V Praze, ve středu dne II. července.

Na »Národní Listy. ranní a odpolední předplácí se v Praze v adminisí raci

NAK na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b. Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilk

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. A zase Praha. Z Vídně, 11. července. »Neue Freie Presse« uveřejňuje dlouhou stat pocházející prý od čelného zástupce Němců a nadepsanou »K pražské otázce ja- zykové«. Podepsána jest —m— Tři themata se v ní přetřásají: Jazy- ková otázka na nárožních tabulkách, jazyková otázka při soudech a úřa- dech, pokud jde o úřadní užívání jmen ulic a konečně jazyková otázka na tramw ayi. Prohlašuje se, že záležitost pojmenování ulic pražských jest pro Němce vyřízena známým rozhodnutím správního soudu toliko zatímně. Nemůže prý zůstati definitivním co nejenjest bezprávím, nýbrž jest v od- poru s důležitými hmotnými zájmy. Byla-li ministerstvem vnitra v poslední době pro Lublaň nařízena dvoujazyčnost ná- rožních tabulek, potom prý se také najde cesta a prostředky, by se opět obnovila v Praze dvoujazyčnost, vyhovující skutečným poměrům. Vypisuje se potom zevrubně, jak si po- čínají úřady politické a justiční vzhledem na jmena ulic a připomíná se, že podání, jež učiněna byla v té věci se strany Němců, místodržitelstvím nebyla vyřízena vůbec, vrchním zemským soudem pak zamítavě. Nejen pro Prahu, nýbrž také pro před- městí pražská, zejmena pro Smíchov, Karlín, Král. Vinohrady a Žižkov žádá se ve stati té pro jednání úřadů a soudů na- prostá rovnoprávnost, protože prý předměstí ta jsou hospodářsky nerozlučně spojena v celek s vniterním městem. Vláda musí prý upravujíc jazykové po- měry pro Prahu dekretovati dvoujazyčnost také pro předměstí. Co se týká tramwaye věc se má prý prostě tak: zdali němčina za stejných po- měrů má míti menší platnost nežli čeština.

Němci v Praze nedají se prý zastrašiti do- savadním neúspěchem v této afféře a učiní nová podání kompetentním úřadům. Vyřízení dlužno prý hleděti vstříc s velkým napjetím, neboť nejedná se prý o pouhou otázku úřadní. »Pražská otázka — tak končí nejmeno- vaný pisatel svůj dopis — není pouze otáz- kou jazykovou. Kromě naprosté rovnosti svého jazyka musí Němci pražští žádati, aby se jim vyhradil na veřejné záležitosti onen vliv, který jim přísluší podle jich vlastního významu a podle postavení Prahy jako hlav- ního města pro oba kmeny v zemi. Důležité národní, kulturní a hmotné zájmy to jsou, kterých Němci v Praze hájí. Věcí celého ně- meckého lidu však jest, jeho zájmy jako jeho čest žádají stejnou měrou, aby tato ná- rodní menšina tak těžce zkoušená byla chrá- něna, zachována, posilněna,« Osobní. Z Vídně, 11. července. Berní inspek- toři dr. Hugo Souczek a Karel Küt- ner jmenováni byli vrchními finančními ko- misary pro obvod zemského finančního ře- ditelství moravského. a Konfiskace pro Čínu. Z Vídně, 11. července. Nedělní »Slo- venski Narod« byl vydán na dvou místech bílý. Celá první strana nad feuilletonem jest prázdná, obsahujíc toliko na třech sloupcích vedle sebe slova »zabaveno«. Tolikéž jest v denních zprávách velká plocha bílou. Vychází na jevo, že list byl. zabaven pro noticku, respektive úvahu, věnovanou po- věsti, že vyslány budou dva slovinské pra- pory do Číny. Z Vídně, 11. července. »N. Fr. Pr.« sděluje: Mezi osobami, se kterými včera ministrpresident dr. Körber rozmlouval, nalezal se také princ Alfred Liechten- stein.

K číslu 189 Čislo v Praze za 29 a na venkově za 3k Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Z Vídně, 11. července. »Tiroler Stim- men« prohlašují návrh dra. Ebenhocha stejně pochybeným jako Grabmayrův. List vyslovuje se proti programu antisemit- skému, kterému vytýká náboženský indiffe- rentismus. Zkoušku ohněm prodělá prý tato strana při řešení otázky konfesijní školy, jelikož katolická strana lidová nemůže se spokojiti pouhým odloučením křesťanských a židovských dětí, nýbrž žádati musí zásadně oddělení dětí katolických od nekatolických křesťanských konfessí. Z Vídně, 11. července. »Neues Wr. Tagblatt« vyzývá k hojným schůzím advo- kátů, učitelů, professorů, starostů obecních a předsedů spolků, zvláště na Moravě. Takové schůze mají prý důležitost kontrol- ních schůzí domobraneckých v německé Mo- ravě, o jejíž zdatnosti a organisaci by se mohli poučiti jinde, zejmena ve Vídni. Z Terstu, 11. července. Včera ko- nala se zde konference vlaských purkmistrů. Prohlášena byla důvěr- nou. Zabývala se politickými a hospodář- skými otázkami, které se dotýkají aktuálních zájmů vlaského obyvatelstva.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 11. července. (C.-B.) Úřadní list uveřejňuje vyhlášku finančního minister- stva ve příčině vydání nových kupo- nových archů k obligacím 49 ve zlatě, zúročitelného dluhu rentového královstvía zemí na radě říšské zastoupených. Z Vídně, 11. července. (C.-B.) Minist spravedlnosti jmenoval adjunkta pomocných úřadů pražského vrchního zemského soudu Emila Topocha kancelářským ředitelem při zemském soudě pražském. Z Londýna, 10. července. (C.-B.) V dolní sněmovně tázal se Laurie, zdali jest v obchodní smlouvě, o níž se právě s Ně- meckem vyjednává, Kanada vyňata z přízni- vých sazeb tarifních, jež jsou ostatní říši

FEUILLETON. Vzbuzeně touhy. Napsal Václav Panýrek Vaněk.

žilách prudce a on zapomněl na okolí, vpíjel se do smyslného, rozpustilého popěvku a vášní sršící hudby houslí a harmoniky. Bylo v ní vy- zvání, rozpjatá náruč prodejných krasavic, kouzlo zapomenutí.

Odložil péro a naslouchal Ze zdola, podlahou pronikal k němu kon- cert tahací harmoniky a houslí, doprovázený sborem veselých, rozjařených hlasů které s ob- zvláštním potěšením protahovaly refrén pouliční písničky. Do toho mísil se dupot spitého zpě- váka a výskot sklepnice. Z počátku rušil' ho ten večerní šum a křik z práce, že nevrle ustal o kvapného opisování spisů, ale táhlá, uličnická písnička lichotivě zmocňovala se unaveně, ztý- rané bídou a prací duše, vlévala do ní zne- náhla odpor k bílému papíru, nechuť k náden- nické práci písařské a probouzela touhu po ne- známém veselí a rozkoši. Odstrčil spurně roz- ložené akty a dychtivě lokal deroucí se k němu jásot chraplavých pijáků a nořil se duševním zrakem dolů, do jizby zalité kouřem a naplněné vůní piva, rozpoutanou, bezstarostnou bujností. Tóny houslí a harmoniky draly se mu do srdce, rozdíraly uspanou nespokojenost, trpkost a hoř- kost k životu a budily dávno mrtvé touhy. Před očima zářil mu proud světla, padající z okna hospůdky do tmy průjezdu, kudy denně s akty k opisování chodíval domů, aby pak nad nimi sedal do noci a stlumená záře okna mluvila k němu svůdným hlasem o rozkoši uprostřed divoké písně rozskřípaných houslí a hlaholu ve- selé společnosti. Takové chvilky zábavy, v níž by zapomněl na tíhu bídného života, neznáa vleče s tupou, lhostejnou resignací den ze dne, bez jediného paprsku naděje káru života, denně sedává s churavou, zmořenou ženou a bledým dítětem při mdlém světle lampičky k hrnku kávy,

aby potom jako stroj s děsnou pravidelností zje- dnával si nepatrný vedlejší výdělek. Žena mlčky posune kalamář a on shrben píše, píše. Oni jdou spat a v chudobné jizbě, kde milosrdná noc zalévá do tmy hrozné stíny bídy, čpí ještě zápach kávy a ticho prorývá dech dvou spáčů a skřipot letícího pera. Z koutů cení se spoko- jeně drsný, zlomyslný zloduch Bída a upírá vý- směšně zrak na znenáhla zmírající své oběti . .. Složil těžce hlavu do dlaně. Takhle žíje již patnáct let. Ani neví, svítí-li slunko, nekoupal se dosud v teple jeho záři, vůně květů v přírodě je mu jen snem a oddechnutí po práci jen po- hádkou dětského mládí. Kus modré oblohy, pa- dající v kanceláři na stůl, bylo jeho přírodou. On znal jen dvě cesty, jednu do kancelářea druhou z ní domů, jiného života neznal, o ra- dostech jeho neměl potuchy. Hlad, vybledlé, zapadlé oči dítěte, úzkostlivý pohled ženy honil ho jako biřic k červotočině stolku ku zuřivé práci, odháněl spánek od klesajících víčeka zdusil všechny záchvěvy duše. Nesměl myslit, cítit, toužit. Byl strojem, který nesměl přerušit svou činnost, aby neuvrhl rodinu do zoufalství. Tak žil. Má již život skoro za sebou, vlas jeho zbělel předčasně a kráčí již hrobu blíž a blíže. A co mu přinesl život?! Trpce stáhla mu vzpo- mínka ústa .. . A proč? Čím provinilse osudu?! Byl souzen bez viny, bez výslechua bez ptaní, zda-li také cítí, má-li jaké touhy, sny A ze zdola jako siréna lákavě ozýval se smích, třeskot sklenic a houpavý, dráždivý popěvek vnikal k němu nahoru. Cítil, jak vtírá se mu vášnivá touha po tom chvilkovém opojení do duše, omamuje vůli, hlas svědomí a vábí ho do toho čarovného kruhu, probouzelo se v něm zvíře žádosti, li- chotilo jeho chvějící se duši a šeptalo svůdné obrazy mlhavé rozkoše. Krev proudila mu v

Jen pojď — chvilku. Rozhledl se. Na tvrdém slamníku bez po- krývky spala jeho žena. Světlo padalo na vy- hublý obličej, plný vrásků, předčasná sešlost vryla již do něho ostré své drápy a tvrdý rys kolem sevřených rtů mluvil o probdělých no- cích. Vedle ní leželo bledé, zmořené dítě. Zachvěl se a sáhl odhodlaně po péru. Za- háněl myšlenku, která byla hříchem a jež vy- rážela mu péro z ruky. Nesmí, nemůže pod- lehnout, má ženu, dítě. A jako vzlyk vydral se z hrudi vzdech ... Ale ruka na novo kleslaa v duši nastal boj rozumu s vášní. Nevidomý svůdce maloval mu půvaby zapomenutí, sliboval mu, že ho odnese do sfér rozkoše, nahradí mu utrpení minulých let, sprosti ho pout starosti o zejtřek a nalije do rozbolestněné duše bal- sámu. A ze zdola pronikal popěvek »Jen je- dnou jsme na světě . . .« Zdál se mu býti výstrahou, že prchá čas, a brzy bude pozdě, aby ho užil, že jde živo- tem jako bludný chodec pustou prázdnou ulicí, ani jediný květ rozkoše si neutrhl, ani jediný úsměv mládí mu do života nesvítí, a on neod- náší si nic — pranic. Neznámá síla táhla ho ven, po schodech dolů, do ozářené jizby a on bezmocně, potáceje se, zamířil ku ženině sukni, třesoucí rukou vybral veškery její peníze a s váš- nivě rozpálenou hlavou plížil se ku dveřím. Rozum stichl a vášeň zvítězila . .. A žena spala dál, nevědouc, co ji zejtra čeká . ..