V Praze, v úterý dne 17. ledna.

K číslu 17. čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARUDN

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Pravidelná vozba kolem jezera Bajkalského. Z Irkutska, 16. ledna. (C.-B.) V sobotu začala pravidelná jízda osobních vlaků kolem jezera Bajkalského. Z mandžurského bojiště. Z Petrohradu, 16. ledna. (C.-B.) Telegram generála Kuropatkina, zaslaný včera císaři Mi- kulášovi, zní: Dne 13. ledna za svítání udeřili dobrovolníci na nepřátelské přední hlídky. Tyto, jež skoro celou setninu pěchoty čítaly, byly ro- zehnány. Ztratily 12 mrtvých a 12 mužů z nich bylo zajato. Tři z těchto jsou raněni. Naši dobrovolníci ukořistili zbraně a střelivo. Ztratili 1 mrtvého a 2 raněné. Nogi v Port Arturu. Z Londýna, 17. ledna. Generál Nog přibyl v pátek do Port Arturu, kde vykonal prohlídku vojska. Generál Stesselj. Z Londýna, 17. ledna. Parník, kterým při- jel generál Stesselj se svou chotí do Na- gasaki, vezl také 9 důstojníků, 2 dámy a4 děti. Jenom několik vyšších důstojníků a silná hlídka policejní stály v přístavu při přistání parníku, poněvadž doba příjezdu — 3 hod. od- polední — byla tajena. Generál Stesselj měl uniformu a jest vzezření zdravého. Zdá se, že po útrapách obléhání se zotavuje. Carův armádní rozkaz. Z Londýna, 17. ledna. Poslední armádní rozkaz carův považuje se v Petrohradě za dů- kaz pevného odhodlání cara k pokračo- vání ve válce. V týle Japonců. Z Petrohradu, 16. ledna. (C.-B.) Generál Kuropatkin telegrafuje: Obdržel jsem dvě zprávy o útočných postupech naší jízdy. Dne 10. lédna bylo půl setniny japon- ské pěchoty polovicí škadrony dragounů zničeno. V noci na to z ni- čily naše prapory čásť železničn trati, čímž způsobena byla srážka dvou vlaků.

Dne11.ledna obsadilo naše vojs ko Nučvan. Japonská posádka, sestávající z setniny pěchoty a škadrony jízdy, po krátké palbě z pušek ustoupila. V těchto dvou dnec ukořistili jsme 500 vozů se zásobami a zajali 1 důstojníka a 14 mužů. Z našich padli 3 dů- stojníci a 15 mužů; 10 důstojníků a 49 mužů bylo raněno. — Dne 12. ledna byla že- lezniční trať u Šaice, 6 verst od In- koua, našimi hlídkami poškozena Odpoledne o 4. hodině přiblížil se oddíl japon- ského vojska k Inkouu. Naše dělostřelectvo stří- lelo na nádraží a spálilo všechna skla- diště. Čásť našeho vojska udeřila pak na nádraží. Japonci zahájili prudkou palbu z pušek a ze strojového děla. Naši vojáci uchý lili se do příkopů a obnovili pak útok, a vš ak musili přesile ustoupit. Skoro všichni padlí a ranění byli odnešeni.

Jednání o prodej lodí. Z Brém, 16. ledna. (C.-B.) »Bösmannova telegrafická kancelář« oznamuje: V zahraničních novinách rozšířené pověsti o prodeji četných lodí severoněmeckého Lloydu jsou potud prav- divy, že se o prodej vyjednává. Ruští revolucionáři a japonská vojenská správa. O způsobu, jakým ruští revolucionáři válk využitkovati se snaží na prospěch svých ten- dencí, uveřejňuje zajímavou zprávu „Frank- furter Zeitung“, jehož redakci byl počátkem pro- since minulého roku zaslán z Tokia dopis tohoto obsahu: Japonský ministr války v To- kiu obdržel zásilku knih ruských pocházející od Rusa, ve Švýcarsku žijícího. V přípise, který byl přiložen, žádal odesílate japonského ministra, aby knihy ty ro z d a ruským zajatcům. Tento však, obávaje se, aby knihy neobsahovaly věci závažné, dal je prohlédnouti štábním důstojníkem, ruského jazyka znalým. A tu objevilo se, že knihy ob- sahují ostré útoky na ruskou vládu s revoluční tendencí. Japonský ministr posla knihy nazpět s poznámkou, že zajatei ruští byli nepřáteli Japonska, že však se Ja- ponci s nimi střetli v otevřeném boji. Od okamžiku pak, ve kterém byli za- jati, že japonská správa v nich musí respekto- vati loyální poddané ruského cf- saře a proto nemůže jim rozdati knih, namíře- ných proti ruské vládě,

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Přípravy k zasedání říšské rady. Z Vídně, 17. ledna. Ministerský předseda bar. Gautsch vyzval předsedu poslanecké sně- movny hrab. Vettra, aby svolal konfe- renci předsedů všech klubů o jed- nacím pořadu. Především nalehati bude presidium na odstavení pilných ná- vrhů. »Neue Fr. Presse« oznamuje: Velké strany jsou k tomu ochotny. Pilné návrhy, které nebudou vzaty zpět, budou projed- nány, než se přejde k jednacímu pořadu. V panské sněmovně konala včera komise pro změnu jednacího řádu poradu, která však neměla positivního výsledku. Neštěstí na severní dráze. Z Vídně, 17. ledna. Na severní dráze událo se dnes v noci neštěstí, které na štěstí nena- bylo velkých rozměrů. Několik o sob bylo zraněno, jedna těžce. Praž- ský ry chlik, který vyjíždí z Brna o 7. h. 34 m. večer a přijíždí sem do Vídně o 10 h. 15 m. večer, nepřijel. Četným osobám, které na nádraží čekaly na příbuzné a manžely, bylo sdě- leno, že vlák přijede teprve o 4. nebo 5. hod. ranní, poněvadž vyjel z kolejí a protože poslán býti musil na místo neštěstí pomocný Vyšinutí z kolejí stalo se 10 min. před Břeclavou; příčina není ještě zjištěna, bylo však oznámeno toto: Ve čtvrt na 10 več. zlomila se kolej a tím poslední vagon rychlíku se vyšinul. Vagon přední a lokomotiva vyskočily z kolejí, ale zůstaly nedotčeny. Vyšinuté ostatní vozy svalily se s hráze 4.5 m. vysoké a zůstaly dole ležet. Se záchrannou akcí bylo ihned počato. Neprodleně poslán ze stanice Hohenau telegram do Vídně, odkud poslán pomocný vla k; také z Břeclavy byl poslán pomocný vlak. Při- jely oba ke druhé šhodině z rána. Ambulance dobrovolné záchranné společnosti jala se hned na nádraží poraněným poskytovati první pomoci. vlak.

FEUILLETON. Ponocný.

Železniční služba, opravdu těžká službal Zřízenci nejen ve dne, ale i v noci zastávají své povolání a doba odpočinku pro ně je malá. Kdyby aspoň dle těžké své práce mohli si po- skytnouti náležitého posilnění a občerstvení, ale odměna jejich nestačí. Musí se spokojiti tím, že aspoň částečně ukájejí svůj hlad. Nejhůře se má ponocný, zvláště, je-li ve stanici jenom je- den. Tu musí bdíti oko jeho noc co noc a pá- trati jako ostříž po podezřelých osobách, pro- bouzeti z libého spánku cestující, odjíždějící časnými vlaky a jiné zřízence železniční, kteří v noci přebírají službu. Nejednou za to dostává se ponocnému sladké odměny — nadávek druhů — neboť rozespalci nevědí, ce činí. „Prospali jste se přece trochu,“ myslilsi ponocný Hejla ve stanici M.. ., „a ještě se vám nechce vstávat, co mám říkat já? Chůzí jsem znaven, je tak teploučká, hvězdnatá noc, ani sebe menšího větérku neni, nic se ani nehýbe, jak by mi chutnalo aspoň na chvilku pro- táhnouti údy své tamo na lavičce v parku! Živá duše sem nevejde, neuvidí mne tedy nikdo a pan assistent, dnes službu konající, jest dobrý, shovívavý pán. Ostatně, vždyť nechci spát, jen tak trocnu si odpočinu! Váhavým krokem došel k lavičce. Posadil se, opřev se o opěradlo lavičky a myslí... myslí na svůj mozolů plný, smutný život. Vidí se v domě otcovském obklopena svými sourozenci. k nimž osud milosrdněji se zachoval. Pocházel

z pěkného statku, ale otec jeho přišel o vše. Vyučil se řemeslu, ale nešlo mu. — Dosáhl hod- nosti vyhýbkáře po mnohých skroušených prosbách a přímluvách pánů mu nakloněných. Službu svou konal správně, ke spokojenosti představených. Leč i tu neštěstí naň číhalo! Při přestavování výhybky páka mu zlomila ruku. Po dlouhý čas nemoc poutala ho na lůžkoa když se uzdravil, nemohl rukou hnouti. — Za- městnání své dosavadní nemohl déle zastávati i prosil o službu snazší, kde nebylo by potřeb zlomené pravé ruky. Po delším uvažování jme- nován — „ponoeným“. — Ubohý! Musil vypo- máhati při nakládání těžkých beden do vlaků i při skládání a pravá ruka musila býti pomoc- nicí levé. Dostalo se mu tedy velké náhrady za poškozený úd při desítiletém věrném vykoná- vání povinnosti — horší, namáhavější služby prvé s menším platem! — — Měl 27 zlatých měsíční služby a na to byl on, jeho manželka a čtyři dítky. Jak bídně se protlouká! Ve dne málokdy že si nahradí noční bdění, raději pracuje prc lidi; dělá vše, co mu lidé svěří, za malý plat, aby dětem přece něco lepšího mohl opatřiti, ale vše, vše nestačí. Bude tak stále? Snad dá bůh, že bude lépe. Dceru po roce dá sloužit, chlapec za nějaký čas bude vy- učen zámečnictví, snad se někde uchytí a jemu bude starati se již jen o dvě dítky . .. Radostně dojat blahou nadějí v lepší bu- doucnost, přivírá oči, hlava kloní se níž a níže na prsa, stává se těžkou. Z blahého snění opět se násilně probírá, otvírá oči, mne je, hlavu skleslou pozvedá, vždyť ne — on nechce spáti, dnes nesmí, kdyby spal celý svět, cn jediný nesmí a nesmí! Má buditi pana vrchníhe in- spektora k rychlíku ve dvě hodiny ráno. Co by řekl, kdyby se nedostavil Hejla v pravý čas?

Musí dokázati, že dělá svou službu správně, je poslušen rozkazův všech, když bdít má — tedy bdít. Vůle dobrá byla velká, ale ospalost větší. Znovu oči přivírá, sní a sní a na ně zlehoučka, však jistě, ukládá se spánek spravedlivých. Spal celé dvě hodiny. Zdálo se mu toho mnoho a vše bylo krásné, ale za to probuzení! Ty protivná, šeredná skutečnosti! Ve stanici živá poptávka po ponocném; při- jelyť dva nákladní vlaky, měl tedy ponocný vy- pomáhati při vykládce a jiné zboží, k odvežení určené, nakládati. Lidí bylo k této práci málo i vzpomínáno tím více ponocného. Ten však, jakoby se země pod ním byla probořila, nebyl a nebyl k nalezení. Ani na volání odpovědi ne- dával. Zpozděn vlak a toto připsáno na vrub nešťastnému ponocnému. Rychlík byl za horami a pan vrchní in- spektor c. k. státních dráh...? Těžko, těžko myslit! „Co mám činiti? Kdyby raději se země pode mnou probořila! Takového pána rozkazu já zanedbám! Marně pan přednosta mne k bdělosti napomínal. Zle je, Hejlo, zle!“ tak mluvil k sobě ponocný. S hlavou skloněnou, čepici v ruce žmole, kráčí do kanceláře se ospravedlniti. Již otevřel dvéře, leknutím však sebou trhl, spatřiv pana nspektora, an rozmlouvá s úřadníkem, službu konajícím. „Prosím poníženě za odpuštění,“ vyrazil ze sebe a slovy nesrozumitelnými omlouvá dlouze svoji nepřítomnost a omeškání, „mdloby, slabost toho příčinou,““ dodává.