1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v úterý 7. dubna 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iistr
předplácí se
v Praze v admin istraci
na měsío . . . . . . 2 K
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donálkou
a mění
na čtvt ita . . . . 7 K 50
ve Glialkách
na něic . . . . . . 2 K 30h
Poštont
na čtert la . . . . K e0
s dvojí zlsilkou
na piěal
n v. . . K eo
Praha
5
article
Nový kulturní rekord „říše boha
bojnosti a dobrých mravův“.
Nový kulturní rekord „říše boha
bojnosti a dobrých mravův“.
Vítězství, jehož dosáhl o posledních vše-
obecných volbách do parlamentu německe
říše — pruský kancléř říšský kn. Bülow
tím, že zdařilo se mu jak proti sociálním
demokratům tak i proti jihoněmeckým kleri-
kálům roznítit německo nacionální žár až do
žhavosti »furoru teutonského« — vítězstv
to, které sloučilo německé liberály a konser
vativce na ten čas ve vládní většině, vy
neslo dosud málo cti německému národu na
soudě světa. Neboť daleko viditelným
následkem jeho jest zajisté ten ne-
slýchaný zločin, jehož si směl
dovolit vláda pruská svým vy-
vlastňovacím zákonem proti Po-
lákům. Ač tím porušila kus říšské ústavy
německé, nicméně dostala od většiny něme
ckého parlamentu absoluci, jakoby se ta
ohavnost pruská ostatních mimopruských
Němcův skoro ani netýkala. —
Všechen vzdělaný svět trnul hněvem
opovržením nad barbarstvím takým, spá-
chaným ve středu Evropy za bílého dne
XX století; ale v německém říšském sněmu
nenašlo se většiny, která by byla mocně za
chytla a zadržela tu pruskou sekeru, zdvi
ženou na nevinný lid polský, jemuž slavným
mírem vídeňským 9. června 1815 zaručena
národní samospráva a plná rovnoprávnos
jazyka jeho s německým. —
Mohlo by se za to míti, že na tom dost
Ale nikoliv. —
Němci, pokračujíce pod komandem pru-
ským od roku 1871 trvale na dráze centra
lisace — chtěli si konečně dáti pro všechny
státy své spolkové říše jeden a týž společný
říšský zákon oprávu spolčovacím
a shromažďovacím.
Bülow
Němcův
Němec
Evropa
6
article
Před šedesáti lety, kdy lákali též nás
Němci do svého jednotného Německa a vláda
Rakouska zapomněla se tak, že vypsala
i v zemích koruny české volby do něme-
ckého parlamentu ve Frankfurtě, tehda
frankfurtský ten říšský sněm dne 31.
května 1848 přijal téměř jednomyslně
tento návrh na slovo vzatého dějepisce Dabl-
manna: »Neněmeckým národům, sídlícím na
území německého spolku, přísluší v oboru
církevní správy, školství, litera-
tury jakož i vnitřní politické sprá vy
a soudnictví rovnoprávnost je-
jich jazyka s německým pokud sahá
oblast jejich bytu národního.« Jakkoliv tedy
němčina již tehda prohlášena za jazyk říšský.
nicméně slibována národům německým (tedy
především Polákům v Prusku), v jeji ch
oblasti jazyková rovnoprávnost řeči je
ieh s němčinou.
Nuže, po šedesáti letech rokuje opět
v Berlíně parlament říše německé o po-
spolitém zákonu shromažďovacím
předevčírem dne 4. dubna 1908 za nesmír
ného radostného vzrušení nacionalně-liberálně
konservativní většiny přijal 200 proti 179
hlasům tento, s vládou pruskou smluvený
paragraf 7.: »Jednání ve veřejných
shromážděních díti se má po ně
mecku. Příkaz ten netýče se mezinárod-
ních sjezdův, aniž schůzí oprávněných voličů
v čase vypsaných voleb do říšského sněmu
Němec
Polák
Německo
Rakousko
Frankfurta
Prusko
Berlín
Dablishing
7
article
aneb do sněmů zemských ve státech spol-
kových a v Elsasko Lotrinsku. — Přípustnost
dalších výminek upravuje zemské zákono-
dárství. Avšak v oněch okresech, kde
v čas vydání tohoto zákona žije částečně
starousedlé obyvatelstvo jiného ma-
teřského jazyka, jehož počet dle po-
sledního sčítání přesahuje 60 procen
všeho obyvatelstva okresu: tam
dovoleno jest po čas prvních dvacet
let od vyhlášení tohoto zákona ve shro-
mážděních spoluužívání neněmecke
řeči, jestliže pořadatelé veřejných shromá-
ždění, aspoň na 72 hodin před zahájením
schůze policejnímu úřadu oznámí, kterým
neněmeckým jazykem jednáno bude. Poli-
cejní úřad potvrdí, že mu věc byla ohlá-
šena. — Konečně může, pokud zemské
zákonodárství jinak neustanoví též zemská
ústřední vláda dovoliti výminky. —
Ke cti Jihoněmcův slušno zaznamenati,
že se dlouho takovému ohyzdnému obmezo-
vání práv spoluobčanův neněmeckého rodu
vzpírali, avšak většina Severoněmcůva
zvláště Prušákův, naplněná fanatickou záští
proti Polákům, trvala s vládou pruskou hou-
ževnatě na této krásné »jazykové úpravě«,
znešvařující německý zákon o právu shro-
mažďovacím v pravé monstrum, jemuž nen
na světě rovno. — V sousedním malém
Švýcarsku mohou Němci, Francouzové i Vla-
chové na shromážděních a ve spolcích svých
svobodně rokovat svými mateřskými jazyky
bez nejmenší závady, ale veliké, mocné Ně-
mecko — nestydí se odepřiti téže svobody
milionům Polakův a Neněmcův, kteří musei
své syny stavěti rok za rokem k odvodu
platiti daně do říšské pokladny německé
jako každý Němec.
Jihoněmcův
Severoněmcův
Prušákův
Polák
Němec
Francouz
Polakův
Neněmcův
Lotrinsko
Švýcarsko
8
article
Nyní se jim, a to zejmena polské mu
lidu, zaměstnanému ve městech a krajíeh
převahou německých, kdež není ani »staro
usedlým«, aniž tam má většiny přes 60 pro
cent, odnímá vůbec právo spolčovací a shro
mažďovací, leč by na svých schůzích, před
náškách lidových a shromážděních — mlu
vili jen německy ! Za posledních voleb uměl
něm, nacionalově, liberalové i konservativci
agitujíce v krajích polských pro své kandi
daty, rozhazovati v Poznaňsku, západníc
Prusích a Horním Slezsku polské le
táky, v nichž slibovali Polákům spravedl
nost a svobodu. Nyní, několik měsíců po
volbách, explikují jim tu spravedlnosť a svo
bodu po německul
»Bídnými policejními týravostmi doufate
utlačiti národ, který náleží ke kulturním ná-
rodům evropským? Kdybyste se nečinil
směšnými před soudem světa!« zvolal kníže
Radziwil za té smutně památné schůze
říšského sněmu ke svědomí Němcův. Neméně
trefně odbyl druhý řečník polský, Brejski
prolhanou tu výmluvu německou, že pr
Polaci svým toužením po bývalé své ne
odvislosti a jednotě ohrožují německou říš
a nutí tak Němce k sebeobraně.
»Jdětež s tím polským nebezpečím« —
odtušil jim, »vždyť žádný z nás v ně uevěří
a nejméně ti, kdož nejvíce o něm křičí
Dejme i tomu, že by při mezinárodních zá
pletkách jiné mocnosti se nás Poláků chtěly
ujati: tož není tato možnost n ám i stvo
Prus
Polák
Němcův
Němec
Dejm
Poznaňsko
Horní Slezsko
9
article
řena, tož nevězí přece to nebezpečí polské
v nás a není způsobeno skrze nás, alébrž
trvá na poli mezinárodním. Pruská vláda
svým zlým nakládáním s Poláky pokračuje
toliko v ukrutné politice německých
křižáků v mé vlasti, v západních Prusích.
Za války německo-francouzské r. 1870
až 1871 byli vám Němcům polští bojovníei
vítáni; tehda vám dopřáli klidu; avšak jedva
bylo po válce — počal boj proti Polákům«.
Neméně ostře protestoval jménem Dánů šles-
vických poslanec Hanssen. Méně Bisma rka
a více Schillera by prý Německu lépe
prospělo, které dnes má kulturní svů
rekord před celým světem: vyvla st
ňovací to zákon pruský a tento zá
kon spolčovacíl
Polák
Němec
Dán
Hanssen
Schiller
Německo
10
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 56.)
Ve Vídni, 6. dubna.
(Původní telel. zpráva »Nár. Listů«.)
Když dnešní schůze poslanecké sněmovny
byla o 4. hodině odpolední zahájena, pozorovalo
se, že sotva jest přítomno tolik poslanců, by
se mohlo právoplatně hlasovati o návrhu n
konec debaty, konané o pilnosti návrhu posl.
Pogačnika na zkrácené vyřízení zákona, stanoví-
cího počet branců na rok 1908. Po druhém
řečníku, Všeněmci šl. Eduardu Stranském, byl
konec debaty také přijat. Výklady tohoto Vše-
němce jsou pozoruhodny po leckteré stránce.
Především zajímavo je prohlášení jeho, že on
a jeho přátelé všeněmečtí hlasovati budou pro
normální kontingent nováčků vzhledem na spo
lek rakousko-německý, dále jeho problášení, že
němečtí soudcově v království českém nedají
si nikterak brániti, aby také nadále, stůj co stů
setrvali na půdě zákona, to jest na půdě ne-
zákona. Pan šl. Eduard Stransky nerozpakoval
se v předlitavské sněmovně blaho-
přáti německé říši k její politice
protipolské a dodati, že on, pan šl. Eduaro
Stransky, inspektor pojišťovací společnosti, jes
hrdým a pyšným na jednotu německo-nacionál-
ního vojska a že doufá, kterak tato armáda bude
se vyvíjeti pořáde mocněji a mocněji. Trefne
mu o vyvlastňovacím pruském zákoně, proti Po-
lákům přijatém, pověděl poslanec Schuhmeier
ce by tak řekl pan šl. Eduard Starnsky, kdyby
v Předlitavsku zaveden byl zákon, vyvlastňujíe
Němce v království českém?
Eduard stranský
Eduard
Schuhmeier
Starnsky
Němec
Vídeň
Předlitavsko
poslanecký sněmovna
11
article
Aféra poslance Bielohlawka, jenž prones
hanlivé slovo o Lvu Tolstém, byla dnes vyří
zena. Způsobem nad míru delikátním uvedl jin
přetřes dr. Glěbovický, který právem podotkl
nač jsme upozornili také již v nedělním listě
že Tolstoj je příliš veliký, aby mohl býti vý-
křiky posl. Bielohlawka uražen. Tento křesťan
ský sociál totiž nazval Tolstého troupem a po
tom dodal, že je hlupák, ovšem vzhledem na
výrok Lva Tolstého, že slušný člověk na Rus
najde nejvhodnější byt ve vězení. President dr
Weiskirchner na dotaz dra. Glěbovického
chce-li vysloviti politování nad touto příhodou
a co chce učiniti, aby budoucně osoby mimo
sněmovnu nebyly ve sněmovně uráženy, vyslovi
politování a požádal všechny členy poslanecké
sněmovny, aby příště nenadávali. Vše ostatní.
co se ve věci té ještě událo, bylo naprostou zby-
tečností. Nemůžeme než opakovati, co jsme již
Bielohlawek
Tolstý
doktor
Glěbovický
Tolstoj
Weiskirchner
poslanecký sněmovna
12
article
řekli: že člověk duševní kvality páně Bielo
hlawkovy nemůže uraziti duševního velikána, ja
kým je hr. Lev Tolstoj. Netajíme se také, ž
leccos, co napsal tento slavný ruský romano-
pisec a hlasatel lidskosti, zarazilo někde svou
nezřetelností. Myslíme však, že pro oba výkřiky
posl. Bielohlawka vzniklo vzrušení přílišné
které není úměrno rozdílu, jaký jest mezi vídeň
ským křesťanským sociálem a „třináctým apo
štolem Páně
S největším politováním konstatujeme, že
ve sněmovně poslamecké byli zase několikrá
uražení nojhruběji všichni žurnalisté, že tam
byli nejhruběji uraženi zvláště novináři čeští
že tam byl uražen národ český jako národ méně
cenný, že tam bylo o něm praveno, že jest ná
rodem zlodějským, že však pro to nikdo se ne
rozčilil. Tentokráte však, protože křesťanský
sociál, jmenující se Bielohlawek, vyslovil s
o Lvu Tolstém způsobem zneucťujícím, vytažen
byl celý park děl a mitrailleus proti němu. V
deňská sněmovna jest jako vídeňská bursa: nej
větší události minou se v ní bez veškerého účin
ku, a nejmenší drobnosti ji rozechvějí, rozčilí
znepokojí.
Zejtra bude se hlasovati o pilnosti návrhu
posl. Pogačnika.
Tolstoj
Bielohlawek
Tolstý
pán Biela
13
article
Z Vídně, 6. dobna. (K. k.)
Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůz
ve 3.15 hod
Mezi došlými spisy jsou návrhy poslanců
Kadlčáka a sp. na úpravu hmotných a služebníc
poměrů čelniciva, na zlepšení služebních poměrů tra
mistrů a hlídačů severní dráhy (Ferdinandovy)
o hmotných a služebních poměrech justičních zří
zenců; — Žemličky a sp. na úpravu služebníe
poměrů a platů učitelů na st. průmysl. školách ; —
Šachla a sp. na změnu § 34. bran. zákona:
Hráského a sp. na zvýšení st. subvence živn
pokr. škole v Pečkách: — Bařívala a sp. po zru
šení živnostenské práce v trestnicích a na zřízen
rozhoděích soudů pro úpravu pracovních poměrů př
živnostech.
Dotazy podali poslanci: Neumann as
po zřízení samostatné státní budovy pro poštovní
telegrafní úřad na Smíchově: — dr. Stránský
sp. po zpravodajství c. k. tel. a koresp. kanceláře
o velikém manifestačním shromáždění, konaném dn
29. m m. v Brně pro zřízení české university v Brně
— Fresl a sp. po stálém bezdůvodném zdražován
cukru; — Kroy a sp. po hrozbách pražského ředi
telství st. dráhy zakročením proti organisacím želez
ničních zřízenců; — Neumann a sp. po něm
ekých nápisech na četnických kasárnách v Příbra
a l — Šachl a sp. po jednání okr. hejtmanslv
krumlovského při rozdělování nouzových podpor; —
Brdlik a sp. po událostech o zemských volbá
v Č. Budějovicích.
Sněmovna rokovala dál o Pogačnikově pilném
návrhu
o kontinpenlu nováčků na r. 1903.
doktor
Weiskirchner
Kadlčák
Ferdinandův
Žemlička
Šachl
Hráský
Stránský
Fresl
Kroa
Neumann
Pogačnikův
Vídeň
Pečky
Smíchov
Brno pro zřízený český univerzita
Brno
Příbro
Č . Budějovice
14
article
Posl. Choe protestoval nejprve proti neprotokolo
vání českých řečí a podání. Je charakteristickou
známkou málomoci vlády, že musila použíti ku pro-
jednání všech velkých předloh v poslední době pil
ného návrhu. Kritisuje jednání českých poslanc
kteří podporovali Pogačnikův návrh. Neměli k tom
příčiny ani oprávnění, neboť právě nyní dokázal
vláda, jak malý má smysl pro moravskou universitu
a jazyková práva českého národa. Nesprávno je
utěšovati se myšlenkou, že připravovaný jazykov
zákon bude snad českému národu příznivější. Vžd
jsme slyšeli, že Němci nechtějí ani dovoliti, aby
Stremayrova jazyková nařízení byla opětována v zá“
koně, ač nařízení ta nevyrovnají se ani z daleka i n
dostatečným nařízením Badenovým. Jazyková olázka
patří ostatně do právomoci zemského sněmu. Při
mlouvá se za zavedení jednoroční vojenské služby
Český poslanec nemůže hlasovati pro podanou před-
lohu a jeho soudruhové oprou se ji pro své zásadní
protimilitaristické stanovisko. Dokud nelze milita-
rismus zrušiti, třeba starati se o zlepšení nynějšíei
institucí. Pro zvýšení kontingentu zeměbraneckýeh
Posl
Pogačnikův
Němec
Badenův
český národ
15
article
V drobném pronejit
ranní čislo o sobě . . . za 8h
odpslední
. . . nik
Ve slialkách na venkorš-
ranní číslo. . . . . . . . 10n
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserat
platí se hotově napřel
Předplacení a inserty přijímá sdmisi
strace v Marisnské ulici č.3
Tum nachizají ze té1 redakce
Uskárns a ezprdíse „Národpich Listů“
Eukopísy se nevraceji
Uskárns
Marisnský ulice
Tuma
16
article
nováčků není rozumného důvodu. Militarismus zkra-
cuje a uráží český národ po stránce politické, ná-
rodní a státoprávní a proto jeho strana je proti němu
i proti předloze. (Pochvala mezi českými radikály )
Posl. šl. Stransky ubezpečuje hr. Sternberga, ž
pochází z německé a ne ze židovské rodiny. Lituje
že rozpočtový výbor potřebuje ke svým poradám
tuze mnoho času. Poukazuje na pilnost starobního
a invalidního zaopatření, žádaje, by bylo rozšířeno
i na maloživnostníky a malorolníky. On a jeho přá-
telé, jako německo-národní politikové, kladou největší
vábu na to, aby mocnářství bylo schopno spolkus
Německem a proto budou hlasovati pro normální
kontingent. Ale proto přece jsou s vládou nespoko-
jeni, zvláště pro její stanovisko v olázce jazykové
Terorismus sociálních demoknatů volá po zákonu
k ochraně dělníků, kteří chtějí pracovati. Politování
hodno je, že mnoho úřadníků koketuje se sociálními
demokraty. Úřadníctvo náleží prý občansko-národním
stranám. (Souhlas; odpor mezi sociálními demo-
kraty.)
K návrhu Zeinerovu rokování uzavírá se
blavními řečníky zvoleni posl. Kunschak (pro)
Schuhmeier (proli).
Posl. Schuhmeier poukazuje zvláště na nulnost
aby zaopatřeni byli vojáci k další službě neschopní.
Posl
Sternberg
Zeinerův
Schuhmeier
Německo
17
article
Min. předseda dbej, aby dvouletá služba stala se c
nejdříve zákonem. V pozadí číhá předloha o zvýšení
kontingentu nováčků, jež znamená zvýšení počtu
stálého vojska na útraty rakouské poloviny říše. Do-
znání vojenské zprávy, že je nedostatek 220 lékařů,
znamená se zřetelem na nastávající manevry smr
a záhubu pro vojíny. Polemisuje za hlučné veselosti
svých soudruhů s posl. Bielohlawkem. odmitá také
jeho urážlivé výroky o hr. Lvu Tolstém, praví:
Bielohlawek nesahá Tolstému ani po paty. Výrok
Bielohlawkův Tolstého neurazil, neboť Tolstoj ne-
může býti uražen Bieloblawkem, ale onen výro
zhanobil sněmovnu. Je politování hodno, že nebyl
předsednictvem odmítnut. Jeho strana bude hlasovati
proti kontingentu nováčků, poněvadž je zásadní o-
půrkyní militarismu. (Hlučná pochvala.)
Posl. Kunsehak a jeho strana budou hlasovati
pro pilnost, poněvadž olázka zrušení militarismu ne-
může zde býti rozhodována. V militarismu musí s
však ujmouti směr, který umožní, že bude lze syny
národa s klidem svěřovati armádě. Občanské strany
najdou k tomu samy prostředky a cesty. Jeho strana
vynasnaží se při zvyšování zeměbraneckého konlin-
gentu, aby vynutila pro 11. a 12. ročník zrušení
branných cvičení a bude usilovat, aby armáda byla
naplněna duchem skutečně moderním a humanním.
Bielohlawek
Tolstý
Bielohlawkův
Tolstoj
Posl
18
article
Po doslovu navrhovatele posl. Pogačnika se jed-
nání končí
Posl. Hlibowicki (v dotazu na předsedu)
poukazuje na nadávku, kterou vmetl Tolstém
posl. Biclohlawek. Tolstoj, tento velký duch, jehož
díla jsou velebena nejen těmi, kdo stojí na nej-
vyšších stupních kultury, nýbrž dostala se i do
chatrčí příslušníků národů, kteří spatřili teprve ne-
dávno světlo civilisace, je příliš velkým, než aby
mohl býti uražen podobnou nadávkou. Ale nyní,
kdy příhoda se roznesla po šírém světě, sněmovna
mičeti nesmí, nechce li na sebe svou lhostejnosti
v této aféře uvaliti nepřízeň celého kufturního
světa. Nežádá pro Tolstého dostiuči nění, ale ptá s
jménem svým i posl. Hráského, proč předs dnictv
tento politováníhodný případ ihned nepokáralo, je-li
předseda ochoten vyslovili nyní ex praesidio nej-
nejh ubší politování nad tímto případem a konečně,
co zamýšlí učiniti, aby pro budoucnost nebyly
uráženy osoby, stojící mimo sněmovnu? (Souhlas.)
Předseda dr. Weiskirchner přoh ásil, že
v době, kdy udál se tento případ, neřídil schůzia
proto není mu znám z autopsie. Nemohl tedy ihned
vysloviti žádanou důtku, neváhá však vysloviti svoje
politování nad timto případem (Souhlas.) a můž
připojiti k tomu pouze prohlášení, že nepokládá za
důstojno sněmovny, jsou-li v tomto parlamentu pro-
nášeny nadávky. Pro budoucnost nemůže učiniti nie,
než že apeluje na veškeré poslance, by nechali
podobných výroků.
Posl
Hlibowický
Tolstý
Tolstoj
Hráský
doktor
Weiskirchner
19
article
Posl. Bielohlawek prohlásil, že on zále-
žitost nezavlékl do sněmovny. V legitimačním vý-
boru k poznámce posl. Pernerstorfiera, že Tolst j
prý řekl, že nejkrá nějším obydlím slušného člověka
je vězení, učinil známý výrok, na němž by setrval,
i kdyby podobný projev byl učinil Goethe.
Posl. Pernerstorffer (v dotazu na před-
sedu) prohlásil, že v legitimačním výboru výslovně
citoval známý výrok Tolstého: »V Rusku je pr
každého slušného člověka nejvhodnějším obydlím
Posl
Bielohlawek
Goethe
Pernerstorffer
Tolstý
Rusko
21
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
. Měslské divadlo na Král. Vinohradech.
Rob. de Flers a G. A. Caillavet: „Lásk
bdí.“ Veselohra o 4. dějstvích. Přeložil Hlanu
Velínek. Premiéra 4. dubna, režií F. A. Šuberta.
Známá pařížská dvojice autorů, která do
nedávna platila za povolanou autoritu pro ope
retní texty, fraškové a vaudevillové výrobky
trochu lehkého a povrchního střihu, jak jich
potřebují a do roka spoustu opotřebují boulevard
ní seény pařížské, v posledních letech několi-
krát již dodala divadlům veselohry solidnějš
podstaly a literárnějšího gonru. Loni poznali
jsme v „Národním divadle“ jejich rozkošnou
komedii „Miquctta a její máti“, drobet
zkariko raný a lehce ironisující obraz pařížských
současných mravů, nyní Vinohradské divadlo
přineslo jejich čtyřaktovou veselohru nejnověj-
šího data, která teprve loni v říjnu v pařížském
Král
Rob
Flers
Caillavet
Velínek
Šubert
Měslský divadlo
národní divadlo
22
article
Théň e Francais si odbyla svoji premiéru,
právem jí byla prorokována vítězná pouť svě-
Veselohra „Láska bdr“ je beze sporu
nejlepší z dosavadních prací francouzských au
torů, a zároveň jedna z nejlepších prací vesel
herních, co se jich u nás za poslední léta ob
jevilo z francouzského repertoiru. Ne, že by
její látka přinášela něco nového nebo zvlášť ori-
ginálního, že by snad spracování této látky pou-
talo novou fagonou, vynikalo novými nebo pře-
kvapujícími myšlenkami. Nie takového tu není
a přece stará a věčně svěží látka pánů de Flersa
a-Caillaveta, pohybující se v tak známém ovzdu-
ší pařížských salonů, poutá vtipem a ducha-
plností dialogů, dokazujíc pravdu tolikrát již
osvědčovanou na jevišti, že nezáleží ani tak
na tom, co se tu podává, nýbrž jak se to po-
dává. A skoro se zdá, jakoby francouzští autoř
úmyslně zachovávali až do detailů starou, jal
se říká „osvědčenou“ šablonu mravoličné ko
medie z velkého světa, neseni jsouce svojí umě-
leckou ctižádostí k tomu, aby dokázali, že lze
jí dáti vždy znova a znova vtipné jádro, pů-
vodní a vlastní rysy, vlastní pečeť neselhávají
cího rozmaru, graciésnoski, vervy a chicu.
tem.
Láska
Flersa
Caillavet
Théň e Francais
23
article
Tím vším vyniká, ba překypuje poslední no
vinka Vinohradského divadla, a jest vedle Wil-
deova „Vějíře“ a Wiedovy dánské satiry dosu
nejlepší ukázkou cizího repertoiru činoherního
S oběma jmenovanými komediemi má mnoho
společného, pokud se týče jemnosti a lehkosti
vtipu, při čemž nepopíratelnou výhodou její jest.
že byla hrána ve Vinohradech nepoměrně lépe.
než obě předcházející komedie. Hned úvodní
scéna, tvořici základ exposice, předvádí zvě-
davé služebnictvo, problížející a čtoucí kore
spondenci svých pánů dřív, než ji odevzdává:
tak začíná 90% francouzských komedií. I tady
pohybují se staré a mladé markýzy, enostná
nábožné a dobře vychované, které nesmírně rády
pomlouvají svoje hosty a jenom s nejvyššín
mravním rozhořčením mluví o cocottách, závi-
dějíce jim jejich skvělý život a toiletty; mlad
a staří světáci, tím víc obdivovaní a žádoucí
čím skvělejší mají minulost, čím více flirto
s hvězdami polosvěta a poměrů s vdanými pa-
ničkami. Jacquelina Carteretová (slč. Šíblova)
rozkošná mladá dívka, nevinná a svěží, má ště
sti, že dostane za muže svého bratránka hra
běte de Juvigny (p. Branald), jehož jí mnoho
násobně závidějí všechny přítelkyně. Dvě z nich.
které ji přijdou navštívit hned po návratu z
svatební cesty, netaji se svou závistí a obdivem
pro jejího chotě. Jedna z nich má důstojníka
druhá úřadaíka v ministerstvu, ale Ondřej de
Wiedův
Carteretová
Šíblův
Branald
Ondřej
vinohradský divadlo
Wil
bě jít Juvigna
24
article
Juvigny nent nic, což znamená v této společ-
nosti vlastně nejlepší doporučení a dodává tepr
pravého lesku. A což jeho minulost, jeho bouřii
vé mládí, spousta aventur, které prožil — t
všechno jsou vlastnosti neocenitelné a závidění
hodné, a jest pravou chloubou a vyznamenáním
pro ženu, když takový skvělý a tolik milovaný
muž po všech předcházejících si právě ji vybral
Paní Jacquelina ovšem trochu těžce snáš
zvláštní morálku svych kruhů. Miluje vášnivě
bezmezně svého muže. Smířila se už s jeho
„skvělou“ minulostí, a je na ni dokonce tako
trochu pyšna, ale nyní, když se po čtyřměsíč
ních líbánkách, ztrávených v bezmezném štěst
na cestách, vrací zase do pařížské společnosti.
chvěje se o věrnost svého muže. Obává se
příliš, aby se nevrátil zase k obvyklému způ-
sobu života, a přísahá, že jakmile by ji začaí
zase klamati, oplatí mu to do večera téhož dne.
kdy se o tom přesvědčí. Toto přesvědčení ne-
dává na sebe ovšem dlouho čekati, a vríkavý
Ondřej, poněkud unuděný láskou své ženy
překypujícími projevy její starostlivosti, podléhá
pokušení v první čtvrthodince, kdy se setkává
s posledním předmětem svého flirtu před svat-
bou, s nejlopší přítelkyní Jacquelininou, pan
Luciennou de Morfonaine (slč. Hasmannova)
Paní Jacquelina plní své slovo, a oznámí to po-
etivě svým pěstounům, svému strýci panu Car-
teretovi (p. Hlavatý), a tetě Ondřejově, paní mar
kýze de Juvigny (pí. Beníšková). A pak — o
hodlaně jede k dávnému svému přiteli Arnoštu
Vernetovi (p. Zakopal) o němž ví, že ji od mlád
miluje, a žádá na něm resolutně, aby vykonal
pomstu na jejím věrolomném muži.
Jacquelina
Ondřej
Jacquelinin
Lucienný
Morfonaine
Hlavatá
jít Juvigna
Beníšková
Vernet
Zakopal
Ondřejov
25
article
Tento pan Arnošt je vedle Jaequeliny a
markýzy de Juvigny nejrozkošnější figura kome-
die. Mladý učenec a historik je tum, pro co v če-
štině nemáme přiléhavého výrazu, a proto s
vypomáháme germanismem smolař. Je bohat.
ala u žen neměl nikdy štěstí. Přijde všude a ke
všemu pozdě, sám si připadá jako přednosta
stanice nebo biletářka. Přednosta stanice vypra-
vuje vlaky do dalekých a krásných světů, ale
sám — zůstane vždycky na perroně, a biletářka
pouští obecenstvo do krásně osvětleného hle-
diště, ale sama — musí zůstati na chodbě,
nejvýš jenom okénkem pozoruje, jak se ti uvnit
baví, smějí se a pláčou. Jaký div, že i toto do-
staveničko, při němž ubohý Arnošt se z nenadán
ocitl na prahu opojného, závratného štěstt.
skončí proň s obvyklou smolou. Nebohá Jacque
lina, planoucí touhou po pomstě, vybrala si ob-
jekt, který jí není nijak nebezpečný; dostavuje
se reakce, a milující žena vrací se kajícn
domů, odměňujíc svého rytíře chladným přátel-
ským polibkem.
Mezitím ji ustrašená teta hledá po cele
Paříži, když se však Jaequelina vrátí a prozradí
u koho byla, je po strachu. Paní markýza de
Juvigny, neúnavná raisonérka komedie, vykládá
duchaplně a vtipně laxní morálku kruhů, jimž
vévodí. Žena musí být shovívavá a odpouštěti
muži jeho slabosti; a když už pomýšlí na re-
vanche a hledá svůj flirt, musí i v tom jednati
promyšleně, s rozvahou a vkusem. Nesmí se
dát vésti překotným citem a unáhleností, nýbrž
připravovati se, uvažovati a vybíruti počlivě.
Štěstí Jacquelinino je ještě mladé a bylo b
nerozvážné rozbijeti je předčasně. Rozumí se
Arnošt
Jaequelina
jít Juvigna
Jacquelinin
vypr
Paříž
26
article
že oba zamilovaní manželé se smíří a tak
ubohý Arnošt najde posléze přece ženu, která
se cítí stejně opuštěnou a nešťastnou, jako je
sám, Zofii Bernierovou (slč. Klostermannova)
a jejich štěstí slibuje být sice méně bouřlivé
skvělé, ale za to stálejší, než Jacqueliníno s O
dřejem.
Komedie byla hráná snad nejlíp ze všech
činoherních večerů, co jich dosud mělo Vino
hradské divadlo. Nejlepším výkonem večera byl
stará markýza de Juvigny paní Beniškové, ne
obyčejně distinguovaná a jemná, vedle ní Jae
quelina slečny Šíblové, plná citu a graciésnosti
skvostný Arnošt páně Zakopalův a Žofie slečny
Klostermannovy, charakterisovaná řadou drob-
ných detailů, svědčících o inteligentním a chá-
pavém promyšlení této role sie nevelké, al
důležité.
+K výsledkům anksty o víšeňské výpravě
vadla, v nedělním čísle našeho listu rezistrovaným
dostali jsme dva projevy. Autor, který doporučil Dy
kovu aktovku „Ranní ropucha“ (pan J are
slav Mari a) podotýká, že učinil tak dobře věda
že provozovací právo přísluší divadlu vinohradskému
Doporučil ji však přes to „v přesvědčení, že vinohra
ské divadlo ochotně bylo by ku provedení ve Vídn
v zájnu mladého, nadaného autora svolilo, kdyby
se bylo o ně seriosně jednalo.“ — Pan J a r o s l
Hilbert zádá za konstatování, že nezakazova
svoji „Pěst“ svého času hráti Nár. divadlu, nýbr
na oznámení Nár. divadla, že by „Pěst“ hrál
sdělil asi před 4 lety po poradě s divadlem, že pn
tu dobu hra jest již zadána jinde (Kruhu českých sp
sovatelů). Ostatně „byla „Pěst“ asi před rokem p
výzvě ředitelsiví Nár div. přijata k provozová ní,
ovšem dosud provozována nebyla.
Arnošt
Bernierův
Jacqueliníno
O dřej
jít Juvigna
Benišková
Šíbl
pán
Zakopalův
Žofie
Klostermannův
Hilbert
Mari
národní . divadlo
národní
J ar
27
article
+ Německé lažení proti vídeňiské výpravě Nár
divadla. Oznámili jsme již minulý týden v telefon
ckých zprávách, že některé kruhy německo- radíkáln
ve Vídni zahájily štvanici proti chystaným hrám
českým v dvadle na Vídeňce. Na radnici vídeňsk
byla dokonce podána městským radním Wei ss
wasserem neomalená interpelace, vybízející, ab
radnice učinila nátlak na ředitelství divadla, kter
chce policstinskými hrami českými „ohroziti něme-
cký ráz Vídně“! Včerejší denníky německé i zdejš-
již oznamuj, že náměstek purkcmistrův dr. Neu-
mayer siíbil osobně zakročiti (1), aby ředitelství di-
vadila na Vídeňce hry české, již ujednané, odvolale
Ke všemu také skupina německo-nacionálních po-
slanců prý již harangovala německého ministra kra-
jana Peschku, aby pomáhal hájiti německý ráz
Vídně. Při tomto tažení sluši s jistým zadostučiněnín
konstatovati, že velké denníky německé prozatím
se tělo štvanice nezůčastnily, ba slušnější jejích část
je rozhodně odsuzuje. Nejdřive a nejřizněji tak uři-
nila sociálně demokratická „Arbeiterzeitu n g
Včerejší „W. Allg. Zeitung“ pak k téže věci píše
doktor
Neu
Vídeňka
Peschek
W Allg
Vídeň
Vídeňka
národní divadlo
28
article
„Kdyby se snad Vídeň měla počeštiti několika český-
mi představeními, pak by se mohla také povlaštiti.
popolstiti a pomadařiti představeními vlašskými, pol-
skými a maďarskými. Je skutečně směšno, vělři
v tom nějaké nebezpečí. A je to i nesmyslné a prol-
smyslné, chuti zakazovati některé herecké družině
rakouské, uspořádati několik představení v její
zemské řeči, když přece na př. vlašské nebo fran-
couzské zahranični družiny smějí ve Vidni hrát
ve své mateřštině. Kromě toho však by odpadnuu
pohostinské hry českého Národního divadla z na m
nalo ztrálu pro umělecký život víden-
ský. Snad i pan Weisswasser by byl mohl ji
o tem slyšeti, že tato scéna jest umělecký ústa
nejpřednějšího řádu a že obzvláště česká
opera stojí na vysokém uměleckém stupni. Oslatn
upozorňujeme pana Weisswassera, že při vídeňsk
hudební a divadelní výstavě v r. 1892 české Národní
divadlo pohostinsky vystupovalo ve Vídní několi
týdnů. Vídeň tím nebyla počeštěna, ale skvělé oper
Weisswasser
Vídeň
český národní divadlo
národní divadlo
29
article
Smetanovy, především jeho „Prodaná ne-
věsta“, „Dalibor“ a „Hubička“ byly obje-
veny pro německé scěny.“
K téže věci dodává náš vídeňský zpravodaj z
včerejška: V chystané oposici proti českým pohostin
ským hrám Národního divadla ve Vídni zůstanou p-
trně němečtí radíkálové na dobro osamoceni
Ve zdejších směrodatných kruzích nepřikládí se je-
jich obrněným prolestům, zejména na radnici a jin-
de pražádný význam. Rozhodně není pravdou, co
jejich korespondence vykřikla vítězně do světa, že by
jim předáci křesťanských sociálů chtěli konati služby
harcovníků a že purkmistrův náměstek Neuma yer
jim ocholně přislíbil svoji intervenci Všecky hrozby
německých radikálů posuzují se zde s pramalou váž-
ností. Nejlěpe jest to zřejmo z odpovědi, kieré se do-
stalo na zdejším místodržitelství a na policejnímí ře
ditelství vrchnímu režiséru Národního divadla p. Ja-
roslavu Kvapilovi, že k vůli Všeněmcům netřeba s
obávati ohrození projektu, klerý byl v seriosních kru-
Smetanův
Dalibor
Hubička
Kvapil
Vídeň
národní divadlo