2
masthead
V Praze, v úterý dne 27. března 1900.
Praha
4
article
Fa rauní n odpol. listy
přsdplácí se
v Praze v admínistrael
nt . . . . 6 K —
s droji donáškou
n něste
näni lets . . . . 7 K 50h
ve Mlialkách
u nbís . . . . . . 2 K 30
Poštent
měsfe
n la . . . . s k e
s dvojí zásilkou
n pěsie
R čtrrt l ela
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 10 stranácl
Praha
6
article
Německá odhalení vládního
plánu.
Německá odhalení vládního
plánu.
Ministerstvo Körbrovo vymohlo novému
volebnímu řádu obce vídeňské, proti němu
němečtí ústaváci i nacionálové tak dlouho
a tak zuřivě brojili, císařskou sankci; a hle
v táboře německém ticho a klidno, jako by
se nechumelilo. Nenáviděný Lueger slav
veliké vítězství, němečtí ústaváci však ne-
rvou sobě roucha, nebědují nad ztrátou Vídně
a nepřísahají vládě Körbrově zuřivou pomstu.
Odkud ten div a zázrak? Jakým to koúzlem
je dr. Körber tak podivuhodně uchlácholi
a uspal? Slíbil jim snad v náhradu něco, co
zdá se jim míti dosti velkou cenu, aby to
stálo za ztrátu Vídně? Jaký skvostný slib by
to jen mohl býti a z čí kůže asi řezá
drahocenný ten pás důvěry, jímž připouta
dr. Körber »rytíře« německé levice do té míry
k sobě, že mu dovedou odpustit i tento —
nesmrtelný hřích?
Snad nám následující současné dvě zprávy
německého tisku již podávají rozluštění há-
danky. Slyšme, jaké radostné noviny sděluje
nedělní »Neue Freie Presse« pro útěchu
svým věrným: »V kruzích německých po-
slanců má se pevně za to, že vláda před-
loží v květnu sněmovně poslanecké ná-
vrh zákona v příčině jazykove
otázky při státních úřadech. Nč-
mečtí poslanci očekávají pak, že současn
předloží vláda též osnovu zákona, jímž
němčina bude prohláše na za po-
spolitý jazyk správy státní a po
kládají za úplně vyloučeno, aby vláda ně
jakým spůsobem vybavila otázku vnitřn
úřadní češtiny ze spojitosti s ostatními spor
nými otázkami jazykovými.«
Körbrův
Lueger
Körber
doktor
Vídeň
Nč
Neue Frei Presse
7
article
Ještě zvučněji oznamuje novinu vídeň
ský dopisovatel nedělní »Bohemie«. Píše
doslovně: »Z Vídně, 25. března. V něme-
ekých kruzích poslaneckých proslýchá se, ze
vláda podá v květnu sněmovně posla-
necké netoliko osnovu zákona o úpravě ja-
zykové otázky při úřadech státních, alébrž
i návrh zákona o německém zprostřed-
kovacím jazyku. Že by vláda před
tim o své újmě dala Čechům vnitřní úřadní
češtinu, toho se poslanci němečtí
neobávajl; každěkoli podobné opatření
vlády jest naprosto vyloučeno; ani pouhého
návrhu zákona vláda nepodá. Rovněž n-
veří se, že by vláda ještě svolala
smiřovací konference; neboť tou
chvíli, kde předloží parlamentu osnovu ja-
zykového zákona, přejde ůkol smiřovacích
konferenci na parlamentní výbor ja zy-
kový. Hrozbám českých listů, že česká
obstrukce novou silou vzplane, pakliže do
května nebude Čechům vrácena vnitřní
čeština, nepřikládá se než význam pouhého
náflaku, který však již proto zůstane bez-
výsledným, poněvadž by vláda po
volující Čechům na místě 60 českých
obstrukčníků vrazila na odpor 120 něme-
ckých obstrůkčních poslancův. To vědí také
čeští delegáti, kteři opouštěli konfereněni
siň s jasným poznáním, že zmizela pro ně
všechna naděje na dosažení vnitřní úřadní
češtiny způsobem jiným, kromě dohod
nutím se s Němci. V Praze nebu-
dou rokovati ani subkomitéty
ani konference.tc
Poslanci tu snad vymění mezi sebou
navzájem mínění o školách menšinových,
avšako otázce jazykové v Praz
jednati se nebude. V tom ohledu má
slovo především vláda a pak — říšská
rada.« — vovln
Neslyšíme-liž tu ozvěnudůvěrných
rozmluv buď samého chefa, buď členo
kabinetu Körbrova s německými vůdci.
kteří jako na komando nejen v poslanecké.
ale i v panské sněmovně zvedli rázem heslo
Čecho
Němec
Vídeň
Praha
Bohemia
8
article
Schönererovo a Wolfovo o státní
němčině na svá kopi? Patrně se jim jiz
podařilo, přesvědčiti dra. Körbra, že nent
pilnější, naléhavější a větší potřeby státní
nad povýšení němčiny na státní prestol al on
patrně si do svého státnického věhlasua
štěsti troufá, že se mu podaří dnes, cose
nepodařilo před 100 lety ani samovládci
tak populárnímu, jakým byl císař Josef Il.
Z rozmluvy, kterou měl vůdce něme-
ckých nacionálů, liberecký Prade, s dopi-
sovatelem polského »Kraje«, dovídáme se
že se při té odvážné hře spekuluje na —
Poláky: ti že nás i ostatní Slovany v roz-
hodné chvíli zrádně opustí. A když mu do-
pisovatel » Kraje« poctivě odtušil: »Toho
Poláci po mém zdání stůj co stůj učiniti ne-
mohou, poněvadž mají na očích, ba cítí ve
hrudi skutky panství německého jazykav
Prusích« — hleděl ho německý pokušitel
sváděti těmito sofismaty: V Rakousku nen
řeči o nějakém panství jazyka německého,
nýbrž pouze o ustanovení ho jazykem do-
rozumívacím. Tím by se ničeho nezměnilo
na poměrech panujících v Haliči a v jižním
Tyrolsku. Čechům chceme dáti totéž. Ně-
mecký zprostředkovací jazyk dotýkal by se
pouze styků mezi vyššími úřady a zeměmi.«
— Dobře, dobře ! Jen co bychom vlezli pod
caudinské jho. Pak by s námi pánové už
dovedli zatáčet — po prusku !l..
K tomu se tedy dle souhlasných zpráv
obou čelných orgánů německé levice stroj
a chystá vláda p. Körbrova: chce předložiti
říšské radě návrh zákona o tom, jak mají
v království českém c. k. úřadové a soudové
s obyvatelstvem co do jazyka jednat, zda
s Čechem česky a Němcem německyči
Schönererův
Wolfův
il
Polák
Prus
Čecho
Němec
Rakousko
Halič
Tyrolsko
český c
9
article
s Čechem toliko v českých kra-
jích česky, ale s Němcem všud
v celých Čechách a ve všech instancíeh
německy?
Po uveřejnění famosního toh
plánu vládního na rozhraničen
soudních okresů i krajů v Čechách pouze
dle národností nikdo již nemůže býti
o tom v pochybnosti, kam se váha rozumu
vlády vídeňské nachýlila a jak bude ten
ohlášený jazykový její zákon vypadat!
Před třinácti lety (v květnu 1887) pro-
testoval nejvyšší zemský maršálek království
českého kn. Jiří Lobkovic proti ně-
mecko-naciopálnímu požadavku po národním
ohraničení a rozdělení okresů a krajů země
české, v panské sněmovně těmito památnými
slovy: Provést i rozdělení Čech dle hra-
nic národních pokládám za čirou nemož-
nost, poněvadž po mém přesvědčení ne-
může žádná rakouská vláda, a
byť si patřila ku kterékoli straně, tako-
vému rozdělení nikdy dopustiti,
neboť by se tím prohřešila na
samé přrozenosti Rakouska.
Pošinujíc historií utvořené hranicea
meze země, otřásla by samými zá-
klady, na nichž mocnářství toto
jest zbudováno. Uznala by tím
zásadu, kteráž by ve svých po-
sledních důslednostech vedla
krozdrobení, ba k roztříštení
monarchie«. A hle, po třinácti letech
máme tu vládu, která nedbá vlasteneckých
výstrah sněmu českého ani vlastencův če-
ských, alébrž již má pohotově sestavený
materiál na ostré rozhraničení okresův soud-
ních a politických království českého bez
ohledu na dané zeměpisné, ho-
spodářské a společenské pomě-
ry obyvatelstva, nýbrž pouze se zře-
telem na princip národnostní, a to
na základě onoho pověstného
neslýchaného sčítání lidu z roku
1890, kdy statisíce duší českých
bylo v krajinách zněmčených podvody nej
smělejšími nestoudně počítáno za duše ně
mecké. e o že
Čecho
Němec
Lobkovic
Čechy
Rakousko
10
article
Po celý rok 1891 poslanci čeští n
sněmu i na radě říšské protestovali s dů-
kazy v rukou proti nestoudné té šidbě ně-
mecké na úkor národa našeho. A hle, dnes
neváhá p. Körber používati tohoto, pode všt
kritikou mizerného, zfalšovaného materiálu
sčítacího ku přetvořování a rozhraničováni
okresův a krajův v Čechách za účelam vy-
plnění pretensí a plánů německých Pradův,
Píerschův, Funkův a Wolfův
Ba nedosti na tom; na šikmé ploše nen
žádného zastavení více: v čele svatodušního
programu německých hegemonů napsán jest
příkaz: němčina staň se všeobecným zpro-
středkovacím jazykem Rakouska. čehl
Ona budiž jazykem říšské rady, všech
státních aktů, jazykem ministerstev, nej-
vyšších soudů a všech ostatních ústředních
místae. Úřadní styk mezi jmenovanými
ústředními místy a všemi státní mi
úřady děj se jazykem německým. Vyří-
zení a vyhotovení buďtež činěna jazykem
německým. Vnitřním úřadním jazykem t. j.
jazykem vnitřní služby, jakož il úřadní korre-
spondence, pokud se netýká strany, jestu
všech úřadů z pravidla němčina.« —
Nuž, to vše chce nyní v květnu roku 1900
p. Körber předložiti většině slovanských ná-
rodů Rakouska k snědku?! Ten pokus
může dopadnouti pro Rakousko
pěkně!
Körber
Píerschův
Funkův
Wolfův
Čechy
Rakousko
11
article
O českoněmeckých konferencích.
Klub národní strany svobodomysln
konal včera o 7. hod. večerní členskou schůzi
na jejíž programu byl rozhovor o pro
gramu vlády dra. Körbra a jeho
smiřovacích projektech.
Schůzi zahájil za četného účastenství před-
seda klubu pan dr. Václav Škarda, který ve
svém proslovu pravil, že výbor klubu již delšt
dohu chtěl uspořádati rozpravu o politických
poměrech, avšak pokládal ji za kusou, dokud
by nebyla zajištěna přítomnost českých poslaneů
na radě říšské a pokračoval: Jakmile bylo za-
jištěno, že mohou naši poslanci říšští zavitati
v náš střed, svolána byla schůze, která již del
dobu byla připravována.
doktor
Škarda
národní strana
12
article
Když jsme se v těchto místnostech na-
posled sešli a jednali o politických věcech, byla
ještě vláda hr. Clara v plném floru. Proti n
zaujala strána naše na základě usnesení sboru
důvěrníků nejostřejší opposici a sice usnesl se
sbor ten, že ponechává klubu poslanců na radě
říšské, aby podle daných poměrů volil míru a
způsob opposice té. Hned z počátku neslo se v
Čechách jaksi nelibě, že se hned nezačalo s plnou
obstrukel. Vývoj věcí však dal za pravdu klubu
poslaneckému, neboť klub ten zvoliv výhodně
dobu, ve které pustil se do plné obstrukcc, vy-
užil situace a přivedl vládu, která se tak ne-
blaze a smutně proslavila v dějinách rakouských
oním známým činem, který publikován byl 17.
října, k pádu.
Po přechodním kabinetu Wittkově nasto-
lena byla vláda nová, jejíž příští bylo ohlašo-
váno a za víření trub a kotlů vykládáno, že
pan šl. dr. Körber jest spasitelem Rakouska, že
poměry v Rakousku uspořádá a zjedná klid.
Hledíme-li však na věc, vidíme, že vlastně žádná
změna se nestala, že je tu jen změna osob.
ale nikoliv směru. Úsudek o vládě hr. Clara
dra. Körbra dal by se spojiti v tento protiklad
kdežto vláda hr. Clara vynikala naivní olevře
ností, vyniká zase vláda nynější chytráckou za-
mlklostí. (Výborně!) Od nynějšího premiera sly-
šeli jsme sice různá pěkná slova, ale slova
Claro
Wittkův
doktor
Körber
Čechy
Rakousko
Körbro
13
article
byla projevena způsobem, že se dají vykládat
tak i onak.
Po měm soudě se poměry nez mě
nily a nemůže býti pochyby, že stran
naše zůstává proti vládě dra.
Körbra v témž poměru, ve který se
postavila prolti vládě hr. CIa r a.
V poslední době, zejmena když znovu svo
lána byla rada říšská, očekávalo se v Čechách.
že zejmena zahájena bude obstrukce proti vy
řízení předlohy o povolení kontingentu nováčků
Vče ta byla různě v Cechách vykládána a dnes
bude poskýtnuta příležilost pánům poslancům n
radě říšské, aby objasnili, z jakých důvodů roz-
hodli se jinak. Sluší ovšem položiti váhu na to.
že formálně klub poslahecký jednal v plné moc
dané mu sborem důvěrníků.
Pokládám ještě za nutné, abych sel zmíni
o některých momentech. Není pochybyt žev
Čechách roztrpčení proti zlému onomu skutku
ze dne 17. řijna nijak nekleslo, nýbrž že den
za dnem více se vzmáhá a že toto roztrpčení
poslanci čeští ať. na sněmu zemském nebna
radě říšské cítí spolu a že při uvažování svých
kroků hledi k tomu, aby nynější skutečně ne-
snesitelný stav byl napraven a národu českému
sjednáno právo a spravedlnost. (Výborně !)
Zejmena byla různě posuzována také i
lůně strany naší otázka, bylo-li vhodné známé
konference vídeňské obeslati čili nic. Víte, že
většina sboru poslaneckého se rozhodla pro jich
obeslání a tu hned, poněvadž posud z myslí
našich není zaplašena smutná reminiscencez
roku 1890, není se co diviti, že v naší veřej-
nosti-jest veliký neklid a nespokojenost a že se
žádá určité v té věci objasnění. Tolik mohu
prohlásiti, že dříve než sbor poslanecký rozhodl
se pro obeslání konferencí, konala ve výkonném
výboru svém důkladné porady o tom, mají-l
býti konference obeslány, jakož i o tom, jak
při nich má býti vysloupeno.
Čechy
14
article
Sluší především položiti váhu na to, že
sbor poslanecký se usnesl, že delegáti, kteří do
konferencí půjdou, mohou jednati jen jako ne-
zmoenění zástupcové strany, že mohou přijímat
to, oč se v konferencích jedná, toliko ad refe-
rendum a že v určitých otázkách, kde by došlo
k dohodě, musí rozhodnouti kompetentní in-
stance strany. Pokud jest mi známo, řídili se
také pánové úplně touto omezenou plnou mocí
a nikde stranu ve svých proslovech a vyjádře-
ních neangažovali. Probrali jsme také celý kom-
plex národnostní otázky v četných poradách
usnesli se na určitých zásadách. Poněvadž
právě ve zprávách, které v poslední době vnikly
do verejnosti z těchto porad a v různých li-
stech byly uveřejněny, zvlástě o návrhu ohrani-
čovacím líčily různé frakce a listy nám nepřá-
telské, jakoby strana naše byla návrh ten
schválila, musím položiti důraz na to, že není
správné tvrzení takové, naopak
strana naše dříve, nežise rozhodla
o obeslání koníereneí, pna vila, že
dokud není spravedlivě v y řízen
a upravena otázkajaz yková a sti c
v dosahu zásad,kderých se najše
strana držela, nelze k nějiacké mu
ohraničován přistoupisti. Náš sbor
poslanecký výslovně pravil, že od zásady, ciže
oba jazyky zemské v celém rozsahu královstv
jsou úplně rovnoprávny a rovnocenny, upustii
nelze, že musí býti trváno na zásadě, klerá se
opírá o platný legální stav, že Čech i Němee
v celém království musí dojíti svého práva
kteréhokoliv státního úřadu. Strána pevně se-
trvala a prohlásila, že dokud jazyková otázka
nebude upravena, nelze přistoupiti k nějakému
vyloučení obcí a okresů a k nějakému rozdělo-
vání země české na okresy české, německé,
nebo smíšené.
vnatm
Čechy
15
article
Bylo též poukazováno na to, že dokud ne-
bude zabezpečeno ú plné rovně prá vo
českých menšin vůzemi zně mče
ném, nelze mluviti o tom, aby se přistoupilo
k nějakému ohraničování, po případě rozdělo
vání okresů na české a německéi
Konečně položen na to důraz, že posa-
vadní základ, podle kterého se vypočítává ná-
rodnost v Čechách, jest nesprávný, poněvadž
se vůbec národnost nesčitává, nýbrž jazyk ob-
covací a není ještě ani zaručeno, aby každý
volně podle svého přesvědčení mohl se přihl-
siti ku svému jazyku obcovacímu.
Rovněž vnikly do veřejnosti různé zprávy
jakoby byl v naší stráně spor mezi formulí
jednojazyčhou a dvojjazyčnou ve příčině řešen
otázky úpravy při úřadečh státních. Tu musím
konstatovati, že není mezí námi ni
koho, kdoby chtěl svoliti k fomu
aby snad v území tom, kde náho-
dou jest věšina německá, Čec
nemohl ve svém jazyku úplně pro-
jednávati svou věc. (Výborně ! Hlučný
souhlas.)
Posl. dr. Ladislav Dvořák poukazujen
moment, který při zamlklosti vlády Körbrovy
jest charakteristický a který také ukazuje cíle.
které vláda Körbrova sleduje. Nedá se popříti,
pravil, že tím okamžikem, kdy vláda dra.
Körbra se odhodlala vypracovati a předložiti
osnovu, jejíž základem jest rozdělení okresů
podle jazyků, akceptovala jeden z hla-
vních požadavků německých,
který Němci již odr. 1884 marně
Minalli
usilova li.
Nebude zajisté naprosto žádné pochyby
tom, že v té formě, jak jiest osinov
vypracována, jest pro nánod český
nepřijatelna. Jednak z důvodů, že ne
může rozhodovati jen moment nacionální aji
nak, protože základ předlohy té jest nesprávný
nejen s našeho stanoviska národního, ale také
se stanoviska vědeckého, všeobecně uznaného.
Řeč obcovací není způsobilou, aby se podle ní
mohly okresy národnostní rozděliti. Obcovací
řečí nemůže býti zjištěn žádný osobní moment
Posl
doktor
Dvořák
Němec
Čechy
16
article
týkající se jednotlivce, nýbrž nanejvýš zjišťuje
se jí jen prostředí, se kterým ona jednotlivá
osoba se stýká, řeč, kterou jest nucena mluviti.
Řečník uvádí pak četné doklady, že i vláda
za Marie Terezie, vláda josefinská a vlády absolu-
tistické na začátku tohoto století lekaly se uza-
vřeného německého území. Tak na př. reskrip
cis. Marie Terezie ze dne 9. července 1763
nařídil guberniu, že zvláště při obsazování
vyšších míst úřadnických jest přísně k to-
mu hleděti, aby byly navrho vány
jen takové osoby, které také čes ky
mluvi a píš1. Nařízením českého gubernia
ze dne 11. srpna 1791 bylo pak všem kraj
ským přednostům v celých Čechách uloženo
oznámiti krajským komisařům, že m u sili
by tito jen sami soblě přičisti
nebude-lik nim následkem ne
znalosti češitiny při postupování vzat
zřetel. al
Rovněž dekrety dvorské kanceláře ze dne
26. února 1818 a 27. ledna 1833 — mimo
celou řadu podobných předpisů — ž ád aly
od krajskýcho a magistrátních
úřadníků úplnou znalost obou
zemských jazy kůnans 2don
Kníže Jiří Lobkovie pak v květnu 1887
prohlásil v panské sněmovně: Rozděleni dle
národních hránie pokládám jednoduše za ne-
možné, poněvadž dle mého přesvědčení ž á d na
rakouská vládla, hť. náleží kterékoli straně
nemůže takové dělení dopustit, neboť pro-
hřešila by se na povaze Rakou-
ska, posunula bý hranice země
historicky vytivořené, oltřásla by
základem, na němž jest říše zbu-
dována. Uznala by zásadu, která, jak po-
ařichu již jsme zažili, připravila Ra
kousko o dvě kvetoucí země a jež
ve svých důsledcíclh způ so bila
by atomisování a zkázu mona-
chie.«
Marie Terezia
Jiří Lobkovie
Čechy
17
article
Řečník dovozuje pak, že jen vládn, která
nebude pouze formálně lpěti na předpisech jazy-
kové rovnoprávnosti, ale která bude také mít
odvahu, aby provedla, úplnou rovnoprávnos
v celém království, tak aby všichni členové ná
roda českého i v okresích německých našl
právo svým jazykem, jest způsobilou a schopnou
aby mohla pomýšleti na nějaký smír. (Výborněl
A přece dnes mluví se o smíru a vfádn
orgány mají dosti odvahy prohlašovati, žel vláda
má nejlepší intenci, provésti smír obou národů
Jest nutno přibíti, že vyskytují se hlasy, že
když zástupcové hájí naše požadavky a praví,
že nebude-li jim vyhověno, ke smíru nedojde,
padne odium rozbití smíru v tomto královstv
na Cechy. Základní podmínkou každé smiřovací
akče jest nálada, atmosféra, kde oba národy
nebudou nuceny, ale dobrovolně upřímně a
řeknou, že v té době by bylo možno uzavřít
spravedlivý poctivý smír.i Snaží se vláda dra
Körbra vzbuditi tuto smirlivou náladu? Tím oka-
mžíkem, kdy,akceptovalal jeden z důložitých
požadavků německých,o vzala vláda odium, ne-
dojdesli ke smíru, na sebe. (Výborně ! Výborně
něnu okoone
Körbr
Cecha
18
article
Tak jestl l)
l Posl. dr. Engel: Neznalostí věcí a č
stečně také zajisté zlovolností, nakupila s6 taková
různá mínění, která nemohou námani jako jedno-
tliveům, ani jako straně býti lhostejna. Doufám,
že se mi podaří rozptýliti obsuh hlavní části
všech těch obav, které tu a tam vznikly z na-
šeho jednání. Především konstatuji, že byl to
sbor poslanecký, který ve své valné většino
všemi hlasy proli 12 dal svolení, aby se jed-
natelé naší strany do Vídně odebrali; arci dal
toto svolení ve smyslu dřívějšího již usnesen
našeho výkonného výboru a i při schůzi samé
dne 3. února zásadně již bylo usneseno, co mají
jednatelé naší prohlásiti při samém zahájen
konferencí. To se také dodrželo. Z toho přiro-
zeně, nám vzešla povinnost, abychom bedliv
zkoumali, pokud můžeme v jednání postoupiti,
abychom neporušili to, co nám bylo uloženo.
a co jsme přijali jako čestný politický závazek
proti svým mandantům. Mám to vědomí, že
jsme ničeho neporušili, omezení nám dané ne-
překročili a že výčitky, které jsme tu a tam
doslechli nebocise jich dočelli, nejsou odů-
noj lněxe
vodněny.
Byli jsme sobě především vědomi obtíž
nosti našeho úkolu a jedna z obtižností těch
ležela v tom, čeho dotkl se též předseda dnešní
schůze, že totiž anebylo to právě příjemno, když
šli jsme do Vídně vědouce, že každému při-
pádnou na mysl také konference z roku 1890.
Posl
doktor
Engel
Vídeň
19
article
To, velectění pánové, byla cjiž jakási nemili
přitěž, abych tak řekl, psychologická pro nás
a je přirozeno, že již talo okolnost nabádal
nás sama sebou k největší opatrnosti. ž n
Druhá obtíž ležela v tom, že musili jsme
stále hleděti ve všem jednání a ve všech deba-
tách, abychom nespustili s mysli ty podmínky,
pod kterými jsme byli do Vidně vysláni. A třelí
obiíž, pánové, přece zase ležela též v tom, že
vědouce a upřímně si to příznávajíce, že by to
bylo štěstím pro naši vlasť i pro oba národy ji
obývající, kdybychom dospěli aspoň k nějakému
příměří, aspoň k zastavení boje ničivého, že to
vědomí, která zajisté sdílíme všichni a které
jsme tolikrát olevřeně pronesli, přece opět nu-
lilo nás omeziti se i při výbojném vystupování
na jistou míru, při které by nemohla býti nám
pak vyčítána ani slabost ani upřílišněnost, jež
by zavdala příčinu k rozejiti se v náladě snad
ještě horší, než v jaké jsme se ve Vídní sešli.
Je vám známo, že také v prohlášení, jež
jsme hned v první konferenci učinili, vytkl
jame, že nebude v Čechách a v říši rakouské
dřive míru, dokud nespořádají se poměry nejen
u nás, ale též na Moravě a ve Slezsku a vůbec
ve všech zemích, které jsou více než jednou
národnosti obývány.
A v tom ležela velká obtíž pro naše jed
nání, poněvadž jsme věděli, že právě ze Slezsk
V drobném prodejí:
raaní čísle o sobě. . . . za S
odpolední
. . . za 2b
Ve hlislkich na vonkověi
ranní čislo. . . . . . . . 10
sdpolední . . . . . . . . 5h
Inserá t,
platí ma hetové sepřed.
Předplscenl a insoriy pžilima vdnainl-
strace v Matianské ulini č. 3.
Tun nacházalt se tež padskee
tiskárna a eaprdice . Nátedhich Listů-
Rukopiay se hevranejí.
Vídeň
Čechy
Morava
Slezsko
Inserý
20
article
a z ostatních zemí dotyčných ke konferencím
nebyl přizván nikdo. A v tom je těž příčina,
že vzavše tyto okolnosti v úvahu, hleděli jsme
ve Vídni k tomu, by bylo nejprve jednáno
takových věcech, které týkají se kompetence
sněmu českého a kde tudíž byli jsme chräněni
proti každé výčitce nedůslednosti. Ve svých
pak řečech a projevech stále jsme poukazovali
k tomu, že jazyková otázka při státních úřadech
nemůže býti řešena jedině se zřetelem na
Čechy, nýbrž že v souhlasu s naším prohlůše-
ním trvati musíme na tom, že má také být
řešena ve všech ostatních zemích, kde více než
jeden národ žije.
VIte, pánové, že některé věci, které sněm
království českého v minulém zasedání vyšídil,
nestaly se zákonem a nebyly předloženy k sankei.
Bylo vám to divno, pánové, a již z toho mohl
každý souditi, že postavení hr. Thuna není tak
pevné, za jaké se vydávalo, poněvadž přece je
známo, že některé zákony sdělány byly v ko-
mísích za přítomnosti a souhlasu vládního zá-
stupee a my tudíž s plnou jistotou očekávati
jsme mohli, že schválení dojdou.
Thun
Vídeň
Čechy
21
article
Ale tu arci narážíme na ty naše poměr
v Rakousku, kde každý si to musí několikrát
rozmyslit, než věří. A přese vše to leželo nám
na srdci, bychom přispěli k tomu, by záležitosti,
týkající se té velmi nutkavé myšlenky v příčině
rozšiření volebního práva a pak také záležitosti
týkající se našeho školství.v vzhledem na naše
menšiny aspoň přišly k nějakému rozřešení
byly postaveny na nějaký zákonný podklad a
neviděli, jsme v tomi žádného nebezpečí a po-
rušení našeho mandátu, když jsme se starali
především o těchto věcech zavésti rozhovor a
sežnati mínění jak vlády, tak i zástupeů ně-
meckých.
Tak se stalo, že nejprve vzata v úvahu
otázka užívání jazyků při úřadech samo-
správnýcho A dodávám, že podkladem e celého
jednání byla osnova zákona usnesená sněmem
království českého, které však Němci předně
vyčítali, že prý je tam několik paragrafů tak
dráždivých a nesvobodomyslných — kde l se
totiž praví, jak budou ty a ty obce trestány,
nevykonají-li to, co v zákoně je ustanoveno.
S německé strany hlavně na tyto články se
ukazovalo a nečinilo se žádné podstatné ná-
mitky ani proti článkům ostatním. Ovšem pák
v dalším průběhu jednání takové podstatné ná-
mitky byly ještě proneseny.
Němec
Rakousko
22
article
Druhou věcí byla otázka změny vo-
lebního řádu a tím i zřize ní
zemského, kde opět podkladem jednání
nebyla žádná vládní předloha a žádné přání
Němců, nýbrž zpráva komise sněmu královstv
českého, která v minulém zasedání byla již
tiském rozdána. A v tom jednání, které šlo pak
přece, můžete viděti, že není příčiněn ani jediný
bod nový, ktorý by nebyl se již nalezal vo této
zprávě komise našeho sněmu, sdělané za ne-
ss lhes
přítomnosti Němců.
A třetí věcí, jak jsem již pravil, byl
otázka m inoritnlchlškol. Dovolte, bych
tu poukázal na zyláštní zjev. Ohledně škol mi-
noritních vláda skutečně položila nám tam na
stůl předlohu svou, jakouši osnovu zákona, ve
které jako různé nitky splétala se ustanovení
z předlöhy zlir. 1890, z předlohý, kterou vy-
pracoval šném sám na základě návrhu dra.. Če-
lakovskéhoe A tu zrovna ta věc, kde měli jsme
skutečné před sebou návrh vládou nám daný
k disposici, učinila nejmenší pokrok ku předu.
V otázce minoritních škol není úplné do-
hody a jasnosti mezi námi samými, jak bylo
viděti při jednání suěmu samého, kde proti ná-
zoru strany jedné, zastupované drem. Čelakov-
ským, vyskytl se názor jiný, zastoupený drem.
Zátkou.
Tu arciť bylo přirozeno, že naši odpůrcové
z druhého tábora nám řekli: »Tato věc je ve-
lice spornou, vždyť i mezi vámi samými nejsou
náhledy stejně, vždyť sami uznáváte, že nej-
spravedlivější zásadon by bylo vlastně, abysi
každá národnost své školství opatřovala sama.
Němec
23
article
Pak vzala dehata takový průběh, který zablhul
ne do otázky minoritních škol, nýbrž vlastně
do zákona o školství obecném vůbec. Vidouce
tuto neplodnost dalšího jednání, sami jsme pak
již řekli: Zákon o obecném školství není před-
mětem našeho rokování zde a raději se obl-
rejme věemi, ve kterých můžeme dojíti aspot
k nějaké formální dohodě.
Proto se zvolily dva subkomitéty: jeden
pro uvažování zásad pro užívání jazyků při
samosprávných úřadech a druhý pro úradu o
předpisech, které by se měly stanoviti v pří-
čině změny volebního řádu do sněmu královstv
českého, kdežto otázka minoritních škol posu-
nuta jaksi do pozadí
Tak stály věci až do konce zasedání říš-
ské rady dne 17. t. m A tu teprve vláda
předstoupila před konferenční členy, se žádostí.
aby věnovali ještě dobu, která zbývá mezi za-
sedáním říšské rady a svoláním českého sněmu.
také pracím konferenčním a slibovala, žev
tu dobu byla by ochotna předložiti jakous
osnovu, týkající se uživání jazyka při zeměpan
ských úřadech Pochopíte zajisté, že jsme i my
i Němci byli strašně zvědaví, a že to snad bylo
jednou z příčin, pro něž jsme oběť přinesli,
nezamítli tuto žádost vlády a zůstali ve Vídni.
Skutečně pak předseda ministerstva v jednéz
následujících schůzí, kde jsme čekali, že nám
poví, co vláda chce, nám pověděl prostě to, že
vláda sestavila na základě dosavadních projevo
jak mluvených, tak psaných, jakýsi souhrn
možnosti, jak by se otázka ta jednak ve smyslu
návrhů s jedné strany a ve smyslů návrhůs
druhé strany mohla po připadě vyříditi.
Zklamání bylo arci všeobecné, jak na naší
straně, tak na straně německé. Konečně se
však řeklo: „Ať nám tedy vláda onu osnovu
zákona dá do ruky!“ A poněvadž právě asi den
před tím se stala indiskrece, že statistický ma-
Němec
Vídeň