V Praze, ve čtvrtek dne 26. ledna.

K číslu 26 číslo v Praze za 2h a na venkově za 3

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách

NAR na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

Předplaeeni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3.

Il a expedice.

Krvavé bouře na Rusi. Zastřelený student Savinkin a pro- hlášení senátu polytechniky. Z Petrohradu, 25. ledna. Akademický senát polytechniky učinil toto rozhodnutí: »Studující polytechniky, příslušník našeho ústavu pan Sa- vinkin zemřel násilnou smrtí, byv zastřelen dne 22. t. m. v Alexandrov- ských zahradách. Savinkin jest obětí onoho krveprolití neozbrojeného zástupu . .. Senát ústavu jest rozrušen a hluboce dotčen událostmi ze dne 22. ledna, jež doká- zaly, že v Rusku není ani jistým život mírných občanů a vyslovuje své hluboké politování nad střílením do lidu, jehož obětí Savinkin jest Senát jest toho názoru, že za nynějších okol- ností pokračování ve vyučování jest nemožným a sděluje finančnímu ministru tento svůj názor.« Pohřeb Savinkinův má se státi na náklad ústavu. Professoři a studenti ústavu obdrželi do- volenou až do září, neboť přednášky jsou za- staveny. Studující polytechniky poslali k rektoru deputaci, ve které vyslovují nad krokem senátu svůj souhlas.

Padlým studentům. Z Petrohradu, 25. ledna. (C.-B.) Rada tech- nického ústavu položila na mrtvoly dvou za střelených studujících nádherné věnce. Pohřeb zastřeleného studenta . .. Z Petrohradu, 25. ledna. Dnes konal se pohřeb v neděli zastřeleného stu- dlenta Savinkina za ohromného účasten- ství nejen professorstva a studentstva, nýbrži intelligence petrohradské. Průvod číta nejméně 2000 osob a za rakví, již nesl studenti, kráčel rektor polytechniky kníže Ga- garin se senátem akademickým. Studentstvo neslo spousty věnců. Na hrobě promluvil poslu- chač university, jenž pravil: »Pochovali jsme spolubojovníka, jehož nevinná krev prolita byla násilností autokratické vlády. Jest mrtev, jeho duch však žije mezi námi a vyzývá nás, aby- chom tím úsilovněji bojovali za právo svobodně žíti, svobodně mluviti, psáti a mysliti.« Studenti zapěli nad jeho hrobem vlastenecké písně.

Hlas průmyslníků moskevských ke vládě. Z Moskvy, 25. ledna. (C.-B.) Pomocnie menších dílen ve zdejších okresích, kteří včera písemně se zavázali, že budou dále pracovati, dnes práci zastavili. Některé hloučky demonstrujících dělníků rozehnány byly šavlemi Porada zdejších továrníků usnesla se za- slati vládě telegram, ve kterém se uvádí, že přítomní majitelé tová- ren a průmyslníci moskevští jak zástupci všeho velikého průmy- slu, žádají, aby za žádnou cenu ne- bylo vojskem užito proti demonstru- jícím zbraní, dokud by násilnosti ne- přešly ve vytloukání a drancování krámů, nebo ničení všeho majetku. Hnutí dělnictva a události v Moskvě Z Moskvy, 25. ledna. (C.-B.) V pade- sáti továrnách, ve vlastní továrenské čtvrti města, se nepracuje. V ostatních továrnách se dosud pracuje, neboť dělnictvu těchto závodů bylo zabráněno táhnouti do to- várenské čtvrti. V některých tilskár- nách byla dnes práce zastavena. Dělníci v zástupech táhli ulicemi, avšak nedošlo k žádné srážce krom jednoho případu, kde rozehnala hlídka silná sto mužů, zástupy děl- nictva. Z Moskvy, 25. ledna. (C.-B.) Veliká část zdejších advokátů učinila soudu dnes návrh aby přelíčení pro nedostatek potřebného klidu byla odročena. Návrh tento však byl zamítnut. Nepokoje v Saratově. Ze Saratova, 25. ledna. (C.-B.) G ubernátor zapověděl všeliké shromažďování se v ulicícha prohlásil, že v případě potřeby zakroč vojsko.

Všeobecná stávka v Rize. Z Rigy, 25. ledna. (C.-B.) Byla zde pro- klamována všeobecná stávka. Všichni dělníci se prohlásili se soudruhy petrohradskými solidárními. Povolaní do zbraně vojíni rozbili skle- něné tabule a lucerny. Policie použila zbraní a výtržníky rozptýlila. Všemi směry byly vyslány hlídky.

Nastává klid. Z Petrohradu, 26. ledna. Dnes nastal úplný klid. Ulice jsou frekventovány jako obyčejně, Něvský prospekt má ráz zcela normální. Uji- šťuje se, že v továrně putilovské bude práce opětně zahájena. Německá kolonie petrohradská se usnesla narozeniny císaře Viléma oslaviti jen bohosluž- bami a pro tentokráte zanechat obvyklé hostiny a komersu. Prohlášení zemstva v Taurinu. Ze Simferopole, 25. ledna. (C.-B.) Zemstvo v Taurienu zaslalo tuto jednomyslně schválenou adresu caru: „Veličenstvo! Zemstvo v Taurienu blahopřeje V. V. a carevně k narození následní- ka. Narodil se v hrůzyplném roce za třesku váleč- ných zbraní a za těžkých nepokojů, jež zmítají nitrem státu. Aby mír ve vnitřním Rusku a na jeho hranicích nastal, to jest nejlepší přání, jaké všichni ruští poddaní následníku přáti mohou. Úkaz V. V. ze dne 25. prosince poskytuje na- ději na vnitřní uspokojení, jež spočívá na ochraně zákona, na rovnocennosti všech občanů, na svobodě svědomí a náboženství, na svobodě slova, tisku a spolčování. Veličenstvo! Jsme přesvědčeni, že provedení záměrů Vašich a ne- dotknutelnost Vaše možnou jest jen tenkráte, jestliže svobodně zvolení zástupcové národa bu- dou moci bráti účasť na zákonodárství. Věříme upřímně, že jednota státu a národa jest zárukou ke zdárnému rozvinutí produktivní síly celé země. Povoláte-li zástupce národa, aby měli své slovo v zákonodárství, v sestavení rozpočtu, při kontrole úřadů a při dozoru nad prováděním zá- konů, jakož i záměrů Vašeho Veličenstva, uči- níte z Ruska velmoc v pravdě nepřemožitelnou,

FEUILLETON. Výměnkář.

Obrázek z Podbrdska. Nakreslil Petr Fink. Z malé chaloupky, v koutě prostranného dvorka, vyrazilo as sedmileté děvčátko a vpad nuvši několika skoky do dveří obytného stavení volalo pronikavým hláskem: „Mami, mami, pojď honem, dědovi je zase Na prahu v zápětí objevila se mladá žen a za ní vysoký, dosti hezký muž. „Abys tam zase neběžela,“ zahučel muž nevlídným hlasem. „Však nebude to s ním právě nejhorší — a kdyby přece — nu, na moutě milou, věčně tu nikdo nebudeme. Natrápil se nás beztak víc než dosti a bude-li to ještě nějakou dobu trvati, budeme pomalu vyssáti na posledn krapet síly. Dřeme se nynější doby toliko a jer na něho — krátce, už aby do toho tisíc hromo uhodilo — — A sedlák vyslal k chaloupce pohled, plny nenávisti. Žena se popadla zoufale za hlavu a z oč vytryskl jí bohatý proud slzí. Mlčela však k ne urvalým slovům, jakoby byla také z kamene leč duše její byla dávno již rozšlehána podob nými výpady mužovými proti nebohému jejímu otci — výměnkáři. Chvátala raději k tiché chaloupce, kam spě- chávala čím dále častěji, postesknouti si na toho, jenž sliboval jí před svatbou štěstí a blaho, podávaje jí nyní toliko mrazivý chlad, ba ještě více, i krutou bezcitnost. Dědeček výměnkář uměl vždy potěšíti. vždyť za dlouhého života naučil se s dostatek zle!“ bojovati s osudem, přijímati lhostejně jeho štulce i zdánlivé — polibky.

„Tak mne to nějak náhle porazilo, dítě,“ vítal plačící dceru s trpkým úsměvem. „Sednisi trochu, jen na okamžik a přestaň vyváděti ta kovou! S pláčem ničeho nespravíme a není také potřebí. Bude-li tak vůle boží, nic mne tu ne- zadrží. Ostatně, nač tolik řečí — nazlobil jsem se vás skoro celých patnáct let — tebe ovšem nikoli — ale jeho, Josefa, a bude zajisté lépe. půjdu-li mu již jednou z cesty.“ „Pro boha vás prosím, tatínku, nemluvte tak podivná slova, sice mne to utrápí! Však mne to hněte, ani nevíte jak, že je to mezi námi stále takové a nikdy bych si toho byla na svého muže nepomyslila. Tak zlé však, jak vy se domníváte, ani z daleka to není, sem tam ně- jaké to slůvko nemůže padati přece na váhu.“ „Zajisté, dcero; moudré to od tebe, že s tak muže vždycky ujímáš. Ale co naplat, ten- kráte jsme chybili, velice chybili. Já měl tak divné před tvou svatbou předtuchy, ale když jinak nedalas — — — Pamatuj však, zavru-li oči, že bude on zcela jiný, zas takový, jakým býval, nežli jste se vzali. Já mu ten celý čas byl trnem v oku, já byl tím balvanem, jenž na- valil se mezi vás a vaše štěstí. Aspoň ty neplač zlatý můj andílku,“ hladil výměnkář plavovlasou holčičku, „my dva jsme se mívali vždycky nej- radší. A ty, dobrá Rozárko, hleď také trochu se ušetřiti, jsi tím povinna nejen sobě a muži, ale především maličké této zde. Selka otřela zvlhlé oči a políbila stare ruku. „Mám k tobě dnes jakousi zvláštní prosbu, mluvil dále tento, z hluboka povzdychnuv. „Rád bych, nežli umru, promluvil ještě s ním, s Jo- sefem, snad nepřijde mu za těžko, několik těch kroků — —

Rozárka se vůčihledě zarazila a bohatá krůpěj potu vyrazila jí na čele. Znala svého muže, bohužel, až přespříliš. „Pospíším proň ihned,“ řekla tiše, „dříve, než odjede na pole. A ty, Pepičko, ať jsi tady zatím hodná a dáváš dobrý pozor na dě- dečka. — — „Chce prý s tebou dnes mluviti, je mu tuze špatně,“ žadonila potom na dvoře muže, jenž právě hotovil se zapřáhati do pluhu. Byl to tak zvláštní, až podivný člověk, jenž patrně nerozuměl ani sobě, natož jiní jemu. Hned byl by láskou objímal celý svět a obratem ruky opě mu klnul. Ženu svou sice až dosud miloval, ale jednání jeho vybíhalo v pravý opak, třeba že pravidelně litoval slov i skutků, jimiž tak často vyloudil této hořkou slzu do oka. Vý- měnkáře však nemohl, byť sebe více do toho se nutil, do opravdy vystáti a také se tím netajil. A přece mu ten staroch nic více neudělal, nežli že zanechal mu nejhezčí statek v obci, na němž, kromě nepatrných jedenácti set zlatých, nevězelo nejmenší pohledávky. A to bylo přirozeně největší zlo, jež trápilo jeho ženu „Půjdu tam tedy,“ řekl drsně, „ale nikoli, jak si přeješ, hned, nýbrž až přijedu zpátky, mám pole rozdělané, do večera musí býti vše v pořádku.

Zdvihla k němu prosebně upracované ruce i zarosený zrak. „Jenom dnes, tentokráte, udělej mu po vůli, vždyť je to zajisté naposledy — — Mávl odmítavě rukou a řekl ještě drsněji: „Nemožno, jak jsem pravil, večer však při- jdu najisto — - Vrátila se tedy, strašlivě sklíčena, k ne- mocnému. „Přijde prý milerád,“ lhala, ač se ji hla