2
masthead
V Praze, ve čtvřtek dne 24. ledna 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přvdplácí set
v Praze v admlnistrael
na něsí
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
na maě sle
na čtrit lata . . . . 7 K. 50 h
ve Hlialkáckt
za měsíe . . . . . . 2 K 30h
Foštou:
na měsfe
n rkiia. . . . 9 K oi
s drojí sásilkou
na něsíc
na čtvrt leta . . . 11 K 40
Praha
5
article
První úkol nového parlamentu
První úkol nového parlamentu
Řada prazvláštních zjevů, kteréž na-
prosto není možno uvésti ve shodu s nezka
lenými, pravými a spravedlivými zřízeními
ústavními, množí se v ústavnosti rakouské
rok za rokem a den za dnem. Nejnovější
kapitola v této ústavnosti, zahájená rozpu-
štěním parlamentu starého a provedením
voleb nových, vynáší na světlo zase několik
velice zajímavých příspěvků ke staré, dosti
bohaté sbírce naprostých neústavností. Na
místě prvním dlužno připomenouti, že ne-
parlamentní, neústavní vláda
dra. Körbra přehoupla se z roku minu-
lého do nynějšího, nepociťujíc při svém ne-
ústavním životě a vládnutí ani nejmenších
výčitek svědomí, ani nejmenšího vědomí své
nezákonné existence.
Širší veřejnost rakouská bohužel už tak
přivykla tomuto neústavnímu, neprávnímu
a protizákonnému rázu posavadní vlády ví-
deňské, že o něm už ani přísněji nepřemýšli.
Bylyť i před vládou Körbrovou v »ústavním
Rakousku vlády neústavní, neparlamentnía
nejspíše přijde jich tu dost i po ní. Kdo pak
by si trápil hlavu, že to tak ve státu ústav-
ním nemá býti, že takový původ a ráz
vlády jest porušením ústavních řádů? Mno-
hým občanům rakouským stačí, aby věřili,
že v Rakousku posud máme ústavnost,
vidí-li, že vláda dra. Körbra jeden parlament
rozpustila a nový svolává; jim dostačí, vi-
díli, že v Rakousku i vláda neparlamentní
s parlamentem pořád něco dělá. Co s ním
dělá, to jest věcí úplně vedlejší.
Rakousko
6
article
Francouzský spisovatel jakýsi pravil za
naší paměti: Žena jest bytost, která celý
život svůj se obléká a svléká. O parlamentu
rakouském podle nejnovějších zkušeností lze
pověděti, že jest to sbor, který se s ch á zí
a rozchází. Jiného už dlouho nedělá nic
A bohu vědomo, bude li co jiného dělati v
době nejbližší, jejížto meta položena jest ke
dni poslednímu tohoto měsíce? Však, abychom
mu neublížili: musí něco udělat, jakmile čle-
nové jeho opět se sejdou a než opět se
rozejdou. Musí zvoliti svého předsedu
Jest to ústavní starý zvyk, že každý parla-
ment si zvolí a musí si zvolit nejdříve před-
sedu, aby vůbec mohl dále něco dělat, třeb
jen mluvit. Tento zvyk trvá dále i v Ra-
kousku, třeba zde už nežijeme podle ústav-
ního řádu, že ve státu ústavním není možná
totiž právně a zákonně platná vláda jiná,
než která vzešla z parlamentu a tož
ještě určitěji, z většiny parlamentu.
od A tak od dneška za týden, nestrhne-l
do té doby nějaké zemětřesení budovu jeho,
nově zvolený parlament vídeňský přikroč
k vykonání nejprvnější úlohy své, k volb
svého předsedy. Toho dne bude lze říci
o něm, že jest dělný. Ale tato dělnost
jeho už prvního dne má háček. Předseda
jeho toho dne nebude vlastně ani volen.
bůh
7
article
Moudrý paragraf jednacího řádu ustanovuje,
že nejstarší poslanec má zahájiti jednání
nového parlamentu. Šťastný paragraf. Nebýti
ho, kdo ví, jak by to vypadalo v novém
parlamentě už prvního dne!
Tento tedy jest už obstarán. Ale pak
přece bude ústavní povinnosti, aby nový par
lament zvolil si své definitivní předsednictvo
předsedu a dva jeho náměstky. A vzhledem
k těmto prvním projevům vůlea
moci nového parlamentu uže dnes
vznikají a šíří se odůvodněné pochybnosti
o jeho dělnosti. Noví poslanci totiž
posud ani se nesešli, posud ani se neviděli.
ani spolu nemluvili, a už točí se mezi nim
zarputilý boj o obsazení stolce předsedni-
ckého. V parlamentech, zřízených dle řádu
volení jen poněkud spravedlivého, rozumí se
samo sebou, že předseda vždycky má
8
article
representovati většinu poslancův. Někde za-
chová se tato zásada i při volbě obou jeho
náměstků, tak že celé předsednictvo
jest obrazem většiny v parlamentě.
Pokud Němci jako menšina v Rakousku
měli v parlamentě vídeňském číselnou vět-
šinn, hlásali tuto ústavní náuku, bránili a
prováděli ji. Celé předsednictvo
parlamentu vídeňského od r. 1861
až do prvních let vlády Taaffovy bylo obsa
zeno ryzími Němci. Jejich většina v parla-
mentě byla toho nepřirozeného a neprávního
zjevu ústavním odůvodněním. Víme, co tro-
pili Němci proti předsednictvu, které bylo
obrazem ne německé většiny v parlaméntu,
ba co provedli i proti předsedovi, kter
sice byl národnosti německé.
ale nepatřil k prušácké straně
v Rakousku.
A nyní volba nového předsed
nictva bude první otázkou pro děl
nost nového parlamentu. Tato volba jest
výhradním právem parlamentu a má
býti projevem vůle a moci jeho vět-
šiny. Však proti oběma těmto zásadám
pravé ústavnosti už s největší urputností bo-
jují někdejší a stále na skoku trvající nacio-
nální obstrukce německé. Proti výhrad-
nímu právu parlamentu, aby si z volil
svě předsednictvo, naléhají na vládu Kör-
brovu, aby tu volbu jaksi vzala do s vých
rukou a proti právu parlamentní většiny
při volbě předsednictva bouří a burácejí, že
nestrpí v parlamentě žádné jiné většiny.
leda nacionalně německou, totiž prušackou !
Němec
Taaffův
Rakousko
9
article
Podle přání a tužeb jejich měla by vláda
Körbrova sama zříditi předsednictvo nové
sněmovny, totiž povolati k němu tři nej-
ráznější muže z tábora jejich. Roz-
umujíť takto: může-li v ústavním Rakousku
tak dlouho trvati neústavní, neparlámentní
ministerstvo, proč by v čele parlamentu ne-
mohlo býti zřízeno neústavní, neparlamentní
předsednictvo? Jim úplně vyhovuje ne-
ústavní vláda a také by jim úplně vyhovělo
neůstavní předsednictvo v parlamentě! Když
už celé Rakousko nesmí býti na světě pro
nikoho jiného leda pro ně, pro koho jiného
směl by pak býti jeho parlament?
Co až posud z tábora nacionální ob-
strukce německé o volbě předsednictva pro
nový parlament se dostalo na veřejnost, svědčí
jen o zvýšené panovačnosti a nesmířitelnosti
její. A poněvadž tyto její vlastnosti přivodily
úplný úpadek i tak dosti zfalšovaného parla-
mentarismu v Rakousku, není valné naděje,
že v novém rozmnoženém svém vydání by
způsobily vyléčení a uzdravení jeho bankrotu.
Volba nového předsednictva bude zkušebním
kamenem pro jeho dělnost, životní sílu a bu-
douenost.
Menšina nového parlamentu jest už
sloučena a pevně skována ve svém souru-
čenství; obrysy většiny do té chvíle jsou na-
skrze mlhavé. Se strany menšiny šíří se
náuka, že parlament vídeňský nějaké vět-
šiny vůbec nemá potřebí. Také
zvláštnost situace, která v ústavnosti rakou-
ské vznikla teprv za neústavní vlády Kor-
brovy.
Pokud aspoň z hlasů veřejných lze sou-
diti, ze všech stran národních a politických,
které v novém parlamentě budou zastoupeny
strana německých obstrukčníkův interessuje
se o volbu nového předsednictva nejvíce.
Dala také nepokrytě poznati, které lidi na
křeslech předsednických si přeje. Snad tím
dala zároveň dobré poučení stranám ostat-
ním, co jest povinnosti jejich.
Körbrův
Rakousko
nový sněmovna
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 23. ledna. (Tvoření stran.
Vnitřní politika ustoupila v dnešních časopisecl
místo úvahám o úmrtí královny Viktorie a na
Praha
Viktoria
11
article
stolení krále Edvarda VII. Jen několik nových
zpráv o tvoření politických stran stojí za za-
znamenání. Dne 28. t. m. shromáždí se ve Vídni
důvěrníci německých stran na po-
radu o příštích poměrech parlamentních. Ně-
mecko-nacionální strana bude na konferenci za-
stoupena poslanci Pradem, drem. Hofmannem
z Wellenhofu, Kaisrem a drem. Derschattou.
jenž — jak známo — je vyhlédnut za vůdee
nacionální strany. Německé pokrokovce zastu-
povati budou dr. Funke, dr. Gross, dr. Pergelo
a snad ještě některý člen strany ze zemí alp-
ských.
Antisemité konají už zejtra před
běžnou poradu, k níž pozváni do Vídně i ven-
kovšti členové. Ve schůzi té má býti zvolen
užši výkonnýýbor a má se státi dohodnut
jak se anüisemité zachovají k výše uvedené
konferenci důvérníků všech německých stran
Za četné ztráty, jichž se anlisenité dočkali při
volbách v Dolních Rakoustch, dostalo se jim
opět nové náhrady. Vedle obou tyrolských novo-
klerikálů dra. Schöpfra a Schraffla, kteří se již
přihlásili ke klubu antisemitskému, ohlásil nyní
své přistoupení také posl. Jodok Fink z Vorarl
berka, jenž byl dříve divokým. Tím dosáhl
počet německých antisemitů čísla 24.
Edvard VII
Hofmann
Wellenhof
Kaiser
doktor
Funke
Gross
Perget
Jodok Fink
Vídeň
Dolní Rakoustch
Prado
12
article
Spojená lidová strana polsi ká
totiž Stojalovčlci a lidovci, snaží se připoutat
k sobě též neodvislého polského radikála Brei-
tera, čímž by dosáhla deviti členů. »Gaz. Nar.
má za to, že jednání se potkalo již s úspěchem
a že Breiter bude na říšské radě vůdcem této
skupiny. P. Stojalovský připravuje mu již v
svém listě půdu a zejmena též poukazuje k nut-
nosti, aby se pro Breiterá zabezpečil mandát
na sněmu zemském. Pomýšlí se prý na ven-
kovský volební okres lvovský, zastupovaný i na
sněmě dosud posl. Theof. Merunovičem. Za po-
moci polských demokratů a Rusů bylo by prý
možno okres ten pro Breifera získati. Ovšem
teprv tehdy, až se mandát ten uprázdní.
Brei
Rus
spojený lidový strana
Nara
13
article
Demokraté polšiti požádali předsedu
polského kola ryt. Javorského, aby svolal klub
ještě před zahájením říšské rady a dal na pro-
gram návrh na změnu klubovních stanov, o
kteréžto změny závisí, zůstanou-li demokratév
polském kole, či postaví-li se mimo klub. »Gaz.
Nar.« sděluje v této věci, že kolo na všechen
způsob zvoli komisi, aby uvažovala o změně
stanov a tím prý skončí akce demokratů, jako
r. 1897. Polské kolo svoláno ke schůzí do
Vídně na den 29. t. m.
Z Krakova, 22. ledna. (Polský ná-
rodní dům v Těšině.) Zdejší listy podá-
vají podrobně zprávy o otevření polského Ná-
rodního domu v Těšlně, jež za přílomnosti čet-
ných hostí z Krakova a těšínských Čechů vy
konáno minulou neděli. Slavnosti se účastnili
předáci těšínských Poláků P. Svěží, posl. MMi-
chejda a pastor Michejda.; z Krakova přibyli
zástupci všech denních listů, ředitel divadla
Kotarbinský s členy činohry a mimo jiné též
básník polský Tetmajer, jenž pro slavnost na-
psal příležitostní báseň. Při zahajovací slavností
promluvil pastor Michejda o významu vlastního
krbu pro těšínské Poláky; po společném obědě
s obvyklými přípitky sehrána v besedním diva
delním sále Fredrova veselohra »Panenské sliby«
a večer zakončen tanci. Národní dům má pro-
storný sál pro divadelní představení a před-
nášky, místnosti restaurační a jiné místnosti pro
všechny polské spolky v Těšíně.
Javorskij
Čecho
Polák
Michejda
Tetmajer
Fredrův
Nara
Vídeň
Krakov
Těšín
Kotarbinský
národní dům
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
»Hlas Národa« v dnešním čísle na dvou
místech píše o V. V. Komarovu. Na jednom.
že poslal dru. Riegrovi veliké stříbrné album
a na druhém snaží se ho snížiti na stupeň ně-
jakého dobrodruha, který v petrohradské spo-
lečnosti chce se státi patrným tím, že chytá
V V Komarov
Riegr
15
article
nevědomé Slovany, přijíždějící do Petrohradu
paraduje s nimi.
Českému obecenstvu netřeba vysvětlovati,
kdo V. V. Komarov jest, jaké jsou jeho již
dobyté zásluhy a jaké jsou vůdčí shahy jeho
života. Ty zná v Čechách každé malě ditě,
které se slabikovati naučilo. Na ně ukazovati
nebudeme, ale ukázati musíme na jednání če-
ského listu, který ostouzí vynikajíeího veřejného
činitele ruského v okamžiku, kdy projevuje úctu
patriarchovi strany toho listu a kdy ruce českých
hostí, právě z Petrohradu se navrátivších, jsou
ještě teplé, jak vřele je stiskala pravice V. v.
Komarova. Ne, to není slušné!
»Hlas Národa« je také pro sblíženi s Rusy.
ale ne se živými, nýbrž jak praví s »duš
ruského národa«. Pochybujeme, že český náro
bude ochoten podle rady tohoto spiritisty se
svými sympatiemi čekati, až růský národ vy
pustí duši. Tuze dlouho by to trvalo.
V V Komarov
Komarov
Rus
Petrohrad
Čechy
16
article
K úmrtí královny
Viktorie.
K úmrtí královny
Viktorie.
Poslední chvíle.
Albion trvá pod mocným dojmem skonu
stařičké své královny a svět v nejistotě, v jaké
koleje zabočí nová vláda světové říše. Zatím,
než z prvních projevů nového suveréna bude
možným aspoň poněkud bezpečný soud, veřej-
nost ještě obraci pohled svůj nazpět, k okol-
nostem, jež provázely posledni hodinku zesnulé.
Choroba její i skon kryjí nepochybně trapnou
jakous záhadu, když dvůr rozhodl se
nic autentického o tom s veřejností ne-
sděliti. Není proto o posledních chvílich fěch
mnoho známo a zvláště nic z pramenů bez-
pečných. Jaký div, že v některých podrobnostech
si sdělení ta odporují. Královně úškodilo prý
zvláště přesídlení za drsného počasí do Osbornu.
Za plavby po moři zachvácena byla möřskou
nemocí. Již v neděli nemohla prý královna
chvilemi ani mluviti, poznala ale přece prince
Walesského i pozvedla ruku na pozdrav. V pon-
dělí žádala, aby přinesli jí malého jejího pomo-
řanského »špielíka«. O 5. hod. žádala za po-
lévku z kuřete a za rýži. Obvod v Osbornu
nesměl nikdo opustiti. U všech východů stála
policie. Včera, v úterý, v poledne vyjel tryskem
jezdec jeden ze bran a vrátil se brzy s novou
zásobou ledu. Celé skorem ministerstvo bylo
v Osbornu shromážděno. Salisbury sám však do
Osbornu odplouti nechtěl. Biskup winchesterský
opustil komnatu královninu již o poledni. Těsi
před tím členy královské rodiny. Umírající sam
nebyla s to v okamžiku tom promluviti, kynula
ale biskupu na znamení, že jej poznává. Po-
slední slova královny k rodině její byla »B
budiž při vás!« Jak se pravi, první př
znaky poruch v mozku dostavily
se u královny Viktorie před. tý
dnem po slyšení lorda Robertsa,
jenž se byl z jižní Afriky navrátil
Hovor její byl již tehdy pomaten
Albion
Osborn
Walesský
Robertsa
Hovor
Salisbury
Afrika
Viktoria
17
article
Po skonu.
Na zvěsť o úmrti královny rozhlaholily se
veškeré zvony londýnské 81 údery — dle stár
panovnice zesnulé. Na příkaz lord-mayora roz-
houpán ihned i obrovský zvon katedrály sv
Pavla. Mnohé sentimentálnější ženy i na ulici
propukly v pláč.
Parlamentní úřad konal již od několika
dnů přípravy k sestupu parlamentu. Jestiť úmrtí
panovníka jediným momentem, kdy sněmovna
sestupuje se do 24 hod. bez zvláštního vyzvání
na pouhé oznámení v novinách.
podepsané lordem kaneléřem. Před-
seda sněmovny vrátil se již do Londýna a všude
připraveny zvláštní vlaky a parníky, aby členy
sněmoven do Londýna dovezly. Jindy mandát
parlamentu vypršel šest měsíců po smrtí pa-
novnikově. R. 1867 ustanoveno ale, že úmrtím
Londýn
sněmovna
katedrála svatý Pavel
18
article
V Praze, 23. ledna.
Kavalíři,
Praha
19
article
v urobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za 9h
odpolední
na 2h
Ve alialkiek na vonkors-
ranní čila . . . . . . .
odpolední
Iu sera t
plati se hotově rnpřel
Přadplaconí a Inserty přijímá sdmini-
strace v Marinsské ulicl č. z.
Tam nacháznjí se ték rrdakne
tlskárua a ezpadice „Národních LIstů“
Rukopisy se navrnerjí.
21
article
krále neb královny mandát parlamentu se ne-
zkracuje.
Oproti tomu není té chvíle žádného mini-
sterstva. Jeho funkce končí smrtí královny.
Proto také sdělil nový král officialní zprávuo
úmrtí královny lord-mayoru (starostovi) londýn-
skému, jenž jediný se soudei v úřadě zůstává.
Soudí se ale, že král Edvard VII. nynější mi-
nistry opět v úřad povolá.
Francouzský tisk o novém králi.
Zvěst o smrti královny anglické oznámena
na boulevardech pařížských teprve o 9. hodiné
zvláštními vydáními listů. Nezpůsobila zvláštního
vzrušení. Jen tisk všiml si události té poněkud
bedlivěji.
»Temps«, pojednávaje o změně na trůnu
poukazůje k nejistotě, v jaké se Anglie ociťuje.
Monarchistická »Presse« doufá, že za
nového krále z lepší se styky me zi
Anglif a Ferancii tl
List poukazuje k tomu, že tisk německý
o novém králi nikdy vlidně nepsal.
»Figaro« dávaje prostě výraz účasti
Francie, sdéluje, že tato zastoupena bude na
pohřbu zvláštním poselstvem s místo-
admirálem dela Jouille v čele.
V »Siele« soudí Yves Guyot: »Smrt
královny jest historické datum, ale neznamená
změny v anglické politice, ni v anglickém ve-
řejném mínění.
Oproti tomu Mělinova »Republiq ue
Francaise« soudí, že smrit tato při-
vodí v politice anglické změny,
jež mohou základy říše otřást.
»Gaulois« podolýká, že poprvé o
15 měsíců Francie cítí v okamžiku tomto účast
s Anglii.
Edvard VII
Figaro
Yves
Anglie
Francie
Presse
Republiq ue Francaise
22
article
Ještě ze života zesnulé královny.
Královna nemilovala valně rušnéhoa
věčně kouřem obklopeného Londýna. Byl j
snad také přiliš demokralickým. Za jiných prot
poměrů neznamenalo by věru nic zvláštního,
že panovnice Velké Britanie a Irska dlela
v říšském městě sídelní m. Za těchto ale
okolností velmi řídké návštěvy, jež anglická
královna Londýnu prokazovala, opravňovaly při
každém jejím zavítání do čtyřmiliionové metro-
pole k úžasu: »Královna Viktorie opét jednou
v Londýně!«
Nic nebylo platno, že anglické časopis
zjevně si stěžovaly na královninu netečnost ke
hlavnímu městu. Milliony, jimiž anglický stát
přispíval na vydržování dvora a z nichž jistou
část Londýn přál by si mít vrácenu, putovaly
tiše na odpočinek, místo co v jich lesku za-
zářiti měla velkolepost a nádhera trůnu brit-
ského. Královně stačil osamělý zámeček Osborne
na ostrově Whightu nebo tichý Windsor; hlučný
Londýn vítal ji zřídka kdy ve zdech svých.
Byly to vždy jen návštěvy z nutnosti, když
královna musi býti přitomna některému obřadu.
Londýn
Velká Británie
Irsko
Viktoria
tichý Windsor
23
article
Jinak stalo se opravdu vzácnosti, že by
z vlastního popudu byla zavitala do sí-
delní budovy londýnské — do paláce bucking-
hamského.
Přes to oslavil Londýn 50leté jubileum
královny v červnu 1887 způsobem tak nád-
herným a okázalým, jak sotva kdy slaven byl
panovník některý. Stojí za to dnes, kdy Albion
truchli nad rakví své královny, vzpomenouti
tohoto vrchole jeji slávy.
Celá cesta od paláce buckinghiamského až
k opatství westminsterskému, kdež byla kralovna
21. června 1887 přítomna jubilejní bohoslužbě,
byla ozdobena stožáry s prapory a četnými vítéz-
nými branami. Na nejvýhodnějších mistech zří-
zeny byly ohromné tdbuny pro diváky, každá
o 3 —4000 sedadlech, Mesta na těchto tribu-
nách byla velice drahá, 3—5 guinel, kdežto za
okna a balkony platily se ceny vskutku báječné.
Za balkony a okna poblíže opatství westminster-
ského platilo se 150—200 lib. šterl., kdežto za
okna a balkony na jiných místech nabízelo se
Albion
Londýn
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 23. ledna.
6— (Kronika.) Zle prý to teď stojí v poli
tice. Tuze zle! Volby jsou odbyty, očekáván
je napjato, všecko naléhá: »co bude dále? co
bude?« Neboť politisovati, jak víte, znamená
prohližeti do budouenosti. A odpověď politiků
zní tak svorně: »nevíme! — nikdo nevl, co
bude !« .
Jen jedno víme! V novém parlamenti
bude stát — dvacet stran proti sobě. Většina
žádná nebude možna. A co chcete s takovým
parlamentem?
— A naše požadavky? Co bude s těmi
— Jaké požadavky?
— Nu ty, pro které posíláme svoje lidid
Vídně, dělat politiku?
— Ah tak! Naše požadavky? Nu, s těmi
. . . zůstane všecko hezky při starém. Nehinem
s nimí.
— Proč bychom nehnuli?
— Tak ! Sily nebude. Ke každému »hnutí
třeba je sil . .
n— A což vláda, nemá ta — sílu?
— Vláda? Vláda . . . vláda je pouhý —
instrument. Instrument je prostředek moci. Mo
musí do instrumentu zasáhnout, aby působil.
A ta moc? Kde je? Musila by přijít z parla-
mentu, A parlament ji právě — nemá . .
nebude ji mít . . . A tak tedy . ..
Nemáme zkrátka z Vídně co očekávat.
— Ale, propálil boty a chodil bos ! Ne-
máme-li co očekávat, co pak nám ještě zbývá
— Co zbývá každému chudákovi, kterému
nikdo nechce pomoci: sám na sebe spoléhat
— Jinými slovy ?
— Jinými slovy: není-li do vídeňských
»ůspěchů« čeho se nadíti, nezbývá, než zůstat
s těžiskem své politiky — doma.s
Sila
Musil
Al
Praha
Vídeň
25
article
— Snad ne — trpný odpor, safraporte?
Už jednou jsme se s ním napálilil
— Ani zdání! Ať si jen naši nadále jezd
do Vídně a bdí tam nad našimi zájmy! Ale
hlavní akce ať se vede doma, tam, kde sam
můžeme určovat situaci, poměry utvářet . . .
— Hlavní akce? Co to za akci?
Jaký je vlastně cíl naší politiky? Říkají —
státní právo. Jakýsi souhrn všech práv sebe
určovacích, jaká živému, kulturnímu organismu
vždy patří. Dobrá. Citíme se takým erga
nismem. Chceme své státní právo. Máme i jakési
dokumenty pro ně. Ale státní právo . . . státn
právo? . . . To je věc, do které mají slovo tak
Němci. Bez jejich spolupůsobení by to nešlo
A Němci? Nechtějí o našem státním právu
slyšet.
První úkol tedy: získat Němcel
Výborně! Ale jak do toho?
Všechny možné cesty už jsme vyzkoušeli
Prosili jsme, mluvili jsme překrásné řeči v par
lamentě, hrozili jsme a láteřili, slibovali jsme
lákali, volali vládu na pomoc a snažili se j
nadehnouti pro ethické stránky života, pro idey
rovnoprávnosti či rovnocennosti: ale výsledek
pořád stejný. Žádný. Němci se jen posmíval
našemu blouznění, našim »záchvatům«, naše
málomocné státoprávní retorice.
Nešlo to. Cesta nebyla prostě ta pravá
Třeba se dáti jinou. Kterou?
Pořád jsme jen volali na vládu:
— Dej nám rovnoprávnostl
Je čas položiti si otázku:
— Je možná, aby nám někdo rovno
právnost — daroval? Je rovnoprávnost vůbec
néco, co se může dostat? . .
Počkejte trochu! Může mne někdo rovno-
právným učinit, jestli na příklad sám rovno-
právným být — nedovedu? Pouhé jmeno, tituli
Není to všechno illuse? Sejde nám na jmeně
Němec
Vídeň
26
article
při rovnoprávnosti nebo na věci? Nebyl by
vlastně opačný pochod správný? Napředse
rovnoprávným učinit, dojít toho stavu, dopraco-
vat se ho, opatřit si rovnoprávnost, prosaditji
u sebe! A teprve, když mám poměry hezky
zařízeny a upevněny, ucházet se o její pro
hlášení, o její — titul . . .?
Myšlenka se tak sune k myšlence.
Na formách, na slovech, na úpisech tolik
nesejde. Je prý nějaký paragraf státních zá-
kladních zákonů, který nám zaručuje rovno-
právnost. Ale nezachovává se. Tak vida! Co
nám bude platno, přidají-li nám k jednomu pa
ragrafu druhé, ke starému článku zákonao
rovnoprávnosti nové články, nová nařízení, ne
dovedeme-li při tom všem sami rovnoprávným
— být? Jako rovnoprávní si vést, vysťupovat
jednat! A na tom přece záleží, abychom měl
věc, forma dostaví se už sama.
A věc? Ta se musí opatřit. Ta nepřile
jako pečený holub. Ta vždy něco stojí. A stoji
více, než trochu řečí v parlamentě a trochu
jednání s ministry. Politická svoboda, rovno
právnost je drahé koření! Třeba si ho dobýti.
Jindy je platívali národové krví. To už je dnes
nemoderní prostředek! Dnes třeba vynaložit
jistý důmysl, hodný kus práce, vytrvalosti, aby
se došlo cíle. Ale bez těch to nepůjde.
Co tedy chceme? Rovnoprávnost s Němci.
Ale to nestačí, po rovnoprávnosti jen volata
potom čekat, až odněkud sama přiletí. Ne-
zbývá, než rovnoprávnosti se chopit, rovno-
právně jednat, rovnoprávně žít. A rovnoprávně
jednat znamená tak jednat jako jedná druhý.
Když Němci provedli v parlamentě svoji ob-
strukci, cítili jsme povinnost ukázati, že to do-
vedem taky. A právem jsme to dokázali. Ale
to není ještě všechno, čeho třeba k dobyt
rovnoprávnosti! Není to všechno, protože parla-
ment nedá ještě život. Mimo svoji obstrukciv
pariamentě provádějí Němci ješté jinší kousky
Němec
27
article
tam, kde k tomu mají moc. Ve svém území
na příklad ! Leží zcela v logice života, chceme-li
dojíti rovnoprávnosti, že musíme stejné kousky
provádéti tam, kde zase my jsme pány v domě.
Musíme svoje území tak »vyčistit«, musíme
našim domácím Němcům pobyt mezi námi ve
stejné míře příjemným učinit a do nejmenších
podrobností jim stejnou mincí splácet, jakou
oni našim krajanům ve svém území udělují.
Až bude milému Němečkovi, který mezi námi
žije, tak veselo kolem srdce, jako je našinci,
který žije mezi nimi, až jim tu jejich němčina
bude všude tolik platna, jako je našim u nich
platna naše čeština, až z příčin pouhé nutnosti
exislenční budou uznávati potřebu, žíjíse mezi
námi, znáti a užívati ve styku s námi našeho
jazyka, jako my u nich ve styku s nimi uživáme
jazyka jejich: pak, ale teprv pak, budeme —
zrali k rovnoprávnosti.
A pak také beze všech okolků prohlášen
rovnoprávnosti dosáhneme, neboť budou dány
k němu podmínky.
A první nevyhnutelná podmínka jest: aby
se rovnoprávnost stala požadavkem Němců tak
jako je naším požadavkem, aby oni tak ucitil
její potřebu a byli dovedení tak po ní toužiti.
jako po ní toužíme my.
Jinými slovy, skutečná rovnoprávnost se
nemůže vyprosit, vyžalovat, vynaříkat, ale musí
se na poměrech vynutit.
A to nelze žádnou parlamentní, klubovní
nebo antichambrovou, nýbrž jen zcela přirozenou,
praktickou — politikou.
Němec
Němeček
28
article
Vůdčí idea přirozené politiky je jasna.
Cílem je příští mír na základě rovnocen-
nosti. Ale k tomu je třeba rovnosti podmínek
na obou stranách. A ty ještě dány nejsou. Ještě
jsme na své straně, ve svém územi, daleko za
stavem věci na druhé straně. Tu nerovnost
třeba odkliditi. Treba polirati, odstraňovati, vy-
měcovati vše, co nám překáží, abychom se rov-
nali v podmínkách, než začne jednání o mír.
Chceme jednou dosíci opravdové rovnoprávnosti,
proto musíme dříve zbaviti se všech stop býva-
lého podruží, jež nám dosud brání slanouti na
rovni se svým odpůrcem, míti s ním stejnou
schopnost požadavků i — ústupků. Chceme
jednou dosíci stálého, opravdového míru, proto
se dříve nesmíme lekati boje. Boje v moderním
smyslu, to jest energického postupu, práce.
Dokud ten úkol domácí politiky neprovedeme,
dotud nejsme schopní uzavírati mír, proto že
nejsme schopni klásti podmínky . ..
Tedy politika domácí!
29
article
Ale kdo ji má provozovat? Na ochotný
počin jedinecký nelze spolehati. Jedinecje
sláb, podlehá snadno. Jeho vzdor tříští se n
železné síti zvyků a poměrů. A někdo tu
přece musí být, nějaká síla, nějaký instrument,
způsobilý uplatňovati, stělesňovati ideu ! Bylo
by třeba ústrojí, velikého, mocného, jehož pů-
sobnost by rozšiřena byla po všem kraji, zasa-
hovala do všech vrslev, méla slovo ve všech
případnostech veřejného i společenského života
domácího, ústrojí vlastenecké, s veli-
kým účelem ochranným, energického hájení
uplatňování zaručeného sice, a le
zneváženého dosud článku zá-
kladních zákonů státních o rovnosti ná-
rodní, jakýsi moderní řád »ryuřstva české půdy
a domácího práva . . «
Toho by bylo třebal
Jako mohutného instrumentu cíleznalé do-
mácí politiky! Kde je tvůrčí, organišační talent,
aby dovedl jej stvořiti, vyčarovati jej z poměrů?
Doufejme, že se najde! Z nenadání, v
svrchované chvíli, vyvstane želaný rek důmyslu
a suggestivné sily, jako se v historii vždy v
jedenácté hodině dějů objevovali rekové spas-
ných činů. Vyvstane a výkoná svoji povinnost.
Jedinecj