Románová příloha

„Národnich Listů“ k čislu 18l. ze dne 3. července 1900.

Různé zprávy. = Nehoda na jevišti. Z Londýna se ozna- muje: Richard Carle, člen americké divadelní společ- nosti, jež ve zdejším Shaftesbury-Theatru hraje sen- sační kus »The American Beauty« utrpěl těchto dnů na jevišti těžké zranění a musel býti dopraven do nemocnice Charing Cross. Nehoda udála se podivným způsobem. V jedné sceně kusu oděn byl Carle kau- čukovým oblekem, v němž chtěl provésti nový »trik«. Chtěl takto oděn narazit prudce o kůl stojící na je- višti, jenž jej měl odraziti do značné dálky. Varovali jej, aby se o kousek tak nebezpečný nepokoušel, ale Carle, jsa bezpečen svým úspěchem, podnikl jej přece, ale s osudným výsledkem. Byl vržen na jevišti do dálky as šesti metrů a padl tak nešťastně, že hlava jeho plnou tíhou narazila o podlahu, ale obecenstvo, považujíc to za zdařilý nový trik, dobře sehraný komický, dalo se do hlučného smíchu a zatím co herec beze smyslů ležel na jevišti, strhlo potlesk a žádalo hlučně, aby trik opakoval. Také když upro- střed smíchu obecenstva přišlo několik osob na je- viště a zraněného herce odnesli za kulisy, domnívalo se obecenstvo stále ještě, že to patří ke kusu a smálo se a tleskalo dále. Zatím byl herec ve svém pitvor- ném úboru dopraven dó nemocnice Charing- Cross. kdež zjištěno těžké otřesení mozku.

= Únos dítěte. Z Rostova na Donu se ozna- muje: Těchto dnů udál se ve vlaku, jedoucím odtud do Moskvy záhadný případ, o němž »Priazovskij Kraj« vypravuje následující: Paní Marie Tulubajeva jela se svou dvouletou dceruškou do Moskvy a na cestě při- družila se k ní prostě a slušně oděná paní a zapře- dla s ní zajímavý hovor. Mezi hovorem vzala cizí paní, jež nevzbuzovala nijaké nedůvěry, děvčátko k sobě na klín, celovala a laskala je, tak že matka byla novou touto známostí všecka nadšena. Den byl parný a cestující, nudíce se a ochablí počali podři- movat. Také pí. Tulubajeva konečně zdřímla a když se po nějaké chvíli probudila, pohřešila ku svému hroznému ustrnutí dcerušku. Také ochotná panička byla ta tam a v celém vagoně nebylo po ní stopy. V kupé nikdo ničeho nepozoroval, všichni spali. Te- prve po dlouhém pátrání dověděla se, že jakás žena s děckem, na něž se hodil popis osob, vystoupila v Novočerkasku. Pátrání po zlodějce dítěte nemělo dosud úspěchu. = Zlato v Klondyke. Ze Seattle, Wash., s oznamuje: Pro úřadníky zdejší mincovny nastává opětně namahavá práce, neboť vracející se zlato- kopové prodávají strýci Samovi svoje poklady. Pa- desát lidí, kteří sem minulé neděle na parníku »City of Seattle« z Aljašky přijeli, vyměnili si ve spolkové úřadovně zlata v úhrnné sumě 200.000 doll. Nejvíce zlata prodal E. C. Royes a sice za 52.000 dollarů a nejméně Axal Carlos za 20.000 doll. — Z Tacomy. Wash., se oznamuje: Zlatokop John Gleason, který na »Portlandu« odjel do Kap Nome, oznamuje dopi- sem ze dne 19. května, že vodní cesta po Behrin- gově moři byla tehdy ještě zatarasena plujícími ledy. Panují obavy, že parník »Alpha«, který dne 15. dubna se 300 zlatokopy odplul do Kap Nome, se ztroskotal při pokusu proraziti ledy na Behringově moři.

= Bývalý poslanec — v Čině. Bývalý po- slanec říšského sněmu uherského za město Szegedin, Emil Babo, před několika lety náhle zmizel, aniž bylo lze vypátrat, kam se poděl. Příčinou jeho útěku byla skandální afféra v zemském kasinu pešťském, při níž hrál Babo hlavní úlohu. Babo složil tehda svůj poslanecký mandát a zmizel. Teprve nyní obje- vilo se opět jmeno dávno zapomenutého výtečníka. Následkem výtržností, vypuknuvších v Číně, jalo se rakousko-uherské vyslanectví pátrat též po poměrech šedesáti neb osmdesáti Maďarů, usedlých v Číně, tu shledáno, že Emil Babo přede dvěma léty usadil se v Číně a založil tam rozsáhlé vinice. Jest pry nyní již několikanásobným millionářem. = Dobrodružství ve fotografickém ate- lieru. Z Paříže se oznamuje: Pan Commissaire, francouzský kuchař, jenž si byl v Americe získal ja- kés jmění, přijel onehdy, po dvaadvaceti letech do Paříže, aby se podíval na světovou výstavu. Když před několika dny meškal na pohyblivém chodníku. oslovili jej dva Angličané, z nichž jeden měl s sebou fotografický přístroj. »Prosím, postujte chvilku,« pra- vil jeden z nich, »budu vás fotografovat.« Kuchař z Ameriky ničeho proti tomu nenamítal. Na to jej Angličané vyzvali, aby přišel druhého dne večer do jedné kavárny na boulevardech, kdež dostane obraz na zkoušku. Podobizna byla znamenitě podařenáa pan Commissaire seznámil se blíže s oběma foto- grafy-amatéry. Nové přátelství bylo důkladně »zavla- ženo« a milý kuchař stal se velmi hovorným. Vy- pravoval, že má při sobě 4000 fr., jež má zašity v pasu svých spodků, aby jej nikdo nemohl okrást.

Pak se mluvilo opět o fotografování a kuchař pro- hlásil, že jest jeho nejvyšší touhou, aby byl fo- tografován v kroji Jindřicha III. — »To se může stát,« pravil anglický fotograf. »Přijďte jen do našeho atelieru, máme znamenité historické kostymy, a vaše přání může býti splněno.« — Několik dnů po té byl p. Commissaire oběma svými přátely uveden do ate- lieru, kdež již na židli byl připraven historický ko- stym. Kuchař převlékl se z moderních šatů do kroje královského a stanul v majestátním postojí před appa- rátem. »Tak je to dobře!« pravil fotograf, jehož sou- druh již před tím byl pokoj opustil, »zůstaňte takto klidně stát, půjdu pro desky.« Řka to, odešel. Pan Commissaire stál plných dvacet minut jako Jindřich III. před objektivem. Pak šel hledat fotografa, ale ten byl dávno ten tam a s ním i spodky se zašitými 4000 fr. Panu Commissairovi nezbylo, než dát se v králov- ském kostymu dovézti drožkou na nejbližší policejní strážníci, kde by jej byli málem zavřeli, poněvadž považovali jeho přestrojení za nevčasný masopustní žert. Po důmyslných taškářích není ani stopy.

Zemřelí v Praze. Dne 27. června 1900. Forman František, syn řezníka, 7 měsíců, 327—II. Kallinová Josefa, sou- kromnice, 84 roky, 969—I. Albert Kareí, cihlář, 51 rok, 85—IV. Gerhardt Jindřich, maj. domu, 72 roky, 192—II. Stillerova Anna, dcera malíře, 31/4 roku, 47—I. — Ve všeobecné nemocnici: Valter Antonín, dělník, 63 roky. Šípek Jan, strážník, 37 r. Palmova Josefa, kuchařka, 49 roků. — U milo- srdných bratří: Vokůrka Antonín, slévač, 38 roků. Vlasák Antonín, dělník, 29 roků. — U milo- srdných sester: Körner Daniel, býv. krejčí, 57 roků. Charouzdova Barbora, služka, 30 roků. Dne 28. června 1900: Fenclová Barbora, po- sluhovačka, 45 roků, 78—IV. Wilhelmová Marie, man- želka bývalého obchodníka, 23 roky, 41—I. Zeman

Hynek, sluha, 64 roky, 889—I. Jatzelesová Alžběta,

vdova, 75 roků, 187—V. — Ve všeobecné ne- mocnici: Krkošínská Marie, manželka úřadníka 22 roky. Frimlová Anna, dělnice, 46 roků. Eisenstei, Alois, zlatnický pomocník, 25 roků. Resslerová Jo- sefa, vdova, 63 roky. Hassler Otto, sladovnický, 41 rok. — V josefovské nemocnici: Srbková Kateřina, vdova, 70 roků. — U milosrdných sester: Zachová Františka, dělnice, 70 roků.

Arena na Smíchově. Začátek o 1/27 hod. V úterý 3. července Po 26.: U bílého koníčka. 15427 Fraška o 3 odděl. Napsali Blumenthal a Kadelburg. Přeložil P. Nebeský. Režii má p. J. Kubík

Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech V úterý 3. července Začátek o 1/27. hod. Na oslavu dvacetileté činnosti p. V. Rady, čestného člena I. ochot. záb. spolku »Vavřín«. K dobročinnému účelu. Poprvé Sedlák Zlatodvorský. Obraz ze života venkovského o 4 jedn. od K. Birch- Pfeiferové, přeložil V. v Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře. Ředitel V. Suk 15415 V úterý 3. července. Začátek o 1/27. hod. Ve prospěch slečny Zdeňky Teršovy. Poprvé: RĚDUTA

O00000000000000 dne 3. července.

Koncerty a zábavy

Choděrova velkorestaurace. Dnes velký koncert oblíb. kap. p. Šustra za každého počasí při elektr. osvětl. Zač. o 7. h. 15447 4e na Smíchově. Dnes koncert kap. „U nUluuu Čermákovy. Zač. o 7. h. Vstup vol. Výt. měšť. obědy pro let. „vdovce“, jakož i ve- čeře ve velk. výb. Jemná piva. Kavárna v 1. patře otevřena od 6 h. ráno do 2 h. v noci. Telefon 2037. 15452

Zahr. restaur. „Na Slovanech

Emauz. Dnes koncert kap. Endrštovy od (

80000000.000000 548 —

»Já vám vezmu ve stu,« řekl Drake a tlačili se davem. Když vystupovali po schodech, pravila Glory: »Ne- byl arcidiakon dnes ráno u vás v úřadě? Viděli jsme ho, jak vycházel z náměstí s Mr. Golightlym.« »Oh, viděla jste ho? To je dnes horko!« »Viďte! Tak se mi zdá, že bych chtěla hráti Ariela v pavučině. — Ale nebyl to on ?« »Nemusíte míti starost proto, Glory. To je stará historie, že náboženská nesnášelivost ráda svrhuje zod- povědnost za své činy na civilní vládu.« »Tedy Jan Storm — »Není v žádném nebezpečí posud — naprosto žádném.« »Oh, to je skvostné!« Došli na balkon a Glory předstírala, že změna v jejím hlase a chování pochází z radosti nad náhlou vyhlídkou. Stála chvíli okouzlenaa potom se nahnula přes zábradlí a dívala se skrze zasle- pující mlhu, jež vystupovala z nesmírného davu dole. Ani píď půdy nebylo nikde viděti na míli kolem, pouzeu jockeyské brány, kde policie udržovala volné místo. Byla to pohybující se massa lidstva a temné, nesrozumitelné hučení přicházelo z ní, jako dolétá z moře do vřesovišt na skalách. Mrak odumřel z Gloryiny tváře a její oči se ji- skřily. »Jak podivuhodně šťastný svět to asi přece jen je!« řekla. Právě v tu chvíli byl vztyčen prapor nad králov- skou loží, zvěstuje, že princ přijel. Ihned na to mlčky máváno klobouky na palouku pod ložemi a potom počal někdo dole zpívati: »Bože, chraň královnu.« Lidé na hlavním stanovišti vpadli sborem, na to se připojili lidé

Velká slavnost úplně uzdravila Gloryina ducha. Smála se a vykřikovala neustále a žila od minuty k mi- nutě jako dítě. Všichni ji poznávali a skoro všichniji pozdravovali. Drake zářil pýchou a radosti. Vedl ji kolem závodiště, odpovídal na její otázky, dokládal její žertya vysvětloval vše, nechávaje lorda Roberta, aby bavil hosty. Kdo to je pod těmi stany? To je klub gardistů a službu zde zastává také dělostřelectvo, královští husaři a jeden pluk řadový z Aldershotu. Tomu se říká »Kopec«, kde se obyčejně jen hemží veselí taškáři, koukajíce po poho- zených svrchnících a pokličkách od snídaňových nádob, které zůstaly nestřeženy v kočárech. Ano kapsáři, falešní hráči, dolináři, »fantáři«, vřeštící žebráci a fakíři všech druhů kladou své nástrahy na tomto svatém místě. Věru to jest jejich svatyně a oni tu kramaří na očích policie. »Svatá Země? Ha, ha!« »Že jsou zde všichni patriar- chové z bible?« Oh, ti křiklaví páni s patriarchálními jmeny v sametových kabátech pod prapory a plátěnými firmami — Mojžíš, Aron a tak dále? To jsou »bankéři«, hlavně židé a někdy i Walesáci. »Sem pojďte, sem, vy sportsmeni! Já nemám pře- hnaných cen, přisám bůh!« »Nemohu chtít koupit ,těžkej“ kus za čtyři!« »Pět proti jedné na prkno!« »Já vysázím na prkno!« »Co je to ,těžkej“? Oh, to je sovereign, půl těžkého půlsovereign, dvacet pět liber »pony«, pět set »opice« a bukmekr, který nemůže zaplatiti »Walesák«. Kdo je to? To je »velký Brockton«, gentleman a koňařský špe- houn. »Zábavy je dost!« Ano, černoši, harfeníci, zpěváci,

Kle — b45