ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 20e6fef0-8f09-11dd-8f61-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 40, person 72, org 4, work 7
1 masthead
Ročník padesáty vem.
2 masthead
V Praze, v úterý 28. ledna 1913.
Praha
3 masthead
Čislo 27.
4 article
Na ranní avečerní listy přodplácí se V Praze v admšní na měsle na čtvrt leta . . . . S K — s dvojí denáškont na měsíc. . . . . . 2 K elí na čtvrt lsta . . . . 7 K ehh ve flálkácha na měsio . . . . . 2 K M0 Foštout na měsío. . . . . . na čtvrt leta . . . . 9 K eoh s dvojí zásilkou na měsic. .. na čtvrt leta : . . . K S Dnešní číslo pro Prahu jest oa stranách, s přílohou pro venkov o 16 stranách. Následky zpátečnické volebni osnovy v Uhrách. Klidně, ale důrazně zaprotestovalo právě minulé neděle uherské dělnictvo na mimořádném sjezdu, svolaném sociální de- mokracií uherskou do Pešti, proti nekalé Tiszovsko-Lukácsově volební „reformě“. Prohlásilo ji za škodlivou nejen pro dělní- ctvo, nýbrž pro všechny výdělkové třídy. Vytklo, že touto osnovou vládní ruší se slavný slib, daný národu, že dostane se mu všeobecného, přímého a rovného volební- ho práva s tajným hlasováním volíčstva. Budiž tedy osnova ta potírána nejostřejší- mi zbraněmi. Kdyby pak byl tento nespra- vedlivý volební řád kusým parlamentem uherským schválen a národu oktrojován. nechť se dělnictvo neúčastní voleb prová- děných na základě tohoto řádu. Vedení strany sociálně-demokratické pak se vy- zývá, aby učinilo přípravy pro vše- obecnou stávku. O tom, kdy má byí stávka ta prohlášena, rozhodniž ve- dení strany po nejlepším uva žení. Tak zní resoluce přijatá zástup 53.000 dělníků z hlavního města a 40.00 z venkova uherského. Ke sjezdu, jenž měl až na jeden mo- ment klidný průběh, dostavil se též vůdce krajní oposice posl. Julius Justh a uví- tán bouřlivým „eljen!
jítmokracie Lukácsův Julius Justh Praha Foštout Uhry Pešť
5 article
Po přestalém strachu, jaký měla z to- hoto sjezdu vláda Lukácsova, otrnuloji asi, když zvěděla, že všeobecná stávka jest odročena k pozdější době, snad až do jara. Avšak co je oddáleno není ještě za- žehnáno. Vlastní boj proti zpátečnickému volebnímu řádu Lukácsově v parlamentě v zemi teprv nastává a podle všech dosa- vadních znamení bude asi hodně tuhýa vášnívý. Kromě snad jediných Sasíků sed- mihradských není jediného národa nema- ďarského v Uhrách, aby nebyl krajně po- Mrážděn velíkým a nebezpečným příkořím. jež mu hrozi z toho labyrintu obmysl- ných nástrah, přehrad a ostna- tých výminek, jímiž Tiszovsko-Lu- kácsova předloha oplývá. Jest to hotový výsměch na všeobecné rovné vo- lebniprávo, paskvil a zlovolná karika- tura jeho, slátaná za trojím účelem: 1. aby maďarská oligarchie neutrpěla na své po- savadní moci nižádné újmy; 2. aby nikdy nedostalo se nemaďarským národům spra- vedlivého zastoupení ve sněmu uherském, nýbrž vždy v něm zůstala pojištěna roz- hodná početní přesila živlu maďarskému. a za 3., aby dělný lid, maloživnostnícia malé výrobní třídy byly co možná nejkru- těji oloupeny o hlasovací právo. Trefně charakterisována veškerá ne- spravedlivost a křivda volební osnovy Tisza-Lukácsovy v dojemné prosbě Slová- ků ke králi, uveřejněné nedávno ve „Slo- venském Týždenníku“, kdež stržena lico- měrná maska s té Lukácsovy fráze, že mu šio především „o ochranu vzdělanců“ — těmito prostými slovy pravdy: „Roku 1905 nakázalo Vaše Veličen- stvo tehdejší vládě, aby dala nám všeobec- né hlasovací právo; a ejhle, vláda po sedmi letech přišla s takovým návrhem zákona. aby volební právo měl jen ten, koho bo- hatí Maďaři za vzdělaného u znají..
Lukácsův Maďar Uhry Tisza TiszovskýLu
6 article
Nejprve nám odňali naše slovenské školy... a teď, když nás o školy obrali. chystají nám zákon, aby jen ten směl hla- sovat, kdo dokonale umí číst a psát. Kde se tomu naučit, když škol není? Nejprve nám usnesou zákon národ- nostní, a když zákon ten potvrzen, tu v sá- zejí bohatci maďarští do věze- níty znašich vůdců, kteří záko- na toho se dovolávají a jím se řídí! A ke všemu pak prohlásí, že ne- smíse státi poslancem lidovým ten, koho soudy potrestaly pro dovolávání se národnostníh zákona! Jaké to zvrácenosti, jaké hrůz- né poměry! Stejné žaloby zvedá v Sedmihradsku rozhořčený národ rumunský, jehož posla- nec Štěpán Popp podal dne 22. t. m. sně- mu uherskému v odpor proti křivdící před- loze Tiszově a Lukácsově svůj návrh po- ctivého zákona na skutečně všeobecné a rovné volební právo v Uhrách; návrh fen stanoví stručně a jasně: „Každý státní občan bez rozdílu po- hlaví má po dokončeném 24. roce aktivní právo volební. Vykonávání volebního prá- va jest povinné. Pasivní právo volební za- číná 30. rokem věku. Nejsou volitelni soud- cové a státní zástupcové ve svých úřadních okresích, dále takové osoby, které před volbou byly v dotyčných okresích stoliční- mi soudci, anebo policejními hejtmany, ko- nečně členové ozbrojené moci. Počet vo- lebních okresů stanoví se tal, aby na kaž- dých 50.000 obyvatelů připadl jeden posla- nec. Pří rozdělování volebních okresů má se postupovati tak. aby vytvořeny byly teritoriálně ohraničené okresy národnost- ní. V okresích jazykově smíšených sestavi se zvláštní volební listiny pro příslušníky každé národnosti a pro tyto stanoví se zvláštní volební okresy. Hlasování děje se podle obcí a jest tajné.
Popp Tiszův Lukácsův Sedmihradsko Uhry
7 article
Jsme zvědavi, zdali maďarska oposice zvedne tento poctivý návrh Ru- munů na svůj štit? Pro zjednání rovného práva nemaďar- ským národům jevila posud strana Košu- thova a Justhova zrovna tak málo citu jako vládní většina Tiszova, i pochybujeme, že ho najde v srdci svém nyní, ač chystá se k rozhodnému zápasu se stranou vládní o popularitu a moc. Bude hájit nejvýše právo obecného lidu maďarského proti zpáteční- ckým nehoráznostem volebního řádu Tiszova, kteréž zarážejí a studem polévají i hojně slušnějších politiků ve vládní strané samé, takže buď ze strany vystupují, anebo vládu zapřísahají, aby ze své volební osno- vý dala aspoň ty nejhorší protilidové ostny vytrhat, poněvadž jinak nadeže- ne jlen vodu na mlýn radikálům a sociálním demokratům, ne-li dokonce — republikánům v Uhrách Tak varuje též co nejdůtklivěji Tiszu i Lu- kácse jistý uherský křesťansko-sociální po- litik ve včerejší vídeňské Reichspost. Tisza chce prý se jako konservativní Win- kelried postavití proti demokratickýma svobodomyslným myšlenkám, mysle, že tím prospěje státu a národu; a jest sle- pým proti velké a osudné mýlce, jakou zatím připravuje. Neprospíváť my- šlenkám konservativním, nýbrž poráží je neprospívá státu, ani národu, nýbrž vrhá je v nesmírný zmatek. Stane se, aniž by tomu chtěl, svou zpátečnickou ráznost průkopníkem snah radikálně pod- vratných. Či nevidí toho Tisza se svými přáteli, kterak volební tou „reformou
Koša Justhův Tisza Uhry
8 article
svojí zklamal a popudil klidné dosud mas- sy dělnické tou měrou, že šmahem přidá- vají se k sociální demokracii, kteráž za posledních let v Uhrách nerostla, nýbrž uvadala, pozbývajíc důvěry lidu. Ale ná- hlenastal obrat. „Sociálně demokra- tická agitace v Uhrách činí té doby úžasné pokroky, a lze se obávati, že Tiszova předloha, stane-li se zákonem, téměř všechno dělnictvo vežene do tábora sociál. demokracie. „Podobně má se s ostatními třídami společnosti. Mužové, kteří dosud stávaliv táboře konservativním, dnes jdou ruku v ruce s radikály!... Jest vý- znamno pro situaci, že sám ten svaz ob- chodníků a živnostníků vyslovil se pro všeobecnou stávkul... Si- tuace jest vážná“. — končí zpravodai „Reichspostu“ — neboť tento úspěch radi- kálů znamená nebezpečí i též se stanoviska monarchického. Zvykle odbývají se zprávy o agitacích republikánských Uhrách s výsměchem. Nevěří se v hlav- ním městě v jich existenci. Avšak o na zde jest a nabývá půdy den ke „Ona vystupuje i tam, kde by se před nedávnem nikdo nebyl toho nadál.V Orosháze ještě před nemnoha lety řeč- níval Kristofíy k lidu, provolávajícím nadšené eljen! králi i následníku trůnu.
Tiszův Uhry
9 article
Dnes však jest tato největší rolni- cká obec, čítající přes třícet tisic oby- vatelů, hlavním sídlem — republikán- ské propagandy... Kterak to mož- no? Národ maďarský očekával od volební reformy spásu, očistu a obrat k lepšímu. Nyní, byv zklamán, pozbývá ví- ry a ježto vláda podle zastaralého zlozvy- ku se skrývá za korunu a volební opravu, která v pravdě má jen zachránit její strannický absolutism, vydává za životní zájem dynastie — tož nese se pak i trpkost a trud národa výše, než k ústavně odpovědným místům ... Tot skutečný podvrat, toť skutečně nebezpečí země a hrabé Tisza nechť to se svými přá- telí zodpovídá, může-li. Tak včerejší „Reichspost“ zpravuje rozhodující kruhy o účincích zpálečnického kousku Tiszova a Lukácsova v Uhrách.
Tiszův Lukácsův Uhry
10 article
dni! Arcikníže Rainer zemřel. Z Vídně, 27. ledna. (K. k.) Arcilmníže Rainer klidně zemřel o 5. hod. odpolední po 25hodianěm sprtelném zápasu. U jeho lože dleli všichni členové císařské rodiny. Choť arci- knížete Marie byla bezprostředné před úmrtím arciknižete uvedena do pokoje, kde ležel umírající. Dlel tam též zpovědník farář Kasche. Před palácem sbromáždilo se mnobo lidí. Zpráva o úmrtí arciknížete rozšířila se za několik minut po celém městě a byla ihned sdělena do Schönbrunnu. Všode vyvo- lala veliký smutek zvláště v okrese Na Vl- deňce, kdež arcikníže bydlil. Brzy po smrti arciknížete dostavíli se do paláce četní členové diplomatického sboru a jiné osobnosti a zapsali se do vyložených kondolenčních archů. Několik zábav bylo ihned odřeknuto, tak ples Bílého kříže a ples techniků. Ples »Concordie« byl odřeknut již dopoledne. Mnoho soukromých domů jest ozdobeno smu- tečními prapory. Místodržitel kníže Thun odvolal ples, jenž se měl u něho konati dne 3. února.
Rainer Marie Kasch Thun Vídeň Schönbrunn Concordie
11 article
Z Vídně, 27. ledna. (K. k.) O posledních chví- lích arciknižeta Rainera zděluje „Korresp. Wilhel- mova!: Dnešní dopoledne poskytovale obraz úpl- ného rozkladu. Nemocný ležel skoro bez hnuti na svém loži. Dech byl sotva slyšitelný a někdy úplně pominul. Přestávka v dýchání, která nastala ve 3 hodiny, dala podnět ke zprávě, že smrt již nastulu. V tuto hodinu se po celé Vídni rozšířila zpráva o úmrtí. Kolem lože umírajicího shromáždila sev plném počtu užší rodina. Arcikníž. Leopold Salva- tor, František Salvator, Bodřich Karel Štěpán, ar- cikněžna Marie Valerie stáli kolem lože a snažili se utěšiti choť. Pavlánský farář dostavil se de pa- láce a konal modlitby. Lékaři se všemožně snažili, aby umírajícímu ulchčili poslední chvíle. Bylo přes- ně 5 hodin, kdýž lékař konstatoval, že smrt právě nastala. V komnatě ozval se vzlykot a lněz se modlil. Arcikněžna Marie přistoupila v slzách k loži a líbala mrtvolu na čelo a ruce. Zpráva o úmrtí rozšířila se rychle po residenöním městě. — Následkem úmrti arcilenížste odpadá 28. t. m. přijímání u hr. Berchtoldové a 29. a 31. ledna u kn. Traultmannsdorffové. Přijímání ve Vídni dlí- cích Američanů u choti amerického velovyslance Kerense, které bylo sfanoveno na 29. t. m., bylo edloženo na neurčitou dobu.
Rainer Salva František Salvator Bodřich Valerius Marie Berchtold Američan Vídeň
12 article
Arcivévoda Rainer narodil se dne 11. ledna 1827 v Miláně, jako syn arcivévody Rainera a princezny Savoyské-Carignanské. Dle přáni otce svého věnoval se v útlém věku vojenské dráze, ale nesetrval v tomto oboru. Po důkladných studiích o státní správě ocit! se u samých počátků ústavy. Dne 2. února 1857 byl jmenován předsedou stálé říšské ra- dy, z níž r. 1860 vzešla sesílená rada říšská. Arcivěvoda Rainer předsedal poradě 38 zá- stupců všech korunních zemí říše, radících se o ústavě. Působil k uveřejnění protokolůo schůzích porady, byl tlumočníkem smýšlení lidu u koruny; arcivévoda Rainer vyvrátil obavy před zavedením parlamentu a vedl první nejisté kroky z absolutismu k ústavě. Dne 4. února 1861 bylo ustaveno minister- stvo Schmerlingovo s předsedou arcivévodou Rainerem, jenž zastával tento úřad do 22. čer- vence 1865, kdy se vzdal politické činnosti.
Rainer Arcivěvoda Rainer Schmerlingův Milán princezna Savoyský
13 article
Dne 9. března 1861 jmenován byl podmaršál- kem, 10. března 1861 kurátorem císařské aka- demie věd. r. 1863 pak protektorem rakouské- ho musea pro umění a průmysl. V roce 1866 zúčastnil se války u jižní armády po boku arcivévody Albrechta. V roce 1873 byl před- sedou komitétu pro uspořádání světové vý- stavy ve Vídni. O rozvoj brauné moci získal si velké zásluhy, neboť byl od založení zemské obrany až do roku 1906 jejím vrchním velite- lem. Rovněž o rozvoj věd a umění se horlivě staral. Dne 21. února 1852 pojal za manželku Marii Karolinu, císařskou princeznu rakous- kou, narozenou 10. září 1825. Arcivévoda Rainer neměl dítek a byl posledním z větve cís. rodiny Rainerovy. V roce 1907 na počest jeho 80. narozenin byla ražena zvláštní pa- mětní medaile. Byl doktorem filosofie vídeň- ské university, čestným doktorem technických věd. generálem pěchoty, majitelem pěš. pluku č. 59 a rytířem řádu zlatého rouna. Jako člen císařské rodiny byl členem panské sněmovny a hlasoval, dokud arcivévodové se zúčastnili schůzí sněmovny, vždy s ústavověrnou stranou.
Albrecht Marie Karolina Rainer Rainerův Vídeň panská sněmovna
14 article Mezinársdiní situace.
Mezinársdiní situace. Situace beze změny. Z Loudýna, 27. ledna. (Zvl. teleg. »Nár- Listů«.) Přes jednohlasné přijetí zásady o roztržce a přes válečné výpovědi spo- jenců situace zůstala beze změny. Oče- kává se turecká odpověď. Spojencí ne-
Loudýn
15 article
V drobném prodejít ranní člalo o sobě . . za sp večornl za 4 p Ve Řllálkach na venhově rauní člslo . . . . . . . 10p večernií . . . 5 b Ineerátv plati se hotové napřed Předplncení a inserty přijin sdninistracs v Marisnské ul.. Tan nachazeji se tee pedaken. tškárna a bxpodlee „Nšrodních Listů c. Rukoplsy se nevra n e
Rukoplsa Marisnský ulice Tana
16 article
doručí svou notu Rešidu pašovi, dokud neporadí se s ministrem Greyem. Nepřá- telství nemůže obnoviti se leda v neděli nebo nejdéle v pondělí. Zatím donlá se, že se stane učjaký zázrak; avšak bal- kánští spojenci jsou úplně odhodlani k obnovení boje a velmoci, ač velice sjednoceny, soudí, že třeba skončit a že spojenci dobudou Drinopple- Zde nevěří se v pevnost a trvalost mladotureckého ministerstva. Couduricr. Z Londýna, 27. ledna. Usnesení bal- kánské delegace nelze považovat za delini- tivní. Termin přerušení vyjednávání bude teprve zítra stanoven. Velmoci snaží se po- hnouti delegáty, aby prodloužily termin o jeden až dva dny. Příměří vypovězeno dosud nebylo. Nepříznivý posudek mezinárodní situace. Slk. Z Bělchradu, 27. ledna. (Zvl. telgm. »N. L.«) Ve zdejších diplomafických kruzích mezinárodní situace posuzuje se nepříznivě. Příčin k evropskému konfliktu nevidí se. Bude-li prodloužena válka, Evropa bude usi- lovati dál o její lokalisaci, neboť otázka Cařihradu není zralou k řezu. V Cařihradě budou rozhodovati teprv asijské zájmy Evropy. Prodloužením války na Balkáně může dosažen být jen pád Drinopole. Pak by Evropa znovu zakročila. Pro spor bulharsko-rumunský evropská válka nevzplane.
Grey Londýn Evropa Cařihrad Balkán Drinopol Bělchrad
17 article
Naděje v loudavý postup. M. Z Kolína nad R., 27. ledna. (Zvl. telegr. »Nár. Listů«.) Inspirovaná berlinská depeše »Kö1n. Ztgu.« tvrdí, že do dalšího vývoje věcí uplyne několik dní. Na odpo- vědi turecké vlády bude záležeti, bude-li možným další vyjednávání. O turecké odpo- vědi na společnou notu mocností není známo nic podstatného. Co sděluje se o úmyslu balkánských zástupců: přerušiti vylednávání nebo vypověděti příměří, týká se patrně jeu přípravných kroků. Příměři bylo by vypově- zeno, kdyby skutečně k tomu došlo — teprv zejtra, takže by zbývaly ještě čtyři dni do obnovení nepřátelství. Jest ostalně otázkou, je-li smýšlení v balkánských státech příznivo pokračování ve válce. Obnoví se válka? Z Říma, 27. ledna. Ruský vyslanec pro- hlásil spolupracovníku sTribunys, že — dle jeho přesvědčení — válka opět propukne, poněvadž balkánský svaz se Drinopole ne- zřekne. Při obnovení války budou velmoci sotva s to, zachovávati dosavadní neutralitu. Z Říma, 27. ledna. Ve smérodatných kru- zích je naděje, že velmoci chtějí zameziti další vedení války na Balkáně i v tom případě, jestliže přeruší delegáti balkánského svazu vyjednávání. Vylhané zprávy »Reichspostu«. Kc. Z Bělehradu, 27. ledna. Z Pri- zrenu oznamují úřadně, že jsou zcela bezpodstatny zprávy vídeňské »Reichspost«, že prý Arnauti se zmocnili všech komu- nikaci mezi Prizrenem a Dračí. Není ob- sazena žádná cesta, každodenně se tudy dopravuji potraviny i udržuje se spojení se všemi oddíly srbského vojska, tudíž i s od- díly na Pomorí. Po všech cestách den za dnem přecházejí vojenské transporty, zorga- nisovány již byly a též pracují úřady, pošty, telegraf a policie. Rovněž nepravdivy jsou zprávy o útoku Albánců u Elbasanu. Tam nepadla ani rána z ručníce od té doby,
Příměr Albánec Kolín nad R Řím Drinopol Balkán Bělehrad Pri Prizren Elbasan Kö 1 můj
18 title
FEUILLETON.
19 article Z Flaubertových dopisů.
Z Flaubertových dopisů. Úvodem Málokterá z existencí vykazuje zaujatost tak absolutní a interes tak soustředěný, jako bytost Flaubertova. Jeho listy ukazují jej v deseti letech tak zaměstnaného uměním, jako potom ony, psané v padesáti. Flaubertův ži- vot od první záře inteligence byl vtělenou vášní, nejupřímnější láskou k umění a litera- tuře. Ostatní stálo v jejich oddaných službách jim dal Flaubert vše: čas, talent i lásku, v níž pro ně nebylo sokyně. Úkolem umění jest dle Flauberta tvořiti krásu stejně jako úkolem malířství jest malo- vati, úkolem skřivana zpívati a lékařství lé- čiti. Teď se však žádá od umění, aby sloužilo sociální misii; od románů požadují morálního poučení, od sonetu filosofické hloubky, o dramatu časového problému: do literatury vtírá se advokátská snaha obhajovati nebo kázati. Musa stala se podstavcem tisíci po- třebám a služkou cizích cílů. Proto Flaubert se rozhořčeně obracel proti literárnímu utili- tarismu, proti snaze hledati v každém díle uzitečnou ideu, poučení morální nebo ten- denci politickou a vše jiné mimo krásu a formu. Neuznával, že by mohla krásná myšlenka existovat bez krásné formy a na- opak a proto mu forma byla základním a absolutním požadavkem. Velikého ne- přítele umění viděl v socialismu, od něhož čistému umění hrozí vražedný úklad, protože egalitářství jest zásadním nepřítelem jeho. Neboť umění nemůže sloužit masse proto, že jest výlučné a tedy nesrozumitelné. Z téže příčiny Flaubert zle nenáviděl kritiky, jimž vedle jiných hříchů nejméně mohl prominout snahu, postavit uměné na podstavec, kde by
Flaubertův Flaubert Musa
20 article
si je všichni mohli prohlédnout a troufalost rozkládat je ve složky, aby mu všichni po- rozuměli. Co se stalo z antiky, když sní seznámili každého školáka? Trpaslíkům je přijemno pozorovat mrtvé obry. Flaubert podceňoval kritiku, která jeho času spo- čívala na základě přírodovědeckém (byla to kritika Tainova a Saint-Beuvova) také proto, že jí scházel předně základ: znalost anatomie stylu, jasné vědomí o tom, jak se člení věta a jak se upevňuje a podruhé láska, pravá láska k umění, která je darem samého boha a bez níž máme nevnímavou duši. Nejvyšším a nejnesnadnějším v umění jest Flaubertovi nikoli rozplakati nebo roze- smáti čtenáře ani strhnout ho k souhlasu nebo odporu, ale účinkovati naň způsobem příro- dy: rozesníti jej. A nejlepší díla mají tyto vlastnosti: jsou pevná jako skála, pohnutá ja- ko oceán, jako lesy jsou plna květů a zeleně. smutná jsou jako pouště a jasná jako nebe.
Flaubert Tainův SaintBeuvov
21 article
Od umělce žádal, aby byl ve svém díle přítom- ný, ale neviditelný jako bůh ve světovém údolí. Opravdový umělec nemůže být dle Flauberta špatným člověkem; proto, že přede- vším jest pozorovatelem a první podmínkou při pozorování jest míti jasné oči. Jsou-li pak zakaleny vášní, to jest osobním zaujetím, po- hledy unikají; čisté srdce dodává ducha. Kult krásy díktoval mu také devisu: Morálka není než částí estetiky, její základní podmínkou. V poměru k náboženství byl Flaubert pan- theistou a obdivoval Spinozu. Rád opakoval s Montaignem snad poslední větu tohoto filo- sofa: že „je třeba usnouti na podušce pochy- by“. Tak žádná víra, mimo víru v umění, ne- sídlila v jeho duši tak pevně, aby nemohla z ní býti vyhoštěna. Za dlouhých dní čital vášnívě a nesmírně mnoho. Ze starých autorů miloval nejvice Homera a Aischyla, které uctíval jako bohy. Aristofanes se mu více líbil než Sofokles, Plautus více než Horác, o němž tvrdil, že mu příliš pochlebují. Z moderních Shakespoare.
Flaubert Spinoza Montaigne Homer Aischylos Aristofanés Sofokles Plautus Horác světový údolí
22 article
Byron, Goethe a Victor Hugo požívali jeho hlubokého a úplného obdivu, ale nikdy, zdá se, nepochopil Miltona. Říkával, že Virgil vy- tvořil milující ženu a Shakespeare milující divku; všechny ostatní milenky jsou kopiemi více méně vzdálenými Didony a Julie. Z fran- couzských prosaiků čítal bez přestání v Ra- belaisovi a Montaignovi, které doporučoval všem, kteří měli úmysl psátí. Společnosti se vyhýbal, poněvadž poznal. že nezná vzájemného soucítění. Aěkoliv jsme dětmí téhož vesmíru, naše styky jsou jen setkáváním molekul, kolujících světovým údolím. V době, kdy lidstvo roztrbalo nebo uvolnilo všechny svazky, jest třeba být egoi- stou a žíti sám ve svém koutku. Flaubert cí- til, jaká propast šíří se takto mezi nim a ostatním světem a proto víc a více uzavíral se v úzkém kruhu tichého domu v Croissetu a usilovněji snil svůj dávný sen: o neznámém životě v širé poušti nebo na nekonečném moři. Přemýšlel vášnivě o dlouhých cestách do da- lekých krajů, kde by ho nikdo neznal a kde by mohl žíti tak sám, jak po tom toužil. Žíznil po podivnosti, ohromnosti, exotismu.
Byron Goethe Hugo Milton Virgil Shakespeare Didó Julie Flaubert Ra Croisset
23 article
Věrný předsudkům romantismu Flaubere nenáviděl měšťáky vší silou své duše, hnusil si jejich život, morálku, měšťáckou poesii a rodinné umění. Z ústraní svého života psal některým lidem, nejbližším jeho nazíráním, touháma srdci. Flaubertova korespondence je velmi rozsáhlá. Obsahuje dopisy psané matce, veselé stránky adresované sestře, upřímně zaujaté přátelům, mužné a zkušené milence; nad nimi domýšlíme, co Flaubert miloval a co nenáviděl. Neboť jeho korespondence jest komentářem, který nejlépe ze všeho, co může být o něm napsáno, dolíčí jeho literární práci a psychologii jeho díla po všech stránkách je- jich vzácného zjevu. Flaubertovy listy jsou významným dokumentem pro poznání jeho osobnosti, tužeb a vztahú srdce, správnýma užitečným vodítkem po estetice jeho díla. Je- jich stránky jsou analysou nejhlubšího, nej- intimnějšího nitra, analysou bezohlednoua přísnou, protože nepoutanou ohledy k veřej- nosti ani šetrnosti k vlastnímu svědomí. Umě- leckou hodnotou rovnají se často nejkrásněj- ším stránkám jeho románů. Přinášíme některé z nich, adreso- vané paní X., Louise Coletové, básnířce, s niž se Flaubert seznámil v atelieru Pradierově za prvního pobytu v Paříži, kde studoval práva. Uviděl ji poprvé roku 1846. Byla velmi krás- ná, mnohem starší jeho, ale málo nadaná.
Flaubere Flaubertův Flaubert Coletová Pradierův Uma Paříž vané paní X
24 article
Stala se jeho milenkou: roku 1855 únaven jejími výčitkami, přerušil krátkým listkem po- měr ke své Muse. Miloval v uměni, jako my- stikové milovali v Bohu a před touto láskou, jako před velikým ohněm bledla všechna světla života. — Ostatní z těch, které jsme vybrali českému čtenářstvu, jsou psány příteli Flaubertovu. Maximovi du Camp, s nimž cestoval po Bretagni (kteroužto cestu popsali společně v knize: A travers les Champs et les Grěves) a roku 1849 podnikl s ním cestu na východ, po němž tak vášnivě toužil. V přátelství byl Plaubert úplně odda- ný, věrný, nezávistivý a šťastnéjší úspěchem přítele než svým vlaslním: ale srdce, k němuž se připoutal společnou láskou k umění (a všechny jeho hlubší vztahy byly založeny na této basi) mělo mu náležeti bez výhrady. Tak Flaubert vnášel do přátelských styků nároky, které zatěžovaly ty, kteří bylí jejich předmě- tem. Zdá se, že i Mazim du Camp trpěl tímto způsobem a Flaubert těžce si pak stěžoval de oddálení, jimž skončilo jeho věrné přátelství. Paní Louise Colletové.) Ve středu večer, 16. srpna 1846. Přijedu do Paříže ve čtyři hodiny nebo ve čtyři a čtvrt. Tak před půl pátou budu u Correspondance (Premičre serie 1830- 50) Oeuvres complětes de Gtat. Flaube r t. Perie Louis Conurd, 1910.
Flaubertův Maximov Camp Bretagni Flaubert Collet jít Gtat Conurd Paříž
25 article
tebe. — Cítím již, jak vystupuji po schodech, slyším hluk zvonku... — Paní doma? Vstupte. — Ah, předem vychutnávám oněch čtyřiadvacet hodin, které tam strávím. Ale proč každá radost musí mně přinést žal? My- slím už na naše rozloučení, na tvůj zármutek. — Budeš moudrá, není-liž pravda? Neboť cí- tím, že budu smutnější než poprvé. Především, co jsem měl dobrého, činím jako Arabové, kteří jednoho dne v roce obra- cejí se ještě směrem ke Granadě a oplakávají krásnou zemi, v níž více nežijí. — Dnes ráno šel jsem náhodou kolejní ulicí; viděl jsem lidi na schodišti kaple; bylo to rozdélování cen; slyšel jsem výkřiky žáků, hluk volání slávy, velikého bubnu a plechových nástrojů. — Vstoupil jsem — viděl jsem vše znovu, jako za mých časů; tytéž čalouny na stejných mí- stech; snil jsem o vůni zrosených dubových li- stí, které kladli na naše čela; vmýšlel jsem se do rozkoše radosti, která se mne zmocnila v ten den, který mi otvíral dva měsíce úplné svobody. — Byl tam můj otec i sestra, přátela mrtví, odešlí nebo změnění a vycházel jsem se srdcem strašně sevřeným. Také ceremonie byly mdlejší: bylo zde málo lidí proti množ- ství, které před desíti lety naplňovalo kostel.
Granada úplný svoboda paní dom
26 article
Už nekřičeli tak hlasitě, už nezpívali Marseil- laisu, kterou jsem řval s takovou zuřivosti, lá- maje lavice. Vznešené obecenstvo ztratilo chuť choditl zem. Pámafůji se, že dříve zde bylo plno nastrojených žen; přicházely sem herečky, ženy vydržované i s tituly. — Byly nahoře na galerfich. — Jak jsme byli hrdí. když se na nás dívaly! — Někdy všecko na- píši. — Mladý moderní člověk, duše, která se v šestnácti letech otvírá nesmírnou láskou, která způsobuje, že touží po luxu, slávě, všech nádherách života, tato tryskajicí a smutná poesie jinošského srdce, hle, nová struna, již se nikdo netknul. 6. drahá přítelkyně, řeknu ti tvrdé slove a přece vychází z nesmírné sympatie, z nejintimnější soustrasti. Bude-li té kdy mílovati ubohé dítě, které tě nalezne