, o níž se zmínil na Mělníku i dr
Grégr.
O to však jde, jak státoprávní progra
uskutečniti, jde o cesty, jimiž lze ke státníme
právu dospěti. Cesty jsou dvě. Jedna je prine
pialní, zásadní; kdož po ní kráčejí, nemohoo
žádné jině jednání připustiti a jen na svén
státi. Národ český se tohoto prostředkua
všemi silamí chopil; bylo to tehdy, kdy prová
děla se politika passivního odporu. Passit
odpor jsme však prohráli na největs
škodu národa. Mužům tehdy činným vš
nebudiž to vyčítáno. Viděli příklad Maďarů. Te
se však u nás neosvědčil.
Grégr
Maďar
Mělník
21
article
Tak národ přinutil poslance k obeslání pa
lamentu. Nyní zbývá jen cesta druhá: mio
státoprávní program stále na zřeleli a při sváu
postupu jednati tak, by národ český měl k
sažení tohoto svého eíle dostatek moci v danén
okamžiku.
Státní právo může býti tak provedeno bu
příslušnou změnou ústavy nebo majoritou českého
sněmu. Ale naši »státoprávníci« odpírají nám
součinnost se spojenci, se kterými se v obou
parlamentech shledáváme.
My však, je-li možno státního práva svého
opět nabýti, musíme se na možnost tuto při-
pravovati, musíme k ní všemi slušnými pro-
středky pracovati, bychom v rozhodně chvíi
měli potřebnou moc i potřebné sympatje, tak
aby rozhodnutí dopadlo ve prospěch náš.
Vyskytují se směry, které chtějí odstraniti
stranu svobodomyslnou. Ale každá nová strana,
která vstupuje do života, musí miti nějakou
novou myšlenku. Nuže, mají ti, kteři chtěji
vystupovati po nás, více sil a lepší prostředky
Ne-li, pak provozují hazardní hru.
22
article
Volba na Slánsku ukázala, že, jakmile
strana svobodomyslná opusti bojiště, nebud
zde nikoho, kdo by způsobil, aby český národ
byl zastoupen jednotně. Povstanou četné vzá-
jemně se potírajíci frakce, a nepřitel pozná
teď nemusíme bojovati my; v národě českém
se nalezají lidé, kteří sami bojují proti sobě.
(Výborně ! Pollesk.)
Dosud vidíme však v národě českém silně
vyvinutý cit, bude tedy v jeho zájmu třeba
bychom k němu mluvili řečí, které— on tal
dobře rozumí. (Souhlas a potlesk.)
Posl. dru. Englovi se vytýká, že jest nž-
ramný dobrák. To jest ovšem největší pohana
pro politika, neboť ten aby spakoval svůj rane-
ček a šel.
Rečník poukazuje však ku práci, kterou
musí prováděti muž, jakým jest dr. Engel, což
jest něco jiného, než když někdo si sedne
napíše telegram, který dnes byl přečten. (Hlu-
čný souhlas.) Tak nejedná se s muží, kter
věnují celý svůj život národu. (Pochvala.) Proě
tak činí? Co z toho mají? Snad aby získalisi
nějaké chvály?
Napadk mně, končt řečník, prastará anek
dota: Ve vesnici byl starosta, který pracoval
pro obec do únavy a měl v obci vše v nej
lepším pořádku. Do obce přišel cizinec a tázal
se po něm. Občan, jehož se tázal, ukázal mu
jej slovy: »Tamhle ten lump, ten dareba jest to.
(Veselost.) Příchozí otázal se pak starosty, jaký
má plat za svou práci. Starosta odvětil, že
žádný. Příchozí: »A přec to děláte?« Starosta:
K vůli slávě.« (Veselosť.) Cizinec: »Jakou
máte ze starostenství slávu, to jsem právě
slyšel.« (Hlučná veselost.)
Poslanci dělají to také k vůli slávě a ja-
kou mají, můžete slyšeti každého dne. (Hlučná
veselost. Výborně! Potlesk.)
Když k dotazu předsedy p. dra. Škardy
ke slovu se nikdo více nehlásil, zakončil o 210
hodinu večer schůzi s díky řečníkům a sděle-
ním, že záhy bude svolána opět nová schůze
Posl
doktor
Engel
Hla
Škarda
Slánsko
23
article
Sněm království českého.
Sněm království českého.
Schůze třeti.
R. V Praze, 26. března.
Po přestávce dva měsíce trvající sešel
se sněm království českého konečně k del-
šímu poněkud zasedání. K takovému ovšem
ne, jakého bylo by si přáti v zájmu této
země a jejího obyvatelstva, avšak to jest již
údělem našeho zákonodárného sboru, že jest
mu spokojiti se tím, co — zbude.
Přináší to s sebou centralistická povaha
státu, v němž žijeme, do jehož konstitučníhe
zřízení pojaty zemské sněmy jen z té pří-
činy, poněvadž nebylo dosti odvahy, rázem
se vymknouti ze směru, jenž určen byl této
říši dějinným vývojem.
Však upříti se nedá, že zemské sněmy
překážely uplatňování myšlenky centralistické
hned od počátku. Proto také odstraněna po-
rušením práva nejcennější praerogativa sně-
mův: voliti poslance do rady říšské, cožse
stalo ovšem za naší trpné assistence a sice
pochybením, že na místě opposice činné vo-
lili jsme tehdy passivitu.
Praha
24
article
Od té doby, kdy zemská zastupitelstva
přestala býti volebními sbory pro parlament
ústřední, datuje se vlastně jejich bezvýznam-
nost, která nejvíce se jevila, když na sněme
tohoto království byli ve většině Němci, za
jichž vlády se stalo, že v roce 1876 nebyí
sněm vůbec svolán . .
Však i dnes, kdy sněm tohoto královst o
aspoň formálně činí jakýs takýs dojem parla-
mentu, jest mu zápasiti s trvalou tendencí
Vídně, obmeziti jeho právomoc, zkrátiti čin
nost jeho na dobu nejnutnější a vyloučili
z něho všechno, co by bylo způsobilé roz
rušiti mysli.
Letošní sněm nebude jiný.
Již dříve, než se sešel, věštily německé
listy a vládní jim v tom sekundovaly, že se-
jde se jen proto, aby zpracoval nejnaleha-
vější pensum, potom že zmizi zase v obvyklém
propadlišti, aby učinil místo říšské radě. Jsou
to smutné a bolestné vzpomínky a člověk se
zachvěje při myšlence, jak jsme — »po-
kročili«. Co od sněmů očekávali jsme,
když z ledových ker zborceného absolutismu
se vynořily, aby staly se oporou a reguláto-
Němec
Vídeň