1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 23. ledna 1913.
Praha
4
article
Na ranniavečerní liaty
předplácí se
V Praze v administrnci
na měsle. . . . . . 9 K—
na čbvrt leta . . . . 5 K —k
s dvojí donáško
na měsie. . . . . . 2 K. 54
na čtvrt leta . . . . 7 K esh
ve fliálkáchí
na měníe . . . . . 2 K t0
Foštou
na měsla. . . . . . B
na čtvrt leža . . . . 9 K 60h
s dvojí zásilkou
na měsle. . . . .
na čtvrt leta : . . . 11 K d0
Praha
5
article
Zbývající rozpaky v mírové
akcl.
Zbývající rozpaky v mírové
akcl.
Není již o tom nijaké pochybnosti, že
ve vůdčích kruzích tureckých se smířili s
následky zdrcujících porážek, utrpených
ve válce se spojenci balkánskými a jsou
odhodláni říditi se radou ve společné notě
velmocí vyslovenou, aby Turecko se zřeklo
Drinopole a ponechalo rozhodnutí o Egej-
ských ostrovech velmocem. Zprávy caři-
hradské napovídají rovněž, že i tak zvané
národní shromáždění, vlastně však poradní
sbor vládou zvláště vybraných rádců, jenž
včera zasedal, vysloví se dle přání vlády,a
poskytne ji takto ochranný štít proti živ-
lům, agitujícím proto, aby se válka obnovi-
la. Jsou to jednak političtí odpůrci vlády.
hlavně Mladoturci, jsou to dále někteří fa-
natičtí derviši, popuzující v mešitách i mi-
mo ně cařihradský lid, zvláště však jest to
armáda čataldžská, pokud sestává z nově
přibylých sil, jež nezažily dojmy krutých
porážek a jež mají se vrátiti domů, aniž by
byly daly jediný výstřel a doznati — že
jsou ztraceny všechny evropské provincie
turecké. Posavadní nečinnost a nepravidel-
né zásobování náladu jejich jen ještě více
roztrpčilo a — Cařihrad jest tak blízko
Snad ukvapily se velmoci, že odvolaly své
námořníky z Cařihradu dříve, než byl mír
skoncován a asijské vojsko dopraveno do
svých domovů.
Turecko
Drinopol
Cařihrad
6
article
Jinak již v době uzavřeného příměří,
čili před půl druhým měsícem, bylo v in-
formovaných kruzích tureckých známo, že
není naprosto žádné naděje, že by se dalo
obnovením války dobýti zpět, co porážka-
mi ztraceno, ba i diplomatický zápas tu-
reckých delegátů za zachování Drinopole
jakožto prvního hlavního města a sídla sul-
tánů — na půdě evropské vedl se v pře-
svědčení, že se předstírá důležitost jeho
pro obranu Cařihradu. Ochraně tohoto
úplně stačí posice čataldžská, před níž Bul-
haři své útoky zastavili, a z níž Turci ode
dne 3. prosince přes domnělou početní pře-
vahu svých branných sil vystoupiti se ne-
odvážili, ač na jiných místech příměří ne-
dbali! To samo o sobě svědčí, že nejsous
to zachrániti a vybaviti obležený Odrinč
Drinopol. Proto praví se v prozíravých
kruzích tureckých: taková jest vůle Alla-
hova. Ba ztráta evropských provincií po-
kládá se i za štěstí: Turecko zbaví se bře-
mene a svízelů stálých nepokojů, nebude
musiti vydržovati vojska ani v nepokojné
Albanii ani v Makedonii. Země evropské
převahou křesťanů nikdy nepovažovali za
stejné s posvátnými zeměmi mohamedán-
skými v Asii, ale za území, jež mečem by-
lo dobyto, mečem po staletí musilo býti
bráněno a mečem opět bylo odňato. Za to
při soupeřství velmocí bude držení Caři-
hradu nyní tím bezpečnější, a mimo posá-
dky na linii čataldžské nebude třeba vy-
držovati v Evropě nijaké vojsko. Toť útě-
cha Turků.
Turek
Drinopol
Cařihrad
Turec
Turecko
Albánie
Makedonie
Asie
Evropa
dellahův
7
article
Rychlé uzavření míru jest však i
zájmu spojenců, jejichž náklady na vy-
držování vojska stávají se nesnesitelnými,
aniž by kynula naděje, že Turecko budes
to poskytnouti dostatečnou náhradu vá-
lečnou; v Bulharsku pak za příznivého po-
časí počíná se již v únoru s polními pra-
cemi. Proto se očekává skoncování míru
mezi spojenci a Turky ještě do konce mě-
síce ledna.
Turci ve své odpovědí na společnou
notu velmoci budou žádati zabezpečení
asijskéch území, podpory finanční, možnost
zvýšiti cla a vyloučení peněžité náhrady
válečné.
Turek
Turecko
Bulharsko
8
article
Tak by tedy zhruba dány byly rysy ob-
novení míru mezi balkánskými spojenci a
Tureckem; ale zbývá ještě upravení pomě-
rů mezi spojenci samými ve příčině doby-
tých zemí a ke prostředkujícím velmocem
včetně s královstvím rumunským. Pokud se
ýče Rumunska, pokládá se jeho dohoda
s Bulharskem za zjednanou, dospěje-li se
skutečně k míru; jinak obnoví a zvýší Ru-
munsko své nároky, kdyby se ve válce po-
kračovalo, a bude vymáhati bezodkladné
jejich splnění.
Ale tím již přicházíme k otázce no-
vé, té totiž, zdali mírem mezi balkánskými
státy a Tureckem se zažehná nebezpeč
války evropské, před níž bylo a jest tolile
obav, a na kterouž otázku přesnou odpo-
věď očekávají zvláště kruhy výrobní a ob-
chodní. Zde zajisté vězí hlavní příčina ne-
snází všeho podnikání.
A na otázku tuto nedá se dosud přesně
odpověděti. Jí předcházeti musí i hladké
vyřízení účtů, vzešlých mezi balkánskými
spojenci, nejen pokud se týká podílů na do-
bytých zemích, ale i dalšího upevnění ane-
bo uvolnění jejich spojeneckého poměru
Se zámysly málo tajenými dějí se pokusy
znepřátelení Bulharů a Srbů, obojich pak
se Řeky, ano i Srbů s Černohorci. Toť o-
všem více než výstražný moment pro ně pro
všechny, aby sami vlastní neopatrností ne-
zmařili úspěchy, dobyté vítěznou zbraní na
společném nepříteli a jeho příznivcích.
Bulhar
Srba
Řek
Černohorec
Turecko
Rumunsko
Bulharsko
9
article
Ani za trvání spojeneckého poměru na
Balkáně nezdá se býti ještě hotovou sho-
da v záležitostech mezi Srbskem a zájmy
rakousko-uherské monarchie, a toutoa
Černou Horou. Ještě spletitější věcí jest
ohraničení samosprávné Albanie, na čemž
vedle Řecka, Srbska a Černé Hory mají zá-
jem i obě skupiny velmocenské, trojspolko-
vá a trojdohodová.
A jest nepopíratelnou skutečností, že
všecko ostří křížících se zájmů pronikne až
potom, až Turecko odpoví na společnou
notu velmocí a nastane vyjednávání mezi
spojenci a ostatními interesenty. Nelzeť ne-
viděti, že společnou notou nebyla odstra-
něna všecka nedůvěra mezi velmocemi sa-
mými, přes to, že všecky ubezpečují, jak
usilují zachovati mír. Nač by se dělaa
trvala známá opatření, kdyby si důvěřo-
valy? Proč by se na př. v Německu ozýva-
ly hlasy pro další zbrojení na pevnině i na
moři?
A tyto rozpačité otázky trvati budou
i po turecké odpovědi na společnou notu
velmocí, dokud nedočkáme se zpráv, že
odstraněny jsou všecky neshody jak v lůně
spojenců tak i v poměru těch kterých vel-
mocí ke převratu, jakýž změny na Balká-
ně způsobily.
Z Cařihradu a z Balkánu odpovědí tu-
reckou prostě se vrací rozhodnutí o válce
a míru — do rukou velmocenské diplo-
macie.
Balkán
Srbsko
Černá Hora
Albánie
Řecko
Turecko
Německo
Cařihrad
10
article
Turecko pro mír.
Turecko pro mír.
Z Cařihradu, 22. ledna. (Zvl
telg. „N. L.“) Rada Porty vy-
slovila se pro přijetí noty
mocností a uzavření míru.
Z Cařihradlu, 22. ledna. (K
k.) Schůze notáblů vyslovila
se pro příjetí koliektivní
noty moonoslí a pro uza-
vření míru.
Turecko
Cařihrad
Port ty
11
article
Z Londýna, 22. ledna. (Zvl. telegr. „N. L..“9)
Dovídám se, že francouzský velvyslanec v Ca-
řihradě. Bompard, telegrafoval včera mi-
nisterstvu zahraničných věcí, že velká národni
rada, jež se dnes sejde, přijme radu vel-
mocí, aby se postoupila Drinopol
ostrovy byly vydány Řecku. Tato
zpráva potvrzuje optimistický dojem, který
zde máme již 48 hodin
Velvyslanecká koníerence ro-
kovala dnes odpoledne zevrubně o albán-
ské otázce.
Coudurier de Chassaigne.
Chassaigne
Londýn
Ca
Drinopol
Řecko
12
article
Poradní sbor turecký.
Z Cařihradu, 22. ledna. (K. k.) Poradní
sbor sešel se dnes o půl 1. hod. odpol. v pa-
láci Dolmabagdže ve dvoraně II. poschodi, ur-
čené pro přijímání velvyslanců. Tu chvíli —
jest 1 hod. odpol. — přicházejí stále ještě po-
zvané osoby. Před palácem lze pozorovati jen
několik zvědavců. Býv. velkovezír Hakki.
bývalý mladoturecký ministr Mahmud šeí-
ket a princ Said Halim se také dostavili
Také všichni členové kabinetu jsou přítomni.
Před zahájením porady přijal sultán prinee
Sara Eddina a Abdula Medžidav
audienci a pak v jejich přítomnosti velkove-
zíra a šejka ul Islam. Princové zúčastnili se
porad v salonu, vedle jednacího řádu.
Velkovezír zahájil shromáždění sul-
tánovým jménem. Na to přečell generální t-
jemník ministerské rady kollektivní notu vel-
vyslanců v tureckém překladu a ministr vo-
jenství podal nástin o situaci armády. Po něm
vylíčil obšírně ministr financí finanční situaci.
Pak opět povstal generální tajemník minister-
ské rady, aby v zastoupení zahraničního mi-
nistra, jemuž nastuzení znemožnílo účast, pře-
četl výklad o zahraniční situaci.
Hned potom zahájeno bylo rokování, jež
nabylo živého rázu. Debaty zúčastnili se býv.
poslanec Mustafa, býv. ministři Azim
bej, Damad Ferid paša, maršálek Fua
paša, býv. poslanec Mahir Said, jakož
senátoři Rešid Akiv a Aristidi, maršá-
lek Mahmud Muhtar, Aristarch
bej a býv. velkovezir Kučuk-Said.
Mahmud
Eddin
Medžidav
Mustafa
Fu
Aristid
Muhtar
Cařihrad
Said
Islam
Damad Ferid
Mahir Said
KučukSaid
13
article
Mimo jediného z řečníků všichni schva-
lovali stanovísko vlády, ba bývalý velko-
vezír Kučuk-Said přimlouval se za přijet
noty velmocí.
Shromáždění přijalo na vědomí vládní
vysvětlení a vyslovilo se pro přijetí kollek-
tivní noty. Vláda proto odpoví mocnostem,
že jejich rady přijímá a přesvědčena jsoue
o jejich dobré vůli, bere na vědomí ubez-
pečení, že budou tureckou vládu finančně
a morálně podporovatí a zakroči, aby ture-
cké říši byla zachována zbývající území.
Z Cařihradu, 22. května. (K. k.) Poradní
shromáždění, jehož se zúčastnilo asi 80 osob.
bylo ukončeno ve 4 hodiny odpoledne. Roko-
vání bylo přísně důvěrné, ale zpravodajům
bylo možno spatřiti účastníky, kteří před za-
hájením shromáždění se sešli ve velké vele-
vyslanecké dvoraně. Když velkovezír Kia-
mil paša a bývalý velkovezír Said paša od-
cházeli z dvorany, podali si ruce. Před palá-
cem bylo jen málo obecenstva, jež čekalo na
výsledky porady.
Z Cařihradu, 22. ledna. (K. k.) Ačkoliv
o sděleních vlády podaných v dnešním porad-
ním shromáždění, ani o vývodech jednotlivých
řečníků nebylo dosud nic uveřejněno, konsta-
tuje se přece v úřadních palácových kruzích.
že osobnosti, jež promluvily za debaty, při-
mlouvaly se za uzavření míru. Též panovník
sdílí prý naprosto názor o nutnosti uzavříti
mír. Zpráva o usnesení shromáždění, jež ve-
čer vešla v městě ve známost, učiníla vel ký
dojem a byla i v tureckém obe-
censtvu přijata s uspokojenim.
Zdůrazňuje se skutečnost, že bývalý mi-
nistr princ Said Halim, jenž jest generál-
ním tajemníkem mladotureckého výboru, zá-
častnil se shromáždění ve své hodnosti jako
senátor. Jeho účastenství vykládá se v teu
smysl, že výbor dal se jim zastupovati.
Cařihrad
Said
KučukSaid
KIAmil paša
14
article
Úsnesení mladotureckého výboru.
Z Cařihradu, 22. ledna. (K. k.) Vůdcové
mladotureckého výboru konali včera schůzi
prince Halima. Vzali nejprve na vědomi zprá-
vu o diplomatické situaci, kterou zaslal nyni
ve Vídni prodlévající býv. zahraniční ministr
Assim bey a usnesli se, kdyby prohláše-
ní, jež učinídnes poradný sbor, ne-
byladostatečná, ženavrhneněkte-
rý senátor, jenž je členem mlado-
turecké strany, aby vláda svolala
veškeré vyšší důstojníky, všech-
ny hodnosty a bývalé ministry na
poradu, která by učinila rozhod-
nuti o miru nebo válce.
Z Paříže, 22. ledna. „Temps“ oznamujez
Cařihradu: Porta ocitá se před rozřešením ne-
obyčejně obtížné otázky. Jde nejen o to, aby
uzavřen byl mír s balkánskými státy, nýbrž
také o mír mezi Portou a armádou. O
té doby, co Enver bej a j. důstojnící z Tri-
polska vrátili se k Čataldži, povznesena byl
morální úroveň vojska, které mermomocí chce
se utkat s nepřitelem, neboť považuje se za
nepřemožitelné. Je obava, že 130.000 mužů.
kteří koncentrováni jsou u Čataldže a trvají
na obnovení války, po uzavření míru vrhne
se rozhořčeně na Cařihrad. Tato záležitost
je stálým nebezpečím vlády a musí být řešena
s velkou opatrností.
Odpověď bude dána dnes!
Hned potom sešla se v paláci
ministerská rada, aby stanovila
definitivný text odpovědní noty
na notu velmocí, odročila se však
na zítřek. Odpověď bude vel-
vyslancům odevzdána zítra od-
poledne.
Halima
bey
Enver
Cařihrad
Vídeň
Paříž
Tri
15
article
Domnělý turecký okružník.
Z Caříhradu, 22. ledna. (K. k.) Die
novin zaslala Porta svým velvyslancům
oběžník, aby jej odevzdali kabinetům. Od-
mítá v něm nároky Řecka na ostrovy
v Archipelu. Vojenská okupace neposky-
tuje prý mikdy práva na konečné převzetí
vlastnictví. Porta dovozuje konečně, že frvalý
mír nebyl by nikdy zabezpečen, kdyby
Řecko annektovalo ostrovy, podporovalo by
se tím prý jen podloudníctví
Varuje se před přílišným optimismem.
M. Z Kolína nad R., 22. ledna. (Zvl.
telegr. »Nár. Listů«.) Inspirovaná berlínská
depeše »Köln. Ztg.« varuje před přílišným
optimismem o brzkém míru. Dosavadní zprávy
o úplném podvolení se Porty nejsou ještě
úřadně potvrzeny. Možná, že odpověď Porty
bude taková, že mocnosti budou moci dopo-
ručiti balkánským státům, aby obnovily v
Londýně mírové vyjednávání. Ale k míru
hned nedojde.
Dle caříhradských zpráv dle »Köln.
Ztgu.« Rusko vykonalo silný nátlak na
Turecko a jeho důvody působily na vel-
vezíra tak, že zdráhal se přijmoutí ruského
dragomana, který mu ještě v noci chtěl
předložiti písemný náčrtek rozmluvy, což
velvyslance Giersa velice pohněvalo.
Celková situace.
Čm. Ze Sofije, 22. ledna. (Zvl. tel. „Nár
Listů“.) Situace se stále vyjasňuje.
takže mír možno považovatí za zabezpečený.
Port
Köln
Giersa
Řecko
Kolín nad R
Londýn
Rusko
Turecko
16
article
V drobném prodejit
ranní člslo o nobě
za sh
večerni
. . . . na 4
Ve filislkách na venkově
vanní čislo
vecorni
lnserátv
plati so hrotová napřed.
ředplaceni a Inserty přijinn
kdnetnisrrnce v Marianské ul., .
Tam nacházejí se táe
redakce, Hskarua a expediee
Národnícl Listů
Ruboplsy se novrac-
Hskaru
17
article
Vládní kruhy považují za jisté, že Porta ustou-
pí v otázce odrinské. Učiní tak bezpochybyv
této formě: Prohlásí, že se poddáváz
úcty k velmocem, že však od nich žádá,
by jí zabezpečily maloasijskou
državu a slibenou pomoc finanč-
ní, snad požádá i plnou svobodu pro zvyšová-
ní cel. Mimo to prohlásí, že postoupením
Odrinu považuje všechny své ústup-
ky učiněné spojencům za vyčer-
pané, což by znamenalo, že nechce pla-
tit válečnou náhradu. Všechny tylo
výhrady a požadavky nemohou ovšem poško-
diti dílo míru.
Se strany Rumunska nyní se očekává od-
pověď na bulharské návrhy.
Obtíže se Srbskem, o kterých již delši
dobu kolují zbytečně přehnané pověsti, nejsou
valné. Pravdou je ovšem, že jmenovitě mladší
důstojnictvo srbské usiluje, aby Srbsko po-
drželo Bitolji, Ochridu, Prilep a Veles, ale
rozhodující kruhy srbské nemohou, leč trvati
na pevné půdě spojenecké úmluvy, která vy-
lučuje jakýkoliv nárok Srbska na zmíněna
srbská i bulharská města a území.
Konečně také otázka sihánská se vyvi-
nuje příznivěji; Rakousko už postupuje Srbům
Prizren, Dibru zadržujíc nepochybně pro spo-
jence. Poněkud pochybnější jest budoucnost
Peče, Djakové a Skadru. Ale snad i v těchto
bodech monarchie, která očekává řadu hospo-
dářských výhod od Srbska a nemůže se nadíti
od nového albánského státu, leč jistých zkla-
mání, dá přednost očividnému hospodářské-
mu prospěchu před politickou neústupností.
Port
Ochrid
Veles
Srba
Prizren
Dibra
Skadr
Rumunsko
Srbsko
Prilep
Rakousko
Odrin
18
article
Mezinárodní situac.
Mezinárodní situac.
Naděje v brzký mír.
Slk. Z Bělehradu, 22. ledna. (Zvl. telegr.
„N. L.“) Mírumilovné zprávy z Caribrodu
vzbuzují radostnou náladu. Mír blíží se, poně-
vadž sporu bulharsko-rumunskéh
není víc a rakousko-srbský úplně
pozbyl svého ostří. Společnost pozdra-
vuje tyto zprávy jako červánky jitra po bouřné
noci.
Poslání Jovanoviče
Sl—k. Z Bělebradu, 22. ledna. (Zvláštní
telegram »Národnich Listů«.) Váš zpravodaj
seznal na kompetentním místé, že referát
srbského vyslance Jovanoviče, ve Vídni
srbské vládě předložený, v podstatě byl úplně
příznivý. Hned po příjezdu vyslancově měla
srbská ministerská rada dlouhou poradu, na
níž probírán podrobně všechen materiál, vy-
slancem předložený. K úplné dohodé Ra-
kouska se Srbskem ovšem dosud ještě ne-
došlo, ale věci dospěly přece jíž tak daleko,
že vyslanec Jovanovič vrací se do Vídně
s nejlepšími nadějemi. Že v tak krátké době
dovedl se orientovati ve vídeňské situací,
to svědčí jen o jeho velké energii. Dlužno
podotknouti, že vyslanec vděčí velmi za
usnadnění svých osobních styků ve Vídni
přátelské pomoci slovanských politiků.
Jovanovič
Bělehrad
Vídeň
Srbsko
20
article
Sl—k. Z Bělehradu, 22. ledna. (Zvl. telegr.
„N. L.“) Vysoká osobnost mi řekla: V této
chvíli, kdy duha míru začíná se klenouti nad
námi, je třeba vzpomenouti i ohromných zásluh
Slovanů v monarchii, kteří, neopouště-
jíce hranic státní loyálnosti, vytr-
vale projevovali balkánským Slovanům svoje
bratrské sympatie. Jim třeba přičísti hla vní
díl zásluhy, že nedošlo ke konfliktu mezi
námi a monarchii. Možnost, s jakou zastávali
tito Slované své přesvědčení, že v zájmu mon-
archie jest žíti v přátelství s balkánskými ná-
rody, vlévala nám velikou důvěru v budouc-
nost. Jsme povděčni slovanským politikům,
kteří tolikráte chápali se slova k naší záštitě,
zejména houževnatost, s jakou od počátku bal-
Jim
Bělehrad
Slovan
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pomníkové otázky.
Spolek, který si vzal za úkol postaviti
pomník Karlu Havličkovi a k tomu účelu
nějaký peníz sebral, o němž se domnivá.
že stačí k jeho provedení, míní, že je na
čase a nejprvnější jeho starostí rozluštiti
nějakým způsobem otázku místa budoucího
pomníku. Poznal z nedávných a dosti hoj-
ných zkušeností důležitost i velikou choulo-
stivost tohoto bodu pracovního programu
nespolehaje se na vlastní rozhodnutí, nebo
chtěje předejíti v čas všelikému odporu
proti němu, pátrá po mínění jiných, mno-
hých, velmi mnohých. Rozeslal dotaz na
četné adresy, snad také v naději, že vskutku
dostane mínění a radu, které by těžkou
otázku rozřešily na ráz. Zatím se osvěd-
číla zkušenost ještě starší: kolik hlav, tolik
smyslů. Tázaní odpovídají ochotně nejen
spolku, nýbrž také zároveň zvědavým žur-
nalistům. Nepochybně souhlasně na obě
strany, a výsledek je, jaký bylo lze oče-
kávati. Mínění jsou tu, návrhy dobře mi-
něné též, ale spolkoví funcionáři jsou právě
tam, kde byli, nežli svůj cirkulář sestavilia
rozeslali. Ptali se kde koho: spolků národ-
ních a uměleckých, pohlavárů, literatů, kri-
tiků i umělců. Arciť stal se při tom malý
omyl, při němž pomísili adresy těch, kteří
měli právem být tázáni, má-li být v Praze
postaven pomník velkému národnímu duchu
a publicistovi, s těmi, kdo mocí svého na-
dání, rozmyslu a umělecké výkonnosti do-
vedou odpověděti, jaký a kde má býti.
Výsledek dotazu, pokud se místa týče,
nejspíše v pomníkovém výboru, který jest
Havličk
Praha
spolek národ
22
article
asi přirozeně dosud úplně laický, velmi pře-
kvapil. Dověděli se totiž, že Havlíčkův po-
mník jistojistě a nejvýhodněji má státi: na
náměstí Václavském, Havlíčkově, Riegrově,
Malostranském, Josefském, Betlémském, Sně-
movním, Tylově, před král. hradem, před
Rudolfinem, u »Minuty« v sadech Čelakov-
ského a snad ještě jinde. Každé prostranství
tedy, kde posud nestojí nějaký pomník, zdá
se anketě být docela způsobilým přijmouti
pomník Havlíčkův. Důvody jsou arci různé
některé laické, jiné uměleché. Není třeba a
příčiny smáti se tomuto resultátu. Zavírát
v sobě velké zrno pravdy. Vskutku každý
architektonický prostor, každé skoro misto.
velké či malé, odlehlé nebo frekventované,
konec konců je schopno přijmouti nějaký pa-
mátník, některé snadno a takřka hravě, u
jiného nutno překonávati obtíže. Poddá se
však každé — silné vůli a schopnosti umě-
lecké. Na uměleckém řešení pak záleží,
kde je jeden činitel dán.
Zároveň vynořila se na povrch zájmů
záležitost jiného pomníku, o nic méně ob-
tížnější, ač proň je misto už po několik de-
setiletí trvale určeno. Pomníku Žižkova na
Žižkově, na Vítkově hoře. Možná že jenomz
žurnalistického soutěžení, nikoli však nevhod.
Nemůže býti na škodu, vynese-li se tato dlouho
vleklá historie na širší veřejnost, na forum
národní, neboť je jisto, že zde, dříve nebo
později, musí přiložiti celý národ ruku k dilu,
má-li toto všechny své latentní momenty
v jednu mohutnost svésti. Památník vítěz-
ného vojevůdce »národa ve zbrani«, památ-
nik vitězství Čechů »proti všem« nemůže
přece zůstati záležitostí jednoho města, jehož
stáří nevyplňuje ještě ani jedno století.
Žižkovská otázka zní jinak nežli hav-
líčkovská. Jaký pomník má býti na vrchu
Havlíčkův
Riegrův
Čecho
Havlíčkův
Čelakov
Žižkov
Vítkov hoře
Rudolfinum
23
article
postaven? Není nová. Ještě dnes se domní-
vám, že jsem před jedenadvaceti lety trochu
překvapil spolek pro postavení Žižkova po-
mniku v jeho slavnostní valné hromadě, když
jsem jí položil a hleděl theoreticky rozluštiti
otázku, kterou měli asi dávno za rozluštěnou.
Vykládal jsem, odůvodňoval a přesvědčoval,
jak jen mohl a dovedl, že na mistě zvole-
ném nelze vztýčiti sochu, nebo dílo čiré pla-
stiky — s náležitým uměleckým a optickým
efektem — nýbrž památník, v němž případne
hlavní slovo architektonické koncepcia
stavbě. (Otisk přednášky v Technickém Ob-
zoru r. 1893.) Možno-li v anketě i jen sčítat
hlasy, má v dnešních míněních tento princip
většinu a trvám, že i tam, kde navrhujía
žádají postup obezřetnější: soutěž ideovou.
Nadějou se, že by při ní umělecká prakse,
vtělená v obrazový nebo plastický náčrt,
utkala se v souboji, z něhož by jako pře-
svědčivý vítěz vyšla idea architektonická.
Jen Frant. Bílek, který slovy hned sděluje
svoji výtvarnou představu Žižkova pomníku,
podává se cele svému sochařskému tempe-
ramentu, který vždycky počitá jen s pohle-
dem z blízka, kdežto budoucí pomník Žižkův
by měl se uplatňovati a ozřejmovati do vzdá-
lenosti několikakilometrové.
Neznám finanční prostředky a nahroma-
děné poklady žižkovského spolku; je však
nepochybno, že náklad nutně poroste do sta-
tisíců. Musí vyrůst, nemá-li krásný zámysl
poroditi ideovou zakrnělost, pomníkovou ne-
dostatečnost a uměleckou zakřiknutost. Také
se někteří pozastavují nad nevelkým fondem,
s nímž chce spolek pro pomník Havličkův
počíti své dílo. Nepochybně předčasně. Pro-
blém leží jinde. Jest otázka, jaký pomník
může a má býti v určených mezích nákladu
proveden. Tak podruhé vynořuje se zde tato
František
Bílek
Žižkův
Žižkov
technický Ob
24
article
otázka. Laické představy jsou dosti stejnéa
také dosti úzké. Skoro všichní mají na mysli
portretní sochu, vyzvednutou na podstavee
vysoký, pokud možno reliefy a alegoriemi
vypravený. Uměleckých možnosti je zajisté
nepoměrně více, ať jsou podmíněny a ome-
zeny materiálně, finančně nebo polohoua
prostorem místa.
Obě ankety jenom zdánlivě a zraku
méně pozornému ukazují se bezvýslednou
krou mínění nad míru rozchodných. Na obou
místech, v Praze i na Žižkově, mohou z nich
přece vytěžit zásadní a zdravé poučení; mají
v nich dobré ukazatele cesty, kudy se má
bráti budoucí a nejbližší jejich starost. Zá-
hada místa a otázka umělecké podoby jejich
zamýšlených pomníků a památníků nemohou
býti předmětem úvah laiků a nápadů, nýbrž
přímým východištěm umělecké spekulacea
uměleckého činu. Plodní a úrodní umělci tvoří
zde jediný sbor, od něhož se smíme naditi
rozluštění. Jim musí býti celá záležitost ode-
vzdána. V anketách jsou všichni umělci v
právu a toho se též dožadují. J. V. Mysl-
bek, který se dokládá, že by »to« v hlíně
dovedl povědět, praví totéž, co A. Jirásek.
který je přesvědčen, že »umělec, tvoře
návrh pomniku, vyvolí sobě i vhodné stano-
víště pro něj« a tak by měl spolek »Havli-
ček« nejdříve vymoci si na městu plnou
moc pro budoucího tvůrce Havličkova po-
mníku, aby mohl si pro své dílo vybrati
místo jemu nejvhodnější a to mu bylo dáno.
Jemu budiž ponecháno uvažovati o jeho
umělecké přiměřenosti a výhodnosti.
Ale, namítne se mi, přeneseme-li naše
pomníkové starosti skupinám a výborům
umělců, házíme jim jen Eridino jablko ke
svárům a sporům, v nichž se pak nikdo
nevyzná. Vskutku jsou zkušenosti podie
Jim
A Jirásek
Havličkův
Eridin
Praha
Žižkov
25
article
toho. Nejen v Praze. A nejsou potíže při
tom jen v »zájmech«, nýbrž i v osobně-
uměleckých míněních a přesvědčeních. Právě
toto druhé je přirozené i správné a na
konec i užitečné, neboť nejde při uměle-
ckém podniku a díle o vlažný kompromis,
o otření hran a uhlazení výrazných vypuklin,
nýbrž o vítězství silné a možno-li nové
myšlenky a formy nad slabým a zrůdným.
Váha ideje, rozšafnost přesvědčení, mohut-
nost výrazu zde plati a v závěru stojí
jenom individuálný čin umělecký, silný výkon
umělecké osobnosti. Které poradní a pří-
pravné sbory umělecké, výbory a poroty,
jsou si dobře vědomy své úlohy, vědí, že
jim náleží jen — připravovat cesty Páně,
že je jejich povinnosti a věcí jejich svě-
domí upraviti co nejlépe půdu ke zrození a
vtělení mocného a svérázného díla uměle-
ckého, upraviti ji tak, jak by si ji jen
přáli mifi k vlastnimu tvoření.
V knize o českých pomnících načínají
se tak hned dvě nové kapítoly najednou.
Vlastně jen znova, neboť se opakují v roz-
měrech větších nebo menších v každém
případu od prvního pomníku v Praze, od
roku osmačtyřicátého až po naše dny, a
budou pokračovati eště dlouto v budoue-
nosti. Historie pomníků moderních vůbec,
v celé Bvropě, jest soubérem velkých sví-
zelů všude tam, kde je podnik záležitostí
sborovou a ne rozhodnutím velmožného
jednotlivce. Poněvadž i škodolibost někdy
dovede potěšiti, uvádím zde v širší známost,
že Pasteurův pomník od E. Frémieta pro-
putoval v Paříži pětadvacet míst, nežli se
usadil trvale na Place Medicis.
Karel B. Mádl.
Pasteurův
Frémiet
Mádl
Praha
Paříž