1
masthead
Ročník padesáty vem.
2
masthead
V Praze, v úterý 28. ledna 1913.
Praha
4
article
Na ranní avečerní listy
přodplácí se
V Praze v admšní
na měsle
na čtvrt leta . . . . S K —
s dvojí denáškont
na měsíc. . . . . . 2 K
elí
na čtvrt lsta . . . . 7 K ehh
ve flálkácha
na měsio . . . . . 2 K M0
Foštout
na měsío. . . . . .
na čtvrt leta . . . . 9 K eoh
s dvojí zásilkou
na měsic. ..
na čtvrt leta : . . . K S
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
o 16 stranách.
Následky zpátečnické volebni
osnovy v Uhrách.
Klidně, ale důrazně zaprotestovalo
právě minulé neděle uherské dělnictvo na
mimořádném sjezdu, svolaném sociální de-
mokracií uherskou do Pešti, proti nekalé
Tiszovsko-Lukácsově volební „reformě“.
Prohlásilo ji za škodlivou nejen pro dělní-
ctvo, nýbrž pro všechny výdělkové třídy.
Vytklo, že touto osnovou vládní ruší se
slavný slib, daný národu, že dostane se mu
všeobecného, přímého a rovného volební-
ho práva s tajným hlasováním volíčstva.
Budiž tedy osnova ta potírána nejostřejší-
mi zbraněmi. Kdyby pak byl tento nespra-
vedlivý volební řád kusým parlamentem
uherským schválen a národu oktrojován.
nechť se dělnictvo neúčastní voleb prová-
děných na základě tohoto řádu. Vedení
strany sociálně-demokratické pak se vy-
zývá, aby učinilo přípravy pro vše-
obecnou stávku. O tom, kdy má byí
stávka ta prohlášena, rozhodniž ve-
dení strany po nejlepším uva
žení.
Tak zní resoluce přijatá zástup
53.000 dělníků z hlavního města a 40.00
z venkova uherského.
Ke sjezdu, jenž měl až na jeden mo-
ment klidný průběh, dostavil se též vůdce
krajní oposice posl. Julius Justh a uví-
tán bouřlivým „eljen!
jítmokracie
Lukácsův
Julius Justh
Praha
Foštout
Uhry
Pešť
5
article
Po přestalém strachu, jaký měla z to-
hoto sjezdu vláda Lukácsova, otrnuloji
asi, když zvěděla, že všeobecná stávka
jest odročena k pozdější době, snad až do
jara. Avšak co je oddáleno není ještě za-
žehnáno. Vlastní boj proti zpátečnickému
volebnímu řádu Lukácsově v parlamentě
v zemi teprv nastává a podle všech dosa-
vadních znamení bude asi hodně tuhýa
vášnívý. Kromě snad jediných Sasíků sed-
mihradských není jediného národa nema-
ďarského v Uhrách, aby nebyl krajně po-
Mrážděn velíkým a nebezpečným příkořím.
jež mu hrozi z toho labyrintu obmysl-
ných nástrah, přehrad a ostna-
tých výminek, jímiž Tiszovsko-Lu-
kácsova předloha oplývá. Jest to hotový
výsměch na všeobecné rovné vo-
lebniprávo, paskvil a zlovolná karika-
tura jeho, slátaná za trojím účelem: 1. aby
maďarská oligarchie neutrpěla na své po-
savadní moci nižádné újmy; 2. aby nikdy
nedostalo se nemaďarským národům spra-
vedlivého zastoupení ve sněmu uherském,
nýbrž vždy v něm zůstala pojištěna roz-
hodná početní přesila živlu maďarskému.
a za 3., aby dělný lid, maloživnostnícia
malé výrobní třídy byly co možná nejkru-
těji oloupeny o hlasovací právo.
Trefně charakterisována veškerá ne-
spravedlivost a křivda volební osnovy
Tisza-Lukácsovy v dojemné prosbě Slová-
ků ke králi, uveřejněné nedávno ve „Slo-
venském Týždenníku“, kdež stržena lico-
měrná maska s té Lukácsovy fráze, že mu
šio především „o ochranu vzdělanců“ —
těmito prostými slovy pravdy:
„Roku 1905 nakázalo Vaše Veličen-
stvo tehdejší vládě, aby dala nám všeobec-
né hlasovací právo; a ejhle, vláda po sedmi
letech přišla s takovým návrhem zákona.
aby volební právo měl jen ten, koho bo-
hatí Maďaři za vzdělaného u znají..
Lukácsův
Maďar
Uhry
Tisza
TiszovskýLu
6
article
Nejprve nám odňali naše slovenské
školy... a teď, když nás o školy obrali.
chystají nám zákon, aby jen ten směl hla-
sovat, kdo dokonale umí číst a psát.
Kde se tomu naučit, když škol není?
Nejprve nám usnesou zákon národ-
nostní, a když zákon ten potvrzen, tu v sá-
zejí bohatci maďarští do věze-
níty znašich vůdců, kteří záko-
na toho se dovolávají a jím se
řídí! A ke všemu pak prohlásí, že ne-
smíse státi poslancem lidovým
ten, koho soudy potrestaly pro
dovolávání se národnostníh
zákona! Jaké to zvrácenosti, jaké hrůz-
né poměry!
Stejné žaloby zvedá v Sedmihradsku
rozhořčený národ rumunský, jehož posla-
nec Štěpán Popp podal dne 22. t. m. sně-
mu uherskému v odpor proti křivdící před-
loze Tiszově a Lukácsově svůj návrh po-
ctivého zákona na skutečně všeobecné a
rovné volební právo v Uhrách; návrh fen
stanoví stručně a jasně:
„Každý státní občan bez rozdílu po-
hlaví má po dokončeném 24. roce aktivní
právo volební. Vykonávání volebního prá-
va jest povinné. Pasivní právo volební za-
číná 30. rokem věku. Nejsou volitelni soud-
cové a státní zástupcové ve svých úřadních
okresích, dále takové osoby, které před
volbou byly v dotyčných okresích stoliční-
mi soudci, anebo policejními hejtmany, ko-
nečně členové ozbrojené moci. Počet vo-
lebních okresů stanoví se tal, aby na kaž-
dých 50.000 obyvatelů připadl jeden posla-
nec. Pří rozdělování volebních okresů má
se postupovati tak. aby vytvořeny byly
teritoriálně ohraničené okresy národnost-
ní. V okresích jazykově smíšených sestavi
se zvláštní volební listiny pro příslušníky
každé národnosti a pro tyto stanoví se
zvláštní volební okresy. Hlasování děje se
podle obcí a jest tajné.
Popp
Tiszův
Lukácsův
Sedmihradsko
Uhry
7
article
Jsme zvědavi, zdali maďarska
oposice zvedne tento poctivý návrh Ru-
munů na svůj štit?
Pro zjednání rovného práva nemaďar-
ským národům jevila posud strana Košu-
thova a Justhova zrovna tak málo citu jako
vládní většina Tiszova, i pochybujeme, že
ho najde v srdci svém nyní, ač chystá se
k rozhodnému zápasu se stranou vládní o
popularitu a moc. Bude hájit nejvýše právo
obecného lidu maďarského proti zpáteční-
ckým nehoráznostem volebního řádu
Tiszova, kteréž zarážejí a studem polévají
i hojně slušnějších politiků ve vládní strané
samé, takže buď ze strany vystupují, anebo
vládu zapřísahají, aby ze své volební osno-
vý dala aspoň ty nejhorší protilidové ostny
vytrhat, poněvadž jinak nadeže-
ne jlen vodu na mlýn radikálům
a sociálním demokratům, ne-li
dokonce — republikánům v Uhrách
Tak varuje též co nejdůtklivěji Tiszu i Lu-
kácse jistý uherský křesťansko-sociální po-
litik ve včerejší vídeňské Reichspost.
Tisza chce prý se jako konservativní Win-
kelried postavití proti demokratickýma
svobodomyslným myšlenkám, mysle, že
tím prospěje státu a národu; a jest sle-
pým proti velké a osudné mýlce,
jakou zatím připravuje. Neprospíváť my-
šlenkám konservativním, nýbrž poráží je
neprospívá státu, ani národu, nýbrž vrhá
je v nesmírný zmatek. Stane se, aniž by
tomu chtěl, svou zpátečnickou ráznost
průkopníkem snah radikálně pod-
vratných. Či nevidí toho Tisza se svými
přáteli, kterak volební tou „reformou
Koša
Justhův
Tisza
Uhry
8
article
svojí zklamal a popudil klidné dosud mas-
sy dělnické tou měrou, že šmahem přidá-
vají se k sociální demokracii, kteráž za
posledních let v Uhrách nerostla, nýbrž
uvadala, pozbývajíc důvěry lidu. Ale ná-
hlenastal obrat. „Sociálně demokra-
tická agitace v Uhrách činí té doby úžasné
pokroky, a lze se obávati, že Tiszova
předloha, stane-li se zákonem, téměř
všechno dělnictvo vežene do tábora sociál.
demokracie.
„Podobně má se s ostatními třídami
společnosti. Mužové, kteří dosud stávaliv
táboře konservativním, dnes jdou
ruku v ruce s radikály!... Jest vý-
znamno pro situaci, že sám ten svaz ob-
chodníků a živnostníků vyslovil se
pro všeobecnou stávkul... Si-
tuace jest vážná“. — končí zpravodai
„Reichspostu“ — neboť tento úspěch radi-
kálů znamená nebezpečí i též se stanoviska
monarchického. Zvykle odbývají se zprávy
o agitacích republikánských
Uhrách s výsměchem. Nevěří se v hlav-
ním městě v jich existenci. Avšak o na
zde jest a nabývá půdy den ke
„Ona vystupuje i tam, kde by se před
nedávnem nikdo nebyl toho nadál.V
Orosháze ještě před nemnoha lety řeč-
níval Kristofíy k lidu, provolávajícím
nadšené eljen! králi i následníku trůnu.
Tiszův
Uhry
9
article
Dnes však jest tato největší rolni-
cká obec, čítající přes třícet tisic oby-
vatelů, hlavním sídlem — republikán-
ské propagandy... Kterak to mož-
no? Národ maďarský očekával od volební
reformy spásu, očistu a obrat k lepšímu.
Nyní, byv zklamán, pozbývá ví-
ry a ježto vláda podle zastaralého zlozvy-
ku se skrývá za korunu a volební
opravu, která v pravdě má jen zachránit
její strannický absolutism,
vydává za životní zájem dynastie — tož
nese se pak i trpkost a trud národa výše,
než k ústavně odpovědným místům ... Tot
skutečný podvrat, toť skutečně nebezpečí
země a hrabé Tisza nechť to se svými přá-
telí zodpovídá, může-li.
Tak včerejší „Reichspost“ zpravuje
rozhodující kruhy o účincích zpálečnického
kousku Tiszova a Lukácsova v Uhrách.
Tiszův
Lukácsův
Uhry
10
article
dni!
Arcikníže Rainer zemřel.
Z Vídně, 27. ledna. (K. k.)
Arcilmníže Rainer klidně zemřel
o 5. hod. odpolední po 25hodianěm
sprtelném zápasu. U jeho lože dleli
všichni členové císařské rodiny. Choť arci-
knížete Marie byla bezprostředné před úmrtím
arciknižete uvedena do pokoje, kde ležel
umírající. Dlel tam též zpovědník farář
Kasche.
Před palácem sbromáždilo se mnobo
lidí. Zpráva o úmrtí arciknížete rozšířila se
za několik minut po celém městě a byla
ihned sdělena do Schönbrunnu. Všode vyvo-
lala veliký smutek zvláště v okrese Na Vl-
deňce, kdež arcikníže bydlil.
Brzy po smrti arciknížete dostavíli se
do paláce četní členové diplomatického sboru
a jiné osobnosti a zapsali se do vyložených
kondolenčních archů.
Několik zábav bylo ihned odřeknuto,
tak ples Bílého kříže a ples techniků. Ples
»Concordie« byl odřeknut již dopoledne.
Mnoho soukromých domů jest ozdobeno smu-
tečními prapory. Místodržitel kníže Thun
odvolal ples, jenž se měl u něho konati dne
3. února.
Rainer
Marie
Kasch
Thun
Vídeň
Schönbrunn
Concordie
11
article
Z Vídně, 27. ledna. (K. k.) O posledních chví-
lích arciknižeta Rainera zděluje „Korresp. Wilhel-
mova!: Dnešní dopoledne poskytovale obraz úpl-
ného rozkladu. Nemocný ležel skoro bez hnuti na
svém loži. Dech byl sotva slyšitelný a někdy úplně
pominul. Přestávka v dýchání, která nastala ve 3
hodiny, dala podnět ke zprávě, že smrt již nastulu.
V tuto hodinu se po celé Vídni rozšířila zpráva o
úmrtí. Kolem lože umírajicího shromáždila sev
plném počtu užší rodina. Arcikníž. Leopold Salva-
tor, František Salvator, Bodřich Karel Štěpán, ar-
cikněžna Marie Valerie stáli kolem lože a snažili
se utěšiti choť. Pavlánský farář dostavil se de pa-
láce a konal modlitby. Lékaři se všemožně snažili,
aby umírajícímu ulchčili poslední chvíle. Bylo přes-
ně 5 hodin, kdýž lékař konstatoval, že smrt právě
nastala. V komnatě ozval se vzlykot a lněz se
modlil. Arcikněžna Marie přistoupila v slzách k
loži a líbala mrtvolu na čelo a ruce. Zpráva o
úmrtí rozšířila se rychle po residenöním městě.
— Následkem úmrti arcilenížste odpadá 28. t. m.
přijímání u hr. Berchtoldové a 29. a 31. ledna u
kn. Traultmannsdorffové. Přijímání ve Vídni dlí-
cích Američanů u choti amerického velovyslance
Kerense, které bylo sfanoveno na 29. t. m., bylo
edloženo na neurčitou dobu.
Rainer
Salva
František Salvator
Bodřich
Valerius
Marie
Berchtold
Američan
Vídeň
12
article
Arcivévoda Rainer narodil se dne 11.
ledna 1827 v Miláně, jako syn arcivévody
Rainera a princezny Savoyské-Carignanské.
Dle přáni otce svého věnoval se v útlém věku
vojenské dráze, ale nesetrval v tomto oboru.
Po důkladných studiích o státní správě ocit!
se u samých počátků ústavy. Dne 2. února
1857 byl jmenován předsedou stálé říšské ra-
dy, z níž r. 1860 vzešla sesílená rada říšská.
Arcivěvoda Rainer předsedal poradě 38 zá-
stupců všech korunních zemí říše, radících se
o ústavě. Působil k uveřejnění protokolůo
schůzích porady, byl tlumočníkem smýšlení
lidu u koruny; arcivévoda Rainer vyvrátil
obavy před zavedením parlamentu a vedl
první nejisté kroky z absolutismu k ústavě.
Dne 4. února 1861 bylo ustaveno minister-
stvo Schmerlingovo s předsedou arcivévodou
Rainerem, jenž zastával tento úřad do 22. čer-
vence 1865, kdy se vzdal politické činnosti.
Rainer
Arcivěvoda Rainer
Schmerlingův
Milán
princezna Savoyský
13
article
Dne 9. března 1861 jmenován byl podmaršál-
kem, 10. března 1861 kurátorem císařské aka-
demie věd. r. 1863 pak protektorem rakouské-
ho musea pro umění a průmysl. V roce 1866
zúčastnil se války u jižní armády po boku
arcivévody Albrechta. V roce 1873 byl před-
sedou komitétu pro uspořádání světové vý-
stavy ve Vídni. O rozvoj brauné moci získal si
velké zásluhy, neboť byl od založení zemské
obrany až do roku 1906 jejím vrchním velite-
lem. Rovněž o rozvoj věd a umění se horlivě
staral. Dne 21. února 1852 pojal za manželku
Marii Karolinu, císařskou princeznu rakous-
kou, narozenou 10. září 1825. Arcivévoda
Rainer neměl dítek a byl posledním z větve
cís. rodiny Rainerovy. V roce 1907 na počest
jeho 80. narozenin byla ražena zvláštní pa-
mětní medaile. Byl doktorem filosofie vídeň-
ské university, čestným doktorem technických
věd. generálem pěchoty, majitelem pěš. pluku
č. 59 a rytířem řádu zlatého rouna. Jako člen
císařské rodiny byl členem panské sněmovny
a hlasoval, dokud arcivévodové se zúčastnili
schůzí sněmovny, vždy s ústavověrnou stranou.
Albrecht
Marie Karolina
Rainer
Rainerův
Vídeň
panská sněmovna
14
article
Mezinársdiní situace.
Mezinársdiní situace.
Situace beze změny.
Z Loudýna, 27. ledna. (Zvl. teleg. »Nár-
Listů«.) Přes jednohlasné přijetí zásady
o roztržce a přes válečné výpovědi spo-
jenců situace zůstala beze změny. Oče-
kává se turecká odpověď. Spojencí ne-
Loudýn
15
article
V drobném prodejít
ranní člalo o sobě . . za sp
večornl
za 4 p
Ve Řllálkach na venhově
rauní člslo . . . . . . . 10p
večernií
. . . 5 b
Ineerátv
plati se hotové napřed
Předplncení a inserty přijin
sdninistracs v Marisnské ul..
Tan nachazeji se tee
pedaken. tškárna a bxpodlee
„Nšrodních Listů c.
Rukoplsy se nevra n e
Rukoplsa
Marisnský ulice
Tana
16
article
doručí svou notu Rešidu pašovi, dokud
neporadí se s ministrem Greyem. Nepřá-
telství nemůže obnoviti se leda v neděli
nebo nejdéle v pondělí. Zatím donlá se,
že se stane učjaký zázrak; avšak bal-
kánští spojenci jsou úplně odhodlani
k obnovení boje a velmoci, ač velice
sjednoceny, soudí, že třeba skončit a že
spojenci dobudou Drinopple-
Zde nevěří se v pevnost a trvalost
mladotureckého ministerstva.
Couduricr.
Z Londýna, 27. ledna. Usnesení bal-
kánské delegace nelze považovat za delini-
tivní. Termin přerušení vyjednávání bude
teprve zítra stanoven. Velmoci snaží se po-
hnouti delegáty, aby prodloužily termin
o jeden až dva dny. Příměří vypovězeno
dosud nebylo.
Nepříznivý posudek mezinárodní situace.
Slk. Z Bělchradu, 27. ledna. (Zvl. telgm.
»N. L.«) Ve zdejších diplomafických kruzích
mezinárodní situace posuzuje se nepříznivě.
Příčin k evropskému konfliktu nevidí se.
Bude-li prodloužena válka, Evropa bude usi-
lovati dál o její lokalisaci, neboť otázka
Cařihradu není zralou k řezu. V Cařihradě
budou rozhodovati teprv asijské zájmy
Evropy. Prodloužením války na Balkáně
může dosažen být jen pád Drinopole.
Pak by Evropa znovu zakročila. Pro spor
bulharsko-rumunský evropská
válka nevzplane.
Grey
Londýn
Evropa
Cařihrad
Balkán
Drinopol
Bělchrad
17
article
Naděje v loudavý postup.
M. Z Kolína nad R., 27. ledna. (Zvl.
telegr. »Nár. Listů«.) Inspirovaná berlinská
depeše »Kö1n. Ztgu.« tvrdí, že do dalšího
vývoje věcí uplyne několik dní. Na odpo-
vědi turecké vlády bude záležeti, bude-li
možným další vyjednávání. O turecké odpo-
vědi na společnou notu mocností není známo
nic podstatného. Co sděluje se o úmyslu
balkánských zástupců: přerušiti vylednávání
nebo vypověděti příměří, týká se patrně jeu
přípravných kroků. Příměři bylo by vypově-
zeno, kdyby skutečně k tomu došlo — teprv
zejtra, takže by zbývaly ještě čtyři dni do
obnovení nepřátelství. Jest ostalně otázkou,
je-li smýšlení v balkánských státech příznivo
pokračování ve válce.
Obnoví se válka?
Z Říma, 27. ledna. Ruský vyslanec pro-
hlásil spolupracovníku sTribunys, že — dle
jeho přesvědčení — válka opět propukne,
poněvadž balkánský svaz se Drinopole ne-
zřekne. Při obnovení války budou velmoci
sotva s to, zachovávati dosavadní neutralitu.
Z Říma, 27. ledna. Ve smérodatných kru-
zích je naděje, že velmoci chtějí zameziti další
vedení války na Balkáně i v tom případě,
jestliže přeruší delegáti balkánského svazu
vyjednávání.
Vylhané zprávy »Reichspostu«.
Kc. Z Bělehradu, 27. ledna. Z Pri-
zrenu oznamují úřadně, že jsou zcela
bezpodstatny zprávy vídeňské »Reichspost«,
že prý Arnauti se zmocnili všech komu-
nikaci mezi Prizrenem a Dračí. Není ob-
sazena žádná cesta, každodenně se tudy
dopravuji potraviny i udržuje se spojení se
všemi oddíly srbského vojska, tudíž i s od-
díly na Pomorí. Po všech cestách den za
dnem přecházejí vojenské transporty, zorga-
nisovány již byly a též pracují úřady, pošty,
telegraf a policie. Rovněž nepravdivy jsou
zprávy o útoku Albánců u Elbasanu.
Tam nepadla ani rána z ručníce od té doby,
Příměr
Albánec
Kolín nad R
Řím
Drinopol
Balkán
Bělehrad
Pri
Prizren
Elbasan
Kö 1 můj
19
article
Z Flaubertových dopisů.
Z Flaubertových dopisů.
Úvodem
Málokterá z existencí vykazuje zaujatost
tak absolutní a interes tak soustředěný, jako
bytost Flaubertova. Jeho listy ukazují jej v
deseti letech tak zaměstnaného uměním, jako
potom ony, psané v padesáti. Flaubertův ži-
vot od první záře inteligence byl vtělenou
vášní, nejupřímnější láskou k umění a litera-
tuře. Ostatní stálo v jejich oddaných službách
jim dal Flaubert vše: čas, talent i lásku, v níž
pro ně nebylo sokyně.
Úkolem umění jest dle Flauberta tvořiti
krásu stejně jako úkolem malířství jest malo-
vati, úkolem skřivana zpívati a lékařství lé-
čiti. Teď se však žádá od umění, aby sloužilo
sociální misii; od románů požadují morálního
poučení, od sonetu filosofické hloubky, o
dramatu časového problému: do literatury
vtírá se advokátská snaha obhajovati nebo
kázati. Musa stala se podstavcem tisíci po-
třebám a služkou cizích cílů. Proto Flaubert
se rozhořčeně obracel proti literárnímu utili-
tarismu, proti snaze hledati v každém díle
uzitečnou ideu, poučení morální nebo ten-
denci politickou a vše jiné mimo krásu
a formu. Neuznával, že by mohla krásná
myšlenka existovat bez krásné formy a na-
opak a proto mu forma byla základním
a absolutním požadavkem. Velikého ne-
přítele umění viděl v socialismu, od něhož
čistému umění hrozí vražedný úklad, protože
egalitářství jest zásadním nepřítelem jeho.
Neboť umění nemůže sloužit masse proto, že
jest výlučné a tedy nesrozumitelné. Z téže
příčiny Flaubert zle nenáviděl kritiky, jimž
vedle jiných hříchů nejméně mohl prominout
snahu, postavit uměné na podstavec, kde by
Flaubertův
Flaubert
Musa
20
article
si je všichni mohli prohlédnout a troufalost
rozkládat je ve složky, aby mu všichni po-
rozuměli. Co se stalo z antiky, když sní
seznámili každého školáka? Trpaslíkům je
přijemno pozorovat mrtvé obry. Flaubert
podceňoval kritiku, která jeho času spo-
čívala na základě přírodovědeckém (byla to
kritika Tainova a Saint-Beuvova) také proto,
že jí scházel předně základ: znalost anatomie
stylu, jasné vědomí o tom, jak se člení věta
a jak se upevňuje a podruhé láska, pravá
láska k umění, která je darem samého
boha a bez níž máme nevnímavou duši.
Nejvyšším a nejnesnadnějším v umění
jest Flaubertovi nikoli rozplakati nebo roze-
smáti čtenáře ani strhnout ho k souhlasu nebo
odporu, ale účinkovati naň způsobem příro-
dy: rozesníti jej. A nejlepší díla mají tyto
vlastnosti: jsou pevná jako skála, pohnutá ja-
ko oceán, jako lesy jsou plna květů a zeleně.
smutná jsou jako pouště a jasná jako nebe.
Flaubert
Tainův
SaintBeuvov
21
article
Od umělce žádal, aby byl ve svém díle přítom-
ný, ale neviditelný jako bůh ve světovém
údolí. Opravdový umělec nemůže být dle
Flauberta špatným člověkem; proto, že přede-
vším jest pozorovatelem a první podmínkou
při pozorování jest míti jasné oči. Jsou-li pak
zakaleny vášní, to jest osobním zaujetím, po-
hledy unikají; čisté srdce dodává ducha. Kult
krásy díktoval mu také devisu: Morálka není
než částí estetiky, její základní podmínkou.
V poměru k náboženství byl Flaubert pan-
theistou a obdivoval Spinozu. Rád opakoval
s Montaignem snad poslední větu tohoto filo-
sofa: že „je třeba usnouti na podušce pochy-
by“. Tak žádná víra, mimo víru v umění, ne-
sídlila v jeho duši tak pevně, aby nemohla
z ní býti vyhoštěna.
Za dlouhých dní čital vášnívě a nesmírně
mnoho. Ze starých autorů miloval nejvice
Homera a Aischyla, které uctíval jako bohy.
Aristofanes se mu více líbil než Sofokles,
Plautus více než Horác, o němž tvrdil, že mu
příliš pochlebují. Z moderních Shakespoare.
Flaubert
Spinoza
Montaigne
Homer
Aischylos
Aristofanés
Sofokles
Plautus
Horác
světový údolí
22
article
Byron, Goethe a Victor Hugo požívali jeho
hlubokého a úplného obdivu, ale nikdy, zdá
se, nepochopil Miltona. Říkával, že Virgil vy-
tvořil milující ženu a Shakespeare milující
divku; všechny ostatní milenky jsou kopiemi
více méně vzdálenými Didony a Julie. Z fran-
couzských prosaiků čítal bez přestání v Ra-
belaisovi a Montaignovi, které doporučoval
všem, kteří měli úmysl psátí.
Společnosti se vyhýbal, poněvadž poznal.
že nezná vzájemného soucítění. Aěkoliv jsme
dětmí téhož vesmíru, naše styky jsou jen
setkáváním molekul, kolujících světovým
údolím. V době, kdy lidstvo roztrbalo nebo
uvolnilo všechny svazky, jest třeba být egoi-
stou a žíti sám ve svém koutku. Flaubert cí-
til, jaká propast šíří se takto mezi nim a
ostatním světem a proto víc a více uzavíral
se v úzkém kruhu tichého domu v Croissetu
a usilovněji snil svůj dávný sen: o neznámém
životě v širé poušti nebo na nekonečném moři.
Přemýšlel vášnivě o dlouhých cestách do da-
lekých krajů, kde by ho nikdo neznal a kde
by mohl žíti tak sám, jak po tom toužil. Žíznil
po podivnosti, ohromnosti, exotismu.
Byron
Goethe
Hugo
Milton
Virgil
Shakespeare
Didó
Julie
Flaubert
Ra
Croisset
23
article
Věrný předsudkům romantismu Flaubere
nenáviděl měšťáky vší silou své duše, hnusil
si jejich život, morálku, měšťáckou poesii a
rodinné umění.
Z ústraní svého života psal některým
lidem, nejbližším jeho nazíráním, touháma
srdci. Flaubertova korespondence je velmi
rozsáhlá. Obsahuje dopisy psané matce, veselé
stránky adresované sestře, upřímně zaujaté
přátelům, mužné a zkušené milence; nad
nimi domýšlíme, co Flaubert miloval a co
nenáviděl. Neboť jeho korespondence jest
komentářem, který nejlépe ze všeho, co může
být o něm napsáno, dolíčí jeho literární práci
a psychologii jeho díla po všech stránkách je-
jich vzácného zjevu. Flaubertovy listy jsou
významným dokumentem pro poznání jeho
osobnosti, tužeb a vztahú srdce, správnýma
užitečným vodítkem po estetice jeho díla. Je-
jich stránky jsou analysou nejhlubšího, nej-
intimnějšího nitra, analysou bezohlednoua
přísnou, protože nepoutanou ohledy k veřej-
nosti ani šetrnosti k vlastnímu svědomí. Umě-
leckou hodnotou rovnají se často nejkrásněj-
ším stránkám jeho románů.
Přinášíme některé z nich, adreso-
vané paní X., Louise Coletové, básnířce, s niž
se Flaubert seznámil v atelieru Pradierově za
prvního pobytu v Paříži, kde studoval práva.
Uviděl ji poprvé roku 1846. Byla velmi krás-
ná, mnohem starší jeho, ale málo nadaná.
Flaubere
Flaubertův
Flaubert
Coletová
Pradierův
Uma
Paříž
vané paní X
24
article
Stala se jeho milenkou: roku 1855 únaven
jejími výčitkami, přerušil krátkým listkem po-
měr ke své Muse. Miloval v uměni, jako my-
stikové milovali v Bohu a před touto láskou,
jako před velikým ohněm bledla všechna
světla života. — Ostatní z těch, které
jsme vybrali českému čtenářstvu, jsou psány
příteli Flaubertovu. Maximovi du Camp,
s nimž cestoval po Bretagni (kteroužto cestu
popsali společně v knize: A travers les
Champs et les Grěves) a roku 1849 podnikl
s ním cestu na východ, po němž tak vášnivě
toužil. V přátelství byl Plaubert úplně odda-
ný, věrný, nezávistivý a šťastnéjší úspěchem
přítele než svým vlaslním: ale srdce, k němuž
se připoutal společnou láskou k umění (a
všechny jeho hlubší vztahy byly založeny na
této basi) mělo mu náležeti bez výhrady. Tak
Flaubert vnášel do přátelských styků nároky,
které zatěžovaly ty, kteří bylí jejich předmě-
tem. Zdá se, že i Mazim du Camp trpěl tímto
způsobem a Flaubert těžce si pak stěžoval de
oddálení, jimž skončilo jeho věrné přátelství.
Paní Louise Colletové.)
Ve středu večer, 16. srpna 1846.
Přijedu do Paříže ve čtyři hodiny nebo
ve čtyři a čtvrt. Tak před půl pátou budu u
Correspondance (Premičre serie 1830-
50) Oeuvres complětes de Gtat. Flaube r t. Perie
Louis Conurd, 1910.
Flaubertův
Maximov
Camp
Bretagni
Flaubert
Collet
jít Gtat
Conurd
Paříž
25
article
tebe. — Cítím již, jak vystupuji po schodech,
slyším hluk zvonku... — Paní doma?
Vstupte. — Ah, předem vychutnávám oněch
čtyřiadvacet hodin, které tam strávím. Ale
proč každá radost musí mně přinést žal? My-
slím už na naše rozloučení, na tvůj zármutek.
— Budeš moudrá, není-liž pravda? Neboť cí-
tím, že budu smutnější než poprvé.
Především, co jsem měl dobrého, činím
jako Arabové, kteří jednoho dne v roce obra-
cejí se ještě směrem ke Granadě a oplakávají
krásnou zemi, v níž více nežijí. — Dnes ráno
šel jsem náhodou kolejní ulicí; viděl jsem
lidi na schodišti kaple; bylo to rozdélování
cen; slyšel jsem výkřiky žáků, hluk volání
slávy, velikého bubnu a plechových nástrojů.
— Vstoupil jsem — viděl jsem vše znovu, jako
za mých časů; tytéž čalouny na stejných mí-
stech; snil jsem o vůni zrosených dubových li-
stí, které kladli na naše čela; vmýšlel jsem
se do rozkoše radosti, která se mne zmocnila
v ten den, který mi otvíral dva měsíce úplné
svobody. — Byl tam můj otec i sestra, přátela
mrtví, odešlí nebo změnění a vycházel jsem
se srdcem strašně sevřeným. Také ceremonie
byly mdlejší: bylo zde málo lidí proti množ-
ství, které před desíti lety naplňovalo kostel.
Granada
úplný svoboda
paní dom
26
article
Už nekřičeli tak hlasitě, už nezpívali Marseil-
laisu, kterou jsem řval s takovou zuřivosti, lá-
maje lavice. Vznešené obecenstvo ztratilo
chuť choditl zem. Pámafůji se, že dříve zde
bylo plno nastrojených žen; přicházely sem
herečky, ženy vydržované i s tituly. — Byly
nahoře na galerfich. — Jak jsme byli hrdí.
když se na nás dívaly! — Někdy všecko na-
píši. — Mladý moderní člověk, duše, která se
v šestnácti letech otvírá nesmírnou láskou,
která způsobuje, že touží po luxu, slávě, všech
nádherách života, tato tryskajicí a smutná
poesie jinošského srdce, hle, nová struna, již
se nikdo netknul. 6. drahá přítelkyně, řeknu
ti tvrdé slove a přece vychází z nesmírné
sympatie, z nejintimnější soustrasti. Bude-li té
kdy mílovati ubohé dítě, které tě nalezne