V Praze, v úterý dne 3. července.

K číslu 18

Na »Národní Listy canní a odpolední předplácí se v Praze v administ rací na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. „Rakouský problém“. Z Vídně, 3. července. S tímto nad- pisem uveřejněn byl v »Pester Lloydu« do- pis, který vydáván byl za inspiraci dra Körbra a ve kterém se pravilo, že ra kouský problém spočívá v tom, zdali nabu- dou v Rakousku vlády Němci či Slované »Neues Wiener Tagblatt« uveřejňuje z poslaneckých kruhů přípis, ve kterém se popírá autorství dra. Körbra, který by prý, kdyby skutečně takový úmysl měl, ho neprojevoval a nepřipojoval se k odpůrcům Němců. Nejedná se prý o to, jakým směrem bráti se bude rakouská správa. Nelze před- vídati a je prý také politicky lhostejno, zdali budoucí vláda bude ještě klerikálnější nežli vláda dosavadní, zdali bude vůči Maďarům povolnější než dosud, zdali bude průmyslo- vou či agrární při smlouvách celních. Nikoli o budoucí činnost, nýbrž o ny- nější organisaci státní zprávy se prý jedná Jako bylo zavedení přímých voleb do říšské rady r. 1873 státní nezbytností, tak prý je dnes zákonná státní úprava jazykových otá- zek na prospěch jednotného státu státní ne- zbytností. Jako prý přímé říšské volby neza- ložily německé panství a nevyloučily regim Taaffův, tak prý by se nestalo ani nyní po- dobně, kdyby se stanovila německá řeč pro- středkovací a provedlo národnostní ohrani- čení v Čechách. Rozřešení jazykové otázky upraví prý jen půdu jednotného státu, na které, jako dosud, konati se budou zápasy stran.

Ministerstvo Körbrovo alespoň zdán- livě tento názor sdílelo a dalo mu projev ve svých osnovách jazykových. Není prý pravdě podobno, že dr. Körber vydá v šanc své vlastní dítě a nechá na holičkách úkoly. které vytkl své vlastní politice. Rakouský prohlém by však proto své povahy nepo- zbyl, a nikdy by nynější ministrpresiden neměl síly jej rozřešiti. Historik »Neues Wiener Tagblattu« mohl by věděti, nač byly zavedeny přímé volby r. 1873; nikoli pro stát, nýbrž pro vládu zkrachované liberální levice; stejně státní němčina nebyla by pro stát, nýbrž pro nad vládu německé menšiny ve státě. Z německo-nacionálního tábora. Ze Štyrského Hradce, 3. července Poslanci Hofmann. Wellenhof a Le misch mluvili včera večer ve zdejším ně meckém lidovém spolku o situaci se stano viska radikálně německého. Byla přijata re soluce, ve které se odsuzuje vlád Körbrova jako vláda § 14., odsu zuje se návrh společnosti Grab mayr, Lichtenstein a soudruzi a pro- hlašuje se vládě Körbrově stej ná válka jako Badenově a Thu nově. Posl. Steinwender vyslovil se v Spitale nad Drávou pro rozpuštění říšské rady, ale proti oktrovování nového jedna- cího řádu a jazykových osnov.

Osobni. Z Vídně, 3. července. Známému a za- sloužilému spisovateli, skriptoru dvorní uni versitní knihovny ve Vídni Ferdinandu Men- číkovi, který je také po prof. Šemberovi lektorem českého jazyka a české literatury na vídeňské universitě, udělen titul a chara- kter knihovního kustoda.

Telegrafcké zprávy.

Ke sňatku arcivévody Františka Ferdinanda. Z Vídně, 3. července. (C.B.) V dneš- ním úřadním listě jest uveřejněno officiáln oznámení sňatku arcivévody Františ ka Ferdinanda s hraběnkou Žofií Chot kovou a povýšení hr. Chotkové do dědi

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3 Předplacení a inseráty přijímáadministrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

čného stavu knížecího se jmenem Hohen- berga s predikátem knížecí milost.

Útočník na prince Walesského před porotou. Z Brusselu, 2. července. (C.-B.) Dnes počalo před zdejší porotou za velkého návalu obecenstva líčení proti Sipidovi, který spáchal zde dne 4. dubna t. r. attentát na prince Walesského. Předvoláno jest 80 svědků. Po přečtení obžaloby počal před- seda výslechem Sipida, kterýž doznává, že je strůjcem attentátu. Ve svých odpově- dech potvrdil Sipido všechny už známé podrobnosti o pohnutkách, jež jej k útoku přiměly. Z výslechu vysvítá, ze útok byl dříve promyšlen. Odboj proti cizincům v Číně. Z Berlína, 3. července. Očekává se, že bude říšský sněm svolán. Ukáže-li se po- třeba, vyslati do Číny další vojsko a bude-li výprava ta vyžadovati nových výdajů, je svolání říšského sněmu neodvratným. Z Berlína, 3. července. (Č.-B.) Ně- mecký guvernér v Kaočau zaslal včera ná- sledující telegram: Před osmi dny vyzval čínský guvernér missionáře, aby se vydali do přístavů. Na žádost, aby jim zajistil ochranu majetku, prohlásil, že tak učiniti ne- může. Proto se sem všichni vracejí. Z Berlina, 3. července. (C.-B.) »Wolf- fova kancelář« oznamuje: Správce něme- ckého generálního konsulátu v Šanchaji oznamuje telegraficky, že dle posledních zpráv při zavraždění německého vyslance šl. Kettelera raněný tlumočník Cortes se na jednom vyslanectví zachránila že dne 23. června zůstala ještě 3 vyslane- ctva, mezi nimi německé, bez pohromy. Z Říma, 2. července. (C.-B.) Dle zprávy velitele válečné lodi »Elba« padlo ze zúčast- něných Italů na výpravě Seymorově šest námořníků a lodní důstojník Carlotto. Dva muži byli lehce zraněni.

FEUILLETON. Hodslavice. Napsal Otakar Hradecký. Náš »sextete seděl v nejlepší náladě při vonném šálku pravého ruského čaje, mísícího se s aromatem výtečných doutníků, které byly kouřeny na poctu svátku našeho člena, úřad níka K., kterému jsme říkali, poněvadž posledn k nám přistoupil, sextán. (Náš »sextet« sestával totiž, jak juž ze jmena patrno, ze šesti členů. začínal primánem, končil sextánem a účast- níci jeho byli vesměs úřadníci dosti velikého města T.)- Zblížila se již dvanáctá, ale po únavě ne- bylo ni stopy, ba naopak veselost stoupala. když tu s prvním úderem dvanácté vystoupil primán, postavil se na stolici — což bylo usta- novením, chtěl-li kdo míti delší řeč — a na- fouknuv se jako páv, začal: »Vážený sextete ! Jak vaše blahorodí ráč znáti, je dnes svátek našeho kollegy sextánaa jelikož se blíží výroční den založení našeho sextetu, navrhuji, abychom se již v tento zna- menitý den usnesli o všeobecném výletu do ro- diště slovutného našeho historika Palackého — do Hodslavic!« Bouřlivý potlesk zahlaholil jakožto po- chvala na řeč primánovu, jenom sextán vyskočil ze svého sedadla, jakoby jej byla sršeň píchla. »Co že, do Hodslavic? Chcete-li de Nan- kingu, ano, ale do Hodslavic! Z toho braši ne- bude nie!« A usedl, kroutě si nervosně konečky svého hustého kníru. Náš sextet byl celý uděšen — vždy se zachovávala přísná disciplina a teď se odváží sextán vysmívati se primánovi! Však se tento také rozhodně opřel takému jednání a ujav se opět řečí, pravil povznešeným hlasem:

»Jelikož se jednání našeho sextána protiv § 1. našeho spolku, žádám jej jmenem ostat- ních za vysvětlení a doufám, že jej podruhé v tak důležitý proň den nebudu nucen napo- mínati.« Sextán se zakabonil, zaškubal sebou ně- kolikráte, zabručel a pak jal se povídati: »Nuže budiž, podám vysvětlení, ale jenom pod tou podmínkou, že od výletu upustíte.« Nastala porada, načež primán prohlásil, že uzná-li sextet důvody za dosti závažně, že z výletu sejde. Teprve potom jal se sextán vypravovati: »Mé povolání zaneslo mě jednou do hnízda zvaného S., kde jsem se báječně nudil. A právě tato nuda přivedla mě do neštěstí. Navštěvoval jsem totiž kdy a jak jsem jen mohl dosti blízké město B., chodil jsem tam do »Národ- ního domu«, do divadel, jež pořádal tamější sokolský výbor, do plesových zábav, a tak se stalo, že jsem se posléz zamiloval do jedné slečny, postavou i duchem pravého anděla, která byla cvičitelkou v ženském Sokolu, vý tečnou divadelní silou a znamenitou tanečnicí. To poslední posoudil jsem z řečí jiných, poně- vadž sám nenáležím k tanečníkům, neuměje tančiti. Ano, tak tedy jsem se zamiloval. Bylo t jednou po divadle v masopustě, asi v této době, jak zde nyní sedíme, o všeobecném odpočinku po půlnoci. Seznámiv se s Mařičkou — tak totiž slula ona dáma křestním jmenem — po- mocí jednoho svého kollegy, bavil jsem se zna- menitě, a když později Mařička přišla s lícem od tance zrůžovělými a usedla blíže mne. smějíc se a hovořie, nebylo šťastnějšího člověka nade mě. Seděli jsme v koutku jedné světnice před sálem a já, abych se mohl co nejvíce pokochat chránil jsem svou společnici takřka tělem, totiž

aby zmizela zrakům tanečníků. Nepřítomnost spanilé dámy zbystřila sice jejich zrak, ale já obdržel jsem pozvání k brzkému shledání a ještě dosud cítím ten jemný stisk při rozchodné. Tehda jsem myslel, zaslepen plamenem první lásky, že mám vyhráno. Druhý den přišel ke mně kollega, který byl týž večer se mnou v B. a nabídl mi prstýnek, který byl na Mařičce při tanci vylopdil a jenž mu pak mimoděk zůstal. Přijal jsem jej ovšem s velikou radostí a seznav, že v něm jedna per- lička schází, dal jsem ji ve vší tichosti zasaditi a druhou neděli spěchal jsem do B. s blahou nadějí, že mi prstýnek zůstane. Tenkráte hráli jakousí divadelní novotinku a má Mařička, která měla právě roli nevěsty, uvítala mě velmi srdečně. Seděli jsme zase v onom koutku, zase bylo po dvanáctě, když jsem se pochlubil jejím prstýnkem. »Hle, slečno,« pravil jsem z nenadání, »ne- mohl bych si tento krásný prstýnek ponechati na památku?« .. . Zarděla se a pak zašeptla: »Je mi vskutku líto, ale tento prstýnek je mi upomínkou na nejkrásnější doby, prožité v Hodslavicích, prosím, vraťte mi jej!« a po- hledla na mne tak podivně, že jsem mimoděk sňal prstýnek a navlékl na prst Mařiččin. Bylo to zklamání pro mě, ale následovaly věci horší. Byv zase pozván a sice do Mařič- čina domu její matkou, kterou jsem tehda po- znal, nemeškal jsem navštíviti 14 dní později její Tusculum, pln nejkrásnějších snů a nadějí, že se mi podaří vyznati Mařičce svou nesko- nalou lásku k. ní. S tlukoucím srdcem zaklepal jsem tehda na dveře jejího příbytku. Ozvalo se altové »Dále!« . . . Vstoupím Uvítala mě Mařiččina máti v bělostkvoucím čepečku přívalem slov: