1
article
se o 1. hodině dáti na ústup. Dělostřelba jejich
byla dobrá.
Z Říma, 9. července. (C.-B.) Vojenský
sbor italský, určený pro Čínu, čítá 1882 muže.
Den odjezdu není dosud ustanoven.
Z Londýna, 9. července. V dolní sně-
movně anglické sdělil první lord pokladu Bal-
four, že je třeba dodatečného úvěru pro vý-
pravu do Číny. Parlamentní podtajemník pro
zahraniční záležitosti, Brodrick, pravil, že
uveřejněná již, z čínského pramene pocházející
zpráva z Pekingu — zdá se — svědčí, že při
útocích na vyslanectva učinil odpor jimi kla-
dený na útočníky veliký dojem. Jest prý příčina
doufati, že prine Tsiug, dřívější náčelník tsung-
liyamenu, uplatňuje svůj vliv, aby chránil vy-
slanectvo proti princi Tuanovi a boxerům.
Ze zpráv z Tjencinu přicházejících jde
prý na jevo, že dlužno tam očekávati další
boje, než nedochází prý v nich výrazu pochyb-
nost, že velmocenská vojska jsou s to, udržeti
své postavení.
Brodrick dodává, že indická vojska již
koncem tohoto týdne přibudou do Číny. V území
Yangtse je prý pro ten okamžik klidno, ale
další námořní mužstvo posílá se nahoru,
abychom byli připraveni pro všechny případy,
udržeti tam pořádek. Co se týče otázky, na-
bídla-li anglická vláda Japonsku v případě po-
třeby svou ochranu na moři po čas válečného
tažení, praví Brodrick, že žádná taková otázk
se nevyskytla a Japonsku vůbec takové záruky
nebyly poskytnuty.
Tuan
Řím
Čína
Londýn
Bala
Peking
Japonsko
2
article
Z Londýna, 9. července. (C.-B.) Ve-
černí listy oznamují z Tjencina ze dne 2. čer-
vence: Spojené vojenské sbory byly dnes
velice znepokojovány čínskými rotami. Včera
byla vykonána společná rekognosce, aby byly
roty ony vylákány. Oddíl Rusů odebral se dvě
míle na sever na nádraží a jiný menší oddíl
postupoval směrem severovýchodním. Následkem
nedorozumění mezi generály spojených vojsk,
jež měla postupovati společně, byla tato po ně-
jakou dobu na pochodě zdržena. Mezitím musily
postupující čety ruské čeliti prudkému útokucí-
sařského čínského vojska.
Rusové drželi s velkými obtížemi statečně
útočníky v šachu, až došly posily. Číňané
stříleli po dvě hodiny velice
prudce z velkých děl, jež postavili na
hradbách města, ale způsobili jen málo škody.
Touž dobou vytáhlo jiné silné odděléní Číňanů
z východní části města. Evropané soustředili
svou hlavní pozornost na odražení útoku ze
severu. Zatím přiblížili se Číňané až na 100
vardů k pontonovému mostu u francouzské
osady, zaujali zde pevné, kryté, skoro nepronik-
nutelné postavení a stříleli prudce z pušek
Nastal zoufalý boj mezi nimi a Rusy,
kteří hájili most jedním dělem.
Rus
Číňan
Evropan
Londýn
3
title
Ještě slovo o chudinství.
4
article
Rusové uhájili své postavení,
až přibyly nové dvě ruské setniny,
načež Číňané ustoupili. Anglické
a ostatní cizí voje zahájily pak střelbu na
útočníky, ale bez valného úspěchu, poněvadz
byli téměř neviditelni. Boj byl skončen pozdě
odpoledne. Nepřítel utrpěl značné ztráty, ale
ztráty ruské byly daleko větší.
Ranění na straně ruské jsou však většinou
lehká.
Obchodní kruhy v Pekingu sympatisuj
všeobecně s obleženými cizinci, jimž dovážej
potají potraviny.
Rus
Číňan
Peking
5
article
(Z obecenstva.)
6
article
Péči o chudé nařizuje občanský zákonv
prvé řadě příbuzným, subsidiárně, tedy pro ten
případ, že buď není nikoho, kdo je zákonně po-
vinen o své příbuzné se starati, neb jsou-i
příbuzní sami chudí, jest to povinností obcí.
Péče o chudé příslušníky upravena jednak obec-
ním zřízením ze dne 16. dubna 1864 a sice
§ 28., bod 8. a jednak domovským zákonem
ze dne 3. prosince 1863. Nový domovský zá-
kon ze dne 5. prosince 1896 přímo chudinství
se netýká. Vedle těchto zákonů vydán zvláštní
zákon zemský ze dne 3. prosince 1868 v pří-
čině opatření chudých příslušníků i přespolních
chudých, to jest takových, kteří do obce ne-
jsou příslušní. V různých jednotlivých případech
jsou i jiná zákonná ustanovení, na př. v zákoně
o povinnosti branné, kde v § 35. zákona ze
dne 5. prosince 1868 má obec nemajetným,
kteří jsou povinni dostaviti se k odvodu, při-
spěti, a jinde porůznu.
7
article
Přespolním může obec v případě okamžité
potřeby na účet obce domovské poskytnouti pod-
poru, chudým příslušníkům povinna jest obec
dle § 24. zákona domovského opatřiti nutnou
výživu a ošetřování v případě nemoci. Objem
chudinského opatření nedá se přesně vystihnouti
a řídí se a mění dle osoby, dle společenských
názorů, dle vyspělosti kulturní. A tím jsem do-
spěl k hlavnímu bodu, o němž chci pojednati.
Theoretické řešení chudinství je velice
snadné a ještě dělá člověk potom dojem lidu-
mila. Ale jestliže kde, zde je praxe těžká.
Z vlastní zkušenosti mluvím. Opravdová chu-
doba se musí hledat a přivést. Jak to dnes vy-
padá, podporují se v obci velmi často ne ti,
kdo potřebují, ale kdo křičí, vyhrožují.
Jsou již lidé, kteří mají patent na chu-
dobu na úkor opravdových chudých. Ti pa-
tentní chudí vyčerpají velmi značné fondy a
opravdová bída hyne. I v žurnalistice nalézají
patentní chudí zastání, poněvadž křičí, odtud
se také naučili křičet. Jinde rozhodují o pod-
porách příbuzenství, známosti, doporučení, po-
něvadž není opravdových znalostí.
8
article
Jinou vadu přinesl s sebou nový domovský
zákon.
Obce vymáhají pro své přespolní na do-
movských obcích stálé podpory, i kde toho
není třeba, jen aby nepřipadl obci, kde se
zdržuje, za příslušníka. Jakmile mu u obce do-
movské podporu stálou vymohou, již se
zbavili nového příslušníka. Na to hřeší nejen
obce německé, ale i české, navzdor tomu, že
zemský výbor před takovým jednáním varoval.
Obec domovská přece nemůže vždy vysílati
zvláštního úřadníka, by poměry vyšetřil. Věřía
bývá sklamána.
Hlavní však vada, že tak uboze řešena
u nás otázka chudinská, vězí v našich finan-
cích a v domovském zákoně.
Systém obecních přirážek, jak jsem se zde
již zmínil, je na závadu všemu volnému vývoji.
Každý poplatník zaplatí daně a ty zmizí na vo-
jáčky, na pense ministrů atd. a chceš li si opa-
třiti také jiné potřeby, poplatníčku, zaplať si
přirážky !
Jsou místa, kde místní, zemské a okresní
přirážky obnášejí až 200%. Pak věřte, těžko po-
platníci povolují podpory chudým, zařízení číní,
aby bídě bylo odpomoženo. A k tomu nejno-
vější dar vládní pocítily zase obce. Úřadníci ne-
platí obecních přirážek!
To je čirá nespravedlnost. Člověk, mající
několik tisíc příjmů, požívající v největší míře
všech výhod, jež město skytá, nezaplatí ani
krejcaru přirážek. Každý řemeslníček dvakrát
třikrát má svůj příjem zdaněný a zaplatí nad to
ještě 200% přirážek.
9
article
Nejlépe bylo cítiti ten vládní dar v městech
s malým průmyslem, ale se značným počtem
úřadníků a professorů. Znám město, v němž
celkové vydání zůstalo nezměněné, ale poněvadž
odpadly přirážky státních úřadníků, musily se
obecní přirážky zvýšiti o 10%! Domovský zákon
přes to, že doba pobytu snížena na 10 let, ni-
kterak nevyhovuje potřebám skutečným.
Zaměstnavatelé již si našli prostředky, by
dělník nestal se v městě průmyslovém přísluš-
ným, ale v případě nemoci, stáří opět domovská
obec, kde se dělník ani neukázal, má povinnost
podporovati svého příslušníka, který síly své vy-
čerpal v městě jiném.
Chudinství nesmí býti spojeno
s právem domovským, anebo doba po-
bytu musí býti značně snížena, až na dobu2
let. Druhá eventualita však se nedoporučuje
z praktických ohledů.
Aby mohl dostati podporu i nepříslušný od
obce, kde se zdržuje, ovšem na účet obce do-
movské, musily by předcházeti některé reformy,
které krátce uvedu.
Reforma nemocenského pojišťování a roz-
šíření i na osoby, které dosud nejsou podro-
beny nucenému pojišťování nemocenskému, rov-
něž tak úrazové pojišťování — a starobní
10
article
a znova smutně se táže: »Prosím vás, slyšel
jste mne dnes v kostele dýchat?«
Pan Kopa, znaje pana kollegu, dráždí ho
»No, což je to slyšet, když vy dýcháte?«
»O ne, pane Kopo, nesmějte se mí, toje
nemoc, to je hrozná jakási nemoc.« »Kolikrát
dýchnete vy za minutu?«, hlavu nakloniv, horem
přes skřipec dívaje se panu Kopovi do očí,
táže se pan Pavlousek.
»Já aspoň 130krát«, bez rozpaků, ale s pa-
trným čtveráctvím ve tváři, odpovídá pan Kopa.
Pan Kopa je hned s odpovědí hotov. Dělává
sice obyčejně chvíli zaraženého — ale jen mo-
ment — a slyšíte od něho originální, někdy
velmi komickou odpověď. A k tomu ten výraz
tváře, který dovede udělat!
»Bože můj — já dýchám jenom 13kráts.
velmi žalostně naříkal pan Pavlousek a dával
panu Kopovi »s bohem«. Pak, napodobuje vze-
zření i chod těžce nemocného, odešel domů.
Paní Pavlouskové bylo divno, proč pan manžel
je tak nevrlý, smutný. V poledne skoro ani
nejedl a večer »Národní Listy« nečetl. Pozdě
k večeru odvážila se ho teprve zeptati, co mu
je. »No, nevidíš to na mně? A dej mně raděj
pokoj, půjdu k Navrátilům, však již beztoho
naposledy«, bručivě odvětil pan Pavlousek a již
šel, aby svou úlohu »nemocného« dohrál.
U »Navrátilů« seděli dnes opět včerejší
hosté. I pan Kopa tu byl a celou svou příhodu
s panem Pavlouskem v kostele a před kostelem
dával »k lepšímu«.
Pan Pavlousek, se zbědovaným obličejem
a s pozdravením, jež velmi tiše pronesl, vstoupil
po chvíli a přisedl hned k panu nadučiteli Ko-
valskému.
Kop
Kopa
Pavlousek
Bož
Navrátil
ko
11
article
»Prosím vás, kolikrát dýchnete za minutu«
začal, mžouraje přes skřipec, bokem na pana
nadučitele.
»Já, aspoň stošedesátkrát, zcela vážně od-
větil pan nadučitel.
»A já jenom třináctkrát! Já nevím, co to
je, já někdy celých pět minut ani nedýchnu, to
je hrozné, to je hrozné«, bědoval pan Pavlousek.
I ostatních se tázal, na každého mžouraje přes
skřipec. Všichni zcela vážně potvrzovali, že
normální člověk dýchá aspoň stoadvacetkrát.
»To je strašné! Každý dýchá víc než sto-
krát a já jenom třináctkrát! Co je to za nemoc?«
Slaboučkým, chvějícím se hlasem líčil pak
pan Pavlousek panu nadučiteli Kovalskému pří-
činy své strašné nemoci, ostře mžouraje horem
přes skřipec panu nadučiteli do očí. Všichni
přítomní dělají vážné, ba soucitné tváře, pan
Pavlousek vidí, že nemoc se mu vydařila. Proto
spouští znova, namáhaje se velmi hlasitě
mluvit:
»Pane nadučiteli, ještě zejtra to vydržím
— a pak — je konec! V úterý pojedu k okres-
nímu lékaři, ať si náš pan nadučitel říká, co
chce.«
»Ale to musí být hrozná nemoc«, zcela
vážně a útrpně projevuje celé společnosti pan
nadučitel.
Všichni přisvědčují, soucitně pohlížejíce na
zbědovaného pana Pavlouska, jenž tak výtečně
až dosud svou úlohu hrál. Všecky přesvědčil —
a teď půjde na — dovolenou.
»To opravdu jsem ještě neslyšel, že by
člověk vůbec mohl tak abnormaticky, vlastně
abformál-, abnormálně, nebo jak je ten terminus
fysikus, dýchat«, s komickým výrazem tváře pro-
náší pan Kopa. Pan Kopa je v užívání těch
Pavlousek
Kovalský
Kop
12
article
»termínů« velmi originální, rozesmál již často
tím celou společnost.
»No vidíte, pane Kopo, je vám to divné,
ale je to přece,s skoro plačtivým hlasem do-
krzuje pan Pavlousek. Všichni ho litují. Pan
Pavlousek hrál svou úlohu až dosud šťastně.
Vymyslil si nemoc, jež vůbec neexistuje, origi-
nálně ji předvedl — vůbec znamenitě vše pro-
V tom přichází pan doktor. »Má úcta«,
zdraví a podávaje všem ruku, hledá místo, kam
by usedl. Ale pan Pavlousek, maje na srdci
něco, odvádí pana doktora stranou a opět
mžouraje přes skřipec bokem, zjevuje mu svou
nemoc.
»To není možné, abyste jen 13krát za
minutu dýchl«, hlasitě pronáší pan doktor —
»vždyť taková nemoc neexistuje«.
»Neexistuje? Ale já ji mám«, přesvědčivě
na to pan Pavlousek.
»Ale to není možné, to si jen myslíte;
dovolte, zkusím tepnu«, opět pan doktor.
»Vždyť dýcháte zcela normálně, jak po-
zoruji a tepna bije rovněž normálně«, s jistotou
tvrdí pan doktor.
»Ták — normálně?« Pánové, já dýchám
prý normálně« — obrací se pan Pavlousek
k přítomným — béře klobouk — a porouči
se . .
Zmizel. Jen tlumený smích slyšel ještě za
dveřmi. Nešťastný — vše dobře provedl — až
při prohlídce páně doktorově chybil — zapomněl
zatajit vždy na chvíli dech. Cvičil se v tom
sice celý den — ale v rozhodném okamžiku —
zapomněl.
Druhý i třetí den učil pan Pavlousek jak
obyčejně . ..
Kopa
Pavlousek
doktor
Nešťastná